Vážení, i komunisté Československa budou nekompromisně bránit samostatnost národa i státu proti zahraničnímu i vnitřnímu fašismu. Dnes je naší povinností - a zvláště dnes - bojovat proti vnitřní reakci, která koketuje s mezinárodním fašismem a která za zachování svého, lidu urvaného zemědělského i finančního majetku je schopna zaprodat svobodu národa i státu. Ale právě proto, že jsme pro obranu svobody národa i státu, bojujeme za to, aby národ i stát měl zdatné obránce, kteří se z 90% budou znovu rekrutovat z vrstev pracujícího lidu. Právě proto se rveme za zkrácení doby pracovní, aby půl milionu nezaměstnaných nebloudilo od továrny k továrně, od statku ke statku, právě proto se rveme za to, aby s kulturního československého státu byla smyta hanba, že podle statistiky Ústřední soc. pojišťovny a nemocenských pojišťoven, nedávno vydané, je pojištěno 1,061.000 pojištěnců za mzdu od 4 do 12 Kč, čili převážná většina pojištěnců nemocenských pojišťoven je pojištěna za mzdu 12 Kč. Právě proto se rveme za to, aby půl milionu chudáků domkářů a malorolníků, zadlužených a v exekučním řízení, bylo vysvobozeno z tohoto zoufalého stavu, aby měli zájem na obraně státu a národa. Právě proto se rveme za novou, spravedlivou pozemkovou reformu. Vždyť v Československu je 30 mil. měřic orné půdy. 30 milionů měřic celé rozlohy znamená 1,100.000 drobných rolnických usedlostí, v nichž by připadla na každou 25 až 28 měřic země, což by úplně stačilo k zaopatření a nasycení rodiny takového rolníka, a co je hlavní, odssálo by se z 1/2 milionu nezaměstnaných statisíce těch, kteří nedostali půdu. (Sen. Olejník: Na půdu nechce žádný jít pracovat!) Právě největší agrárníci se vystěhovali z venkova do Prahy, čili to znamená, že dávají těm ostatním příklad. Potom by bylo potřebí také zjistit v nemocenských pokladnách, z jakých odborů jsou ti pracující, kteří jsou pojištěni na 4 Kč denní mzdy. Odpusťte, pane kolego, když se loňského roku po žňových pracích dojednala dohoda, že dělník na žňových pracích, kde praží slunce, dostane příplatek - za 30 roků, co jsem samostatným rolníkem, jsem toho zažil dost - 2 až 3 hal. za hodinu, je to vůbec výsměch. Lidé chtějí pracovat, ale chtějí býti při té práci živi. Práce dělá život sladkým, když není člověk při ní hladný; ale jakmile je člověk při práci hladný, pak je práce místo požehnání kletbou. (Hlasy: A plat!)

Nuže, pánové, když není čím platit, promiňte, proč jste i denním zemědělským dělníkům neprodali 3 mil. q pšenice po 90 Kč, proč jim neprodáváte po 60 hal. cukr a po 8 Kč máslo? Vždyť oni by vám stejně z konkurence nevypadli, protože nemají na drahou pšeničnou mouku za 3 Kč, na cukr za 6 Kč a na máslo za 22 Kč. Když nemůžete a když vám to finanční kalkulace nedovoluje, abyste platili řádné mzdy, aspoň minimální, jak vám to zákonodárce určil, 140 Kč týdně, které nepodléhají zdanění, opatřte jim - místo abyste to dávali Hitlerovi a Mussolinimu za dumpingovou cenu - lacinější živobytí, vždyť je to jedno.

Já jsem svou první námezdní práci pracoval za 50 krejcarů denně a ještě jsem to ani neprožil, poněvadž byly v té hodnotě, poměrně ke mzdě, životní prostředky, byl za 14 haléřů 1 kg čisté žitné mouky na chléb, a já byl spokojen s 1'50 K r. 1897, před 41 lety.

