Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 111 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr inž. Dostálek.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Bas zahájil schůzi v 16 hod. 26 min.

obdrželi: dodatečně na schůzi dne 10. t. m. sen. Popovič, Stodola; od 15. do 17. t. m. sen. dr Krčméry; na tento týden sen. Čásný, Hancko, Maixner, Riedl, dr Turchányi, Zeman; na dnes a zítra sen. dr Hruban.

Místopředseda dr Bas konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány dovolené na dva týdny sen. dr Szilassymu, do 1. května t. r. sen. Kianičkovi.

Zprávy tisky 649 až 653.

Interpelace tisk 648/1 až 648/4.

Odpovědi tisk 647/1 až 647/6.

Zápis o 100. schůzi senátu N. S. R. Čs.

o 103. až 105. schůzi senátu N. S. R. Čs. byly schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

*

Místopředseda dr Bas (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze a nejprve budeme pokračovati ve společném projednávání odst. 1 a 2 pořadu:

Pro společnou rozpravu stanovena byla ve 100. schůzi dne 23. února 1938 doba 1 hodiny pro řečníka.

Ke slovu se přihlásil p. sen. Janček. Uděluji mu slovo.

Sen. Janček: Slávny senát!

Dľa predloženého vládneho návrhu má dať slávny senát súhlas k prekročeniu rozpočtu na rok 1936. Týmto činom má, ako vládny návrh hovorí, dnes r. 1938 Národné shromaždenie stanoviť štátny rozpočet na r. 1936. Ironia osudu, čo?

Vláda republiky Československej prekročila rozpočet ten o 835 mil. Kč. Od demokratickej vlády v demokratickej republike sa vyžaduje dôslednosť. Vládou predložený, obidvoma komorami prijatý a odhlasovaný rozpočet má byť dodržiavaný.

U našej vlády sa udomácňuje nepriaznivý zjav. Každoročne prekročuje t. zv. vyrovnaný rozpočet o ťažké sta miliony, ba posledne to stúpa do miliardových obnosov. To môže byť pre náš štát katastrofálne.

Ja som už raz bol s tohoto miesta vyhlásil, že stavovské politické strany, takého složenia ako sú u nás, sú skazou republiky a štátu. Každá stavovská politická strana, aby svoju pozíciu vo vláde udržala, nehľadiac na celok, na štát, na národ, berie zo všeobecného takým spôsobom, akým sa brať dá, niekedy aj niecelkom morálnym. Jej privrženci, jej náhončí sú jej štátom, jej národom, ostatných nepozná.

Pripomínam: za každý štát ručia celým svojím osudom celé národý, nikdy nie strany. Koaličné vládnuce, strany sa všade a vždy vyhlasujú za strany malého človeka, malého poplatníka. Strana soc. demokratická ako strana robotnícka, strana agrárna ako strana maloroľníckeho ľudu, národne-sociálna ako strana tiež robotnícka a strana intelektuálov atď. A čo vidíme? Nad týmito všetkými stranami malých ľudí panuje neúprosne internacionálna veľkokapitalistická klika, tá všetkými opovrhovaná buržoazia. Internacionálny veľkokapitál vytvoril všeobecnú krízu, z tej vyvodil, akože na ochranu štátnych financií, kartely. Pod zámienkou chrániť maloroľníckych veľkostatkárov, vytvoriť zásobárne, zorganizoval pod egidou vlády obilný monopol, syndikáty, kontingentácie atď. Ty národe, ktorý nepatríš do vyvolenej vrstvy finančných barónov, podobne ako tí, čo teraz z Viedne utekajú, plať a kupuj za nadiktované ceny, aby sa sberne buržoazných centrál hojne napĺňaly.

Vtedy keď dividendy rastú, mzdy robotníka klesajú. Toto sa deje v demokratiakej republike, kde panujú strany malého človeka.

