Pátek 22. ledna 1937

Sme nespokojní i preto, lebo z našich poplatníkov chcú ešte i bezzákone vylisovať rôzne dane. Z tohoto miesta vyzývam pozornosť pána ministra školstva, že je už priamo nemravom, jako si počínajú školské úrady v Podkarpatskej Rusi s vecnými výdavkami štátnych škôl. Podľa starých uhorských zákonov platia na tento účel 5% priamych daní a okrem toho požadujú školské úrady ešte viac na základe zákona, ktorý platí len v krajinách historických, nie však na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Pomery štátnych škôl v Beregsáse zvrhly sa už v pravý kultúrny škandál. Toto už naozaj nemožno ďalej trpeť. Prosím pána ministra, urobte koniec týmto nemožným pomerom. Nevystupňujte naše rozhorčenie do nekonečna takýmto malicherným píchaním. Nie som povaha nespokojná, ale vidím-li a skusím-li tieto pomery zo dňa na deň, naozaj nemožno sa diviť, jestliže sa člověk roztrpčí.

Ja okrem toho tiež jako príslušník Podkarpatskej Rusi som nespokojný, lebo márne žiadame, aby jako v rozpočte, tak v záverečnom účte boly zvlášte vykazované výdavkové i príjmové položky Podkarpatskej Rusi. To všetko sa dosiaľ nediaľo, ač by to bolo veľmi súce k dokazovaniu stále prizvukovaných tvrdení vládnych činiteľov, že vraj na Podkarpatskú Rus sa dopláca. Ja však pochybujem o tom, že by toto tvrdenie odpovedalo skutku.

Záverečný účet neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Kvasnička. Dávám mu slovo.

Sen. Kvasnička: Slavný senáte!

Používám příležitosti, abych promluvil několik slov k uzávěrce státního podnikání za r. 1935. Shodou okolností jsme dospěli k tomu, že z vysoce vážené věci, jakou má být schválení uzávěrky státního hospodaření, udělali jsme věc pouze formální. Výsledek hospodaření, skutečnost, jak se ve státě hospodaří, jak bylo hospodařeno podle státního rozpočtu, má být zrovna tak důležitou věcí, jako je projednávání státního rozpočtu.

Uzávěrku u nás sestavuje nejvyšší účetní a kontrolní úřad, který podle zákona je k tomu povinen, a za našich poměrů považuji to také za nejsprávnější, a všecky snahy, kterých jsme svědky a které se domáhají, aby sestavování státní uzávěrky bylo svěřeno snad ministerstvu financí, je nutno co nejdůrazněji odmítnouti. Rozpočet u nás bývá velikou událostí, ale při tom si všichni musíme být vědomi, že rozpočet de facto není nic jiného než souhrn nároků jednotlivých ministerstev, souhrn nároků, jak si jednotlivé resorty představovaly nebo představují, kolik k úhradě jejich potřeby bude nutno od státu vyžadovat. Naproti tomu však státní uzávěrka není odhad, to je skutečnost, to jsou fakta snesená do knihy, která je předkládána Národnímu shromáždění, a Národní shromáždění by tomu mělo věnovati zrovna tak velikou pozornost, ne-li větší, jaká se u nás věnuje projednávání rozpočtu. (Sen. dr. Karas: Rozpočet jsou hausnumera, kdežto uzávěrka je skutečnost!) Ano, pane kolego. U nás jsme to přes všechno volání dopracovali tak daleko, že rozpočet je politickou událostí. Proč? Poněvadž se při projednávání rozpočtu mohou uplatniti všelijaké nároky, může se trochu popustit pole demagogii, mohou se požadovat určité zákroky. Naproti tomu při projednávání uzávěrky jde už o fakta, na kterých se nedá ve skutečnosti nic měnit, a proto se tím pomalinku u nás nikdo nezabývá.

