Přítomni:
Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr. Hruban, dr. Buday.
Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.
Celkem přítomno 116 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády. dr. Hodža; ministři dr. Czech, dr. Dérer, ing. Dostálek, dr. Franke, dr. Kalfus, Machník, ing. Nečas, dr. Zadina.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Bartoušek; jeho zástupce dr. Trmal.
Místopředseda Donát zahájil schůzi v 9 hod. 20 min.
Sdělení předsednictva.
Dovolené
obdrželi: na dnešní schůzi sen. Korvas; na dnešní a zítřejší schůzi sen. H. Müller; do konce tohoto týdne sen. Chalupník.
Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly uděleny dovolené: do 14. t. m. sen. dr. Fritzovi, do 10. t. m. sen. Dr. Pajorovi.
Rozdané tisky.
Zprávy tisky 259 až 261.
Zápis o 38. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Zápis
o 39. schůzi senátu N. S. R. Čs. schválen byl podle §u 72 jedn. řádu.
Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze.
Ve včerejší schůzi usnesl se senát, aby odst. 1 až 3 pořadu sloučeny byly v jediné projednávání a jedinou rozpravu.
Jsou to:
1. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 248) o návrhu posl. Teplanského, dr. ing. Brdlíka, dr. Meissnera, dr. Klapky, dr. Nováka, Ostrého, Tauba a Viereckla na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa (tisk 254).
2. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 249) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (tisk 255).
3. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 251) o vládním návrhu zákona, kterým se mění finanční zákon na rok 1936 (tisk 256).
Budeme pokračovati ve společném jednání.
Ve včerejší schůzi promluvili zpravodajové výboru rozpočtového o odst. 1 a 3 pořadu, totiž p. sen. Krejčík usnesení posl. sněmovny o změně zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa (tisk 254) a pí sen. Plamínková k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění finanční zákon narok 1936 (tisk 256).
Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového p. sen. Modráčkovi k odst. 2 pořadu, totiž k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (tisk 255).
Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte! Předchozí ministr financí netušil, že jeho předloha, kterou se mění a doplňuje zákon o přímých daních a která byla tak dlouho očekávána, se ocitne ve mlýně velmi důkladně meloucím. Jak víme, nesnesl toho ani a ustoupil v průběhu jednání novému finančnímu ministru. Doufejme, že rozpory, které vznikly v posl. sněmovně, resp. v rozpočtovém výboru mezi bouřlivou iniciativou poslanců a finančním ministrem; byly již uklizeny, a doufejme také, že iniciativa, kterou vyvinula posl. sněmovna resp. rozpočtový výbor posl. sněmovny, bude sloužiti k dobru věci.
Abyste si učinili představu o velikém díle, které provedl rozpočtový výbor svými změnami a doplňky dosud platného zákona o přímých daních, je třeba ke znázornění uvésti jen toto: Vládní návrh čítal 44 články a dotkl se 42 paragrafů platného zákona. Rozpočtový výbor posl. sněmovny rozšířil změny a doplňky do té míry, že jeho osnova čítá 178 článků a mění nebo doplňuje okrouhle 170 paragrafů platného zákona. Kromě toho značně rozšiřuje proti vládnímu návrhu dodatkové části vládní osnovy.
Rozumí se samo sebou, že v tak krátké době, jaká byla mně k disposici po odevzdání usnesení posl. sněmovny senátu do dnešní doby, nemohl jsem do všech podrobností osnovu tuto tak promysliti a prostudovat, abych si mohl učiniti do všech podrobností svůj přesný a určitý názor. Mohu proto referovat o ní pouze stručně a dotknouti se jenom částí nejdůležitějších.
Oproti platnému zákonu o přímých daních, jakož i oproti vládní předloze provedla posl. sněmovna, resp. rozpočtový výbor posl. sněmovny některé změny zásadního významu.
Je to především změna v systému předpisování daní. Dosud byla daň předpisována v tom roce, v němž se dostavil výsledek dani podrobený, tedy daň byla předepsána za ten rok, kdy vznikl požitek, zisk nebo důchod podléhající dani. Podle změny, kterou provedl rozpočtový výbor posl. sněmovny a již schválila též posl. sněmovna, bude daň předpisována podle výsledku roku minulého. Tedy kdo má určitý důchod, řekněme letos, bude z toho důchodu zdaněn teprve roku příštího. Dosud byl zdaněn v roce, v němž důchod vznikl.
Změna tato byla odůvodňována rozpočtovým výborem tím, že bude nyní poplatník věděti poměrně v krátké době, co skutečně na dani platiti má a co dluhuje, kdežto dosud, poněvadž daň byla vyměřována podle výsledku téhož roku, byl příští rok pouze rokem zúčtovacím. Teprve koncem příštího roku, kdy již nastávala nová poplatnost daňová, dovídal se poplatník, co je za minulý rok vlastně dlužen nebo co má přeplaceno nebo vůbec jaké výměře daňové je podroben. (Výkřiky sen. Thoře.)
Naproti tomu r. 1927, kdy se pracovalo na dosud platném zákoně o přímých daních, byl tento systém, který nyní zavádí posl. sněmovna ve svém usnesení - je to systém starý, ke kterému se tímto usnesením vracíme - opuštěn, neboť byl velmi ostře kritisován. Poukazovalo se na to, že si poplatníci stěžují, když jejich důchod nebo podnik, ze kterého platili daň, zanikl, že musili ještě po celý rok platiti plnou daň, která byla vyměřena za rok minulý, a vedle toho ještě daň v příštím roce za zlomek předchozího roku, ve kterém ještě jejich podnik nebo důchod existoval.
Abyste si tu věc mohli lépe představiti, předvedu vám dva příklady. Nejdříve si vezměme přiklad podle dosavadního zdaňovacího systému: živnostník přeruší živnost koncem dubna určitého roku: Daň za minulý rok má zaplacenu čtvrtletními splátkami. Bude tedy nejvýše povinen nějakým doplatkem, nebo mu bude vrácen přeplatek v roce, v němž přerušil živnost. Na běžný rok, v němž jeho živnost zanikla, zaplatí jen daň za 4 měsíce, pokud jeho živnost trvá. (Výkřiky sen. Thoře.)
Jak bude na tom živnostník podle navrhovaného způsobu vyměřování daně? živnostník přeruší v tomto případě svou živnost koncem dubna určitého roku. Nemá sice výdělku, ale musí platiti daň za celý rok, neboť byla předepsána podle výsledku roku předchozího. Příští rok, kdy již déle než rok živnost neprovozuje, musí platiti daň za ony 4 měsíce, v nichž ještě minulého roku živnost provozoval. Bylo na to upozorňováno tehdy, že v takových případech - a ty jsou ovšem hojné - berní správa přichází o velké částky, poněvadž žádá zaplacení daní v době, kdy už důchod nebo výdělek neexistuje. Tedy s touto závadou bude nutno počítati i tentokráte. Zmínil jsem se panu ministrovi financí o stanovisku, které zaujal rozpočtový výbor posl. sněmovny a zákonodárné sbory r. 1927, a pan ministr mi sdělil, že nový způsob, jejž zavádí nyní usnesení posl. sněmovny, bude pro finanční a berní úřady praktičtější, znamená pro ně zjednodušení a ulehčení. Na základě tohoto ujištění pana ministra financí nemám dále, co bych připojil k této důležité změně ve vyměřování daní, usnesené posl. sněmovnou, a myslím, že budeme to bez námitky akceptovat a ponecháme pozdější době, jak se to osvědčí a zdali se snad zase nevrátíme k tomu, co dnes opouštíme.
Jako novou zásadu, teprve v osnově posl. sněmovny zavedenou, lze dále uvésti snahu postihnouti i daní výdělkovou vyšší platové příjmy, dosud podléhající zásadně jen dani důchodové. (Sen. Thoř: To je správné!) To je novum, velmi důležité principielně. Běží tu o příjmy nad 250.000 Kč ročně. Odůvodňuje se to názorem, že příjmy tak vysoké nepředstavují pouhou úplatu za práci charakteru mzdového, nýbrž že je to jakýsi druh účasti na zisku. Theorie tato jest ovšem ryze subjektivní. S hlediska národohospodářského nelze jí však upříti jistou oprávněnost, neboť nesporně příliš vysoké příjmy platové nejsou zdravé, působí destruktivně na finanční rovnováhu mnohých podniků. To jsme viděli zejména u bank. Kdybychom byli měli po válce zákon, který by zamezoval příliš vysoké platy bankovních ředitelů, naše pozdější sanace bank byla daleko lehčí, poněvadž deficity zdaleka nebyly tak veliké, jaké se ve skutečnosti objevily. (Sen. Mikulíček: Když má chlap 1000 Kč denně, nemá dost?) Ano.
V osnově se tudíž započítává určitá část, 1/4, nebo 2/3 požitků toho druhu, tedy u těchto platů, přesahujících 250.000 Kč u jednoho zaměstnance ročně, do základny pro výměr daně výdělkové. Děje se tak i u podniků státních, obecních a dobročinných, které jsou od výdělkové daně osvobozeny, pokud objevuje se plat, přesahující 250.000 Kč, a přesahující částka se podrobí ze 2/3 zdanění daní výdělkovou, a to nejvyšší sazbou.
Budiž tu poznamenáno, že stylisace těchto započitatelných požitků není v osnově stejnoměrná a ve dvou případech nikoli zcela jasná. Upozornil jsem na to, že ve dvou případech se mluví o částkách, přesahujících 250.000 Kč ročně. V jiných případech mluví se pouze o požitcích, přesahujících 250.000 Kč všeobecně. Z toho je možné nedorozumění a mohlo by se říci podle obvyklého principu, že zákonodárce tam, kde mluví pouze všeobecně o platech a požitcích přes 250.000 Kč, myslil tím, že vlastně celý požitek má býti podroben tomuto částečnému zdanění. Z toho může skutečně vzniknouti nedorozumění. Já jsem to také uvedl, ale bylo mi tvrzeno se strany osob, které se zúčastnily v posl. sněmovně této revise zákona o přímých daních, že se tím myslí v každém případě jenom částky, přesahující 250.000 Kč, ovšem tato nejasnost tím není odstraněna a bude nutno, aby ve vládním nařízení, po případě v příští novelisaci usnesení poslanecké sněmovny, které dnes máme odhlasovati, bylo na to pamatováno a byla zde zavedena stylisace jednotná a naprosto jasná.
K zásadní změně lze též počítati usnesení vládní předlohy, akceptované posl. sněmovnou, doplňující § 328 platného zákona, že daň důchodová a všeobecná výdělková u drobných poplatníků, jejichž daňový základ nepřesahuje 15.000 Kč ročně, budou vyměřovány jednou za 2 léta, místo každého roku. Této výhody mohou se ovšem poplatníci vzdáti. To je veliké zjednodušení berní agendy a také to má výhodu pro drobné poplatníky, jejichž důchod nijak valně neskáče rok od roku, takže pokud se týče vyměřování daní, budou míti roky pokoj a nebudou překvapováni každým rokem novými výměry daní, které si navzájem třebas i velmi odporují.
Ostatních změn nebo doplňků platného zákona v osnově, pokud se dotýkají berních příjmů a daňové základny, dotknu se zběžně, a to jen některých. V uváděcích ustanoveních vsunuje se nově poplatek ve výši 15 % z hodnoty akcií, jichž akcionáři nabývají bezplatně. Jistě je to poplatek spravedlivý. Proti tomu nic nemáme. Dovoluje se dále odepsati ze základu pro výměr výdělkové daně dary pro nezaměstnané, jež poskytnuty byly státní správě, a též se dovoluje odepsati příspěvky do sociálních ústavů, jež zaměstnavatel platí nad povinnou míru za své zaměstnance, leč jen pokud jde o zaměstnance, jejichž hrubé požitky nepřesahují ročně 60.000 Kč.
Jak na tuto hranici přišel rozpočtový výbor posl. sněmovny, resp. posl. sněmovna, která to akceptovala, nedovedu si představiti. že by bylo zrovna nutné, aby se musily odepisovati z daňové základny platy toho druhu placené za zaměstnance s příjmem 40, 50, 60 tisíc Kč, to nedovedu pochopiti. Pochopil bych to, kdyby to bylo za zaměstnance, kteří mají 20 až 25 tisíc nebo 30 tisíc ročního příjmu, ale aby se mi rozplývalo srdce nad "ubohou" existencí lidí, kteří mají 50.000 Kč ročního příjmu, to opravdu pochopiti nedovedu. Je to jen na škodu státního tisku a po mém soudu, pokud se týče zaměstnanců s tak vysokým platem, jako je 50.000 Kč nebo dokonce 60.000 Kč, je to odpis neodůvodněný. I to bych byl rád, kdyby se změnilo v příští novelisaci.
Pro spolky bude velmi výhodným ustanovením, že budou přeřaděny ze zvláštní daně výdělkové do všeobecné daně výdělkové. Zahradníci budou rádi, pokud se zabývají prodejem vlastních výrobků a nemají zvláštních živnostenských provozoven, že budou vyňati z výdělkově daně. To je také ustanovení naprosto správné. Taktéž drobní pachtýři najatých pozemků s katastrálním výnosem nejvýše 320 Kč.
V platném zákoně nezapočítával se do základu všeobecné a zvláštní daně výdělkové příjem z cizích akcií, kuksů, podílů, měl-li jich majitel v držení aspoň 15 %. Nyní se zvyšují podmínky držby na 20 % a lze odečísti toliko x/4 podílu na zisku z těchto účastí, a to jen v tom případě, byly-li získány vlastními prostředky. V případě, že uvedené hodnoty nebyly nabyty zcela z vlastních prostředků, odečte se jen čtvrtina částky, která převyšuje výdaje, potřebné k zúrokování cizích prostředků k jejich nabytí získaných. Pro berní správu to bude tak trochu rébus, jak zjišťovati podíly, akcie a kuksy, které byly získány z vlastních nebo cizích prostředků. To si nedovedu dobře představit, ale možná, že mají u berních správ takovou důkladnou metodu, že to dovedou proniknout. Já si to ovšem představiti nedovedu. (Hlasy: žádný röntgen není tak dobrý, jako tam!) Ano, snad mají takový röntgen, že to dovedou prosvítit!
Od zvláštní daně výdělkové osvobozují se podniky, které provozují stát a svazky územní samosprávy k účelům veřejné správy, a ty podniky státní a samosprávné, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným. To je nové ustanovení. Z části již byly státní podniky od výdělkové daně osvobozeny, neznamená to tedy, až na podniky samosprávy, nijaké zvláštní změny.
K odpočitatelným položkám z daňového základu podle §u 79 zákona o přímých daních připojují se též t. zv. restituce či nákupní dividendy, jež společenstva pro obstarávání potřeb svým členům poskytují v určitém poměru k odebranému zboží, nečiní-li více než 3 % ceny odebraného zboží. - Tím je vyřešena sporná otázka, která vedle k velkým a nepříjemným sporům mezi finančními orgány a družstvy, která rozdělují t. zv. nákupní dividendy, a bylo to nejen u družstev dělnických - byly to velmi četné spory nýbrž i u družstev zemědělských. Rozumí se samo sebou, když jsou osvobozena od daně skonta, která se poskytují při zaplacení účtu a činí někdy 2 %, někdy 1 %, ale někdy též 3 %, že je také spravedlivé, aby i tato restituce z odebraného zboží nepodléhala zdanění, poněvadž je to vlastně jen pouhé skonto.
Dosavadní způsob zdanění výdělkových hospodářských společenstev, zřízených podle zákona z roku 1873 a obmezujících svou činnost na členy, paušální daní ze základního kapitálu bylo ponecháno, ale daňová sazba zvýšena byla ze dvou promile na 4 promile. U stavebních družstev byla ponechána sazba dosavadní. U záložen a jim podobných úvěrních společenstev, jakož i u určitých fondů činí tato paušální daň 4 tisíciny za základního kapitálu toliko u těch podniků, u nich úhrn ukládacího kapitálu a jim svěřených pro středků nepřesahuje 15 mil. Kč. Přesahuje-li sumu 15 mil. Kč a nečiní-li více než 30 mil.
Kč, činí zdanění 6 promile základního kapitálu. U spořitelen činí tato daň v prvém případě 1 1/4 promile, v druhém případě 1 1/2 promile, tedy u spořitelen je zdanění podstatně nižší než u záložen a jim podobných úvěrních společenstev.
Nyní je tu další důležité ustanovení: Přesahuje-li u těchto společenstev, fondů, resp. spořitelen, o nichž jsem právě mluvil, suma uloženého kapitálu a svěřených peněz 30 mil. Kč, podléhají zdanění z ryzího zisku, a to do 20.000 Kč ryzího zisku 1 %, od 20.000 do 50.000 Kč 2 %, od 50.000 do 100.000 Kč 3 % a dále pak 4 %. - A tu se objevuje přímo politováníhodná nerovnost ve zdanění jednotlivých kategorií jmenovaných podniků. Tato věc bude hráti velmi značnou úlohu po vyhlášení nového zákona, poněvadž bude postihovati nerovnoměrně zejména záloženské podniky. Uvedu zde aspoň dva příklady nerovnoměrného zdanění podle nových ustanovení.
Záložna A má 2 mil. Kč vkladů a 50.000 Kč členských podílů čili základního kapitálu. Podléhá tudíž podle odst. 3 §u 83 zdanění 4 promile základního kapitálu. Dejme tomu, že měla záložna čistého zisku 8000 Kč, bude tudíž činiti výměr daně 200 Kč. Záložna B má 31 mil. Kč vkladů a podléhá tudíž zdanění podle odst. 5 §u 83. Zisk záložny 18.000 Kč, sazba daňová 1 %, výměr daně 180 Kč. Tudíž tato velká záložna bude zdaněna méně než 15 krát menší záložna, čili malá záložna, mající pouze 8.000 Kč čistého zisku, bude zdaněna více než záložna druhá, která má 18.000 Kč zisku. Kdyby uvedená záložna, podléhající zdanění podle ryzího zisku, byla zdaněna 4 promile ze závodního kapitálu - vzhledem k tomu, že taková záložna, která má přeš 31 mil. Kč svěřených peněz, má jistě aspoň 500.000 Kč členských podílů - činilo by její zdanění 2000 Kč; kdyby byla zdaněna tímtéž způsobem, jako záložna 15 krát menší, bylo by zdanění 4000 Kč, kdežto takto je pouze 180 Kč.
Třetí případ - vezmu schválně případy, kde už je ryzí zisk zdaněn vyšší stupnicí, a a to 3 %.
I zde nastanou nesrovnalosti. Záložna C má 16 mil. Kč vkladů a 600.000 Kč členských podílů. Její zisk činí 50.000 Kč. Poněvadž tato záložna nemá úhrn svěřených prostředků s ukládacím kapitálem dohromady přes 30 mil. Kč, podléhá rovněž zdanění podle odst. 3 §u 83, a to 6/1000 z členských podílů, čili základního kapitálu. Zdanění bude tudíž činiti, poněvadž má za 600.000 členských podílů, 6/1000 tedy 3.600 Kč.
Záložna D má vkladů 60 mil. Kč. Čistý zisk činí 100.000 Kč. Tato záložna bude zdaněna podle odst. 5 § 83, a to 3 % z ryzího zisku. Výměr daňový bude tudíž činiti 3.000 Kč, jinými slovy tato čtyřikráte větší záložna bude podle osnovy platiti menší daň při zisku dvakráte vyšším nežli u záložny menší, mající vkladů pouze 16 mil. Kč.
Toto jsou nesrovnalosti přímo frapantní, a ty nebudou jenom v jednotlivých případech, nýbrž v případech velmi četných, jak každý, kdo je trochu odborníkem v tomto oboru družstevním, mi potvrdí.
Nesrovnalost ta dala by se velmi snadno odstraniti, a to jedinou větou, totiž ustanovením, že daň dotčených úvěrních společenstev (záložen), jež jsou zdaňovány podle ryzího výtěžku, nesmí býti menší, než by byla daň, vyměřená 6 tisícinami ze základního kapitálu. Kdyby toto ustanovení tam bylo, je rázem veškerá nesrovnalost a nesprávnost odstraněna.
Divím se tomu, že toto ustanovení se tam nedalo. Nebylo mi vysvětleno proč, bylo mi prostě řečeno: měli jsme na sebe takový veliký nával různých zájmů i kategorií společenstev, že jsme se v tom, jak se říká, ani nemohli vyznati. Dali jsme to sem tak, jak si to peněžní ústavy, jichž se to týká, mezi sebou a s námi ujednaly. Podotkl jsem panu ministrovi: Ano, to jste pohříchu vyjednávali jen s velikými peněžními ústavy a záložnami, ale malé záložny jste na dotaz nevzali, proto to tak dopadlo.
I tato věc musí býti nevyhnutelně co nejdříve novelisována. (Tak jest!) Je to přehlédnutí velice vážné, které nemůže v zákoně zůstati. (Souhlas.)
Podstatně zvyšuje se ve změnách, schválených posl. sněmovnou, daň vybíraná srážkou. Zde nebudou zrovna moc spokojeni drobní vkladatelé. Ruší se totiž dosavadní poloviční (3 %) sazba rentové daně pro vklady na knížky, takže nastupuje nezkrácená sazba 6 %. Bude tudíž činiti srážka z úroků s připočtením 3 % příspěvku k Všeobecnému fondu peněžních ústavů - to je na sanaci - 9 %. U bank s připočtením zvláštního státního poplatku, jemuž tyto ústavy, jak známo, podléhají, jenž se v osnově snižuje ze 4 na 3 %, bude činiti srážka 12 %.
Půjde-li to tak dále, budou zakrátko ještě vkladatelé museti dopláceti na úschovu peněz v některém peněžním ústavu.
U podniků, kde jsou od zaměstnanců přijímány peníze k zúrokování, bude činiti rentová srážka 9 %. Takový Baťa musí platiti 9 % z peněz, které přijímá od svých zaměstnanců. Pochopitelně, když si musí nechati sraziti každý vkladatel v záložně 9 %, musí platiti stejné ustanovení pro podniky soukromé, které od zaměstnanců přijímají vklady, úspory.
Dále je ustanovení o zdanění požitků cizinců 12 %, s čímž také dlužno souhlasiti.
To se týče změny sazeb, provedených v usnesení posl. sněmovnou nám předloženém. Velmi hojně byly změněny paragrafy hlavy VIII. platného zákona o přímých daních, týkající se trestních ustanovení. Novelisace trestních ustanovení, provedená posl. sněmovnou, jednak určitěji definuje některé daňové delikty, jednak zmirňuje tresty. Zvláště snižuje se podstatně trestný násobek zkrácené daně, jehož výše byla až drakonická, dále se obmezuje trestnost deliktů spáchaných z nedbalosti pouze na takové případy, u kterých se zjistí hrubá nedbalost. Delikty kvalifikované jako lehká nedbalost jsou z trestnosti vyloučeny. Dále vylučuje se zkrácení daně, nepřevyšující 1.000 Kč, za jistých podmínek z trestnosti vůbec.
Při výměře trestu, jakož i při promlčení, rozlišuje se delikt spáchaný neúmyslně kulposní - od deliktu spáchaného zúmyslně anebo podvodně - dolosního. Lhůty promlčovaní pro výkon trestu sváděly namnoze poplatníky, zvláště cizince, k tomu, že opustili zdejší území na promlčecí dobu, aby unikli vyšetřování nebo výkonu trestu. V navrhované osnově čelí se tomu tím, že do promlčecí lhůty nezapočítává se doba, strávená v cizině, je-li v jednom roce delší než 30 dnů. Úplně správné. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
V §u 210 provádí osnova důležitou změnu ustanovením, že vyměřovací úřad může vysloviti trestnost pouze do trojnásobku zkrácené daně. O trestu vyšším nebo trestu vězení musí rozhodovati nalézací senát. Proti dosavadnímu stavu pozměňuje se složení senátu nalézacího i odvolacího v tom směru, že odpadá soudce laik a na jeho místo nastupuje soudce z povolání. I to dlužno schválit.
V trestním řízení rozšiřují se dosti značně proti dosavadnímu stavu práva obviněného poplatníka, pokud se týče jeho obhajoby.
V §u 219 novým zněním chrání se poplatník před protahováním vyšetřování stanovením tříleté lhůty od započetí trestního řízení, do kteréžto doby, nevyskytnou-li se u poplatníka zvláštní případy v zákoně vypočtené musí býti vydán trestní nález, po případě věc předložena nalézacímu senátu, jinak je vyšetřování zastaveno. Také toto je dobrá věc.
Novou stylisaci §u 229, odst. 1, dává se straně nárok na obnovu trestního řízení, kdežto dosud to záviselo na blahovůli úřadu.
Ve všeobecné části osnovy dlužno upozorniti na důležité ustanovení o právním poučení poplatníka podle obdoby správního řízení, což v zákoně dosud scházelo. Poplatník musí býti také při výměru berním úřadem poučen o tom, jak má své právo uplatniti a za jakých okolností to právo ztrácí.
V §u 257 byla úplně přestylisována ustanovení o doručování vyzvání a obsílek k ochraně poplatníků; jsou podrobnější a přesnější proti ustanovením dosavadním.
V §u 264 provedeny proti dosavadnímu zákonu i vládnímu návrhu některé změny v subsidiárním ručení za některé daně, při čemž vypouští se ručení propachtovatele živnosti za nezaplacenou všeobecnou výdělkovou daň pachtýře. V tomto ohledu objevily se případy velmi křiklavé. Někdo propachtoval z jakýchkoliv důvodů - nechme je stranou - živnost hostinskou. Pachtýř byl nedbalý, několik let neplatil daně, přišly k tomu úroky z prodlení, pokuty atd., nebyly dobytné - on se třebas odstěhoval - a nyní musil zaň platiti propachtovatel, který samozřejmě tím přišel do velmi nepříjemné finanční situace.
V § 271 se nahrazuje dosavadní instituce úroků z prodlení, počítaných ode dne ke dni institucí poplatků z prodlení; na místo úroků z prodlení bude se říkati poplatek z prodlení, který je vybudován tak, že poplatník, jsoucí v prodlení s placením, bude zatížen pouze určitou přirážkou, počítanou ze čtvrtletních sald jeho nedoplacené daňové povinnosti, čímž se zároveň zjednoduší administrativa finančních úřadů, neboť odpadne pracné vypočítávání úroků.
Obdobně podle stejných zásad je nahrazena instituce nahrazovacích úroků institucí t. zv. dobropisů.
Důležitá změna je dále v §u 328, kde se ukládá finanční správě jednoletá, nejvýše dvouletá lhůta pro vydání platebního rozkazu.
V §u 334 se ukládá odvolacím stolicím, vyhověl-li poplatník všem výzvám, směřujícím k řádnému vyřízení, stížností, rozhodnouti o odvolání do jednoho roku, ve složitých případech do 2 let. Nedodržení této lhůty má za následek, že odvolání bylo plně vyhověno. Také dobré.
Nový odstavec v §u 344 má za účel vyloučiti samostatnou exekuci v případech nepatrných do částky 5 Kč. Tedy již dnes nebude vedena exekuce na 1 Kč nebo 3 Kč. Musí býti pohledávka berního úřadu nejméně 5 Kč, anebo přes 5 Kč, aby se mohla vésti na tuto částku exekuce.
V části třetí - to je také důležité poznamenat - se přiznává zemským zastupitelstvům, že mohou pro obce svého obvodu stanoviti, že a jakým způsobem si mohou obstarávat vlastními orgány výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke všem přímým daním. Pochybuji, budou-li to obce zrovna chtíti, poněvadž dosavadní způsob, že to vybírá za ně stát, jest jistě pohodlnější. Ovšem zase by dostaly přirážky ihned, kdežto nyní musí čekat, až jim je státní správa zaplatí, a to trvá někdy hodně dlouho.
Celkem můžeme říci, že velká řada ustanovení v osnově, schválené poslaneckou sněmovnou, je velmi dobrá, že znamená ulehčení jak pro poplatníky, tak také pro finanční správu a berní úřady. Ovšem v jednotlivých ustanoveních je třeba naléhavé korektury. Bude třeba v jednotlivých ustanoveních větší jasnosti a bude také třeba poněkud komplikovaná ustanovení, kterými byly paragrafy dosavadního zákona pozměněny, příště zrevidovat.
Ke konci budiž upozorněno ještě na jednu nesrovnalost. V závěrečné části novely, usnesené poslaneckou sněmovnou, se praví, že ustanovení navrhovaného zákona nabývají účinnosti počínajíc 1. lednem 1937. Vyjímají se pouze nové sazby rentové daně srážkové a státního poplatku ze vkladů, jež mají platiti po vyhlášení zákona. Ale v části předcházející, označené "přechodná ustanovení", poslanecká sněmovna v poslední chvíli na rozdíl od usnesení rozpočtového výboru poslanecké sněmovny podrobila novým ustanovením i berní rok 1936, tedy rok letošní. Tudíž podle zákona, jehož účinnost počíná 1. lednem příštího roku, má se vyměřovati daň již za rok letošní. Že tyto dva časové termíny si navzájem odporují, je zjevno na prvý pohled. Platí-li zákon teprve od příštího roku, nemůže platiti pro rok letošní, platí-li pro rok letošní, nemůže platiti teprve od příštího roku. To jest jasná věc.
Celá veřejnost pojala tento rozpor jako vsuvku zpětné platnosti do nového zákona. Ministr financí tento názor o zpětnosti rozhodně včera popřel. Nuže, objasněme si tu věc prostým školským příkladem. Který zákon o přímých daních platí dnes, v polovině letošního roku? Jistě zákon dosavadní, uzákoněný r. 1927 s jeho minulými novelisacemi. Jestliže mají však podle usnesení posl. sněmovny platiti pro celý berní rok letošní nová ustanovení, o nichž dnes teprve rokujeme, pak to znamená, že posuzujeme platnost těchto nových ustanovení o půl roku zpět, znamená to prostě, že zavádíme zpětnou platnost do těchto nových ustanovení o přímých daních, že dáváme této osnově zákona zpětnou platnost, o tom se nedá po mém soudu pochybovati. Tak se dívám na věc já, který nazývám bílým, co je bílé, a černým, co je černé. Vím dobře, že je možné obratnou dialektikou udělati z bílého černé a z černého bílé, ale já nemám pro to bohužel nebo bohudíky, buňky.
Jestliže přes uvedené nedostatky ve stylisaci, přes některé nesrovnalosti v materii osnovy a formální nejasnosti, zaviněné, jak jsem uvedl, složitostí otázek, jež v poměrně krátké době bylo vyřešiti, a střetnutím se různých zájmových požadavků, jimž bylo nutno částečně vyhověti, doporučuji jménem rozpočtového výboru senátu, aby usnesení posl. sněmovny, jak nám bylo předloženo tiskem senátu 249, bylo schváleno senátem beze změny, činím tak proto, že jednak obsahuje tato předloha cenné novoty ve prospěch poplatníků, jistá ulehčení finanční administrativě a že by oddálením byly poškozeny státní finance o částky, s nimiž v rozpočtu na r. 1936 bylo počítáno; dále činím tak proto, že bylo, dohodnuto, že po případě ještě do konce roku příslušnou novelisaci se odstraní vady a nesrovnalosti, které se v nových ustanoveních zákona objevily nebo ještě objeví.
Je ovšem třeba s důrazem znovu připomenouti, aby senát nebyl napříště již překvapován v poslední chvíli tak obsáhlými a odpovědnými předlohami, na něž mu nezbývá čas, aby je řádně prozkoumal, a ani čas k tomu, aby v případě, že v nich objeví vady, mohly býti opraveny a vráceny posl. sněmovně k novému usnesení.