Čtvrtek 17. prosince 1936

Vážený senát! Chcem ešte volačo poznamenať, pokiaľ ide o rafineriu v Dubovej, o ktoré bolo veľa hovorené. Sú tuná sťažnosti, že občania s radosťou dali svoje pozemky pre túto rafineriu, že to dali s ochotou ako dar štátu za to, že budú zamestnaní oni a ich synovia a že nebudú vôbec obchádzaní.

Avšak čo sa stalo? Dnes vidíme, že rafineria v Dubovej zastavila provoz, prestala pracovať. Boly to malé pozemky, ktoré títo občania odovzdali štátu, ktorý ich kúpil na stavbu. Keď štát predáva, predáva najmenej za 4 Kč jeden meter. Vážený senát, títo ľudia na Horehroní zápasia ťažko so svojou existenciou, a nemajú často ani pozemok, aby si mohli zeleninu alebo aspoň petržal vsadiť do zahrádky. Práve teraz prišla celá vec k záveru a týmto ľuďom bolo vyplatené 1,50 Kč za 1 štvor. meter. Tým títo ľudia boli postavení do situácie, že by sa museli súdiť, poneváč keď štát kupuje od nich tieto pozemky, mal by im dať aspoň takú cenu, ako sám, keď predáva, žiada.

Vážený senát! Ku koncu chcem ešte podotknúť toto: Bolo hovorené, že robotníctvu a vôbec všetkým ostatným vrstvám sa pomáha. Keď pozorujem tie veci, prichádzam k záveru, že robotníctvo sa teraz v podjaseni a pred sviatkami nachádza v takej situácii, že si nemôže voľačo kúpiť. Dnes tuná hovorí jeden i druhý rečník že všetci pomáhajú ľudu, ale musím konštatovať, že vonkajší ľud je bez akéhokoľvek zaopatrenia. Chcel by som podotknúť, že robotníctvo, roľníctvo, živnostníctvo a ostatné všetky složky nemôžu sa oslobodiť nijako z tohoto stavu, z tejto svetovej hospodárskej krízy než tým spôsobom, že zadosť učinia svojej povinnosti. Robotníctvo, živnostníctvo môže sa sprostiť všeho toho len tým spôsobom, keď bude následovať cestu, ktorá smeruje k Sovietskemu Rusku, keď bude následovať cestu francúzskeho proletariátu a bojujúceho španielskeho proletariátu. Touto cestou ubráni sa pred fašizmom. My vidíme, že zákonitá vláda Španielska, ktorá bola zvolená ľudovou frontou, španielskym ľudom, musí sa brániť proti tým, ktorí sa opovážili jej sa postaviť. Týmto spôsobom i pracujúca trieda v Československu prijde k svojmu víťazstvu a víťazstvo bude oslobodením pracujúceho ľudu zpod jarma kapitalistického. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Scharnagl.

Sen. Scharnagl (německy): Slavný senáte!

Od r. 1920 do r. 1936, tedy po šestnáct let, kdy němečtí obyvatelé státu mají příležitost promluviti také slovo, opětuje se projednávání a stanovení státních výdajů jakož i příjmů.

Za ta léta nezměnilo se mnoho na formě, ovšem ale na skutečnosti; r. 1920 skoro žádné dluhy státu, bohatí občané, dnes velké dluhy státu, ochuzení občané, zkrachované spořitelny a banky, zastavené exekuce a nesplněná přání. Práce a chléb jsou dnes okřídleným slovem. To chceme, aby se proměnilo ve skutek. V zahraniční politice velké hnutí: zbrojení, opevnění, jed a plyn a mnoho takových věcí to jsou, které vybičují obyvatelstvo a jeho nervy a nedávají klidu tam, kde skutečně jest ještě zapotřebí nervů. Veliká masa našich obyvatelů touží dnes více než kdy jindy po pravém míru a práci. Opevnění nejmodernějšího druhu se všemi možnými jinými technickými pomůckami ve vážném případě zklamou. Jednoho potřebujeme a potřebuje to každý stát, a to jest: uspokojiti občany, dáti jim to, čeho potřebují k životu. To musí býti nejvyšším úkolem státu.

