A vážení, my velmi varujeme, aby k půl milionu nezaměstnaných se přidružilo ještě půl milionu zoufalých zadlužených domkářů, malých a středních rolníků. Už dnes vyhazuje exekutor lidi s 50 strychy půdy, právě tento týden jsem dostal takovou zprávu. V mé obci ani jeden grunt nebyl tak veliký, největší grunt má 62 měřic a to jsou páni, a i takoví letí ze zemědělských podniků. Bylo by velmi nebezpečno, aby se přes tuto věc přecházelo slovy: Však se to nějak udrží, bude-li exekutor slabý, máme 15.000 četníků, ti mají rychlopalné pušky a ostré bodáky. To by mohlo býti krajně nebezpečné.

Prohlásil jsem už jednou: My budeme pro tento návrh zákona hlasovat, poněvadž vidíme v něm prodlouženi toho života venkovského pracujícího člověka o 9 měsíců, ale připomínáme vám z vládních lavic, abyste ten problém řešili tak, aby skutečně statisíce zadlužených zemědělců si mohlo oddechnouti a,I mohli sedět dále na těch baráčcích a gruntech, které po svých rodičích zdědili. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu zaznačenému rečníkovi, pánu sen. Křížovi.

Sen. Kříž: Slavný senáte!

Domnívám se, že jsme si všichni v této síni vědomi, že oba dva zákony, které jako usnesení posl. sněmovny máme v dnešní schůzi schválit, jsou příliš malým úsekem celého toho velikého problému zemědělství v Československu, než abychom mohli míti za to, že mechanickým prodloužením účinnosti těchto zákonů bude vyřešen zemědělský problém u nás. V tom směru bych souhlasil s panem řečníkem přede mnou, že problém je poněkud těžší a širší. A šel bych dokonce dále a řekl bych, že problém našeho zemědělství není jenom věcí koalice nebo vládní většiny, naopak, že tu jde o jednu z nejdůležitějších životních otázek našeho státu a že na vážném a poctivém řešení zemědělského problému, beze vší demagogie, musí míti zájem všichni, jim záleží na zdravém hospodářském vývoji našeho státu. Také já mohu říci, že prodloužení platnosti obou zákonů není pro stranu, kterou mám čest zastupovati, nějakou spornou otázkou. Chtěl bych proto při této příležitosti upozorniti v několika větách na celý problém, poněvadž se nemohu zbaviti dojmu, že ani exposé p. ministra zemědělství, jak bylo proneseno posledně v zemědělském výboru posl. sněmovny, nedává dosti pevného přesvědčení o tom, že jádru otázek našeho zemědělství chceme jíti vůbec na kloub.

Vidíme, že v celé naší zemědělské politice vycházíme pořád ze základního omylu, domnívajíce se, že pojmem zemědělec anebo zemědělství je stejnoměrně zahrnut zájem všech těch, kteří pracují na půdě, a zapomíná se na sociální, řekl bych, třídní rozvrstvení, které je v našem zemědělství. Pořád chceme dělat - já ne, naše strana také ne, ale naše oficielní zemědělská politika - ze zemědělců jeden stav a zapomíná se, jak v tomto stavu jsou úžasné třídní rozdíly mezi jednotlivými vrstvami. A myslím, kdyby tu byla statistika vztahující se jenom k těm zákonům, které projednáváme, že již tam bychom viděli, jak docela jiné účinky tyto zákony mají pro statkáře a velkostatkáře a jak docela jinak zapůsobily nebo mohou zapůsobiti u drobných rolníků, domkářů a drobných zemědělců vůbec. Myslím, že je možno konstatovati, i když neříkám čísla, že oba zákony, které tady prodlužujeme, přinesly nejméně prospěchu právě drobným zemědělcům. (Sen. Chalupník: Zadluženým!) Ano, zadluženým zemědělcům, poněvadž v jejich sociálním a hospodářském postavení nemohou je dosti dobře zachytiti. A před hodinou nebo dvěma hodinami slyšeli jsme ve výboru zástupce příslušného ministerstva při výkladu o tom, kolik zemědělců musilo svůj návrh na vyrovnání brát zpět, patrně proto, že se báli, že by hospodářsky nesnesli ani povinnosti, které z návrhu na vyrovnání vznikají a že se báli dalších důsledků, které s tím souvisí.