A smutné je, že se u nás ani nevěnuje zvláštní pozornost tomu, když rozpočet byl značně překročen. Prosím, již je to pryč, peníze jsou vydány, parlamentu nezbývá vlastně nic jiného, než aby to klidně vzal na vědomí. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Heller.) Ale prosím, kde je pravomoc parlamentu, kde je odpovědnost těch, kteří podle rozpočtu mají hospodařit? Od dob Rašínových nemůžeme dosáhnouti toho, aby každé vydání, o kterém jest jisto, že není v rozpočtu zahrnuto, bylo předem předloženo zákonodárným sborům ke schválení. Prostě se přes to přechází mlčky, nepodává se žádný mimořádný rozpočet a teprve za rok nebo 2 roky, když již uplynulo ještě jedno rozpočtové období, se to prostě vládní majoritou obyčejně bez rozpravy anebo s rozpravou více méně podřadnou, vezme na vědomí. Račte si představiti, kdyby podle tohoto vzoru hospodařila samospráva, kdyby prostě vydávala bez rozpočtu, bez schválení dozorčích úřadů peníze, a teprve za dva roky při schvalování uzávěrky by se to prostě mlčky nebo jen tak formálně vzalo na vědomí. Jestliže nad samosprávou jsou dozorčí úřady a nad Národním shromážděním není nikdo, nesmí to býti omluvou, naopak máme míti tím větší smysl pro odpovědnost, když to žádáme jako samozřejmost od korporací významu nepoměrně nižšího.

Schvalování rozpočtu: formalita. My jsme se domáhali zde v senátě, aby závěrečné účty byly schvalovány před rozpočtem. Je to také technicky možné. Nejvyšší kontrolní úřad předkládá k schválení uzávěrku již v červnu každého roku, není tedy překážek, aby se nemohla uzávěrka projednávati ještě před projednáváním rozpočtu, který se projednává až v posledních měsících v roce. (Sen. dr. Karas: My jsme to v rozpočtovém výboru prováděli!) Já jsem vděčen panu předsedovi rozpočtového výboru, že náš návrh prosadil, že dal na projednávání uzávěrku před rozpočtem, ale přes to do plena přichází to až po rozpočtu a v posl. sněmovně nevíme vůbec, kdy to k projednávání přijde. Přece se nemůžeme vymlouvati na to, že mají oba zákonodárné sbory mnoho práce, že nestačí technicky při zasedání tuto materii zdolat, když zejména víme, že na podzim se parlament scházívá někdy až v říjnu, protože nemá, prostě - vulgárně řečeno - do čeho píchnout. Proč by se nemohly tyto věci, které jsou konec konců nesporné, projednat předem, aby všechny skutečnosti mohly být uplatněny při projednávání rozpočtu? Mohlo by se namítnouti, že rozpočtové cifry se sestavují v dubnu. Je pravda, že v dubnu jsou vyzvány resorty, aby podaly návrhy, které chtějí, aby byly zahrnuty do rozpočtu, ale tím není řečeno, že státní správa a ministerstvo nemají si vyžádati výkazy od jednotlivých resortů, jak to ve skutečnosti již během roku s tím hospodařením dopadá a podle toho také rozpočet na příští rok přizpůsobiti. My se tak rádi ohlížíme po cizině. Konstatuji, že závěrečný účet anglického impéria za rok 1935 projednal se již v dubnu 1936. Končil, pochopitelně, ponejprv po deflaci přebytkem 3 mil. liber sterlingů. My jsme se odvolávali při projednávání další devalvace na anglický vzor, proč bychom si jej tedy nemohli vzít i z toho, že anglický parlament schválil už v měsíci dubnu vyrovnaný rozpočet a vyrovnanou uzávěrku tak rozsáhlého impéria? Nelze nazvati správným způsob, jak lehkomyslně my zde projednáváme účetní uzávěrku a jak lehkomyslně bereme na vědomí překročování rozpočtů jednotlivých resortů. Parlament si tím dává úžasně špatné vysvědčení; je to degradace, ke které my sami přispíváme. Přece nemůžete uznati za správné, že v r. 1937 schvalujeme překročení rozpočtu, které se stalo r. 1935. Pro to není vůbec omluva.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad dostává každého měsíce kolem 5., v lednu 10., od jednotlivých resortů výkazy o tom, jak v nich ten který měsíc účetně dopadl; každý měsíc podávají resorty tabulky svých příjmů a vydání a srovnávají to s položkami rozpočtu. Podniky to dělají dvakráte do roka. Nejvyšší účetní kontrolní úřad podává pak vládě a předsednictvu Národního shromáždění čtyřikrát do roka výkaz o tom, jak vypadá hospodaření v běžném roce. Není tedy důvodu, proč by se těchto zkušeností z běžného roku nemohlo použíti už při rozpočtu, ani není důvodu, proč by se zkušeností nebo výsledků, získaných při uzávěrce, nemohlo použíti už při projednávání rozpočtu. Kdo je tu odpověden? Vláda? Nejvyšší účetní kontrolní úřad je podle §u 1 na vládě nezávislý. Jeho povinností je podávati dobrozdání a výsledky své činnosti zákonodárným sborům. Snad by se tu mohl odvolávati na to, že dodnes není vydán jednací řád - a zase jsme tu u toho, že podle §u 12 zákona o nejvyšším účetním kontrolním úřadě má býti proň vydán jednací řád, podle něhož má býti upravena jeho pravomoc. Ten však dodnes vydán nebyl, poněvadž prý nedošlo k dohodě s vládou. Volám proto, aby konečně byla přímo vymezena pravomoc nejvyššího účetního kontrolního úřadu k podávání výkazů o tom, jak vypadá státní hospodaření už v roce, a žádám, aby oba zákonodárné sbory použily svého práva kritiky už v účetním období. Demokracie znamená také smysl pro odpovědnost, ale nesmí býti symbolem nepořádku. Není nikdo větším bojovníkem za autoritativní režim než ten, kdo holduje nepořádku a nesvědomitosti.

