Úterý 3. května 1938

(Schůze zahájena v 16 hodin 24 minut.)

Přítomni:

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pichl.

Celkem přítomno 114 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bechyně, inž. Nečas, dr Zadina.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Pořad

114. schůze senátu Národního shromáždění republiky Československé

svolané na

úterý dne 3. května 1938 na 16 hod.:

1. Zpráva výborů zahraničního a soc.-politického o vládním návrhu (tisk 644), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu 1. mezinárodní úmluva o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo, jejíž návrh byl přijat dne 21. června 1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě, a 2. mezinárodní úmluva o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví, jejíž návrh byl přijat dne 25. června 1935 v 19. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě (tisk 662).

2. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 470), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Kolumbií, podepsaná v Bogotě dne 19. dubna 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. května 1937, č. 87 Sb. z. a n. (tisk 513).

3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 541), kterým se předkládá Národnímu shromáždění projevu souhlasu dodatková dohoda k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou ze dne 28. prosince 1925, sjednaná v Praze dne 20. července 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. srpna 1937, č. 200 Sb. z. a n. (tisk 577).

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Vážený senáte! (Přítomní povstávají.)

Byla to zpráva teskná a bolestná, jež nás stihla v pondělí dne 25. dubna, že v Podolském sanatoriu v Praze náhle skonal bývalý ministerský předseda František Udržal. Zemřel ve věku 72 let. Zde v senátě ho máme v paměti, jako by to bylo včera. Byli jsme šťastni, že se stal členem našeho zákonodárného sboru, a není tomu ještě ani půl roku, co se zde s námi v prosinci při resignaci na svůj senátorský mandát loučil. Přáli jsme mu všichni ještě mnoho nového pevného zdraví, aby mohl v trochu klidu své životní dílo ještě dovršit, ale místo všeho toho odešel nám navždy.

Pochovali jsme ve čtvrtek již čtvrtého ministerského předsedu naší mladé republiky. Nejdříve nám klesl úplně vyčerpán v mladém věku 44 let Vlastimil Tusar. Za ním následoval velký mučedník Antonín Švehla. Po Švehlovi se stal obětí dlouhé choroby dr Karel Kramář. A nyní se naplnili dnové života Františka Udržala. Při pohřbu Kramářově si František Udržal již stýska: "Zbyli jsme tu z celého národa na konec již jenom tři" - pravil - "kteří vzhlížíme na nepřetržitou čtyřicetiletou svou činnost na půdě parlamentní - ve staré říši a nyní v republice!"

Byl to dr Kramář a vedle něho ještě já, Udržal, a moravský dr Rozkošný. Teď tu zůstáváme již jenom my dva! A nyní po odchodu Udržalově zůstává tu tedy z toho velkého historického poselstva našeho národa již jen bývalý náš kolega a senátor dr honoris causa Rozkošný. Přejeme kol. Rozkošnému, aby se s tím praporem našeho parlamentního patriarchátu ještě dlouho těšil z naší svobody a samostatnosti.

František Udržal byla zůstává velkou osobností našich dějin. Viděli jsme jeho vzestup po dobu celých čtyřiceti let! Viděli jsme ho zde v této zasedací síni s této žurnalistické galerie již před čtyřiceti lety, když jako mladý, sotva třicetiletý, statný, energický muž vstoupil jako zemský poslanec mladočeský za Lounsko do této zasedací síně, kterou šly tolikrát dějiny národa, s Františkem Palackým i Františkem Ladislavem Riegrem, a v letech devadesátých s Tomášem Masarykem, Kramářem, bratry Grégry, Josefem Heroldem, Čelakovským a řadou jiných. Před 41 lety v roce 1897 byl také zvolen za své rodné Pardubicko do poslanecké sněmovny říšské rady videňské. Byl tenkráte jedním z pilířů strany mladočeské. Při další politické diferenciaci v národě dal vzdělaný a parlamentárně zkušený demokratický sedlák z Dolní. Rovně všechnu svou osobnost do služeb nově se tvořícího á živelně vzrůstajícího hnutí agrárního. A při prvých volbách na základě všeobecného a rovného práva hlasovacího roku 1907 byl František Udržal zvolen říšským poslancem za venkovské okresy svého pardubického kraje.