Vážení pánové! Problém našeho zemědělství vězí prostě v majetkovém rozvrstvení našich zemědělců, to je nutno si uvědomovat. Odtud, z tohoto poznání vycházely návrhy našich zástupců, když se jednalo o poslední úpravě obilního monopolu, když jsme se dožadovali pro zemědělce vyšších cen, když jsme žádali, aby nebyly prováděny srážky u drobných zemědělců atd. Bohužel, nebylo pro to pochopení, ačkoliv i zástupci drobných zemědělců v agrární straně anebo v naší oficielní zemědělské politice, abych to tak řekl - byl to i p. kol. Olejník sám při určité příležitosti, mám tu citát z jedné jeho řeči, tady ne, nýbrž v tašce - zdůraznili, jaký je veliký rozdíl při produkci našeho obilnářství mezi drobnými zemědělci a těmi, kteří jsou zařaďováni prostě do kategorií vyšších. Právě na zkušenostech z obilního monopolu chtěl bych zdůrazniti, jak oprávněné a ne stranické, jak se mnozí domnívají, nýbrž jak jsou podložené naše obavy, aby tam, kde se jedná o ony známé pokusy na provedení monopolní organisace v produkci živočišné, drobný zemědělec nepochodil ještě hůře nežli pochodil v obilním monopolu.

Vážení pánové! Když se podíváme na poslední statistická čísla, jaký je počet chovatelů skotu u nás, a vezmeme li za směrnici svých úvah onen postup státního úřadu statistického, který rozdělil chovatele skotu, tuším, do 10 nebo 11 kategorií, a když vidíme, že v prvních čtyřech kategoriích těchto chovatelů dobytka - to je počítáno do 4 kusů je plných 75 % všech chovatelů dobytka vůbec, tu ovšem myslím, že si musíme uvědomiti, že není tento problém úpravy živočišné produkce, dobytčího monopolu nebo jak tomu budeme říkati, se svými zamýšlenými účinky stejný u chovatelů s jedním kusem, kterých je 260.000, nebes se 4 kusy, kterých je 141.000, proti takovým chovatelům, kteří mají, řekněme, od 31 do 50 a od 51 do 100 kusů a kterých je dohromady sotva 4.000.

Malorolník, drobný zemědělec, zejména v, chudých dobytkářských krajích, chová dobytek a prodává jej dále buď překupníkovi anebo řezníkovi. Ve většině případů, poněvadž nejde o dobytek dokrmovaný, prodává jej překupníkovi, který jej pak prodává statkářům a ti jej prodávají na jatky. To je běžný chod hospodářského života, který stále můžeme pozorovati a viděti kolem sebe. A to nás musí právě vésti k tomu, že onen náš základní názor, který máme na problém zemědělství v našem státě, je nutno řešiti z toho principu, aby bylo v hospodářské politice zemědělské v usnášených zákonech, které se dělají na zvelebení našeho zemědělství v zákonodárných sborech i v administrativě, a v provádění těchto zákonů dvojí anebo více měřítek, odstupňovaných od drobných zemědělců až k velkým statkářům a velkostatkářům. Jedině pak bude hospodářská politika zemědělská stejně sociálně spravedlivá ke všem. Domnívám se, že naše ministerstvo zemědělství má přímo historickou odpovědnost, aby teorii svých úkolů stavělo do budoucna na těchto základech a ne na opotřebovaných principech, proti kterým čím dále tím určitěji se stavějí všechny atomy hospodářského života našeho venkova.

Vážení pánové, vážený senáte! Chtěl bych vyzvednouti některé potřeby našich drobných zemědělců a myslím, že mohu říci, že v reklamaci těchto požadavků scházíme se s valnou částí těch, kteří drobnými zemědělci jsou, i když snad mají politickou orientaci jinou, nežli naše organisace drobných zemědělců v socialistických stranách. U obilního monopolu jsem to řekl. Upozornil jsem na nebezpečí, vyplývající z plánu pro organisaci živočišné výroby. Reklamuji zde otázku cen krmiv monopolně obhospodařovaných, aby ceny právě pro drobné zemědělce byly sníženy, poněvadž neodůvodněně vysoké ceny krmiv ubíjejí naši živočišnou výrobu v jejím nejširším rozsahu, t. j. právě u drobných zemědělců, kteří pro vysoké ceny krmiv nemohou si jich prostě dosti opatřiti.