Pročetl jsem státní účetní uzávěrku. Je to opravdu zajímavá kniha pro toho, kdo v ní umí trochu číst a kdo si s tím dá práci. Je to kniha o 542 stránkách, která nám jenom do jisté míry odhaluje tajemství státního hospodaření. A toto tajemství spočívá v tom, že když srovnáme rozpočtené příjmy s rozpočtenými výdaji, všechno ostatní je zkreslování, maskování. Pro mne je a musí býti rozhodující, kolik se předpokládalo, že státní správa vydá a přijme, a jak to ve skutečnosti dopadlo. Budu-li se držeti této linie, zjistím, že státní výdaje byly rozpočteny na 7.983 mil. Kč, ale ve skutečnosti činily 10.097 mil. Kč. Tedy schodek činí oproti rozpočtu 3.043 mil. Kč. To je cifra úžasná, poněvadž obsahuje přes 40% předpokládaných příjmů.

Polovina schodku připadá na nové výdaje, se kterými se v rozpočtu nepočítalo, které byly tudíž učiněny až po jeho schválení, ale které by měly v řádném zákonodárném sboru býti předem a včas předloženy parlamentu ke schválení. Jsou to investice různého druhu, podpory na investice samosprávným svazkům, ale myslím, že nebylo důvodu, aby vláda nepožádala parlament o schválení těchto vydání.

Tento úžasný schodek ve státním hospodaření vyvolal problém pokladní. Ale na konec, když se na problém pokladní podíváme, vidíme, že státní pokladna na tom byla ke konci roku lépe nežli na začátku. Na konec měla asi 713 mil. Kč v hotovosti, na počátku 150 mil. Kč, se kterými se přicházelo do nového roku. Ale to není žádné umění, poněvadž si během roku opatřila pokladničními poukázkami 4 miliardy Kč. To je tedy nový dluh ve výši 4 miliard, kterými si státní správa pomohla k pokladničnímu problému.

Položím otázku: je možno pokračovati tímto způsobem v hospodaření? Je možno jíti tímto způsobem do nekonečna? I stoupenci tzv. schodkových rozpočtů mluví o tom, že schodkový rozpočet může býti pouze dočasný, že to může býti pouze jakási injekce v době hospodářské krize, injekce dočasná, ale promiňte, těch injekcí jest u nás již trochu mnoho, trvají již trochu dlouho. A ta injekce 4 miliard jest již příliš velká a lze se obávati toho, aby celé naše národní hospodářství si nezvyklo na to, že ochromený hospodářský organizmus je možno udržovati při životě jenom umělými injekcemi a ne vlastní zdravou přirozenou silou. (Tak jest!) Naopak stálé a trvalé injekce působí oslabení hospodářského života, není možno v nich pokračovati věčně, poněvadž do budoucna zatěžují zdravý hospodářský vývoj úžasným dluhem. (Tak jest!)

