Varuji před tím, aby se senát vzdával stále svých práv, svobodně posuzovati předlohy, usnesené druhou sněmovnou, neboť stal by se tím zbytečným, ačkoliv může jako kontrolní orgán býti neobyčejně cenným a důležitým faktorem zákonodárství republiky.
A na konec žádám vládu i posl. sněmovnu, aby nás nepřekvapovala stále novými a novými daněmi. Máme těch daní již tolik, že by byl čas si trochu odpočinouti a nepřetěžovati poplatníky nad míru jejich únosnosti. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu o projednávaných třech finančních osnovách, jakož i o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve včerejší schůzi.
Než dám slovo prvému přihlášenému řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu půl hodiny. (Námitek nebylo.).
Námitek není. Je tedy stanovena půlhodinná řečnická lhůta.
Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. Füssy, dr. Polyák, Paulus, inž. Havlín, Kvasnička, Rohlena, Enhuber, Liehm, Vlk, Janovský.
Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. sen. Füssymu.
Sen. Füssy (maďarsky): Ctený senát!
Po dobu 16 rokov počul som už veľa ministerských prejavov v zákonodarných zboroch republiky a zvykol som si i tomu, že páni ministri na interpelácie, dotazy a najobjektívnejšie kritiky buďto neodpovedajú, alebo mluvia od veci, zamlčujúc body najdôležitejšie; ale ešte som nepočul z úst ministra tak neobsažnú reč, aká odznela tu včera s tohoto miesta. Prosím, snažne prosím pána ministra, ráčite už raz uvážiť, že dnešné položenie poplatníka je také, že ho nemôže uspokojiť prehlásenie, že administratívne výdavky štátu vzrastly, a veru musím povedať, že poplatník sa priamo vzbúri, keď počuje, že preto musí platiť stále viac daní, lebo osobné náklady stále sa zvyšujú.
Vzrastom štátnych úkolov preca len nemožno všetko vysvetľovať. S poľutovaním zhľadávame, že naša administratíva, hoci je veľmi drahá, je veľmi špatná, a zmieňoval-li sa pán minister o prílišnej výške osobných nákladov administratívy, tu by som rád vedel, od ktorého pána ministra počujeme zodpovedné slovo o tom, ako chce vláda toto zlo napraviť.
Pán minister financií s obdivuhodnou prostotou - nazvime to len prostotou - zaprel otcovstvo novely zákona o priamych daniach. To je jeho vec. Avšak jestliže sa otázky tak veľkej zodpovednosti zhostil s takouto prostou naivitou, tu by naozaj bol mohol vykonať veľmi záslužnú prácu s trochou ďalšej úprimnosti. Menovite mohol povedať - v prvom rade nie na adresu senátu, ale na adresu svojich ministerských kolegov - kde je príčina toho, že je naša administratíva drahá a zároveň špatne riešená. Nuž, poviem to ja. Chyba je tam, že naša administratíva je spolitizovaná. Ak treba menovať listonoša alebo pisára, menuje ho minister; bol-li však dotyčný menovaný, povedzme s národne socialistickou protekciou, tu treba umiestiť ešte 6 ďalších listonošov, aby sa každej koaličnej strane dostalo po jednom. Nuž, páni, tu je kliatba osobnej stránky administratívy. Je to politika.
Druhá chyba - a tu bych nemyslel, že by si pán minister chcel s nami zahrať na slepú babu, a predpokladám, že o tom nevie - je tam, že napriek zrážkam z platov a iným verejným úsporným opatreniam zbývajú vo všetkých oboroch administratívy ešte i dnes tak zv. "extraúspory", z ktorých prednostovia úradov, vedúci odborov udeľujú okolo Vianoc a nového roku podľa svojho uváženia dary svojím podriadeným úradníkom. Podľa môjho bezpečného vedomia pohybujú sa tieto dary od 80 do niekoľko tisíc korún. Ak vezmem len priemer 250 korún, tu mi pri 150.000 zamestnancoch vyjde 38 až 40 mil. Kč, ktorými páni prednostovia úradov podeľujú svojich podriadených úradníkov veľmi dôverne, asi takto: "Pane kolego, ale nikomu o tom ani slova, ani vášmu kolegovi, ktorý s vami v jednej izbe pracuje". Nechcem hovoriť o tom, aké poníženie to znamená pre toho úradníka, ale pozerám na finančnú stránku veci, kde sa veľa desiatok miliónov vytratí zo štátnej pokladnice bez kontroly a svolenia Národného zhromaždenia.