Vážení, my si představujeme řešení hesla "Nic než národ", ne strana, nýbrž národ, tak, aby pracující národ byl skutečně spokojený a šťastný. Vždyť slunko svítí stejně na spravedlivé i na hříšníky, tak to tam kdesi stojí v bibli nebo v náboženském učení, a jenom bestie lidská upírá radost z podílu na tom, co Bůh nebo příroda, jak kdo věříte, dává, jenom bestie lidská otravuje každou chvilku ranního krásného dne člověku, jemuž kručí v břiše, fouká do bot a který nemá kde spát.

My chceme heslo "Nic než národ" řešit především hospodářsky, poněvadž jak je možno mluvit hladovému člověku o kultuře, když nemá zač si koupit knihu, zač jíti do divadla, zač si kdekoliv jinde jakýkoliv kulturní požitek popřát, když nemá na chléb a brambory. Hospodářský problém je základem všeho ostatního, a to ostatní se řeší podle toho, jak je kdo vychován nebo k čemu má sklon.

Projednávaný vládní návrh pokládáme sice za nedostatečný, ale přes to, vzhledem k našemu stanovisku k obraně republiky, budeme pro něj hlasovat: (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku pro výrok "japonský vetřelec".

Táži se pana zpravodaje, zdali si přeje slova k doslovu.

Zpravodaj sen. Horný: Nikoliv.

Místopředseda dr Bas: Pan zpravodaj si nepřeje doslovu.

Místopředseda dr Hruban (převzav předsednictví - zvoní): Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 679.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 54 jedn, řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje sen. Horného, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Horný: Nikoli.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pan zpravodaj nemá žádných návrhů.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 679.

Budeme nyní hlasovati o resoluci.

Kdo souhlasí s resolucí výboru rozpočtového, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce byla přijata.

Projednáme nyní, nebude-li námitek, odst. 6 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy jednati o odst. 6 pořadu

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. Zimák, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.

Dávám slovo zpravodaji výboru ústavněprávního, p. sen. Zimákovi.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát!

Zákonom čís. 82/1935 a vládnym nariadením čís. T99/1935 boly uložené obciam povinnosti zaopatriť plynové masky, zriaďovať úkryty verejné a pre zamestnancov obecných ako pre zamestnancov obecných podnikov a ústavov a iných zariadení, ďalej majú sa starať obce o výzbroj a výstroj hasičov, samaritánov, orgánov služby dezinfekčnej a poplachovej.

Úhrady výdavkov s týmito povinnosťami spojené maly si obce zaopatriť vyberaním dávky, o ktorej bližšie predpisy maly vyjsť vo vládnom nariadení.

Pri hľadaní prameňa dávkového bola snaha spravedlive zaťažiť obyvateľstvo. Toho by sa malo docieliť dávkou z nájomného alebo dávkou z použivaných miestností vo vyššej miere, než pripúšťa maximálna sadzba, stanovená vzornými pravidlami pre túto dávku podľa čl. VI vl. nar. č. 151928. Takto majú byť postihnuté aj také objekty, ktoré podľa zákona o stavebnom ruchu sú na viac rokov oslobodené od dávky z nájomného. Pri tom ostáva možnosť dávku na ochranu proti leteckým útokom určiť vládnym nariadením ešte z iných prameňov.

Tento vládny návrh jedná o postih zákonom daných oslobodení, je preto treba zákonného ustanovenia ku zmene na tomto oslobodení.

Môžeme smele počítať s tým, že pre toto obmedzenie oslobodenia od dávky z nájomného, ako aj pre zavedeme inej obecnej dávky za účelom ochrany a obrany proti leteckým útokom sa najde porozumenie. Je to dávka krutá, postihujúci všetko obyvateľstvo, ale sme si povedomí, že nie súc vinní na nebezpečnej situácii chceme žiť v miere a v shode, ale keď sa nám vyhráža najúčinnejšími vraždiacimi zbraňami, musíme sa chrániť a brániť.

