Poslední události v Bělehradě potvrzují to, co uvádím, jasnou mluvou lidových map bělehradských. Ty tam jsou obavy, které u nás v Československu buď ustrašenci nebo opatrníci a političtí filištínové rozšiřovali,že Francie v případě, že by napadlo někomu kráčet přes Československo, by mu nepřispěla na pomoc. Je pravda, že takové řeči byly proneseny dokonce ve francouzském parlamentě a četli jsme je v novinách. Prosím vás, což pak v našem parlamentě nepadnou velmi často slova, s nimiž oficielní politika, my a vláda se naprosto neztotožňujeme? Mile působilo, když nedávno bylo ústy povolaných činitelů prohlášeno, že Francie nedá sáhnout bez represálií na Československo. Ostatně události po návštěvě lorda Halifaxe u Hitlera a po dalších konferencích se tak vykrystalisovaly, že spojenectví anglo-francouzské už vzhledem k jednotlivým zájmům o věci na souši i na moři se podstatně v náš prospěch zlepšilo. Kdyby jeden z našich sousedů, proti němuž, ač neradi, bychom se museli zabezpečiti ocelí a betonem, nastoupil cestu k pochodu, je pro mne jasné, že by Francie ani na okamžik nemohla zůstat v nečinnosti, poněvadž by zadunělo opět kolo velkého příštího osudu a povstaly by miliony lidí všech národů, vybouřeny událostmi, k nimž, nebude-li dostatek síly propagátorů míru, neodvolatelně dojít musí a které znamenají konec civilisace a počátek nového hrozného věku.

Politika určité součinnosti v Podunají, tak jak ji propaguje Hodža, je politikou budoucnosti. Polský konkubinát s Německem považuji úplně za nemožný. Každý zná tyto dva národy, jejichž zájmy, jejich pohraničí a kdo pamatuje expropriaci poznaňských Poláků, ten, na trvalé toto přátelství nevěří. Chce-li Rakousko, aby je brontosaurus spolkl, ať si hraje jen s Anschlussem. Kdysi Mussolini přísahal, že povede válku s každým, kdo by sáhl na Rakousko. Prohlašoval to prudce, útočně i slavnostně. Nyní však se spojil s činitelem, který možná, když Anschlussem nepřipoutá Rakousko k Německu, aspoň chce po vzoru belgickém Rakouskem mašírovat. Měl by potom pěknou vyhlídku na páně Mussoliniův Terst, na Rjeku i na Brenner. Jaký by měli Maďaři profit, věru nechápu. A myslím, že oni to dobře ví. Kanyova opatrnická slova a facit maďarské návštěvy v Berlíně dokazuje, že berlínské hrušky nedozrají v Maďarsku. Z rumunského tisku se právě dovídám, že do Československa odjíždí maďarští novináři a spisovatelé z Rumunska za účelem studia vzorného československého života. Můžeme to jenom přivítat, neboť nedávno zde meškali novináři bulharští a přesvědčili se, jaké pomluvy se ocitají v evropském tisku o našich politických i vnitřních poměrech. Bude dobře, když se o tom také přesvědčí maďarští intelektuálové. Proti tomu, co všecko už po několik let je v překladech z maďarských listů o nás, chci vyzvednouti jedno. Ať přijedou maďarští činitelé na Slovensko a přesvědčí se u těch 50.000 zemědělců maďarských, kteří nedávno vyslali deputaci k presidentu republiky, přisahajíce na loyálnost a věrnost našemu státu, jak se jim u nás líbí, jak hospodářsky žijí a zdali by měli chuť odstěhovat se za hranice našeho státu do Maďarska, kde poměry velmi dobře znají od pohraničních maďarských přátel, s nimiž se stýkají. Ti by dali nejlepší odpověď na t. zv. maďarskou menšinovou otázku u nás. Maďarské listy vycházející v Rumunsku píší, že Československo je nejen dějištěm státního úsilí, nýbrž i demokratickou školou Maďarů. Praví, že je to těžká škola, ale škola výborná, protože to, čeho v Československu dosáhne maďarský rolník nebo průmyslový dělník a čeho se domůže ve veřejné správě vlastní silou, nedobude tak honem jinde. Maďarské listy trefně vzpomínají toho, že už před 500 lety maďarští studenti odešli na pražskou universitu a vrátili se domů s posíleným národním vědomím a dokonce přeložili pak do maďarštiny bibli.