Veľké žaloby sú na vládu, na zákonodarné sbory, že sa nestarajú o malého poplatníka, o malého človeka. V stavebnom podujímateľskom odvetví sa chystá hromadné súdné zakročenie oproti štátnej stavebnej správe, t. j. oproti ministerstvu verejných prác i krajinským úradom. Prečo? Preto, že zvýšené výdaje na mzdy robotníkov a zvýšené ceny stavebných materiálov nadiktované kartelmi nechce štátna správa uznať.

Ceny stavebných materiálov stúply na základe devalvácie koruny a na diktát vládou uznaných a hýčkaných kartelov. Zvýšenie miezd sa previedlo na základe vládou uznaných kolektívnych smlúv a prípadne tiež uznaných robotníckych štrajkov.

Všetky podmienky zvýšených výdajov u stavebných podujímateľov boly uvedené v život alebo so súhlasom vlády, alebo s jej vedomím, alebo na direktné vládne dopatrenie, a výsledok? Tieto vládou a s jej súhlasom zapríčinené zvýšené výdavky majú hradiť podujímatelia zo svojho.

Všetci právnici vypýtaní o právnickú mienku tohoto sporu sa vyslovili v tom smysle, že podujímatelia súdobný spor ten oproti eráru vyhrajú. Ministerstvo financií stojí vzdor spravedlivému požiadavku stavebných podujímateľov na svojom stanovisku, že takto zapríčinené zvýšené výdaje nehradí.

Dľa mienky samých štátnych úradníkov, inženierov odborníkov, už dnes štátna správa dopláca na tento vzdorovitý ťah ministerstva financií ťažké miliony, lebo moc podujímateľských firiem už aj zadané nabídky odvolalo a štátna správa bola nútená zadať práce o mnoho drahším podujímateľom. Zasa víťazí veľkokapitál, lebo len veľkokapitálom založené a udržiavané firmy vydržia tento nespravedlivý útisk. Poznamenávam, že aj v Nemecku prevádzali podobný manévr a skončilo to tým, že nemecká vláda uznala oprávnené požiadavky stavebných podujímateľov a vyplatila požadované obnosy. Ako vidno, u nás nenávidený fašizmus je spravedlivejší oproti pracujúcim vrstvám ako demokratický režim.

Priklincúvam tu s tohoto miesta tú holú skutočnosť, že stredný stav, živnostenský, remeselnícky a maloobchodnícky je v demokratickom štáte, kde nerozhoduje kvalita, ale kvantita, zaznávaný a zanedbávaný.

Kvantitatívne hojne zastúpené stavy v agrárnej a soc. demokratickej politickej strane nachodia tak v oboch zákonodarných sboroch, ako aj u vlády, istého uznania a ich požiadavkám je venovaná istá pozornosť. Naproti tomu maloobchodník, živnostník, remeselník a hlavne slovenský so svojimi požiadavkami nachodí všade zväčša uzavreté dvere a zapchaté uši. Tento zaznávaný stredný stav remeselnícky je stav, od ktorého sa žiada stoprocentná loyalita, vlastenectvo a štátotvornosť až do žertvovania. Ďalej rozumnosť, inteligencia a pochopenie všetkých ustanovizní, ktoré ho zväčša prenasledujú. Od neho sa žiadajú všetky ctnosti verného školovaného občana. On má byť a je popri kňazovi a učiteľovi vedúcim vidieku, dediny, a za to všetko dostává sa mu nespočetnými paragrafmi a nariadeniami iba sekatúry. Práve tieto dni sa mi jeden maloobchodník žaloval. Hovorí: Skoro každý týždeň mám návštevu. Tu sa mi postaví ako dráb dôchodková kontrola, finančná kontrola, liehová kontrola, monopolná kontrola, kontrola inšpektorátu atď. K tomu visí na nami náš komplikovaný daňový systém, nesnesiteľná ťarcha sociálnych predpisov a poplatkov. Toto všetko spolu robí pre malého obchodníka, živnostníka a remeselníka hotovú anarchiu smyslov a duševnú depresiu. Za tým prijde hustá sieť konkurenčných potravných a iných straníckych družstiev s daňovými, dopravnými a inými výhodami, ktoré v prípade strát sa z verejných prostriedkov sanujú. Či sa môže v tomto chaose predpisov, poplatkov a neprimeranej konkurencie vyvinovať náš živnostník, maloobchoďník?