Nech slávny senát schváli s tým istým povedomím túto doplňkovú osnovu zákona v tom znení, ako sa na ňom usniesla posl. snemovňa. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dále uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Protiletadlová ochrana má sloužiti k dobru všem občanům, bydlícím v obci bez výjimky. Proto je spravedlivé, aby tam, kde obec z normálních svých dosavadních příjmů nemůže opatřiti úhradu nákladu s vybudováním ochrany spojeného, vybírala dávku k její úhradě, ale taktéž dávku ode všech občanů. Berní spravedlnosti odpovídá i měřítko, podle něhož se má posuzovati daňová schopnost jednotlivců, totiž výše nájemného, placeného občanem, neboť v nájemném, v tom, jak bydlí občan, se nejlépe obráží jeho životní standard.

Nejchudší samozřejmě budou od této dávky úplně osvobozeni.

Jinak dávka bude se stupňovat podle dosavadního vzoru, jak se činžovní dávka v obcích dosud vybírala.

Proto rozpočtový výbor jednomyslně přijal tuto osnovu zákona, jak ji schválila poslanecká sněmovna, a doporučuje ji k přijetí slavnému senátu i s resolucí připojenou ke zprávě rozpočtového výboru. (Souhlas. )

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahájíme rozpravu.

Ke slovu je přihlášena paní sen. Pfeiferová a pan sen. dr Štefánek.

Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 25 minut.

Není námitek? (Námitek nebylo.) Zůstává při tom, řečnická lhůta je 25 minut.

Dávám slovo paní sen. Pfeiferové.

Sen. Pfeiferová: Vážený senáte!

Projednáváme zákon, na jehož dokonalosti bude záviset ochrana obyvatelstva země proti leteckým útokům.

Abychom byli připraveni nejen vojensky v poli, nýbrž i v zázemí, učinili vše pro spolehlivou ochranu civilního obyvatelstva, žen, dětí, nemocnic, k tomu nás nabádá trpká zkušenost španělského lidu, který přinesl tolik obětí na lidských životech. Volají k nám španělské matky, které oplakávají své děti, jež ráno vedly zdravé a smějící se do školy, a po náletu mohly jen spatřiti od!granátů a pum roztrhaná tělíčka, která poznaly často jen podle šatů.

Španělský lid byl přepaden náhle. Neměl času ani možnosti se připraviti. My však dávno víme, co nám hrozí, známe útočníka a proto je nejvýš na čase, aby zákonitou cestou byla zajištěna všechna nutná ochranná opatření. Náš lid je si vědom vážnosti doby. A obyvatelstvo Prahy a jiných měst složilo zkoušku vzorné kázně a discipliny při zkušebních náletech a zatemněních, jsouc si vědomo, že vše to, co se mu zde předvádí, může se velmi brzy státi strašlivou skutečností. Pracující lid, dělníci v továrnách jsou připraveni vykonati vše pro ochranu lidských životů a majetku. A jsou to ženy, hlavně ženy pracujících vrstev, které svědomitě plní svoji povinnost v CPO a všude se osvědčují. Mnohým se dostalo uznání a vyznamenání. Pracující ženy vědí, že se nezúčastňují školení CPO, aby si zkrátily chvíli. Jsou si vědomy své veliké odpovědnosti pro dobu, až mužové budou na frontách a ve vojenské službě. Budou to ženy, jimž bude svěřena ochrana obyvatel a především dětí. Žehy budou muset zabránit panice a chaosu. K pracovnicím CPO budou se obraceti zraky všech, kdož hledají útočiště. Proto mají právo do věcí souvisících s ochranou promluviti rozhodné slovo. Co je však platná jejich obětavost, když tu stojí s holýma rukama; není krytů ani pro děti a v CPO se cvičí často s jedinou vypůjčenou maskou. Tento trestuhodný nedostatek uvědomili si pracovníci v CPO hlavně po rakouských událostech a pracující ženy se právem ptají vlády: Kdy a jak bude postaráno o kryty pro nás a naše děti, jak bude postaráno o evakuaci dětí z měst, jak chce vláda zabezpečit potraviny před zkázou a kdy konečně budou nemajetní lidé znáti protiplynové masky nejen z novin a teorií, nýbrž kdy jim budou opatřeny? Při čtení reklamy výrobců masek se lid otřásá hnusem, jak se tu lichváři těší, že na smrti lidí vydělají. Je v zájmu účinné ochrany, aby výroba masek byla zestátněna, aby cena byla stanovena podle kupní síly lidu a těm, kdož si je koupit nemohou, byly dány zdarma. Voláme-li po pronikavých opatřeních na ochranu obyvatelstva proti leteckým útokům, žádáme opatření rychlou cestou, tu s veškerou rozhodností odmítáme a protestujeme proti tomu, aby nemajetné a pracující vrstvy byly znovu zatíženy dávkami na ochranná opatření. Dělnictvo v továrnách, které ve své většině vydělává 10 Kč denně, úředníci, kteří stěží vyživí své rodiny za 500 až 600 Kč měsíčně, chudí živnostníci, nakupující zboží na dluh, zbídačení zemědělci, u nichž je exekutor častým hostem - tyto vrstvy nemohou ani při nejlepší vůli ještě více utahovat opasek kolem žaludku, než jak již učinily.

