Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, jímž je p. sen. dr Polyák.

Sen. dr Polyák: Slávny senát!

Je vecou samozrejmou, že súhlasíme vo všeobecnosti so smerom, ktorý reprezentuje osnova, ktorá má predlžiť platnosť dosavádnoho zákona o stavebnom ruchu. Súhlasíme s tým smerom vo všeobecnosti, lebo vidíme pokračovanie v tej sociálnej politike, ktorá sa skutočne osvedčila. Súhlasíme však i proto, lebo vieme, že účinok tohoto zákona reprezentuje i velký zdroj príjmov pro štátnu pokladnicu, velký základ finančný pro daň domovú. Je to sice ešte nie aktuálne, ale prijdú časy prv či neskôr, kde už prvé účinky pôvodného zákona i na tomto poli budú citeľné.

Želáme si však, keď už máme taký sociálne významný zákon, aby boly odčinené nedokonalosti, ktoré sa v praxi skutočne v tomto zákone objavily. Vytýkame tejto osnově, že nie je dosť radikálna a energická v odčinení všetkých medzier a nedokonalostí, ktoré sa v praxi ukázaly.

Tuná sa chcem hlavne zmieniť o nedokonalostiach na poli vyvlastňovacieho pokračovania. § 4, odst. 1 pôvodného zákona č. 65/ 1936 by sa mal doplniť takto: "Mimo stavebného obvodu obce môžu byť pozemky vyvlastnené len vtedy, keď v stavebnom obvode obce nie sú žiadne k zastavaniu súce a vyvlastniť sa mohúce pozemky, a i vtedy len postupne, aby medzi zastavanými pozemky nezostaly pozemky nezastavané." Toto doplnenie je potrebné preto, lebo dokiaľ sú v bezprostrednej blízkosti obce k zastavaniu súce plochy, majú sa predovšetkým tieto zastavať a nemožno siahať na pozemky ďalej ležiace. Obce by obdržaly zbytočne veľkú rozsiahlosť, čo je velmi nevýhodné, keby každý mohol žiadať, tak ako sa to teraz často stáva, stavebný pozemok tam, kde chce, čo by velmi obťažovalo i obecné hospodárstvo, udržovanie ulice, zavedeme elektrického vedenia atď. Z bezpečnostných ohľadov tiež to nie je žiaducné. Stavebný ruch musí byť koncentrovaný tak, oko to vyžaduje prírodniá evolúcia obce.

K §u 6, odst. 2 pôvodného zákona mali by sme zaviesť tento doplnok: "a preukaz o tom, že po stránke finančnej je zabezpečená prevediteľnosť zamýšľanej stavby." In praxi značná časť žiadateľov nestavia, nemajúc k tomu hmotných prostriedkov. Keď sa vec od začiatku vážnejšie bere, časť žiadostí odpadne, administratívne úrady majú menej práce a finančné úrady sa dozvedia o kapitáloch.

K §u 7 pôvodného zákona medzi prvú a druhú vetu má sa vsunúť: "Ide-li o vyvlastnenie len časti pozemkov, musí byť táto časť presne označená a oddeľovací plánok, spôsobilý k pozemnoknižnému prevodu, pripojený. Zahájenie vyvlastňovacieho riadenia má byť poznamenané iba na tú časť, o vyvylastnenie ktorej sa jedná." Stane sa in praxi, že z parcely, výmera ktorej obnáša dajme tomu 10 tisíc m², žiada sa vyvlastniť 500 m², na žiadosť okr. úradu sa zahájenie vyvlastňovacieho riadenia v pozemkovej knihe označí, následkom tejto poznámky nemôže pôvodný vlastník disponovať ani s tou časťou parcely, o vyvlastnenie ktorej nie je žiadané. Najvyšší súd už rozhodol, že ide-li o vyvlastnenie len časti, má sa táto presne označiť (Sb. z. a n. č. 8.685); keďže to však v zákone nestojí, i podávajú sa ročite nespočetné zbytočné rekurzy.

K §u 8, odst. 1 vo vete prvej na miesto slov "do osmi dnů" má sa uviesť "do 15 dnů". 8dňový termín je velmi krátky, in praxi sa pravidelne ani dodržať nemôže; má byť určený dlhší termín, behom ktorého nastane prípadne i dobrovoľný výkup.