Uzávěrka je nám dále dokladem velkých úvěrových přesunů, které musí míti pochopitelně schválení nejvyššího účetního kontrolního úřadu, jenž musil schváliti 489 položek. Nemyslím, že to svědčí zrovna o svědomitém sestavování rozpočtu, když u tolika položek je nutno žádati o rozpočtový přesun. Naopak svádí to k domnění, že při projednávání rozpočtu se již úmyslně nasazují určité cifry, poněvadž se předpokládá, že bude možno snadno dosíci potom přesunu na určité položky, ke kterým by se pravděpodobně jinak při projednávání rozpočtu souhlasu tak jednomyslného a jednotného nedostalo.

Zde je řada věcí, kde není možno míti námitek proti přesunům, ale jsou zase věci, u kterých člověk má velkou pochybnost, zdali již při sdělávání rozpočtu nebylo úmyslu, aby se při projednávání rozpočtu tato položka neobjevila. Mám např. zde na mysli položku "dozor zástupců státní správy ve správních radách různých akciových společností" a jiné a jiné různé drobné položky.

Čtu-li v té knize dále, přicházím na jiné věci a vidím, že depurace daňových nedoplatků nepokročila nijak značně. Daňové nedoplatky činily 4657 mil. Kč, t. j. jen o 4% méně než roku předcházejícího, a tato 4% získána byla prostě z velké části odpisem při nedobytných exekucích. (Sen. Mikulíček: Kdo to je dlužen? Národní demokraté! My komunisté nejméně!) Nevím, kdo to je dlužen, poněvadž nemám možnost, já zaplať pánbůh nejsem dlužen nic státu a ujišťuji, že se budu starati, abych dlužen nebyl. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Zajímavé je, že při tomto snížení nedoplatků stoupl nedoplatek obratové daně, stoupl nedoplatek daně přepychové a stoupl nedoplatek daní spotřebních. Stouply nedoplatky nepřímých daní, u kterých si to normální člověk nedovede představiti, že to je možné. U daně obratové zvýšil se tento nedoplatek velmi značně, dnes znamená celý roční příjem z daně obratové státu plynoucí. Již jsme o celý rok v této obratové dani pozadu! Snad je to důsledek těžké hospodářské krize našeho podnikání. To by nám musil vysvětliti pan ministr financí.

U tabákové režie nastává pokles odbytu pozvolna, ale stále. Zastaven byl přesun od drahých druhů k laciným, ale celkový pokles je znamenán.

U státních lázní zhoršil se výnos. Zde se odvolávají na výsledky konkurence se soukromými podnikateli. Zase je tu něco viděti. Mám za to, že státní podniky mají regulovati ceny. Hodnota nemovitostí stoupla koupí o 125 mil. Kč, takže činí dnes hodnota 7300 mil. Kč, to je 5735 nemovitostí, 6168 objektů, 578 ha půdy nezastavěné a 21.533 ha půdy zastavěné. Zlepšení znamená v zaměstnanosti vojenská továrna na letadla a státní tiskárna.

Výdaje silničního fondu činí r. 1935 311 mil. Kč, jsou tudíž o 264 mil. Kč menší, než se předpokládalo v rozpočtu. Proč? Zejména proto, že závazky fondu za minulá léta nemohly býti inkasovány, poněvadž samospráva buďto nepřikročila k těm pracím, anebo prostě nebyla hotova, tyto závazky nebyly likvidovány, jinými slovy řečeno, zde zůstalo ležeti přes ¼ miliardy peněz, nemohlo jich býti použito, což je zřejmým dokladem toho, že v tomto oboru něco neklape.