Je tu však v republice tisíce boháčů, mnohonásobných milionářů, kapitalistických společností, jejich miliony nechť jsou zdaněny, zbrojaři, karteláři a velkostatkáři nechť jsou donuceni, aby státní pokladně a obcím dali nutné prostředky. Pracující vrstvy přinášejí a přinesou republice a její obraně největší oběti. Ony půjdou na frontu, ony budou pokládat životy.

Pracující a pokrokové ženy přejí si však především z hloubi duše, aby mír byl zachován. Mluvím zde jménem desetitisíců žen, které manifestovaly v měsíci březnu na 350 projevech Mezinárodního dne žen, pořádaných komunistickou stranou ve všech oblastech republiky. Svorně tu vedle komunistických žen zasedaly socialistické i katolické ženy, a jejich hlasy byly velikou demonstrací proti paličům války, byly důkazem, že stojí věrně li republice a její obraně. České ženy jsou si vědomy, že život pod panstvím německého fašistického imperialismu by byl nesrovnatelně hroznější, než prožil český národ pod jhem habsburské monarchie. Proto jsou odhodlány rázně zakřiknout reakci, upravující cestu úhlavnímu nepříteli do vlády. Slovenské ženy chápou, že panství Sidorů a Esterházyů nepřinese zlepšení jejich postavení, neboť poznaly dobrodiní reakcionářů všech jazyků. Utrápené slovenské robotničky nemají nic společného s kumpány Henleina, ale pojí je svazek a zájmy s pracujícími ženami všech národností Československé republiky.

Avšak nejvřeleji ze všech přejí si mír ženy v Sudetách. Ano, jsou to ženy německé národnosti, které se třesou při myšlence, že by jejich domov mohl být zpustošen střelami těžkých děl a plameny leteckých útoků. Ne, ženy v Sudetách nechtějí válku. Ano ženy stojící pod vlivem SDP nechtějí, o válce slyšet. Jim namlouvá šeptavá propaganda, že anšlus k Třetí říši bude se díti stejným způsobem jako v Rakousku. A je jisto, že až poznají, že každé překročení hraníc německým vojskem by znamenalo válku, poženou propagátory anšlusu od svého prahu. ženy v Sudetách se dosud marně hlásily do CPO. Jejich hlas v obcích se stoupenci fašismu nebyl slyšen. Ženy v Sudetách by uvítaly, kdyby i nad jejich městy a středisky byly uspořádány nálety, aby se mohly učit a všem svedeným ženám a matkám bylo znázorněno veliké nebezpečí.

Lid v Sudetách potřebuje dnes ochranné ruky demokratické republiky, neboť teror a nacionální antisemitský šovinismus zde slaví své orgie. Děti ve školách, jako v Jablonci nad Nisou, jsou rozeštvány na dva tábory, a henleinovští učitelé se spokojeně usmívají, když se české děti s německými rvou. Děti židů, které si nedávno s ostatními kamarádsky hrály, jsou poplivány poštvanými dětmi, které ovšem nelze viniti za fašistický jed, kterým jsou otravovány jejich,dětské mozky. Jeden devítiletý chlapec v Jablonci, který se ještě tulí k mamince na klín, ptá se svého stejně starého kamaráda: "Máš již dýku?" A na udivenou otázku druhého klučíka: "Na co?", odpovídá: "Copak nevíš? Až půjdeme na Čechy!"