§ 13, odst. 1 má sa doplniť nasledovne: "Nezaplatí-li alebo nesloží-li vyvlastniteľ v lehote v pravoplatnom vyvlastňovacom výmere stanovenej náhradu, alebo keď nezapočne so stavbou behom lehoty v pravoplatnom vyvlastňovacom výmere určenej, môže byť vyvlastňovací výmer na žiadosť pôvodného vlastníka pozemku podaná najneskôr do 30 dní po uplynutí zmienenej lehoty zrušený. Pôvodnému vlastníkovi pozemku zostáva vypradené právo domáhať sa, na vyvlastniteľovi náhrady škody poradom práva." Je to nutné ustanovenie, keďže sa in praxi často vstane, že sa náhrada nezaplatí a pôvodný vlastník stratí jednoročnú úrodu, prípadne má i inú škodu. Ešte častejšie sa stane, že sa so stavbou vôbec nezapočne.

K § 17. medzi prvú a druhú vetu sa má vsunúť: "V prípade, že pokračujúci úrad považuje za potrebné vypočutie znalcov, či už v otázke spôsobilosti pozemku alebo v otázke náhrady, stránky majú tiež právo pobrať si znalcov, avšak iba na svoje vlastné útraty."

I dosiaľ si vyvlastnený často priniesol znalcov, išlo to však na trovy vyvlastniteľa. Vypočutie 2 znalcov skôr zaručuje správne rozhodovanie než vypočutie iba jedného znalca.

Myslím, že našli by sme i ďalšie nedokonalosti. Slávny senát, doporučoval by som v budúcnosti väčšiu radikálnosť v náprave tohoto ináč tak blahodarného a vítaného zákona.

Doplňovacie návrhy v tom smysle, oko som to predniesol, podáme. (potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má p. sen. Mikulíček.

Sen. Mikuliček: Dámy a pánové!

Přesto, že považujeme tento návrh za ulevení bídy o byty a budeme proň hlasovati, nemůžeme se obejíti bez kritiky určitých okolností souvisících s tímto projednávaným návrhem zákona. My v posl. sněmovně i v senátě v pravém slova smyslu zrovna pečeme zákony, o nichž potom víme, že v praksi někdy i se strany byrokracie nejsou dodržovány., Upozorňovali jsme při projednávání zákona o újezdních školách, pro nějž jsme také hlasovali, že pokud se neopatří peníze u samosprávy, bude zákon pouze na papíře, a dnes, po delším trvání tohoto zákona vidíte, jaké boje se provádějí se samosprávou okresní a zemskou, resp. co starostí to dá obci, aby si opatřila potřebné peníze na postavení újezdní školy.

Tuším, že jsem s tohoto místa upozorňoval na nemožnost praktického provádění zákona o stavbě krytů a opatření masek proti otravným plynům, když obce jsou v krachu a zákon o stabilisačních bilancích připravil obce i okresy a země o celé miliardy na samosprávných přirážkách. Tyto dva zákony ztroskotaly na nedostatku finančních prostředků. Ale znění tohoto zákona, který projednáváme, výslovně sabotuje sama vysoká ministerská byrokracie. Prosím, konkrétně: V zákoně č. 65 z ř. 1336, v §u 1 se praví: "Jako stavenišť pro stavby uvedené v §u 2, od t. 1 je použíti nejprve státních pozemků." A dále: "Státní správa se zmocňuje je prodati pro stavby a komunikace za náhradu jejich obecné ceny." Tak to výslovně v zákoně stojí.