V posl. sněmovně vídeňské vstoupil záhy v prvé řady jejích nejvýznačnějších osobností. Byl předsedou klubu české strany agrární, později místopředsedou sněmovny poslanecké, a již od roku 1908 byl z českého poselstva volen do rakousko-uherských delegací, tedy do nejvyššího parlamentního orgánu říšské rady vídeňské, do něhož volila sněmovna poslanecká 40 členů a sněmovna panská 20 členů, jehož úkolem bylo rozhodovati o vydáních na celou rakousko-uherskou armádu a říditi zahraniční politiku staré říše habsburské. Delegace rakouská a delegace uherská jednaly odděleně a scházely se střídavě ve Vídni a v Budapešti. Po annexi Bosny a Hercegoviny v roce 1908 nadešlo permanentní nebezpečí války a nepřetržitých konfliktů mezi monarchií a národem srbochorvatským. V Budapešti jsme s Františkem Udržalem stáli věrně za Tomášem Masarykem, když se postavil proti vší tehdejší zahraniční politice habsburské a dokazoval, že připravovaná válka proti Srbsku nebude žádnou lokální trestní expedicí, nýbrž že se dynamicky promění ve válku evropskou, která otřese všemi základy staré říše rakouské. Frant. Udržal vždy vzpomínal, čím jemu a všem nám byl již tenkráte ten mladý, impulsivní, skvělý publicista slovenský dr Milan Hodža.

Ve světové válce byl František Udržal jedním z nejvěrnějších a nejodhodlanějších vojáků našeho domácího odboje. Nezapomenutelnými zůstanou jeho projevy na říšské radě vídeňské všem nám, kdož jsme tenkráte již ke konci války stáli za ním. Bylo to zejména dne 26. října 1917, kdy Udržal mluvil jako generální řečník českého Svazu poslaneckého, když hodnotil presidenta Spojených států Wilsona, a jako starý český písmák mohl tenkrát František Udržal ve své krásné řeči poukazovati k tomu, jak vše to,- co dnes Wilson pokládá za konečný výsledek světových bojů, již na počátku XV. věku učil zakladatel Jednoty českobratrské Petr Chelčický, jenž již před půl tisíciletím přišel s odzbrojením národů, se smírčími soudy, žádal sebeurčení národů a nový světový řád. A ke konci své řeči Udržal prohlásil, že má stále dojem, jako by byl již řečníkem posledním.

A řízením osudu se také stalo, že František Udržal byl z řad českého poselstva skutečně tím, jenž na říšské radě vídeňské promluvil jménem národa své slovo poslední. Bylo to dne 22. října 1918, kdy slavnostně prohlásil, že pro Rakousko není již žádné záchrany. Po všech těch zkušenostech, jež jsme nabyli během staletí, zejména v posledních desítiletích a průběhem celé světové války, nemáme ničeho, co bychom vám ve Vídni ještě více řekli. Věci naši budou rozřešeny s hlediska světové demokracie a to bude jen štěstím pro národy Rakouska, štěstím pro národy Balkánu a štěstím pro celou Evropu.

To byla poslední slova Udržalova Habsburkům, z úst tohoto hrdého selského zemana, jenž nám byl celým svým zjevem i vší láskou své bytosti duchovní symbolem a přímým vtělením skutečného husitského hejtmana z doby revoluce Žižkovy a Prokopa Velikého.

Ke konci našeho domácího převratu stál František Udržal již v prvých řadách našeho vojenského odboje domácího. Bylo to 30. října 1918, kdy jsme společně s ním v hodinách poledních stáli zde na Malé Straně. na zemském vojenském velitelství a kdy jsme za řinčení zbraní a zatčením vedoucích generálů pod velením dra Josefa Scheinera dovršili vítězství své československé revoluce. František Udržal pak v tomto díle pokračoval. Byl členem revolučního Národního výboru i revolučního Národního shromáždění, jeho místopředsedou i předsedou branného výboru pozdější sněmovny poslanecké. Vybudování a upevnění pevné demokratické armády československé se stalo nejvyšší starostí a vrcholným dílem jeho života.

Nikdy nezapomeneme také onoho slavného historického dne 4. února 1919, kdy jsme pod vedením dra Vavro Šrobára s Udržalem, Habrmanem, Staňkem a se zástupci Anglie, Francie, Italie, Japonska a Jugoslavie vstoupili do Bratislavy a kdy po prvé po celých staletích obnovený náš stát stanul zase na březích Dunaje. Byla to úchvatná manifestace, při níž si každý uvědomoval, co znamenalo zabrání starého Prešpurku a dunajského veletoku jak pro osvobození celého Slovenska, tak i pro celou Československou republiku!

František Udržal setrval pak jako ministr národní obrany po celých 7 let v čele naší republikánské armády československé, o kterou se tak trvale zasloužil. Když pak v roce 1929 Antonín Švehla onemocněl, byl František Udržal dne 1. února 1929 jmenován předsedou vlády, jímž zůstal až do října roku 1932, kdy po něm nastoupil Jan Malypetr. President Osvoboditel měl v Antonínu Švehlovi svého věrného jedinečného spolupracovníka. František Udržal šel ve stopách Švehlových a president měl i v něm zdatného a spolehlivého rádce a pomocníka. Jaká ztráta pro stranu republikánskou, ale i pro celý náš národ a stát, že mužové těchto kvalit nám odešli na vždy!