Henleinovští továrníci terorisují dělnictvo ke vstupu do SDP. Asi se již těší na "Betriebsführery" Při agitaci se neštítí žádné lži. Říkají dělníkům, že jejich kolegové a důvěrníci již dávno přestoupili, že každý škodí sám sobě, nebude-li do 14 dnů, nejvýš do měsíce členem SDP. Dělnická žena z Boru mi píše: "Prosím Vás, napište mi pravdu, jak to je s těmi papírovými penězi. U nás je všechna plno, že do konce měsíce budou bankovky kolkovány a že dostaneme říšské marky. ". Domácí páni hrozí lidem vystěhováním z bytů. Služkám slibují paničky henleinovců slušný příjem, až prý přijdou vysocí hosté z Berlína. Protifašisté a demokratičtí občané dostávají výhrůžné dopisy, kde se jim slibuje účtování. Tak mnozí živnostníci v německých obcích kolem Dvora Králové museli zaplatit 400 až 500 Kč za to, že již dávno do SDP nevstoupili. O těchto a podobných faktech se ovšem česká, veřejnost nedočte v agrárním "Venkově", to by se s reklamou pro Henleina neshodovalo.

Co však nejvíce zaráží, je nečinnost vlády a úřadů proti tomuto řádění v Sudetách. Jak vděčný by byl tento lid, kdyby viděl pomoc, ochranu se strany úřadů! A to by pomohlo, neboť v žádném hnutí není tolik zbabělosti jako v hnutí fašistickém. Za pomoci demokratických organisací, odborů, družstev, kulturních a tělocvičných spolků mohou zde úřady odpomoci, když bude použito zákona o teroru a přísně potrestáno násilí páchané na lidech jen proto, že nechtějí válku a nadvládu německého fašismu, poněvadž nejsou smyslů zbaveni.

Německý lid v Sudetách se v těchto těžkých chvílích nesmí cítiti opuštěn a je třeba, aby se demokratičtí parlamentáři rozjeli po sudetském území a na vlastní oči se přesvědčili o nebezpečí, aby byla zjednána náprava. I povinností členů vlády je, aby do Sudet zavítali, aby vláda neponechávala pracující lid na pospas šílené propagandě o anšlusu za 14 dní. Lid by to uvítal a své stížnosti by přednesl.

Zvláštní kapitolou je německý rozhlas, z kterého po celé dny a večery zní nepřátelské řeči, lživé a klamné referování. Vždyť stačí vzpomenouti, jak Goebblsova propaganda v rozhlase referovala o světodějné události, dobytí severního pólu hrdinnými Papaninci:. Byli nazváni dobrodruhy a sovětská vláda. zločinným režimem, který tyto lidi posílá na jistou smrt. Je nejvýš na čase, aby se proti lžím a útokům ozvala vysilačka v Mělníku a němečtí posluchači byli spojeni s kulturním světem. Republika tu může mluviti denně k tisícům, ovšem je třeba čsl. rozhlas vzíti z rukou, ve kterých je, aby se stal skutečným zpravodajem demokratického státu a pravdivým informátorem.

Největší péči sudetskému území, pomoc a ochranu terorisovanému lidu, to bude nejlepší službou míru a republice; tím lze docíliti, aby kazimírové uvázli na suchu.

Československo jednotné, pevné a připravené nemusí ustupovati, nemá se čeho báti. Svou semknutostí a důsledností zachrání nejen samostatnost republiky, ale může přispěti k záchraně míru v Evropě. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Štefánek.

Sen. dr Štefánek: Slávny senát!