Pokud jde o problém oddlužení zemědělství, také tu platí princip, který jsem uvedl, a také tu je nutno zdůrazniti, chceme-li býti opravdu sociálně spravedliví ve vyřešení tohoto problému, který nenachází zásadních odpůrců, že provedení oddlužení anebo určitých úlev v zadlužení našich zemědělců není možno řešiti jinak nežli tím, aby to bylo řešení sociálně odstupňované, které by v principu pomáhalo především těm, kteří toho hospodářsky nejvíce potřebují.

Také reklamuji při této příležitosti požadavek dalšího provádění pozemkové reformy. Jsem si vědom určitého nebezpečí, kdyby se hesla dalšího provádění pozemkové reformy měla zmocniti stranická nebo politická demagogie. Já sám ve své vlastní oblasti, ve které působím, měl jsem příležitost zkusiti, co to je, když se tohoto problému zmocní politická demagogie. Ale při tom při všem je nutno zdůrazniti, že nelze u nás pozemkovou reformu považovati za vyřešenu a že zejména tam, kde jde o obhospodařování státních statků a lesů, anebo tam, kde je problém, co se zbytkovými statky, které jsou v konkursech, dalo by se v řešení pozemkové reformy pro malého člověka udělati velmi mnoho.

Při té příležitosti reklamujeme znovu vydání řádného pachtýřského zákona, poněvadž situace je čím dále komplikovanější. Pachtýři v mnoha případech musejí platiti pachtovné přímo lichvářské a proto je nutno tomuto starému požadavku pachtýřů podívati se jednou řádně na zuby a problém tento vyřešiti.

V nedávných dnech proběhly zprávy, že byl v meziministerském jednání, pokud se pamatuji, nalezen základ pro řešení pojištění osob samostatně výdělečně činných. Bylo při tom řečeno, že pro osoby zemědělského povolání nalézá se úprava v nových právních formách dnešního pojmu výměnku a tím že má býti pojištění osob samostatně výdělečně činných v zemědělství vyřešeno. Je těžko dnes říci, co je tím míněno. Musíme se nejdříve podívati na to, až ten problém bude předložen zákonodárným sborům, ale domnívám se, že by nebylo dobré zůstati státi na poloviční cestě a domnívati se, že úpravou právních opatření při dnešním t. zv. výměnku může býti vyřešeno starobní pojištění v zemědělství činných osob.

Domnívám se, že by se tomuto problému mělo jíti hlouběji na kůži a že by bylo právě v zájmu těch drobných, kterých se výměnky velmi často týkají, aby nebyli pastorky v pojištění osob samostatně výdělečně činných, nýbrž aby jim měřeno bylo tak spravedlivě, jako ostatním osobám v pojištění výdělečně, činných.

Drobní zemědělci nemohou míti žádného zájmu na tom, aby stále uměle protahováno bylo vyřešení otázky našeho hospodářství s lihem. Ale to je věc, která patří do celkového souboru problémů našeho zemědělství. To je věc, která svými hospodářskými účinky dotýká se nejen zemědělství, nýbrž celého našeho hospodářského života ve státě; státní pokladna a drobní zemědělci nemají naprosto žádných důvodů, aby pomáhali k pasivní resistenci na vyřešení tohoto problému. Tu snad mají zájem právě jenom majetné kruhy, statkáři a velkostatkáři, kterých, jak je vám velmi dobře známo, hospodářství s lihem se silně dotýká, ale druhá velká část drobných zemědělců tohoto zájmu nemá a proto reklamuji při této příležitosti, aby otázka hospodaření s lihem, otázka lihového monopolu a lihového hospodářství, zrovna tak jako hospodářství cukerního byla jednou definitivně vyřešena.