A v odst. 3 §u 1 stojí: "O návrhu a podmínkách prodeje rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem, v jehož správě je pozemek. Do 15 dnů má rozhodnouti ministerstvo ode dne, kdy je žádost podána." Tak to výslovně stojí v zákoně, který jest již 1¹/₂ roku u nás v platnosti. A nyní, co se konkrétně stalo? 50 dělníků, železničářů, drobných živnostníků a synů drobných rolníků, kteří neměli stavební místo, podali žádost správě státních lesů a statků o příděl 75 ha pozemků; plně vyhovovali veškerým podmínkám tohoto zákona, zvláště §u 4, kde stojí, že se má používat pokud možno pozemků při komunikacích, Přesto, že žadatelé urgovali několikráte na ministerstvu zemědělství a ministerstvu financí, nejenom se jim, jak má býti podle zákona, do 15 dnů neodpovědělo, ale p. rada Frankenberger z ministerstva zemědělství zašantročil těchto 37 měřic pozemků právě tomu, kdo má v Československu již 20.000 měřic země, která neměla žádné průmyslové souvislosti, Baťovi ve Zlíně, poněvadž mezi těmito pozemky hotovými pro silnici a mezi Baťovým pozemkem v otrokově-Baťově jak se to novodobě jmenuje je dvojkolejná železniční trať. Pánové, ptám se: Je pan min. rada Frankenberger povinen dodržovati zákon nebo není? Byl povinen těm lidem odpověděti záporně nebo příznivě do 15 dnů, jak zní zákon, nebo ne? A byl oprávněn, aby pozemky dal někomu, kdo jich nepotřebuje a kdo je tam nezastaví? To družstvo těch 50 lidí z různých vrstev, ale vesměs potřebných, mělo už peníze přichystány zčásti z úspor, zčásti z úvěru, ale ne, to se musí dát tomu, který má u nás už 20.000 měřic půdy. Je to zas na výsměch zákonu o pozemkové reformě, který zabíral pro pozemkovou reformu všechny pozemky nad 150 ha orné a nad 250 ha veškeré půdy.

Divíte se potom, pánové, že těch 50 postižených na otrokovicku je přesvědčeno, že synové ministrů a ministerských předsedů Československé republiky nejsou zadarmo odměňováni jako zaměstnanci Baťovi 20.000 Kč měsíčně, jak měl mladý Engliš, a 30.000 Kč, jak měl mladý Udržal? (Hlasy: To už jsme slyšeli víckrát!) Když je to pravda, tak není moc, kdybyste to slyšeli stokrát. Měli byste se vlastně stydět za to. To je v přímé souvislosti s projednávanou osnovou. Ministrům srážíme platy ze 100.000 na 82.000, poslancům na 43.000, ale synové ministrů, kteří dělali dobrou politiku ve prospěch podniku, který na tom vydělává desítky milionů Kč, dostanou přímo pohádkové odměny - a pak je ovšem přirozená věc, když takový hospodářský silák. (Hlasy: Silák?) Ano, řekněme, tedy žralok, nebo chcete-li dravec. Řekl jsem to nejslušněji a vám se to nelíbí, tedy to řeknu drsněji. Tedy zájem 50 lidí jde stranou přes výslovné znění zákona a neprovede to nějaký civilista, nýbrž páni ministerští radové v ministerstvu zemědělství a financí.

Dále chci připomenouti lichvu s pozemky: Od pana referenta slyšíme velmi často stesky na lichvu pozemkovou, snad už 6 nebo 7 let, co v tomto sboru zasedá. Ale stačí jen stále slovy kritisovat tuta lichvu? Je zde přece vládá československého národa, Československé republiky, aby zarazila takovou lichvu. Anebo stačí jen to ostře odsoudit i od členů vládní koalice a tím zas bude na rok nebo na dva pokoj, než zase nastane nějaká novelisace nebo nové prodloužení těchto zákonů? Nezdá se vám, že už dávno měl býti jak na socialistické radnici v Praze, tak v ministerstvu soc. péče a v jiných ministerstvech připraven návrh zákona, aby veškerý tak nalichvařený majetek byl zkonfiskován k jakémukoliv prospěšnému a dobrému účelu? Kdyby to bylo zkonfiskováno třeba dnes na potřebu obrany státu, budiž, ale ne nechávat to bezcitným lidem, kteří využijí toho, že město roste a že rafinovanou pozemkovou reformou mnohde začíná stavební ruch. Vždyť známe historii Pankráce, proč se tak šikovně přeložil krajský soud tam, kam se ze středu města musí půl hodiny tramvají a když tramvaj selže, přijde se pozdě a zmešká sestání. Víme, proč to bylo, víme, jak do toho zasáhl pan býv. sekční šéf Polák, který měl dost práce, aby se dostal do českých služeb. Dělají se často rafinované plány, aby ti, kdo tam mají pozemky, je zpeněžili, a nechá se jim to v kapse.