Ku vládnej predlohe návrhu zákona o ochrane a obrane proti leteckým útokom prichodilo by mne hovoriť čiste odborne, tak rečeno technicky a snáď i medicínsky. Zákon tento i iné predlohy, ktoré vláda podáva v poslednej dobe na zaistenie vojenskej zdatnosti republiky, majú ovšem taký význam, že možno o nich hovoriť zo širšieho hľadiska celopolitického, vnútropolitického a zahranične politického. Zaiste by sme neposlúžili verejnosti, keby sme neupozorňovali pri každej príležitosti, že to, čo teraz robia a tvoria zákonodarné sbory, má ráz a charakter tak rečeno totalitný, celkovitý. Nemožno presne oddeliť i pri finančných a vojensky politických otázkach hmotnú stránku od ideovej a mravnej. Koniec koncov závisí všetko - a menovite dnes - od mravnej a ideologickej hodnoty zákonov a ducha opravdu demokratického a humanitne národného.

Ak sa budem preto v mojej reči viac zabývať aktuálnymi otázkami čiste politickými, ktoré dnes ovládajú rozum i srdcia občanov, tak mi láskave odpustíte, jestli v mojej reči nebude mnoho slov o letectve. Nás roduverných Slovákov a budovateľov tohoto štátu zaujímajú predovšetkým problémy t. zv. autonomizmu a toho, čo s tým súvisí. Sú to nielen problémy kultúrne - na prvom mieste jazykové a nábožeňské, hmotné a sociálne ale tiež zahranične politické. Vôbec otázka autonomizmu súvisí dnes úzko s otázkou zahranične politickou. Jednu od druhej nemožno oddeliť. Problém autonomizmu prestal byť problémom čiste vnútropolitickým a administratívnym. Keby sme žili v dobách pokojnejších a neboli viditeľne ohrožení zahraničnými nepriateľmi, dalo by sa po stránke teoretickej docela dobre hovoriť aj o t. zv. politickej autonomii Slovenska, o politickej autonomii event. dokonca i Nemcov, Maďarov a všetkých mých nacionálnych alebo dokonca i sociálnych skupín. Vzor švajciarskej ústavy alebo ústavy Spojených štátov severoamerických by nám mohol slúžiť za podklad kladnej diskusie a event. i praktickej úpravy našej ústavy. Bohužiaľ, na to niet dnes ani pomyslenia. Len neskúsení alebo priamo proti štátu zaujatí slepí nacionalisti nevidia, že autonomizáciou politickou by nenastala medzi národmi v Československu svornosť a pokojné spolunažívanie. To je omyl, keď to niekto tvrdí. Švajciarsky vzor i vzor Spojených štátov amerických sa nedá aplikovať ani na Československo, ani na Juhosláviu, ani na Rumunsko a vôbec na žiaden stredoeuropský štát a nedá sa aplikovať ani na Poľsko. Na podobný experiment nacionálny si mohly trufať sovietskí politikovia, ale ani v Rusku nevidíme dosiaf jasne, ako sa v budúcnosti národnostná politika voči centrálnej vláde v Moskve osvedčí. (Sen. Mikulíček: Dnes je dobrá!) O tom hovoriť nebudem, ja len konštatujem. Jedno je isté, že veľké nacionálne štáty, ako je Nemecko, Itália, Francia, Poľsko, sa húževnate bránia nacionalisticko-politickej autonomizácii svojich národov, kmeňov atď. To je fakt.

