A tu máme vážné pochybnosti, zvláště v senátě, nejsou-li tam určité nesrovnalosti, nejsou-li tam zvlášť tíživé okolnosti, a proto jen pod dojmem včerejších porad koaličních, ve kterých bylo závazně slíbeno se strany ministerstva financí, jestliže se během započet účinnosti tohoto zákona ukáže, že jsou tam některé vady, které by zvláště zatěžovaly, že ještě na podzim zákon bude novelizován, je pod tímto dojmem můžeme zákon odhlasovati a panu ministru financí dáti možnost, aby si opatřil daněmi některé nové prostředky, jichž nutně potřebuje. Ale kdybychom měli sebe lepší zákon, jest nám to málo platné, zákonodárci zákon neprovádějí, nýbrž státní administrativa, a když zákon přináší poplatníkům něco dobrého, pak prováděcí nařízení sestře z onoho dobra v zákoně 50 % a administrativa sestře 60 %, takže nakonec objeví se minus. Zákon z r. 1927 o přímých daních byl velkým dobrodiním a úlevou poplatníků, ale když se potom prováděl, ukázalo se, že je vlastně zhoršením proti předchozímu stavu.
Nám vadí jedna věc a bude nám vaditi i při tomto zákoně, že strana stává se soudcem. Pan ministr financí potřebuje peníze, zavolá si přednosty jednotlivých finančních ředitelstev a řekne jim: Pánové, potřebuji tolik a tolik na daních, a rozdělí na jejich oblasti, kolik mají na té které dani přinésti. Pan president finančního ředitelství zavolá si přednosty berních správ a z opatrnosti, kdyby snad něco selhalo, nadiktuje jim o nějaký miliónek více, a ovšem všechno končí: "Pod vlastní odpovědností". Přednosta berní správy zavolá si jednotlivé referenty, a z opatrnosti, kdyby snad něco selhalo, zase kapánek přidá "pod vlastní odpovědností." Teď, prosím, každý pod vlastní odpovědností, která by se mohla projevovat jeho diskvalifikací, v jeho nepovyšování, po př. odvolání z lepšího místa na horší, předpisuje daně. Poplatník má právo se odvolat. Ovšem odvolání nestaví povinnost placení. Zaplatit - nebo exekuci na krku, a do 30 dnů se může odvolat; ovšem kolek tam musí dát.
O odvolání rozhoduje především odvolací daňová komise. Kdo to je odvolací daňová, komise? To jsou lidé, kteří někdy nemají dostatek vědomostí, ale nejčistěji na to nemají dostatek času. Za takového půldne zasedání v odvolací daňové komisi se prolistuje 400, 500 až 600 případů. Nikdo na to nemá času, jen když má o některého poplatníka zvláštní zájem, může se na to podívat, ale ne dlouho, aby nezdržoval jednání, a dívá-li se na ten spis, unikají mu další věci.
Další odvolací komise je finanční ředitelství okresní anebo zemské finanční ředitelství. A tam rozhodují titíž, kteří od vlastní odpovědností jsou odpovědni, aby se tolik vybralo v jejich oblasti působnosti. Tedy strana se tu stává soudcem.
Potřebujeme jednoho: Nestranných správních soudů, které by rozhodovaly o věcech daňových. Naše obnovené zemské zřízení mělo na mysli správní soudy o 3 stolicích, ale prvá
a druhá stolice nebyla konstituována, pouze třetí, Nejvyšší správní soud. A ten je dnes tak zatížen, že pří nejlepší vůli nemůže vyříditi věc dříve než za 5 roků, topí se ve stálých restech a potom ovšem, aby si to usnadnil, vyhledává vždycky slabinu stížností, aby mohl stížnost zamítnout pro nějakou formální vadu a nemusil zasahovati do merita věci. Mimo to Nejvyšší správní soud je zatěžován stížnostmi těch největších švindléřů a daňových defraudantů. Předevčírem večer mně řekl jeden rada Nejvyššího správního soudu, který právě teď má daňové věci, že mezi věcmi k projednání má případ, kde jistý žid ze Slovenska, který má 2,5 mil. Kč obratu, vykazuje nejenom žádný zisk, nýbrž ztrátu. Ovšem takovému podnikateli nebo obchodníku, který má 2,5 mil. Kč obratu, už na tom nesejde, dá-li několik stovek advokátovi, aby vypracoval stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a pro tyto švindléry pak nemá možnost včas se dovolat menší poplatník, kterému bylo zřejmě křivděno.
