Pan předseda vlády tvrdil zde s tohoto místa, že u nás musí býti zachováván zákon od každého a vůči každému. Myslím, že by se to mělo rozhlasem velmi ostře sdělit mnoha zřízencům, najmě zřízencům uniformované stráže a také mnohým byrokratům, že u nás žijeme v právním řádu a že nejsme,tam, kde kdo má moc a sílu, může použíti svého nadpráví proti výslovnému znění zákona. O tom jsem mluvil zde již před 14 dny, když jsme projednávali zákon. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Pan předseda vlády prohlásil, že zahraniční situace donutila nás ke zdokonalení vojska. Proti komisi máme brániti, kdo ohrožuje československo? Moskva? Paříž? Myslím, že na prvním místě ohrožuje česko slovensko Berlín, Budapešť a Varšava, a proto myslím, že každý, kdo paktuje s činiteli v Berlíně, Varšavě a Budapešti, dopouští se těžkého provinění na osudu tohoto státu. U nás je vypsána půjčka na obranu státu, ale jak vidíme podle poslední zprávy na Ostravsku ještě ani jediný z milionářů a miliardářů neupsal nic, ale strhují dělníkům na výplatě po 100 Kč anebo zaručují, že jim budou postupně strhovat na půjčku na obranu státu až na 500 Kč. Zde vidíme jasně, kde je přítel a kde nepřítel, a proto v poledne měl jsem zde ostřejší výstup, když jsem na adresu pánů z agrární strany učinil výrok, že všichni ti, kteří paktují s Henleinem a henleinovci - o nichž řekl pan předseda vlády podle výroku pana Henleina v Chebu, že je to vyložená iredenta - mají býti ze státotvorné strany vyloučeni. Pánové, jedno z dvojího: nelze, aby předseda vlády, člen agrární strany označil předsedu určité strany za výslovného nepřítele tohoto státu - neřekl to, ale mezi řádky si to každý dočetl a na druhé straně, aby funkcionáři téže strany s těmito se - domlouvali, ať v prosinci anebo v dalším čase od prosince min. roku. My bychom vítali upřímně a vítal by, (Výkřiky sen. Sechtra.), pane kolego, všechen pracující lid v Československu, aby u vás nastalo krystalizování, aby se tu páni zástupci křídla velkostatkářů, křídla kartelářů a bankovního kapitálu, který také ovlivňujete, jednou jasně oddělili od těch pracujících domkářů a malorolníků, kteří sice tvoří masu a kádr voličstva, ale kteří nerozhodují. Je to právě toto velkostatkářské křídlo, právě toto křídlo pana Vraného a Stoupala., jimž je tak trochu spiritus sanctus pan Kahánek, které se paktovalo v prosinci min. roku a paktuje pořád ještě s těmi, jež tu označil dnes člen vaší strany, předseda vlády, za vyslovené nepřítele státu, ba za štváče proti československému státu, poněvadž zde uváděl na pravou míru, že nikdo nikdy nerozšiřoval v Československu nenávist vůči Německu a Němcům, a že prostě je to více méně věc, která nebyla opodstatněna, kterou prohlásil Konrád Henlein v Chebu. Co dělá vaše velkostatkářské křídlo? Nejen že nás hospodářsky ubíjí ti, co rozhodují v kartelech, ale koho v nich zkracují? Průmyslníky národní demokracie anebo bankéře? (Výkřiky.) Snad také faráře, poněvadž faráři mají většinu polí pronajaty. Zkracují rolníky československé, zkracují je při výkupu zemědělských plodin ti lidé, kteří se zmocnili ohromného majetku pozemkového, nebo kteří dobyli ohromného hospodářského rozmachu různými machinacemi a dnes vidí, že je pro ně tato demokracie nebezpečná, že jsou ohroženy jejich zisky a proto raději na škodu tohoto státu, samostatnosti a národa se budou paktovati s úhlavním nacionálním nepřítelem tohoto státu a národa, aby byly zabezpečeny jejich zisky, než by dělali politiku, pro kterou se vyslovily zákonodárné sbory i vláda československá, že nestačí k obraně státu zdokonaliti armádu, že nestačí půjčka na obranu státu, nýbrž že je nutno hledati republice věrné a nevěrolomné přátele k obraně tohoto státu. Československá politika takové přátele jednou našla, našla je v Paříži a v Moskvě, a také jinde. A tu najednou vidíme od reakčního pravičáckého křídla v agrární straně snahu změniti tuto zahraniční politiku od Moskvy a Paříže, kterážto Paříž je už dnes se svou lidovou frontou nebezpečnou různým Stoupalům, Vraným a podobným a proto se snaží politiku odvrátiti od Paříže a Moskvy k Berlínu a nechápou, že tím je zpečetěn osud tohoto státu a našeho národa. (Výkřiky sen. Sechtra.) Proč se paktuje pořád? Řekněte mi, proč rodina pana dr. Kahánka jezdí stále mezi Peští, Varšavou a Berlínem? Kdo to platí? Vy, kteří máte tisk pro chudý malorolnický lid, tolik na tom tisku vyděláváte, že rodina vašeho redaktora, který notabene není šéfredaktorem, má na to, aby stále jezdila od Berlína k Varšavě a Budapešti? A myslíte, že československý lid a československý národ je tak dalece na hlavu padlý, aby nechal kouti pikle o svém osudu takovým chameleónům, kteří jsou k mání, jako je dr. Kahánek, tomu, kdo lépe zaplatí? To bychom skutečně nezasloužili, abychom chvíli existovali, to bychom zasloužili, aby každý sebevědomý člověk, který je trochu charakterní, před námi odplivl. (Sen. Sechtr: Myslím, že jste ho také přemlouvati!) Myslím, že kdybychom mu 50 Kč přidali, že by přišel. Kdyby přišel páter Šrámek z Říma a donesl petrské halířky a přidal mu 100 Kč, přešel by i tam.