Že se shora děje příliš málo, bylo by nespravedlivou výtkou. Naše sbírka zákonů je velmi obsáhlá. Stala se tak velkou, že právníci a soudcové si stěžují, že sotva ji mohou sledovati. Příznačnými jsou zde vývody pana resortního ministra, že v jeho resortu chybí alespoň 250 soudců, kdežto organisace mluví o 500 chybějících soudcích. Znamení doby. Právě tento obor má zdolávati obrovskou práci, právě zde projevuje se, pokud jde o práci, hospodářská krise nejtěžším způsobem; musí se pracovati až do noci, celé svazky spisů nutno bráti s sebou do bytu, aby se jen to nejnaléhavější vyřídilo bez placení hodin přes čas.

Při tom se stále činí přednostové nejnižších úřadů osobně zodpovědnými. Velmi tíživě projevuje se dvojjazyčné vyřizování spisů v okresech převážně německých. Totéž opětuje se u politických okresních úřadů, které jsou prací nejen velmi zatíženy, nýbrž rovněž přetíženy. Uvažme jen, jak velice se rozmnožila agenda těchto úřadů reformou správy.

Radové politické správy jako přednostové stali se dnes takřka děvčetem pro všechnu práci, aniž by se přiměřeně byl rozmnožil počet úředníků. Mají vykonávati nejen politické práce pro okres a v okresu, nýbrž hleděti si také všech hospodářských potřeb. Jsou jim svěřeny stavby silnic, rekonstrukce, vojenská evidence mužů a koní, dlužno studovati a prováděti plány, dohlížeti na školy v okrese, mají na starosti péči o nezaměstnané, zprostředkování a opatřování práce, dohled nad obcemi, které jsou vzdáleny mnoho kilometrů od okresního města. O nějaké pravidelné práci nemůže býti řeči, 2 až 3 dny v týdnu mají styk se stranami, zbývá sotva čas na vyřizování nejnaléhavější pošty. Hodiny přes čas, vánoční remunerace byly úplně škrtnuty. Komise dlužno omezovati na nejnutnější potřebu; i v době dovolené nutno usilovně pracovati, obzvláště přijde-li rok, kdy se konají volby. Spolupráce s obyvatelstvem a podřízenými úředníky trpí velmi značně tímto přetížením úřadů, obzvláště jejich přednostů. Při této kapitole chtěl bych poukázati také na postavení okresních školních inspektorů. To je kapitolou pro sebe. Inspektor musí zdolávati nadmíru velkou agendu.

Státní rozpočet jest ovšem číselně vyrovnán. Není také divu, když se při sestavování rozpočtu může začíti na stránce výdajů. Jiní smrtelníci musí ovšem začínati u příjmů a upraviti podle nich výdaje. Kabát, který nelze zaplatiti, nesmí se právě koupiti. Přejeme si a doufáme, že pan ministr financí s preliminovanými 8,5 miliardy vystačí. Uznáváme, že jako červená nit táhne se celým rozpočtem snaha spořiti. Zatížení pro 14 milionů obyvatelů státu (bylo by beztoho dosti vysoké, ale nezůstává daleko při tom. Nejsmutnější kapitolu tvoří přece velké zadlužení samosprávy, zemí, okresů, obcí, které vedle státních dávek jsou nuceny vybírati obrovské přirážky, aby mohly žíti.

12 miliard Kč činí prý již zatížení samosprávy. Uvážíme-li zúročení a amortisaci těchto tísnivých dluhů, můžeme si utvořiti obraz o starostech, jež vlekou za sebou vedoucí mužové těchto úřadů, kteří si často nevědí rady, odkud hraditi ke konci měsíce osobní náklad, neřku-li úrokovou a úmorovou službu.

Ti všichni až do nejmenší obce si oddechli, když se mluvilo a psalo o úpravě dluhů. Prosíme a doufáme, že tato úprava provedena bude jako jedna z prvních prací v novém roce.

Nyní však hrozí obcím nové, nikoli nepatrné zatížení. Státní policie má býti zavedena skoro ve všech německých okresních městech. Velikou část nákladu mají nésti obce. Jen opatření ubikací tvoří velké a těžké zatížení těchto obcí, které nového zatížení již nesnesou.

