Předseda (zvoní): Zahajuji (přerušenou schůzi a uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, panu kol. dr Tischerovi.

Sen. dr Tischer (německy): Slavný senáte!

V listopadovém čísle "Soudcovských listů" z r. 19S6 stojí výrok:..Ú soudů nejde to tak, -jak by to jíti mělo, takže se mluví o krisi soudnictví. Mohlo by se však ve skutečnosti mluviti o úpadku naší justice." Kdyby tato slova byl (pronesl sudetský Němec, mohli byste říci: Z Němců mluví zaujatost proti státu, spatřují svou hlavní úlohu v tom, že všechna zařízení československé republiky kritisují a ve veřejnosti snižují. Němci jsou právě. nepřátelé státu a zůstanou jimi. V tomto případě však mluví Čech tvrdé slovo o úpadku justice.

"Soudcovské listy" hledají v červencovém čísle příčinu tohoto.politování hodného zjevu v pokračujícím zpolitisování soudnictví. Také my s německé strany musíme pozvednouti varovný hlas, poněvadž máme vážnou obavu, že vývojem, jaký prodělává celý veřejný život v naší republice, se opouštějí zásady demokracie vždy víc a více ve prospěch směru, který se hledí schovávati pod názvem demokracie, kdežto vnitřní odbourání demokracie pokročilo již tak daleko, že z demokracie už nezbývá nic než vnější nátěr. Základem každé demokracie je spravedlnost, zákon a nestranné provádění zákona. Právo musí vždy zůstati právem. Soudnictví bude moci uskutečniti zásadu j.Právo musí za všech okolností zůstati právem." jen tehdy, zůstane-li soudcovská ne-odvislost za všech okolností zachována. Nejpyšnější vymoženost novodobého vývoje musí býti bezpodmínečně zachována, je to nejcennější klenot. Kdyby soudcovská neodvislost utrpěla škody, byli bychom uvrženi nazpět do doby, ve které kvetly absolutismus, kabinetni justice a libovůle, do doby, k jejímuž překonání nasazeny byly nejlepší síly lidstva a která stála potoky krve a slz. Soudce musí býti s tó vykonávati svůj těžký úřad bez jakéhokoli.nátlaku, jak je to předepsáno v §u 98 ústavní listiny. Tento nátlak ať vychází odkudkoli, buď zdola, z ulice, anebo se stanoviska větších nebo menších skupin, ať se projevuje jako všeobecné veřejné mínění, ať pochází z vysokých a nejvyšších míst a úřadů: pro soudce jest jediné a výhradně zákon směrnicí jeho jednání, stejně jako jehla magnetky vždy ukazuje jen k jednomu bodu. Jehla magnetky však bude jen tehdy neodvratně Ukazovati v jednom směru, když bude od ní. vzdáleno vše, co by zvenčí mohlo míti na ni nějaký vliv, ať jsou to jiné magnety anebo neviditelné elektrické a magnetické proudy.

Jmenování soudců provádějí správní úřady a nikoli, jak je dlouholetým přáním stavu soudcovského, nejvyšší soud, Ale naše správní úřady jsou vesměs apolitisovány a ze jmenování ve státní službě stává se tak politikum, tedy výsledek dočasných politických mocenských poměrů. Soudce, který podle §u 98 ústavní listiny má míti jen zákon jako ukazatele cesty při nalézání práva, při tom však se octne v rozporu s právě panujícími politickými názory, bude při tomto názoru míti málo naděje na povýšení. Řídí-li se však konjunkturou, porušuje svou služební přísahu, přichází do rozporu s ústavou, a není pak již sluhou justice, nýbrž snižuje justici na děvečku sloužící politice, na aneillam justitiae, jak se v..Soudcovských listech" 1936 praví: Nezasluhuje pak již čestného jména soudce, nýbrž snižuje se na stroj na rozsudky, který se uvádí v pohyb, urychluje, zpomaluje anebo zastavuje podle vůle zevních činitelů anebo vlivů, Tím se.podkopává právní vědomí obyvatelstva, které je v té příčině velmi citlivé, víra v objektivnost soudnictví mizí a státu se tím působí nezměrná škoda. V červencovém čísle..Soudcovských listů" pozvedají čeští soudcové varovný hlas a volají k politickým stranám:..Politické strany by si měly uvědomiti, že jakýkoli zásah politiky do soudnictví je smrtelným hříchem a nebezpečím pro stát a lid". Dále se tam praví: "Soudce, který za své často předčasné povýšení vděčí své politické legitimaci, může jen těžko potlačiti svou příchylnost ke své politické straně."

Pan ministr spravedlnosti.podal ve své rozpočtové řeči dne 15. listopadu 1934 za výslovného zdůraznění úplně rovnocennosti německých soudců s českými prohlášená, že Němci i má jí více soudců-starších ročníků, kteří v dohledné době půjdou na odpočinek; ministerstvo však že se postará o to, aby novým přijímáním byl tento úbytek vyrovnán, jak to odpovídá národnostnímu klíči. Tento slib dosud splněn nebyl. Počet německých soudců stále klesá a není daleko doba, kdy poslední německý soudce zmizí. Politika v té příčině projevuje se u nás v sudetskoněmeckém území nikoli jako politika strany, nýbrž se stránky národnostně-politické. Národnostně-politické stanovisko vlády, počešťovací snahy, opatření směřující k tomu, aby Němci byli systematicky hospodářsky a národnostně tlačeni ke zdi, zkrátka nepřipouštějí, aby němečtí soudci postupovali a aby bylo postaráno o německý soudcovský dorost, jak to odpovídá národnostnímu klíči. Také zde panuje táž tendence, jakou vidíme u dráhy, u policie, u.vojska, u správních úřadů, při zadávání koncesí, zkrátka všude tam, kde má stát nějaké slovo. V poslední době zasahuje toto národnostně-politické stanovisko státu dokonce do soukromého hospodářství. Je však v "zájmu dobrého soudnictví a tím i v eminentním zájmu státu, aby u soudů s převážně německým obyvatelstvem ustanoveni byli v dostatečném počtu němečtí soudcové. Je starou známou skutečností, že žádnými státně-politickými úvahami nelze zprovoditi se světa, že každý národ činí nárok na to, aby byl souzen soudci vlastního jazyka; i máme za to, že my Němci jako kulturní národ právem můžeme klásti tento po-. žadavek. Každý národ má skutečnou a plnou důvěru jen k soudcům, kteří patří k jeho vlastní národnosti. Pro to mluví také důvody účelnosti. Různým nářečím, kterými mluví obzvláště venkovské obyvatelstvo, soudcové české národnosti vůbec nerozumějí, i když ovládají spisovný jazyk, což v mnohých případech také není. Tu dochází často k nejneuvěřitelnějším nedorozuměním.