František Udržal vstoupil při posledních volbách do Národního shromáždění na půdu našeho senátu a my jsme ho zde pozdravili jako velkou oporu vší naší činnosti. Vy víte všichni, jakým hlubokým přátelstvím jsme tu byli všichni spjati s tímto naším parlamentním patriarchou, jehož osobností k nám mluvily dějiny národa celých posledních čtyřiceti let. Ve čtvrtek o 12. hod. polední jsme stáli u jeho hrobky v jeho rodné Dolní Rovni, abychom mu ústy jeho věrného slovenského druha dr Milana Hodži v zastoupení presidenta republiky dr Edvarda Beneše, i svými pozdravy němé piety u jeho rakve tlumočili všechnu nekonečnou vděčnost národa a státu. Jeho památka zůstane nám nezapomenutelnou, jako věčným a nesmrtelným zůstane národ a stát, jenž vydal takové syny, jakým byl František Udržal. (Přítomní usedají.)

Předseda (zvoní): Došel přípis sen. Foita předsednictvu senátu N. S. ze dne 20. dubna 1938, kterým se vzdává z důvodů zdravotních senátorského mandátu.

Žádám p. zapisovatele sen. Pichla, aby přípis ten přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte): Vážený pane předsedo!

Jsem poněkud churav a lékaři doporučují klidnější život.

Vzdávám se senátorské hodnosti a prosím, abys přijal ujištění mé neomezené úcty a díky za vše, cos pro mně vykonal.

Vděčně budu senátu a našeho čackého předsedy vzpomínat.

Děkuji a jsem s pozdravem oddaný senátor Foit.

Předseda (zvoní): Došel přípis ministerstva vnitra ze dne 29. dubna 1938, č. 32.970/ 1938-9, o resignaci sen. Foita a o povolání náhradníka Františka Molíka jako člena senátu N. S.

Žádám p. zapisovatele kol. sen. Pichla, aby přípis ten přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte):

Na místo, uprázdněné resignací senátora Ferdinanda Foita, povolávám podle §u 2 zák. o složení a pravomoci senátu a §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Františka Molíka, rolníka v Citonicích, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.

Nejbližší náhradník Adolf Daněk, rolník v Třebětíně, 16. prosince 1937 zemřel. Ministr dr Černý v. r.

Předseda: Do dnešní schůze dostavil se pan František Molík a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.

Žádám p. tajemníka senátu, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pana sen. Františka Molíka žádám, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem,,slibuji". (Senátoři povstávají.)

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte): Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sen. Molík (podávaje předsedovi ruku) Slibuji. (Senátoři usedají.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Malíkovi, Pfeiferové, Popovičovi a Wenderlichovi; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Ballovi, Časnému, Modráčkovi, dr Tuchányimu; dodatečně na schůzi dne 8. dubna sen. Havlíkovi; do 6.května t. r. sen. Němečkovi a Stodolovi; na tento týden sen. dr Rehákovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: sen. Frankovi do konce května, sen. Fritschovi od 1. do 20. května, sen. Pánkovi do 30. června, sen. dr Šmeralovi od 11. dubna do 11. července, dodatečně na měsíc duben sen. Kostkovi.

Změna ve vládě.

K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. Pichl přípis předsedy vlády ze dne 12. dubna 1938, č. 2687/909 S m. r.:

Pan president republiky vyhověl rozhodnutím ze dne 11. dubna 1938 žádosti ministra veřejného zdravotnictví á tělesné výchovy dr Ludvíka Czecha za zproštění úřadu ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a pověřil ministra spravedlnosti dr Ivana Dérera prozatímním řízením ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Předepsaný slib byl dnešního dne do rukou presidenta republiky složen.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Předseda vlády dr Milan Hodža v. r.

Rozdané tisky.

Vládní návrhy: tisk 676 - přikázán výborům soc.-politickému a ústavně-právnímu, tisky 688, 689 - přikázány:

výborům zahraničnímu a národohospodářskému.

Návrhy tisky 683 až 685, 691 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 686.

Interpelace tisk 690/1 až 690/8. Odpovědi tisk 687/1 až 687/7.

Usnesení posl. sněmovny tisk 692 - přikázáno výboru rozpočtovému, jemuž uloženo podati zprávu do nejblíže příští schůze.

Těsnopisecké zprávy o 101. až 103. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis o 109. a 110. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy o 110. až 113. schůzi senátu N. S. R Čs. byly schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

Zápisy

o 110. až 113. schůzi senátu N.S.R.Čs. byly schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

Místopředseda dr Bas (převzav předsednictví - zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

1. Zpráva výborů zahraničního a soc.-politického o vládním návrhu (tisk 644), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu: 1. mezinárodní úmluva o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo, jejíž návrh byl přijat dne 21. června 1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě, a 2. mezinárodní úmluva, o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví, jejíž návrh byl přijat dne 25. června 1935 v 19. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě (tisk 662).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Plamínková, za výbor soc.-politický sen. Korvas.