Další věc, kterou je nutno odsouditi s tohoto místa, je lichva se stavebními hmotami. Pánové, na jakém právním a lidském podkladě se zvyšují ceny stavebních hmot, když mzdy nestouply za tu dobu, co se zvyšují ceny stavebních hmot? Já jsem si právě teď dal telefonovat od jednoho stavbyvedoucího, jak to vypadalo před 2, 3 lety a jak to vypadá dnes. Před 3 lety byla cena cementu úředně jen o 1,50 Kč nižší než je dnešní, ale vzhledem k tomu, že si továrny navzájem konkurovaly, dodával se cement na stavby v Praze franco za průměrnou cenu - poněvadž jsou různé druhy a tím i různé ceny - od 16 do 18 Kč za 1 q. Dnes je za 25 Kč a ještě s tím dělají potíže, když ho někdo nutně potřebuje. železo zdražilo o několik procent. Stouply úměrně k tomu také mzdy, ať už těch, kteří kopou rudu nebo uhlí k výrobě železa nebo dělají koks nebo bezprostředně okolo toho pracují? Dřevo, kterého zde máme tolik, že na Podkarpatsku i na východním Slovensku je z toho kalamita, když se palivové dříví nemůže vyvážet, stouplo podle zprávy, kterou jsem teď dostál ze stavby, a to prkna, jak my říkáme na Moravě, desky ze 210 Kč za 1 m³ na 340 Kč, to znamená o 63 %. Řezané dřevo, t. zv. hranoly, stouplo z 230 Kč na 345 Kč za 1 m³, čili o plných 50 %.

Pánové, existují zákony o lichvě? Myslím, že také existují a mají platnost. Vždyť existuje také zákon kartelový proti řádění kartelových lichvářů, a při tom se doví člověk, který tu nemá pořádného bytu, že jak dřevo, tak železo, ocel a ostatní věci se vyvážejí za dumpingové ceny a na úvěr a vyvážejí se tomu, k vůli němuž musíme v krátké době dát v Československu téměř 8 miliard na obranu, ne na útok. Veřejnost něčemu takovému nechce a nemůže rozumět. Cihly byly zdraženy za poslední 3 léta ze 215 Kč na dnešní kartelovou cenu 270 Kč za 1000. Běžte do cihelen a podívejte se na život dělníků, kteří tvoří cihly z m³ hlíny, který má hodnotu nejvíce 20 až 30 hal, poněvadž se koupí za 3 Kč m² vrchu a jde se pak 10 až 12 m dolů. Co dostane dělník za přeměnu bezcenné hmoty v cihly? A tu si dovolí zvýšit cenu cihel o 25 %. Vápno stálo před 3 léty 13,50 Kč, dnes 16 Kč, to je zdražení o 18 %. Zdražilo všecko: parkety, sklo, kování, zkrátka kdekterý předmět, kterého je potřebí ke stavbě lidského příbytku.

A teď, pánové, proč se trpí lichva se stavebními pozemky, se stavebním úvěrem, kde sice máme také zákon o úrokové míře, ale nikdo naň nedostane půjčit na stavbu? Vedle toho vidíme, že se mu připočtou 2 až 3 %. Proč se trpí lichva se stavebními hmotami, když máme zákon:proti tomu? Nejen proto, že žijeme v bezcitném kapitalistickém režimu, ale také mnozí rozhodující činitelé nebo jejich bližší či vzdálenější příbuzní participují na této protizákonné lichvě. A proso má-li míti projednávaný návrh příznivé výsledky, musejí býti především odstraněny příčiny, které stavbu zdravých a levných příbytků znemožňují, t. j. lichva se stavebními pozemky, stavebním úvěrem a stavebními potřebami, ale to bude těžko možné v kapitalistickém řádě. Těžko se zjednává náprava tam, kde se nehledí na to, kdo a jak co nahrabal, ale kde je každý ceněn. podle toho, kolik má majetku, kde z majetku, třeba nepoctivou cestou nabytého, si koupí všechno.

A na konec kratičké čtení. K delšímu jednání jsme se nesešli již skoro půl roku. Za tu dobu se valí události kolem nás úprkem a vláda československá, místo aby svolala na pomoc ve svých nesnázích zákonodárné sbory, nejen že to neučinila, ale ještě zakázala jakýkoli veřejný projev, protože se někde nějaký zbrklec popral s policajtem. Z minulosti neznáme podobnou opatrnost vlády, a proto když nemůžeme mezi lid veřejně, napíšeme to do novin, ale přiběhne honem zase nějaká censorova koza, natřená nějakou národní barvou, a sežere to, co se mají lidé dověděti, když jim to jinak říci nelze. Je charakteristické, že každá ta koza censorova je v každém kraji jinak dravá. Co neprojde v Praze, projde ve venkovském městě.

