Místopředseda Donát.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 99 členů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Fritsch.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 9 hodin 30 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Korvas a Wernderlich; na včerejší a dnešní schůzi sen. Nejezchleb-Marcha a Pfrogner; od 25. do 30 června t. r. sen. Nedvěd; na dnešní schůzi a na příští týden sen. Brodecký.

Usnesení posl. sněmovny: tisk 524 - přikázáno výborům brannému, kulturnímu a rozpočtovému; tisk 527 - přikázáno výborům ústavně-právnímu, soc.-politickému a rozpočtovému; tisk 528 - přikázáno výboru rozpočtovému. Všem těmto výborům uloženo podati zprávy do příští schůze.

Zprávy tisky 510, 525, 526.

Odpovědi tisk 521/1 až 521/5.

Výboru rozpočtovému vládní nařízení ze dne 11. června 1937 o poplatkových úlevách při stavbách k účelům vojenské správy a při vyplácení některých mezd (č. 5790).

Výborům rozpočtovému a národohospodářskému vládní nařízení ze dne 11. června 1937, kterým se prodlužuje platnost dovozních listů vydaných v době od 1. února 1936 do 31. prosince 1936 (č. 5791).

Výboru národohospodářskému vládní nařízení ze dne 11. června 1937, kterým se částečně mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 6. října 1936, č. 264 Sb. z. a n., o opatřeních proti bezdůvodnému zdražování (č. 5798).

Výboru soc.-politickému vládní nařízení ze dne 11. června 1937, kterým se prodlužuje platnost §u 95a), odst. 4 vládního nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 143 Sb. z. a n. (č. 5803).

ve schůzi dne 25. června 1937 přikázány návrhy:

výborům národohospodářskému a rozpočtovému tisky 471, 472, 489, 494 až 496, 501;

výborům soc.-politickému a živn.-obchodnímu tisk 484.

Místopředseda Donát (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Navrhuji, aby odst. 1 a 2 dnešního pořadu byly projednány společně. (Námitek nebylo.)

Námitek není, budeme tedy takto postupovat a projednáme společně odst. 1 a 2 pořadu.

Zpravodajem o obou těchto odstavcích pořadu je p. sen. Kroiher. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte!

Platy členů Národního shromáždění byly usneseny dne 18. března 1921 a 10 let byly vypláceny nezkráceně. R. 1931 jsme si uložili první srážku 6%, která byla po dvou letech zvýšena na 10% a konečně na 14%.

Také na první pololetí letošního roku bylo loňským zákonem stanoveno, že se má srážeti 14%. Zatím se však přišlo k názoru, že není třeba, abychom sráželi ze svých příjmů tak velkou částku, nýbrž že stačí docela dobře srážka 10%. Posl. sněmovna příslušný návrh pp. posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Zierhuta a dr Luschky schválila a rozpočtový výbor se usnesl navrhnouti plenu senátu přijetí tohoto usnesení posl. sněmovny beze změny.

Druhá zpráva se týká rovněž našich příjmů.

Uznávám, že není možno, aby příjmy členů Národního shromáždění byly absolutně spravedlivé. Poloha naší republiky je taková, že někteří členové mají do Prahy přístup dosti obtížný, jiní zase bydlí v Praze; ale není možno to odstupňovat tak, aby všichni dostávali spravedlivě, co jim patří.

Jednou z nespravedlností byl stejný plat bez ohledu na to, že my venkovští členové Národního shromáždění musíme do Prahy dojíždět, musíme zde míti druhý byt, musíme se zde stravovat v restauracích, kdežto pražští členové užívají svého stálého bytu a mohou často i při senátním jednání dojíti si na stravu domů. Je tedy očividné, že my venkovští jsme byli zkráceni.

To se uznalo a navrhuje se úprava těchto věcí v tom smyslu, aby venkovští členové ze země české dostávali přídavek 6% ze svého stálého platu, členové ze země moravskoslezské 8% a ze Slovenska a Podkarpatské Rusi přídavek 10%.

Členům předsednictva obou sněmoven se navrhuje přídavek 20%. Tyto přídavky nemají býti podrobeny dani důchodové.

Platnost tohoto zákona má začíti teprve 1. ledna 1938, kdežto při předešlém zákoně má nastoupiti účinnost hned příštího prvního.

To je stručný referát o věci. Páni kolegové, kteří jsou zde delší dobu, mi dosvědčí, že jakživ zde s tohoto místa jsem mluvíval jen k vám, a nikdy z okna. Ale dnes bych si přál, aby ústa výmluvnější než má byla povolána k tomu, aby tu věc přednesla a aby to bylo vysíláno rozhlasem v hodinách večerních, aby všechno obyvatelstvo slyšelo kus pravdy o našich příjmech. My jsme předmětem závisti a lidé se domnívají, že máme 5.000 Kč měsíčně a že je máme zadarmo. Každý z vás jste někdy slyšel, že některý takový kandidát, který neměl dostatečné štěstí, prohlásil: "To bych já také dovedl brát 5.000 Kč na prvního!" Zapomíná ovšem říci, že jsou s tím spojeny jisté povinnosti, častokráte velmi obtížné. Vidíme, že kol. Beneš se vzdal mandátu ne proto, že by byl přesycen prací politickou, ne proto, že nechtěl sloužiti své straně a svým voličům, nýbrž proto, že jim nemohl sloužiti do té míry, jak oni si toho žádali. Sám jsem od něho slyšel, že počet intervencí, které od něho byly žádány, činil tisíce. Z toho je viděti, že náš blahobyt a naše pohodlí není takové, jak si naši páni voličové představují.

5.000 Kč měsíčně, to by byl krásný příjem, kdybychom mohli při tom sedět já v Ledenicích, kol. Kříž v Budějovicích a vy všichni každý na svém místě, ve své domácnosti a v kruhu své rodiny. (Sen. Mikulíček: Neshromažďujte pokladů!) Pane kolego, víte to sám, kolik těch pokladů jste shromáždil. My těch 5.000 Kč nedostáváme. Nám z našeho vlastního usnesení, kterého nijak nelitujeme - vždyť jsme se sami na tom jednomyslně usnesli - se sráží 14%. To činí do roka 18.000 Kč. Ale naši voličové nevidí, že bereme pouze 86%, nýbrž pořád vidí 100% toho příjmu. My všichni bez rozdílu musíme platiti klubovní výlohy, platíme každé straně, někde více, někde méně, někde i župa si předpisuje, ale máme přece pořád 5.000 Kč. My dostáváme v těch klubech, které jsou jaksi nejženerosnější ke svým členům 3.500 Kč. Jsou kluby, kde dostávají kolegové mnohem méně. Ale to nic nedělá, publikum vidí pořád, že máme svých 60.000 Kč ročně. Ono se nevidí, že máme byt doma a zde v Praze, že si musíme v hotelu anebo v soukromí platiti byt jiný. Proč bych to neplatil, vždyť mám měsíčně 5.000 Kč! Musíme se řadu dní, nejen dokud je zasedání, nýbrž také když jedeme na nějaké schůze jako poslanci a senátoři, stravovati v restauraci a kdybychom šli do nějaké lidové restaurace, naše demokratické obecenstvo by si z nás dělalo blázny. Poslanec a senátor nemůže jíti do vegetárky nebo k uzenáři. Vždyť má 5.000 Kč, ten může dát lidem něco utržit.

Každý z nás, kolegové, máme velikou korespondenci; vidím u některých kolegů s úžasem, jaké stohy dopisů vytahují z kapsy a vyřizují pilně jako mravenci. Co to je, když se dá 10 až 12 Kč denně na korespondenci na známky, vždyť máte 5.000 a 12 Kč denně se již v tom ztratí! Mnohý z nás má takovou korespondenci, že by měl míti tajemníka, ale poněvadž nám to nevynáší, musíme nastavovat noci, abychom vyřídili korespondenci svých nerozumných voličů, kteří žádají na nás intervence ve věcech, které by starosta u okr. úřadu docela klidně mohl vyříditi.

Musíme jezdit na schůze, při tom musíme platiti noclehy, musíme platiti auta; častokráte auto, které nám objednal sekretariát, jsme si ani nepřáli, ale zaplatiti je musíme. Jsme zváni, přesto že bychom již jaksi svým stářím dávali najevo, že o to nestojíme, na plesy a musíme ztráceti čas a platiti vstupné ovšem větší než kdokoliv jiný. Pravda jest, že velmi málo lidí je tak ohleduplných, že nám při tom pozvání pošlou hned složenku na znamení, že hlavní jest, abychom něco poslali a že se uznává, že bychom udělali správně, kdybychom zůstali při svém rodinném krbu. (Veselost.)