Dále projevuje se od delší doby úmysl zavésti státní obecní tajemníky. Zdali tato novota může přispěti k zjednodušení úřadování, o tom nechci rozhodovati. V každém případě však znamená tato novota také nové zatížení obcí, nové zatížení všech poplatníků. Průmysl, živnosti, obchod a zemědělství jsou zahrnuty daněmi a dávkami a musí se snažiti, aby mohly žíti, o to, aby zmenšena byla režie. Avšak na tento způsob jest její snížení zajisté nemyslitelné; neboť vedle všech břemen doléhá na ně těžká hypotéka, to jsou almužny. Různé žebravé akce, které nutno zahajovati a prováděti, vyžadují milionů a nelze se jim při dnešní nouzi vyhnouti.

Budiž zde přiznáno, že zasáhnutí vlády do hospodářského procesu sem tam přineslo úlevy, nové podněty. Avšak daleko ještě není překonána hospodářská tíseň. Uplynou léta, nežli všechno zase bude uvedeno do normálních kolejí. Devalvace koruny projevuje se doma stále ještě málo, ale pokles úrokové míry pociťuje se velice ve prospěch těžce zatížených zemědělců.

Obilní monopol, o kterém se tolik mluví, musí jistě přestáti ještě různé zkoušky a bude zapotřebí ještě různých zásahů státu, nežli to všechno projeví blahodárné účinky pro výrobce. Obchodování bude zajisté nutno ještě v mnohém zjednodušiti. Družstva bude nutno silněji přiměti ke spolupráci, aniž by se výrobci činily větší srážky.

Obzvláště na jednu věc nutno naléhavě poukázati: Odhady sklizní musí v budoucnosti mnohem přesněji a pečlivěji prováděti odborníci, nikoli byrokraté. Nesmí se při započetí osevu mluviti již o rekordní sklizni, která se pak v době žní promění ve výslovnou neúrodu.

V souhlase se stanovením cen obilí musí ruku v ruce jíti také konečná úprava obchodu s dobytkem a stabilisace cen. Nemám zde nikterak na mysli vyloučení meziobchodu, kterého je zapotřebí ke zprostředkování mezi výrobcem a konsumentem. V té příčině musí všichni zemědělci, kteří pěstují dobytek, obzvláště ve vyšších polohách, s plnou důvěrou podporovati pana ministra zemědělství. K poradám o tomto připravovaném zákoně je nutno přibrati odborníky a experty ze všech interesovaných kruhů.

Přes dvouleté trvání obilní společnosti nespřátelili se lidé stále ještě s různými novotami. V popředí musí přece jen státi pevné ceny pro celý rok. Dosáhneme-li při úpravě cen něčeho podobného na dobytčím trhu, pak byl učiněn veliký krok kupředu i přes nebezpečí, že se dostaví různé dětské nemoci, které nutno překonati. Tato úprava, krátce shrnuto, musí zníti: Stabilisace cen pro výrobce a spotřebitele.

Má-li zemědělské moratorium, snížení úrokové míry a možnost sjednati hospodářské narovnání skutečně znamenati sanaci veškerého hospodářství, pak musí vláda přikročiti co nejdříve k tomu, aby poskytla dlouhodobé prostředky, které umožňují pustiti se znovu do boje o existenci.

Víme, že celá hospodářská tíseň nepřišla přes noc, nýbrž potřebovala celá léta, že tudíž také nezmizí a nemůže zmizeti ze dneška na zítřek. Podle dosud hlášených 6291 zemědělských narovnání s 882 miliony pasiv, proti kterým stojí jen 437 milionů aktiv, činí tudíž předlužení 444 miliony. Zajisté cifry, které nutí k přemýšlení. Kdo má nésti ztrátu? Důvěru k peněžním ústavům - zde mám především na mysli lidové peněžní ústavy - nutno zase vzbuditi a podporovati. Povinností státu jest, aby chránil své občany bez rozdílu stavu a národnosti, stejně jako se občan snaží dáti státu, co státu náleží.