Nech mi kolegovu z ľudovej strany nezazlievajú - bohužiaľ nemáme ich tuná, aby som im tá mohol do tváre povedať - ak sa osmelím tvrdiť, že nevidím v ich počínaní a v logike politiky nemeckej, poľskej, maďarskej patričný súzvuk, ktorý je preca kategorickým imperatívom pre každého rozumného politika. Veriť v úprimnosť, vieruhodnosť a úspešnosť spolupráce na autonomistickom programe Slovenska považujem za politiku, mierne rečeno, nereálnu. Je viac než isté, že by naši maďarskí nacionalisti a nemeckí nacionalisti na Slovensku zaiste nepomáhali ľudovej strane, keby nečkali z takej pomoct prospech pre seba, v prvom rade pre seda (Správně!), keby neverili, že pri uskutočnení politickej autonomie Slovenska si nevybudujú skôr neskôr i autonomiu svojho územia. Treba úvážiť, že Maďari obývajú kompaktne južné Slovensko, najúrodnejšie územie v doline dunajskej, a že po stránke geopolitickej alebo geografickej by ohraničenie práve tohoto územia nerobilo rozhodne také ťažkosti ako geografické ohraničenie nášho t. zv. sudetskonemeckého kraja. To preca len nikto neverí, že by naši maďarskí nacionalisti sa uspokojili s tým, čo majú, zo samej lásky k Slovákom a k Slovensku, že by zmenili svoju ideologiu maďarsko-nacionálnu v prospech autonomného Slovenska. Naprosto nie! Temer s istotou možno tvrdiť, že z autonomie Slovenska by sa zrodily ako z dračieho semena nebezpečné autonomistické problémy, zo dvoch pri najmenšom aspoň 6 problémov, Maďarov, Nemcov i Poliakov a že skôr neskôr by sa republika rozpadla aspoň na 6 nacionalistických jednotiek, ktoré spoludržať pod klobúkom jednotnej vlády by bolo veľmi ťažké alebo nemožné. Myslím, že to je pre každého rozumného človeka sine ira et studio samozrejmé a jasné.

Široké vrstvy voličovi a rozumní politikovia slovenskí to dávno vycítili. Preto pri posledných voľbách napriek veľkému náporu menovite zo strany ľudovej sa vyslovili voličia proti takejto politike. Márne je všetko vykrúcanie a štatistické prepočítavanie. Väčšina národa šlovenského vidí dobre, kám by sme prišli, keby sme robili politiku čiste citovú, náladovú, ktorá je v inkogruencii so situáciou celosvetovou.

Pán senátor Turchányi polemizoval predvčerom s mojím prehlásením, ktoré som 30. brezna menom koalovaných strán senátu na tomto mieste vyhlásil. Tvrdil, že štatistika, ktorú som udával, je falošná, nakoľko som vynechal počet maďarských autonomistických hlasov, ktorý obnáša r. 1935 230.713, a podobne nemecké hlasy, ktoré obnášajú 27 či 28 tisíc. Tým som vraj skreslil pravý stav počtu autonomistických hlasov pri posledných voľbách na Slovensku odovzdaných. Komštatujem, - že som vo svojej reči vôbec žiadne číslice neuvádzal, ako sa račite pamätať, a následkom toho som sa nemohol ani patričného omylu dopustiť. Pan dr Turchányi si musí nabudúce lepšie pozor dávať a nesmie zameňovať poslanca Ursínyho so senátorom Štefánkom. Posl. Ursíny číslice udával, ale ja nie. Podobne docela nesvedomitým, nevecným a nevážnym spôsobom ten istý pán sa odvoláva na číslice vraj počtu Čechov na Slovensku, ktorých vypočítava už vyše 300.000. Ono by to snáď neškodilo, keby ich tam toľko boo, ale toľko ich tam niet. Takým spôsobom tu on neční, snáď spoliehajúc na to, že veľká väčšina slávneho senátu ich reči nerozumie a že môžu potom tlachať do sveta, čo chcú.

Je síce pravda, slávny senát, že donedávná ešte určité strany i mimo ľudovej milkovaly s pojmom autonomizácie, poneváč toto heslo je v širokých masách ľudu a čiastočne i v inteligencii populárne pre svoju nejasnosť a na oko demokratickú logičnosť. Je to, docela logické a ja sa naprosto nedivím, a vý zaiste tiež sa nebudete diviť, keď niekto povie: Načo má vládnuť nado mnou ten pražský pán, keď ja sám nad sebou možem vládnut? Je to čosi lákavého a akosi logického. Samozrejme, že s touto lákavosťou a s touto na oko logičnosťou sa agituje veľmi snadno menovite medzi ľudom, ktory nie je ešte vyspelý politicky. Čím väčšia je demokracia v tom ktorom štáte, tým viac jednotlivcovi a kolektívnych skupin sa chce vo verejnom živote uplatniť a tým viac možností je dané menovite demagogickým živlom agitovat a pracovať na oko zákonitým spôsobom in ultima ratione pre svoje sobecké ciele.