Soudce však, ať Čech nebo Němec, cítí se nejlépe mezi svými soukmenovci, což zase musí míti dobré účinky na soudnictví. Ale jak to vypadá s obsazováním soudcovských míst v sudetskoněmeckém území? Tu postačí pohled na statistiku, abychom poznali, jak velice je poškozován německý živel v ohledu národnostně-politickém. Procentní podíl německého obyvatelstva činí v Čechách, tedy v obvodu vrchního soudu v Praze, 33%, v zemi Moravskoslezské 23% a v celém státě 22Vk%- Ale u nejvyššího soudu a u nejvyšších míst není Němců vůbec. Jediný německý senátní president zažádal za pensionování, takže za krátkou dobu nebude už žádný Němec senátním presidentem, nepřinese-li jmenování kýženou náhradu. Mezi 48 rady je 7 Němců, tedy 16%. U generální prokuratury je mezi generálními advokáty jen l Němec, tedy 16%. U vrchního soudu v Praze mají Němci jen jednoho vicepresidenta a 5 vrchních soudních radů. Náleží nám však podle klíče obyvatelstva 9 míst radů. Z míst presidentů krajských soudů III. hodnostní třídy jest již jen jedno obsazeno Němcem, totiž v Chebu. Toto místo se dosažením hranice stáří uvolní r. 1937. Ale, již nyní se dělá v politických kruzích nálada pro to " aby toto místo již nebylo obsazeno Němcem. U radů krajských soudů a větších okresních soudů je 116 Němců, tedy 25%, okresními soudci "VII. hodnostní třídy je 238 Němců, tedy 34%. Tyto poměry obsazení zdají se při povrchním pozorování uspokojovati, poněvadž přibližně odpovídají klíči obyvatelstva. Ale nesmí sepři tom přehlížeti, že tohoto zdánlivě příznivého stavu bylo dosaženo jen tím, že právě.němečtí soudcové VI. a VII hodnostní třídy většinou bývají vyloučeni z postupu na vyšší místa, jak dokazují procenta u vrchního soudu a u nejvyššího soudu. K tomu přistupuje, že ze 116 radů krajských soudů a větších okresních soudů jest již 71 ve stáří přes 50 let a lže z 233 okresních soudců je asi 60 ve stáří přes 50 roků. Soudci III. skupiny je ze 45 míst již jen 9 Němců, tedy 20%, a z 292 auskultantů a právních praktikantů jen 35 Němců, tedy 11%, kdežto by nám, jak shora řečeno, podle klíče obyvatelstva náleželo 33%. Od 1. ledna 1934 do 31. prosince 1935 bylo jmenováno 128 okresních soudců, z toho však jen 13 Němců, to. znamená jen 10%. Pozoruhodné je také, že se tzv. velké okresní soudy, které mají 5 a více oddělení a jejichž přednostové mají vyšší hodnostní třídu a zvláštní přídavky, většinou již neobsazují německými přednosty, jako na př. Aš, Falknov, Karlovy Vary, Teplice-Řanov atd. V obvodu vrchního soudu brněnského.není již vůbec německých presidentů krajských soudů, ze soudních radů a přednostů větších okresních soudů je 43 Němců a z okresních soudců VII. hodnostní třídy 76 Němců, tedy u obou hodnostních tříd po 20%, a. také toto příznivé procento má.svou příčinu ve špatných postupových poměrech německých soudců. Také zde jsou soudci šediví muži pokročilého věku, kteří právě zůstali sedět.

§. 17, odst. 2 platového zákona praví: Pro povýšení jsou rozhodný zvláštní způsobilost pro udělované místo, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost. Vypsání konkursu žádá mimo. to, aby se návrhy obsazení daly podle služebního pořadí, při odchylkách dlužno to výslovně odůvodniti. Praxe při jmenování se však těmito předpisy neřídí. "Jmenování" německých okresních soudců děje se skoro bez výjimky do českého jazykového území s odůvodněním, že se mladí lidé jen tak mohou řádně naučiti státnímu jazyku. Ale přehlíží se při tom, že kandidáti stavu soudcovského musí absolvovati přípravnou službu vesměs u českých soudů, takže úplně ovládají státní jazyk, ve kterém také přece musí skládati soudcovskou zkoušku. Obzvláště bylo by příkazem spravedlnosti, aby soudcové s dětmi školou povinnými byli zaměstnáváni a aby se jim tudíž při obsazování míst dávala přednost tam, kde je možnost navštěvovati školy ve vlastním materském jazyku. Jak jsem již shora uvedl, činí přijímání kandidátů stavu soudcovského v Čechách již jen 11%, na Moravě asi 13%. Doplňování stále vzrůstajícího úbytku v Vil. platové stupnici následkem úmrtí a pensionování soudci II. skupiny je nemožné z toho důvodu, že takovýchto soudců je na německé straně již jen 9 a v zemi Moravskoslezské již jen 2. Tomu lze v budoucnosti odpomoci jen tím, že se budou němečtí čekatelé přijímati nad procento národnostního klíče. čekatelů, kteří vyhovují všem podmínkám přijetí, je víc než dost. Nesmějí se jen, jak je to zvykem, nechávati jeden rok a ještě déle jako bezplatní praktikanti v nevylíčitelné finanční nouzi, nýbrž má se jim ihned, jako českým kolegům, dáti adjutum.