A to všetko ešte málo! Štátne inštitúcie samy prevádzajú fušerstvo vo veľkom. Vojenská správa v jej posádkach, počnúc od holičstva, krajčírstva, obuvníctva, stolárstva, natieračstva, maliarstva, prevádza všetky remeselnícke práce, a, to bez daňového zaťaženia, bez sociálnych poplatkov na úkor miestnych živnostníkov. Železnice taktiež skoro všetky práce prevádzajú vo vlastnej režii. Na to prijde veľkopriemysel s jeho filiálnymi predajňami, kartely, monopoly so zdražovaním potrebných tovarov a denných potrieb; tieto všetky veľkokapitalistické inštitúcie sú proti existencii remeselníkovej. Remeselníkovi za jeho námahu a únavu ostáva ešte jedna občianska povinnosť, exekútora prijať s usmievavou tvárou.

Tu mám česť slávnemu senátu predložiť požiadavky slovenských maloobchodníkov, živnostníkov, remeselníkov.

Slovenskí maloobchodníci, živnostníci a remeselníci žiadajú novelizáciu zákona č. 91/ 1918 Sb. z. a n. o osmihodinovom pracovnom čase v tom smysle, aby pohotovosť nebola započítaná do pracovného času. Dôvody: Sú remeslá ako holič, kaderník, pekár, hostinský, kaviarnik, obchod potravinami atď., v ktorých živnostiach sa pracuje skutočne len tri až štyri hodiny denne. Krajčírstvo a všetky sezónne remeslá, kde v sezóne treba pracovať aj prez čas, aby sa zákazníkom vyhovelo, po sezône, keď niet práce, nepracujú, a keď sa pracuje, tak veľmi málo a veľmi pomalu. Zamestnávateľ drží a platí zamestnanca len preto, aby ho mal k dispozícii, keď sa práca naskytne v dobe sezónnej. Toto je potrebné tak pre zamestnanca, ako aj pŕe zamestnávateľa, aby sa obidvaja existenčne udržali.

Naväzujúc na prejav pána predsedu vlády dr Milana Hodžu tu v Prahe dňa 21. mája 1937, ktorý povedal politickým redaktorom, žiaďame čím skorej previesť: a) úpravu živnostenského úverníctva, b) stanovenie minimálnych cien v živnostenských oboroch, v ktorých to potreba vyžaduje, c) voľby do verejnoprávnych a záujmových inštitúcií a organizácií, a to: obchodných a priemyselných komôr, sociálno-poisťovacích ústavov a zemedelských rád.

Žiadame, aby plánovité organizovanie potravných konzumov a družstiév, ktoré najmä v posledných časoch veľmi intenzívne a bezohľadne postupuje, bolo usmernené a stanovený status quo. V otázkach daňových a iných výhod žiada sa, aby konzuny a družstvá boly konečne zrovnoprávnené so súkromným individuálným obchodom, a to nielen azda so stanoviska sobeckého súkromného podnikania, ale hlavne so strany potrieb štátnych príjmov.

Žiadame, aby továrenské filiálky ako daňové subjekty na Slovensku, ktoré majú hlavný výrobný podnik v zamoravských krajinách, platily dane na Slovensku a ohľadom iných poplatkov boly zrovnoprávnené so súkromným obchodom individuálnym.

Na ochranu súkromného podnikania živnostenského žiadame, aby sa štátne, pološtátne, obecné a veľkostatkárske podniky a dielne so zárobkovou činnosťou budovaly len v prípadoch ozaj odôvodnených a aby tieto štátne a pološtátne podniky nevyrábaly na sklad a nekonkurovaly nízkymi cenami so živnostníkmi.