A tak je celá situace dána nynějšími poměry. Ještě před několika lety se t. zv. výbojná skupina rýsovala nadějněji. Už tenkrát Japonsko bylo v bloku Německa, ale nyní jsou vlastně státy, které hodlají potřít bolševismus, jen tři. Dva stojí v Evropě a mají ještě dosti svých starostí se zahraniční politikou, s koloniemi a dosti součků, které nutno rozvázat. Ten třetí je na Dálném Východě, kde už uchvátil větší teritorium Číny, než je třetina, Evropy, kde hodlá okupovat pro svou kolonisaci krajiny laciného pracovního materiálu, aby za léta, až se tam zařídí, provedl pochod na západ, především na Rusko. Československá, politika je přesvědčena, že firma nového seskupení protibolševického je jenom firma, která má na skladě zcela jiné zboží, než nabízí. Československá politika zůstane svá tak, jako je čistě své naše geografické postavení ve střední Evropě, které nám zaručilo všecko, co už historie ve svém vývoji zaznamenala. Opřena nejprve o svou armádu, o svůj jednolitý národ, o svou rozumnou a poctivou demokracii, o víru ve své spojence malodohodové i spojence francouzského, dívá se klidně do událostí, v nichž se nyní topí Evropa.

Řekl-li jsem, že národ československý je jednolitý, mám na, mysli odmítnouti to, co se v zahraničních listech proti nám orientovaných objevuje. Mínění páně Hlinkovy strany se bere za důvod tvrzení, že není žádného kompaktního státu československého, nýbrž že v hranicích státu našeho žijí jen Češi a Slováci. Jinak ctihodný muž, jemuž studenti v Čechách a na Moravě odpřahali koně, aby ho sami vezli jako vítěze nad maďarským biskupem v Červové, svým hlásáním autonomie způsobil tyto argumenty zahraničního tisku a mnoho lidí má dojem, že si ve svém věku není vědom, jak těžkého činu se dopouští na státě, který k osvobozeným Slovákům má nejvřelejší poměr. Strana, která argumenty do zahraničí dodává, měla Tuku a má Sidora, a má sympatie všech temných živlů na Slovensku, jichž je tu dost a dost ze staré maďarské éry. V Německu by nikdy nebyli přišli na nějakou autonomii sudetskoněmeckou, nebýti tohoto impulsu Hlinkova. To je věc, kterou budou soudit dějiny a státu jako takovému i jeho politice nemůže tohoto času býti lhostejno, co se v řečeném ohledu tropí, kdo to tropí a kdo za to také má odpovědnost.

Chtěl bych, aby slavný senát sám uvážil, jaké jsou to důvody, které naše Němce vedou k tomu, aby neustále chodili do Německé říše na nás žalovat a domáhat se nějakého brutálního opatření proti nám.

Řeknu proto k tomu několik slov. Mám po ruce bezpečné zprávy, kterak českoslovenští delegáti němečtí na sjezdu zahraničních Němců referovali o postavení německé menšiny v našem státě.

