Národnostnú otázku nemožno vyriešiť nenávisťou. Nenávisť len búra, porozumenie stavia. Je na čase, aby bolo uložené všetkým, čo usmerňujú verejnosť, že s oprávnenými požiadavkami národností treba nakladať s porozumením. Nesmie byť uplatňovaná snaha, ktorú chce národ panujúci, ale treba sa snažiť po tom, čo je. K správnemu vládnutiu treba znať skutky a nie ich zneuznávať a honiť sa po preludoch. Z východného Švajčiarska po čas 20 rokov nebolo nič. Vybudovali ste štát národný, kde neukojené národnosti stávajú sa stále nespokojnejšími, lebo ich oprávnené požiadavky nie sú splnené.

A preca, národnastná otázka zostáva palčivou, ale nezahojiteľnou ranou tejto republiky dotiaľ kým v tejto otázke nebude zjednaná náprava.

Národnosti v republike sú vyspelejšie, než aby sa daly uspokojiť jalovými nádejami a sľubami zrodenými z vajatajúcich hôr.

My známe a dobre vidíme systamatickú prácu, ktorou máme byť politicky, školsky i hospodársky spútaní. Nemáme ani jediného okresného náčelníka, jediného škôldozorcu, na vyššom mieste postaveného sudcu, lekára, i samostatného riaditeľa školy máme len jedného. Z vojska, četníctva a finančnej správy sme úplne vyradení. V poslednej dobe neprijímajú sa naši ľudia ako traťoví strážnici a školníci. I tí starí sa už vytláčajú von, mnohokráť nedostatkom štátneho občianstva, mnohokráť zasa z vymyslených príčin, ako posledne vytisli istého železničiara s tým, že o ňom vymysleli, že má od narodenia obojstranný práh, ač s tým slúžil niekoľko rokov ako vojak a vykonával cez dve tri desaťročia službu u dráhy. Takýmto spôsobom vytisli 15.000 Maďarov z verejnej služby.

Pán predseda vlády povedal v ropočtovom výbore, že naše národnosti môžu svoje rozsiahle politické práva vykonávať v samosprávnych sboroch.

Čudujem sa tomu, lebo sa to zakladá na neznalosti skutkov. Darmo máme všeobecné, tajné volebné právo jestliže v obciach nemôžeme svojich starostov posadiť na starostenské stolce, pri tom všetkom, že ako verejne vážení a poctiví ľudia boli zákonite a riadne volení. Naproti tomu dokázal som už dávnejšie, že istý vládny komisár bol kmínom a preca ho úrady trpely i naďalej na stolci vládneho komisára, a my nemôžeme ani dnes tište dosadiť našich obecných starostov. Takmer celé desaťročie trvá tento boj, ktorý vyvoláva úporná nenávisť v obciach. Bolo by na čase prohlásiť za mrtvé tié aktá, ktoré cez dlhé roky chodu od úradu k úradu, len aby agrárnický námestník starostu mohol i naďalej sedeť na starostenskam stolci.

Ako sa môžeme vyžiť v samosprávnych oboroch, v okresných a krajinských zastupitelstvách, kde naši volení členovia sú majorizovaní menovanými? Takto celé to všeobecné volebné právo rovná sa nule.

Pán predseda vlády však nestratil - ani jediného slova o úprave bremien gazdou, a preca táto otázka zákonom o núternom vyrovnaní nielen že nebola riešená, lež dostala sa z dážďa priamo pod odkvap. Nemal ani jediného slova na ukľudnenie vinohradníkov, ktorí sa ocitajú v ťažkom položení. Výrobcovi vína je ľahostajné, či sa zdaňuje víno 13 a či 14 stupňové; podstatné je to, že sa tým zabráni produkcii práve tých najušľachtilejších druhov vína. Do Československa sa dováži prevážne víno ťažké, ktorého sa používa ku zlepšovaniu vína slabšieho. Tu je len jedna náprava: produkcia kvalitného vína doma. A toto sa ubíja novým zvyšovaním dane. Je to nepochopitelné už preto, lebo štát vynaložil na niektoré kraje velké sumy, aby sa tam dorábalo víno dobrej kvality. Zvýšenie dane bude mať dôsledok, že nikto nebude dorábať víno kvalitné a ušľachtilé a každý ho bude používať ku zlepšovaniu svojich vín slabšej kvality alebo vín zo slabších ročníkov. V tom nemôžé výrobcovi nikto zabraňovať, lebo každý má prirodzené právo, aby z vína slabého urobil víno dobré, keďže len takto ho môže zpeňažiť. A tak nebude mať nikto víno 13 stupňov silnejšie a štát príde o svoj očakávaný príjem.

Jedine u vína umelého bolo by zvýšenie dane odôvodnené. Z takto zvýšenej dane z vína očakáva štát príjem 5 mil. Kč. Ale čo to znamená u 10 miliardového rozpočtu? 1 či 2 stotiny. Stojí to zato? Avšak okrem toho i administrácia bude tým do tej miery zaťažená, že bude treba celý zástup nových ľudí pribrať ku kontrolnej službe, ktorí ešte viac budú šikanovať beztoho už roztrpčených vinohradníkov. A či snáď to by bolo účelom?

Mluví proti tomu ešte jedna okoľnosť, a to je zásada spravedlivého a rovnakého nakladaniá.

Takto zvýšená daň vzrastie však ešte zvýšením paušálu dane obratovej. Krajinská a obecná daňová prirážka, ktorej zvýšenie o 25 % sa povoluje, znamená opetné zvýšenie dane o 1 Kč. Znesnadní to však podstatne i odbyt a na krku výrobcu zostanú práve tie najlepšie vína, ktorých odbyt bol už i dosial najnesnadnejší. Brzdí to i kompenzáciu, ktorú dáva rozpočet za víno iným štátom, lebo zvyšuje sa clo z dovezených ťažkých vín. I tu dojde k tomu, že ťažšié vína nebudú dovážané a tak očakávaný príjem odpadne.

Ostatne je príznačné, ako nedbá vláda ponosov vinohradníkov. Našou hlavnou sťažnosťou bolo vždy, že vládá zaťažuje víno zvlášte vysokou daňou spotrebnou. Ráčte len otvoriť brány do Poľska, a tu výčnelky Hegyalje, kde sa rodí najviac ušľachtilého vína, ako na pr. Toroňa a Szöllöske, v Podkarpatskej Rusi Sevľuš a Seredne, budú mocť odpredať svoje víná.

I na tomto zákone bude dosvedčený skutok, že vláda, keď pripravuje návrh zákona, nevyslyší práve odborníkov a záujemcov. Preto sa náš zákoník podobá človeku, na jehož obleku je záplata na záplate, takže pôvodnú látku už ani neni videť. Oblek takého človeka usvedčuje ho z chudoby. A tiež naše zákony hovoria o podobnej chudobe, lebo veľmi často sa dokáže, že sa neosvedčujú v praxi.

Čo dostanú poplatníci za svoje dane, zaplatené v Podkarpatskej Rusi? Neistotu majetku. Pred vojnou nikdy nebolo slyšať o tom, že by tam boly šarapatily zbojnícke bandy. Od prevratu tvoria sa tam takéto bandy jedna za druhou. Stačí poukázať na mená: Šuhaj, Rašinec, Klevec a najnovšie Anton Kettner, ktorých tam posledne zlapali. Ale ešte sa vždy potuluje po horách Plojhár, tento obávaný lupič. Po čas posledných 19 rokov neboli sme ešte takmer nikdy bez zbojníckych bánd. Verejná bezpečnosť poklesla na úroveň stredoveku. A nedivme sa tomu; veď četníctvo a policia o veľa viac sliedia po poctivých ľuďoch, než po kmínoch a zbojníkoch a preto môžu kmíni a zbojníci voľne šarapatiť. Tiež v mestách stojí bezpečnosť majetku na veľmi slabých nohách.

Povedá sa, že zvýšenie daní postihuje každého rovnako. Popieram to. Postihuje ono v prvom rade drobné existencie. Na vojenské výdavky neutrácajú sa len koruny prebytočné, ale majetok drobných existencií. Veľkopriemysel a veľkopodniky platia iba ciferne a zdánlive väčšie dane, než malé živnosti a zemedelstvo. Veľko priemysel a veľkopodniky prenášajú značnú časť svojich daní na konzumentstvo, tedy i na zemedelcov, a preto je ten veľký nepomer zdanenia na úkor drobných poplatníkov. Aby zdaneni bolo spravedlivé, bolo by trerba ustáliť daňový kľúč, ktorý by znemožnil toto presunutie daní a chránil by drobného človeka pred prílišným zdanením.

Nájväčším poplatníkom v Podkarpatskej Rusi je Latorica. Tomuto podniku bôly odpísané ťažké dane. Snadno možno zistiť, aké veľké boly tieto odpisy, keď iba na daňových prirážkach, platených mestu Mukačevu, boly odpísané 4 mil. Kč. Takýto odpis rozvráti veru i rozpočet mesta Mukačeva. Naproti temu v jednom mieste vzali istej ubohej žene

jediné prasiatko. V inom mieste zabavili istej žene koncom septembra pár volov, ktoré nevideli a ktoré ona už 10. septembra odpredala. Jestliže by nemohla náhodou dokázať, že ide o volov už prv odpredaných, dostane sa do žalára.

Exekutori môžu podľa zákonov a predpisov energickejšie vystupovať len tam, kde ide o notorických neplatiteľov, ináč sú povinní vyzvať poplatníka, aby do 8 dní zaplatil. Zabavovanie by bolo oprávnené len vtedy, keby poplatník neplatil. A preca v praxi sa to robí tak, že sa na pr. nábytok odnáša bez predbežnej výzvy a upomienky. V byte Dezidera Bernáta, lakýrnika kočov v Mukačeve, vykonali pravú prehliadku domovú a chceli odniesť nákrčný retiazok a hodinky, čo dostaly deti darom na birmovku. Toho istého dňa odviezli nábytok z bytu inženiera Kisa. Mohol by som uviesť celú hrbu príkladov, hodiacich sa k tomu, aby vystupňovaly roztrpčenosť drobných poplatníkov. Najväčšie zlo je v tom, že exekutori poplatníkov skutočne prepadnú a prekvapia tak, že títo veľakrát ani nevedia, že niektoré predmety boly zabavené, lebo exekútor nenapíše im vopred, že tam vtedy a vtedy bol a že tie či oné predmety zabavil. O tom, aké predmety boly zabavené, dozvedia sa poplatníci často až vtedy, keď sa exekútor dostaví.

Prax, zavládnuvšia pri berných exekúciách, vyvoláva všeobecnú nespokojnosť, čo škodí štátu nielen v ohľade zahraničnopolitickom, ale aj vnútropolitickom; vybrané obnosy sú o veľa menšie, než koľko škody privodia.

Je všeobecne známe, že najchudobnejšou časťou tejto republiky je Podkarpatská Rus, kde by boly investície najviac odôvodnené. Avšak nevidím v rozpočte, že by buďto minister verejných prác alebo minister sociálnej pečlivosti či minister obchodu chcel niečo v Podkarpatskej Rusi investovať, ač by to bolo veľmi odôvodnené a žiaducné.

Je veľmi zaujímavým zjavom, že štát nevenuje nemocniciam nič, ačkoľvek bolo by to štátnym úkolom; tieto bremená presunuje v prvom rade na krajinu. Všetky nemocnice sa stavajú za peniaze krajiny; tým sa zadlží krajina. A tak v tejto najchudobnejšej časti štátu, v Podkarpatskej Rusi, sú krajina, okresy a obce prílišnými dlžobami tak zamorené, že je im nemožné prevádzať akékoľvek. ďalšie investície.