Před týdnem jsem napsal - je to krátké a nebude vás to unavovat - toto:

"Vláda a vládní koalice sabotuje svolání parlamentních výborů. V době, kdy vydrancovaní konsumenti mají na hrazení rozpočtového schodku zaplatiti ³/₄, miliardy Kč nových daní, zakáže vládní koalice jakýkoliv politický veřejný projev. Na veřejnost se vymlouvá, že to zavinil zbrklý poslanec v Teplicích-Šanově, a proto nesmí se konsumenti sejíti ani v Praze, Brně, Bratislavě atd. Ve skutečnosti použila vláda výtržnosti v Teplicích, aby se uchránila spravedlivé a jistě oprávněné kritiky těch, kterým zdražuje každý kilogram margarinu a které vydává na pospas monopolním a kartelářským pirátům. Každou objektivní a spravedlivou kritiku vládních hříchů, které mnohdy odporují zásadám ústavní listiny, sežere v tisku censorova koza. A proto je pohodlné pro vládu i vládní koalici sabotovati i svolávání parlamentních sborů a tak se vyhnouti zasloužené kritice parlamentní."

Myslím, že stejným právníkem je ten, kdo sedí venku a propustil tento pasus, jako ten právník nebo trochu práv znalý censor v Praze.

Nebudu tak drsný, leda až toho bude třeba, jen připomínám, co řekl předseda tohoto senátu ve vídeňském parlamentě o censuře, a prohlašuji jménem naší strany a naší třídy, že takové bezhlavé řádění censury si líbit nedáme a že využijeme všech prostředků, abychom právo ústavou nám zaručené obhájili. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. dr Vacek. Dávám mu slovo.

Sen. dr Vacek: Projednávaná předloha zákona o podpoře stavebního ruchu prodlužuje ustanovení zákona na dobu dvou let. Praví se, že nelze ponechati další vývoj stavebního podnikání bez zásahu státu, jeho pomoci. Jde tu především o prodloužení účinnosti zákona o vyvlastnění pozemků a za druhé - to hlavně - o daňové úlevy. Poskytuje se osvobození malobytových staveb od domovní daně činžovní, od přirážek na 25 let, poskytuje se osvobození ostatním stavbám na 15 let, dále osvobození od dávky z nájemného anebo z používaných místností na 20 nebo 10 let podle povahy stavby a dále se poskytují poplatkové úlevy, neboť osnova prodlužuje § 39 zákona o osvobození prodaného domu od převodních poplatků.

Osvobození od daní, přirážek, dávky z nájemného nebo dávky z používaných místností přísluší stavbám dokončeným v r. 1939 nebo 1940, osvobození od převodních poplatků vztahuje se na převody domů dokončené rovněž v těchto dvou letech. Za třetí lze na stavby, s nimiž bude započato do 31. prosince 1939, uděliti jak státní záruku, tak státní příspěvek na stavby bytů pro chudé anebo na osidlování nezaměstnaných. Nájemné domy musí obsahovati výhradně byty s podlahovou plochou obytných místností včetně kuchyně nejvýše do 34 m². Osnova tu vyšla vstříc důraznému požadavku projektantů a obcí a ponechala jim volné rozčlenění podlahové plochy na jednotlivé místnosti.

V Praze je bytová otázka obzvláště palčivá. Úhrnná činže ve Velké Praze vzrostla v desítiletí 1920 až 1930 ze 102 na 536 milionů Kč. To znamená, že činže v Praze se v tomto desítiletí zpateronásobily.

Mohli bychom uvítati tedy zákon, který se snaží čeliti bytové lichvě podporováním stavebního ruchu. Žel, účinnost tohoto zákona láme se především o lichvu se stavební půdou. Předseda státní regulační komise inž. Mölzer konstatoval v Praze na radnici, že pozemek na Pankráci, ráno prodaný za 3 mil. Kč, byl odpoledne prodán za 6 mil. Kč, aniž by obec tento bezpracný zisk mohla postihnouti nějakou dávkou, poněvadž ministerstvo vnitra neschválilo usnesení ústředního zastupitelstva města Prahy na zavedení dávky ze spekulace se stavebními pozemky. Na periferii pražské vznikla řada milionářů jedině ze spekulace se stavebními pozemky. Praha vykupovala chodník před palácem Kotvou a musila za něj zaplatiti okrouhle 5 milionů Kč, částku, za kterou by mohla koupiti velkostatek. Jedině za chodník! Agrární banka se nic neohlížela na to, že jde o pozemek, který je určen pro veřejnost, že jde o rozšíření ulice.