Nezmiňuji se úmyslně o zemědělských radách. Pan ministr zemědělství ohlásil předložení této osnovy. Nemám důvodu, proč bych mu nevěřil, že konečně dostaneme se do meritorního řešení tohoto bolavého stavovského problému našeho zemědělství. Chtěl bych jen zdůrazniti, že opravdu náš zájem na tom, aby se zemědělství u nás vedlo dobře, není zájmem stranickým, nýbrž vychází ze širší potřeby, aby byla pozvednuta životní úroveň všech vrstev a především nejširších vrstev našeho hospodářství. Podívejte se, jak ten problém do sebe zapadá: Na jedné straně statistický ústav zemědělský vypočítává, že zemědělská tržba činila před krisí zhruba 18 miliard a dnes činí 14 miliard, tedy našemu zemědělství chybí, poměrně vzato, do tržby, do rovnováhy, 4 miliardy Kč - a na druhé straně vypočítává ministr soc. péče ze statistiky, která proběhla minulý týden, že pracovním příjmům dělnictva, které r. 1929 vyjádřeny byly částkou skoro 14¹/₂ miliardy, kdežto r. 1936 dosáhly sotva 10 miliard, chybí také ročně skoro 5 miliard na to, aby dělníci na mzdách měli to, co měli r. 1929. Jinými slovy řečeno: zemědělci chybí na tržbě takřka přesně to, co dělníku na mzdě. Není třeba široce dokládati, že živnostníku a obchodníku chybí tato částka v obchodním obratu, a proto musíme míti zájem, aby životní úroveň nejširších našich vrstev byla co možná nejlepší, poněvadž hospodářské plus, které ze životná úrovně dělníka vzniká, vrací se do zemědělství, do našeho hospodářského života.

S velkým zájmem poslouchal jsem v předminulé schůzi řeč pana kol. Olejníka, která se nesla velmi střízlivým a smířlivým tónem pro to, abychom si ve všech stranách a ve všech vrstvách našeho obyvatelstva uvědomili, že žijeme na sopečné půdě a že události okolo nás zavazují nás k tomu, abychom nedělali extrémů a přáli život jeden druhému. A abychom všichni dohromady se snažili o velmi krásné poslání republiky, jak bylo vyjádřeno nad rakví presidenta Osvoboditele projevem našeho pana presidenta dr Beneše: že je nutno; aby demokracie politická doplňována byla demokracií hospodářskou a sociální. A k tomu, aby se to tak prolínalo v našem veřejném a hospodářském životě, že jest nutno,. abychom všichni od Aše až po Janinu k tomu působili a pracovali. Domnívám se, že přes všechny blesky dne, které veřejný život s sebou přináší, události, které jsou okolo nás, musí nás přesvědčiti o tom, že jest nutno pomáhati k oprávněným potřebám všech vrstev našeho lidu, ať je to zemědělec nebo dělník, poněvadž jedině na této základně můžeme vybudovati hospodářský život našeho státu tak, abychom politicky měli sílu svůj stát opravdu také udržeti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Füssy. Udelujem mu slovo.

Sen. Füssy (maďarsky): Vážený senát!

Keď sme tuná pred niekoľko rokmi po prvýkrát pojednávali o návrhu o odkladu zemedelských dražieb, tu som tento návrh, prez to, že som zákonodárcom opozičným, odhlasoval v nádeji, že vláda v dobe platnosti zákona vtedy vyneseného vypracuje návrh zákona o definitívnej úprave otázky zemedelhkých dlžôb. Od tých čias uplynuly roky a vláda stále odkladá definitívne usporiadanie tejto ťažkej otázky. Medzitým síce bolo zavedené ešte jedno opatrenie, t. j. vyrovnávacie pokračovanie zemedelské, avšak i to sa minulo s účinkom. Veď i sám pán minister zemedelstva vo svojích výborových rečiach v plnej miere uznal, že tieto dve opatrenia, ktorých platnost, chceme práve predloženými návrhy predĺžiť, nepriniesly kýženú pomoc a že definitívna a vážna pomoc môže byť očakávaná iba od definitívnej úpravy otázky zemedelských dlžôb.

Po tejto stránke naprosto súhlasím s pánom ministrom zemedelstva, avšak čo do spôsobu už nie. Pán minister totiž už od rokov hovorí o návrhoch na dajaké dedinské banky, potom o fondoch na podpory gazdov a o tom, že tieto jeho návrhy zdráhajú sa schváliť ostatní ministri. Pán minister zemedelstva netvrdí to síce takto otvorene, avšak čo iné môže znamenať jeho ponos, že vraj "návrh týkajúci sa vyrovnávajúceho fondu je už dlhšie než jeden rok v medziministerskom pripomienkovom pokračovaní."