Ale vnútorná a zahraničná situácia štátu sa vy vinula v posledných rokoch tak, že i menej vzdelaní politikovia a vlastenci, ktorí to menia s naším štátom a s národom slovenskym úprimne, sa presvedčili, že t. zv. autonomizmus je dvojsečná zbraň, ktorá by mohla nielen poškodiť silu, odolnosť a dobré meno Československej republiky v Europe, ale mohla by prieviesť slovenský nacionalizmus ad absurdum. To je moje sväté presvedčenie. (Tak je!) Preto sa ozvala slovenská národná strana, autonomistická, silne nacionalistická, ozvali sa mnohí vynikajúci jednotlivci proti politike ľudovej strany, a číselne vypočítane sú dnes autonomisti slovenskí, maďarskí, nemeckí vo veľkej menšine. Číselne vyjadrené prikyvujú dnes ku politike ľudovej strany z 1.,625.000 odovzdaných hlasov r. 1935 len asi 40.000 ľudákóv, 231.000 Maďarov a 28.000 Nemcov - uvádzam okrúhle číslice - dovedna je to 659.000 hlasov.

To sú teraz Slováci ľudáci, Maďari a Nemci dovedna. Keby sme i toto číslo zaokrúhlili, mohli by sme povedať 660.000. Naproti tomu je neautonomistických hlasov odovzdaně 955.000, bezmála 1 milion hlasov. Strany, ktoré reprezentujú politiku protiľudácku, sú, ako videť, vo veľkej väčšine. To je faktum. Neidem do podrobností, neidem to analyzovať a neidem sa ani tým zaoberať, že koniunistická, strana pri voľbách agitovala tiéž s autonomistickým programom. Ale fakt je, že dnes je stav ten, že národná strana, ktorá s autonomistickým programom agitovala, a komunistická strana, ktorá s týmto programom kandidovala, dnes vidia, že by s takouto politikou Slovensku veľmi neprospely. Keby sme ovšem počítali len slovenské hlasy bez Maďarov a Nemcov, obdržíme asi číslo 1,100.000. Toľko je asi slovenských hlasov. Tento pomer slovenských hlasov k maďarským resp. nemeckým zodpovedá aj pomeru počtu. obyvateľov. Z tohoto počtu pripadá na ľudovú stranu zase 400.000, ako som spomenul, na národnú stranu 46.000, zbytok sa nedá dobre určiť. Ale i tak videť, že ľudová strana nemá naprosto žiadneho práva hovoriť menom slovenského národa, a že sa musí uspokojiť, ako som to spomenul posledne v mojej deklarácii minulý týždeň, skutočne len s tým, že sú v menšine a že menom svojho voličstva snáď hovoria, ale nie menom národa celého. Ale nemôžu hovoriť ani len menom pripojujúcich sa strán nemeckých alebo maďarských, ony vôbec samostatne budú vystupovať, a ako slovenská strana, keď chcú hovoriť menom slovenského národa, alebo či chcú vystupovať ako Slovensko i menom Maďarov a Nemcov, tak sú vždycky v menšine. To je fakt, ktorý tu konštatujem.

Je samozrejmé, že docela presných štatistických dát, menovite o národnostnom složení voličov, nemožno sostaviť. Ale ja som všade veľmi liberálne postupoval pri vypočítavaní, a ide tu len o proporciu, o pomer tých veľkých číslic. Preto sa ani neidem púšťať do polemiky s famóznymi výpočtami vedúceho orgánu ľudovej strany "Slováka" zo dňa 3. apríla, ktoré sú voskrz tendenčné a nesprávne. Oni sa usilujú všemožným spôsobom pred svojím voličstvom, resp. pred verejnosťou slovenskou udržať tú fikciu, že oni hovoria menom slovenského národa. Toto za každú cenu chcú udržať číslice, ktoré ja udávam, si môže ktokoľvek skontrolovať na základe úradných našich záznamov štátneho štatistického úradu, resp. úradných záznamov, ktoré sú uvedené v našich príručkách Národného shromaždenia.