Druhý činitel, který láme účinnost zákona o stavebním ruchu, je lichva se stavebním materiálem. O té věci bylo tu už zevrubně promluveno kol. Mikulíčkem. Ceny stavebních potřeb v poslední době ohromně stouply, cement zdražil o 50 %, cihly o 35 %, dříví - dnes ráno to bylo konstatováno v národohospodářském výboru - až o 100 %. Zdražovací horečka spekulantů se stavebním materiálem strhuje nejen stavebníky, nýbrž i obce. Jen jeden příklad: obec Čakovice na periferii Prahy přikročila ke stavbě školy; nežli ji dostavěla, stoupl náklad na stavby v důsledku zdražení stavebních potřeb o 153.000 Kč.

Prvá část tohoto zákona, který tu prodlužujeme, týká se vyvlastnění. Zákon o vyvlastnění ve státech, v nichž vládne třída kapitalistická, má ovšem značné nedostatky. Vyvlastňovací řízení trvá několik let, provádí se ve všech třech instancích administrativních úřadů, ve všech třech instancích soudů, a tak je jen samozřejmé, že dříve nežli nemovitost je vyvlastněna, cenové poměry jsou již daleko jiné než při začátku vyvlastňování. Ke konci vyvlastňovacího řízení je zpravidla hodnota vyvlastněného objektu několikráte vyšší nežli při jeho začátku, takže úsilí vyvlastňovatele přichází vniveč.

Také odhad prováděný odborníky z kruhů odhadců jeví často známky všech neblahých zjevů kapitalistického zřízení. Pražská obec vyvlastnila továrnu Okenia v Michli. Znalec přiznal náhradu přes 6 mil. Kč, ačkoliv objekt neměl cenu ani 1 desítinu té částky. Nezřídka se stává, že se odhadce dohodne s vyvlastňovatelem a o zisk se potom rozdělí. V Michli se stal případ, že vlastník nabízel pozemky za 450.000 Kč, ale stavební znalec je odhadl na 500.000 Kč.

V dnešní době přívalů procesů pro úplatky na prováděných státních stavbách nikdo se nebude diviti, že se dějí také pokusy o podplacená znalců v případech, kde jako znalec figuruje osoba úřední.

Obce nemají dosud možnosti vybírat dávku z nezastavěných pozemků, ale když přikročí k vyvlastnění některých pozemků; shledají, že jako znalci figurují lidé interesováni na, spekulaci.

Takové jsou tedy poměry ve Velké Praze. Přes úsilí o povznesení stavebního ruchu možno konstatovati, že bytový standard za posledních 7 let v Praze značně poklesl a že je stále nedostatek malých bytů; zejména nyní po zrušení ochrany dvoupokojových bytů je nedostatek bytů jednopokojových. A nelze také čekati, že by nedostatku tomu bylo čeleno stavbou nových malých bytů právě proto, že ceny stavebních potřeb byly spekulanty se stavebním materiálem a půdou stavební vyhnány do neúnosné výše. To je také jeden z těch účinků nejisté mezinárodní situace a obranných opatření, která se musí činiti a k nimž je třeba tolik cementu.

Chtěl bych se zmíniti o obtížích, na které naráží předloha zákona o stavbě bytů pro chudé ve Velké Praze.

Za chudého považuje se podle tohoto zákona živitel vícečlenné rodiny, který má roční příjem nejvýš 6.000 Kč. Vícečlenná rodina musí sestávati nejméně z otce, matky a dvou dětí. Musí to býti tedy nejméně čtyřčlenná rodina. Teprve takovýto chudý živitel vícečlenné rodiny má nárok na byt postavený podle zákona o stavbě bytů pro chudé.