Nejprve úvodem podávali zprávu o neschopnosti Čechů, kteří nedovedou napodobit, ačkoliv by rádi, organisační síť úvěru tak, jak je tomu v Německu, poněvadž prý jsou národ v jádře degenerovaný a neschopný trvalého vypětí sil. Kdežto prý Češi mluví, Němci jednají. Peněžní ústavy jsou v Československu podle této zprávy neschopné napodobit německý, úvěrový vzor. Nyní přichází zpráva o kontrole německé půdy, a ta je zajímavá. Mluvíce o kontrole půdy, prohlásili delegáti, že německý živel v Československu je v expansi a připravuje nezadržitelnou silou budoucí osud české části státu. Doslovně se praví, že teprve v poslední době možno toto tvrzení vyslovit a že tomu tak vždycky nebylo. Němci prý očekávali, že český stát dá do rozpočtu vždycky určitou cifru prostředků k získání německé půdy. Asi tak, jak to Němci dělali v Polsku. Nyní prý však uzavřené sídelní území Němců znamená hrozbu do budoucnosti a konec celistvosti nepřirozené tasemnice v těle Evropy. Není pochyby, že tou tasemnicí je myšleno Československo. Z české državy prý nebylo učiněno nic, co by vážně Němce na této cestě ohrožovalo. Nádherné stavby českých škol v našem území, pravil delegát, budou tak jak tak v krátké době sloužit německým dětem. Během dvou let prý se podařilo Němcům v Československu vytvořit bezvadně fungující kontrolní organisaci, která kontroluje pohyb půdy v hodnotě víc jak 1 miliardy Kč.

Delegát sjezdu podává dále zprávu o tom, co provést v Československu s emigrací, a uvádí dávno před očekávaným uvolněním emigračního ruchu jsme připravili emigrační pomoc a podle dosavadních zkušeností jsme přesvědčeni, že se nám podaří české rodiny k emigraci nakloněné za mírnou finanční pomoc přemluviti k vystěhování z německého území buď do ciziny nebo do českých okresů. Další zpráva se týká českých zaměstnanců a je velmi zajímavá. Týká se přímo vyhánění českých dělníků z německých továren. Zde praví delegát, že v Československu Němci pracují podle vratislavské školy o pronikání na východ a že vytlačují české zaměstnance ze všech podniků v německém území. Velkou oporou, jak doslovně uvádějí, je prý jim nová úprava veřejného zprostředkování práce, kterou jim dali Češi do rukou instrument k odmítání českých uchazečů o práci, kteří zpravidla v okrese nejsou usedlí. Naproti tomu jim pomáhá, že Češi nevedou v evidenci národnostní poměr o německých továrnách. Němci prý ji mají zavedenu v pravidelných týdenních referátech okresním vůdcům. České živnostníky, praví delegát, jejichž hmotné prostředky známe, prostě vyhladověním nutíme k opuštění našeho území. Machníkův výnos, že která fabrika má státní dodávky, musí zaměstnávat Čechy, prý úspěšně Němci potírají.

V jiné části referátu mluví o tom, zda vedou v Čechách statistiku oněch odsouzených členů SdP, kteří byli odsouzeni pro činy proti státu. Delegát praví, že v příslušných ministerstvech se taková statistika nevede.

Nejzajímavější je část o vojenské přípravě Němců v samosprávě. Podle zprávy jsou německé obce spolehlivými orgány mateřské země. Kterou mateřskou zemi myslí, chápeme. Jsou zavázány udržovat s ní neustálé styky a budovat absolutní poslušnost. Nejpřednějším úkolem je prý vybudovat kompetenci a znalost v oboru vojenském, pokud jde o pevnostní pásma. Obce prý vědí, že mají vystupovat tak, aby bylo zřejmo, že jsou to orgány zájmu německého národa.

Poněvadž - praví delegát - v budoucích válkách padne na váhu přepad nebo intervence a nebude rozhodovat sama armáda, nýbrž také připravená činnost obyvatelstva, pojímají prý sudetskoněmecké obce svůj vojenský úkol vážně, schopné obyvatelstvo podřizují výcviku a jsou si vědomy toho, že Čechové by za dnešních poměrů nebyli sto vykonat absolutně žádnou mobilisaci. Jinak kdyby měly možnost, postavily by v každé obci místní vojenský orgán.

Dále mluví delegát o tom, kterak jim prospělo, že návrh ministra vnitra na zavedení obecních sekretářů padl. Takto prý neschopná demokracie přispívá svými řády k tomu, aby nebyla vzata sudetskoněmeckým obcím vojenská kompetence, takže jsou stále skutečnými vojenskými baštami, jejichž význam se v daném okamžiku objeví.

Slavný senáte! Tato zpráva je naprosto spolehlivá - promiňte, že neuvádím, kde se tento sjezd konal - a velmi charakteristická, neboť z ní můžeme posouditi ovzduší, ve kterém naši sousedé žijí.

Tudíž mi dovoleno, abych se nyní zabýval druhou částí své řeči, t. j. rozpočtem. Budu snad nucen některým pánům říci věci nepříjemné, ale stoje na tomto místě a jsa si vědom odpovědnosti, kterou mám, pociťuji v sobě jen dva úkoly. První je sloužit státu a bránit ho a druhý je, bezpodmínečně a za každou cenu bránit zájem poplatníka čsl. státu, neboť ať se mu říká jakkoliv, ať je kterékoliv provenience a třídy, je to činitel, jenž udržuje stát, platí jeho režii, je to činitel, který zrovna tak drží armádu, jako školy, demokracii jako stát a před jeho majestátem musí sklonit šíji každý, kdo to v tomto státě myslí poctivě a dobře a musí sklonit šíji, ať je to třeba i ministr republiky. Poplatník v tomto státě je největší majestát. Často jsou to vdoviny groše, které těžce donáší na berní úřad, aby zaplatila předepsané daně. A tu pravím zcela vážně. Zde přestává jakýkoliv hazard a musí nastoupit absolutní odpovědnost.

Musíme hájit zásadu, že daně musejí být úměrné příjmu poplatníka. Zavádíme-li řadu nových k uhrazení výdajů s obranou státu vzniklých, musíme je rozdělit tak, aby každý podle své možnosti platil a přispíval.

Nechci rekriminovat, protože, vezmete-li si stenografické protokoly už z bývalé sněmovny, takových hlasů zde každoročně bylo slyšeti několik. Dokud jsme měli rozpočty 23 a 25 miliardové, tehdy se u nás vydávalo plnýma rukama. Nechci toho vůbec vzpomínat. Mohl bych říci, že dvě nepatrné položky vyčerpaly ročně celou jednu miliardu, čili tolik, nač my děláme nových 10 daní a s jejímiž úhradami, jak víte, ve sněmovně máme dosti velké potíže. Vzhledem k tomu, že pan ministr veř. prací předevčírem ve výboru nebo kde prohlásil, že závody v Podbrezové jsou velmi užitečné, poněvadž mají čistého zisku asi 66 mil. Kč, musím se o této fabrice zmíniti podrobněji, poněvadž věc toho zasluhuje. Chci jen říci, že mám takový dojem, jako by pan ministr byl nesprávně informován o této věci, kterou velmi podrobně zkoumala úsporná a kontrolní komise a jakoby se stal i nyní jaksi obětí, jako tenkráte, když jsme mu vytýkali některé položky v rozpočtu - myslím, před dvěma nebo třemi roky. Také tenkráte jeho byrokracie mu dala vypracované argumenty, se kterými neustále chodil. Ale když se přinesla akta do úsporné komise, ukázalo se, že ve všech 15 bodech jsme měli pravdu my a ne on a jeho byrokracie.

Původní rozpočet, který jednotlivé resorty ministerské předložily, byl skoro o 3 miliardy vyšší, než je rozpočet nynější. Úsporná komise úplně po novém způsobu letos za účasti jak ministerského předsedy tak jednotlivých ministrů, jichž se rozpočet týkal, seškrtala předložený rozpočet téměř o 3 miliardy.

Představme si, kdyby rozpočet nebyl parlamentní úspornou a kontrolní komisí seškrtán, kolik nových daní bychom k těm 10 daním museli ještě odhlasovat. Já si to nedovedu vůbec představit, neboť věcí, které ještě můžeme zdanit, téměř už u nás není.

V naší poplatnické veřejnosti, jak já vím, má úsporná parlamentní komise velikou oporu. O tom nemají někteří pánové, kteří by na ni nejraději strčili psí hlavu, ani tušení.

Před forem poplatnictva československého prohrál by to každý, kdo by chtěl omezovat činnost úsporné komise, která je obhájcem poplatnických zájmů a potom také proto, poněvadž jsou mi známa tažení, kterými úsporná komise má býti do jisté míry postižena. U některých resortů pochopitelně budí nelibost, že někdo přistrkuje svítilnu a dívá se přes rameno správcům resortů do číslic. Ti však, kteří venku platí a shánějí peníze, shledávají to úplně správným.

Jsem-li u otázky úsporné komise, naprosto bych nesouhlasil s návrhem, který tu před několika dny padá, aby všichni referenti o kapitolách rozpočtu sněmovny i senátu stali se jakýmisi úspornými komisaři na dobu jednoho roku nebo byli členy úsporné komise. O této komisi máme zákon, který toho nepřipouští. Ale kromě toho uvažme: V posl. sněmovně a senátě je přes třicet referentů a tu by se z komise, která jako užší sbor pracuje rychle, stalo neschopné a těžkopádné těleso. Věřím, že rozpočtoví referenti nikdy, co se rozpočet projednává, neviděli a nevidí do jeho záhybů tak, jako úsporná komise a že více méně jejich informátory, kteří jim stáli za zády, byla vždy byrokracie rozpočty sestavující. Ale stačí, když úsporná komise zasedne ve společné poradě před předložením rozpočtu a tam se pan referent doví, co věděti má a potřebuje. Takový sbor o 50 až 60 lidech by prostě podle mého názoru nefungoval.

Dobře je, že úsporná komise provětrala fondové hospodářství. Dobře je, že se podívala na poměry v tabákové režii, dobře je, že škrtala a vynesla na veřejnost faktum, kterak se hromadí předlohy výdajové, ale chybí naproti tomu úhradové. Je dobře, že provětrala záležitost státní rafinerie v Dubové; bude ještě potřeba, aby se podívala, jak se hospodaří ve státních lázních, ve státním nakladatelství, a bude muset provětrat všelijaký jiný šlendrián, pokud jde o státní podnikáni, neboť si představte, pánové, že při stavbě úplně zbytečné odborné keramické školy na Vinohradech se stalo, že teprve když byla budova postavena, zjistilo se, že ministerský rada z min. školství, který pracoval projekt, zapomněl v něm na to nejdůležitější, na pece pro vypalování keramických děl, zapomněl na komíny, a že teprve naši odborníci museli odjet do Karlových Varů, aby se tam podívali, jak keramická škola má vypadat. (Sen. inž. Marušák: Ministerstvo školství nemá projekfanty. Tam se nemůže hledát vinník!) To nevadí, ale on ten projekt dělal.

O Dubové poznamenávám, že rozpočet zněl na 17 mil. a fakticky bylo vydáno 55 milionů. Keramická škola na Vinohradech byla rozpočtena na 2¹/₂ mil. a stála ve skutečnosti 6¹/₂ mil Kč a ještě jsou tam dnes mimosmluvní pohledávky různých firem. Nákladem 24 mil. Kč měl býti vystavěn v Bratislavě obchodní palác, dokonce s restauracemi, kavárnou atd. Nehledě k tomu, že jsme tam, pokud jde o tyto místnosti a součástky, saturováni, je dobře, že tato nedokončená stavba úspornou komisí byla adaptována, pro účely Komenského university. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna.