Fušerstvo, toto najnebezpečnejšie podrývanie súkromného podnikania, je ešte stále neobmedzené a nepotlačené, následkom čoho sú časté prípady, že živnostníci dobrovoľne vzdávajú sa svojich živnostenských listov, aby neplatili dane a iné dávky, a robia ako fušeri.

Vo veci štátnej stravovacej akcie pre nezamestnaných živnostníkov znova žiadame ministerstvo soc. pečlivosti o vplyv na prezídium ministerskej rady, aby podmienka vlády o trojmesačnóm nepretržitom námezdnom pomere po 1. junuári 1929 bola zrušená a nezamestnaní živnostníci, ktorí sa vzdali živnosti a nie sú nikde zamestnaní, boli zaradení do štátnej stravovacej akcie. Ďalej žiadame, aby v prácach pri otázke nemocenského poistenia živnostníctva ako i pri invalídnom a starobnom poistení pokračovalo sa rýchlejšie, aby sa k definitívnym osnovám čím skorej prišlo a staly sa predmetom ústavno-právneho pokračovania.

Napokon žiadame zvýšenie podpôr pre chudobných a práce neschopných živnostníkov zo štátnych a krajinských prostriedkov.

Žiadame čím skoršiu reformu štátneho zadávacieho poriadku podľa intencií hospodárskych organizácií, aby sa zadávaly práce podľa stredných nabídok. Ďalej protestujeme proti tomu, aby udelenie dodávky viazaly daňové úrady a nemocenské poisťovne na nedoplatky daňové a sociálnych príspevkov. Pri dodávkach ministerstva pošt a telegrafov a národnej obrany nech je pamätané 60 % z celkových dodávok na maloživnostníctvo (distribučné dodávky). Žiadame, aby zodpovedné pro cento práce bolo zadané slovenským firmám.

Žiadame, aby čím skôr prikročilo sa k oddlženiu živnostníctva a obchodníctva podľa intencií poľnohospodárov.

Konečne žiadame paušalovanie dane z obratu ú všetkých oborov. Paušalovanie niektorých článkov a výrobkov, ktoré sa stalo v minulom roku a v ňom sa pokračuje, malo dobrý účinok na vývoj živností a obchodu. Treba si len žeľať, aby toto paušalovanie bolo prevádzané rýchlejšie a u všetkých výrobkov a produktov u prvovýroby.

Žiadame podľa možnosti sníženie príspevkov nemocenských a úrazových. Vyslovujeme sa rozhodne proti ďalším monopolom, proti ďalším syndikátom a žiadame štátnu kontrolu nad kartelmi, aby nemohly svojvoľne zvyšovať ceny.

Slávny senát! Nech je mi dovolené na záver dotknúť sa nášho nevyriešeného slovenského problému. Pán predseda vlády dr Milan Hodža sľúbil pri nastúpení za premiéra vlády Československej republiky, že slovenský problém rozrieši k obapolnej spokojnosti. Poznamenávam, že ak to takým tempom bude riešiť, ako posiaľ, tak musí byť premiérom vlády Československej republiky aspoň 500 rokov.

Slovenský problém riešiť je jednoduchá vec. Potrebné je, aby si českí vedúci činitelia uvedomili, že slovenský národ je tu, že žije a žiť bude, či sa to dakomu páči, alebo nie. Ako žijúcemu národu dať to, čo mu dľa božieho, ľudského a prirodzeného zákona patrí, t. j. jeho žiadostiam vyhoveť a porozumeť. Uznať ho ako spoluzakladateľa tejto našej domoviny, tejto našej republiky, tohoto nášho štátu, a jednať s ním ako rovný s rovným. Uznať jeho právo na svojský, svojrázny život, bez čoho žiaden národ žiť nebude a nemôže. Ani slovenský.

Rétorománi sú malý národík vo Švajciarsku, taký maličký, že by si to ani nezaslúžilo spomienky. Týchto Rétorománov je vo Švajciarsku 40.000. Sú to údajne potomci Latínov, ktorí v dávnych časoch ustúpili na sever. Nedávno sa hlásili Rétorománi, že si nárokujú to isté miesto vo švajciarskej ústave, ako doposiaľ uznávané tri národy, to je nemecký, taliansky a francúzsky. Pravá demokracia švajciarska čo urobila? Nehádala sa tak, ako sa s nami hádajú už 20 rokov Česi.