Pokud jde o plochu 34 m², původně zákon stanovil, že takovýto byt pro chudé musí tvořiti jediná místnost. Ustanovení zákona se obcházelo tím, že se stavěly sice místnosti tři, pokoj, kuchyň a ložnice, ale že v takovém bytě nebyly zasazeny dvéře, takže obytný prostor tvořil formálně místnost jedinou. Nebo dělily se pokoj a ložnice pouhým závěsem na místnosti dvě, což rovněž nebylo ani z mravních důvodů vhodné. Dlužno tedy uvítati, že nyní vyšlo se vstříc důrazným požadavkům projektantů a obcí a ponechává. se jim, aby nejvýš přípustnou výměru 34 m² podlahové plochy rozčleňovali podle potřeby a podle projekčních možností na jednotlivé místnosti.

Další obtíž, se kterou se obec pražská setkávala při provádění tohoto zákona o stavbě domů pro chudé živitele vícečlenných rodin, bylo ustanovení, podle kterého příjem neměl činiti více než 6.000 Kč. Byt v domě pro chudé vyjde v Praze za dnešních stavebních a drahotních poměrů pro takového živitele na 900 až 1.000 Kč, ovšem jen proto, že obec připlácí 1.000 Kč a stát rovněž 1.000 Kč na jednoprocentním příspěvku.

Sociální úřad města Prahy byl tu spolu s hospodářským úřadem postaven nyní před otázku, že takový živitel vícečlenné rodiny zaplatí činži poměrně nepatrnou, nejvýše 1.000 Kč, ale zbude mu pak na výživu, na odění a obuv vícečlenné rodiny 5.000 Kč ročně, tedy částka naprosto nedostatečná, a živitel takové rodiny je pak nucen obrátit se na sociální úřad města Prahy a žádat, aby mu byl poskytnut příspěvek buď na byt nebo na stravu, a pak je obec zase nucena vystěhovati ho na dlažbu. Obec pražská obrátila se na ministerstvo soc. péče a žádala, aby ministerstvo pozměnilo své vládní nařízení v ten smysl, že by umožnilo, aby částka 6.000 Kč byla odstupňována ták, že by se počítalo na každé dítě částkou 1.200 Kč - to není mnoho, je to 100 Kč na jedno dítě měsíčně na obuv, oděv a stravu - anebo že by se zvýšila tato částka do výše nejvíce 12.000 Kč. Myslím, že správnější by bylo odstupňování podle počtu dětí, poněvadž do bytů pro chudé mají býti nastěhovány výhradně rodiny vícečlenné. Za dnešních poměrů jsou státní zaměstnanci vůbec vyloučeni z nájmu bytů pro chudé, i když mají měsíčně jenom 540 Kč, poněvadž to už přesahuje částku 6.000 Kč ročně.

V posl. sněmovně se nyní projednává se vším urychlením řada zákonů úhradových, mezi nimi také zákon o regresu. Městská rada pražská zabývala se právě tento pátek účinky tohoto zákona pro obce, které postavily, byty, aby řešily bytovou krisi. Praha po převratě ohromně vzrostla a objevil se zde velký nedostatek bytů proto, že řada jich byla zabrána jednak pro účely vyslanectev a cizích konsulátů atd., jednak však také pro úřady Československé republiky. A tak byla obec nucena postaviti nejméně 84 domů s podporou státu. Nyní se dožaduje stát navrácení částek, jež poskytl buď hotově nebo ve formě převzaté záruky obcím a jednotlivcům. To je obsah zákona t. zv. regresového. Všichni, kdo obdrželi v letech 1919 až 1924 podporu ze státních peněz, mají ji vrátiti. Je správné, aby ji vraceli zámožní jednotlivci, kteří si postavili s podporou státu přepychové vily, ale obce, které stavěly domy k úlevě bytové nouze, poukazují na to, že regres by měl za následek ohromné zvýšení činží. (Sen. Modráček: Vždyť tam bydlí městští radové, těm to nebude vadit!) Budu o této věci také mluviti.

Je pravda, že by obec pražská musila zařaditi do rozpočtu nejméně 2 mil. Kč, kdyby měla splatiti regres.V domě čp. 1747 na Vinohradech by bylo proto nutno zvýšiti nájemné o 26¹/₂ %, v. domě čp. 364 v Dejvicích dokonce o 75 %, průměrně však nejméně o 25 %. Propočty návratků jsou velmi komplikované a je velmi slabou útěchou, že prý nebude návratek vyměřen do roku 1940.