V tomto smyslu hlasujeme pro předložený rozpočet a očekáváme také, že tento rozpočet bude skutečně dodržen. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Garlik. Dávám mu slovo.

Sen. Garlik (německy): Slavný senáte!

Nebudu vás dlouho zdržovati, nemá smyslu mluviti před prázdnými lavicemi. Litujeme, že v době největší nouze byla rozpočtová položka "sociální péče" pro rok 1937 značně zmenšena. Je pravda, že počet nezaměstnaných poklesl, ale v našem sudetskoněmeckém okrajovém území není o tom skoro ničeho znamenati. Katastrofální účinky velké a všeobecné tísně vyžadují na místě nastalého zkrácení zvýšení této rozpočtově položky. Naši nezaměstnaní jsou již tak vyhladovělí, že pro ně zkrácení vyživovací akce je zcela nesnesitelné. K tomu přistupuje ještě nesociální jednání těch, kteří nejednají podle tísně jednotlivců, nýbrž pro které ztrnulé písmeno platí jako nařízení. Příklad: V obci Kostelečkách v okresu Stříbro byl jakémusi Josefu Strnadovi odňat lístek na potraviny proto, poněvadž odepřel práci, poněvadž nechtěl českému majiteli zbytkového statku pracovati za oběd, ježto má pečovati o šestičlennou rodinu. Z tohoto důvodu byl mu jednoduše lístek na potraviny odňat. Takovýchto příkladů bylo by na sta. Myslím, že nemá smyslu mluviti před prázdnými lavicemi o tom, jak se venku jedná s našimi nezaměstnanými a jak jsou poškozováni; při vydávání lístků na potraviny. Přáli bychom si jen, aby jeden ze tří německých ministrů třebas jen půl dne vyslechl naše nezaměstnané v okrese a s nimi promluvil. Myslím, že by se pak byli zcela energicky bránili proti zkrácení vyživovací akce v rozpočtu na r. 1937. Nechci se také při této kapitole déle zdržovati.

Sociální péči se u nás ještě mnohého nedostává a byl by již svrchovaný čas, aby se v tomto oboru provedla změna od základu. Jeví se jednoduše nemožným, aby se takovéto poměry trvale udržely, aby na př. v Suniperku, okres Chomutov, bylo nutno děti nezaměstnaných nositi do školy na zádech, poněvadž tyto děti nemají žádné obuvi. U nás v německých krajinách nastaly poměry, které volají do nebes, a musí také konečně v Praze nastati poznání, že jsou to také lidé, kteří chtějí žíti a kteří mají totéž právo na život jako každý jiný. (Souhlas senátorů sudetskoněmecké strany.)

Chci promluviti jen ještě několik slov o nešvarech u nemocenských pokladen. (Výkřiky.) Dnes musí se každý dělník, který ještě pracuje, báti, aby neonemocněl. Neznáte cestu utrpení, kterou musí projíti dělník, dříve nežli dojde svého práva, a obyčejně svého práva nedojde. Představte si, když dělník, který má ještě práci, onemocní a přijde o práci, a jde k pokladenskému lékaři: lékař však ho pošle ke kontrolnímu lékaři, neboť pokladniční lékař nemůže předepsati nemocnému dělníkovi léky, kterých potřebuje. Stává se obyčejně, že kontrolní lékař tomuto dělníkovi již předepíše: "Za 8 dní, za 14 dní, za měsíc budeš zdráv" A je-li tento dělník v lékařském ošetření, myslíte, že obdrží léky, kterých potřebuje? Lékař mu předepíše léky, které stojí 60, 70 hal., nejvýš 1 Kč, a běda lékaři, který předepíše lék, který stojí 4 nebo 5 Kč. Jsou strašné poměry venku, a myslím, že jsem oprávněn to říci, poněvadž jsem dělníkem, poněvadž jsem sám po 32 let tuto bídu prodělával. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.) Proto jsem oprávněn mluviti jménem všech dělníků.

