Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 108 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr inž. Nečas.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 15 hodin 42 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Dundr, Havlík, Janček, Juriga, Korvas, Kříž, Pechman, Sláma; na tento týden sen. dr Turchányi.

Vládní návrh tisk 570 - přikázán výboru kulturnímu.

Zprávy tisky 571 až 574.

Zápis o 89. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor národohospodářský sen. Jakubce, za výbor zahraniční sen. Rýpara - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Jakubec: Nenavrhuji.

Zpravodaj sen. Rýpar: Nikoli.

Místopředseda Donát (zvoní): Senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Přikročíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický sen. Rušavý, za výbor rozpočtový sen. Modráček.

Prosím prvního zpravodaje, pana sen. Rušavého, aby se ujal slova.

Zpravadaj sena Rušavý: Slavný senáte!

V těžkých a nebezpečných chvílích, o něž nebylo a není nouze v pohnutých dobách posledních let, byli jsme vždy naplněni vírou v lepší budoucnost. Tato víra nás spojovala v jeden veliký a odpovědný celek. Mezi politickými stranami vládní koalice je naprostá jednota v názorech na linii naší zahraniční politiky a také naprostá jednota o opatřeních, určených pro obranu republiky. V těchto otázkách staví se i státotvorná oposice po bok stranám vládní většiny.

Všechny strany bez rozdílu mají a musí míti zájem na tom, aby se lepšily hospodářské poměry, abychom zdárně pokračovali v hospodářském vývoji, aby výsledky obchodu se zahraničím byly co nejpříznivější, aby stoupal domácí konsum a klesal počet nezaměstnaných. Překonali jsme a překonáváme tisíceré nesnáze, přepluli jsme mnohá nebezpečná úskalí, opírajíce se o mravní sílu našeho lidu, o jeho lásku a oddanost k republice. V zájmu státu zachoval náš lid pořádek a klid přes to, že drahota stoupala a mzdy klesaly. Tento drobný, chudý pracující lid si zaslouží, aby se již konečně dočkal zlepšení své životní úrovně. Náš lid má právo na větší skývu chleba, na kousek štěstí a spokojenosti. Lepší existenční poměry širokých vrstev zlepší také situaci malého a středního obchodníka a živnostníka. Spokojenost zaměstnaneckých vrstev a spokoj most drobných podnikatelů je nejpevnější zárukou klidného vývoje do budoucna; dobrá armáda a spokojený lid, to jsou a musí býti zásady státní politiky.

Nezaměstnanost v republice poklesla. Snížení počtu nezaměstnaných je velmi pronikavé proti letům předcházejícím, ale pokud bude bez práce jediný člověk v republice se zdravýma rukama a s chutí k práci, do té doby nebude naše starost o nezaměstnané skončena. Pronikavý vzestup výroby postavil nás před fakt, že je u nás již nedostatek kvalifikovaných sil. Kvalifikovaní dělníci jsou v zaměstnání, ale ještě více než čtvrt milionu dělníků je bez práce; jsou to dělníci pomocní, dělníci stavební a dělníci oborů, kde zatím příležitost k získání zaměstnání je velmi omezena.

Veliké státní investiční práce spolu se zákonem č. 65 z r. 1936 o stavebním ruchu podstatně přispěly k zmírnění nezaměstnanosti. Stavební podnikání se slibně rozvinulo. Aby byl zjevný význam stavebního podnikání v našem hospodářském životě, přednesu několik číslic.

V červenci letošního roku zmenšil se počet nezaměstnaných v oborech stavebního ruchu o 81.607 osob proti červenci r. 1936 a o 109 tisíc 767 osob proti červenci r. 1935. Tento značný pokles nezaměstnanosti projevuje se i v užším okruhu stavebních živností, který vykazoval letos v července 20.005 neumístěných uchazečů o práci, ale v červenci r. 1936 ještě 45.209 a v r. 1935 dokonce 54.874 neumístěných uchazečů.

Podle statistických dat o vývoji stavebního ruchu v 38 větších městech republiky činí obestavěný prostor novostaveb povolených za prvých 8 měsíce tohoto roku 4,208.000 m³; za stejné období minulého roku 3,699.000 m³ a v r. 1935 2,169.000 m³. Podle toho byl stavební ruch letos o 14 % vyšší než v r. 1936 a o 94 % vyšší než v r. 1935.

Vyšší stavební ruch měl vliv nejen na zlepšení zaměstnanosti stavebního dělnictva, nýbrž i na vzrůst výroby v podnicích vyrábějících stavební hmoty. Ukazovatelem tohoto vzrůstu je spotřeba uhlí. Porovnáme-li tuto spotřebu za prvních 8 měsíců posledních 3 let, dospějeme k těmto výsledkům: v cihelnách v r. 1935 136.100 tun, v. r. 1936 184.700 tun, v r. 1937 233.800 tun; v cementárnách v r. 1935 209.000 tun, v r. 1936 237.600 tun a r. 1937 264.700 tun; u průmyslu stavebních hmot v r. 1935 52.300 tun, v r. 1936 54.900 tun a r. 1937 66.500 tun.

Do října t. r. udělilo ministerstvo soc. péče podle zákona o stavebním ruchu č. 65/ 1936 podporu dosud celkem na 160 nájemních domů a na 243 rodinné domky celkem se 3.244,byty, 35 provozovnami a 8 jinými místnostmi o stavebním nákladu 107,995.000 Kč, z něhož činí zaručené zápůjčky 52,688.000 Kč. Z toho připadají na bytovou péči obcí pro chudé 142 nájemní domy s 2.639 byty pro chudé rodiny o stavebním nákladu 77,058.000 Kč. Obcím pro tento účel byly povoleny státní záruky na zápůjčky ve výši 41,531.000 Kč a také státní příspěvek v celkové roční částce 1,901.000 Kč.

U ministerstva soc. péče a u zemských úřadů projednávají se další žádosti za udělení podpory celkem na 453 domy se 3.171 bytem o stavebním nákladu asi 139,132.000. Kč. Z toho připadá na bytovou péči obcí o chudé 145 nájemních domů se 2.204 byty o stavebním nákladu 60,759.000 Kč, z něhož budou činiti zaručené zápůjčky asi 40,000.000 Kč a roční státní příspěvek asi 1,500.000 Kč, na obecně prospěšná družstva 63 domů se 541 bytem o stavebním nákladu 42,315.000 Kč a na jednotlivce 245 rodinných domků se 426 byty o stavebním nákladu 139,132.000 Kč. Kladné vyřízení těchto žádostí předpokládá udělení státní záruky ve výši asi 73,000.000 Kč a udělení státního příspěvku obcím ve výši asi 1,600.000 Kč.

Podle zákona č. 65 z r. 1936 může býti převzata státní záruka na zápůjčky až do výše 300,000.000 Kč. Pro státní příspěvek je v zákoně počítáno s roční částkou 5,000.000 Kč.

Budou-li příznivě vyřízeny všechny podané žádosti; bude spolu již s udělenými podporami z částky 300 mil. Kč, do které lze přijímati státní záruku, vyčerpána částka asi 125 mil. Kč a z částky určené na státní příspěvek asi 3,500.000 Kč.

Lze říci, že zákon č. 65 z r. 1936 plní svůj úkol, přispěl ke zvýšení stavebního ruchu. Výsledky podpory stavební péče o chudé bohužel daleko ještě neodpovídají skutečné potřebě, která se bude stále stupňovati v důsledku uvolňování ochrany nájemníků. Bytová úroveň nemajetných vrstev, které tvoří většinu obyvatelstva, je neobyčejně nízká. Snad jsou ve větších městech volné byty, jsou to však byty velké a tak drahé, že nejsou středním vrstvám vůbec dostupné. O skutečně nízké bytové úrovni svědčí nouzové kolonie na periferiích větších měst a hromadné bydlení chudých lidí v nemožných, zdravotně nevyhovujících obydlích.

Dosažené výsledky a uvedené důvody předpokládají, aby se ve stavebním podnikání pokračovalo, aby stavební ruch byl podporován všemi prostředky. Stavební ruch nesmí býti brzděn zdražováním stavebních hmot a je více než nutno, aby došlo ke stabilisaci těchto cen. Stavební ruch nesmí býti brzděn nemravnou, lichvářskou spekulací se stavebními pozemky. V účinně podporovaném stavebním podnikání musí býti pokračováno v zájmu nezaměstnaného stavebního dělnictva a v zájmu těch živností, které jsou na stavební ruch odkázány.

Vláda předkládá proto návrh zákona, aby dosavadní zákon o stavebním ruchu ze dne 26. března 1936, č. 65 Sb. z. a n., byl prodloužen o dva roky.

Čl. I vládního návrhu stanoví, aby podle ustanovení hlavy I zákona č. 65/1936 bylo možno vyvlastňovati pozemky do 31. prosince 1939.

Čl. II vládního návrhu prodlužuje účinnost ustanovení hlavy II zákonu č. 65/1936 o stavebních úlevách a účinnost hlavy VII o rozhodčích soudech mzdových do 31. prosince 1940.

Čl. III vládního návrhu přiznává daňové a poplatkové úlevy ještě stavbám dokončeným do 31. prosince 1940. Zákon č. 65/1936 dozná změny po stránce formální pouze v §u 1 článku III, a to vzhledem k novelisaci zákona o přímých daních, provedené zákonem č. 226/1936.

Čl. IV vládního návrhu prodlužuje ustanovení hlavy IV až VI zákona č. 65/1936 o státní záruce, o bytové péči o chudé a o podpoře na usídlení nezaměstnaných. Tyto podpory lze uděliti na stavby, s nimiž bude započato do 31. prosince 1939.

§ 2 čl. IV vládní osnovy obsahuje jedinou věcnou změnu dosavadních ustanovení. Vychází vstříc požadavkům obcí a projektantů, ponechávaje jim možnost dosavadní přípustnou podlahou plochu 34 m² rozčlenit podle potřeby na jednotlivé místnosti. Dosavadní ustanovení znělo, že nájemné domy s byty pro chudé osoby musí obsahovati výlučně byty o jedné místnosti s podlahovou plochou nejvýše o 24 m² a že byt o jedné místnosti nepozbývá této své povahy, obsahuje-li mimo příslušenství další místnost s podlahovou plochou do 10 m². Toto ustanovení bylo velmi často na překážku účelnému a úspornému řešení projektů.

Zákon má nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1938.

Zákonem má tedy býti prodloužena účinnost všech způsobů nepřímé i přímé podpory stavebního ruchu na dobu dvou let. Ustanovení o osvobození od domovní daně a přirážek na 25 let u malobytových staveb a na 15 let při stavbách ostatních, osvobození od dávky z nájemného nebo z používaných místnosti na 20 nebo 10 let podle povahy stavby se prodlužuje beze změny. Důvodová zpráva potvrzuje, že dosavadní daňové úlevy přispěly v posledních letech jako veleni účinný prostředek k oživení stavebního ruchu.

V dvouletém období, na které má býti platnost dosavadního zákona prodloužena, zamýšlí ministerstvo soc. péče - jak prohlásil p. ministr soc. péče ve svém výkladu v rozpočtovém výboru posl. sněmovny - připraviti s odbornými kruhy návrh dlouhodobého zákona, který by stavební a bytové problémy řešil trvale na novém základě, vyhovujícím požadavkům moderního a zdravého bydlení a potřebám nejširší veřejnosti.

Soc.-politický výbor v důsledku těchto vývodů doporučuje slavnému senátu aby předložený vládní návrh zákona byl beze změny schválen.

Zároveň také doporučuje ke schválení resoluci, navrženou ve včerejší schůzi, která zní (čte):

Ježto se stavební činnost soukromých stavebníků obzvláště v pohraničních územích ve většině případů tříští o to, že je stavebníkům nemožno opatřiti si potřebný hypotekární úvěr, vybízí se vláda, aby opatřování takovýchto úvěrů umožnila u ústavů při tom v úvahu přicházejících. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový panu sen. Modráčkovi.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte!