Ač nemôžem súhlasiť s hospodárskou politikou vlády, poviem úprimne, že naprosto chápem a schvaľujem antipatiu proti návrhom pána ministra zemedelstva, lebo veď ministerstvo zemedelstva prestalo byť dnes už reprezentantom záujmov gazdovských. Ministerstvo zemedelstva snaží sa dnes zachrániť zkrachovaných zbytkárov; ministerstvo zemedelstva chráni a zastupuje dnes niekoľko zemedelských priemyselných barónov, niekoľko cukrovarníckych koncernov a liehovarských kartelov; ale ministerstvo zemedelstva nielen že nechráni malých a najmenších gazdov a stredných statkárov, ale vydáva ich priamo na pospas vykorisťovaniu kartelárskemu. Veď sú známe jednania o prejímacích cenách repy, ktoré sa odbývaly práve v týchto dňoch medzi cukrovarmi a producentami repy. Nie je to v prvom rade otázka maďarských gazdov na Slovensku, lebo veď u nás repárstvo nie je najdôležitejším oborom, ale pripomínam to len preto, aby i náš ľud videl, že ministerstvo zemedelstva a jeho politika nechaly dozriať veci tak, že už i malý repár v Čechách je naprosto bezmocný oproti cenovým diktátom cukrovarníckeho kartelu. A niet nikoho, kto by mu prispel pomocou.

Alebo čo mám povedať o kartele umelých hnojív? Už od rokov hlásam s tohoto miesta, že v Československu, v tomto eminentne priemyselnom štáte, sú umelé hnojivá tak drahé ako nikde inde. A prečo? Preto, lebo agrárnickí velikáni a hodnostári o veľa viac zarábajú na umelom hnojive samom, než by zarobili na tom, keby umelé hnojivo roztrúsili po pôde a čakali by celý rok na neistú skľudzeň. Zisky z výroby umelých hnojív nepotlče krupobitie a neodnesie voda.

Alebo pozrime sa na moment na otázku továrieň zemedelských strojov. Pred jedným či poldruhým desaťročím bolo heslom, že zemedelstvo treba racionalizovať, aby produkcia bola lacnejšia a aby tak bola schopná súťaže s americkou produkciou obilnou. Mnoho malých a stredných statkárov investovalo veľké peniaze a výsledok bol ten, že títo gazdovia sa tak zadlžili, že tieto bremená snášajú ešte i dnes a budú ich snášať možná tiež ich potomkovia. Ide-li o zemedelské dlžoby, tu je snadné so strany socialistických nepriateľov gazdov obviňovať gazdu: "Gazda prepil svoju pôdu..." Avšak to nepočuť nikdy, že práve racionalizácia, zariadenie hospodárství strojami, zapríčinila vo veľkej miere biedu zemedelcov.

Najsmutnejšou vecou potom je to, že ministerstvo zemedelstva vo svojej zaslepenosti ide tak ďaleko, že sa neostýcha využiť ešte i tej zemedelskej biedy jednak k výstavbe svojich mocenských stranícko-politických bašt a jednak k uspokojeniu hrabivosti a lačnosti niektorých osôb. Lebo k čomu bude fond pre zemedelské vyrovnanie alebo dedinská banka? Výlučne k tomu, aby agrárna strana vybudovala nové mocenské pozície a to jednak za peniaze štátu a jednak na útraty gazdov, ktorí sú už beztoho až po krk zadlžení.

Páni, to nie je fráza, to je skutočnosť. Veď je opravdu nepochopiteľné, prečo by nemohly byť zemedelské dlhy usporiadané i bez dedinskej banky alebo bez vyrovnávacieho fondu. Ukážem vám, ako by sa to malo diať.

Je síce pravda, že ministerstvu zemedelstva sú o veľa milšie veľké továrenské podniky, ktoré dodávaly zemedelské stroje, a milšie sú mu i veľké banky, ktoré doľahly na zemedelské statky, než ten ubiedený a v pôde sa rýpajúci gazda mozolnatej ruky. Avšak prejaví-li sa už raz vôľa k vážnej podpornej akcii, môže ona prísť len s tejto strany. A konštatujeme, že úpravu zemedelských dlžôb previedly západné veľké demokratické štáty a tiež tak zv. imperialistické štáty, a je zaujímavé, že vo štátoch obidvoch systemov bol iba jeden spôsob pomoci: Vládna moc použila donucovacích prostriedkov, aby tiež kapitál i banky priniesly obeti. Je zaujímavé, že iba demokracia československá nechce voliť túto cestu, neodváži sa požadovať obeti od bánk na úpravu zemedelských dlžôb.