Dávám slovo prvému zpravodaji, paní sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Otázka jest podle mého soudu zásadní důležitosti pro továrny s nepřetržitým provozem; proto dovolte, abych věc probrala důkladněji.

Oč jde: že při nepřetržitém provozu je zásadně počítáno s prací noční a nedělní, což znamená převrat v dosavadních nejen zvyklostech životních, ale vyšší vyčerpávání sil dělnictva.

Vývoj v průmyslu skla byl tento:

V době před válkou se v továrnách na tabulové sklo pracovalo s jednou směnou; vzhledem k tavení hmoty bylo však někdy nutno práci prodloužiti na 12, 18 ba i více hodin, poněvadž se muselo čekati, až se hmota roztavila a pak zase pracovati tak dlouho, dokud se všecko nezpracovala.

Zavedení vanových pecí přineslo první velkou změnu - zavedení 2 směn, ale s pracovní dobou 10 až 11 hodin, neboť provoz se stal nepřetržitým. Pracovalo se denně 20 až 22 hodin a 2 až 4 hodiny sloužily ke zvýšení teploty a tavení násypu. Potom byl zaveden systém 3 směn s průměrnou 8hodinovou dobou pracovní a s prací i v neděli. Na protesty dělnictva byl nedělní klid obnoven.

Po válce však zavedeny stroje s automatickou výrobou; ty přinesly s sebou nutně nedělní provoz definitivně. Pracovní den byl osmihodinový, ale v týdnu s použitím čl. 4 Washingtonské úmluvy se pracovalo 56 hodin. Tak technický pokrok přinesl dělnictvu velmi podstatné zhoršení pracovních podmínek místo aby dělnictvo osvobozoval.

Od té doby se tedy nese snaha sklářského dělnictva k tomu, aby byl dosažen pořádek jak prostřednictvím národního zákonodárství, tak i mezinárodní úpravou. šlo o stanovení délky pracovní doby, o systém směn, o denní i týdenní odpočinek, o shody týdenního odpočinku s nedělí a po případě o zvláštní odměnu dělnictva za práci noční, nedělní a sváteční v tom okamžiku, jakmile byl zaveden nepřetržitý provoz.

A tak otázka úpravy pracovní doby ve sklárnách na automaticky vyráběné sklo byla předložena již v roce 1924 na 6. zasedání Mezinárodní konference práce. Návrhy nesoustředily však při 2. čtení dostatečnou dvoutřetinovou většinu pro zásadní dvě obtíže, protože tehdy vedle skláren automatických byly ještě četné sklárny na foukané sklo, které by se zavedením nedělní práce pro automatické sklárny zničily, a zase přerušení prací v neděli ve sklárnách automatických nedovolovala technika práce.

Dělničtí zástupci Belgie a Německa vnesli předmět opět na Mezinárodní konferenci práce v roce 1929 a od tohoto roku nesešel již se stolu Mezinárodní organisace práce. Návrh resoluce zástupce dělnictva belgického a německého byl tentokrát přijat a Správní rada Mezinárodního úřadu práce svolala r. 1931 užší konferenci odborníků, která zaujala příznivé stanovisko k úpravě pracovní doby ve sklárnách s nepřetržitým automatickým provozem a projevila přání, aby věc byla prozkoumána Mezinárodním úřadem práce a položena na pořad jednáni příští konference.

Mezinárodní úřad práce provedl anketu u vlád států, které mají výrobu skla; v jejím důsledku Správní rada v r. 1932 rozhodla dáti otázku na pořad zasedání v r. 1933, avšak s omezením, aby jednání se týkalo zatím jen skláren s automatickou výrobou skla tabulového, protože poměry v lahvové výrobě jsou poněkud jiné, a byla tedy úprava práce ve sklárnách na láhve odložena na dobu příhodnější. Po dotazníkové akci u všech smluvních států konečně pořízena zpráva Mezinárodního úřadu práce, která informovala o tehdejší úpravě způsobů odpočinku a změny v pořadí směn v jednotlivých státech. Z této zprávy vyplývá, že hlavní příčinou nespokojenosti dělnictva, již má racionalisace ve sklárnách za následek, nehledíme-li zde k propouštění dělníků, jimiž se stroji béře práce, je noční práce, práce v neděli, nedostatek pravidelného rozvrhu, jako je u jiných dělníků, a neodměňování noční, nedělní a sváteční práce příplatkem ke mzdě.


Související odkazy