Hraničí priamo s cynizmom to, čo povedal pán minister o rozhodnutí správneho súdu, vynesenom o lekároch nemocenských pokladníc. Jeho stanovisko, zaujaté a vyslovené o tejto otázke, ukazuje jasne, že pán minister financií ani vypočuť nechce ponosy poplatníkov.
Ku charakteristike "obrovských" výhod, daných ministerstvom financií dobrým poplatníkom, chcem podotknúť len to, čo som počul od môjho známeho hoteliera: "Mal som radosť z 11/2 %nej bonifikácie a v januári pospiešil som si zaplatiť vopred 16.000 Kč na tohoročné dane. Teraz som dostal sdelenie, že mi asi 250 korún pripísali k dobru, keďže som riadnym poplatníkom. Keby som bol zostal neporiadnym poplatníkom a uložil do sporiteľne 16.000 Kč a nechal erár čakať pol roka, i tak by som bol poriadnym poplatníkom a na úrokoch bol by som získal raz toľko." Nuž, pán minister financií, to je tá vaša veľká výhoda.
V celku možno konštatovať, že pán minister financií vo svojom expozé nepovedal viac, než koľko povie vonkovský berný riaditeľ poplatníkovi, ktorý ho žiada o krátky odklad platový. Keďže tieto reči už veľmi dobre známe a máme proti nim svoje protiargumenty, nemôžem vziať na vedomie expozé pána ministra financií.
Ctený senát! Pred vlaňajšími voľbami do posl. snemovne a senátu agitovali vládne strany s tým, že daňové bremená treba zmierniť a daňové zákony reformovať. Chceme-li kritizovať predložený návrh daňový, musíme to činiť s toho hľadiska, čo očakával volič vlani, keď počul tie krásne sľuby, a musíme sa pozrieť na to, o čo bude uľavené na situácii poplatníka, až tento zákon nadobudne platnosti.
Nechcem napínať dlho vašu třpelivosť, len skrátka tážem sa zákonodarcov stráň koaličných, či budete mat odvahu a odhodlanosť vyjst medzi ľud, ktorý vás poženie k zodpovednosti za tento berný zákon? Lebo veď ľud očakával v prvom rade ciferné zníženie daňových bremien, ale namiesto toho hospodársky život ste zaťažili novými daňami, - zvýšili ste a týmto zákonom zvyšujete staré dane do tej miery, že na priamych daniach zhrabete asi o 50 až 60 miliónov viac, než na základe zákona starého.
Ľud, poplatník, očakával v druhom rade, že zákonodarstvo - keď už bude reformovať berný zákon - sprostí poplatníka samovôle a šarapatenia finančných úradov. Páni, tieto ťažké slová nie sú moje, lebo bývalý minister Meissner vzniesol proti finančnej správe tak ťažké obžaloby, že keby v pánu ministrovi financií bolo len trochu studu, bol by rezignoval. Bývalý minister Meissner má pravdu, keď povädá, že vraj finančné úrady vidia dnes v každom poplatníkovi len zatajovača a defraudanta daní. Pojednávaný návrh ani tomu neodpomôže; berný úrad bude na základe udaní špicľov, zvaných "prezvednými osobami", práve tak ľubovoľne vyrubovať dane a práve tak odhodí obchodné knihy poctivých obchodníkov a živnostníkov, ako dosiaľ.
Zvláštna ponosa bola vznesená, že berné úrady neporiadne zanášajú poplatky zasielané poštovou sporiteľňou a že si pletú v tej istej obci bývajúcich občanov podobného alebo rovnakého mená. Novela neprináša zlepšenie ani v tejto prostej a nepatrnej veci.
Iná ponosa smeruje proti tomu, že výberčie orgány, menovite berní exekútori, nielen bezohladne, ale už i krute zachádzajú s poplatníkmi. V parlamente a vo výboroch uznávajú nielen opoziční, ale i vládni poslanci a senátori, že starý daňový zákon je po veľa stránkach naozaj veľmi tvrdý, najmä, čo sa týče spôsobu vyrubovania a vyberania daní; a záonodarstvo preca nečiní nič na sanáciu chýb a ponos.
Posl. snemovňa zaoberala sa s návrhom 4 mesiace a senát 40 a niekoľko hodín len preto, aby na koniec vláda dala do návrhu to, čo sama chce.
Priamo zahanbujúce a ponižujúce je pre zákonodarné zbory, čo sa práve teraz dostalo do verejnosti. Plénum posl. snemovne odhlasovalo ma prianie finančnej správy opatrenie, podľa ktorého všetky nove atrocity a prísnosti daňové novely majú nadobudnúť platnosti od l. januára 1936, teda spätne. A zástupcovia finančnej správy a úradov vsunuli toto opatrenie do zákona tak, že väčšia to kľudne odhlasovala. Páni, máme vedomosť o tom, že finančná správa pri príprave bernej osnovy nápoky pracovala tak, aby zákonodarstvo uviedla v hanbu, aby ho kompromitovala. Ako zhltne senát tento najnovší "žart" finančnej správy, o to sa ja nestarám, lebo to nebude hanbou našou, ale výstražne vás varujem, aby ste nenapínali ďalej trpezlivosť poplatníkov v otázkach daňových. Dnes už je naprosto jasné, že daňová novela neprináša žiadnej úľavy, neposkytuje žiadnu ochranu poplatníkovi voči prechmatom finančných úradov.
A obzvlášte vás musím upozorniť, že celý dnešný daňový systém, ktorý v ničom neuľavuje ale novelou sa len zostruje, znamená ťažkú porážku demokracie. Jednak preto, lebo vidíme nadovšetko jasnejšie, že zákony tu netvorí zákonodarný zbor, ale - čo sa týka zákonov daňových - finančná správa. A zákonodarstvo je bezmocné oproti moci finančnej správy a ku všetkému pritakáva. Tento zákon je protidemokratický už od prvého momentu svojho počatia. Ale protidemokratický je i preto, lebo i naďalej trpí a pripúšťa, aby vedľa väčšinovej vlády, ba čo viac, vysoko nad ňou stála zvláštna všemohúcnosť finančnej správy a panovala nad ňou.
Táto všemohúca moc, táto finančná správa len ramenami poťahuje a povädá, že na štát kladie sa stále viac požiadavkou, že štátna pokladnica potrebuje viac peňazí, a odkiaľ ich vziať než od poplatníkov. Páni, prosím vás; chápajte už raz, že ten malý občan, gazda, maloživnostník, maloobchodník už nemá odkiaľ brat peniaze na dane a že už by bolo raz na čase položiť tečku za daňové požiadavky. Lebo jestliže finančná správa povädá, odkiaľ má vziať peniaze na nové kanóny, tu sa i malý poplatník táže, odkiaľ má vziať tých nových desaťkorún. Finančná správa vyšle proste viac exekútorov, ktorí budú ešte viac šikanovať zbedačených už poplatníkov, avšak poplatníkovi samému neposkytnú žiadnych prostriedkov k obrane, a keď poplatník i svoju dušu vypustí, lebo veď šaty už s neho dávno strhali, dostáva sa mu od bernej správy vždy len tejto odpovedi: "Lžeš, peniaze máš, schoval si ich, prines ich sem a zaplať." Poplatník však neplatí, lebo už nemá z čoho, a ku väčšej sláve byrokracie nikoho niet, kto by ho chránil a obránil.
Jestliže by sa zákonodarný zbor mohol vzniest na výšku svojho povolania, tu by musel utvoriť celkom inú daňovú reformu. V prvom rade by musel zrušiť šarapatenie samovoľného orgánu, zvaného revíznym odborom. Dneska sa mnoho rečí narobí zrovnávaním situácie národov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi so situáciou národov v zemiach historických, že Slovensko sa odstrkuje, že vo všetkom sú prvé zeme historické. Nuž, ja vám poviem, v čom je prvý ľud Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Ľudia z revízneho oddelenia najsamprv začali šikanovať obchody a kancelárie obchodníkov na Slovensku, a keď už revízny odbor vyskúšal všetky metódy svojej hrubosti na živnostníkovi, továrnikovi a zemedelcovi na Slovensku, až potom prešiel do zemí historických.
Avšak hospodárskemu životu na Slovensku patrí prvenstvo tiež čo sa týče domových a telesných prehliadok, odnášania uskladnených zásob v dôsledku daní, ďalej čo do odtatárenia tovaru z voľnej ruky a ožobračovania počestných živnostníkov a obchodníkov v dôsledku vecí daňových. Úbohí obchodníci, úbohí živnostníci. Výbory obchodných a živnostenských komôr, živnostenské spoločenstvá a obchodné grémia už od rokov zasielajú ministerstvu financií a klubom zákonodarcov i jednotlivým zákonodarcom celé hromady žiadostí, memoránd a dopisov, v ktorých si prajú opravu najhrubších chýb, slušnejšie stanovenie daňových základov, ľudskejšie vyrubovanie a tolerantnejšie vyberanie daní. Mal som v rukách už niekoľko takýchto memoránd, avšak s poľutovaním som shľadal, že hoci ponosa poplatníka bratislavského sa takmer naprosto zhoduje s ponosou poplatníka chlumeckého a s biedou poplatníka viškovského alebo jasinského ďalej na východe, preca neobsahuje daňová novela ani jedinú zmenu, ktorá by tieto sťažnosti sanovala.
Mala-li by byť daňová reforma dôkladná, tu by nezbytne musela vyriešiť otázku odkladnej účinnosti odvolaní. Pred prevratom nebolo tomu tak, a my nemôžeme robiť iné, než i dnes žiadať o to, aby zavedený bol predošlý stav.
Nie menej dôležitým momentom v procese vyrubovania daní je príslušné zastúpenie záujmov poplatníkov vo vyrubovacích komisiách. Tieto komisie zostavujú sa dnes tak "duchaplne", že v prevážnej väčšine prípadov prejednáva sa daňová vec zemedelca za účasti obchodníka a daňová vec živnostníka za účasti člena maloroľníckej komisie.
Vážna daňová reforma by mala zrušiť to protidemokratické ustanovenie, ktorým sa umožňuje oslobodenie kolonistov od dane pozemkovej. Ako ďaleko sme od zásady rovnakého znášania verejných bremien? Berná reforma mala však zvláštne zrušiť pomoc špicľov, nazývaných prezvednými osobami, mala zrušiť inkvizičné pokračovanie, menovite, že v trestných veciach daňových jedna a tá istá osoba prevádza vyrubovanie daní, vyhľadávanie, vyšetrovanie, ona zastupuje obžalobu a vynáša i rozsudok. Obžalovaný patrí pred sudcu a štátneho zástupcu a nie pred financa. Tu je dôvodov viac než treba k odôvodneniu toho, prečo nemôžeme túto daňovú reformu odhlasovať.
K osnove o dani z mäsa mám poznámku, že je síce pravda, že zákon ako každá ľudská tvorba je slabý a že je ťažko tvoriť zákon bez chyby. Avšak v osnove zákona o dani z. mäsa, ktorý práve prejednáva senát, je toľko závad a nedostatkov, že on bude zdrojom nových galíb. Ráčite si predstaviť tento prípad: Gazda platí paušalovanú daň z mäsa a chce svojmu synovi, ktorý býva vo väčšom meste a tam študuje, občas priniesť kus slaniny alebo šunku. Tiež roľník zasiela svojmu synovi vojakovi šunku, trochu údeného mäsa, a tedy mäso zo zvieratá, ktoré zabil doma, spotrebuje gazda mimo svojej domácnosti, t. j. spotrebuje ho buďto jeho dieťa alebo i cudzia osoba. A tu ihneď sa páše "ťažký dôchodkový priestupok", ktorý sa trestá 50násobkom skrátenej dane. A totiž pošle-li študentovi alebo vojakovi 5kilovú šunku, činí daň 5 kráť 20 halierov, t. j. 1 Kč. 50násobok toho činí 50 Kč. Bolo by tedy trošku drahé, myslet na syna študenta alebo vojaka v meste v dobe zabíjačky. To už samo o sebe stačí, aby som návrh v dnešnej jeho forme odmietnul.
Pri porážke z núdze bude povinná zverolekárska prehliadka. Totiž zlomí-li si teľa nohu, čo každý riadny gazda môže konštatovať, nemôže ho poraziť bez zverolekára a pri porážke z núdze bude treba podľa dnes navrhovanej osnovy okrem dane paušalovanej zaplatiť do 24 hodín ešte zvlášte úplnú daň z mäsa. Páni, tento celý zákon dobre sa hodí k tomu, aby pobúril údenárov a mäsiarov, že gazda neplatí riadnu daň z mäsa; a hodí sa k tomu, aby finančné úrady mohly teraz už i v balíkoch študentov a vojakov sa prehrabávať, vyňuchajú-li v ňom kúsok domácej šunky alebo klobásy.
A nakoniec niekoľko slov o zmenách finančného zákona. Pánovia, ministerstvo financií si sťažuje, že poplatníci nedodržujú zákony. Pánovia, práve prejednávaný návrh o zmene finančného zákona dokazuje, že ministerstvo financií nedodržuje zákony. Pred poldruhým rokom vynieslo Národné zhromaždenie zákon o sanácii samosprávy. Ministerstvo financií vykrucovalo vec dotiaľ, že po dobu poldruha roka nedošlo k prevedeniu tohoto zákona. Veľmi sa mýlite, jestliže si myslíte, že finančné hospodárenie samosprávnych zväzkov bude teraz už v poriadku. Áno, zákon tu bude, avšak pán minister financií zasa len neopatrí úver na základe daného mu zmocnenia a samosprávne zväzky môžu ďalej čakať na lepšie časy.
Je samozrejmé, že k takýmto byrokratickým hračkám nemôžem dať svoje svolenia a že návrh neprijímam, a to tým menej, lebo je to v jednej a tej istej veci už tretí zákon a jeho účelom tiež je nič iné, ako ďalší odklad radikálneho vyriešenia tejto otázky.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Enhuber. Dávám mu slovo.
Sen. Enhuber (německy): Slavný senáte!
Úvodem lituji toho, že dnes zase při zaujetí stanoviska své strany k vládnímu návrhu o novelisaci zákona o přímých daních začíti musím všeobecnou kritikou zákonodárného aparátu v senátě. Nemohu předsednictvo slavného senátu ušetřiti výtky, že zběžností, ba mohlo by se skoro již říci povrchností celého řízení při projednávání předložených zákonů odstraňuje vlastně nutnost senátu jako všeobecného korektivu pro usnesení posl. sněmovny, čímž tvoří podklad, podle kterého se tato zákonodárná korporace přivádí přímo ad absurdum. Rychlé tempo je snad dnes zdánlivě účelné a moderní, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti není naprosto na místě u zákonodárného aparátu, který se má raději držeti starého přísloví, že boží mlýny melou pomalu, ale melou velmi dobře. Opraviti usnesení posl. sněmovny bylo by bývalo právě tentokráte velice potřebí, mohu-li vůbec mluviti o usneseních poslanecké sněmovny. Připadá mně to skoro za těžko, neboť to, co se tam v poslední čtvrthodině, nežli se pánové rozešli, událo, nelze už vlastně ceniti - alespoň morálně už nikoli - jako plnocenné usnesení. Čeští kolegové objevili výraz "budeme kuhhandlovat". Takový "kuhhandl" se odehrál také tam, mezi koalicí a vládou anebo spíše ministrem financí. Výsledkem tohoto "kuhhandlu", který se označuje jako kompromis, bylo remis v šachové partii mezi byrokratismem a parlamentarismem. Připadlo by dnes velmi za těžko stanoviti, která z těchto obou komponent sil při tom zvítězila. Proto zůstávám u výroku remis. Zůstalo nerozhodnuto, takže zítra nebo pozítří půjdeme s uklidňujícím anebo zneklidňujícím vědomím na více nebo méně zasloužené prázdniny, že hned na podzim nová novelizace má zase vyžehliti lapsus, který se zde beze vší pochybnosti stal. Necítím se oprávněn lámati si hlavu za vládní koalici, přece však chtěl bych zde projeviti hlas lidu, vox populi. Tento hlas v posledních dnech
mluvil mimořádně zřetelně - nikoli z našich řad, neboť my nepřicházíme v úvahu - ale vaši vlastní přívrženci začínají si již hráti s myšlenkou, co bude koaličním stranám jednoho dne milejší, hlasy voličů - anebo ministerská křesla?
Včerejší vývody pana ministra financí přinesly sice částečnou odpověď na náš příslušný návrh v rozpočtovém výboru, ale tato odpověď nic neříká a je slabá, takže nyní zůstává jen naděje na podzim s domněle zase jednou závazně slibovanou - doufejme, že je to tentokráte míněno poctivě - novelizací nešťastného ustanovení zákona o zpětné působnosti. Zpětná působnost musí pro hospodářství v nynějším jeho stavu vzbuditi katastrofální následky. Doufejme tedy ve jménu Páně zatím na podzim a nechtějme se o tomto thematě baviti dále.
Bohužel předcházela tentokráte posl. sněmovna špatným příkladem pokud jde o kvapíkové tempo. To však ničeho nemění na tom, aby toto kvapíkové tempo, které dosud bylo převahou domovem v senátě, nepůsobilo také ještě nakažlivě na posl. sněmovnu, takže bychom pak na konec neměli už vlastně žádného zastoupení lidu. Blížíme se v praxi stále více tomuto stavu. To je také příčinou, proč jsme se stále zasazovali o základní změnu senátu, který nyní běží na prázdno a který by jen cestou přeměny v hospodářskou komoru mohl přivoditi užitečný výsledek.
Jestliže jsem si dovalil tento úvod, pak stalo se tak z úmyslu, abych slavnému senátu připamatoval jeho odpovědnost vůči vlastním voličům. Jak toto voličstvo smýšlí o těchto otázkách, vylíčil jsem již. Vlna neklidu a rozčilení šla nejen celou Prahou, nýbrž celou republikou. V této souvislosti vracím se zase k známému § 92 ústavní listiny, který dodnes čeká na své provedení zákonem. Je to jak známo ustanovení o odpovědnosti státu za své úředníky. Zde měli jsme zjevně boj mezi byrokratismem a parlamentarismem a byl by svrchovaný čas, abychom se konečně dožili stanovení odpovědnosti těchto úředníků vůči státu a odpovědnosti státu vůči jeho občanům v zákonné formě.
V dalším dovaluji si tyto vývody k hlavním otázkám zákona a zdůrazňuji, že bych byl svou řeč mohl podstatně zkrátiti, kdybychom nebyli bývali zvláštním postupem včera připraveni ve výboru o příležitost, aby se hlasovalo o našich 35 pozměňovacích návrzích.
To nás pohnulo k tomu, abychom tyto návrhy podali nyní v plenu. Byl bych se domníval, že by bylo v zájmu koalice, kdyby se bylo jednalo o našich návrzích pro domo v užším kroužku, nežli abychom zde v plenu museli mluviti z oken. Ale chcete-li to tak míti, má se vašemu přání vyhověti.
Máme tu především ustanovení článků 2 a 3 uváděcích ustanovení zákona, na kterých se vládním návrhem skoro nic nemění. Tato ustanovení týkají se revisního odboru ministerstva financí anebo, jak se lidově říká, t. zv. létacích daňových komisí. Tato kontrola sama sebou nemůže býti nikdy předmětem útoků s naší strany, neboť stojíme na stanovisku, že malému muži možno před strašlivým daňovým tlakem, pod kterým se dusí, uleviti jen tehdy, dokročíme-li na velké daňové defraudanty, a těch máme veliký počet. Bohužel učinili jsme s těmito létacími komisemi nad pomyšlení špatné zkušenosti. Jsou to většinou hodně nezkušení, řekl bych skoro zelení pánové, kteří se s veškerou rázností vrhnou na malého chudáka, neboť proti velkým si netroufají, to znamená, že veliký může se na dále vyhýbati svým daním, na toho nepřijdou. Řeknu také proč: poněvadž u nás berní, úředníci, alespoň na venkově, nikoli v ústředí, jsou nezkušení. 90 % těchto lidí, to si troufám dokázati, nedovedou čísti bilanci. To si troufám jako odborník konstatovati a dovoditi četnými příklady. Následkem toho přejeme si změnu tohoto revisního odboru, resp. ustanovení vládního nařízení č. 96/1919. Ještě více však přejeme si změnu tohoto § 2 a) z toho důvodu, že toto vládní nařízení obsahuje strašlivě ožehavé místo, jež revisní odbor, lépe řečeno jeho orgány, zprošťuje bankovního tajemství. Bankovní tajemství, jež by pro hospodářství mělo býti největší svátostí, porušují lidé, o jejichž schopnosti a jinakých kvalitách možno konečně často pochybovati. Nejsme stranou, která zastupuje právě velké banky, ale s porušováním bankovního tajemství je také spojen všeobecný útěk kapitálu, který u nás trvá ode dávna. Jak známo čítají se peníze, které leží v Luxemburgu, ve Švýcarech anebo v Amsterodamu, na celé miliardy. Tento útěk kapitálu nezpůsobuje ve svých dalších následcích nic jiného nežli zase nezaměstnanost a bojovati proti této nezaměstnanosti musí býti naším největším cílem.
Máme však také ještě jiné pochybnosti proti tomto § 2 a) vládního nařízení č. 96/1919, a to je toto: Je-li bankovní tajemství jednou prolomeno, nevědí lidé více, kam s penězi, a pak jdou na místo ke slušné bance ke všem možným pokoutním bankám a tam ztrácejí tito ubožáci poslední trochu peněz. Shrnuje, chtěl bych říci: články 2 a 3 uváděcích ustanovení jsou nadobro zralé pro dalekosáhlou změnu od základu, nikoli v tom smyslu, že má finanční kontrola přestati, tu považujeme za užitečnou a vhodnou, ale tak, že by se měla uvésti do jiného a modernějšího stavu.
Konečně musíme si v souvislosti s těmito články 2 a 3 uváděcích ustanovení dosavadního zákona připamatovati - ještě něco: Toto vládní nařízení, jak prozrazuje datum jeho zrození, vzniklo ve dnech jásotu, nadšení a radosti, jež následovaly bezprostředně po založení státu. Příznačným pro epochu, kterou jsem osobně také prožil, je přespřílišný idealismus. Tyto ideály bohužel velice poklesly, z výšin ideálů zbyly jen hodně materialistické nížiny. To, co tehdy bylo dobré, neodpovídá následkem toho více dnešnímu směru doby. Nechci úmyslně býti zřetelnějším a nechci poukazovati na různé menší a nejmenší korupční zjevy, které se všude v byrokratismu projevují a které nakonec svou příčinu mají v tom, že máme příliš mnoho a příliš špatně placených úředníků.
Další bolestí v dosavadním zákoně je § 3. I když také vím, že zde mluvím z oken a okamžitě žádné změny nedocílím, přece jsem nabyl zkušenosti, že leckterá z mých oprávněných námitek šla jinou cestou a zachycena byla s jiné strany. Chtěl bych právě kolegy ze živnostenské strany upozorniti na něco, čeho jsem se podivným způsobem dosud zastával výhradně sám. § 3 daňového zákona totiž praví, že daněprosté existenční minimum činí 7.000 Kč. Je to směšná cifra, kterou rodina nemůže zaplatiti ani byt a jídlo. U rodiny 4 členné činí to 8.200, u rodiny 5 členné 9.200 a rodiny s 6 a více členy 11.000 Kč. To se vztahuje na průměrného státního občana, obchodníka a živnostníka, na svobodná povolání, lékaře, umělce atd.; tedy na všechny státní občany, kteří nepodléhají srážkové dani podle §§ 30 a 31. U těch se žaludky počítají patrně v dvojnásobném rozsahu, neboť když se u nás řekne 7.000 Kč jako všeobecné daně prosté existenční minimum, pak to činí u osob s pevným platem 10.000 Kč. Jestliže u osob s pevným platem s třemi členy rodiny činí daně prosté existenční minimum 11.500 Kč, pak zůstává u nás stále ještě cifra 7.000 Kč, u osob s pevným platem se 4 členy rodiny 12.000 Kč, u nás 8.200 Kč, u osob s pevným platem s 5 členy rodiny 15.000 Kč a u nás 9.200 Kč a u osob s pevným platem se 6 nebo více členy rodiny činí daně prosté existenční minimum 23.550 Kč, kdežto u nás činí 11.000 Kč. Zde musím poznamenati, že se měří dvojím loktem, že se v našem státě tvoří dvě od základu různě oprávněné skupiny, takové, které mají velký žaludek, a takové, které asi mají malý žaludek. Nejsme pro to, aby se daňová hranice u osob s pevným platem snižovala, ale jsme pro to, aby se v našem státě uznalo, stejně jako se to uznalo v jiných státech, že existenční minimum také pro malého ševcovského mistra muší býti stejné jako pro dělníka a úředníka, poněvadž velikost žaludků v obou případech je stejná.
V této souvislosti chtěl bych ještě něco připamatovati. Mluvíme stále o daně prostém existenčním minimu a přehlížíme úplně, že je to falešný výraz. Mělo by se říci "daně prosté existenční minimum osob s pevným platem", neboť obchodníci a živnostníci a sedláci toho nemají, neboť těm se vezme poslední kráva z chléva a zabaví poslední kalhoty z krámu. Máme pravdu, když mluvíme o nestejném základním zákonném pojetí a máme za to, že v oboru daňového zákonodárství měla by nastati skutečná rovnoprávnost.
To však platí také o důchodcích. Znám strašlivý případ staré vdovy po cukráři v Teplicích. Té se zabavil kapitál z renty, kterou dostala jako odstupné za svůj obchod, pro domnělý daňový dluh jejího muže, který se datuje mnoho let nazpět. Nikdo nemůže dnes věděti, zdali nárok státu na zaplacení daňového dluhu jest oprávněn, ale nyní může ubohá vdova jíti žebrotou. Také pro důchodce má tu býti existenční minimum, nemá se připustiti, aby exekutor odebral až pod rozumně stanovené minimum těmto ubožákům těch několik tisíc korun kapitálu, který mají a z něhož jakž takž žijí. Tato ubohá žena, o které jsem mluvil, žila ještě příliš ve starých rakouských pojmech, sice by se byla s exekutorem vypořádala jinak a s několika korunami si opatřila více práva nežli pro ni bylo možno řádnou cestou práva.
Se skutečně vysoce ideálním zněním naší ústavní listiny je tu povážlivý rozpor. Ústavní listinu zná jen jeden druh státních občanů, v oboru daňových zákonů máme však, jak jsem jasně ukázal, dvojí kategorii občanů, kteří mají různá práva.
Přicházím k otázce obchodních cestujících a konstatuji, že zde koalice podstatně pomohla. Obchodní cestující, kteří jak známo trpí hladem, dostali, jak rovněž známo, - naléhali na všechny strany se svými prosbami a stížnostmi - na základě nepříznivého rozhodnutí správního soudu najednou předpis výdělkové daně a daně z obratu až do r. 1927, tedy až k počátku dosavadního zákona. Jsou to částky v takové výši, o které se těmto ubožákům může nejvýš ještě tak zdáti, kterých si však nikdy nevydělali a také nikdy nevydělají. V §u 15 a následujících zjednány byly skutečně jisté úlevy. Ale zde musím zase obžalovati svatého Byrokratia. Sotva bylo do osnovy zákona pojato něco dobrého, hned je tu svatý Byrokratius jako svatý Florián se svým vědrem a věc zase zhoršil. V nynějším textu zákona se praví, že odečísti lze pouze výdaje za nocleh a stravování. Táži se: Musí býti toto omezení, které státu nic nepomůže? Tito lidé vydáni jsou zase na nůž strašlivým berním úředníkům. Neboť cestující mají ještě mnohé jiné výlohy, dopravu kufrů, jízdné především, jež cestující dnes namnoze sám musí platiti atd. Také zde doufáme v novelisaci, i když se obávám, že k tomu na podzim sotva dojde, stejně jako jsem již dnes skeptickým pokud jde o jiný bod, totiž o novelisaci zpětné účinnosti.
V této souvislosti navrhli jsme také doplnění §u 11 starého daňového zákona. Tento paragraf upravuje služební příjem. Při tomto služebním příjmu schází však dodnes hlavní věc, totiž definice, co vlastně je služební příjem. Pokusili jsme se podati tuto definici ve smyslu názorů různých svazů cestujících, podali jsme k tomu návrhy, které ovšem byly přehlasovány. Obchodní cestující budou se muset nyní poděkovati u stran, ke kterým náležejí a aby se dověděli, od koho to vyšlo, o to se dovolím vydatně postarati. Navrhli jsme k §u 11 zákona změnu v tom smyslu, aby text byl již uveden v soulad s budoucím zákonem o cestujících. Budeme tedy na podzim vyřizovati zákon o cestujících, ale v daňovém zákoně se již zase sáhlo kupředu, takže je zase vyloučeno, aby oba zákony jako ozubená kola zasahovaly do sebe. Také zde máme před sebou polovičatost.