Jmenují nás každou chvíli do čestného výboru nebo do čestného předsednictva, někdy nás také navrhují za protektory; při tom ovšem nikdy neschází zelený lístek, bez ohledu o kterou stranu jde. Třebaže v civilu zelenou stranu rádi nemají, zeleného lístku se užívá všeobecně a zapomíná se, že čestné předsednictví, kdy je tam 50 členů, není žádnou ctí a když je tam zelený lístek, když si to máme zaplatiti, není to teprve žádnou ctí. (Veselost.) Ale tato složenka. . . (Sen. Kříž: Tuto řeč budeme plakátovati po celé republice!) Pane kolego, byl bych rád, kdyby všecky strany si to uvědomily, protože je to naše společná bolest. (Sen. Kříž: To je správné. Já souhlasím!)

Tento zjev tak všeobecný spočívá na názoru: vždyť má 5.000 Kč a když nám pošle 50 Kč ještě hromada mu zbude. Ale že je velmi mnoho těch, kteří ten příspěvek žádají, se zapomíná. Pořádá se kdekoliv nějaká loterie, ale to jsou ještě nejčestnější lidé, žádají jen 10, nejvýše 15 Kč. (Sen. Kříž: Také 50 Kč!). Dobře, ale aspoň řeknou, že chtějí málo.

Nyní se staví pomníky. Uznávám, že máme chvála Bohu lidi - vlastně škoda, že jich již nemáme - kteří si zasloužili svou celkovou činností, aby jim národ postavil pomníky, ale když to národ uznává, tak si to má také národ zaplatiti. (Veselost.) Já neváhám říci, že na př. mám přání, aby našemu Švehlovi byl postaven pomník, který by byl hoden jeho činnosti, ale aby v každých Mrkvanticích byla jeho deska, na tom já nemám zájmu. Já mám zájem - a ten jsem provedl - aby to bylo u nás v Ledenicích, a tak si myslím, aby to všude, kde chtějí velikého muže, ať je to pan president, ať je to Švehla, ať Rašín, ať kdokoliv, kde ho chtějí uctít, dělali z vlastní kapsy, a nechtěli, aby kde který poslanec a senátor na to přispíval.

Přátelé, staly se takové případy, že spolek již trvá 10 let. Tož se uspořádá slavnost a poslanci a senátoři všech stran dostanou pozvání k této slavnosti a zároveň složenku. Jak pak by neposlal něco, vždyť má 5.000 Kč.

Jdete doma do zábavy ve svém místě a nemůžete dát vstupné jako kterýkoliv jiný domácí občan, nemůžete je dát ani zaokrouhlené na nejbližší rovnou cenu, nýbrž vy jste senátoři, vy se musíte dát vidět - vždyť dostáváte na prvního 5000 Kč. (Veselost.)

Kolegové, ptám se vás, není-li to pravda, že dostáváme plno novin, že není možno, abychom si je přečetli, ale pro hanbu světskou je musíme brát a musíme je platit, neboť kdo má podporovat tisk své strany, než poslanec a senátor, který dostává 5.000 Kč. (Sen. Mikulíček: A kromě toho jiné fondy!) Já nevím o žádných fondech. Máte-li je ve straně, přeji vám je, ale já nevyčítám. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Kroiher (pokračuje): Posílají nám knihy. Ptám se vás, kolegové, kolik knih může poctivý poslanec a senátor do roka přečíst, když je takhle zaměstnán? Posílají nám knihy, ale častokrát ne knihy, které by nám sloužily, které potřebujeme, které se nutíme číst. Nedostali jste, pánové, již několikrát nabídku na "Vynikající muže českého národa" nebo pozvání, abyste napsali nějaký článeček a poslali podobiznu své maminky a pod.? Já jsem viděl seznam takových lidí, kteří byli už ohlášeni do takového spisu a napsal jsem: Slavným nejsem, mezi pověstné zařaděn býti nechci - a odmítl jsem to. (Veselost.) Ale podívejte se, kolikrát se na nás obracejí lidé s takovýmito věcmi naprosto zbytečnými, a bohužel někteří to také děláme, že se přihlašujeme do takových spisů, kde nikomu nejde o to, aby naši památku zvěčnil, nýbrž abychom si draho koupili a draze zaplatili věc, kde nikomu nezáleží na nás, jako nám nezáleží na těch ostatních osobách. Vy můžete dělat takovýto luxus - vždyť máte 5.000 Kč.