A preca obeti požadované od veriteľov boly by minimálne. Banka by zarobila menej iba na úrokoch. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Prvým úkolom by bolo, že by dlžoby za istené pozemnoknižne musely byť zákonom, a to bez výnimky, pretvorené na dlžoby dlhodobé. Druhým úkolom by bolo, aby náklady na zemedelské stroje boly odhodnotené tým spôsobom, že by firma, ktorá stroj predala, pokiaľ ho predala na úver, pri uplatňovaní svojich nárokov bola odkázaná iba na hodnotu odpredaného stroja. To znamená, že keby gazda kúpil traktor, mlátičku a na tieto stroje by po trojročnom užívaní a zaplatení trojročných splátok nemohol ďalej platiť, tu by predavač, ktorý si ostatne vyhradil vlastnícke právo na stroj, za uplatňovania svojich nárokov bol odkázaný výlučne na cenu odpredaného stroja, resp. jestliže gazda by nebol v stave platiť ďalšie splátky, mohol by si predavač stroj vziať a vydražiť, avšak nesmel by siahnuť po nehnuteľnosti hospodára.

Takýchto a podobných spôsobov pomocí je veľa, bolo by iba treba siahnúť k riešeniu a nesmeli by sme sa báť toho, že agrárne veľmocenstvá si rozhnevajú na seba veľké banky, veľkopriemyslné trusty a kartely.

Že predlžovanie dnešného stavu znamená iba predlžovanie, 1oa zväčšovanie gazdovskej mizerie, to si dovolím dokázať článkom istého slovenského agrárneho listu. Lebo veď slovenská česká agrárna strana drží na motúzi svojich privržencov iba sladkými sľuby, avšak vážnej pomoci im neposkytne. Tu je "Slovenská politika" z 11. marca, ktorá veľmi dojemne píše vo svojom článku "Úradné dáta o hospodárskej mizerii": "Dlžoby na zemedelských statkoch činia o 2200 milionov viac. To je dôkaz, že kríza ešte trvá a že rýchla pomoc je nezbytná.

Je opravdu nekonečná škoda, že niektoré zprávy úradnej štatistiky prichádzajú len s veľkým opozdením. Tak na pr. teprv teraz bola uverejnená súdna štatistika, z ktorej sa obecenstvo môže dozvedeť, že napriek nariadeniam o zemedelskom vyrovnaní boly v roku 1936 v 218.000 prípadoch vedené súdne exekúcie na nemovitosti nezamestnaných a gazdov. Ale zvlášte prekvapujúce je v tejto štatistike to, že zemedelské dlhy vzrastly v r. 1936 o celé 2 miliardy Kč a že tento vzrast je o 400 milionov väčší než v roku minulom.

Čo plynie z tohoto skutku? To, že naše súkromné majetky ešte ani do dneska nevybŕdly z krízy. Ochrana bytov, nové dane a dávky, náklady na opravy, slabá výnosnosť, ba často i nevýnosnosť investícií pôsobí súkromnému vlastníctvu tak veľké ťažkosti, že kríza môže potrvať ešte niekoľko rokov.

Kým v piatich rokoch od r. 1925 do r. 1930 zvýšila sa zadlženosť nemovitostí len o 3¹/₂ miliardy, dotiaľ za krátke dva roky 1935 a 1936 zvýšily sa dlhy o 2 miliardy a činily úhrnom 3.888 milionov; od r. 1929 zaťažuje nemovitosti dlžoba 16,S miliardy. Najbolestnejšie je však to, že v posledných rokoch sú zaťažované hlavne menšie nemovitosti.

Veľmi poučné a preto i veľmi pozoruhodné je zadlženie nemovitostí zemedelských. Štatistický úrad podotýka v dôvodoch, pripojených k tabulkám: "Veľký pokles cien zemedelských plodín po r. 1929 nielen že veľmi zhodnotil staré dlžoby zemedelcov a urobil ich ťaživejšími, ale napomáhal novému a ďalšiemu zadlženiu v zemedelstve."