Ľudovým hlasovaním 538.000 hlasmi oproti 49.000 hlasom rozhodli, že Rétorománi majú také právo ako ostatné tri národy, francúzsky, nemecký, a taliansky. Rétorománi boli prijatí ako štvrtý štátotvorný národ švajciarsky do ústavnej listiny, so všetkými národu patriacimi atributami. (Výkřiky.) Toto je mužskosť, to je spravedlivosť, pred ktorou klobúk dolu. Vezmite si vzor!

Povinnosťou českých vedúcich činiteľov je porozumeť Slovákom, nedať sa zavádzať slovenskými Čechoslovákmi, dať slovenskému národu žiadanú, zákonom zaručenú autonomiu v rámci Československej republiky. My uznávame Československú republiku, ale nikdy neuznáme československý národ. Vy buďte Česi, my budeme Slováci! My nechceme dualizmus, my chceme naše prirodzené právo v rámci Československej republiky. My chceme len to, čo nám patrí. Nebohý pán prezident Osloboďiteľ Masaryk osnoval pittsburgskú dohodu a aj podpísal, a to je pre nás smerodajné, od toho neustúpime, za to bojovať budeme a ujisťujeme vás, že slovenský národ pojde s nami, pojde za svojím prirodzeným vodcom Andrejom Hlinkom!

Pripomínam: nie ten štát je silný, ktorý disponuje s množstvom vojnového materiálu, pušiek, diel a lietadiel, ale ten, ktorý disponuje spokojným občianstvom, oddaným telom i dušou svojej domovine, svojmu štátu. My chceme vypestovať obapolnú lásku medzi dvoma bratmi, Čechmi a Slovákmi, na podklade spravedlivosti a v obapolnom porozumení. Vy nás neporozumiete, to je chyba! Vy ste oproti tomu hluchí, naštvaní a zavedení! Obávam sa, že keď nastane doba a budete nútení poslať zvláštny vlak pre Slovákov - počúvaj, Modráčku! - ako to urobili Maďari r. 1918, do ktorého si nik nesadnul, že sa to bude opakovať a že príde prázdny zpäť ako išiel prázdny do Pešti.

My si držíme za povinnosť oddať národ slovenský budúcim generáciám neporušený, čistý na duši, zdravý na tele, verný svojmu slovenskému rodu, a za toto naše úsilie dostalo sa nám s vysokého miesta od člena vlády Československej republiky titulu "všiváci a sopliaci". Tento spôsob nadávky si raz navždy vyprosíme a do takej vlády, kde sa takéto dehonostujúce výrazy pestujú, nikdy nevstúpime! Za predložený vládny návrh ľudová strana Hlinkova hlasovať nebude. Ďakujem pekne.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Jako další řečník je přihlášen pan sen. Pechanec. Dávám mu slovo.

Sen. Pechanec: Slavný senáte!

Víme všichni, že při sdělávání rozpočtu v posledních letech, aby bylo dosaženo rovnováhy, bylo nutno překonávati obtíže povahy nejen, hospodářské, ale i finanční. Nebylo tomu lépe při sdělávání rozpočtu na rok 1936. A nyní v rozpravě máme mluviti o závěrečném účtu za rok 1936. Nebudu se zabývati úmyslně ciframi překročených kapitol. Proč? Kdo přečte a uváží jen vysvětlivky v závěrečném účtu za r. 1936, kterých je přes tisíc, pozná jasně, že překročení rozpočtu vynutila zahraničně politická situace, která donutila stát prováděti ve zvýšené míře naléhavá opatření na obranu státu. Je tam také viděti, že překročení povstalo také tím, že do závěrečného účtu byly zařazeny položky, které byly vyplaceny r. 1935 zálohově a nemohly býti r. 1936 v rozpočtu, a je lépe, že tam zařazeny byly, než kdyby se byly vlekly ještě několik let dále.

Víme, že r. 1934 a 1935 bylo nutno zabezpečiti výzbroj a výstroj armády, v čemž pokračováno bylo také r. 1936. R. 1936 se však, ukázalo nutným zdokonaliti technickou obranu a opevniti některá území republiky. Každý, kdo dobře myslí se svou republikou uzná, že vydání byla nevyhnutelná, a ví také dobře, že mimo rozpočet přineslo občanstvo ještě značné oběti na obranu státu úpisem půjčky na obranu státu, která vynesla asi 3¹/₂ miliardy Kč.

Tato vydání na obranu státu se projevila příznivě také v úbytku nezaměstnanosti. Občané Československé republiky přinesli rádi všechny tyto oběti, uváživše slova: "Kdo chceš mír, připravuj válku". Mír chceme všichni, nejen se sousedy, ale i doma. Mír chceme všichni obzvláště letos, v tomto dvacátém jubilejním roce naší samostatnosti, a bylo by už na čase, abychom poznali, co jsme za těch 20 let udělali dobrého a co zlého, zlého se varovali a dobré následovali, tak aby republika byla šťastným domovem všech vrstev a všech stavů občanstva naší republiky, bez rozdílu příslušnosti politické, národnostní nebo náboženské.

Bude snad velmi málo těch, kteří nebudou hlasovati pro schválení závěrečného účtu.

Jako člen československé strany lidové prohlašuji, že budeme hlasovati jednomyslně pro schválení účetní uzávěrky. Je samozřejmé, že s rostoucím vydáním zvyšuje se položka na úrok a úmor státního dluhu, a neuškodí, když různí řečníci z různých stran se přičiní, aby dali nějaké náměty, abychom se chyb z minulého roku vyvarovali a hleděli to, co jsme udělali špatně, v roce budoucím napraviti. Myslím, že takové poznámky budou dobrou přípravou k rozpočtu na r. 1939.

Budu se zabývati jako maloživnostník a malozemědělec většinou otázkami samostatně výdělečně činných. Střední stav možno nazvati důležitým článkem řetězu, který spojuje náš národ. Roztržením tohoto článku řetězu by byl roztržen náš národ na dvě sociálně se potírající části: proletariát a kapitalisty. Sobectví a třídní nenávist rozdělila a postavila často proti sobě lidskou společnost a mamonářství nastoupilo po vyhnané lásce k bližnímu a vyrvalo práci nejen z rukou dělníků, nýbrž i živnostníků a obchodníků. Zásady, hlásané papežem Piem XI. v encyklice "Quadragesimo anno" ukazují, jak se dostati s tohoto zcestí, aby každý, jak dělník, tak živnostník mohl nejen uživiti svou rodinu, nýbrž si ušetřiti ještě pro stáří aspoň tolik, aby mohl býti slušně živ nebo aby si aspoň mohl opatřiti přístřešek pro rodinu.

Máme sice statistiku nezaměstnaných dělníků, známe výsledky provozu podniků i různých družstev, ale neznáme počet nezaměstnaných živnostníků, kteří nejenom že živoří při četnějších rodinách, ale nemohou si ani nic ušetřiti pra stáří. Není divu, že děti maloživnostníků a malozemědělců z venkova utíkají do měst a tam rozmnožují často řady nezaměstnaného dělnictva. Moudré a obezřetné vedení státu musí zde přispěti na moc také střednímu stavu, který si jistě zaslouží, když koná své povinnosti vůči státu, aby i stát měl zájem na jeho bytí nebo vyhlazení.