V posl. sněmovně se mluvilo o státních železárnách v Podbrezové. Co řekl gen. zpravodaj, je jenom část. Podbrezová nás stála už přes ³/₄ miliardy Kč. Čím je větší konjunktura, tím víc tento podnik prodělává. Co správa tohoto podniku pustila v novinách, když posl. Remeš konstatoval holá fakta, je jenom výplodem špatného svědomí. Do omrzení slyšíme stále tvrzení, že odvádí státním drahám 14 mil. Kč ročně. Předvedu vám tabulku ztrát počínaje od r. 1919, abyste se přesvědčili, že je kuriosita v průmyslovém podnikání a že poplatníci nemají chuť skládati neustále miliony na deficity podniku, kterému dokonce, ačkoliv je státní, musel stát resp. armáda pohrozit zákonem proti sabotáži, když chtěl, aby dodal potřebný a objednaný materiál generálnímu štábu k opevňování našich hranic. Chci jen říci, že za tuto velkolepou činnost byl gen. ředitel Stauch navržen za důstojníka čestné legie a nevím, nebyl-li už jím jmenován.

Poslechněte si nyní, jaké řádky milionů už nás tento podnik stál.

Nové investice r. 1937 činily 23,800.000 Kč, r. 1938 21,510.000 Kč, celkem 45,310.000 Kč. Ztráta za r. 1937 a 1938 už dnes je preliminována - a ta se splní líp než každý jiný náš preliminář - nebude menší podle odhadu odborníků než 30 mil. Kč. Čili toto je literatura pro poplatníka, na nějž se uvalují někdy i daně, které mnohdy vynesou sotva 1 nebo 2 mil., ale zde se rozhazují státní peníze a říká se tomu záchrana Slovenska, slovenského podniku a pod. Pánové, zavolejte si kteréhokoli odborníka z průmyslu a on vám řekne, že je to kuriosita.

To mi potvrdilo několik velmi seriosních průmyslových podnikatelů. A nyní mi řekněte, zdali už dávno nemá býti zlikvidován podnik, který z poplatnických peněz státní pokladny udělal si dojnou krávu? Při tomto hospodaření mají odvahu státní hutě v Podbrezové vykazovati ryzí bilanční zisk 59 mil. 754.200 Kč. Je to vlastně výtěžek z prodeje uhlí a z prodeje soli. Při tom konstatuji, že sůl je státní monopol a z toho titulu činí čistý zisk 56 milionů Kč po úhradě celé režie ústředního podniku. Zisk ze státního monopolu patří do státní pokladny, a nikoliv aby z něho byly placeny nehoráznosti rázu Podbrezové.

Do jakých rozměrů se rozběhla činnost státního nakladatelství, jak těžké miliony tam leží v potištěném papíře, jaká je prakse tohoto podniku, v kterém obořu své působnosti jest oprávněn či ne, jak se tam praktikuje vydávání školních knih, aby každý rok měli rodiče radost pořizovati nové, jen s nepatrnou změnou, jaké se tam platí honoráře, o nichž se žádnému českému spisovateli nikdy ani nezdálo, nota bene honoráře autorům za věci pro mládež úplně bezcenné a neliterární, jaké tam jsou poměry vnitřní, pokud jde o úřednictvo, kdo tam pašovsky vládne a jak, ať se o tom úsporná komise přesvědčí a zajede si tam. (Výbojně!) A já jí radím, aby se co nejdříve vypravila do tohoto institutu státního podnikání a aby tam udělala takový pořádek, jak jej udělala ve fondovém hospodářství a na jiných místech. Ve státním nakladatelství se platily desetitisícové honoráře za bezcenné publikace, které na konec musely býti zadarmo rozdány a náklad na ně uhrazen ze subvencí ministerstva školství. (Výkřiky: To je skandál!) Nevím, proč státní nakladatelství opatřuje nákladný a drahý byt naturální spojený s autem svému řediteli, když ve vlastní budově má velmi slušné naturální byty. A tak bych mohl pokračovati dále.

O státních lázních mám ohromný elaborát. Bohužel mi nestačí na to čas. Můžeme si o tom pohovořit někde jinde. Do státních lázní byly proinvestovány ohromné peníze. Státní lázně mají hodnotu přes 112 milionů. Každoročně však vykazují 2 až 3 miliony deficitu, čili náš poplatník přispívá svými daněmi na příliš luxusní vybudování, léčení a pobyt hostů ve státních lázních. Při tom jsou ve státních lázních tak horentní ceny, že nepodporují ani cizinecký ruch a znemožňují sociálně slabšímu člověku vůbec v nich pobyt.

Přes to, že jsou o mnoho procent dražší než všechny ostatní hotely a lázně, končí deficitem.

Na konec bych chtěl říci několik slov - lituji, že zde není pan ministr financí - o naší soustavě daňové.

V každém státě má poplatník i úřad míti zájem na tom, aby daňová soustava byla co nejjednodušší. Hovořil jsem s průmyslníkem, který patří pod vládu anglickou. Viděl jsem sám v Italii a jiných místech, jak mají praktické a jednoduché daňové soustavy, a přece povaha příjmu lidí v těchto státech jest ještě daleko komplikovanější než u nás. V Italii už to mají tak jednoduché, že si tam toho velkou část vezmou - u nás to dělají zakrytým způsobem, že si to berou po částech a schovávají to všechno za nesrozumitelnou daňovou soustavu. Za starého Rakouska byla také daleko jednodušší daňová soustava než je dnes. Tak příkladně rolník, který je sám od přírody dobrým hospodářem a chce vědět, kolik má za každý rok zaplatit a rád k Novému roku zúčtuje a má před sebou, kolik zaplatil a kolik má ještě doplatit, je při dnešní soustavě naprostý chudák.

Mluvil jsem nedávno s průmyslníkem a ten mi vyprávěl o neuvěřitelných následcích daňové soustavy u nás. Vyprávěl mi, že celý měsíc drahocenného času, s kterým počítá, abych tak řekl, téměř na loty, ztrávil studováním nových předpisů, výnosů, dekretů, rozhodnutí Nejvyššího soudu správního a zkrátka celou tou "daňovou literaturou", kterou, když se chce někdo brániti, musí u nás studovati.

Jsem přes 17 roků členem zákonodárného sboru a pamatuji, že neustále a neustále jsem upozorňoval na nezáživnou a komplikovanou daňovou soustavu. Každý jen trochu větší podnik aby si pomalu vydržoval právníka. Vy víte, jak je to zařízeno. Bohatý podnik si vezme do svých služeb bývalé ministerské rady z ministerstva financí nebo ze zem. finančního ředitelství, jednak aby měl spojení a jednak aby měl odborníky na slovo vzaté. (Hlasy: Kteří to umějí!) Ale prostí lidé chodí, když si nevědí s naší daňovou soustavou rady, do t. zv. poradních kanceláří a musí za to platiti. Nikdo není dost chytrý, aby se vyznal v tom, když mu daňová soustava činí příkoří. Tak na př. spisovatele prohlásila naše prakse daňová za podnikatele jako truhláře nebo kominíky. (Veselost.) A těmto lidem, do jejichž duchovního výrobku těžko lze nahlédnouti byrokratovi, začali předpisovati z jednoho a téhož artiklu trojí daň: důchodovou, výdělkovou a obratovou. Díval jsem se do zákona a jasně vytušuji, že zákonodárce měl na mysli, že kulturní pracovníci nejsou žádní podnikatelé nebo živnostníci a že mezi jejich prací a výrobou židliček nebo šlí je podstatný rozdíl. Čím více jsem upozorňoval v zákonodárných sborech na komplikovanou naši daňovou soustavu, tím vydávalo ministerstvo financí ke každé nové reformě nebo osnově víc a více prováděcích nařízení, která učinila zákon přímo těhotným a komplikovaným.

Po pětinedělním zápase ve prospěch našich ovocnářů na Moravě, když se nám konečně podařilo překonati tvrdost sekčních šéfů z ministerstva financí, způsobilo zase takové prováděcí nařízení, že všechno dobrodiní, které jsme tam vybojovali, postavilo na hlavu a udělalo to ještě méně stravitelným než dříve. Vedle těchto prováděcích nařízení, která vyrostla do tiranské výše, když byla provedena daňová reforma, vyrostla řada pokynů, intimátů a pohrůžek daňovým úřadům, celá řada rad, jak si moji počínati, aby poplatník byl náležitě natažen, zkrátka ať toho zasluhuje nebo ne, prováděly tato prováděcí nařízení. Jsou mi známy intimáty, podle kterých se dějí pohrůžky berním správám, když neuloží poplatníkovi vyšší daně, a berním úřadům, když nevyberou do tolikátého a tolikátého tolik a tolik. Dokonce se činí pohrůžka takovým úředníkům, že budou přesazeni někam na Podk. Rus nebo pod. Jiné intimáty zase obsahují famósní pokyny pro případ, že se berní referát v předpisu zmýlí. o tom ani nechci mluvit. Znám případy, že mlynář učinil přiznání k dani důchodové a výdělkové na 50.000 Kč příjmu a řekl, že má k disposici obchodní knihy, které vede. Berní referát mu předepsal jednu daň z čistého zisku 100.000 Kč a druhou ze 101.020 Kč. Ten člověk byl zoufalý a činil mi plno výčitek, nač tedy vede podvojné účetnictví, opatřené nejen úředními kolky, nýbrž dokonce podrobené revisi a kontrole. Pravil mi: "Naložím to prostě do bedny, zavezu na Velké nám. v Brně, poliji petrolejem a na místě to zapálím".

Ale nechci zabíhati do merita věci. Je jisto, že celá naše daňová soustava s celou tou ohromnou horou prováděcích nařízení, předpisů a intimátů je něco, co jde poplatníkovi na nervy. Ministru financí, který, víme, má těžkou chvíli a potřebuje vybrati tolik a tolik peněz při stále upadajícím přínosu daní v důsledcích krise, musí přece záležeti na tom, aby jeho poplatníci nevyprávěli o těchto metodách a daňových zvrácenostech nejen na veřejných schůzích, ale ani po hospodách a rodinách a všude, kde se s někým sejdou. Byrokracie finanční, která nedovede zachytiti těch několik hubených, státních příjmů proti státním příjmům velkých států evropských a která nedovede vypracovati jednoduchý způsob, jak všecko zjistit a zachytit, je podle našeho soudu neschopná. Kdyby měli četní hospodáři takovým způsobem pokračovati, to by byla špatná racionalisace.

Když se mluvilo stále o neplatech a defraudantech daní, udělali jsme v zákonodárných sborech opatření, aby opravdu berní správy měly možnost trestních sankcí proti velkým neplatům, kteří stát připravovali o peníze. Ale tuto trestající Nemesis berní správy obrátily, dělají domovní prohlídky, vnikají často i do uzamčených místností, otvírají pokladny, zabavují tržbu, konfiskují v cukrovarech rolníkům peníze, až se to příčí zdravému lidskému rozumu a citu. Poplatníkovi se uloží pokuta třeba 200.000 až 300.000 Kč, ale pak přijde upouštěcí řízení a prodá se mu to za 20.000 až 30.000 Kč. Co si má soudný člověk o tom myslet? Dělá to dojem, jako by pomoci pokut, které se vyvolávají celým organisovaným způsobem, se měla naplniti státní pokladna tam, kde jí krise způsobila náležité trhliny. Když potom uvážíme, jak veřejnost nechce připustiti, aby byly revidovány velké částky, dávané na tu nebo onu věc, z níž neprávem pobírají často lidé důchody, vidíme celou tu bídu v plném rozsahu.