Dalším zúžením soudcovské neodvislosti je používání §u 43 disciplinárního zákona soudcovského. Staly se případy, že soudce, který byl vzat pro podezření nějakého služebního přestupku do disciplinárního vyšetřování a zproštěn úřadu, byl - po zastavení tohoto řízení pro bezdůvodnost obvinění - přeložen s odůvodněním, že obyvatelstvo již nemá důvěry k tomuto soudci pro dlouhé suspendování. V této souvislosti vzpomenuto budiž také přeložení K úřední moci, jež postihlo německé soudce na základě zákona o politických stranách. Nejvyšší správní soud projevil v jednom nálezu, že přísnější posuzování podle zákona č. 147 z r. 1933 nemůže se vztahovati na jednání, které se stalo před vydáním tohoto zákona. Z toho následuje, že disciplinární potrestání na základě zákona o politických stranách může. nastati teprve tehdy, jestliže dotčený ještě potom ve své činnosti pokračoval Bylo by tudíž jen spravedlivé, kdyby se -tyto disciplinární věci podrobily revisi.

Vytýkáte nám stále, že my ze sudetskoněmecké strany přednášíme stále jen všeobecné stížnosti, aniž můžeme uvésti konkrétní skistečnosti. Došlo nám však za minulý rok tolik materiálu stížností, že můžeme posloužiti sty jednotlivých případů. Mám. plnou tašku materiálu, do kterého lze nahlédnouti. Hlavním oborem, kde se projevuje stranicko-politické stanovisko našich soudcovských a policejních úřadů, jest-obor censury. Musím se pro. krátkost času omeziti jen na několik typických případů. Tak propadla..Deutsche Leipaer Zeitung" ze dne 12. srpna 1936 konfiskaci, poněvadž přinesla obraz Hitlerův. Předpokladem byla skutková podstata podle §u 14 zákona na ochranu republiky. Týž obraz byl v četných českých denních listech a ilustrovaných časopisech, aniž bylo nejmenších závad "Heimatruf" ze dne 4. července 1936 byl zabaven pro uvedení skutečností z území hladu, které i bez jakékoli pochybnosti tu jest, jehož existenci směrodatná místa uznala, poněvadž v tom byla spatřována skutková podstata §§ 14 a 18 zákona na ochranu republiky. Týž list byl zabaven 29. ledna 1936 pro výraz "Sudetenvolk", jakoby výraz "Sudetenvolk" nebyl jasným zeměpisným pojmem. Obzvlášť typickým případem je zabavení časopisu "Ruf" z 1. srpna 1936. Obsahoval místo:..českému národu nevedlo se ve starém Rakousku jistě hůře, než se nám vede dnes. Tehdy cítili se Češi nespokojenými a dnes my." Pro tuto větu byl..Ruf" zabaven, poněvadž všechny stolice v tom spatřovaly skutkovou podstatu §!! 14, č. 5 zákona na ochranu republiky. "Heimatruf" ze dne 17. června 1936 byl zabaven pro kritiku postupu časopisů svazu "Bundi der Landwirte", poněvadž v tom domněle dlužno spatřovati skutkovou podstatu pobuřování k nenávisti proti jednotlivým skupinám obyvatelstva. Tímto rozhodnutím se jasně prohlašuje, že se "Bund der Landwirte" považuje za skupinu obyvatelstva, která zvláštní měrou potřebuje ochrany. Rovněž byl zabaven "Heimatruf" ze dne 17. května "1936, poněvadž v něm byla obsažena kritika jednání členů svazu "Bund der Landwirte". Dokud jsou možný takovéto metody, nelze mluviti o objektivní censuře.

Kapitolu pro sebe tvoří censurní praxe karlovarského policejního komisařství. Roku 1936 byla..Karlsbader deutsche Tageszeitung" devětkrát zabavena, a to: dne 29. května "Zbrojení o závod či mírový plán", dne 28. června "Vnitropolitické požadavky sudetskoněmecké strany", dne 12. září Čech vidí naši nouzi", dne 15. října článek sudetskoněmeckého zpravodajství" O 15 let později", dne 4. listopadu..Místní vedoucí sudetskoněmecké strany v Drahovicích propuštěn na svobodu" a dne 10. prosince článek sudetskoněmeckého zpravodajství "Demagogická zalidňovací politika". Těchto 6 článků vyšlo dříve dílem v německých, dílem v českých novinách a zabaveny nebyly. Dne 13. června zabaven byl článek "Mnohoslibná propagace cizineckého ruchu", ve kterém byly obsaženy stížnosti proti Autoklubu ČSR, dne 25. července řeč německo-demokratického městského radního dr Maxe Neubauera v karlovarském městském zastupitelstvu j.Diktát zemského úřadu přijat z donucení", dále dne 3. října článek "Před znehodnocením československé koruny", který byl vyňat z řeči ministra Zajíčka v Karlových Varech. Tato censurní praxe je nesnesitelná, poněvadž každý úředník má jiný názor a není zde přesných všeobecně platných směrnic pro eliminaci. Správce policejního ředitelství v Karlových Varech shledává tento postup někdy sám nesnesitelným a prohlásil v některých případech ochotu po způsobu jakési předchozí censury zavolati za dne Prahu a otázati se, zdali to neb ono místo dlužno zabaviti. Vypracování jasných směrnic je tudíž bezpodmínečnou nutností.

Nakladatelství Adam Kraft, Karlovy Vary-Drahovice, si stěžuje, že časopis tohoto nakladatelství, "Der Ackermann aus Bohmen", byl v posledních dvou letech šestkrát konfiskován, z toho třikrát pro novinářské zprávy, které v původních novinách prošly censurou nezávadně.

Dílo "Volk und Leben" od Karla Františka Leppy bylo zabaveno na sedmi; místech, mezi jiným také sloka z večerní modlitby od Mikuláše Hermanna, který zemřel r. 1561. Tato sloka zní: "Chraň nás, pane, chraň nás, pane před mýlkou a bludným učením! Zabraň všemu pokrytectví, podvodu a tyranii!"

Kalendář "Deutsches Leten 1937" od Arnošta Franka byl zabaven na deseti místech. Obzvláště křiklavé je zabavení obrázku října. Představuje mýtícího sedláka s průpovědí: "Potřebuje-li můj vnuk novou půdu, musím jako předkové mýtiti; před pluhem jde sekera." Co je na tomto obrázku anebo na průpovědi státu nebezpečného, je nepochopitelné. Stejně směšná jsou ostatní zabavená místa, na příklad obrázek července s průpovědí, řeč Konráda Henleina o kultuře, která vyšla jako brožurka, atd. Mám kalendář zde a mohu jej pánům ukázati. Prosím, abyste se sami podívali, zda zabavení u července a října jest oprávněné.

Zvláštní kapitolou pro sebe je kapitola přelíčení podle zákona na ochranu republiky. Množí se případy, že mnohé osoby na základě denunciací jsou zatýkány a brány do přípravného vyšetřování. V mnohých případech vnáší potom státní zástupce obžalobu, aniž mělo předchozí řízení jasný výsledek. Tak se vede u kraj. soudu v Litoměřicích řízení pod č. Tk XII 799/36. Obžalovaný byl od dubna 1936 ve vazbě. V červenci bylo přípravné vyšetřování, vedené pro § 2 zákona na ochranu republiky, skončeno a doručeno státnímu zastupitelství k podání návrhu; Od stát. zastupitelství vrátil se spis k vyšetřujícímu soudci k dalšímu šetření. Po provedení doplňujícího šetření přišel spis opět k státnímu zastupitelství, které nyní náhle navrhlo, aby věc byla spojena s trestní věcí Tk XII 1987, ve které je zatčeno 36 lidí. Aby se to umožnilo, navrhlo státní zastupitelství bez jakéhokoli odůvodnění, aby se řízení proti obviněnému, které již bylo skončeno, rozšířilo na § 6 zákona na ochranu republiky, což se také stalo. Charakteristický je ještě jeden případ pro nezvyklé stanovisko našich obžalobních úřadů. Při letošní olympiádě v Berlíně se prodávaly památky, mimo jiné také hedvábné šály, šátky atd., na nichž byly vetkány státní vlajky a znaky všech států, které se zúčastnily olympiády. Ovšem také státní vlajky naší republiky. Známe jiný případ ze Stříbra, kde si návštěvnice olympiády koupila také takovýto šátek. Když si jej uvázala na krk, byla dne 30. července 1936 policií udána, že měla na sobě šátek, na němž byla vetkána také vlajka S hákovým křížem. Státní zastupitelství má za to, že se obviněná svým jednáním snažila "projeviti své sympatie se státní formou nám nepřátelskou". Pan předseda vlády dr Hoďža v červenci slavnostně popřel jakékoli úřední nepřátelství vůči Německu. Jak udrží státní zástupce svou thesi: j.Německo je nepřátelský stát"?

Podle nejnovějšího názoru chebského státního zástupce vstoupil s nepřátelskými činiteli ve spojení dokonce ten, kdo místní skupinu německé národně-socialistické strany ve Schwarzenfoergu v Sasku vyrozuměl o nálezu dětského balónku přivěšenou dopisnicí. Také tento případ je velice poučný: Zákona neznalí četníci udali dne 27. května 1936 Františka Garlika v Německách, okres Bílina, že prý přestoupil ustanovení shromažďovacího zákona. Hlavní přelíčení, konané u okresního soudu v Bílině, však hned ukázalo, že řízení zavinila jen neznalost zákona u četníků, neboť šlo o voličskou schůzi, která podle §u 4 zákona č. 135767 jest osvobozena od jakéhokoli hlášení. Ačkoli tato věc byla již v udání zcela jasná, takže funkcionář státního zastupitelství měl nejvýše podati zprávu svému nadřízenému úřadu, že tu vůbec není dána skuť-ková podstata trestního činu a že se řízení vůbec nemá zaváděti, ohlásil funkcionář státního.zastupitelství dokonce ještě obvolání proti osvobozujícímu rozsudku. Takováto praxe musí vésti k podezření, že funkcionáři státního zastupitelství mají pokyn odvolávati se proti osvobozujícím rozsudkům v politických věcech, i když tím jednají proti jasnému znění zákona. Takové blbosti zbytečně zatěžují beztak přetížené soudy. Když se jednou takové trestní řízení podle zákona na ochranu republiky projednává, musí obviněný, i když se projeví jeho nevina, vedle věznění, trvajícího mnohdy po celé týdny, zaplatiti alespoň útraty zastoupení, což pro něho znamená těžké hmotné poškození. Zde poukazuji také na řízení podle zákona na ochranu republiky, které po dlouholetém trvání bylo v poslední době skončeno v Aši, kde 38 obžalovaných bylo osvobozeno. Dochází k hromadnému zatýkání, vězení jsou přeplněna, zatčení nejsou vyslýchám; nechávají je sedět a domnívají se, že tím způsobem z nich přece něco dostanou. Toto stanovisko státních zastupitelství musí podkopati důvěru obyvatelstva v právní bezpečnost. Stává se to tak často, že to budí zdání, že stíhání už neplatí jen pro jednotlivý případ, nýbrž že se vztahuje na sudetské Němectvo vůbec. češi naproti tomu docházejí k domněnce, že němečtí obyvatelé jsou nepřáteli štábu a iredentisty.

Propast mezi Čechy a Němci se tím tak prohlubuje, že to skoro vypadá, jakoby její překlenutí již nebylo možné. český národ nenavázal po založení republiky na učení presidenta - Osvoboditele Masaryka, kterému tanul na mysli stát, ve kterém nemělo býti ani utlačovatelů ani utlačovaných, nýbrž který vybudován na.právu a spravedlnosti měl býti zářícími příkladem smíření národů. český národ se spíše snažil navázati na bitvu na Bílé hoře. Nehledal své dějinné poslání v tom, býti zprostředkovatelem mezi západní a východní Evropou, nýbrž se domníval, že svoji úlohu najde v boji proti Němectvu. Tato myšlenka byla českému národu vtloukána všemi prostředky agitace a tiskem po celá léta a stala se obecným statkem celého národa bez rozdílu stran. Všechny potíže, které jste nám žijícím natropili, snažíte se ospravedlniti jako nápravu bezpráví, které se vám stalo před mnohými staletími. Názor paní posl. Zeminové, že Němec musí býti vyhnán, dochází zjevného nebo vnitřního souhlasu skoro všech Čechů. Toto všeobecné mínění českého národa vede k tomu, že počínajíc policejním strážníkem;,. četníkem a nejnižšími správními úředníky až k vyšším a nejvyšším místům, každý se domnívá, že koná vlastenecký a záslužný čin, když se tohoto boje proti Němectvu zúčastní pokud možno vynikajícím způsobem, k čemuž hraničářské noviny a Jednoty přispívají svým způsobem. Bojištěm je území osídlené Němci, české území tímto bojem postiženo není, jest jaksi zázemím. čtete v novinách jen více nebo méně zabarvené válečné zprávy a nemáte pravý pojem o tom, jak to ve skutečnosti u nás vypadá. My však, kteří stojíme uprostřed tohoto boje o svá nejprimitivnější životní práva, víme, že dosaženo je bodu, kdy summum jus stává se summa injuria, to jest, že právo vyhnané na ostří nože se stává největším bezprávím pro druhou stranu. Tento stav stává se na trvalo nesnesitelným. Má-li zde však nastati obrat k lepšímu, pak musíte učiniti počátek a zastaviti konečně útok, jinak budou všechny snahy zjednati jakýsi modus vivendi bezvýsledné a nedojde nikdy k vyrovnání mezi oběma národy.

Jednání správních úřadů tvoří zase kapitolu pro sebe. Co si v té příčině dovoluje policie a četnictvo svévolným postupem proti německému obyvatelstvu, je věru jedinečné. Stalo se, že zákona neznalí četníci rozpustili schůze podle §u 2 a svolavatele udali s nejsměšnějším odůvodněním. Ve Dvoře Králové konala se schůze podle §u 2. četnictvo provedlo obvyklou kontrolu a nebylo nejmenšího důvodu k rozpuštění. Konečně postavil službu? konající četník svolavatele obličejem ke zdi, ukázal rukou na jednoho účastníka schůze a nechal ho promluviti několik slov. Pak se tázal, zdali svolavatel poznává mluvícího po hlase, což svolavatel popřel. Na to byla schůze rozpuštěna. Místní skupina v Malém Griinu svolala schůzi podle §u 2, četnictvo přezkoumalo schůzi a shledalo všechno v pořádku, schůze byla však potom jako protizákonná rozpuštěna, poněvadž se nekonala v hostinci, nýbrž v obytné místnosti. členům sudetsko-německé strany odebírají četníci odznaky, praporky na kola se konfiskují. (Výkřiky sen. Modráčka.) Zpěv německých lidových písní se zakazuje a rovněž naše prastaré slavnosti slunovratu. Ve Vimperku odřízl četník jistému Josefu Pavlíčkovi s pláště dva kožené knoflíky, poněvadž na nich byla vytlačena ozdoba podobná hákovému kříži, a podal proti němu oznámení. Okresní úřady postupují nejpřísnějšími policejními tresty při nejnepatrnějších příčinách. I tehdy, když nevina obviněného byla v řádném. soudním řízení prokázána, trestají se takoví lidé dodatečně nejvyššími.policejními tresty. Mezi množstvím takovýchto stížností chci uvésti jen několik obzvláště nápadných příkladů. (Výkřiky sen. Modráčka a senátorů, strany sudetskoněmecké.) Ve Vratislavicích n. Nisou vyťal jakýsi František Kvíš v hostinci jistému Lehmannovi bez příčiny políček. Pro tento políček učiněno udání u okresního soudu. Kvíš byl odsouzen podmínečně k 50 Kč. Odvetou podal Kvíš proti Lehmannovi oznámení podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky. Lehmann však byl osvobozen. S tímto výsledkem nebylo policejní ředitelství v Liberci zcela spokojeno a odsoudilo Lehmanna dodatečně k trestu vězení na 10 dní.

Ve Znojmě byl jakýsi Karel Gröggler, bývalý hejtman, v hostinci. člen české společnosti, která byla v téže místnosti, napodobil figurku/ polního maršálka podle Burianova filmu. Gröggler se horšil nad persifláží a sedl si stranou. Tu ho jakýsi Janků udal, že hrubým a štvavým způsobem spílal republice, pročež byl obžalován podle lu 14, č. 5 zákona na ochranu republiky. Byl soudem osvobozen, ale zároveň proti němu zahájeno disciplinární řízení. Kárný výbor Grögglera osvobodil, při čemž bylo zjištěno, že udavač Janků je nevěrohodná osoba, že se netěší dobré pověsti a dopustil se již různých deliktů, takže byl vyloučen z národní gardy ve Znojmě. (Výkřiky sen. Modrooko, a senátoru sudetskoněmecké strany.) Policejní komisařství ve Znojmě odsoudilo Grögglera k pokutě 1.000 Kč nebo 10 dnům vězení pro tutéž věc, pro kterou byl v soudním řízení a kárným výborem osvobozen.

Přistoupili jste nyní k vybudování řádné válečné a silné armády, ale zdá se, že duch dobrého vojáka Švejka U vás stále ještě straší. Je příznačné, že někoho, kdo se od takovéto smutné postavy vojáka odvrací, úřady trestájí. Takováto rozhodnutí musí hluboce urážeti právní cit všech právně myslících lidí. Měli jsme příležitost přednésti mnoho obzvláště význačných případů panu ministru vnitra, jenž nám také s největší ochotou přislíbil co nejpřísněji je vyšetřiti. Na základě daných slibů tyto případy zde neprojednáváme. Příznačný případ, jak lidé naprosto nezúčastnění musí trpěti pro nervositu četnictva, je tento: Karlovarský kavárník Bedřich Schmalwieser chtěl počátkem října jeti do Prahy na kopanou a utrpěl v obci Tuchlovicích poruchu. O několik dní později jel zeť Schmalwieserův, pražský herec Max Schipper, z Karlových Varů do Prahy. V Tuchlovicích chtěl svému tchánovi připomenouti nezdařenou jízdu do Prahy, koupil v Tuchlovicích pohlednici, na které bylo viděti místo, kde auto utrpělo poruchu, napsal na ni. několik žertovných slov, udělal křížek, kde se porucha stala, a napsal pod to: "Hier starb ein Praga", poněvadž jeho tchán jel na voze Praga. Poštovní úředník odevzdal tuto pohlednici četnictvu; v Tuchlovicích a oba četli: "Hier starb ein Prager". Obchodník, kde pohlednice byla koupena, udal, že v říšskoněmeckém autu byli Němci. Po svém návratu do Karlových Varů byl Schipper zatčen, poněvadž četnictvo v Tuchlovicích zaslalo za ním zatykač, že snad jde o fémovou vraždu. Schipper byl ovšem, když věc vysvětlil, karlovarským policejním komisařem ihned propuštěn. Když však večer téhož dne jel zase do Prahy, byl v Tuchlovicích se svou ženou a tchyní zatčen. Schipper byl vzat do křížového výslechu, který trval několik hodin. Teprve když se karlovarská státní policie příštího dne za Schippera zaručila - v den zatčení nebylo telefonické spojení již možné - byla tato fémová věc vyřízena. Pro postižené to jistě nebyla příjemná věc.

Bylo by možno prokázati sta případů, jak bezpečnostní orgánové ve,.své nervositě zachycují věci, za nimiž ve skutečnosti nic není, které však jsou s to úplně otřásti důvěrou k bezpečnostním orgánům. V policejních orgánech nespatřují se již bezpečnostní úřady povolané k tomu, aby chránily.majetek a život, nýbrž se považují za instituci, která je zde k tomu, aby šikanovala obyvatelstvo.

Předseda (zvoní): Pane kolego, prosím snažně, jsme v zákonodárném sboru a ne v čtenářské besedě. Je nemožné, aby předseda toleroval permanentní čtení řeči až do konce. Jsem povinen zachovávat jednací řád, a proto prosím, aby řeči nebyly čteny.

Sen. dr Tischer (pokračuje): čtu jen jednotlivé příklady, které musím přesně uvésti.

Předseda (zvoní): Proti čtení.statistik a citátů nic nenamítám, ale předčítání celých dříve zpracovaných řečí nelze podle jednacího řádu tolerovat. žádám pana řečníka, aby pokračoval.

Seru dr Tischer (pokračuje): Pojem spravedlnosti obsahuje dvojí věc, totiž: právo a spravedlnost. Strnulé, jednostranné trvání na mrtvých paragraf ech zákona vede.právě tak k nespravedlnosti jako jednostranná spravedlnost. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Tischer (pokračuje): Také pro správní úřady musí zásada spravedlnosti platiti stejně jako pro řádné soudy, a to tím více, ježto se právě správnímu soudnictví vždy větší měrou přiznává volné uvážení. žádné volné uvážení nesmí se však nikdy státi libovůlí a musí vždy býti naplněno základní myšlenkou spravedlnosti. Rovnost před zákonem a spravedlnost jsou základy, na kterých je vybudována naše ústavní listina. Každý jednotlivý správní akt musí býti prodchnut těmito zásadami, a to prodchnut tak, aby vyhovoval základním podmínkám spravedlnosti. Jen tak učiněn bude konec často vytýkaným přehmatům při provádění správního soudnictví, neboť volné uvážení neznamená nikdy libovůli. (Sen. Brodecký [německy]: Také v Berlíně?) Jsme přece zde, případy jsou z československé republiky a nikoli z Berlína! Každý orgán veřejné správy, který vydává nějaké rozhodnutí, jímž je dotčena zájmová sféra jednotlivcova, vykonává soudní funkci, ať je to policejní strážník, četník nebo okresní hejtman.

Správní úřady nesmějí také smýšleti jednostranně,. jen podle státní raisony, neboť to vede neodvratně rovněž k nespravedlnosti. Správní orgánové měli by míti stále na mysli svou služební přísahu, neboť přísahali, že budou zachovávati všechny zákony a plniti pilně, svědomitě a (nestranné všechny úřední povinnosti podle platných zákonů a nařízení. Opouštějí-li toto stanovisko, porušují svou služební přísahu, prohřešují se nejen proti ústavnímu zákonu, nýbrž jednají také proti §u 25 zákona na ochranu republiky (ohrožení veřejné správy orgánem veřejné moci).

Aby tyto závady byly pokud možno odstraněny, žádáme pro veřejnou správu: 1. Zákonité zavedení ručení úředníků, ručení za škodu po způsobu soudcovského syndikátního ručení. 2. Ostřejší používání disciplinárních předpisů. S. Létací inspekce podřízených úřadů inspektory z ústředních úřadů. 4. Zavedení jurisdikčních senátů prvé stolice podle iu 86 ústavní listiny. 5. Urychlení instančního postupu ve správním řízení uložením povinnosti podávati periodicky zprávy nadřízeným úřadům.

V souvislosti s ministerstvem vnitra chtěl bych ztratiti také několik slov o aféře Fénixu, při které bylo postiženo mnoho tisíc pojištěnců středního stavu v sudetskoněmeckém území. Bylo nám svého času přislíbeno rychlé vyřízení této věci. Od nařízení, vydaného v létě tohoto roku, nebylo však o tom sděleno nic.

Táži se tudíž pána ministra vnitra:

1. Kdy dojde ke konečné úpravě otázky Fénixu, resp. kdy bude vydáno prováděcí nařízení k nařízení o Fénixu?

2. Jaké jsou výsledky řízení a) ve Vídni, b) v tuzemsku, c) jaký je stav soudního vyšetřování, d) jaký je stav disciplinárních vyšetřování?

3. Jaký je stav likvidace: a) Podle jakých směrnic se; stanoví prodej aktiv v tuzemsku a kdo stanoví hodnotu předmětů jmění? b) Jaký podíl máme očekávati z Vídně, resp. jakou částku má poskytnouti vídeňská ústředna na sanaci československého ústavu?

4. Jak je tomu s novou společností Fénixu v Praze? a) Kdo bude upisovati akcie a jaký podíl obdrží svaz pojišťoven? b) Jak bude převážně sudetskoněmecký obchod rozdělen mezi jednotlivé pojišťovny? c) Jaké další obory vedle životního pojištění má nová společnost podnikati? d) Jaké vyhlídky mají snahy po monopolisaci určitých oborů v pojišťovnictví? e) Jaká záruka se poskytuje, že novým obchodem nové společnosti nebudou poškozeny zájmy dosavadních společností? (Potlesk senátoru strany sudetskoněmecké.)

Předseda (zvoní); Dále má slovo pí sen. Koutková.

Sen. Koutková: Vážený senáte!

Chci promluviti dnes k rozpočtu ministerstva soč. péče, jemuž byla věnována již značná pozornost, domnívám se, plným právem. Zůstává stále zájmem mnohých z nás snaha o zmírnění hrozné bídy našich nejširších vrstev pracujícího lidu, které byly postiženy hospodářskou krisí nejvíce. Před námi defiluje stále ta velká armáda nezaměstnaných, kteří bez své viny trpí i s rodinami a prožívají hotové martyrium. Vidíme také následky této nezaměstnanosti; je to hlavně podvýživa, zaviněná strašlivým poklesem kupní síly, podlomené zdraví, pokleslá populace a degenerace mladých.

S povděkem a radostí sledujeme hospodářské zlepšování, které se projevilo tím, že do pracovního procesu byly přibrány řady nových pracovníků, zlepšila se poněkud možnost nalézti zaměstnám a tím i výdělek. žel, že tímto částečným zlepšením hospodářských poměrů se u nás nezlepšila též životní úroveň dělnictva, ba zaměstnanectvo ještě letošního roku bylo nuceno svoliti k určitým srážkám s hodinových mezd a úkolových sazeb.

Jsem zástupkyní župy královéhradecké, chudičkého dnes kraje náchodského, kde velká část textilních podniků povětšině zastavila provoz a připravila tak o chléb množství rodin. A v továrnách, které dnes částečně zahajují práci, není ojedinělým zjevem týdenní výdělek textilního dělníka 50 až 60 Kč, u ženy dělnice je výdělek tento mnohdy ještě mnohem menší. Chce-li žena jíti za výdělkem a nemá-li komu svěřiti své děcko, musí za jeho ošetření zaplatiti denně 5 Kč, za týden 25 Kč, a co jí pak k úhradě ostatních potřeb zbývá? Je nutno se zamysliti nad těžkým životem těchto žen, nad tím, co strádání, bídy, utrpění a odříkám musejí prožíti rodiny nezaměstnaných a polozaměstnaných. Porovnáme-li dnešní nízký výdělek dělníka s běžnými cenami potravin, je na první pohled zřejmo, že není možno, aby z tak nepatrné částky mohly býti opatřeny i jen nejnutnější potřeby životní. Odtud také to veliké procento lidí podvýživou trpících. (Tak jest!)

Velikou pravdu řekl pan ministr soč. péče v rozpočtovém výboru, že zkušenosti světové ukázaly, - že zmírnění hospodářské krise nastalo v těch státech, v nichž mzdy a platy jsou slušné, kde má obyvatelstvo řádnou kupní sílu. -Nízké mzdy a platy v našem státě jsou stinnou stránkou, vzbuzující velkou starost těch, kdo události,sledují.a vidí jejich následky. Pronikavější oživení našeho hospodářství se dostaví, až vedle energických opatření, směřujících k rozmnožení pracovní příležitosti ve všech oborech, budou uskutečněny také řádné mzdy a platy a tím zvýšena kupní síla většiny našeho obyvatelstva.

Jsou i jiné důvody, které volají po náležité úpravě mzdové a platové, a to důvody nutné obrany našeho státu, neboť naše nejmladší generace, děti, trpí podvýživou a nedostatečnou péčí nejvíce, a mnohé kraje, zejména průmyslové, strádají nedostatkem mateřských škol. Na př. na celém Náchodsku ani v Hronově není žádné dětské veřejné opatrovny ani mateřské školky, kam by žena dělnice, která musí za výdělkem stejně jako muž, mohla dáti děti do ošetření. Ty jsou tak ponechány samy sobě zcela bez dozoru, bez kousku teplého jídla, mnohdy vystaveny nebezpečí ulice, bez ošetření.

A veškeré úsilí o zřízení těchto nutných institucí bylo dosud marné. Obce a obecní sociální péče nemají peněz a musejí veškerou dosavadní činnost omezovati, a přece právě v této těžké době hospodářské krisí by obce potřebovaly mnoho, velmi mnoho peněz, neboť zastavená nebo omezená činnost sociálních péčí znamená opět jen zvýšenou bídu těch nejchudších. (Tak jest!) Je nutno domysliti, co znamená a co jest.nezaměstnanost ve své podstatě, ve všech svých strašlivých důsledcích na člověka, na jeho duševní a tělesný stav, na jeho rodinu a děti, ve všech důsledcích, které z toho plynou pro národ a stát. Obec a její sociální péče má a musí tu nahraditi péči.rodinnou ve všech směrech, kde možnosti rodiny nestačí. Naší povinností též je postarati se o řádnou péči o matky a děti, správnou populační politikou udržeti všechny narozené děti na živu, a je si jen.přáti, aby odborům soč. péče a ochraně matek a dětí byl tento úkol umožněn a byla jim dána dostatečná úhrada, aby mohlo býti náležitě postaráno o každé narozené dítě. (Tak jest!)

Stejně důležitým úkolem je péče o dítě v době předškolní, jak jsem již dříve naznačila, kdy sta, ba tisíce dětí zůstává bez do hledu a ošetření, které jim mají skýtati opatrovny, útulky, jesle a školky mateřské.

Dělnictvo a zvláště dělnické ženy jsou neskonale vděčný panu ministru soč. péče inž. Nečasovi za jeho iniciativní práci a velkou píli, kterou projevuje v tak těžké době, jako je dnešní, ve prospěch nevinně trpících. (Výborně!)

Víme však, že mnohá snaha pana ministra naráží často na určité potíže. A tu by bylo záhodno, aby si všichni uvědomili, jak velkým nebezpečím pro klid v našem státě může býti velká armáda nezaměstnaných a hladových, a aby v této záslužné práci všemožné podporovali pana ministra soč. péče.

Vítáme rovněž snahu ministerstva soč. péče o vypracování zvláštního zákona, jímž má býti péče o mládež upevněna a soustředěna y oblasti celé republiky. Bylo by jen žádoucno, aby zákon ten byl uveden v platnost pokud možno nejdříve.

Ráda bych vyzvedla ještě "jeden významný moment, který zaslouží, aby byl řešen celou vládou, problém nezaměstnané mládeže. I zde poskytlo ministerstvo soč. péče svým zásahem pomoc jak zaměstnáním mladistvých dělníků, tak svými ochrannými útulky pro nezaměstnaný dorost. Letos byly uvedeny v život celkem 164.

Velmi důležitou otázkou pro nezaměstnanost mládeže je volba povolání. Jsme povděční vlád. nařízení čís. 217 z r. 1936, jímž se přikazuje zřizovati poradny pro volbu povolání. Jenom bychom si přáli, aby tyto poradny byly náležitě vybaveny jakožto psychotechnické ústavy a aby vyhovovaly po stránce informační, pokud se týče vyhlídek v určitých hospodářských odvětvích.

Chceme věřiti, že zprostředkování práce - znovu se tak vracím k vládnímu nařízení č. 217 - umožní mladým lidem, aby se uchytili v pracovním poměru. Jsou to zejména učňové po vyučení, vojíni vrátivší se z vojny, mladá inteligence, která po skončených studiích marně prosí o zaměstnání. Ti všichni si zaslouží nejúčinnější pomoci nás všech.

Je zcela odůvodněný náš požadavek, aby zaměstnavatelé byli povinni zaměstnávati učně alespoň po dobu jednoho roku po vyučení, neboť je největší zkázou mládeže, když po vyučení zahálí i jen několik let a zapomíná tak, Čemu se naučila. Dostane-li posléze některý šťastnější práci, není pro dlouhou zahálku způsobilý náležitě ji vykonávati. Bylo by proto dobře, aby v době nezaměstnanosti bylo dále postaráno o náležitý výcvik naší mládeže, ať již ve formě-zvláštních kursů nebo přispěním příslušných odborných škol.

Zprostředkování práce musí býti vybudováno v tom směru, aby skutečně bylo pomoženo především těm nejpotřebnějším, odkázaným toliko na vlastní výdělek, bez jakékoli podpory rodičů neb podpůrných korporací.

Veškerá opatření, jimiž až dosud byla potírána nezaměstnanost, byla vlastně jenom pomocnou akcí. Pod titulem investičních prací a produktivní péče byla zaměstnána sice velká část z.práce vyřazených, ne však všichni. A my chceme, aby každý, kdo pracovati chce,

pracovat skutečně mohl. Proto znovu naléhavě voláme po zkrácení pracovní doby. Toto zkrácení sice neodstraní nezaměstnanost trvale, povolá však do práce další část bídou a nouzí strádajících.

Význam všech podpůrných akcí pro nezaměstnané, jež ministerstvo soč. péče podniká ve snáze pomoci osobám strádajícím nejvíce krisí, podvýživou a nedostatkem v zimních měsících, kdy nouze doléhá na nezaměstnané nejvíce, dělnictvo plně oceňuje jako jediné dobrodiní a upřímnou snahu pomáhati všem obětem hospodářské krise. Přáli bychom si jen, aby zemské úřady dbaly návrhů okresních úřadů, které nejlépe znají situaci ve svém obvodu a podle toho sestavují požadavky, a aby škrtáním neztěžovaly práci ministerstvu soč. péče.

Náš trpící lid zachovává klid proto, že vidí tuto snahu ministerstva a ona pevnou-důvěru ve stát, ve sněmovny a v povolané činitele a věří, že učiní vše, aby neutěšený stav byl v dohledné době zlepšen.

Pracující lid zůstal věren demokracii. Ani my jej nezklameme, budeme pracovati v otázkách sociálních s každou stranou, která chce pracujícímu lidu skutečně prospěti a která chce pomáhati státu a prospěchu veřejnosti. (Výborně!)

Dáti lidu práci, překonati hospodářský rozvrat a bídu, toť nejdůležitějším úkolem vlády, ale také velmi důležitým úkolem zákonodárných sborů. (Tak jest! Výborně! - Potlesk.)