Státní záruky činí 11.300 mil. Kč. Ministerstvo financí převzalo 6,5 miliardy, ministerstvo soc. péče 4 miliardy. Báně a hutě jsou dokladem nesprávnosti přílišného zasahování do podnikání. Tímto násilným usměrňováním zvýšen byl schodek bání a hutí o 100 mil. Kč. Zajímavé věci jsou dále, když čtete v tomto úseku: Státní doly nedosáhly předpokládaného odbytu ani v uhlí ani v koksu. Ale zároveň čtete dál, že v této době, kdy státní doly nedosáhly loni předpokládaného výnosu a z tohoto titulu odůvodňují schodek, v té době, kdy horníci na soukromých dolech pracují snad 2, 3 dny v týdnu, otevřen byl nový důl ministerstvem veř. prací v Břežanech, kterému se dalo jméno bývalého prezidenta a na který se počítá náklad 75 mil. Kč, o kterém se však už dnes ví, že tento náklad bude překročen a že suma 100 mil. Kč na tento důl nestačí. Opakuji znovu: V době, kdy zpráva uzávěrková mluví o tom, že nebylo dosaženo předpokládaného odbytu uhlí, v době, kdy soukromé i státní doly jsou zaměstnány jen z nepatrné kapacity, otvírá se nový důl s velmi značným nákladem na investice. Nevím, zdali tuto hospodářskou politiku může někdo zváti správnou.

Právě tak dívám se jako na problematický podnik na zřízení brokárny v Banskej Štiavnici, když víme, jak všechny ostatní podniky jsou špatně zaměstnány, a totéž platí o zřízení rafinerie nafty v Dubovej v rozpočtu ministerstva veř. prací. V době, kdy státní a soukromé podniky pracují jen s nepatrnou kapacitou, kdy není možno úročit a umořit tyto podniky, zakládati podniky nové, to považuji za hospodářsky zvrácené. (Výkřiky sen. Pauluse.)

Jsem ochoten s uspokojením konstatovati, že tentokráte ponejprv přispělo se k publicitě státního hospodaření tím, že státní uzávěrka přináší také výkaz o tom, jak je stát přímo kapitálově účasten jako spolupodnikatel v určitých podnicích. Není bezmála jednoho oboru podnikání, ve kterém by stát nebyl účasten jako podnikatel. Tiskařské, nakladatelské a novinářské podniky skoro 15 mil. Kč, Zbrojovka 54 mil. Kč, Detva v Bratislavě skoro 2 mil., Plavební společnost labská 20 mil., Plavební společnost dunajská 15 mil., Oderská 7 mil., skladiště Praha 3 mil., Vzorkové veletrhy 10 mil., Výstavní společnost Brno 4 mil., Všeužitečné elektrárny 131 mil., Veřejná skladiště Bratislava 4,5 mil., Air France 8 mil., Dubrovnická společnost 1 mil., Národní banka 135 mil., Anglo-Pragobanka 60 mil., Tatrabanka v Turč. Sv. Martině 8 mil., Řeznicko-uzenářská 1 mil., Moravská 14 mil., Diskontní 150.000, Průmyslová 30 mil., Deutsche Agrar- und Industriebank 5 mil., Rosická báňská společnost 0,38 mil., Zoologická zahrada v Praze 0,25 mil., Telegrafia 6 mil., Košicko-Bohumínská dráha 44 mil., Místní dráhy 78 mil. Kč.

Vedle vyjmenovaných společností je státní správa zúčastněna menšími částkami na řadě družstevních hospodářských lihovarů, dvou stavebních, dvou elektrárenských rozvodových družstvech, na Rolnickém cukrovaru v Kroměříži, Družstevním lihovaru v Zdechovicích, Trojské družstevní mlékárně v Praze. To je přímá účast státu, ministerstva financí. Vedle toho je však i účast podniků: Pošta je účastna na Kablo 4 mil., Radiojournal půl mil. Pak jsou čsl. státní dráhy, které participují na lanovce Janské lázně-Černá hora 7,5 mil. Kč, na Jihočeských dopravních podnicích 2,5 mil.