Pánové, kolikráte na vás přijdou lidi, kteří se dovolávají staré známosti. Mně se stalo, že přišel ke mně člověk o podporu a odůvodňoval to tím: "Můj otec byl jednou na vaší schůzi, tamhle ve Dříti". (Veselost.) Tedy představte si, jak malicherná věc vede k tomu svádět poslance a senátora, aby něco vzal z kapsy. "Četl jsem vás článek v novinách, slyšel jsem - a mám to stokrát napsáno - o vašem dobrém srdci. Ale hlavně vím, že máte měsíčně 5000 Kč." (Veselost.)

My musíme - a budiž to veřejně řečeno - i mimo zasedání jezditi do Prahy. Jsou kluby, které to přímo ukládají svým členům, aby se zde střídali i v době parlamentních prázdnin. Musíme tedy jezdit do Prahy, i když senát nezasedá, musíme jezdit k ředitelství pošt a drah pro intervence, ačkoli jsou nám zakázány. Máme choditi k okresnímu úřadu, musíme zanedbávat svoji domácnost a vydávat hotové peníze, ale můžeme to dělat, vždyť máme měsíčně 5000 Kč.

Celá naše veřejnost zapomíná, že při tom hyne domácí zaměstnání každého poslance a senátora. Vy, živnostníci, řekněte, zdali vaše živnost neklesá od té doby, kdy se věnujete politické činnosti, neboť my jsme takovými demokraty, že kdyby pan poslanec anebo senátor šel brát někomu míru a nesl mu potom šaty přes ramena, budou se mu v místě posmívat, že dělá ještě takové věci. A kdyby bral někomu míru na boty, řekne se, že kleká před svými voliči. (Veselost.)

A potom, když se nedozírá, dnes nejsou už takoví tovaryši, kteří by řekli: Pan mistr není doma, musíme se přičiniti.

Znal jsem ze starších dob jednoho mladočeského poslance, který šel do Vídně a měl zde v kanceláři 22 sil. Byl to advokát. A když se vrátil po 6 letech domů, měl tam síly 3. Ptám se vás, vlastně co bych se vás ptal, vy to víte, ale naší veřejnosti je to třeba říci, že když je poslanec a senátor lékařem, nemohou lidé čekat tak dlouho doma, až přijde z Prahy. Odvyknou si a najdou si lékaře jiného a jeho prakse je politickou činností naprosto zničena. (Sen. Hubka: A se křty je to také tak!) Co se křtů týče, ty obstará kaplan. Ale musím vás, pane kolego, upozornit, že kdyby se počet křtů zmenšil, tedy to nic nedělá, poněvadž se od křtů hrozně málo platí. (Veselost.) A vy, pane kolego a ostatní páni kolegové, prosím, abyste o těchto věcech nemluvili, poněvadž když jste měli poslední křtiny, byly ještě zcela jiné poměry. Tenkráte se platilo dokonce málo. (Veselost.)

Tedy musím, pánové, konstatovati, že z diet ještě žádný poslanec nezbohatl, ale mnoho jich zchudlo. (Sen. Mikulíček: Z uhlí atd.!) Já se v tom nevyznám, pane kolego, a nemám touhu po tom, abych zbohatl, jsem starý člověk, pro mne již to nestojí za to, ale když jste o tom tak informován, promluvíme si o tom soukromě, já se také rád poučím. (Veselost.) Mnoho poslanců a senátorů odešlo z politiky jako chudáci. Proto se domnívám, že je naprosto zbytečné, abychom se ostýchali odhlasovati si toto nepatrné zlepšení. Vždyť nám bude pořád na prvního ještě hromadu chybět, abychom měli čistých 5000 Kč. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme tedy hlasovati. Senát je způsobilý se usnášeti.

Hlasovati budeme o každé ze společně projednávaných osnov zvláště.

Napřed budeme hlasovati o odst. 1 pořadu:

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s první osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém počne zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 522.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Kroiher: Nikoliv.

Místopředseda Donát: Návrhů není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 522.

Tím je vyřízen odst. 1 pořadu.

Nyní přistoupíme ke hlasování o odst. 2 pořadu:

Dám hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 523.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Kroiher: Nikoliv.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 523.

Tím vyřízen jest odst. 2 pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodajem je p. sen. dr Bačinský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Bačinský: Slavný senáte!

Dne 8. května 1919 tři Národní rady na Podkarpatské Rusi, které vznikly na revolučním podkladě po rozpadnutí Rakousko-uherské monarchie, ujaly se řízení osudu podkarpatského lidu, žijícího jižně od Karpat, sloučily se v centrální Národní ruskou radu, jež se slavnostně a dobrovolně rozhodla připojiti Podkarpatskou Rus k Československé republice.

Je nesporné, že tento akt připojení měl významný vliv na mírové jednání, které skončilo uzavřením smlouvy v St. Germain en Laye dne 10. září 1919. Ve smyslu této mezinárodní smlouvy dostává se Podkarpatské Rusi nejširší samosprávy slučitelné s jednotností republiky Československé.

Tato autonomie byla proklamována oficielně na Podkarpatské Rusi jménem a z rozkazu vlády republiky Československé tehdejším nejvyšším velitelem Podkarpatské Rusi gen. Hennoquem za spolupodpisu civilního administrátora země dne 18. listopadu 1919. Současně s touto proklamací byl vydán a v úředních novinách Podkarpatské Rusi uveřejněn t. zv. generální statut pro organisaci a administraci Podkarpatské Rusi, jenž určuje název země, oficiální jazyk, ustanovuje administrátora a 4členné direktorium a zhruba vymezuje jejich pravomoc s tím, že volby do autonomního sněmu mají býti provedeny nejpozději do 90 dnů po volbách do všeobecného Národního shromáždění republiky Československé.

Podle §u 3, odst. 2 ústavní listiny samosprávné území Podkarpatské Rusi bude vypraveno nejširší autonomií slučitelnou s jednotností republiky. (Sen. Mikulíček: Nemluvte o autonomii! Diktatura v Berlíně jako v Římě! - Místopředseda Donát zvoní.) Já mluvím o zákonu podle ústavní listiny. Podle odst. 3 a 4 má Podkarpatská Rus vlastní sněm, který je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských a místní správy, jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky.

Podle odst. 5 je Podkarpatská Rus zastoupena v Národním shromáždění poslanci a senátory podle příslušných volebních řádů československých.

Podle odst. 6 a 7 v čele Podkarpatské Rusi stojí guvernér, odpovědný také sněmu Podkarpatské Rusi a úřednictvo má být podle možnosti vybíráno z místního obyvatelstva.

Nařízením vlády ze dne 26. dubna 1920, čís. 356, byl změněn a doplněn generální statut. Ve smyslu tohoto nařízení zaniká úřad administrátora a direktoria a zřizuje se guberniální rada. Současně se prohlašuje, že v čele Podkarpatské Rusi stojí prozatímně guvernér jmenovaný presidentem republiky na návrh vlády, nežli se ustaví sněm Podkarpatské Rusi. Toto nařízení vymezuje zároveň práva prozatímního guvernéra a viceguvernéra.

Avšak z různých - nejen politických, nýbrž i kulturně-hospodářských - důvodů bylo uskutečnění podkarpatoruské autonomie odsunuto na neurčitou dobu a zmíněná vládní nařízení neprováděna buď vůbec aneb jen částečně. Vlády Československé republiky neopominuly však zdůrazňovati závazek republiky vůči Podkarpatské Rusi, která měla jakožto symbol své budoucí samosprávy aspoň činitele s titulem guvernéra.

Při provádění administrativní reformy přihlížel zákon ze 14. července 1927, že jeho předpisy jsou pro Podkarpatskou Rus platné pro zatímní dobu, což také vyplývá z odůvodnění ústavně-právního výboru senátu (4. zasedání, tisk 490 z r. 1927, str. 3): "Práva sněmu Podkarpatské Rusi nejsou tímto zákonem nijak dotčena, neboť tato organisace politické správy jest toliko provisorní, než si ji sněm vyřeší sám. Dosud nemohly tam býti provedeny volby, protože hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, které musí býti stanoveny ústavou, nejsou dosud vymezeny." Zákon tento však po prvé v dějinách vytvořil z Podkarpatské Rusi právnickou osobu s vlastními majetkovými právy i s vlastními orgány, v nichž je zastoupeno i obyvatelstvo Podkarpatské Rusi.

V r. 1934 navštívil Podkarpatskou Rus dr Edvard Beneš, tehdejší ještě ministr zahraničních věcí, a ve své obsažné přednášce o problému podkarpatoruském prohlásil, že vláda ohodnotila positivní výsledky konsolidační práce a pokládá Podkarpatskou Rus za dosti zralou k tomu, aby řídila své osudy samostatně, pročež následujícím úkolem československé vlády bude uskutečnění samosprávy.

V r. 1935 opakoval dr Edvard Beneš, jakožto president republiky, toto prohlášení, že republika jest připravena učiniti zadost požadavku Podkarpatské Rusi zaručeného mezinárodní smlouvou a ústavou republiky Československé.

Rovněž i dr Milan Hodža nastoupiv v čelo vlády zdůrazňoval při různých příležitostech ochotu vlády uskutečniti autonomii a dát Podkarpatské Rusi všecko, co z ústavy a mezinárodních smluv vyplývá.

Vláda republiky přistoupila k uskutečnění těchto svých záměrů tím, že v r. 1936 zahájila jednání s parlamentními představiteli Podkarpatské Rusi o postupném uzákonění a provedení autonomie. Výsledkem těchto úspěšných jednání byl vládní návrh tisk 936 o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních, podaný posl. sněmovně dne 3. června tohoto roku. Tato osnova byla projednána a schválena posl. sněmovnou dne 15. až 17. června t. r.

Nyní toto usnesení posl. sněmovny tisk 502 má býti projednáno v slavném senátě.

Jakmile se předložený návrh stane zákonem, znamená to uskutečnění první etapy autonomie. Tím ovšem nebude ještě zcela vyřízen autonomní problém ve smyslu mírové smlouvy a ústavní listiny republiky, neboť jak sám předseda vlády prohlásil, předložený návrh zákona má býti jen zatímní úpravou. Tento zatímní charakter tohoto zákona je uveden již v jeho názvu, avšak vyplývá i z jeho obsahu, neboť upravuje jenom jeden úsek autonomní otázky. Je nesporné, že tento zákon obdrží skutečnou náplň během provádění, neboť teprve jeho správnou interpretací bude se postupně tvořiti vhodná základna právní a faktická autonomie Podkarpatské Rusi. K tomu bude moci význačnou měrou přispěti guvernér v rámci své nové působnosti za pomoci guberniální rady a své kanceláře.

Ústavně-právní výbor senátu je přesvědčen, že schválení předloženého návrhu zákona bude míti blahodárný vliv na další konsolidaci těch sil na Podkarpatské Rusi, které jsou schopné tvůrčí práce, čímž se posiluje nejen prestiž našeho státu, nýbrž i jeho vnitřní jednota, projevující se zejména v harmonickém vývoji státní správy a ve spokojeném soužití jednotlivých složek obyvatelstva.

Předložený návrh zákona se skládá ze třech částí. První část vymezuje kompetenční práva a povinnosti guvernéra Podkarpatské Rusi. Druhá část shrnuje organisaci guvernérského úřadu v Užhorodě na vyřizování všech záležitostí, které jsou v působnosti guvernéra. Třetí část se zabývá zřízením guberniální rady na tu dobu, pokud se nesejde sněm. Tato rada bude toliko poradním orgánem, oprávněným řešiti netoliko jazykové, náboženské a právní otázky, nýbrž bude se moci také zabývati i jinými s tím souvisícími problémy, týkajícími se rozvoje a blaha země a správy.

Hlavní postavení guvernéra vystihují §§ 4, 5, 9, 10 a 14. § 9 určuje poměr guvernéra k jeho zástupci, viceguvernérovi, který je státním úředníkem s pravomocí zemského presidenta, přednosty zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus.

§ 10 nařizuje, že všechny státní úřady a veřejné korporace jsou povinny guvernéra v jeho činnosti podporovati, § 5, odst. 1 určuje poměr guvernéra k zemskému zastupitelstvu a k zemskému výboru, jichž předsedou je guvernér. Guvernér svolává spolu s viceguvernérem zemské zastupitelstvo a zemský výbor, stanoví denní pořad a podepisuje veškeré listiny, jež patří do pravomoci zemského zastupitelstva.

Jestliže se však usnáší zemské zastupitelstvo ve smyslu 1. odstavce §u 36 zákona o organisaci politické správy, jsou jeho usnesení pravoplatná teprve tehdy, když je guvernér opatří svým podpisem.