Jak by měly vypadat tyto správní soudy, které by rozhodovaly v daňových věcech? Snad by bylo účelné zavésti správní soudy i pro jiná odvětví státní správy, aby i tam jednou stranou je občan a druhou je stát, nestranní a nezávislí soudcové rozhodovali. Ovšem je dosti těžké včlenit do struktury naší státní správy tyto správní soudy, ale v daňových věcech by tu nebylo žádných potíží. Bud by správní soudy byly vybaveny pouhými nezávislými soudci z povolání nebo vedle soudců z povolání by byli soudcové laikové po vzoru kmetských soudů, a tito laikové by sestávali na jedné straně ze zástupce finanční správy a na druhé straně ze zástupce poplatníků. Jde-li o věc průmyslníka nebo živnostníka, mohl by býti zástupce volen ústředím obchodních a živnostenských komor, jedná-li se o zemědělce, mohl by býti volen budoucími zemědělskými komorami, až totiž dojde k jejich ustavení, a jedná-li se o dělníky, mohli by to dělat budoucí komory práce. Do té doby by se to snad mohlo obstarávati jinak. Tyto nezávislé a nestranné správní soudy mohly by pak docela bez ohledu napravo a nalevo rozhodovat po právu a spravedlnosti. Takový soudce se nemusí bát, že bude diskvalifikován, poněvadž povinností soudcovou je znát přesně zákony a plnit jejich literu, ale také vžíti se do ducha zákona a vystihnouti, co zákonodárce mínil, a podle toho soudit. Za dnešního stavu nemůžeme od žádného zákona čekat nějakých dobrodiní, poněvadž pořád tu rozhoduje otázka potřeby peněz. Proběhla-li novinami zpráva, že posl. sněmovna prosadila svou vůli, že byla vítězem nad ministerstvem financí, a vyvolala-li tato zpráva u poplatníků dojem, že teď nastane nějaké zlepšení, ať se na to netěší. Příznačné je, že r. 1936, v době, kdy státní pokladna zápasí s největšími nesnázemi, má se novelisovati zákon z r. 1927, kdy byla značná plynulost peněz. Již tato okolnost časová ukazuje, že nelze čekat zlepšení.
V rozpravě byly proneseny některé dosti zajímavé věci. Tak na př. p. sen. Kvasnička zde mluvil o tom, proč nemají politické strany dosti odvahy postaviti v čelo ministerstva financí svého člověka, proč má býti vždycky nalezen obětní beránek, na kterého se soustřeďují všechny výtky, a v dalším dovozoval, že vysoká byrokracie není vinna, že přednostové berních správ nejsou vinni, že nižší úředníci také nejsou vinni, a když jsem tak ta slova slyšel, vzpomněl jsem si na jednu náboženskou píseň postní, ve které zpívající rozjímá o utrpení Kristově a praví: Pilát není vinen, soudil z neznalosti; židé nejsou vinni, jsou nástroj boží prozřetelnosti; katané jsou vymluveni, že to činí z poručení. A končí: Ty jsi vinen, ty hříšníku. - Velectění, kdo je tu vinen? Je tu vinen ten, kdo soustavně bombarduje státní kasu, kdo soustavně torpeduje a dělá trhliny do státní kasy. Já jako zemědělec mám vážné obavy před budoucností, zdali nás československé zemědělce nestihne osud zemědělců bulharských. Tam se prováděla stambolijština, diktatura sedláků, a Stambolijský nakonec to odnesl. Utíkal přes řepné pole, při tom ho zastřelili, uřízli mu hlavu a nesli ji ukázati králi. (Sen. Sechtr: Ty máš taky strach?) Mám také strach jako zemědělec, že budu trpět za cizí viny. Dnes zemědělci bulharští nemají žádných práv, poněvadž se o nich říká: Vy jste bulharský stát zdecimovali a ožebračili - a dnes vláda levice tlačí zemědělce úplně ke zdi.
Co myslíte, je-li nás zemědělců podle sčítání 34 %, jak dlouho snese 68 % obyvatelstva všechny ty věci, které se prý dělají na prospěch zemědělství, ale ze kterých zemědělci ve
skutečnosti nemají nic? Kdo z nich má užitek? Pánové, až půjdete po Havlíčkově náměstí, podívejte se na frontu od Hypoteční banky až po Dlážděnou ulici, zajděte si tam a podívejte se na druhou frontu v Hybernské ulici a zkoumejte, čí to jsou domy! Zajděte do Panské ulice, na Florenc a uvidíte domy, které mají stamilionů ceny!. (Sen. Sechtr: Ty byly už před československou republikou!) Ale ty domy něco stály. Vzpomínám si tak letmo na knížete Karla Schwarzenberga, pána na Orlíku. Byl to asi čtvrtý předchůdce dnešního velkostatkáře. Stěžovali si mu úředníci na centrálního ředitele, že ho okrádá. On si je všechny zavolal na Orlík, postavil si je do půlkruhu a centrálního ředitele vedle sebe a řekl: Pánové, z vašich řad došla stížnost na pana centrálního ředitele, že mne okrádá. Podívejte se na něj! Vidíte ho, jak je vyžraný? Ten mne něco stál, než se takhle vyžral, a já ho mám dát pryč a vzíti si někoho z vás hladových? Co vy mne budete zas stát, než se takto vyžerete?
Divíte se, že naše statní pokladna je soustavně prázdná, když přišli hladoví lidé, kteří chtěli naráz býti kapitalisty a velkostatkáři? (Výkřiky sen. Sechtra.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Krejčí (pokračuje): Proč se k tomu hlásíš? Já být na tvém místě, ani bych se neozval. Vždyť nejmenuji nikoho. (Výkřiky sen. Sechtra. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Když se hodí mezi husy kámen, jen ta potrefená kvikne, ale ty druhé ne. Já nikoho nejmenuji. Je zajímavé, že se hlásíte. Chcete, abych vám řekl něco konkrétnějšího, kolik asi stál družstevní dům v Německém Brodě, kolik stál Amylon, kolik ten už vyžral ze státních peněz a kolik stála jiná a jiná družstva? (Sen. Sechtr: A co pak ta vaše družstva?) Na naše družstva se ještě nedostalo, na těch sedíte ještě vy, aby se na ně nedostalo. A teď monopol. Co má dnes zemědělec z monopolu, když bude povinen odebrat pšenici a ostatní obilí, které je na skladě, a bude musit za drahé peníze krmiti, když musí dáti letos 96 až 104 Kč za otruby? Nevím, co zbude zemědělci na konci roku z těch vyšších cen. A když dnes na sanaci monopolu bude musit odváděti 6 až 18 Kč z 1 q, nevím, jestli toto něco zemědělci přinese.
Navržený zákon má těžké ustanovení, pokud se týká rentové daně. Rentová daň se zvyšuje o 100 %. Mimo to přicházejí tu v úvahu fondové poplatky, celkem je to 9 %, po případě 12 % u bank. A když dnes volné peníze vynesou nejvýše 3 % a z výnosu úrokového musí dáti vkladatel 12 %, při čemž to peněžní ústav ještě trochu zaokrouhlí, bude toto, prosím, podněcovati chuť k ukládání peněz, aby někdo neměl žádných peněz doma a aby je hned ukládal? A co je náš hospodářský život, když nemáme úvěru, když banky a záložny nemají úvěru? Včera navečer jsem mluvil se stavitelem a ptal jsem se ho: Kdy začnete stavět? Nemohu stavět. Na to jsem si vzpomněl při řeči pana předsedy vlády, když říkal, kolik bylo vydáno povolení ke stavbě. Těchto povolení mohlo býti vydáno o 100 % více, ale magistrát jako by neznal ducha zákona, který stanoví přesný a rychlý termín, aby se umožnilo povolování staveb. Tam se hledají hnidy, aby se nemohlo stavěti, poněvadž některá strana má na tom zájem v zastupitelstvu a stavba se ztěžuje. Stavitel má stavěti jiné domy, ale nemůže sehnati úvěr. Banky upsaly peníze na půjčku obrany státu, u spořitelen je to taktéž, u Ústřední sociální pojišťovny a u Všeobecného pensijního ústavu je tomu rovněž tak. Prosím, když lidové peněžnictví nebude sbírati praménky, co bude? Co by bylo z Vltavy, kdyby na pohraničí, na Šumavě její praménky vyschly? Kolik můžeme sehnati v bankách peněz, když jich nemá lidové peněžnictví? Zde bylo napácháno příliš mnoho hříchů. 70 roků se již pracuje na t. zv. lidovém peněžnictví, kolik bezesných nocí zakladatelé a první průkopníci lidového peněžnictví ztrávili nad knihami, kterým zprvu nerozuměli, a museli se učiti, a dnes se děje tolik hříchů, ať je to moratorium zemědělské, ať jsou to výhody při splácení zemědělských dluhů, ať je to vyrovnání, to všecko jsou jenom určité jedy, kterými se našemu zemědělství nepomáhá. Je to tak, jako kdyby sedlák krmil koně jedem a ovsa by mu nedal. Zemědělství je stráveno těmi léky, které mu mastičkáři z Poříčí připravují.
Pan dr. Zadina chystá zase nový lék, chystá Zadinův fond, který má býti sanací pro velkostatkáře a "nedostatkáře". Aby tento fond opatřil, má dáti stát 50 mil. Kč, což má býti zase nové torpédo do státní pokladny československé, obilní společnost má dáti 40 mil. Kč a sama při tom musí býti sanována. Zemědělci mají dáti 2 Kč z každého metrického centu prodaného obilí a 2 Kč z každého metrického centu umělých hnojiv. Nakonec, až se shromáždí pomocí úvěru 300 mil. Kč, bude s tím pan ministr zemědělství podmazávati. Tam, kde ministerstva vydávají peníze, národní obrana, která vydává pěkných pár set milionů Kč, ministerstvo zemědělství, tam si to drží ne vládní, ale vládnoucí strana. Ale do ministerstva financí, aby tam její člověk se staral, nejde, to ponechává úředníku, ten má býti obětním beránkem. Je-li pravda, že pán ministr Vlasák má 92.000 Kč pense, nemyslím, že je to pravda, ale kdyby to byla pravda, snad se mu chce dát cukrátko, aby mu byl oslazen pelyněk, kterého se za svého ministrování napolykal více než dosti. (Sen. Sechtr: Naši dva tam už byli, ale vaši ne!) Máme ještě na pana dr. Horáčka vzpomínky, když si vezmeme zákon o dávce z majetku, ten koeficient! Pěkné vzpomínky na něj máme!
Velectění! Mohli bychom vzíti druhou "sbratřenou" stranu. Ta spustila také torpédo na stát. Stačí vzpomenouti na solný mlýn v Olomouci, který vynáší dotčené straně 16 mil. Kč, a při tom je tak bezohledná, že sůl dováží na nákladních autech do Čech, až do Tábora, ačkoliv má po ruce uzel drah a dráhy nemají co vozit. To jsi ty, hříšníku, který jsi vinen utrpením, které potkává našeho poplatníka.
Velectění, je potřebí, má-li dojíti k ozdravění státních financí, má-li dojíti k šetrnému zacházení s poplatníkem, aby už jednou té exploatace republiky byl konec. A tu by byl nejlepší lék zamíchati tak v ministerstvech a dáti je stranám jiným. (Sen. Sechtr: Vyházet ty agrárníky!) Jen je dát chvilku k ledu, dát jim také ministerstvo unifikací, kde by neměli z čeho rozdávat, dát jím také ministerstvo zdravotnictví a spravedlnosti! (Sen. Sechtr: To by jim pasovalo, pak by tě uzdravili a ty bys takto netrojčil! - Hluk. - Veselost.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Krejčí (pokračuje): To trojčení je asi tak, jako když moucha ovád zabzučí a ten volek začne zvedat cosi a začne utíkat. To trojčení pro vás je právě takové. Je zajímavé, že pan kol. Sechtr, kdykoliv se mluví o vážných věcech, tak neladnými, nechci říci sprostými výroky řečníka ruší. (Výkřiky sen. Sechtra. - Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, neračte vyrušovati řečníka.
Sen. Krejčí (pokračuje): To je způsob, který se ozýval kdysi od panského kováře na dvoře velkostatku, kde se závodilo ve sprostotách s ostatními deputátníky; to se snad hodilo na panský dvůr, ale do parlamentu se to nehodí.
Velectění! Pan ministr financí to řekl správně, že občanstvo žárlivě střeží, jak se s vybranými penězi zachází. A divíte se, že daňová morálka poklesla? Já bych se nedivil! Když občan čte to a to a ještě tamhle to, že ten se obohatil a ten se obohatil, tak si řekne: A já mám pořád dávat na to peníze a tam se to rozkrádá? To jsou zlé věci. Jsou tu věci, které jsou o zákon opřené, jsou to věci zákonité, ne nezákonné, zákonité, a přece se nedají unést. Pan ministr financí zde mluvil o zatížení administrativy, mluvil zde o zatíženosti naší kulturou, vykazoval zde, že od r. 1929 vzrostl počet učitelstva o 30,5 %, a při tom připomněl, že vzdělané inteligenci nemůže se dostati obživy a zaměstnání. Prosím, teď se přijal - není tomu dávno - zákon o újezdních školách. Tento zákon bude státi ministerstvo hezkou řádku milionů, ale bude státi také obce, okresy a země, a zákon tak uvízl na mrtvém bodě, poněvadž okresy nemohou na újezdní měšťanky platit ničeho, ale zhola ničeho. Na př. okres milevský, který 6 roků nemá schválen rozpočet, kde ani všecky přirážky nestačí na úroky z dluhů a kde zadržené dlužné úroky a anuity dostupují už milionové výše - jak by mohl platiti jednu třetinu věcného nákladu na újezdní měšťanky?! A takových okresů najdeme řadu.
Loňského roku jsme přijali zákon o sanaci samosprávy, ale neprovádí se. Proč? Poněvadž ministerstvo nemá peněz. Bude se za těchto okolností někdo diviti, až se v praksi projeví účinky zákona, který dnes projednáváme a který zítra schválíme, že zákon ten stává se tíživější, než byl předchozí stav? Nemůže se diviti, když na všech stranách je všecko suché, vybrané. Přece nebudeme dnes ohlašovati státní bankrot. Někde se to musí vzíti, a nadto máme nové úkoly, kterých minulost neznala, kterých neznala předchozí léta: úkoly obrany státu, a ty musí býti plněny - jinak po nás potopa. (Sen. Mikulíček: čteš bilanční zprávy zbrojovek a jiných podniků?) To je zase jiná kapitola.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Neračte polemizovat s řečníkem.
Sen. Krejčí (pokračuje): Pane kol. Mikulíčku, na tyto věci, které ty obyčejně vytýkáváš, je tento zákon jako šitý, jenže se jím postihují ti, kteří platili dost a správně, aby platili ještě více.
Nemám ilusí, že by zákon přinesl úlevu, ale je to státní nezbytnost. Proto nezbývá nic jiného než dáti státu, co potřebuje, a při tom beru za bernou minci závazné prohlášení ministerstva financí, že nesrovnalosti, které se už dnes jeví v zákoně a které se ještě v praksi projeví, budou novelisaci odstraněny. Pod tímto dojmem budeme pro zákon hlasovati, ale už bychom jednou rádi viděli, aby byl konec té neblahé písně, konec torpedování státní kasy, aby, když obyčejný poplatník státu něco zaplatí, se toho skutečně využilo ve prospěch státu a udržení státních nezbytností, ve prospěch státního hospodářského rozvoje, a ne aby to bylo rozplýtváno na vzrůst moci lidí, kteří potom dávají velmi těžce pociťovati svou moc a sílu druhým, a abychom už jednou mohli dokončiti tu písničku: Tys byl vinen, hříšníku, ale teď máš svázány ruce a teď tvoje další viny se znemožňují. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále má slovo pan sen. Stellwag.
Sen. Stellwag (německy):Slavný senáte!
Pan ministr financí podal zde včera prohlášení, ve kterém proti znění druhé a páté části berní novely tvrdí, že zde není zpětné působnosti této novely. Proti tomu poukazujeme ještě jednou na jasné znění 4. odst. páté části, v němž je výslovně vyjádřeno, že pro vyměření daně za r. 1937 a předcházející leta platí dosavadní zákon. To nelze vykládati jinak nežli že zákon vstoupí v platnost nikoli od 2. července, kteréhož dne se na něm usnášíme, nýbrž již dne 1. ledna. Táži se, zdali tím zákon nabude zpětné účinnosti či nikoli. Jestliže však 4. odstavec páté části, který zrušuje 1. odstavec téže části pro materiální ustanovení zákona, nemůže přesvědčiti o tom, že zákon působí nazpět, pak je jen třeba podívati se na druhou část, abychom srovnali, na čem se rozpočtový výbor posl. sněmovny podle tisku 542 usnesl a co stojí v našem senátním tisku. V odst. 1 první části je totiž škrtnuto ustanovení, že pro r. 1936 užíti dlužno dosavadních ustanovení platného zákona, čímž také z dalšího znění jasně vysvítá, že pro berní rok 1936 platiti mají již ustanovení novely. Jestliže pan ministr financí prohlásil, že ostatní ustanovení, která se vztahují na daně, které se vyměřují podle přiznání, platí teprve pro berní rok 1936 a že tím výtka zpětného zdanění padá, pak upozorňujeme pana ministra financí na to, že se nalézáme již ve druhé polovině berního roku 1936 a že teprve na základě hospodářského výsledku v r. 1936 lze předložiti přiznání a že tudíž celý berní rok 1936 poměřen bude podle nových ustanovená o daňových základech a srážkových položkách, s čímž hospodářství nemohlo počítati, tím spíše, že tu bylo závazné prohlášení pana předsedy vlády a projevy členů berního výboru koalice v poslanecké sněmovně.
Při této skutečnosti nutno překvapující a podle vlastního doznání jednoho účastníka v posledních pěti minutách nastalou změnu druhé a páté části berní novely označiti zkrátka za přepadení, které znovu dokazuje, že finanční správa, která vždy od censitů vyžaduje berní morálku, sama žádné morálky nemá. Ježto však toto přepadení by nebylo bývalo možným, kdyby tomu většina nebývala napomáhala, musíme také se stanoviska slušnosti a spravedlnosti vysloviti většině svou nedůvěru. Litujeme toho, poněvadž to je opětovným důkazem selhání odpovědnosti parlamentu a poněvadž se tím otřásá důvěrou obyvatelstva k parlamentární demokracii.
S tím větším rozhořčením musíme však odmítnouti metodu, kterou se tento smutný postup má zase napraviti. V okamžiku, kdy novela není ještě zákonem a tudíž chybu by bylo možno poctivým a upřímným votem senátu napraviti, musíme se dověděti, že se již pro podzim chystá novela k této novele. Nemůžeme tento postup označiti jinak nežli že se obyvatelstvu chce sypati písek do očí. Nebo na podzim se patrně nebude dostávati odvahy konstatovati omyl, poněvadž by to mohlo škoditi vážnosti slavné vlády a většiny.
Nejsme prohlášením pana ministra financí nikterak uklidněni. Litujeme těchto událostí a musíme činiti většinu odpovědnou za nedozírné následky takového opatření, které zaplatí především malé podniky anebo takové, které pro nešťastnou obchodní politiku zápasí o svou existenci. Zpravodaj o novele v posl. sněmovně prohlásil, že podniky budou moci vyvoditi z novely důsledky. A nyní se pan dr. Novák zúčastnil přepadení poplatníků tím, že především jako zpravodaj má odpovídati za to, že se v posledním okamžiku provedly na usnesení rozpočtového výboru změny, které právě pro jejich důležitost by byl měl sněmovně přiměřeným způsobem sděliti. Toho neučinil.
Pan ministr financí sdělil konečně věrohodné číslice o zatížení státního hospodářství osobním nákladem.Vyslovujeme svůj úžas, že ačkoli zjistil katastrofální zatížení a ohlásil pro budoucnost další zvýšení v tomto směru, nevyslovil se proti každodennímu zvyšování osobního rozpočtu rozmnožováním četnictva, policie a finanční stráže, jakož i zřizováním zbytečných menšinových škol. Politická správa se velmi často vyjádřila proti rozšíření policejního aparátu, ale přece se v této akci s milionovým nákladem pokračuje a působí se útraty o mnoho milionů větší, než jak v rozpočtu uvedeno. Proč se pan ministr financí nebrání proti takovým opatřením, která vznikla z politické psychosy a která po názoru směrodatných kruhů naprosto nejsou nutná? Nejsou nutná z administrativních důvodů, ale rovněž nikoli z politických důvodů, poněvadž zemězrádci a strůjci nepokoje existují jen v obrazotvornosti českých politiků. Potrvá-li tempo tohoto rozšiřování policejního aparátu, vytvoří se jednak finanční situace, která bude předpokládati takové výkony, kterých hospodářství nesnese, jednak vytvoří se politické poměry, které udrží demokracii právě ještě na papíře. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Turek. Dávám mu slovo.
Sen. Turek: Slavný senáte!
Myslím, že návrh, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních, byl dnes již dostatečně prodebatován. Jako jeden ze zástupců drobného zemědělského lidu se zmíním o druhém návrhu, o změně zákona o dani z masa z domácích porážek u osob, které podléhají dani z obratu. Podle tohoto zákona nebudou povinny tyto osoby, obhospodařující zemědělskou půdu a podléhající proto dani obratové z porážek pro vlastní potřebu a domácnost určených, platiti daň podle váhy, nýbrž zaplatí ji přirážkou 1,50 Kč z 1 ha k dani obratové, ať již tuto platí paušálně či podle vyúčtování.
Rovněž osoby trvale zaměstnané v zemědělství, pokud si drží drobná zvířata v rámci svých služebních smluv, nebudou povinny platiti daň z masa.
Jaké byly příčiny, které zavdaly důvod na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 26 Sb. z. a n., o dani z masa? Podle tohoto zákona musil každý zemědělec, dříve než dobytče pro svojí potřebu porazil, předem u nás na venkově na poštovním úřadě na účet příslušného finančního ředitelství odeslati podle váhy kusu vypočtenou daň z masa. Daň z masa činí z kusu u vepřů od 20 do 80 kg živé váhy 12 Kč, od 80 kg do 150 kg živé váhy 24 Kč, přes 150 kg živé váhy 36 Kč, z ovcí koz 6 Kč, z jehňat 2 Kč, a z kůzlat 1 Kč.
Tedy, vážení pánové a dámy, to byla první potíž a hlavně u drobného zemědělce, aby si správně odhadl váhu dobytčete, poněvadž nemá vždy po ruce váhu a přístroje k tomu, aby živé dobytče mohl vážiti. Nemá také ani znalostí, aby podle oka mohl váhu správně odhadnouti, a proto měl velmi často nemilé výstupy s orgány důchodkové kontroly, které časně ráno přišly na poštovní úřad, zaznamenaly si v celém okolí, kde se poráží, a běda, kde zjistily dosti malé nesrovnalosti, neboť si nechaly všechno maso vážiti, váhu od obchodníka si vypůjčily a hned diktovaly pokutu 100 Kč majiteli, 100 Kč pokutu řezníkovi.
Za takových poměrů není se co diviti, že bylo tolik námitek proti této dani, neboť hlavně, jak říkám, nejvíce byli postiženi naši drobní lidé. Stávalo se, že přišli i několikátý den po zabijačce, a pak teprve řádili, sháněli, dali jsi vážiti kde co našli, podle síly nohy odhadovali váhu, měřili kůže, jak jsou dlouhé a takovým způsobem drobné zemědělce přímo šikanovali.
Jiný případ: Na šekovém účtu musela býti udána hodina porážky. Ale voda se začala vařiti teprve o hodinu později. Poráželo se o hodinu později, než bylo udáno na šekovém lístku. Přišla důchodková kontrola a tvrdila, že se poráží již druhý kus, že se první kus porážel v 6 hodin; dalo to velkou práci, na obecní úřad se musilo jíti, bylo veliké zjišťování, než se přesvědčili, že se skutečně zabíjí první kus. Když je na př. neděle nebo svátek a po něm se chce porážeti, musí býti daň zaplacena již před svátkem, poněvadž pošta i v neděli a ve svátek neúřaduje, a v den, kdy se poráží, úřaduje až od 8 hodin - a běda tomu, kdo by to obcházel. Jak je vám známo, poráží se v ranních hodinách. Zase byla mrzutost. To jsou důvody, které přiměly navrhovatele ke změně tohoto zákona,.
Mimo to je pro finanční správu prováděná kontrola velmi obtížná a drahá. Dějí-li se u nás takovéto šikany, jak to vypadá na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde mají zas jisté obě,strany daleko větší potíže. Tam lid není tak uvědomělý jako u nás, a proto si můžeme představit, jak s ním kontrolní orgány jednají. Stala se proto daň z masa z domácích porážek důsledkem dnešní prakse otázkou státní důležitosti, a tak byl předložen a návrh na její paušalování. Uvážíme-li, že v Čechách máme zemědělců, kteří vlastní půdy do 2 ha, 269.916, t. j. 42 % všech závodů zemědělských, na Moravě a ve Slezsku 238.306, 1 t. j. 54 %, na Slovensku 171.281, t. j. 37 %, a na Podkarpatské Rusi 50.354, t. j. 44 %, vidíme, že předloha přinese drobným zemědělcům velmi podstatnou úlevu, aniž by tím stát utrpěl nějakou újmu. Podle statistiky o porážkách u soukromých osob možno při sazbě 20 hal. z 1 kg masa vypočísti výnos daně z masa ze všech soukromých porážek, který r. 1933 činil 12,7 mil. Kč, r. 1934 15,9 mil. Kč a r. 1935 14,7 mil. Kč. Z toho by na zemědělství připadalo asi 6/7, t. j. asi 10 až 12 mil. Kč.
Podle sčítání zemědělských závodů z r. 1930 mají Čechy bez pastvin 3,079.365 ha, Morava a Slezsko 1,615.818 ha. Slovensko 2,249.906 ha, Podkarpatská Rus 413.414 ha, celý stát 7,358.503 ha. Zavedením paušálu daně z masa z domácích porážek 150 Kč z 1 ha zemědělské půdy bez pastvin vybralo by se na zemědělcích v celém státě téměř 11 mil. Kč.
Proti paušálu daně z masa podle výměry mohla by se uvésti námitka, že velký zemědělec by byl v nevýhodě proti drobnému zemědělci. Tato nevýhoda se však zmirňuje ustanovením, že do paušálu jsou pojaty i porážky deputátní pro zemědělské dělnictvo, případně porážky u deputátníků.
Značnou výhodou předložené osnovy je nejen zabezpečení klidu mezi zemědělci, především v zemích východních, nýbrž i zjednodušení a zlevnění berní agendy kontrolní. Poněvadž finanční zatížení návrhem tímto nevznikne a poněvadž tu jde hlavně o zájem drobného lidu venkovského, doporučuji slavnému senátu, aby usnesení posl. sněmovny, kterým se mění zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa, bylo schváleno beze změny podle znění senátního tisku 248. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Vážení pánové a dámy!
Chci se zmíniti nejprve jen několika slovy o dnešním poledním vystoupení pana předsedy vlády dr. Hodži. Pan předseda vlády líčil dosti růžově, že výroba a obchod vnitřní i zahraniční značně stoupá, v jednotlivých: případech prý dokonce stoupl až dvojnásobně proti letům předcházejícím. Víme ze statistiky, že výroba i zahraniční obchod stoupá, jenže úměrně k tomu nestoupá počet zaměstnaných dělníků, což dokazuje, že i když se krise poněkud zmírňuje, zaměstnavatelé racionalizačním využitím dělníků sice získávají větší nové zisky, ale odlehčiti nezaměstnanosti nejsou dnes v zaměstnavatelské chamtivosti vůbec schopni. Kdyby viděli do budoucnosti na pár dnů, měsíců nebo roků, aby dali prostředky k živobytí všem, kteří nemohou nakupovati, aby měli také pro své potomky zabezpečený důchod, tak by hospodařili jinak. Ale raději se počítá takto:za tolik a tolik roků získám to a to, v kapitalistickém režimu mi to vynese tři procenta, a mohu beze všeho z nich pohodlně žíti. Co bude potom se statisíci dělníky, to je vedlejší.