Pokles cien zemedelských plodín podarilo sa zastaviť, ba ceny sa i zvýšily, avšak cenové rozdiely, vzrast, zvýšenie výrobných nákladov a obzvlášte straty na výnosoch z chovu dobytka zjednávajú plnú platnosť zprávam úradu štatistického. Veď úradná štatistika povedá i to, že v r. 1936 boly v 218.000 prípadoch povolené dražby nemovitostí, z čoho v 189.900 prípadoch šlo o nemovitosti zemedelské, u ktorých je vzrast dlžôb vykázaný 555 milionami korún."

"Slovenská politika" ďalej píše, že od doby obilného monopolu pomalu ubývajú zemedelské dlžoby. Ubohý list, že si nevidí do úst. Nuž či v r. 1936 nebol obilný monopol? A zemedelské dlhy v r. 1935/36 preca vzrastly o 2.211 milionov.

Podľa úradnej štatistiky v r. 1934 menilo pána v dražbe 10.000 maloroľníckych usedlostí. A podľa úradnej štatistiky v tom istom roku bolo odložené ešte 6.000 zemedelských dražieb podľa príslušného nariadenia.

Tieto číslice sú číslicami zemedelskej biedy. Neobávame sa takto ich nazývať. V niektorých ľavičiackyčh listoch čítame, ako keby zemedelská bieda už bola skončila. Nuže, tu je úradné svedoctvo, že zemedelská bieda trvá nezmenene ďalej, ba vzrastá a že tu treba veľmi súrne pomoci.

Nuže páni, tak vyzerá vaša pomoc zemedelcom, toto sú tie výsledky obilného monopolu, na ktoré ste tak veľmi hrdí. Za dva roky, v dobe platnosti vašich nariadení na podporu zemedelcov, vzrastly zemedelské dlhy o celé dve miliardy. Teraz tieto osnovy na podporu zemedelcov odhlasujete, odložíte definitívnu a dôkladnú úpravu opäť na jeden rok a zemedelec zadlží svoju pôdu novou miliardou, bude-li to vôbec možno.

A preto tieto návrhy, ktoré nielen že odsunujú vážné riešenie tejto otázky, lež pomôžu zemedelcom k žobráckej palici, nemôžem prijať a budem proti ním hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Hubka. Dávám mu slovo.

Sen. Hubka: Slavný senáte!

Mým úmyslem pro dnešek není podrobiti kritice osnovy zákonů, jež projednáváme. My, národní socialisté, uvítali jsme už vládní nařízení v těchto věcech a budeme také hlasovati pro obě osnovy. Máme zájem na tom, aby zákonodárné sbory projevovaly opravdový interes o.potřeby malého venkovského člověka, zejména.drobného zemědělce. Ovšem při tom nemohu říci, že by výsledky vládního nařízení a nyní také obou dvou zákonů byly takového rázu, aby vzbuzovaly dobrou naději, že dospějeme k takovým positivním výsledkům, jakých v zemědělství opravdu potřebujeme.

Je zajímavé, co po této stránce uvádí na př. již.důvodová zpráva k vládnímu návrhu. Tam se říká, že zemědělští dlužníci využili předpisů vládního nařízení č. 76/1936 v poměrně dosti četných případech, ale mnohým z nich se pokus, aby tak vybředli z tísně, nezdařil. Ze svého styku s venkovským zemědělským člověkem mám řadu dokladů, kam se v důsledku ustanovení bývalých vládních nařízení a pravděpodobně také v důsledku ustanovení těchto zákonitých osnov dostala a dostane řada drobných zemědělců. Mnozí z nich s velikou nadějí skládali u příslušných soudů poplatky a užasli, když byly tyto poplatky tak veliké. Ale hlavní závada byla v tom, že věřitelé odmítali vyrovnání a že to byli zejména venkovské peněžní ústavy, které fakticky se zájmem měly vyjíti potřebným vstříc, ale hájily především své finanční zájmy. Nešlo jim o to, aby důsledky vládních nařízení byly takového rázu, aby mohly aspoň z větší části uspokojiti. Bylo by zapotřebí, abychom. se v zákonodárných sborech pustili se vší vážností do řešení onoho problému, kterému říkáme oddlužení. Ale charakteristické pro naše poměry je toto: V zemědělském výboru posl. sněmovny bylo o věci jednáno a byly hned předloženy dvě resoluce. Jedna z nich zněla, aby vláda připravila oddlužení zemědělců, a druhá, aby vláda připravila oddlužení všech dlužníků, tedy také zemědělců.