Nevěrec zedník může stavět arcibiskupský palác, nevěrec švec může dělat kardinálovi boty, ale nevěrec nemůže dělat katolické noviny, poněvadž je to podvod, švindl a bezcharakternost nejvyššího stupně. A jestli je takový charakter, který může přebíhat vždy k tomu, kdo mu více zaplatí, a jestli veřejnost vidí, že on a jeho rodina kují takové pikle, je především na vás, na prvém místě na těch, kteří u vás ve straně vedou - abyste ho klepli přes prsty a abychom pranýřovali tuto věc před širokou veřejností. (Sen. Sechtr: My jsme senátoři a ne redaktoři!) A vy, členové strany, jste bez vlivu? Vy nejste ani tolik, co obyčejný kaprál u setniny; abyste měli vliv na to, kterým směrem ta setnina půjde? To je ubohé. My v takovém podřízeném postavení u nás nejsme. (Výkřiky sen. Sechtra.) Nebudu se s tebou o tom přít.

Pan ministr financí prohlásil, že zákon z r. 1927 chtěl přinésti podnikání daňovou úlevu a zákonem o stavebním ruchu měla býti umožněna technická rovnováha podniků zhodnocením reálných hodnot v bilancí. Ukázalo se, prohlásil pan ministr, že je nutná náprava. To je pravda, to se ukázalo, že je nutná náprava. Proč? O zákon z r. 1927 jsme měli velmi tuhé boje v rozpočtovém výboru, bylo těch schůzí přes 50, tehdy se zákony zrovna tak po pekařsku nedělaly jako dnes: večer si objednám za pět rýnských pečiva a ráno to mám. Zákon, kterému se musí podříditi 15 mil. obyvatel tohoto státu, zákon tak dalekosáhlý, jako je berní reforma, zasahuje opravdu propracování, úvahy, a úvahy nejen u koaličních stran, ale také aby koaliční strany braly na zřetel rozumné a užitečné návrhy oposice. Tehdy jsme kolikrát za jeden den projednali 3 až 4 paragrafy. Dne, to máme spolknout i s výborem během 48 hodin! Tehdy, když se projednával zákon o berní reformě, prohlásil pan ministr Engliš, že jsou zachyceny všechny zisky, zvláště bezpracné, že neuteče žádný ani s jednou korunou. A výsledky za těch 9 let? Prosím, kapitalisté ušetřili za 9 let, podle zákona čísla. 76/1927, proti předcházejícímu platnému zákonu 9 miliard na daních. Vážení, a hned nato podle zákona o stabilizačních bilancích si vytvořili fondy 13,5 miliard, tak zv. stabilizační fondy. A dnes nejdeme na tyto fondy, na ty úspory: Někdo řekne: Mají ti kapitalisté těch 22 miliard? Nejsou na hromadě, samozřejmá věc, ale byly by se za těch 9 let otočily několikrát a měl by z toho zisk stát i občané a bylo by se to projevilo na všecky strany. Představte si, 22 miliard stabilizačních bilancí, zisků a ušetřených daní v době nezaměstnanosti, v době krise, kdy 3/4 mil. dělníků je bez práce a kdy statisíce exekucí čeká na rolníky a maloživnostníky.

Pan ministr financí si včera s tohoto místa, stěžoval na to, že osobní výdaje ve státě vyžadují nákladu 8.600 mil. Kč. Nebylo by záhodno, když sám šéf finanční správy si stěžuje na tak ohromnou částku, aby trochu také podal rozbor, kdo participuje a jakými částkami na tomto ohromném obnosu? Včera měli v první lavici agrární strany debatu: Sekční šéf - přes 90.000 Kč ročně! Na kterého čerta to potřebuje, řekněte mně! Železničář po 16 letech služby má 600 Kč měsíčně! Vždyť je to nerozumné, jak se odměňují veřejní zaměstnanci. V době, kdy mají dětí ve škole, na gymnasiu a jiných učilištích, nemají dostatek a dělají dluhy, jestli jim kdo půjčí. Nepůjčí-li, pak živoří. Když je pak někdo starý, 58, 60 let, zvedá se mu jeho plat. Nezdá se vám, že by se to mělo regulovat jinak? 8.600 mil. Kč ročně je ohromná částka a tato otázka by jistě zasloužila správného ventilování, ale nejen to, nýbrž správného praktického rozřešení.

Včera jsme jednali o předloze v rozpočtovém výboru. Pan sen. Modráček prohlásil několikrát jako referent v rozpočtovém výboru: Nesouhlasíme s tím, ale co máme dělat? Musíme to schválit. Dnes mne přirovnával kolega z agrární strany k p. kol. Krejčímu, že prý mluví právě tak, jako bych mu byl tu řeč napsal. Jaké je to dvojité jednání: ostře odsuzovat určité předlohy, dělat proti nim největší bengál, ale nakonec není jiné cesty, než že to musíme schválit. Jaká je to demokracie, když senátoři - už vyspělí muži, pravda, mnozí jsou mezi námi už starci - nesouhlasí s určitými předlohami, odsuzují je ve výborech, v plenu, ba i v novinách., ale schválí je? To si přece člověk nedovede představit, jak je to možné, jaká je to mužnost u pánů z vládních stran, že dělají něco proti svému přesvědčení, když jsem jist, že všem těm, které mám čest zastupovat, to bude škodit, ale zato to bude prospívat jen hrstce lidí, kteří si to za.řídili, že ovlivňují vedoucí a diktují zde potom různé předlohy, které jdou k duhu nikoli pracujícím, nýbrž kapitalistům!

Chápu rozčilení nad ustanovením předlohy, že z platů nad 250.000 Kč se mají zadržet 2/3 na daně. Je to vyložená provokace, když se vůbec mluví o zadržení platů nad 250.000, 20.809 Kč měsíčně v době, kdy 2/3 lidí nemá dost chleba a brambor! Nezdá se vám, že jsou správné naše návrhy, které jsme podali a které vám zde pan rada přečte, aby všechny takové příjmy a zisky byly zkonfiskovány ve prospěch státní pokladny, která má trvalou tuberkulosu? Není to přímo dráždění dělníků pracujících a tím více nezaměstnaných, pomocných zřízenců v úřadech a aspirantů, když my tu děláme berní reformu a když vládním návrhem necháme 250.000 Kč nepohnutých a teprve nad 250.000 Kč béřeme 2/3, aby se mohly zdanit? Přece nejsme malé děti a také nežijeme v dobách normálního klidu, jaký prožívalo Rakousko v letech 1890 až 1905, nýbrž v době tak pohnuté nejen uvnitř státu, nýbrž i v zahraničí, že takové věci - jako my tu chráníme lidi ještě nad 250.000 Kč ročního příjmu - zapalují. Je to právě tak, jako když člověk vidí v předloze, kterou projednáváme, že z gratis akcií se bude platit 15 % daně, a 85 % strčí staří páni akcionáři do kapsy. Nejpodařenější je - schoval jsem si to, čísti to nebudu, dostali jsme to všichni členové rozpočtového výboru od pana referenta Modráčka, kde nám to vylíčil, dal nám to tištěné - že malé záložny budou platiti větší daň podle předložené osnovy, nežli záložny velké. No, to že je reforma daňová, která má jíti na bohaté, aby platili, poněvadž mohou, která má chrániti chudáky? Prosím, družstvům se zvyšuje daňová povinnost z 1 promile na 4 promile, ale na druhé straně jenom na zvláštní dani výdělkové od r. 1927 do r. 1934 zaplatili kapitalisté o 900 mil. Kč méně, čili samospráva přišla o více než 51/2 miliardy Kč na přirážkách. Zvláštní daň výdělková vynášela až do r. 1927 247 mil. Kč ročně, předlohou r. 1927 změnila se platba, r. 1930 bylo 80 mil. Kč preliminovaných, ale podle účetní závěrky vynesla platba pouze 70 mil. Kč, čili zvláštní daň výdělková, kterou platí větší podniky, nikoliv drobní živnostníci, kterou platí vůbec podniky velkoprůmyslu, se jim snížila o téměř celé 3/4. Není prý peněz, nevíme o nich, my komunisté bychom o nich věděli, ale vláda o nich nechce vědět, jak jsem podotkl při řeči pana kol. Krejčího. Miliardu převodních poplatků zaplatili drobní rolníci a domkáři, poněvadž polovina baráků přešla do rukou dědiců, jedna generace nehospodaří 35 1et průměrně - ale budu to opakovati stále, poněvadž tato věc nikdy není stará: dědici po tragicky zemřelém Baťovi měli zaplatiti 7 %, t. j. 70 mil. dědické daně, nezaplatili však ani haléře, poněvadž, jak mi pan ministr odpověděl na moji intervenci, akciová společnost úmrtím jednoho akcionáře se nerozpadává, jmění se nepřevádí, a proto se neplatí převodní poplatek. A pánové, jak tomu bylo u této akciové společnosti, tak je to u všech. Na to se tak rafinovaně dělají zákony, aby chránily ty, kteří si nevědí s penězi rady a kteří podle obviněn pánů ze strany agrární vyvážejí miliardy z hranice, kdežto chudáci nemohou zaplatiti (Výkřiky.) Nemohou za to, že utíkají. Těm, kteří mají zaplatit převodní daň, a platit nemohou, exekutor bud to pohrozí prodejem nebo se musí zadlužit.

Čekali jsme při berní reformě, že bude opraven § 276, odst. 3 zák. č. 76 z r. 1927, kde stojí výslovně, že daň předepsaná poplatníkovi může býti na žádost zcela nebo částečně prominuta, byla-li by jejím vymáháním vážně ohrožena výživa nebo přivoděna hospodářská zkáza.

Chtěli jsme, aby slovo "může" bylo změněno na slovo "musí". Proč? Právě na základy tohoto §u 276, odst. 3 se odpisovaly desítky, ba stovky milionů. Pan referent k účetní závěrce z vládní strany nám to vždycky potvrzoval, že podniky používaly tohoto paragrafu, hrozíce, když by musily zaplatiti dlužné daně, zkázou podniku. Ale na druhé straně, jak jsem řekl, v rozpočtovém výboru, intervenoval jsem nedávno v Hradišti, kde byly zabaveny krávy, koně, králíci, kozy, hoblice truhlářská, kde bylo zabaveno obilí, ale protože je tam to slůvko "může", je to dáno na uvážení úředníka a ten málokdy uzná, že u drobného živnostníka a domkáře to ohrožuje existenci jeho i jeho rodiny, způsobuje zkázu podniku, to se neuzná a sebere se mu poslední. Nezdá se vám, že k tomu by měla býti komise, je-li tu v zákoně určité ustanovení o t. zv. přezvědných osobách, které dokonce požívají částečné ochrany zákonů. Myslím, že by tuto otázku, jak se v praksi má provozovati § 276, odst. 3, měli také lidé, kteří jsou nezaujatí, v obcích nebo v obvodech zkoumati a neponechati to jen byrokratickému, strnulému rozhodnutí těch, kteří necítí s těmi, jimž berou poslední kousek dobytka nebo poslední stroj. Zákonem, který se reformuje touto předlohou, slevují se velkostatkářům na pozemkové dani všechny válečné přirážky, jak je to obsaženo v zákonu č. 76 z r. 1927. Již tehdy jsme jednali o tom, že půda je špatně bonitovaná, že velkostatkář sousedí s rolníkem jen brázdou, jen mezníky, ale že půda rolníka jest ve 2. až 4. třídě, kdežto půda velkostatkáře je v bonitě o 2 až 3 třídy méně hodnotné. Tehdy se nám slibovalo v rozpočtovém výboru, že se vážně pomýšlí na přebonitování půdy správně podle toho, jakou skutečnou hodnotu má, poněvadž podle toho se vypočítává pozemková daň, na níž se právě navazují 500 až 600 % a přirážky. Dosud nejsou ani přípravné kroky v té věci učiněny. Uvažte, že katastr byl založen před 150 lety v dobách tereziánských a josefínských a opraven v r. 1869. V r. 1869 již vláda absolutního feudalismu byla odstraněna. Víte dobře, že po vítězném roce 1848 nastala vláda kontrarevoluce a systém útisku. Šlechta, když se nemohla hojiti na robotě rolníků, převalila na ně daňová břemena, která byla v tehdejší době hlavním zdrojem příjmů státních, neboť tehdy nebylo průmyslu, obchodu a jiného podnikání v takovém měřítku a jako dnes. Známe z historie, že ten a ten okres nebo obvod, půl Moravy, zkrátka, kde byly císařské statky nebo statky lichtensteinské, nebo v Čechách statky Schwarzenberků, kteří měli vliv u dvora, tam se udělala bonita nižší a kde byl drobný lid, se udělala bonita vyšší. Dnes se to má napraviti, ale dočkáme se nápravy? Myslím, že ne. Proč? Při pozemkové reformě se vytvořilo skoro 2000 zbytkových statků. My komunisté jistě nemáme interesu, aby zbytkové statky existovaly a také nemáme rozhodujícího vlivu v tomto státě. Statky dostali političtí příslušníci agrární strany. (Výkřiky: Zase?) Nebudete přece chtíti tvrditi, že je dostali komunisté. Nebudu chtíti tvrditi, že je papír černý, když je bílý. Tyto zbytkové statky jsou nabyty právě z té nízko bonitované země a důsledky toho jsou, že právě nejvlivnější strana ve vládě, která tvrdí, že hájí zájmy drobného pracujícího lidu a. také má název strana. drobného pracujícího lidu, za 9 roků nebyla s to učiniti přípravy k řádnému přebonitování půdy.

Nebylo, poněvadž se nechťělo, poškodilo by to několik stovek, ba myslím dobrý jeden a půl tisíc příslušníků té strany, která rozhoduje, a čert vezmi, že je tu na 300.000 rolnických usedlostí, které, až pomine ochrana těch, jsou v nebezpečí, že budou exekučně prodány. Vždyť dnes se scházíme již ne s desítkami, ale se stovkami, kde jsou pro několik tisíc rolníci 10, 15, 20měřicoví a 3 až 4hektaroví odprodáváni.

Zrovna tak je tomu s domovní daní třídní. Rolník musí platiti domovní daň i z výměnkářského baráku, má-li 12 m² a okno, ale velkostatkář, na něhož dře 50 rodin, někdy také i více, někdy méně, a on tyto své robotníky, kteří dělají od slunce do slunce, má umístěny v těch obývacích místnostech, nebude musiti platiti žádnou domovní daň třídní. Co to je za spravedlnost? Od třídní daně jsou osvobozeny tovární budovy, fary, kláštery, šlechtické paláce, ty pod rouškou, že jsou to památné místnosti.

Máme zde návrh, který budete slyšet, který je propočítán, a podle něhož drobní lidé by byli úplně osvobozeni od placení a přes to by vynesla domovní daň státní pokladně 400 mil. Kč, ovšem musili by platiti ti, co mají. To je samozřejmá věc. Víme, že nemůžeme tu víc dělat, než návrh podat a referovat o něm široké veřejnosti.

Zkrátka, celá předloha je stejně reakční jako předloha z r. 1927, ačkoli ji dělala vládní panská koalice. Kdyby bylo bývalo více času - ale nebylo ho, neboť za 48. hodin nelze takovou důležitou materii zpracovat - kdyby na to bylo několik týdnů, daly by se vytáhnouti z archivu referáty těch pánů poslanců a senátorů, kteří pronášeli ostré výtky k zákonu č. 76 v r. 1927; pak bychom se setkali s velmi pěknými připomínkami.

Nepřímé daně činí u nás skoro 80 %. Ty platí dělníci, drobní rolníci, drobní maloživnostníci, a teď ještě i v přímých daních naprosto není dobrého úmyslu uleviti těmto produktivně pracujícím vrstvám. Je 25kráte více nepřímých daní než bylo v dobách předválečných. Počítejte, valorisujte to 7 a 1/2krát, a přijdete k cifře, že je dnes zatížen v tomto státě nepřímými daněmi poplatník skoro 3 a 1/2krát více nežli byl v době předválečné, i když to budete valorisovat znehodnocenou korunou a násobiti 7 a 1/2krát. To že je plnění těch slibů? Mám to velmi dobře schováno, to jest jenom fotografie (ukazuje fotografii), ale mám originál z volebních slibů schovaný. Jak se šlo mezi lid v dubnu a květnu loňského roku? Fotografie "Venkova" z 19. května 1935: "Kdybychom po volbách obnovili starou vaši hospodářskou a finanční politiku, zničili bychom národ a stát." Tak se psalo před 13. měsíci. "Daňová soustava musí býti přebudována. Novelisace celé daňové soustavy musí býti prvním činem, kterým se budoucí vláda představí opětně k budoucí své práci. Učiňme proto tato zákonná opatření: Postátněme doly. Použijme k velkorysé péči o nezaměstnané oněch 13 miliard t. zv. zdaněných reserv, které si průmysl vytvořil stabilisačními bilancemi."

Vážení, to je 13 měsíců starý argument a tak se provádí v praksi. Toto napíše senátor před 13 měsíci jednomu milionu voličů v tomto státě a za 13 měsíců se předkládá osnova, která nic na starém režimu, na finanční reakci nezlepšuje ve prospěch pracující třídy, nýbrž ještě zhoršuje.

Pánové se vymlouvají, že stát potřebuje nové příjmy. To víme, ale nebrat je tam, kde nejsou a kde se tím ničí existence rodin! Brát je tam, kde jsou, kde byly nahromaděny vykořisťováním produktivně pracujících! Před válkou Smíchovský pivovar měl 800.000 Kč provozovacího kapitálu a r. 1935 vzrostl tento kapitál automaticky bez jakéhokoliv příplatku, překolkováním a novými emisemi akcií tak, že tento pivovar vyplatil 22,800.000 Kč na dividendách, čili vyplatil 24 a 1/2krát tolik, co činil provozovací kapitál. Valorisujete-li to, přijdete k čtyřnásobné cifře provozovacího kapitálu. O tom pánové z vládní koalice nevědí? Vždycky se vymlouváte jen na daňovou a finanční byrokracii, ale myslím, že my jsme rozhodující. Pan předseda vlády zde sice ráno řekl - ovšem ne přesně těmi slovy - že se k spolupráci přibírají také zákonodárné sbory. Ale ten poměr je opačný, neboť zákonodárné sbory rozhodují o tom, jaká má býti vláda.

Plzeňský pivovar vyplácel letos na jedno právo várečné, na ta stará vrata, podepřená železnou nebo dřevěnou žerdí, 75.000 Kč, Škodovka za loňský rok, v době krise uplatí 300 mil. Kč a 100 mil. Kč má na odpisy a dividendy. Základní kapitál je 200 mil. Kč, z nichž má Schneider, váš novopečený doktor technických věd, 110 mil. Kč a ostatní akcionáři 90 mil. Kč. Schneider jede s legrandou do Československa, kde se mu však ten manévr 18. prosince loňského roku nepodařil. Vždyť to byla jeho práce, že pánové změnili před 18. prosincem taktiku. Víme, že přišel a řekl: Chlapi, jak si to představujete, zač dostáváte 300.000, 400.000 Kč jako členové správní rady? Zvolíte-li presidenta, který tvoří mír, co na tom míru vydělám? Proto tady musí býti president, který nepracuje pro mír, ale který štve do války - a na té vydělám, že to bude míti v zápětí ztrátu několika set tisíc lidských životů, o to se nestará, hlavní věcí je, když bude míti zisk. Šel tedy Schneider z Československa s dlouhým nosem, ale teď se mu jde radostně, když mu zůstane v kapse přes 20 mil. Kč dividendy ze Škodovky. Pak se nedivíme, že reakce, ať již z řad levicových nebo z řad národního sjednocení, má strach z levé fronty, má strach z jednotné fronty dělníků a rolníků, poněvadž ve Francii, třeba tam má Schneider několika násobně větší podniky než je škodovka, třeba tam dosazoval a určoval politiky a vládu, dne je vážný náběh k tomu, že Schneider o to, co na zbrojařství vydělal, přijde ve prospěch státní francouzské pokladny. A, vážení přítomní, proč je toto všechno možné? Bylo by možné, aby se bralo tam, kde nic není, a na druhé straně se nechávaly ohromné horentní zisky? Je to možné prostě proto, že člověk potom čte v novinách, že l10 poslanců a senátorů je v 270 správních radách. Máme zákon o inkompatibilitě. Seděl jsem v inkompatibilitním výboru několik let. Sešli jsme se, zvolili jsme předsednictvo - a dost. Víc se nestalo nic. Když jsem v tom výboru poukazoval na to, že dva páni senátoři jsou zároveň členy správní rady podniků, který dodává veřejnosti, řeklo se: Snad se vzdají. Ale spíše se vzdají senátorství, poněvadž to druhé je výnosnější.

Ale, vážení pánové, půjde to tak věčně? Nezdá se vám, že je nejvyšší čas, aby se už změnila ta taktika, aby se skutečně začalo vládnouti tak, jak se slibovalo před volbami, aby skutečně platili daně, když stát potřebuje, ti, kteří mají. My nepopíráme, že stát potřebuje peněz, když má vláda udržovat takový aparát, školství atd., ale brát tam, kde jsou peníze a ne ohromné stamiliony dividend ponechávat vedle a brát tam, kde není. Potom se nedivte, když končíme zde, na veřejných projevech i v novinách: Nebude lépe, dokud všichni utiskovaní si navzájem nepodají ruku. Není v tom vykořisťování rozdílu: židák May i vlastenec Viktor Stoupal platí 12,05 Kč za řepu stejně mně, který chodí s rudým praporem, jako tomu, který na každé slavnosti nosí na žerdi Mohamedovu sukni, čili zelený prapor a dělník, ať je v odborové organisaci zelené, u Čuříka, nebo u soc. demokratů, nebo u bolševiků, dostane při regulaci 2 Kč za hodinu a mouku musí stejně kupovat za 2,20 Kč žitnou a za 3 Kč pšeničnou. Ten lid to začíná chápat, že bude nejvyšší čas, nejde-li ty věci spravit rozumně, že bude nutno udělat to, když ne po rusku, tedy aspoň po francouzsku. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. ing.: Winter.

Sen. ing. Winter: Slavný senáte!

Pan sen. Mikulíček poukázal zde na velké rozdíly v platech státních zaměstnanců.

Jsem dalek toho, abych tyto někdy opravdu a křiklavé rozdíly chtěl chrániti, ale myslím, že s pan sen. Mikulíček nebyl právě povolán o k tomu, aby to vytýkal, neboť pokud vím,

v Sovětském svazu, jehož zástupcem v Česko-slovensku je pan sen. Mikulíček, jsou křiklavé rozdíly při nejmenším takové jako v republice Československé. Tam veškeří zaměstnanci jsou státními zaměstnanci a jsou tam rozdíly takové, že na př. průvodčí vlaku má plat 200 rublů měsíčně, tedy 2.400 rublů ročně, ale na druhé straně inženýr, architekt

má 30.000 rublů ročně, dobrý hudebník 38.000 rublů a spisovatelé mají nepoměrně vyšší platy - a všichni jsou státními zaměstnanci.

Když to zde uvádím, nechci tím vytýkat poměry v Rusku a také nechci hájit poměry v Československu, ale poukazuji jen na to, že není vždycky dobře dělat obhájce, poněvadž někdy je nutno podívati se také na poměry ve vlastní domácnosti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Pan předseda vlády dr. Hodža i pan ministr financí poukázali ve svých exposé na to, že hospodářské poměry v naší republice se lepší. Je to pravda, ale, bohužel, nezachováváme ve zlepšení hospodářských poměrů stejný krok s ostatním světem. Srovnáme-li zlepšený stav naší výroby s r. 1929, tedy s posledním rokem konjunktury, vidíme, že jsme se dostali vlastně teprve na 75 % předkrisové výroby. Ale jiné státy jsou už mnohem výše. Anglie, Německo, Švédsko, překročily už 100 % předkrisové výroby, jsou tedy mnohem dále než my.

Zaměstnanost se lepší. Pan předseda vlády konstatoval, že je zaměstnanost větší o 200.000. Pravda, ale bohužel, nezaměstnanost není o těchto 200.000 menší. Je zde veliký rozdíl mezi vzrůstem zaměstnanosti, přírůstkem zaměstnanosti a mezi poklesem nezaměstnaných. Já si to z velké části vysvětluji tím, že zaměstnání dostávají ženy a jejich mužové zůstávají jako nezaměstnaní doma, opatrují děti a obstarávají domácnost a jejich ženy za to v tutéž dobu pracují v továrně. Přirozeně mužové zůstávají v seznamu nezaměstnaných. A proč jsou tyto ženy povolávány do práce, kdežto mužové zůstávají doma? Jediné proto, že ženy za stejnou práci dostávají mnohem nižší mzdu.

My nemáme otázku ženskou, dávno říkám, že máme otázku mužskou. Dnes bude rozhodně obtížnější rozřešiti tuto otázku mužskou nežli otázku ženskou.

Pan předseda vlády poukázal na to, že vývoz stoupá. Pravda, stoupá. Ale, bohužel, nestoupá takovou měrou, jak bychom potřebovali. Jsem přesvědčen, že nedosáhneme-li aspoň značné částky předkrisového vývozu, nerozřešíme otázku nezaměstnanosti. Když jsme vyvezli r. 1929 za 22 miliardy Kč zboží a r. 1933 jsme vyvezli jen za 5 a 1/2 miliardy Kč zboží, čili o 16 a 1/2 miliardy Kč méně, máte, vážení pánové, vysvětleno, proč máme krisi, proč máme nezaměstnanost. Je to ve ztrátě vývozu.

Musíme arci vedle fedrování zesílení domácího konsumu starati se o to, abychom zase získali vývoz. Ale, bohužel, naše hospodářská politika činí vše, aby dosažení tohoto předkrisového vývozu znemožnila. My provádíme autarkii a dnes skoro všechny státy provádějí autarkii a já se obávám, že sankce, které byly uvaleny na Itálii, posloužily těm, kteří jsou zastánci šílené autarkie, že tito zastánci autarkie budou se dovolávati příkladu Itálie, jak Itálii bylo zle, když si nemohla vyrobiti všechno doma.

Vážení pánové, já se domnívám, že Československo nebude provozovati nikdy politiku takovou, aby Společnost národů musila na Československo uvaliti sankce, a aby se Československo dostalo do situace, že si bude musit všechno opatřovat samo.

Autarkie v zemědělství je velikou brzdou oživení našeho průmyslu. Ztratili jsme téměř celý Balkán. Je to z velké částí také zaviněno praxí obilního monopolu. Obilní monopol sám o sobě není špatný, naopak jsem přesvědčen, že myšlenka obilního monopolu byla správná, ale způsob provádění obilního monopolu není správný. Ten nám velmi ztěžuje naši posici a náš hospodářský život. Obilní monopol je součástí řízeného hospodářství. Pan předseda vlády byl jedním z prvních, který razil heslo řízeného hospodářství. S uznáním to kvituji, ale řízené hospodářství neznamená jenom povinnost státu ve formě obilní společnosti vykupovati všechno obilí, které je nabídnuto ke koupi, nýbrž řízené hospodářství znamená povinnost producenta, v tomto případě zemědělce, aby se podrobil výrobnímu plánu, aby nevyráběl více, než co stát může umístiti, aby nevyráběl více, než co stát může svým konsumentům prodati. A právě zde řízené hospodářství selhalo ne proto, že ta idea by byla špatná, nýbrž proto, že provádění nebylo dobré. Obilní monopol předpokládá také osevní plán. Ten osevní plán s počátku nebyl, a když potom byl, nebyl dodržován. Stát nemůže trvale platiti vysoké ceny spekulační produkce obilí a pří tom ukládati obilí na sýpky. My přecházíme do nových žní se zásobou 61.000 vagonů pšenice. Těch 61.000 vagonů pšenice bude ohromným břemenem Obilní společnosti a my nebudeme věděti, co s tím velkým přebytkem počíti (Výkřiky senátorů republikánské strany.), zvláště teď, když jsme bezprostředně přede žněmi, které budou opravdu velmi dobré, budou tak dobré, že to bude přímo pohromou pro Obilní společnost, pro obilní monopol. (Stálé výkřiky senátorů republikánské strany.)