Zmienim sa len o jednom prípade. Je to prípad nemocnice v Chuste, ktorej stavba je svrchovane potrebná a aktuálna, lebo lekári v Podkarpatskej Rusi zistili, že v Podkarpatskej Rusi je vo srovnaní s krajinami historickými o 50 % menej nemocníc než v krajinách historických. Celý plán by mal byť uskutočnený vo troch etapách a k dosavádnym nemocničným, lôžkam, počtom 1204, bolo by treba zriadiť ďalších 1100. Mimo tých, ktoré už jestvujú, bolo by treba zriadiť nemocnice v Uzčorne, Volove, Chuste, Iršave, Rahove a Ťačeve. Štát však neobetuje na to nič.

V území Marmaroša, ktoré má výmeru 5.827 štv. kilometrov a tvorí asi polovicu Podkarpatskej Rusi s počtom obyvateľstva 246.818, kde jedno lôžko nemocničné pripadá na 6.856 obyvateľov, bolo by treba, aby štát sám vystaval nemocnicu aspoň v Chuste; stavba táto by stála asi 25 mil. Kč. Nemožno požadovať, aby každý takýto úkol riešila krajina.

Nechcem sa tu púšťať do výkladu podrobností krívd páchaných na maďarských školách v Podkarpatskej Rusi. Poukážem len na niéktoré príklady. Uvažujeme-li skutočné pomery a výsledky sčítania ľudu v Užhorode, kde je maďarské obyvateľstvo v najväčšom počte, tu vidíme, že je tam gymnázium české, rusinské, ukrajinské a židovské, iba maďarského niet, ačkoľvek obnovenie Drugethového gymnázia, založeného pred 300 rokmi, bolo by naprosto oprávnené a potrebné.

Na budovu českého gymnázia v Užhorode, plánovanú nákladom 4 mil. Kč, je zaradené do rozpočtu ¹/₂ mil. Kč. Na gymnázium maďarské ani halier, ač Maďari sú v Užhorode už 1000 rokov, Česi však sotva 19 rokov.

V Mukačeve sa buduje nové reálne gymnázium, avšak nie maďarské, ktoré by tam bolo veľmi potrebné a malo by i dnes najviac žiakov, keby sem nedovážali so všetkých strán žiakov, dotovaných rôznymi štipendiami a štátnymi podporami.

Ministerstvo školstva zaraďuje do rozpočtu na zveľaďovanie štátnych, škôl ľudových a meštianskych 1,800.000 Kč, avšak na budovanie škôl maďarských nevynaloží sa z toho ani halier, ako sa nevynaložilo nič po dobu 20 rokov - vynímajúc Badallo.

Ministerstvo zemedelstva zaraďuje na vybudovanie hospodárskych škôl v Podkarpatskej Rusi 100.000 Kč, z toho však nebude zriadená ani jediná maďarská škola.

Vážený senát ! Na vrátach hindskej výstavy v Londýne bol tento nápis : "All is cheep nothing nasing is dear except the humanum soul." - Všetko je lacné, nič nie je drahé, iba duša ľúdská. - Dokiaľ žije duša, nič .nepomôžu proti nej lesy bajonetov, betonové kryty, strojné pušky, kanóny a tanky. K získaniu duše je len jeden prostriedok: láska. Láska voči každému rovnako. Kým tá nepríde, nebude tuná mieru ani kľudu nikdy. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pán sen. Adam.

Sen. Adam: Slavný senáte?

Když v r. 1935 naši národohospodáři nesměle hlásili, že vlna ústupu hospodářské krise dostihla našeho státu, byly tyto zprávy posuzovány se značnou reservou, a to i tehdy, když i úřední statistická data mohla toto zlepšená potvrditi. Tato počáteční kritická nedůvěra nejširší veřejnosti musela však záhy ustoupiti přesvědčivé skutečnosti, když ozdravění se postupně projevilo ve všech odvětvích hospodářského podnikání, v oživení továren po léta v klidu stojících, v zapálení vyhaslých pecí (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.), ve vzrůstu živností, v exportu, v pozoruhodném poklesu nezaměstnaných a nakonec i ve zvýšeném výnosu daňovém. Můžeme-li při náležitém odstupu časovém konstatovati tyto potěšující skutečnosti, musíme si uvědomiti, že hospodářské zlepšení nepřišlo samo, že není to jen důsledek zbrojení a provádění opevňovacích prací, nýbrž že jest to výslednice řady promyšlených opatření finančně hospodářských, výslednice cílevědomé činnosti vlády, mající oporu v parlamentě a lidu. I když v důsledku hospodářských skutečností povahy mezinárodní byla vláda nucena provésti pronikavý zákrok, jakým byla devalvace, stalo se tak po bedlivé úvaze, při plné důvěře veřejnosti, která, jak nás budoucnost přesvědčila, nebyla také v této důvěře zklamána.

U příležitosti projednávání státního rozpočtu na r. 1938 chtěl bych právě poukázati, jak by jinde takovéto úspěchy vlády byly hodnoceny a vynášeny. V demokratickém státě ovšem není ani možno dovoliti si odvážných finančních zásahů, nelze pustiti se ani v dobách mimořádných po cestách experimentů vedoucích často do hospodářské zkázy. Této zásady dbala vláda i při sestavováni rozpočtu na r. 1938.

Jednání parlamentní úsporné komise i vlády o státním rozpočtu a úhradových osnovách sledovala nejširší veřejnost s citlivou i kritickou pozorností, nikoliv však s přepjatými růžovými nadějemi. Třebaže rozpočet na r. 1938 jest oproti dřívějším letům podstatně vyšší, přijímán jest veřejností u vědomí železné nutnosti obrany našeho státu s pochopením, že jde přesto o rozpočet skutečně rovnovážný, pravdivý a vzhledem k mimořádným poměrům střízlivý. Jistota v záležitostech hospodářských posiluje i v těžkých dobách důvěru občana a jeho vědomí státní. Dnes můžeme jen děkovati prozíravé opatrnosti, že jsme nezůstali, pokud se týče obrany našeho státu, v ničem pozadu, že dík energickému opatření vlády a plnému pochopení veřejnosti bylo pro zabezpečení našeho státu mnoho dohoněno a uděláno. Skutečnost tuto přijímá celá veřejnost v plné důvěře a se sebevědomým klidem, z něhož ji nemůže vyrušiti vydrážděnost zahraničních tiskových kampaní a tím méně šalebná hra vůdců totalitního hnutí. Nesmí býti však trpěno, aby urážlivými provokacemi bylo tohoto klidu našeho národa zneužíváno, nesmí býti trpěno, aby násilím a útiskem byly hrubě porušovány svobody každému občanu ústavní listinou zaručené. Nezapomínejme, že proti hrubému násilí musí býti i v demokratickém státě včas a přiměřeným, podle potřeby i rozhodným způsobem zakročeno, když rozumné důvody a shovívavá trpělivost nestačí.

Zbývá dokončiti obranný plán státu, jehož celkový náklad byl odhadnut asi na 10 miliard Kč. Tím je také odůvodněna skutečnost, že v rozpočtu na r. 1938 jest plná jedna třetina výdajů věnována dokončení tohoto díla. Ani jeden z občanů nemůže na chvíli pochybovati o nutnosti těchto vydání, každý musí uznati a schváliti úsilí vlády, udržeti i za těchto mimořádných okolností státní rozpočet za každou cenu ve skutečné rovnováze. Vyzbrojení a obranu státu děláme pro sebe a jen sami si ji musíme zaplatiti.

Netajím se však, že provádění navrhovaných úhradových zákonů těžce dolehne na poplatnictvo. Jest spravedlivé, že především mají býti postiženy zisky ze zbrojení a že konečně hnuto bylo s otázkou stavebního regresu. Nemohu se však ubrániti obavě, zda právě na bedra vrstev středních nebylo příliš uloženo, i když nutno uznati úsilí vlády, aby

břemena byla na poplatníky rozvržena spravedlivě a podle únosnosti. Nejde jen o daně, které poplatník přímo zaplatí, nýbrž i o břemena, která poplatník zaplatí nepřímo ve zvýšené ceně předmětů, a to, jak zkušenosti z minulých let okázalý, v poměru daleko vyšším. Tím postiženy budou právě nejširší vrstvy, mezi nimi i naši zemědělci, zejména drobní, kteří by se potom museli právem domáhati úpravy ceny i u zemědělských produktů. Nelze přehlédnouti, že dokonale zkartelovaný průmysl dovedl si již upraviti ceny svých výrobků, že zvýšil mzdy i továrním dělníkům, zatím co ceny potravin zůstaly nezměněny, což nutno vysvětliti jedině tím, že zemědělec nedostává za své produkty odměnu odpovídající výrobním nákladům; tím zvyšuje se postupně disparita mezi tržbou zemědělce a jeho výrobními náklady, což bude míti nutně za následek. další zadlužování zemědělců.

V této souvislosti nutno upozorniti, že z jevícího se hospodářského zlepšení nemělo dosud zemědělství valného prospěchu. Došlou k zákonné úpravě cen produkce obilní, nestalo se tím ještě zemědělské podnikání plně rentabilní a jeví se stále nezbytně nutným zvýšiti i u ostatních zemědělských produktů zemědělskou tržbu obdobně tak, jak se to již stalo dávno u výrobků průmyslových.

Nám horským zemědělcem jde zejména o zajištění ceny hlavního produktu, brambor, jichž letošní sklizeň se odhaduje na cca 1,300.000 vagonů. Vzhledem k této slušné úrodě stal se nutným problém přebytků brambor a jest nutno řešiti jej tak, aby hodnoty bramborové, představující hospodářskou základnu, zejména drobného zemědělce, byly zachráněny.

Především jest třeba zvýšiti výrobu líhu aspoň o 100.000 hl a tento podíl poskytnouti pouze hospodářským lihovarům zpracujícím brambory. Pro zvýšení výroby lihové mluví také pokles zásob pod úroveň, kterou nutno držeti pro obranu státu.

Vládní nařízení o regulaci odbytu škrobu a dextrinu nutno prodloužiti na další léta, neboť tato opatření zajišťuje mzdu dodavateli škrobárenských brambor.

Požaduje-li pan ministr financí na lihovém hospodářství příspěvek na úhradu rozpočtu, jest odůvodněno, aby se tak stalo na účet výtěžné ceny lihu průmyslového a na účet lihu vyrobeného z cukrovky, který se vyrábí levněji než líh bramborový. Konečně také možno v upravení rafinačních odměn nalézti určité příjmy pro státní pokladnu.

Druhým důležitým produktem našeho horského zemědělce jest len, nezbytná textilní surovina pro vojenské účely, jejíž spotřeba stále musí býti kryta ze ²/₃ dovozem z ciziny. V zájmu udržení rentability lnářství jest třeba, aby státní příspěvek ve smyslu vládního nařízení č. 99 a 152 byl nejen našemu lnářství zajištěn i pro další léta, nýbrž aby byl pokud možno zvýšeni, poněvadž dnešní částka 13 mil. Kč jeví se vzhledem ke stoupající ploše lnu nepostačující.

V době horečnatého zbrojení, ve kterém v důsledku světových událostí svádějí jednotlivé státy pravé závody, má naše zemědělství velký zájem o lidové školství.

Jsou to především lidové školy hospodářské, jichž je třeba v Československu ještě zříditi asi 3.000, aby jejich síť vyhovovala kulturním a sociálním potřebám dnešní vesnice. Dnešní pak hospodářské.školy bude třeba lépe vybaviti, aby mohly zdárně plniti svůj úkol.

Při této příležitosti nemohu nezmíní ti se o našich měšťanských školách, které mají veliký význam pro povznesení duševní úrovně drobného venkovského lidu. Proto venkov má značný zájem na provádění zákona č. 233/35 o zřizování újezdních měšťanských škol, které mají umožniti vzdělání venkovskému lidu. Bohužel finanční tíseň samosprávy těžce ohrožuje toto dílo, dlouhá léta připravované. Zákon o újezdních měšťanských školách byl proveden až dosud pouze v šestnácti okresech a v městě Liberci, ježto jen tyto samosprávné svazky byly schopny povinný příspěvek na újezdní měšťanské školy uhraditi. Vzhledem k uvedenému mimořádnému významu těchto škol nutno zákon provésti v plném rozsahu, aby újezdní měšťanské školy byly zřízeny v celém státě. Vítám proto ujištění pana ministra vnitra, že v r. 1938 bude v dechách zřízeno dalších 200 újezdních měšťanských škol.

Nutno s uspokojením dále konstatovati, že také zemský výbor český bedlivě sleduje možnosti provádění zákona o újezdních měšťanských školách a hledá cesty, aby i okresy a obce nesoběstačné mohly zabezpečiti úhradu stanovených příspěvků. Žádná školská záležitost současné doby nedotýká se tak citelně venkova jako dosud nedořešená bolest újezdních měšťanských škol.

Újezdní zákon zajistil měšťanským školám vydržovatele, potřebné budovy a doufáme, že i v nejkratší době bude se plně prováděti. Pro tyto školy nemáme však dostatek aprobovaných učitelů. Nedávno uveřejnil státní úřad i statistický ve svých zprávách výkaz o měšťanských školách v minulém školním roce.

Podle něho vyučovalo na, měšťanských školách v československé republice 2.544 literních učitelů, kteří neměli zákonem předepsané způsobilosti a měli jen způsobilost k vyučování na obecné škole, zčásti jen dospělost na učitelském ústavě. Na školách s československým jazykem vyučovacím se nedostává téměř 2.000 (přesně 1.969) kvalifikovaných učitelů měšťanských škol.

Tento nezdravý zjev trvá již 15 roků a je potřebí, aby nyní při realisaci zákona o újezdních školách měšťanských byl odstraněn a aby valorisace přestupkového přídavku učitelstva měšťanských škol při dnešním indexu přes 700 byla aspoň provedena na šestinásobek předválečného přídavku, který činil 600 Kč ročně. Péče o měšťanskou školu, obzvláště nyní při uskutečňování zákona o újezdních měšťanských školách, je nejúčelnější a nejužitečnější starostí o vzestup kulturního života našich vesnic a dorůstajících generací. Pamětlivi musíme býti slov Palackého, že kdykoli jsme vítězili, dálo se tak spíše převahou ducha než mocí fysickou.

Legislativní toto opatření by přineslo naší měšťanské škole, lidové universitě, požehnání. Stejně jistě bude dobrým krokem k lepší budoucnosti československého školství v letošním roce v červnu provedena novelisace §ů 5 a 7 malého školského zákona. Jí byl snížen počet dětí na třídu na 45 při spojování nebo zrušení tříd. Podle této normy bylo však postupováno i počátkem školního roku 1937/38 při rozhodování o další existenci loňských zatímních poboček. Této praksi lze děkovati, že pokles počtu žactva, který se projevil počátkem letošního školního roku, nezpůsobil zároveň úbytek tříd. Přímý účinek tohoto zákona čís. 176 Sb. z. a.n. z r. 1937 je patrný na školách v České zemi, kde ubylo přes 22.000 dětí, ale při tom oproti loňsku přibylo přes 200 tříd.

Tím se usnadní učiteli jeho práce; umožní větší její intensita a doufáme, že tím bule míti z toho zvýšený prospěch i vzdělání dětí; práce ve prospěch republikánské školy a lidu!

Pro úspěšné hájení našeho státu zná veliký význam zákon o branné výchově ze dne 1. července 1937, čís. 184 Sb. z. a n., který předpisuje významné úkoly školské správě.

Národní školy budou moci s úspěchem vytvářeti v dítěti mravní odhodlání, brániti se vší rozhodností sebe i svůj národ a stát. Výchova příštího občana musí proto směřovati k tomu, aby jej dokonale seznámila s demokratickou a republikánskou podstatou našeho státu, aby byl prolnut vědomím příslušenství ke státu i národu a hrd na jeho dějiny, aby na každé dotknutí těchto nadosobních hodnot reagoval tak, jako by se někdo cizí dotýkal jeho vlastní osobnosti. Proto musí naše národní škola viděti svůj nejvýznamnější úkol v tom, aby již v dětském věku, v době, kdy se tvoří základy mravního charakteru, položila bezpečné základy mravních předpokladů brannosti.

Vedle toho ovšem musí škola dítě vyzbrojiti vědomostmi, kterých bude potřebovati v konkretní situaci.

S hlediska brannosti je třeba u žactva pěstovati především city solidarity s kolektivem, city osobní statečnosti, city úcty a oddanosti k hodnotám národním a státním. Odhodlání k obraně musí prolínati celou obráncovu osobnost, musí býti v celé šíři opřeno o nejzákladnější vlastnosti lidské povahy. Bez přípravy celé osobnosti není možna žádná trvalá a rozhodná vůle k brannosti. Proto příprava celé osobnosti a výchova mravního charakteru je v národní škole důležitější než seznamování žactva s vojenskými vědomostmi a dovednostmi. V rozhodné chvíli sebe lepší technické znalosti a vojenská příprava selžou, poklesne-li obráncovo odhodlání brániti se.

Podstata brannosti jednotlivce i národa je tedy především v mravní stránce osobnosti obráncovy a tato mravní stránka je nejtvárlivější u člověka v době dětství. Tady má naše škola první důležitý a odpovědný úkol, který je stejně důležitý jako technická vojenská příprava.

V tom zodpovídá za budoucí osud národa před dějinami, dojde-li snad kdy k rozhodným akcím v kritických okamžicích národa a státu.

Důležitou otázkou našich hor jest také rychlejší provádění soustavné elektrisace.

Podpora soustavné elektrisace jest zajištěna zákonem ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z.. a n., dále zákonem ze dne 28. února 1928, č. 112 Sb. z. a n., a posléze zákonem ze dne 19. května 1932, č. 72 Sb. z. a n.

Zákon č. 72 z r. 1932 povoluje na léta 1929 až 1933 ročně 35 mil. Kč a na léta 1934 až 1940 ročně 25 mil. Kč. Částka tato má býti každoročně zařazena do řádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací.

V důsledku všeobecné hospodářské tísně a tím i zmenšení státních příjmů omezen byl příděl na podporu elektrisace venkova na pouhých 10 mil. Kč a v roce letošním na 15 mil. Kč.

Soustavná elektrisace v době konjunktury až do, r. 1929 pokračovala rychlým tempem a omezení staveb nastalo teprve po reformě veřejné správy a vydáním zákona č. 77 Sb. z., a n. a č. 169 ze dne 27. listopadu 1930.

V této době řada obcí, spoléhajících na státní podporu, přikročila k elektrisaci za předpokladu, že státní podpora bude jako obvykle alespoň ve dvou letech vyplacena. Zatím 1. května 1932 bylo vyplácení podpor úplně zastaveno a také vyřizování žádostí odsunuto.

Obce, které byly již pro elektrisaci rozhodnuty, uznávajíce dobrodiní a výhody elektřiny, neupustily od stavby a provedly ji v důvěře, že otázka podpor bude v krátké době vyřízena. Tak se stalo, že žádosti, podané po 1. květnu 1932 a některé i před tímto datem, zůstaly nevyřízeny a obce marně čekají na výměr o povolené podpoře.

Elektrisace ve většině obcí hrazena byla výpůjčkou a tam, kde prováděna byla družstevně, spoléháno je na podporu, s kterou se při stanovení, podílů počítá, a tato část opatřena je také výpůjčkou.