K prodloužení zákona o stavebním ruchu ze dne 26. března 1936 přikročujeme v době, kdy se velmi potěšitelným způsobem rozvinul stavební ruch. Přesto však nejsme zrovna spokojeni se stavebním ruchem. A proč ne? Protože se ukázalo a ukazuje čím dále tím jasněji, že byty, které jsou v nynějším stavebním ruchu produkovány, neodpovídají příjmům obyvatelstva, jež většinou v nich má bydlet. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Pan zpravodaj výboru soc. politického tu již uvedl příčiny, totiž že stavební materiál stoupl, a to zejména v posledním roce velmi značně, a za druhé že ve větších městech nastalo opět stoupání cen pozemků, které bylo po několik let ve svém vzestupu zaraženo. Co pozorujeme na př. v Praze, nemůže nás zrovna naplniti uspokojením. Stavebníci se většinou pouštějí do staveb s byty, které jsou sice moderně zařízeny, je z nich radost, všechno je obloženo kachlíky, je tam ústřední topení, zdviže, ale když se zeptáte na činži, i v předměstí pražském činí přes 5000 Kč z 1 pokoje a kuchyně, až i 6000 Kč. Rozumí se samo sebou, že tuto činži nemůže platiti dělník, drobný úředník ani zřízenec. Pozorujeme zajímavý zjev, že byty méně pěkně vypravené, které se ještě donedávna zdály drahé, dnes drahé nejsou, poněvadž nové byty jsou o hodně dražší. Domy, které měly řadu bytů prázdných, poněvadž činže byla asi 4000 Kč, jsou dnes obydleny, poněvadž počet nájemníků vzrostl, a jdou-li do nejnovějších domů, musí tam platiti ještě více. Toto není zrovna vývoj velmi utěšený. Potřebujeme bytů mnoho, ale bytů levných, které mohou lidé platiti. (Tak jest!) A já zde pravím, ať mi odporuje kdokoli, že dnes aspoň ve Velké Praze se nestavějí byty pro dělníky a drobné lidi. Je to pochopitelné, je těžko stavěti domy s levnými byty na pozemcích, které v posledních letech stouply o více než 20, 30 a 50 %. Já jsem svědkem tohoto vývoje poměrů na jednom obvodu pankráckém a nuselském, kde zároveň pracuji, a ve Vysočanech. V r. 1925 mohli jsme tam ještě koupiti pozemek od kohokoli, nikoli jen od obce, i od soukromníka, čtverečný sáh za 400, 500, případně 600 Kč. Dnes se ty pozemky prodávají 1 čtv. sáh za 2.000 až 3.000 Kč. Je tam možno stavěti domy? Jaký je toho důsledek, vidíme na anarchii, jaká je ve stavebnictví ve Velké Praze, pokud se týče zásad státního regulačního řádu. Regulační řád stanovil v celých obvodech Velké Prahy nejvýše tříposchoďové domy. Jděte se podívat na Pankrác! Celá Pankrác, až na malé výjimky na budoucí hlavní třídě, kde se stavěly čtyřposchoďové domy, má domy o třech poschodích. Tam vidíte frontu domů: jeden dům, stavěný před 5,lety, má tři poschodí, druhý, který byl stavěn o dva roky později, má 4 a půl poschodí, a dům o rok později stavěný má 5 poschodí. Víte, co to znamená? To znamená, že když se povolí o poschodí více, ihned stoupne cena pozemku o 20%. Právě tato benevolence, kterou provádí ve Velké Praze státní regulační komise, přispívá k tomu, že se u nás pozemky abnormálně zdražují, a když je velmi vysoký dům, musí se tam dělati zdviže a ústřední topení; tam byty ani v nejvyšším poschodí nemohou býti laciné, tam nemůže bydleti než ten, kdo má stálý příjem poněkud vyšší, přes 20.000 Kč.

A tak vidíme, že dělnický lid je pomalu vytlačován z Prahy bůhví jak daleko za periferii. Nejhůře jsou na tom ti chudí lidé, kteří jsou vytlačováni z domů, kde byla nebo je ochrana nájemníků. Víte dobře, když se starý dům zboří, že od té doby neplatí ochrana nájemníků. Proto vidíme, že se staré domy bourají ve velkém, mizejí a stavějí se nové. Tam bydlili chudí lidé s ročním příjmem 4.000 až 5.000 Kč, staří pensisté s příjmem také ne vyšším, invalidé s příjmem 150 Kč měsíčně. Ti všichni jsou dnes venku a přicházejí stále ve větším počtu ven a byty pro ně nejsou. Právě tato okolnost vedla k tomu, že se do zákona o stavebním ruchu vsunul odstavec o stavbě bytů obcemi pro chudé a že se stát uvolil poskytovati příspěvek na tento druh staveb. Slyšeli jste tady od p. zpravodaje soc.-politického výboru, že se obce chopily této výhody dosud ve velmi malé míře. Co to je těch pár tisíc bytů pro chudé, nevím, kolik jich je, snad necelé 3.000, které se postavily asi ve dvou letech? Praha sama to zanedbává; a teď, prosím vás, co budeme s těmi lidmi dělat? Jděte si po předměstí a uvidíte tam při kvartálu všude státi bezradné, ošuměle oděné rodiny, které nevědí, kam se mají schovat, poněvadž jejich nábytek byl odstěhován do nějaké obecní kůlny, a ony nemají na zaplacení činže, aspoň ne tak vysoké, jaká se požaduje.

To je opravdu velmi těžký problém, a já se rozhodně stavím proti těm požadavkům, aby v bytech pro chudé byli umisťováni též nájemníci, jejichž příjem činí až 15.000 Kč ročně. To by znamenalo, že z bytů stavěných pro nejchudší lidi by byli chudí lidé vytlačováni lépe placenými, rodiny s dětmi rodinami bezdětnými. To by dopadalo tak, jako to namnoze dopadá s byty, které požívají státního příspěvku podle zákona z r. 1930.

Má-li se vyhověti účelu dotyčného paragrafu zákona o stavebním ruchu, musí byty pro chudé býti reservovány jen opravdu nájemníkům nejchudším, kteří nemohou platiti činže ani tam, kde jsou sníženy podle zákona o stavebním příspěvku z r. 1930. Žádám p. ministra soc. péče, aby takové intervence bezohledně odmítal. Musíme chrániti nejchudší lidi. Kdo má příjem 15.000 Kč, může již bydliti přece jenom v bytech stavěných podle jiných ustanovení. Není to velký příjem, ale nicméně přece jenom může bydliti v bytě, který je postaven podle zákona z r. 1930 se stavebním příspěvkem.

To je jedno. A teď druhá věc. Co máme dělat, když se v tomto prodlouženém zákoně o stavebním ruchu opět nepřihlíží ke stavbě bytů pro nezámožné, s dělnickým obyvatelstvem, jehož počet se přece jen zvětšuje, pro něž není dostatek bytů a které je vytlačováno ze starých domů? Příjem dělníka je 10.000, 12.000 Kč ročně, při kterém nemůže platiti byt s činží 4.000 Kč. Kde máme stavěti pro ně nájemné domy, když ceny pozemků stoupají tímto způsobem do výše? Již několikrát jsem s této tribuny upozorňoval slavný senát na tento problém, několikrát jsem již před lety upozorňoval, že v Praze a jiných větších městech republiky stoupají ceny pozemků nepřiměřeně, že stoupají u nás ceny pozemků více nežli v jiných městech evropských a že musíme tady něco udělati. Podal jsem také určité návrhy, házel jsem však hrách na stěnu. Nikdo si toho nepovšiml a již jsem se stával svými útoky proti pozemkové lichvě směšným. Dnes máme toho důsledky, že stojíme před problémem, jak máme v Praze - a týká se to také Plzně, Liberce a jiných míst - stavět byty pro nezámožné lidi, když máme pozemky tak předražené. Co se dělá v Praze? V Praze se dovoluje zastavět blok takovým způsobem, že dvory tvoří, řekl bych, propast Macochu. Jde se u nás tak daleko, že se stavějí pětipatrové činžáky v místech jako u vršovického nebo vinohradského nádraží, kde je neustále den co den plno kouře, kde jsou vysoké kamenné pouště, kde není žádného větrání, žádného průvanu a na ty domy se dostane nejen stavební povolení, nýbrž i státní záruka a státní příspěvek. To přece není možné, když zde v tomto zákoně není pojem státního příspěvku, nýbrž státní záruka.

Apeluji na ministerstvo soc. péče, aby dbalo toho,,aby domy nejen vyhovovaly předpisům míry podlahové, do 40, resp. 34 m², do 60 m² atd., jak je v zákoně, nýbrž aby stály v místech pro obývání opravdu způsobilých, a za druhé, aby se neposkytovala státní záruka na domy stavěné na drahých pozemcích. To je zbytečná podpora stavebního ruchu, když se stavějí domy, kde nemohou bydlet lidé, pro něž je vlastně zákon usnášen. To je pak zbytečná věc.

Když jsem přemýšlel v posledních dnech o tom, jak vyřešiti otázku stavby bytů pro nezámožné nájemníky, dělnictvo, zřízence a vůbec drobné důchodce, přišel jsem na to, že nezbude nic jiného, než že velké obce - jako je Praha, Bratislava, Brno a jiné - budou musit vyhledat na periferii nějaký velký komplex pozemků, ty vyvlastnit, parcelovat, zřídit k nim dopravu, kanalisaci atd., ale ponechat je ve svém vlastnictví a nechat na nich stavět jen na základě stavebního práva, tedy je vůbec neprodávat. To je jediná možnost, udělá-li Praha na př. 4-5 takových komplexů, aby u nich bylo zabráněno pozemkové lichvě, a tím stoupání cen bytů a aby se tam udržely trvale činže, únosné pro obyvatelstvo, pro něž to má býti určeno. Nic jiné~ho nezbude. Stavět dnes pro nezámožné nájemníky na Vinohradech, na Žižkově nebo řekněme třeba i ve Vršovicích, to už je luxus, poněvadž tam se nemůže už stavět lacino, protože pozemek je předražený. Tam se to musí hnát do výšky, musí se dělat zdviž, tím se to zdražuje a pak se staví ne vlastně pro dělníky, nýbrž pro majetnější nájemníky. Dělník bude bydlit nejvýš v 5., 6. poschodí; jinde bydlit nemůže. Nebyl jsem tím zrovna nadšen, když se tímto prodloužením znova opakuje, že se mohou i pod státní zárukou stavět domy pětipatrové a dokonce i s ustupujícím 6. patrem. Nevím, je-li to zrovna zdravé, že se to zase dává do zákona, že stavebníci, kteří žádají státní záruku, mohou stavět na velmi drahých pozemcích. To neznamená stavět pro nezámožné, nýbrž pro zámožné lidi, a na to nepotřebujeme zákon o stavebním ruchu, to není jeho účelem. Jsem toho mínění, že bude třeba opět obnovit státní příspěvek, ale jenom za té podmínky, že se bude stavěti na pozemcích, kde bude skutečně záruka, že tam nebude provozována pozemková lichva, že to budou pozemky v držení veřejném a že se tam bude stavěti na základě stavebního práva, tedy, že pozemek, na němž bude státi dům, bude trvale v majetku obce a stavebník bude platiti pouze úrok z pozemku, jako je to zavedeno v Anglii a jako se to už i u nás dělá; ale nemůže se to osvědčiti nikde, kde není majitelem pozemku veřejná instituce, obec, země, stát atd.

To jsem chtěl říci k prodloužení zákona o stavebním ruchu. Přál bych si, aby se tak stalo co nejdříve, a když se bude dělati zákon na dlouhou dobu - už by ho bylo nejvýš potřebí - aby tam byl opět zaveden aspoň na dobu 10 let příspěvek na byty pro nezámožné obyvatelstvo; ale penál bych si ovšem také, aby se postupovalo rigorosně. Víme, že podle zákona o stavebním ruchu z r. 1930 se v kruhu stavebníků zahnízdilo mnoho plevele. Dnes tím stát trpí, musí na to platiti, stojí to okrouhle 20 mil. Kč ročně na stavby zkrachovaných stavebníků. To už se teď nesmí díti, musí zde býti přísnější dozor a může se tak poskytnouti taková záruka nebo příspěvek jenom stavebníkům věrohodným, kteří skutečně stavějí řádně, vedou to poctivě, a ne komukoliv. Tehdy ovšem byl nedostatek bytů a stát byl rád, když se někdo obětoval a stavěl ovšem z těch, kteří se obětovali, bylo málo vyvolených, neboť bylo mezi nimi právě dosti pochybných elementů.

Není pochyby, vážení pánové, že se bez zákona, který by podporoval stavební ruch, ani v budoucnosti nikdy neobejdeme. Vždyť jsme také za Rakouska měli takový zákon, už od r. 1892 byl zákon o dělnických bytech, kde také už bylo osvobození daňové na 24 let. Ten zákon vykonal dobrou službu, zejména ovšem stavěli podle něho podnikatelé, ale když přišel zákon o státní záruce, i družstva podle něho stavěla. Mohla se stavěti nejvýše tři poschodí a jen na zvláštní povolení čtyři, a mohly se tehdy před válkou postaviti skutečně slušné byty, na tehdejší dobu moderní a proti novostavbám jiným poměrně levnější. Onen zákon byl tedy dobrý, a podobný musíme míti do budoucna. Ovšem vzhledem k valutárním změnám, jaké jsme prožili a jež nedostihují mzdy, musíme počítati s tím, aby se byty zlevňovaly umělým způsobem. Státní příspěvek je může podstatně zlevniti. Mám zkušenosti a mohu říci, že při dvouprocentním příspěvku ze stavebního nákladu - a to není vlastně nikdy příspěvek 2%ní, nýbrž 11¹/₂%ní, poněvadž se ze stavebního nákladu odráží spousta věcí a teprve pak se příspěvek vyměřuje - lze snížiti cenu bytu o jednom pokoji a kuchyni, který je pěkně zařízený, s balkonem a moderním příslušenstvím, na 2.600 Kč ročně. Nepovídám tu žádnou bajku. Sám jsem takové byty postavil a celá naše kolonie ve Vysočanech je vybudována na tomto základě. Dostali jsme státní příspěvek 11¹/₂% ze stavebního nákladu a máme pěkné byty v ceně 2.600 Kč o pokoji a kuchyni i s příslušenstvím. Činže jdou až do 3.000 Kč, podle toho, ve kterém poschodí byt je a co si partaj přála míti zařízeno. Bez státního příspěvku by takový byt přišel na 4.000 Kč. Je to úleva pro takovou rodinu, může-li platit ročně o 600, 800 nebo dokonce o 1.000 Kč méně. Za dnešních poměrů je naprosto nemožné postavit byt za takovouto cenu. Proto trvám na tom, že bez státního příspěvku se neobejdeme, nemá-li nastat opravdu kalamita v kruzích dělnických a zřízeneckých, poněvadž počet těch rodin vzrůstá, kdežto počet bytů pro ně nikoli. Stavějí se jen byty drahé, ve kterých bydlet nemohou.

Poněvadž nebylo možno vymoci, aby zákon o stavebním ruchu byl zlepšen, nezbývá nic jiného, než zatím schválit prodloužení dosavadního zákona, a proto doporučuji, aby slavný senát přijal vládní návrh beze změny v očekávání, že pan ministr soc. péče vynaloží všechno, aby příští zákon o stavebním ručku vypadl lépe pro potřeby sociální, jež jsem právě vylíčil. (Výborně!)