Připomínám, že je nutno změniti zadávací řád a míti také registraci, kolektivních smluv. Proč? Není vždycky správné a účelné, když nákladné státní stavby, ať už železniční nebo na obranu státu - na kterých nám záleží, aby byly provedeny včas a dobře - zadávány byly oferentům nejlacinějším. Co pomůže státu, dostane-li na př. 1000 Kč denního penále za nedodržení lhůty - obyčejně je ani nedostane, poněvadž podnikatelé nemají často čím platit - když nedodržením lhůty mohou nastati státu nenahraditelné škody. Žádáme proto, aby bylo v zadávacím řádě pamatováno také na živnostníky, neboť zadá-li stát takovou stavbu lacino podnikateli za podbízené ceny, odnesou to především dělníci a v druhé řadě živnostníci a dodavatelé, neboť takový podnikatel, který obdržel stavby za nízké ceny, chce ještě na všech dodavatelích vydělat. Jistě, že se změnou zadávacího řádu budou souhlasiti řádní podnikatelé, kteří vědí, když s dobrým svědomím na sebe stavbu vezmou, že to také udělají dobře a včas. Nebuďtež tedy pro budoucnost zadávány stavby nejlacinějším oferentům, nýbrž takovými, o kterých je známo, že provedou stavbu včas a dobře, a buď zde také podmínka, aby podnikatelé byli povinni dáti také něco vydělati živnostníkům a obchodníkům z okolí, neboť dnes se stává, že když se provádějí v okolí milionové stavby, živnostník z toho nic nedostane, leda často výsměch. Platiti daně musí. To není zdravý stav. Když oběti, tedy i práci. My nechceme vydělávat zbytečně, chceme také být konkurenčně schopni, ale žádáme práci pro živnostníky při veřejných stavbách státu, na které musejí živnostníci také platit.

Chci se zmíniti také o jiné věci: Ministerstvo vnitra má asi také seznam emigrantů a mělo by věnovati větší pozornost jejich povolání. Pohostinnost je sice krásná ctnost, ale všeho s mírou. Ne že bych byl proti emigrantům, ale bylo by dobře vědět, jaké mají zaměstnání, kolik je mezi nimi lékařů, inženýrů, podnikatelů a majitelů různých koncesí v různých oblastech republiky, i na Podkarpatské Rusi.

Také nemůžeme souhlasiti s kartelovým zákonem tak, jak je. Kartelový zákon chrání pouze silné jedince, a v tom smyslu se musí státi náprava, aby se mohlo vyvíjeti také soukromé podnikání a byla dána, střednímu stavu možnost pracovat.

Daňový systém místo zjednodušení komplikujeme, aby se v něm nikdo nevyznal. Znám staré lidi, kteří říkají: Plaťme čtyřikrát do roka, na jaře, v létě, na podzim a o všech svatých. Dnes však lidé neplatí, jedni proto, že nevědí, co mají platit, a druzí zase proto, že kdo poctivě přihlašuje a poctivě platí daně i poctivě dělá, bývá za to často trestán. Nemělo by to být, ale stává se to. Celý daňový systém b měl býti zjednodušen na jedinou vzestupnou důchodovou daň, jako je to na př. v Americe. Tedy ne komplikovat, nýbrž zjednodušovat. Staré berní knížky jsme zrušili, ačkoli se osvědčily. Možná, že kdyby dnes byly, nebylo by tolik nedoplatků a nebylo by tolik poplatníků, kteří to už možná ani nezaplatí.

Jak vám známo, je ve vybírání kostelních přirážek nejednotnost - nemíním pouze církev katolickou, nýbrž všechny uznané církve ve státě. Na Moravě platí zemský zákon č. 11 z r. 1864, ve Slezsku zákon č. 2 z r. 1864 a novela z r. 1867 a 1868. V Čechách je to jinak, na Slovensku rovněž. Přirážky vybíraly dříve, až do zákazu, berní úřady. Nyní dostaly všecky berní úřady na Moravě poučení, že je za konkurenční kostelní výbory mají vybírat obecní zastupitelstva. Což mají obce ještě málo práce? Tu bych se přimlouval, aby berní úřady zase vybíraly kostelní přirážky pro všechny náboženské společnosti a aby z toho měli stát nějaký užitek, tedy vybírat z konta na př. 20 až 30 hal. Přimlouvám se tedy za jednotné vybírání kostelních přirážek v relé republice.