Státní lesy a statky: Oravský komposesorát, Oravský Podzámok 35 mil., akciová společnost cukrovarnická v Hodoníně 12 mil., Ústřední prodejna dříví 1,5 mil., cukrovar v Dolním Cetně 0,17 mil., Centrální mlékárna v Mor. Ostravě 200.000 Kč, Všeužitečné elektrárny 100.000 Kč, Elektrárenská družstva 100.000 Kč, Mlékárenská družstva 200.000 Kč, Lihovarnická družstva půl milionu Kč.

Školní statky: účast v zemědělských a elektrárenských družstvech 160.000 Kč. Státní báňské a hutnické závody: Ostravsko-karvinská montánní společnost v Petřvaldě 34 miliony Kč, Sublima, akciová společnost pro impregnaci dřeva v Březnici, 2,600.000 Kč, Všeužitečné elektrárny 5,570.000 Kč, prodejní organizace, kartely, 440.000 Kč. Konstatuji, že stát vedle přímých státních podniků, které jsou ohromné - dráhy, pošty a ostatní, lázně, báně a hutě, které jsou v rozpočtu - jest u nás jednak garancií, která činí 11 miliard, jednak přímou státní účastí, jako majitel podílů nebo akcií, největším podnikem, největším podnikatelem v Československé republice, podnikatelem, který přesahuje rozsah všech ostatních podniků. Kol. Mikulíček mohl by míti radost, poněvadž tady se stát stává najednou přímým a největším podnikatelem v Československé republice. (Sen. Mikulíček: Ale Preiss přijímá vysloužilé ministry do svých služeb! Preiss ještě nad stát!) Já za Preisse nemohu odpovídati, poněvadž jsem s ním ještě v životě nemluvil. (Sen. Mikulíček: Popíráte, že je Preiss národně sjednocený?) Ano, popírám, není. (Sen. ing. Havlín: Popíráme, poněvadž to není pravda!) Tedy prosím, vzíti na vědomí, že není. (Sen. Mikulíček: Popíráte tedy, že Preiss je členem Národního sjednocení?) Ano, popíráme a zmocňujeme Mikulíčka, aby si to u Preisse úředně vyšetřil.

Pan předseda sen. Modráček s úctyhodnou otevřeností kritizoval zde projednávanou státní uzávěrku a já, příslušník strany opoziční, nemohl bych to kritizovati ostřeji. (Správně!) Jenom o některých věcech se zmíním, které on zde řekl. On zde říká v tištěné zprávě, že mírný vzestup konjunktury r. 1934 a 1935 se neprojevil v hospodářství státním, naopak že hospodářství skončilo schodkem, který však nebyl předvídán, a uvádí schodek 1,5 miliardy Kč. Konstatuji, že ten schodek je 3 miliardy. Schodek 1,5 miliardy je proti prelimináři, nepreliminovaná vydání neuvádí, ačkoliv to jsou také vydání, naopak tím spíše podléhající kontrole poněvadž se s nimi v rozpočtu nepočítalo. Jinými slovy řečeno: Vzestup konjunktury znamenal značný vzestup schodku státního hospodaření u nás. Takový je efekt!

Od r. 1930 činí schodky preliminovaných rozpočtů přes 5,5 miliard.

Dále mluvil o sanaci. To je vřed našeho veřejného života. Vážení pánové, u nás jsme uvedli v život podnikání poloveřejné, družstevní, konzumní, které se opírá o nositele státní moci, (Sen. Modráček: A akciové!) a akciové, které se opírá (Sen. Modráček: I společnosti s ručením obmezeným, to je největší rakovina!) - o tom se také zmíním - o nositele státní moci, to jsou zpravidla politické strany, které se domáhají různými cestami sanací oprávněných a neoprávněných. Není nic snazšího, než ze zkrachovaného podniku jednotlivce udělati podnik, aby měl možnost ucházeti se o sanaci. Znám z vlastní zkušenosti řadu zkrachovaných podnikatelů, kteří udělali přibráním společníků tuto kolektivní formu podnikatelskou a teď hledají svaz družstev, společenstev, kde by se mohli uchytiti. A poněvadž těchto svazů vzájemně si konkurujících máme u nás několik, zpravidla při každé politické straně, tak když se neuchytí u té, uchytí se u jiné a již mu vzniká titul a nárok na sanaci. Pan zpravodaj řekl, že trestáme poctivost a solidnost. Prosím, to je strašná věta, my u nás nepoctivost sanujeme, a poctivost a solidnost trestáme. Byl uváděn případ, který je dnes v novinách, týkající se Svazu lidových družstev. Člověk se tam dočte tuto věc: Svaz lidových družstev koupí si papíry, na které se vypůjčí; nekoupí si státní papíry Československé republiky v době, kdy stát měl velký problém s udržením kurzu státních papírů - my jsme musili zříditi k tomu cíli zvláštní reeskontní ústav, který by se zabýval udržením kurzu státních cenných papírů - koupí si bulharskou půjčku. Proč? Poněvadž nese na papíře 8%, vypůjčí si na 3 nebo 4% úrok u Zemské banky, koupí si za to papíry, které nesou 8%. Již Bráf říkával: chraňte se vysokého úroku - a jak to dopadlo? Jeden rok byl placen úrok, druhý rok už nic a dnes možno účtovati bulharskou půjčku na konto perdu. A dnes nezbývá nic jiného než aby dluh, který za účelem sanačním byl uzavřen, se zaplatil ze státní pokladny. To není výmluva na deflační hospodářství, to je prostě důsledek spekulace cizími státními papíry a nedůvěra k papírům vlastního státu. Je to správný a přirozený trest za takovouto spekulaci, ale koho trestáme? Stát a poplatnictvo, nikdo jiný není trestán. Výmluva nebo odvolávání se, jak se o to pokusil pan sen. Modráček, že Centrokooperativa dostala 30%, není žádnou výmluvou (Hlasy: Naopak!), naopak je to zhoršení, poněvadž: jednou ty a jednou já. Ale takový způsob hospodaření nesmí býti zaváděn, kam bychom to došli! Dnes se vymlouvají, když oni, proč ne my, to je strašná morálka, vždyť k tomu by se mohla založiti zvláštní politická strana, která podle politického klíče by se domáhala zvláštního podílu ze státní pokladny.

Když vezmu rezultát, vyplývá z toho schodek běžný 1,5 miliardy Kč a schodek mimořádný zase 1,5 miliardy Kč za rok 1935. Jaký bude schodek za r. 1936, dobře nevíme, ačkoliv r. 1936 již máme za sebou. Dnes by nám již mohl nejvyšší účetní kontrolní úřad sděliti, poněvadž předběžné cifry má také, jak bude vypadati schodek za r. 1936, že bude zase značný, o tom, myslím, není mezi námi žádného sporu. Tedy schodek na schodek. Důsledek toho se objevuje, že nám státní dluh za posledních 5 roků vzrostl na 45 miliard. Pan zpravodaj prohlásil, že jen při 5%ním zúročení bude činiti úrokování tohoto dluhu 2,25 miliardy. Když počítáme jako s maximálním napětím s 8miliardovým ročním příjmem, jež nám může přinésti naše národní hospodářství, znamená to, že přes ¼ veškerých příjmů budeme musiti vydati na mrtvá vydání, na úmor dluhů. (Sen. Nedvěd: Zato burza zaznamenává vzestup akcií!) K tomu také přijdu. To je úžasný dluh, který musejí generace, které přijdou po nás, umořovati a je otázka, jestli náš hospodářský život snese tento vysoký úrok. (Sen. Mikulíček: Anebo nebudou ty budoucí generace umořovat nic!) Pak je otázka, může-li stát získati nový úvěr, aby mohl uhraditi rozpočet. Přechodný dluh krátkodobý činí 10 miliard Kč, ten připočtěme k tomu, a garancie 11 miliard. Že z nich plyne pro stát úžasný závazek pro budoucnost, o tom mezi námi nebude sporu. K tomu ještě nutné zbrojení vyvolané mezinárodní politickou situací, povinnost státu nahraditi státním zaměstnancům oč je připravuje - poněvadž není možno brániti stát jenom armádou, nýbrž také spolehlivou státní administrativou. Příslib už zde máme od pana předsedy vlády, ale nový úvěr je těžko možný i u nás doma. A teď jsem zase u toho: Při stoupající do jisté míry konjunktuře, která se dostaviti musí, kdybychom dělali sebevětší zásahy proti tomu do státního hospodaření, nastane poptávka po volném kapitálu. Tato poptávka bude znamenati problém, jak udržeti kurzy státních cenných papírů, a nemožnost získati nové úvěry. Pan ministr financí by vám mohl velmi dobře říci, jaké obtíže mu působí získání nové půjčky právě v těchto dnech ve Francii k úhradě určitých závazků.

Zde jsme u problému, který nemůže žádný svědomitý občan v Československé republice přehlédnouti. Mohlo by se mně snad říci, že jiné státy hospodaří také se schodky a dluhy. Avšak tento odkaz na jiné státy není nikdy přesvědčivý, poněvadž, může-li si něco dovoliti jiný stát, je otázka, můžeme-li si to dovoliti my. Ale snad by to nebylo tak tragické - řeklo by se, je to důsledek hospodářské krize - kdybychom měli jistotu, že už je konečně rozpočet v rovnováze, že je dělání nových dluhů konec, že už můžeme pomýšleti, jak bychom konsolidovali své hospodářství! Ale, vážení pánové, ani jeden z vás nebude tak lehkověrný, aby věřil, že rozpočet, který jsme v prosinci schválili, neskončí deficitem. Kdybychom tu aspoň měli na jiné straně rezervy daňové, ke kterým bychom mohli sáhnouti, ale ani těch nemáme! Řada jiných států nemůže naplno říci, že by neměla nových daňových rezerv, které by bylo možno nuceně vytáhnouti k posílení státního hospodářství. (Hlasy: Jinde jsou!) U nás ne. Při tom máme nutná vydání na národní obranu a nezbytná vydání na státní zaměstnance - a zde vidíte ten saidský obraz, když se z něho sejme závoj.

Pan zpravodaj zde mluvil také o reorganizaci státní správy i o tom, že v nejbližší době se bude projednávati zákon o nejvyšším účetním kontrolním úřadě. Charakterizoval to asi tak, jak jsem měl dojem, že jsem to charakterizoval já. Přečetl jsem svědomitě elaborát organizační komise a řekl jsem si pak: Méně bylo by snad více. Za 5 roků práce kromě několika formálních vět úvodních a závěrečných jen mechanicky sečtené různé návrhy; neříkám, že všechny jsou neproveditelné ani nechci tvrditi, že některé z nich nejsou dobré a účelné. Jistě jsou, ale jsou to drobnůstky v celkovém problému, které nevyčerpávají jeho jádro. Mluvil jsem zde o tom několikrát, že reorganizace státní správy, která má znamenati zjednodušení, zlevnění a urychlení, může spočívati jenom na tom principu, když úřady I. instance vybavíme takovou pravomocí, aby mohly rozhodovati, úřady II. instance pak aby byly v zásadě orgány kontrolními, k nimž by se mohl nespokojený občan odvolati, když by cítil, že se mu děje křivda, a ministerstva aby rozhodovala ne v konkrétních věcech, nýbrž v zásadních a aby měla vyhrazeno právo nejvyšší kontroly, a nejvyšší kontrolu aby měly oba zákonodárné sbory, jejichž členové mají právo ukazovat na přehmaty úřadů. Pak by se správa zjednodušila. Není přece možno, aby se s každou hloupostí dnes zabývalo ministerstvo v Praze, aby se o tom, komu se mají dáti natříti školní lavice, rozhodovalo v ministerstvu, aby o tom, kdo má býti přijat k policii, rozhodovala ministerská rada, aby o tom, kdo má býti přijat do sboru pro výchovu dozorců ve věznicích rozhodovala ministerská rada. Pak ty úřady dole nejsou celým úřadem, který má právo rozhodovati, ale je to ministerská rada, kde se uplatňují různé vlivy osobní a politické. Tomu bychom zabránili, kdyby u úřadů I. instance věděli, že je zde kontrola II. instance, parlament všech volených zástupců, a ti by si rozmyslili, aby uplatňovali svůj politický a stranický vliv. To by bylo daleko rychlejší a jednodušší.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP