Jestliže to v prvém okamžiku vypadá tak, jakoby se státním zaměstnancům mělo dostati zlepšení jejich požitků, pak je to jen zdánlivé. Neboť nové předpisy daňové to z valné části zase zrušují. Na konec se státním úředníkům nedalo o nic více. Předloha musela býti včleněna do rozpočtu a býti taková, aby rozpočet nebyl zatížen, takže celá předloha má povahu jen akademickou. Státní úředníci budou tedy zase jednou zklamáni. Po celá léta slibovalo se zlepšení a nyní musíme konstatovati, že toto zlepšení nepadá skoro vůbec na váhu. Většina příjmů pohybuje se mezi 9.300 až 23.400 Kč a, zde činí zlepšení 23 až 51 h denně, tedy obnos zcela nepatrný. Jediný úspěch je ten, že zákon je terminován jen na 1 rok a tak je zde naděje, že může býti zrušen. Na druhé straně je zde možnost, že vláda kdykoliv v příštím roce může žádati a také prosaditi prodloužení tohoto úsporného opatření. Že zde nebylo možno docíliti důkladného zlepšení, dlužno litovati z toho důvodu, že zadlužení státních úředníků dosáhlo již netušených rozměrů. Bylo vypočítáno, že toto zadlužení činí 2,5 miliardy.
Povážíme-li, že se zlepšení na druhé straně zase vyrovnává novými daňovými přirážkami a především branným příspěvkem, pak bude nové zatížení vlastně větší nežli zvětšený příjem. Mimo to nutno počítati se všeobecným zvýšením cen potravin, takže státní zaměstnanec v praxi velmi málo, pocítí ze zlepšení svých požitků. Musíme zde také přesně konstatovati, že materiální zlepšení státních zaměstnanců je nejen v jejich zájmu, nýbrž také v zájmu státu samotného. Neboť žádá-li se od státních zaměstnanců vědomí odpovědnosti, obětavost a ochota ku práci, pak nutno také pečovati o to, aby zbaveni byli starostí o svou hmotnou existenci.
Pan ministerský předseda poukázal při intervenci státních zaměstnanců na to, že všechny stavy v tomto státě musí přinášeti oběti a že státní zaměstnanci z toho nejsou vyňati. Musíme v této souvislosti připomenouti, že bylo vypočítáno, že státní zaměstnanci jen na základě posledních opatření z let 1932 a 1933 průměrně měli ročně 57 milionů srážek. Tomu také v budoucnosti nebude jinak. Také nedostává žádný státní zaměstnanec vánoční přídavek, kdežto v každém jiném podniku jsou tyto přídavky stanoveny. Také pensisté mají svůj podíl na těchto obětech.
Kapitola pensistů zasluhuje obzvláštní pozornosti. Zcela obzvláště musíme zamítnouti ustanovení předlohy, podle kterého jsou pensisté od dubna letošního roku vyjmuti ze zmenšení srážek. Postihuje to tyto pensisty tím krutěji, ježto mají ještě větší srážky nežli aktivní zaměstnanci a všeobecně je také tím postižen velký počet poměrně mladých pensistů, kteří mají ještě výdaje na výchovu dětí a stali se obětí restrikčního zákona. Výsledku tohoto zákona nebylo dosaženo, neboť víme, že po restrikčním zákonu bylo tu více státních zaměstnanců nežli na počátku zákona. Dlužno je považovati za oběti této politiky a musí za to pykati. Dlužno tedy bezpodmínečně klásti požadavek, aby pensisté byli na roveň postaveni ostatním státním zaměstnancům.
Při této příležitosti chtěl bych také poukázati na poměry okresních školních inspektorů. Vláda upravila služební požitky okresních školních inspektorů. Postavení pensionovaných školních inspektorů však není stanoveno. Bylo by na čase upraviti také tuto otázku. Jde celkem asi o 100 takových inspektorů.
Přezkoušení resp. zlepšení požitků vojenských gážistů bylo,by rovněž naléhavě zapotřebí. Problémem, který asi sotva lze rozřešiti, je vedlejší výdělek - dvojí výdělek - pensistů. Zde byla by na místě reforma pokud jde o nejvyšší sazbu vedlejšího výdělku.
Pro všechny státní zaměstnance nutno bezpodmínečně zahájiti akci za účelem oddlužení, nemají-li zaměstnanci státu upadnouti do poměrů ještě více zhoršených. Kdyby se státním zaměstnancům, jak aktivním tak také pensistům, daly jejich nezkrácené požitky, byl by podniknut první krok v tomto směru.
V rozpočtové.debatě bylo o personální politice předloženo tolik materiálu, že si mohu uspořiti, abych posloužil dalšími číslicemi. V každém případě může zde čas zjednati nápravu a sudetským Němcům přiznati konečně spravedlivý jejich podíl.
Z uvedených důvodů a poněvadž zlepšení poměrů státních zaměstnanců a také pensistů považujeme v zájmu státu samotného za bezpodmínečně nutné, nemůžeme hlasovati pro zákon v této formě. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan kol. Sláma. Dávám mu slovo.
Sen. Sláma: Slavný senáte!
Předložené úhradové předlohy jsou dosti drastické na dnešní poměry a nutí nás k úvaze. Jsme plně přesvědčeni, že dnes není žádného vyhnutí, že musíme státu pro jeho:administrativu dáti všechno, co potřebuje. Jsme také plně přesvědčeni, že dnes, zejména co se týká obrany státu, musíme konat svou povinnost, abychom dokázali, že struktura našeho státu je postavena na zdravém základě.
Ale přes to přese všechno musíme upozornit, že neustálé zatěžování poplatnictva znamená také poškozování státu. K daním, které dnes nebo zítra odhlasujeme, nás nutí potřeba doplniti státní rozpočet, ale těžce je budou snášet veškeré vrstvy obyvatelstva, a to proto, že se tím zvýší nejen daně přímé, nýbrž i daně nepřímé. Zvýšené daně způsobují pak ochromení hospodářské podnikavosti a omezení hospodářské produktivity. Břemena, která se ukládají všem složkám, které vyrábějí, znamenají určité omezování výroby, jakož i omezování počtu zaměstnaného dělnictva, čili na jedné straně rozšiřování nezaměstnanosti, a na druhé straně uskrovňování ve výživě. Tento poměr není zdravý a jsem pevně přesvědčen, že se to nesmí opakovati, že my u nás nesmíme do budoucnosti zvyšovati daňová břemena, nýbrž že musíme v tomto státě hospodařiti tak, abychom nedělali nové daně, nýbrž spíše je odbourávali.
Mluvil-li zde kol. Hubka jako zpravodaj, že daně se těžko platí, že jsou velké daňové nedoplatky, není to známkou, že všichni nechtějí daně platiti nebo že u všech jsou nedobytné. Někteří nechtějí platiti daní, vyhýbají se placení, ale také je spousta těch, kteří prostě toto břemeno snésti nemohou. Je to nad jejich výkonnost a produktivitu. S tím se tedy musí počítati. Jsem pevně přesvědčen, že příští rok, když takovýmto způsobem budeme pokračovati, budeme potřebovati novou úhradu a že ta úhrada se bude hůře hledati než letos. My nebudeme moci na příští rok s klidným svědomím odhlasovati všechno jako letos, poněvadž je nutno, aby se našly jiné prostředky, které by měl stát k disposici, nejenom zvyšování daní.
Objevuje-li se u nás zlepšování konjunktury, musíme tomu napomáhati tím, že snížíme výrobní břemena. Chceme-li míti větší zaměstnanost a odbourati nezaměstnanost, musíme snižovati veřejná břemena, musíme pracovati k tomu, abychom k tomu dali podmínky. Nedáme-li je, nepůjde zlepšení tak rychlým tempem, jak bychom si přáli.
Jsem pevně přesvědčen, že příští rok budeme postaveni před alternativu, že budeme smusiti uhrazovati nové potřeby buďto veřejnou půjčkou, což půjde těžko, anebo na druhé straně, jak jsem již podotkl, bude tu opět zdražování. Ptám se, je-li toho třeba. Vím, že toho není třeba, vím, že mnohé osoby zneužívají výhod, které stát dává, a že zejména stát zneužívá svého postavení sám vůči sobě. To se musí všechno napraviti.
Vážení pánové! Je drastické, jakým způsobem utíkají státu peníze. V polovici tohoto měsíce se provalila aféra v Brně. Jistá firma prý vyvezla od 20 do 50 mil. Kč do ciziny. Je to obchodní dům Jepa. Společníky této Jepy jsou bratří Plačkové. Proti tomuto podniku - jako proti všem obchodům s jednotkovými cenami - dělala naše strana největší agitaci a byla proti tomu, aby tyto domy byly povolovány. Všechny tyto obchodní domy žijí z podstaty státu, vyvážejí zisky za hranice, aby u nás nebyly zdaněny, a stát přichází tak o daně. Potom, když je nedostatek prostředků, rozvrhne se úhrada potřeb na daně nepřímé, event. na daně přímé ve všech odvětvích. Tato odvětví musí dopláceti na takovéto podniky, které zneužívají svého postavení, jež jim bylo dáno, a poškozují stát. Je to drastické proto, že s mnoha stran se zde stále zdůrazňovalo, že občanstvo prý musí lacino nakupovati, že tyto obchody prý přivádějí láci do hospodářského života, zkrátka že konsumenti při dnešní potřebě peněz mohou levněji kupovat, a nedbalo se na to, nač jsme poukazovali, že všechny ty věci, které se prodávají v obchodech s jednotkovými cenami, jsou špatné kvality a že jsou vlastně z polovice kupovány v cizině, místo aby se u nás vyráběly a tak byla u nás větší zaměstnanost podporována. Tímto způsobem byly obchody s jednotkovými cenami podporovány od našich politických stran.
Co však nejvíce bije do očí, je, jak se na tuto otázku dívá náš tisk. Náš deník přinesl 15. prosince zprávu o té špatné věci, kde se peníze vyvážely ven, do ciziny. Spoluprací naší policie s vídeňskou Wirtschaftspolizei se na to přišlo a vinníci byli chyceni při činu. Ale ani jeden náš časopis nepřinesl zprávu o této defraudaci, o tomto vyvážení peněz. Vážení pánové, já nevím, my říkáme, že tisk je sedmá velmoc, že tisk udává veřejné mínění. (Hlasy: Zprávy o tom byly censurovány!) Konstatuji, že není-li to v jednom časopise censurováno, nebylo by to censurováno ani v druhém časopise. Ale, pánové, jestliže se objeví od firmy Jepa v redakci člověk, který nabízí 5.000 Kč, aby se tato zpráva neuveřejňovala, a podotýká hned, že druhé časopisy ji neuveřejní, pak si ovšem každý soudný člověk řekne: Když tato zpráva není uveřejňována, co za tím je, co v tom vězí? Nebo jsou ty politické strany se svými časopisy skutečně za každou cenu pro jednotkové obchody, za každou cenu chtějí podporovat i poškozování státu? To by byl strašně nezdravý poměr, kdyby se náš tisk měl takto dívat na tyto otázky, které jsou nanejvýš nebezpečné pro náš stát, a mlčky k tomu přihlížet. Pak by ovšem každý občan musil mít zvláštní názor na postavení našeho tisku.
Vážení pánové, my jsme také zjistili při té příležitosti určitou souvislost. Když se obsazovalo ministerstvo obchodu, veškeré časopisy psaly, že do tohoto ministerstva.musí přijít odborník. Jak si ty časopisy - ne ovšem všechny, jenom některé - představovaly obsazení tohoto ministerstva odborníkem, bylo nám nejasné, protože se neřeklo, kterým odborníkem. Ale podle mlčení tohoto tisku o této otázce, pokud se týká obchodních domů, bych měl domněnku, že tisk asi považoval za nejvhodnější, dosaditi do ministerstva obchodu nějakého společníka obchodních domů nebo nějakého filiálkového domu. Jiný dojem to nedělá.
Nám se dávalo za vinu - a byl to pan kol. Zmrhal - že prý nebrojíme proti těžkému kapitálu, že jej nepotíráme. My uznáváme těžký kapitál u nás, víme, že musí býti, ale neuznáváme ty nezdravé věci, které u nás jsou a které budeme do krajnosti potírat. Když jsme vedli největší boj proti domům s jednotkovými cenami, byli jsme osamoceni, a musím konstatovat, že ani vy (obrácen ke komunistickým senátorům) jste nešli s námi a že váš časopis "Rovnost" v Brně nepřinesl ani nejmenší zprávu o vyvážení peněz tímto způsobem do Rakouska. (Sen. Zmrhal: Ale co říká policejní zprávu o tom? To je nebezpečné, něco zveřejňovat, jak víte, policejní zpráva nebyla vydána dodnes!) Policejní správa nemůže vydat nic, dokud nejsou věci vyřízeny, ale veškeré okolí i celé vnitřní město Brno o tom ví, a ví, že jsou v zajišťovací vazbě bratří Plačkové, jenomže se neví, jaké jsou to částky; ale mluví se o 20 až 50 mil. Kč a v zajišťovací vazbě se zjišťuje, jaká jsou konta v cizině, aby se z nich mohlo vyšetřit, kam se peníze posílaly. Policejní zpráva se nemůže vydat, ale časopisy přes to o tom mohou psát, to je jejich povinnost. (Sen. Zmrhal: "Rudé právo" o tom psalo!)
Vážení pánové, to je choulostivá otázka, které si musíme všímat, totiž stanoviska veřejného mínění a našeho tisku k takovým věcem. V některých věcech nemohu souhlasit s naším tiskem, co vlastně dělá, ale na druhé straně jsem tak objektivní, že vždycky říkám řádně vybudovaného a objektivního tisku je u nás nejvýš potřebí a je také třeba, aby všichni občané byli svorni v tom, že tisk musíme mít. Četl jsem v našem tisku - ne v každém, máme seriosní tisk a máme neseriosní - co napsal na př. při úmrtí ministra Najmana, který zemřel ve službě. Jako člověk vím, že smrt vyrovnává všechny protivy. Ať by zemřel z kterékoliv strany ministr, jakživ bych neřekl: Ten člověk udělal ve straně něco špatného, nýbrž vždycky bych řekl: Ten člověk pracoval a upracoval se pro stát a národ, vykonal svou povinnost a padl jako voják. Ale když jsem viděl, že v době, kdy ještě nebyl tento muž pochován, psal tento tisk tak neslušným způsobem, a že jistý tisk docela chtěl z něho nepřímo udělat žida - to jsou smutné úkazy v našem tisku konstatuji, že jenom v některém. Ale je zajímavé, že se to u nás opakuje, ačkoliv by se to opakovat nemělo.
Vzpomínám, když byl těžce nemocen nebožtík Šveh1a, který má obrovské zásluhy o naši samostatnost a o náš stát vůbec, tenkrát také jeden časopis napsal: "Co dělá pan ministerský předseda Švehla? Tento Švehla přímo padl pod břemenem práce. Takovým způsobem nemá náš tisk zneužívat svého postavení vůči lidem, kteří dávají státu všechno, i život.
Nechci kritisovat tisk ani jej napomínat, ale prosím, aby se všichni, kteří tisk vedou, řídili zásadou lidskosti, spravedlnosti a také tím, že pravdomluvnost je státní povinností. Jsou-li dnes komentáře na př. k tomu, že tisk zkrátka nemůže konat svou povinnost vůči obchodům s jednotkovými cenami, jelikož prý je podplacen tím, že má celostranové inserty od určitých firem, nevím, jak máme spojiti strany a tisk, zda strana odpovídá za tisk nebo tisk za stranu. Ale něco na tom musí být, když strany podporují něco - a řekl bych i koaliční strany - co je ve státě nezdravé, a když mají časopisy celostranové inserty. Pro mne je morální samozřejmost, je-li něco nezdravého, že nemohu od toho, co chci potírat, brát inserty, poněvadž to znamená ve skutečnosti úplatek. To už není novinářská a finanční otázka strany, to je buď braní úplatků nebo není, to už je více méně nemorální podporovat ve státě špatné věci, které škodí veškerému občanstvu. Jsou takové zjevy, že kdybychom probírali víc a více těchto otázek, musili bychom se jimi zabývati se širšího hlediska.
Chci tím říci tolik, že když někdo nabízí v jedné redakci za neuveřejnění 5.000 Kč, pravděpodobně obcházel všechny redakce. Kdyby mu v prvé redakci byli řekli striktně "Nikoliv!", nebyl by do druhých šel. Ale on šel nejprve do redakce časopisu té strany, která je zásadně proti obchodům s jednotkovými cenami. Kdyby byla redakce řekla, že za neuveřejnění žádá 20.000 Kč, byl by je dal. Kdyby se pak celá aféra vyšetřila, mohla by ta redakce o tom jen velmi málo psát. Ale vezměte si teď ten poměr: dávku z karet, kterou právě projednáváme, a těch 50 nebo 20 mil. nezdaněných u obchodního domu - a takových obchodních domů je mnoho. Vždyť je to drastické, když zde máme odhlasovat daně, které vynesou 2 nebo 3 mil. Kč, a tam nám u těžkého kapitálu utíkají velké peníze. V té věci se musí stát náprava.
Musíme si také všímat státních podniků, totiž zejména úsporná komise a stát ve svém vlastním zájmu. Bylo zde mluveno o železárnách v Podbrezové. Nechci se zmiňovat o detailech, nechci činit odpovědným žádného ministra, poněvadž při našem systému mnohdy ministr ani neví, co se po straně děje; fakt je, když se u nás nějakou podobnou věcí zabýváme, že je do toho obyčejně zatahován i ministr jen proto, že je ministrem. Mluvilo se o tom, že železárny v Podbrezové stálý nás od převratu 3/4 miliardy Kč. Je to jistě smutný úkaz, ale u druhých podniků se vykazují také velké deficity. Není možno do budoucnosti stále uvalovat nové daně a také by to nebylo nutné, kdybychom udělali pořádek ve státních podnicích. Není možno, aby kolektivní podnikání státní bylo u nás vedeno tak, abychom na ně všichni dopláceli. To se netýká jen vrstev výrobních, nýbrž i konsumentských. Právě dnes projednávané osnovy dokazují, že když u nás není možno uvalovat nová břemena na podniky, uvalují se nepřímá břemena na veškeré konsumenty. Na to musím všichni doplácet a proto je také naší povinností se tím zabývat.
Pamatuji se, když jsme dělali zákon automobilový, že se hovořilo o sanování drah. Byli jsme tenkráte v oposici a hlasovali jsme proti, ale to, co jsme řekli. se ukázalo pravdivým; drahám se nepomohlo. Při projednávání rozpočtu bylo správně řečeno, že drahám může pomoci jen zvýšená doprava zboží a osob. Jestliže však si dráhy zařídily vedle sebe automobilový provoz, myslím, že je to způsob naprosto nesprávný, poněvadž se tím nevyváží způsobené škody. Nejenom že jsme podvázali automobilový rozmach a daňovou poplatnost těch, kteří měli autodopravu v rukou, nýbrž dosáhli jsme toho, že máme pasivní i autodopravu státní. R. 1933 činila ztráta okrouhle 14 mil. Kč, r. 1934 29 mil., r. 1935 28 mil. a r. 1936 25 mil. Vážení pánové, nikdo se neptá, má-li možnost koncesionář soukromé autobusové nebo automobilové dopravy platit daně, nikdo se na to nedívá, má-li k tomu podmínky, ale daně jsou mu prostě předepsány a platiti musí. Stát však z autobusové dopravy neplatí žádné daně, a přes to na účet veškerého občanstva udělal schodek přes 80 mil. Kč na autobusové dopravě. To je nemožná věc. Každý hospodářsky založený člověk musí si říci: když je něco špatného, musím to odstranit. Totéž by měl říci stát a měl by autobusovou dopravu dáti do soukromých rukou. Kdyby stát tak učinil, jsem plně přesvědčen, že tito lidé se budou nejen moci uživit, ale že budou ještě platiti státu daně, poplatky a přirážky. (Sen. Modráček: Ve Francii stát ručí za železniční dopravu a doplácí za společnost 7 miliard Kč!) Pane koledo, Francie, stát 15 mil. obyvatel čítající a my, to je obrovský rozdíl. Francie má docela jiné hospodářské zdroje než my. (Výkřiky sen. Modráčka.) Když dá stát tuto dopravu u nás do soukromých rukou, jsem přesvědčen, že to půjde. (Výkřiky sen. Modráčka.)
Máme ještě jiné státní podniky, které jsou pasivní. Konstatuji, že tyto poměry nemůžeme snésti, zejména v dnešních dobách, když potřebujeme peníze. Státní podniky mají zakládací aktiva okrouhle 25 miliard Kč, zakládací jmění je vyčísleno v našem rozpočtu okrouhle na 21 miliard; z těchto částek připadá na pošty a dráhu 21 miliard a v druhém rozpočtu vyčísleném 18 miliard. Stát dal vklady na investice mimo poštu a dráhu 377,669.439 Kč a vklady ze státních půjček činí 212,783.689 Kč. Vážení pánové, máme obrovské peníze vložené do těchto podniků, které nám nic nenesou, které nám nenesou ani úrokovou míru, na kterých ztrácíme úrokovou míru. Máme dokonce podniky, které nám základní kapitál třikrát až čtyřikrát ztrávily. Státní báňské ředitelství v Příbrami okrouhle 152 mil., Jáchymov 31 mil., Báňská Štiavnice 137 mil., Kremnice 44 mil., Rožnov 6 mil., Železnik 6 mil., a železárny v Podbrezové 3/4 miliardy.
Vážení pánové, když se díváte na tyto číslice, uznáte, že není možno, abychom mohli říci, že stát do budoucnosti musí neustále držeti toto kolektivní hospodářství a vésti je. Nikdo z těch, kteří musejí platit, kteří jsou poplatníky, nemůže souhlasit s tím, že by měli platit více ze svých podniků, když to není potřebí. Je nutno, aby se stát staral o nápravu těchto poměrů. Máme obrovskou pasivitu v státních podnicích, vložený kapitál se nám neúrokuje a ztrácíme ještě na daních, které tyto podniky neplatí. Musíme jednou s touto otázkou také začíti a bude také potřebí, aby úsporná komise se tímto zabývala. Máme podniky t. zv. monopolní, které se nedají od státu odpoutat a které musejí býti státem vedeny. Máme však spoustu podniků, které můžeme pronajmout, stát z nich může míti zisk a řádně placené daně, dávky a přirážky. Jestliže se chceme vyvarovati pro budoucnost neustále dávat břemena na občanstvo, pak tuto otázku budeme muset luštit.
Pan kol. inž. Winter říkal při projednávání rozpočtu, že může v budoucnosti pomoci jen zespolečenštění výrobních prostředků. Zde jest nejlepší ukázka, jak se mýlil, protože zespolečenštění výrobních prostředků, i to, které provedl stát, dopadlo špatně a stát na ně vlastně musí doplácet, takže se to stalo pohromou národního hospodářství.
Při projednávání státního rozpočtu p. kol. Zmrhal oponoval kol. Horákovi stran konsumních spolků a družstev. To je také jedna bolestná otázka. Tvrdil mu, že nemá pravdu, že konsumní spolky a družstva platí a konají svou povinnost. Já bych řekl, že se dnes mnoho zneužívá stanoviska demokracie; všichni říkají, že konají svoji povinnost. Není to pravda a já bych to rozlišoval. Jestliže občan ve státě má stejná práva a stejné povinnosti, musí také nésti stejně všechna risika a všechna břemena musí býti stejně rozdělena. Uznávám ovšem, že zde musí býti určitá pomoc, t. zv. charitativní péče pro chudé a nemajetné. Ale jestliže nám již družstva rostou do obrovských kolosů, jestliže nám ovládají hospodářské podniky obrovského rázu, jestliže dnes již družstva vlastní takové kapitály, že žádný velký kapitalista tyto kapitály nevlastní, pak již to nemůže býti všeobecná prospěšnost, pak je to zneužívání všeobecné prospěšnosti. A pak nutno říci, pokud vlastně sahají hranice všeobecné prospěšnosti humanity, sociální péče a kde musí býti povinnost k placení. Pan kol. Zmrhal zde říkal, že družstva vykonávají svoji povinnost a že kol. Horák neměl pravdu. Mám zde náhodou bilance ostravského konsumního družstva "Budoucnost". Tento spolek měl tržbu r. 1931 173 mil. Kč, na dani z obratu - r. 1931 měl to rozděleno - zaplatil 741.646,55 Kč. Veškeré druhé daně činily 194.780,95 Kč. Ale kdyby měl tento podnik platiti jenom 2%ní daň z obratu.... (Sen. Modráček: Ta je u řady podniků paušalisována!) To věřím, že je paušalována (Sen. Modráček: Nevykazuje se v bilanci!), ale i s tím paušalováním by musil zaplatiti 2,060.000 Kč. (Sen. Korvas: Myslíte, že ministerstvo financí nereviduje družstva?) Dovolte mně laskavě, my rozumíme účetnictví také. Když vede člověk svůj závod, rozumí účetnictví a žádný nás to nebude učiti. (Sen. Korvas: Družstva nemají vedené knihy a účetnictví v kapsách!) Právě proto se může tím více v družstvech dělati toho při odpisech, které zde jsou. To nemůže dělati žádný soukromý podnikatel, protože mu to finanční úřad neuzná, ale do všeužitečných družstev nechodí žádný finanční úřad ke kontrole. To je ten rozdíl. (Sen. Korvas: To není pravda! U nás se děly revise půl roku!) Roku 1932 dělala tržba 192 mil. Kč, tehdy dala se celá daň dohromady a zaplatilo se. 1 mil. Kč, ač daň z obratu měla dělat zase 3 mil. Kč. (Sen. Modráček: Ale daň u výrobců je paušalována!) Přijdu k tomu.
Roku 1933 byla tržba 166 mil. Kč, obratová daň dělala 1 mil. Kč, ač měla dělat zase 2 mil. Kč. R. 1936 činila tržba 148 mil. Kč, daně a poplatky 1 mil. Kč, ale 3 % daň už by měla dělat 41/2 mil. A teď přebytky, to značí čistý zisk. Přebytek činil r. 1931 okrouhle 112.004 Kč, r. 1932 110.000 Kč, r. 1933 103.000 Kč, r. 1936 153.000 Kč. Pánové! Zde jsme u toho. Kdyby měl soukromý podnikatel, přes to, že má velké povinnosti a je předaňován, zisku 153.000 Kč, musil by z něho zaplatiti daň z obratu. (Sen. Modráček: Ze zisku se daň z obratu neplatí!) Pardon, daň důchodovou a výdělkovou se samosprávnými přirážkami. Zde z těchto peněz se však neplatí ani haléře, ty jsou vůbec osvobozeny.
Vážení pánové! Jde ten poměr držet, aby se z určitých zisků nic neplatilo a byly osvobozeny vůbec? To je nemožná věc. Když povinnosti, tedy všichni stejné. Jak to pak zodpovíte, když přijdete mezi lid a řeknete: Musili jsme odhlasovati nepřímé daně. A někdo vám odpoví: Proboha, proč nevykonáváte svou povinnost, aby nepřímé daně nemusily býti zavedeny? - Proto říkám, že je to věc nemožná, nedá se do budoucnosti držeti. Také my s Toho stanoviska vycházíme a jsme přesvědčeni.... (Sen. Modráček: Platí se z podílu!) Z podílu platíte 4 %, t. j. 4 Kč z 1.000 Kč. To není vůbec žádné zvýšení, ale my chceme zrovnoprávnění, a ne zvýšení. Nemůže dopláceti jedna vrstva obyvatelstva na druhou. To je nemožná věc. Vy neustále říkáte, že máte pravdu, ale dokažte nám jedno. Zpoplatněte konsumní družstva, spolky, jako jsme my zdaněni, a hned uvidíte, budou-li moci býti konsumní spolky tak života schopné jako jsou. Vytýkáte nám, že jsme proti konsumním spolkům. Nejsme proti nim, nejsme proti tomuto systému, ale když je jednou zdaníte jako každého jiného podnikatele, jsme plně přesvědčeni, že nám.neukážete jako ukazujete teď, co je to za dobrodiní. (Sen. Rohlena: To je velmi zajímavé, ale chtěli bychom také něco slyšet o Kooperativě a o Agrasolu, abychom měli též ty druhé cifry. Bylo by to velmi zajímavé!) Pane kolego, říkáte Agrasol, ale podívejte se, spočítejte si konsumní spolky u komunistů, spočítejte si je u soc. demokratů, spočítejte si je u lidovců. Což pak se to týká jenom Agrasolu? To se týká všech družstev. (Sen. Rohlena: Ale tam jsou ty pravé!) Všechno je to stejné, levé i pravé, ale my nechceme nic jiného, my nechceme proti vám zakročiti, my chceme zakročiti proti všem družstvům. Ať všechna platí stejně, a jsem plně přesvědčen, že budeme míti dost peněz ve státě, že nebudeme musit zvyšovati daňová břemena a zaváděti nepopulární daně, že stát nebude míti pokladny prázdné, když udělá pořádek ve státních podnicích a když udělá pořádek i v tomto smyslu. (Sen. Rohlena: To jsou ohromné illuse!) To jsou velké illuse, ale málo platné, jestliže máte ten stát rádi a víte, že musíte pro stát dávat, pak musí se to dáti bez výhrady. Jestliže vlastní už někdo obrovské továrny, a vážení pánové, mohu vám posloužiti, co vlastníte, jestliže vlastníte obrovské továrny, pak musíte uznat, že továrna už přece nemůže spadati pod nějakou všeobecnou věc nebo charitativní anebo sociální věc.