Jestliže dnes dělník má práci a onemocní, pak nastanou takovéto případy a chtěl bych zde uvésti jako příklad nejen okresní nemocenské pokladny, nýbrž také revírní bratrskou pokladnu. - Neboť tam jsou právě tytéž poměry. Horník onemocní, je nemocen 3, 4 týdny. Lékař bratrské pokladny musí nemocného již po 7 dnech poslati ke kontrolnímu lékaři, ten prohlásí dělníka za 3 nebo 4 týdny za zdravého, nebo napíše na nemocenský lístek: "Zadává se, aby byl dán na provisi." Víte, co to pro horníka znamená? Jděte ven do našich sudetskoněmeckých krajin, kde bydlí horníci, tam uvidíte pobíhati lidi, kteří nebéřou ani nemocenské ani provisi. Po 5 až 6 měsících pošle se dělník zase k prohlídce ke kontrolnímu lékaři a ten ho prohlásí za práce schopna. Prosím vás, kde má dělník, byl-li vytržen z práce, dnes ještě nalézti práci? Vyloučeno. Nemá provise ani nemocenského. Tak vypadají poměry venku a nyní se přichází se sanací bratrských pokladen, kde vykořistěný horník musí ještě ze své mzdy 50, 60 Kč platiti příspěvek na sanaci bratrských pokladen. I tyto haléře se mu ještě béřou. Představte si horníka, který pracoval 20 až 30 let v dolech. Vezme se mu provise, nemá žádné práce. Pak řekne jednoduše revírní bratrská pokladna: Když si chcete zachovati právo, až v pozdějších letech budete nemocen, bráti pensi, zaplaťte 43 Kč měsíčně. Kde sebere nezaměstnaný člověk, který nemá nic jiného nežli potravinový lístek, těchto 43 Kč? To jsou poměry venku, které jsou naprosto neudržitelné, nalezne se a musí se nalézti někdo, kdo skutečně zasáhne. (Výkřiky.) Z těchto příkladů, které jsem krátce vylíčil, můžete seznati, že jednání s nemocnými naprosto není takové, jaké tanulo zákonodárci na mysli. Lékařům se rozkazuje předpisovati nejlacinější léky. Tyto nešvary u nemocenských pokladen dlužno co nejostřeji odsuzovati, jejich bezodkladné odstranění je naléhavým příkazem; ježto jinak musí naprosto zmizeti důvěra širokých mas ke správě těchto ústavů. Další následky musely by býti katastrofální. Bude možno brzo slaviti 25tileté jubileum od doby vyloučení voleb do nemocenských pokladen, proto žádáme, neprosíme o to, aby co nejdříve byly vypsány volby do okresních nemocenských pojišťoven, žádáme také, aby zrušeno bylo nařízení, podle kterého musí dělník podati průkaz o 3měsíčním zaměstnání, aby v případě nezaměstnanosti byl pojat do vyživovací akce. Neboť máme venku lidi, kterým jest již 20, 21 let, kteří ještě nikdy nepracovali, a zůstanou-li poměry u nás takové, také nikdy práci nedostanou. Také o tyto lidi nutno se postarati, také tito lidé musí býti pojati do vyživovací akce. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští.schůze konala v pátek dne 18. prosince 1936 v 8.30 hod. s

pořadem:

1. Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 330) k vládneme návrhu štátneho rozpočtu republiky československej a finančného zákona na rok 1937 (tisk 340), o prohlášení ministra financí, učiněném ve 49. schůzi senátu dne 5. prosince 1936, o prohlášení ministra spravedlnosti, učiněném v 52. schůzi senátu dne 16. prosince 1936, a o prohlášení ministra soc. péče, učiněném v 53. schůzi senátu dne 17. prosince 1936.

2. Zpráva branného výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 347) k vládnemu návrhu zákona o zmene správnej pôsobnosti vojenských útvarov (tisk 351).

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 348) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon ze dne 13. května 1936, č. 132 Sb. z. a n., jímž se obnovuje zmocnění vlády rozpouštěti politické strany a strany náhradní (tisk 352).

4. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 349) o návrhu posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Viereckla a dr Luschku na vydanie zákona, ktorým sa predľžuje účinnosť zákona č. 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkach z platov členov Národného shromaždenia na r. 1937 (tisk 353).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 21 hod. 25 min.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP