Středa 9. března 1938

Odkud béře pan Hitler legitimaci k tomu, aby mluvil o lidské svobodě a politické svobodě nebo nesvobodě v jiné zemi, když v jeho vlastní zemi není ani lidské ani politické svobody? (Sen. Enhuber [německy]: Tedy, jste spokojen?) Já jistě nejsem spokojeni s tím, co je v Německu. Říkáte-li, že jsem zde spokojen, tedy mně zase něco připisujete, jak to vždy činíte.

Ale říšský kancléř - a to je podstatné - mluví také o právu na svobodu světového názoru. Pánové! Co je to? To znamená, že Československo netrpí národní socialismus. Pan říšský kancléř zde prokázal sudetskoněmecké straně pravou medvědi službu. Sudetskoněmecká strana tvrdí stále, že není žádnou nár. socialistickou stranou, že svým světovým názorem nestojí na půdě nár. socialistické strany. Koho tedy míní pan Hitler, praví-li, že nemáme svobody světového názoru? Poněvadž není vůbec jiné strany mimo sudetskoněmeckou stranu a aktivistické strany v Československu, může míniti jen sudetskoměmeckou stranu a projevil tím jasně, že sudetskoněmecká strana je národně-socialistickou stranou, pro kterou žádá svobodu. To je zcela jasné a nelze to za žádných okolností vyvrátiti.

Víme již, vyjádřil to včera v posl. sněmovně velmi trefně posl. Hampl, víme již, čeho se od tohoto Německa máme nadíti. Není to nic jiného, nežli že se zde chce vnitřní usměrnění, aby se ze sudetskoněmecké strany jakožto nár.-socialistické strany udělala vládnoucí strana, aby se světový názor národního socialismu a fašismu učinil v Československu schopným vládnouti a rozšiřovati se. (Výkřiky sen. Enhubera.) Je příznačno, že renegáti jsou vždy největšími křiklouny. Ale chce se touto oklikou přiměti československo k tomu, aby změnilo svou zahraniční politiku, aby se odpoutalo od svého spojenectví s Francií, Malou Dohodou a Ruskem, aby československo učiněno bylo otrokem, vasalem Německa. Kdyby se to podařilo, zradil by pan Hitler sudetskoněmeckou stranu právě tak, jako zradil všechny německé strany v zemích, se kterými sjednal smlouvy.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se osobně nedotýkal representanta sousedního státu.

Sen. dr Heller (pokračuje): Pánové! (Výkřiky sen. Schmidta.) Dospěl jste již úplně ke konci své moudrosti, pane Schmidte! Pán, který takto vykřikuje, je členem subkomitétu pro občanský zákoník a civilní soudní řád. Měli jsme nespočetné schůze. Jen jedenkráte otevřel ústa a předčítal článek, který stál v nějakých novinách, jinak ještě nikdy nepromluvil slova, poněvadž věcně mluviti nedovede a svou věcnou neschopnost projevuje v těchto výkřicích. (Výkřiky. - Hluk.)

A nyní, pánové, co Německá říše - nechci mluviti o říšském kancléři - co učinila Německá říše ve státech, se kterými je pevně, spojena? Dnes dopoledne nám pan Pfrogner vypravoval: Jak by se bylo nám Němcům zde vedlo, kdyby nás bylo jen 250.000 lidí. V jižních Tyrolích žijí Němci v kompaktní mase. (Sen. Enhuber [německy]: A my zde nikoli?) My samozřejmě také! Kolem, Bolzana a Meranu mají převážnou většinu obyvatelstva a byli zrazeni. (Sen. Schmidt [německy]: Poněvadž se jinde děje bezpráví, má se díti také zde?) Nikoli, ale poněvadž Německá říše jinde bezpráví trpí, poněvadž Německá říše jinde se státy, které Němce utiskují a skutečně znásilňují, sjednává spojenectví, proto nemůžeme důvěřovati těmto řečem Německé říše. Vezměme Polsko! O Němce v Polsku se Německo vůbec nestaralo. Teprve když vypršela smlouva o Horním Slezsku, byla loňského roku s velkou nouzí a velkou námahou sjednána nová smlouva mezi Německem a Polskem o jednání se vzájemnými menšinami. Tato smlouva neobsahuje pro Němce v Polsku a pro Poláky v Německu ještě ani zlomky práv, která přece jen v tomto státě máme. Smějí mezi sebou mluviti německy resp. polsky, to je věru báječné! Anebo smějí dokonce z vlastních prostředků zřizovati německé školy - to jest obrovský pokrok! Tak, pánové, béře Německá říše v zemích, se kterými je spolčena, v ochranu své německé soukmenovce, a stejný osud vykvetl by nám, kdyby se Německu podařilo uskutečniti zde v Československu jeho plán.

Pánové! Timeo Danaos et dona ferentes. Zříkáme se ochrany země, která Němce, kde mohla, vždy ještě zradila, zříkáme se této ochrany jako občané tohoto státu, zříkáme se jí jako lidé hluboce oddaní svobodě, zříkáme se jí jako Němci. Tak to vypadá se svobodou, kterou nám chce zabezpečiti Německá říše. (Výkřiky. - Hluk.) Německá říše jde v ovlivňování a v pokusu zasahovati do cizích zájmů, mnohem dále, nežli kam kdy šla stará Německá říše. (Výkřiky sen. Enhubera a Reyzla.) Když r. 1866 po bitvě u Hradce Králové bylo Rakousko poraženo, došlo ke známým událostem v mikulovském zámku, kde Bismarck dostal záchvat křečovitého pláče, poněvadž král a generálové od něho žádali, aby anektoval německé Čechy. Bismarck, který přece konečně jako politik někým byl, věděl.dobře, že to je holou nemožností. (Sen. Enhuber [německy]: To také ani nyní nikdo nechce!) A když pak později v Rakousku kolem r. 1800 německé strany... (Sen. Enhubér [německy]: To není nic než vkládání nepravého smyslu! - Výkřik. - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pana sen. Enhubera o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): Když r. 1879 byla německo-liberální strana z vlády vytlačena a na jejím místě přišel k vládě blok německých klerikálů, ale hlavně slovanských stran, jel tehdejší Henlein, pan Schönerer, do Friedrichsrulze k Bismarckovi, aby získal pomoci Bismarckovy pro Němce v Rakousku. Bismarck ho však se slovy velmi ostrými nechal odjeti a řekl mu, aby si doma pomohl sám. Tak mluvil prozíravý státník. Úsudek z toho ponechávám vám, pokud jde o nynější řeč jiného státníka.

Pánové, to je naše politika. My zde v zem budeme jednati s demokratickou částí českého obyvatelstva, to jest s nynější vládní koalicí a dosáhneme, jak určitě doufáme a víme veškeré rovnoprávnosti, kterou můžeme žádati a která nám náleží.

Pánové, jestliže zde pan kol. Hi1genreiner řekl, že kdyby Německo zasedalo ve společnosti národů, mělo by právo zastupovati tam stížnosti Němců... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: V míru st. germainském to stojí!) Podle mírové smlouvy a podle smluv o menšinách samozřejmě, ale pane kolego Hilgenreinere, myslíte, že by Německo, kdyby zasedalo ve Společnosti národů, mělo právo v Radě Společnosti národů žádati autonomii Němců anebo připuštění národně-socialistické strany? (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To nikdo nežádal!) Ale o tom přece mluvil německý říšský kancléř. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: O tom nemluvil!) O ničem jiném. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nikoli!) Pane kolego... (Sen. dr Hilgenreiner [německy:] Přečtěte mi to, kde mluvil o autonomii!) Německá říše má právo zachovávání mírových smluv a smluv o menšinách, je-li přednesena stížnost v Radě Společnosti národů, přivésti na přetřes. Tak jako přece na začátku republiky byly takovéto stížnosti častěji podávány. Pan kol. HiLgenreiner je zná, poněvadž je spolu podpisoval. Ale právo, tak jak to zde stojí v řeči německého říšského kancléře, zabezpečiti svobodu světového názoru, takového práva by Německo nemělo nikdy. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To tam nestojí, vy berete jiný text! Je to řečeno zcela, všeobecně, ale žádný specielní požadavek!) Pak se to vůbec nehodí na nynější požadavek sudetskoněmecké strany, pak to také nevystihuje to, co ve své řeči řekl německý pan říšský kancléř. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Mělo se jen dokázati, že to není ryze vnitropolitickou otázkou!) To tím dokázati nelze. To je to právě, co říkám, požadavky sudetskoněmecké strany, po autonomii a po svobodě světového názoru atd.... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: "Rovnoprávnost" stojí v mírové smlouvě st. germainské.) Také to tam nestojí, to není správné, nikoli, stojí tam něco zcela jiného. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Umíte špatně vykládati!) Ale to tam bohužel nestojí, přál bych si, aby to tam stálo. Pročtěte si to! Práva národnostních menšin jsou ve smlouvách o menšinách přesně stanovena. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Jsme přece jednoho názoru!) Samozřejmě, že bychom si toho přáli, ale nestojí to tam. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Tu jsme jednoho názoru, všichni dohromady, není-li pravda?) Ne úplně.

Pan předseda vlády konečně také řekl, že jest ochoten a známých předpokladů jednati s Němci o snesitelném spolužití, a narážel na vyjednávání, která se nyní již, jak se domnívám, konají půl roku o sjednání tiskového míru. Pánové, tiskový mír a tiskový mír, to jsou dvě zcela různé věci, a jestliže se tiskovým mírem míní něco, co přináší s sebou omezení našich svobod, pokud jde o tisk, pak bychom tomu museli odporovati. Možno sjednati jen takovou smlouvu, která úplně šetří naší ústavy také pokud jde o právo svobodného projevu mínění řečí a, písmem. Pánové, klade-li se požadavek připustiti zde v zemi politickou organisaci říšských Němců, pak dovolujeme si poukázati k tomu, že to odporuje platným zákonům, poněvadž žádný cizinec nesmí býti členem politické organisace. Musel by se Teprve změniti zákon. Ale pak bychom museli žádati, aby naši českoslovenští státní občané v Německu dostali stejné právo. (Souhlas.) Pánové, to jsou předpoklady, které činíme.

Mluví se velmi mnoha o politické nesvobodě. Může-li si někde stěžovati do toho, že se politická svoboda, také tisková svoboda povždy nezachovává, pak jsme to my snad v prvé řadě. Po řeči německého říšského kancléře uveřejnil náš ústřední orgán článek, který byl na pěti místech zabaven. Možná, že tehdy následkem této řeči panovala jakási nervosita v naší zemi a že censor v této nervositě však již velmi značně přestřelil. Censuroval nadpis "Hitler jako ochránce všech Němců". Bylo konfiskováno "V nynější německé říšské, radě, která jistě znamená nejdražší klaku celého světa, nalezl řečník vhodné obecenstvo". Dále bylo konfiskováno: "Ale všechny tyto svobody mají sudetští Němci, mají tedy, čeho Němci v říši nemají. Jen jedné.svobody, působiti zjevně proti demokracii a proti státu, nemají, a této svobody neposkytne dnes žádný stát, působiti proti jeho státní formě a proti jeho trvání". To bylo zabaveno. (Výkřiky sen. inž. Wintra.) Ano, to bylo zabaveno, pane kol. Wintře, nemůžete tomu uvěřiti.

Píše-li se v našem státě pro demokracii, zkonfiskuje se to. Zabaven byl článek, který se obšírně zabývá osobou Viléma II. Tedy také Vilém II, bývalý německý císař, jest již nedotknutelnou osobností, a konečně byl zabaven, aby se míra dovršila, článek, který se zabývá výhradně nedostatkem tuků a podobných věcí v Německu, který neobsahuje jediného urážlivého slova.proti Německu, ryze věcný článek. Někdo se může domnívati, že to není správné, prosím, to se každému ponechá, ale to se zabavuje, a řeč pana posl. Franka o "mšicích", o "rozmačkání" atd. smí se uveřejniti v novinách, omlž by censor zakročil. Má-li tedy někdo příčinu si stěžovati, pak byli bychom to především my a nikoli pánové ze sudetskoněmecké strany.

Máme za to, že naše vláda musí energičtěji a nepokrytěji hájiti naši neodvislost. Čím důrazněji odvrací každé vměšování do našich vnitropolitických věcí, čím důsledněji hájí demokratické základy našeho státu, tím více slouží zachování míru. (Souhlas.) Jako Němci zříkáme se s poděkováním ochrany Třetí říše, se kterou nás nespojuje nic, nejméně společenství kultury, které by mohlo býti jen společenstvím nekulturnosti. (Potlesk.) Německá kultura je rozseta dnes v Praze, v Curychu, Amsterodamu, Paříži a po celém světě. Německá kultura nalézá se mimo území Německé říše, byla z Německé říše vypuzena, (Sen. inž. Winter: Výborně!) a, pánové, s tomto kulturou, se zbytky kultury, které také v Německu zůstaly, které se však tam nesmějí hnouti, s těmi cítíme se úzce spjati. (Sen. inž. Winter: Výborně!) S tím, co dnes je kulturou v Německu - jeden z nejvyšších pánů tam jednou řekl: "Slyším-li slovo kultura, pak odjistím svůj revolver", to je poměr, který má strana dnes v Německu panu jící ke kultuře - s tím nemůžeme se cítiti spjati. Řekli zde také někteří řečníci, že jsme pyšni na to, že jsme Němci. Pánové, pyšnými můžeme býti jen na to, čeho jsme získali vlastními zásluhami. Na to, co někomu připadlo v kolébce, na to nelze ubýti pyšným. (Sen. Pfrogner [německy]: Přece!) Nikoli, a stejně málo práva býti pyšným na svůj národ anebo na příslušnost k národu býti pyšným má některý jiný člověk na světě. Jsme šťastni a radujeme se z toho, že náležíme k německému národu, nemůžeme si představiti, že bychom náleželi k některému jinému národu. (Hluk. - Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Je to národ, jehož řečí jsme se učili mluviti, národ, ve kterém myslíme, národ, který nám dal skutečné kulturní statky, je to národ, se kterým se cítíme spjati v dobrém a ve zlém. Samozřejmě tak, jako každý příslušník jiného národa je šťasten a raduje se z toho, že náleží k tomuto národu. Ale pyšným býti je něco zcela jiného. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) To je něco zcela jiného. (Sen. Fritsch [německy]: O tom mluví přece žid!) Nyní jste tam, kam patříte. (Veselost.) Nyní dokazujete svou kulturu až do posledního. (Souhlas a potlesk. - Veselost.)

Netoužíme po tom, abychom byli na roveň postaveni Němcům těch zemí, se kterými nynější Německo sjednalo smlouvy. Naše cesta leží zcela jasně před námi: Nikoli s cizí pomocí, nýbrž jen v nejužší spolupráci s demokratickými silami českého lidu dobudeme plné rovnoprávnosti. (Potlesk.) Tohoto cíle dosáhneme.

Pánové? Nepřítel stojí před branami. Ohlašuje se a mluví se o Pittsburské smlouvě (Veselost), o stížnostech u Společnosti národů anebo o "zněmčeném" území, proti kterému by se konečně mohla postaviti také "Čechei". To všechno však jen proto, vyhnouti se a uniknouti skutečnému stanovisku, o které zde jde. (Sen. dr Hilgenreier kroutí hlavou.) Také kol. Hilgenreiner, i když kroutí hlavou. Zárukou toho, že svého cíle zde v zemi a jen zde v zemi dosáhneme, je skutečnost, že v českém národě zůstává na živu duch onoho muže, který se, bohužel, nesměl už dožíti předevčírem!svých 88. narozenin: duch Masarykův. To je duch pravdy, duch svobody, duch spravedlnosti a duch lidskosti, a tento duch nechť naší zemi zůstane zachován, a jsem přesvědčen, že jdeme vstříc dobré, šťastné budoucnosti. (Souhlas a potlesk. Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Nejezch1eb-Marcha. Dávám mu slovo. (HLuk.)

Prosím o klid.

Sen. Nejezchleb-Marcha: Slavný senáte, dámy a pánové?

Nikdy za 20 let, co existujeme jako svobodný stát, nebyl v národě a lidu takový zájem o cesty naší zahraniční politiky jako dnes. Je jisto, že po všem, co se v poslední době událo, ustupují téměř všechny ostatní otázky jako podřadné tomuto samozřejmému zájmu. (Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nejezchleb-Marcha (pokračuje): Vývoj událostí vedle nás změnil od let směr a ubíral se jinými cestami, než jsme se v prvních dobách po převratu domnívali. Bylo mnoho lidí, kteří byli přesvědčeni, že úmluvy a smlouvy, kterými byl po světové válce zabezpečen mír, budou v trvalé platnosti a budou také dodrženy. Ale veliký, skoro bych řekl ideologický zápas, v němž se Evropa rozděluje na dva tábory, vnitřní události hospodářské i sociální v jednotlivých státech - to všecko vedlo k velikému přerodu v četných státech Evropy. Objevila se skupina států, příbuzných si nejen ideologií, nýbrž i výbojností, států, které neuznávají žádných úmluv, závazků, dohod a ubírají se svými vlastními cestami. Vypovězení versailleského míru Německem, události ve Společnosti národu, válka v Habeši, události ve Španělsku a na Dálném východě, obsazení demilitarisovaného území, vypovědění mezinárodních vodních smluv a konečně i přímý náraz na nezávislost Rakouska - to všecko je dokladem, že se vývoj v Evropě ubírá poněkud jinými cestami, než se po převratě předpokládalo. Tvůrcové těchto zásahů, které podle našeho názoru nejsou ničím jiným než jakýmsi etapním nástupem, těžili pouze z nerozhodnosti Evropy. Kdyby byly velké vedoucí státy v Evropě hned při prvém takovém dílčím nástupu podle našeho mínění logicky promyšleného zasáhly do situace, je jisto, že by byly události nenásledovaly tak rychle za sebou. Ale nerozhodnost, v níž Evropa tonula a které jsme byli svědky, vedla k tomu, že za prvou etapou následovala druhá, třetí a ostatní, a dnes nikdo nemůže opravdu předvídati, jaká bude další etapa. (Předsednictví se ujal předsedy dr Soukup.)

Od nějaké doby, vidouce ideologii a nacionální vývoj kolem sebe v Evropě, jsme upozorňovali na fakt, že Československo musí spoléhati především jen na sebe a hlavně na vlastní armádu, ovládanou dobrým duchem a dobře vyzbrojenou (Výborně! - Výkřiky sen. Mikulíčka.), na mravní kvalitu národa, který přes všecky diference podle našeho mínění vzchopí se do posledního muže, kdyby chtěl někdo sáhnouti na samostatnost jeho státu. Jestliže jsme tu a tam některé zjevy ve spojeneckých státech posuzovali - jako že v demokracii je takové posuzování, doufám, úplně na místě (Výkřiky sen. Mikulíčka.), byla to spíše starost o neotřesitelnost našeho spojenectví než to, co se nám předhazovalo. (Sen. Mikulíček: Což ten úvodník ve "Venkově?") Musíte posuzovati to, co dělá strana.

Nyní, kdy poměry v Evropě jsou neobyčejně vážné, vítáme s otevřenou vřelostí rozhodná slova našeho předsedy vlády, za něž se s plnou rozhodností a otevřeností stavíme. Opírajíce se o své spojence, jimž slibujeme a od nichž žádáme věrnost, budeme hájiti, co jsme si krví statisíců našich lidí za světové války, obětmi na majetku i hospodářství a krví legionářů pod vedením presidenta Osvoboditele na bojišti a za vedení Ant. Švehly doma vybojovali, to jest nedotknutelnost, nedělitelnost a celistvost československé republiky se všemi právy, která jí přináležejí se stanoviska dějinného i morálního. (Tak jest!)

Pravíme otevřeně, že během několika let historie zjistí, že postup naší strany byl nezávadný a dobrý. Hlásali jsme vždycky, opakuji, nedotknutelnost našich hranic a právo říditi si své osudy a osudy svého státu i jeho vnitřní vývoj a řešení všech otázek vnitřních bez jakéhokoliv zásahu z okolí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) A jako jsme to hlásali, tak také přiznáváme i dnes a přiznávali jsme totéž všem našim sousedům, jimž nepřekážíme a nechceme překážeti ve své mírumilovnosti v dobrém sousedském poměru. Konstatuji, že jsme byli mezi prvními, kteří se postavili proti tomu, aby emigrace a příslušníci cizích států, kteří se v hranicích naší republiky usadili a byli z humánních důvodů u nás přijati a trpěni, vyřizovali si své účty s kýmkoliv na účet našeho klidného státu a naší dobré pověsti politické a státní snášenlivosti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Jestliže československá vláda nyní potlačuje tyto nezdravé zjevy, dostává se nám jen satisfakce a potvrzení, že jsme správně posuzovali příčiny, které způsobovaly značné rozladění mezi námi a našimi sousedy, aniž toho bylo třeba. V tomto úsilí postavili jsme se za projev našeho předsedy Berana, a to nejen kluby poslanecký a senátorský, nýbrž i celá strana se všemi institucemi a korporacemi do posledního muže.

Náš předseda Beran byl za svůj novoroční projev, v němž žádal mír, klid, rozumný poměr k sousedům, přímo insultován, zasypáván vyhrůžkami a dokonce líčen jako velezrádce, poraženec a politik, který hlásá ustrašenectví. Předseda naší strany ve svém projevu 1. ledna ve - "Venkově" napsal: "V zahraniční politice chceme dobrý poměr k sousedům. Nechceme se plésti do vnitřních poměrů žádného státu, jako nechceme, aby oni zasahovali do poměrů našich. Já pán, ty pán. Tato zásada musí platit v našem poměru k sousedům." (Tak jest!)

Pan předseda vlády ve svém pátečním projevu, mluvě o poměru k našemu největšímu sousedu, Německu, pravil: "Narovnání přinese pro všecky nepoměrně více výhod, než krise a konflikty. (Tak jest!) Odmítáme proto každý pokus o zasahování do suverenity svého státu, uvítáme však plodnou součinnost na zásadách rovnosti a nevměšování." (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Jsme přesvědčeni, že pan předseda vlády řekl totéž, co řekl předseda naší strany. Jsme povinni říci, že všecky naše komentáře a rady k opatrnosti vyplývaly a vyplývají jen ze starostí o stát a jeho existenci. Máme za to, že všichni vedoucí politikové a ti, kdož důvěrou jsou postaveni na odpovědná místa, mají povinnost odpovídati veřejně na otázky, které se nyní přímo v masách milionů našeho národa rodí. Naší lidé čtli v tomto státě, že státníci některých spojeneckých států uzavírají přátelské a hospodářské úmluvy se sousedy, kteří do nedávné doby s nimi stáli ne právě v přátelském poměru. Oni čtou o jejich vzájemných zájezdech, přemýšlejí, kombinují a činí závěry. Byli vychováváni po převratu v přesvědčení, že založením Společnosti národů - a ona to má v programu, jak jsem slyšel z vlastních úst jejího sekretáře, našeho vyslance Osuského - přestala jakákoliv tajná diplomacie. A proto chtějí občané republiky Československé věděti - a před tím nesmíme zavírati oči - jaké máme úmluvy, jaké záruky, co se všechno děje a s čím můžeme počítati pro případ, že by někdo nechtěl rozuměti našemu mírovému úsilí a našim poctivým snahám o mír a klidný život. Je proto chyba, že se zmocňuje hned některých kruhů nervosita při pouhém komentáři zahraniční politiky nebo při pouhém vyslovení toho, slova. Mohu říci, že v této době, kdy spojenecká Francie promluvila a kdy řeč našeho předsedy vlády našla takový skvělý a veliký ohlas v tisku téměř celého světa, nastalo již určité uklidnění v masách našeho lidu. Ještě více by působilo, kdyby i ostatní spojenci prohlásili se tak striktně a jasně, jako jsme se prohlásili my. (Výborně!)

Československo stojí v nejpřátelštějším poměru k Francii a s Francií. Tento náš spojenec má určité úmluvy s jinými velmocemi. Předseda vlády upozornil ve své řeči na tuto velmi důležitou okolnost, a my bereme jeho prohlášení s věrou na vědomí. Je nepřímo naším spojencem, kdo je spojencem Francie, i když nestojí v závazném ujednání přímo s námi. (Výborně!) Máme živelný zájem na tom, aby závažné velmoci evropské - já je úmyslně nejmenuji - hájící ovšem především své zájmy - nedopustily a nedaly volné ruce Německu ve střední Evropě. Jsme pro to, aby střední Evropa, čili abych řekl, Podunají, bylo konsolidováno a ne okupováno. Jsme pro to; aby jeho státy mohly žíti životem odpovídajícím jejich povaze. (Tak jest!) Jsme vděčni předsedovi vlády, že již od let je čelným iniciátorem uspořádaných poměrů v Podunají bez jakékoli cizí ideologie a diktátu. (Výkřik: Nechť žije!) Československo stojí na velmi exponovaném místě Evropy. Jsme si vědomi svého geografického postavení. Známe dobře dějiny své vlasti a víme, že se s obměnou mohou opakovati. Fakt, že stojíme na zvláštním exponovaném místě Evropy, vyžaduje zvýšeného úsilí našich státníků a naší politiky.

Pan president Osvoboditel ve svém, díle "Světová revoluce" napsal: "Při všem optimismu, si nebudeme zakrývati obtíže dané naším postavením v Evropě a v historii. Zdá se nám, že. si mnozí z nás ty obtíže uvědomují teprve tel, plněji, kdy máme svůj stát; de facto tu není nic nového a musili jsme býti na ně připraveni. Já jsem si jich byl vždy plně vědom, i když jsem se rozhodl pracovat, bojovat pro ne osvobození a osamostatnění. O naší budoucnosti, jako o sudbách všech národů, rozhodují přirozené a historické reality, nikoli fantastické plány a přání nesoudných politiků, a proto je úkolem politiků vzdělaných, úkolem státníků, jasně si uvědomiti naši situaci a vývoj náš a našich sousedů a bedlivé stopovati a podle toho postupovati.

Můžeme si říci, že v řadě národů nejsme v Evropě nejmenší, jsme co do lidnatosti na místě devátém, za námi jest ještě 23 menších národů a států, ale bud, jak bud,, naše postavení ve středu Evropy a naše nepočetnost nutí nás k politice bdělé a opatrné; nikoli chytrácké -"doby politického chytráctví minuly a nikdy nepřinesly skutečného užitku:"

Domníváme se, že tato slova platí dnes více než kdykoli jindy. Národ si musí uvědomiti tvrdou skutečnost, že žije na půdě od začátku evropských dějin velmi ožehavé. Národ stojí za svou vládnu a žádá od ní jen státnické činy.

Jestliže předseda vlády pan dr Milan Hodža tak skvělým způsobem zasáhl do zahraniční situace, patří mu jen náš srdečný dík, a statisíce lidí, kteří čtli nebo poslouchali jeho projev, vyjadřují mu nejskvělejším způsobem v hovorech na všech stranách, na projevech, i manifestacích, absolutní oddanost, která vrcholí v.příslib, který on prohlásil slovy "Nebáli jsme se tisíc let, nebojíme se ani dnes." (Výborně! - Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)

Náš národ stojí na velké mravní výši. Jeho duch není nikterak sklíčen, naopak odhodlán a zanícen pevnou vírou stát jako nerozborný šik, kdyby toho bylo třeba. Pravíme to proto, poněvadž z dějin i ze současné doby víme, že nerozhodovala o existenci a udržení států, ani tak velikost a početnost obyvatelstva, jako skutečná vnitřní síla ducha a odhodlání.

Pamatujeme velikých hrdinných zápasů našich Jihoslovanů, kterým stál na úplně cizí půdě, kdy byla vyklizena Jugoslavie, v čele jejich král Alexandr-Sjednoditel. A národ tento vrátil se zpět na znovudobyté území a sjednotil se ve velikou spojeneckou říši.

Co znamená vnitřní rozvrat a vnitřní rozervanost, vidíme i v současné době. Co je platno Číně, že na ohromné rozloze její říše žije 400 milionů duší, když je rozpoltěna na koterie generálů a vnitřně rozervána. Japonsko vládne již dnes nad 130 miliony Číňanů, což činí téměř celou jednu třetinu říše, a nevíme, kdy se to zastaví. Co pomohlo Habeši, i když se těšila sympatiím Společnosti národů a některých států v Evropě, když neměla ani vnitřní jednoty, byla rozervána nezřízenými zápasy svých kmenů a vedoucích osob, a neměla řádné moderní a dobrým duchem vedené armády? A co znamenalo pro obě země, že, nebránili jejich hranice vojáci dobře vyzbrojení,dobrého.ducha a odhodlané vůle, leží na bíledni. Má-li stát říci hrdinné, otevřené a nebojácné slovo a má-li býti respektován, musí opustiti falešné cesty podezírání jedné části druhou. Musí míti odvahu usednouti za zelený stůl a bez černých okulárů projednati i nejbolestivější nutnosti a aktuality, musí vidět společné nebezpečí na obzoru a musí zakřiknouti všecky nezdravé a zlomyslné elementy, které rozsévají nedůvěru a neklid.

Všichni lidé v našem národě, přes všechny diference, rozdíly a programy, musí najíti onu velkou synthesu národní a státní obětavosti. Varujeme před roztříštěností a před tím, aby republikánská strana a její veliký tábor poctivých lidí byla označována a podezírána, že trpí poraženectvím, že je nutno ji oslabiti, podvrátiti a dokonce rozložiti. Nechci v této slavné chvíli uváděti dokumentů, mám jich velmi mnoho (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.), žádáme jen v zájmu státu a věci samé, aby nám v politickém, hospodářském i kulturním snažení nebyly kladeny překážky, podobající se onomu chytračení, o němž se zmiňuje, jak jsem citoval, pan president-Osvoboditel.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP