Jinou vadou dnešního procesního práva, vyvolanou pokleslou morálkou, jsou předpisy, umožňující obtěžovati veřejnost podvody. Nesvědomitý podvodník vymyslí si pohledávku proti někomu; tuto svoji pohledávku postoupí - pravidelně peněžním ústavům. Tyto pohledávku zažalují a podvodný cedent využije předpisů práva a jako svědek v procesu neštítí se falešně přísahy ve svém vlastním podvodu. Zde by bylo třeba upozorniti soudy na opatrnost v takových případech, které se velmi často opakují.

Ústavně-právní výbor zabýval se při projednávání této předlohy, která má urychliti řízení soudní, i tou všeobecně známou překážkou urychlení sporů, totiž nedostatkem soudců. Počet jejich je neúměrný vzrůstu agendy, jak důvodová zpráva podrobně uvádí, a tu hledí se nedostatek ten nahraditi zvýšenou výkonností soudců, stupňovanou do nemožnosti. Je nebezpečí, aby tím netrpěla i kvalita práce soudců. Proto výbor navrhuje slavnému senátu přijetí připojené důrazné resoluce, domáhající se rozmnožení počtu soudců. Důvody fiskální nesmí brzditi tento nejvyšší zájem státu. Při této příležitosti upozorňuje výbor i na tento zjev: Za účelem ulehčení přetíženým soudcům zavedla se instituce náhražky soudcovské, stav aktuárů soudních.

Systemisační komise, velice skoupá při stanovení počtu potřebných sil, zřídila dosti veliký počet soudních aktuárů. Ačkoliv jest nadbytek nezaměstnaných středoškoláků s plnou kvalifikací a nedostatek soudního personálu, přece justiční správa více než polovinu těchto míst neobsazuje. I zde by bylo na místě, plným obsazením těchto míst ulehčiti agendě soudní. V tom směru rovněž ústavně-právní výbor žádá, aby byla zjednána náprava.

Ústavně-právní výbor navrhuje senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění níže otištěném i s připojenou resolucí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo prvému řečníku, panu sen. dr Basovi.

Sen. dr Bas: Velectěný senáte!

Už pan zpravodaj k této osnově podškrtl, že celá naše justice trpí nedostatkem soudců. My, kteří žijeme prakticky život právníků, známe ze zkušenosti, co to velmi často znamená, když se zjednodušuje soudní řízení. Na jedné straně se umenší počet soudců v určitých senátech, v daném případě na příklad v odvolacích senátech vrchního soudu, přesune se část agendy od soudů krajských na okresní, jak ráčíte, velevážené dámy a pánové, míti typováno v zákoně, a důsledek? Zmenšuje se následkem tohoto t. zv. ulehčení počet soudců, a to je právě něco, s čím se nemůžeme smířit.

Jsem povinen ujmouti se s tohoto řečniště kolegů v soudní službě a poukázati zejména na toto: Máme zákon č. 120 z r. 1931, jímž byly zvýšeny soudní poplatky. To byl, velevážený senáte, zákon účelový, za určitým účelem se zvyšovaly soudní poplatky, a tenkráte stálo v důvodových zprávách, že se zvyšují proto, aby bylo zlepšeno existenční postavení československého soudcovstva, ono postavení, které bylo značně zhoršeno zákonem č. 103/26, jímž byli soudcové velmi těžce postiženi, ba byli postaveni na nižší stupeň než ostatní vysokoškolsky vzdělaní státní zaměstnanci. (Předsednictví převzal místopředseda dr Budzy.)

Nyní se podívejme na několik číslic. Nebudu obšírný. Co vyneslo zvýšení soudních poplatků? Podívejme se jen na dvě léta po uzákonění zákona č. 120/31. Na r. 1931 bylo preliminováno, že kolky vynesou 258 mil. Kč, ve skutečnosti vynesly 280 mil. Kč, tedy o 22 mil. Kč více. Na r. 1932 bylo preliminováno, že kolky vynesou 270 mil. Kč, a vynesly o 16 mil. Kč více, totiž 286 mil. Kč. V podrobnostech bychom viděli, že poplatky z vkladů knihovních vynesly r. 1930 41 mil. Kč, r. 1931 57 mil. Kč, r. 1932 57 mil. Kč, r. 1933 63 mil. Kč. Prodej kolků vůbec činil r. 1930 185 mil. Kč, r. 1931 193 mil. Kč, r. 1932 196 mil. Kč a r. 1933 204 mil. Kč. Ze všech těchto dat máme zjištěno, že zvýšení soudních poplatků, jak bylo zákonem obmýšleno, skutečně vyneslo fisku o 20 mil. Kč ročně více, nežli vyneslo před zákonem.

Jakpak se naložilo s těmito 20 mil. Kč, které mělo dostati československé soudcovstvo? Toliko jednou obdrželi soudcové 8 mil. Kč z tohoto plus, a to v prvním roce, pak dostávali méně a nakonec toliko 2 ½ mil. Kč z oné značné čįstky 20 mil. Kč a 17 ½ mil. Kč bylo u˛ito k jinżm účelům, jichž zákon z r. 1931 na zřeteli neměl. Soudcové právem žádají, aby jim, kteří rozsuzují, co je právo, bylo také dáno po právu, nejen to, co jim náleží, nýbrž také to, co bylo uzákoněno v jejich prospěch.

Soudcové poukazují na nesrovnalosti, jež se v soudnictví vyskytují, hlavně na nedostatečné obsazování míst, na kteroužto okolnost ukázal také slovutný pan sekční šéf jako zpravodaj.

K tomu můžeme uvésti několik ilustrací. Skutečný stav soudců k 1. březnu loňského roku v obvodu vrchního soudu v Praze činil oproti systemisovanému stavu méně o 74 soudce, v Brně o 48 soudců, v Košicích chybělo 30 soudců do určeného stavu. Celkový dočet systemisovaných soudcovských míst je 2.469, nedostává se tedy 152 soudců. A při tom soudní agenda u soudů krajských, u soudů vrchních, a u Nejvyššího soudu stejně jako u nejnižší instance, u soudů okresních, vzrostla nejméně o 20%. Tyto poměry se nelepší.

Když zasedáme v hlavním městě publiky, podívejme se, jak to vypadá v Praze. Krajský soud trestní měl míti podle systemisace 77 soudců a má jich jen 70, krajský soud civilní má jich míti 145, obsazeno je však jen 121 míst. Vrchní soud v Praze měl míti 45 soudců, má jich však toliko 37.

Krajský soud obchodní má míti 25 soudců, má jich však toliko 20, takže proti proponovaným 292 soudcovským místům máme obsazeno 1250 míst, čili o 1/6 méně. Při tom dlužno poukázati k tomu - a zase na to poukázal slovutný pan kolega, sekční šef dr Karas - že se obsazuje řada agend soudci nejmladšími, nejméně zkušenými, a tito mladí soudcové - často mladíci 25, 26letí - mění velmi často své působiště, takže není jim umožněno, aby srostli se svým okolím a aby z autopisie poznali okres, ve kterém žijí a nad nímž vykonávají pravomoc.

Jaký je důsledek tohoto neutěšeného stavu? Důsledek tohoto neutěšeného stavu je, že trpí zejména okruhy živn.-obchodnické průtahem sporů. Soudce je člověk, žádný z těch soudců nepracuje toliko 8 hodin, pracují 12 až 14 hodin, je to ohromená, úmorná agenda, kterou musejí zmoci, rozsudky dělají doma, v neděli, ve svátcích, kdy si mají odpočinouti - a přes tuto ohromnou námahu procesní agenda, zejména obchodní, vázne. Jsou případy, že spor trvá 2 až 3 léta, zatím se finanční, existenční poměry žalovaného změní - přijde třeba o majetek - a žalobce, který třeba ve sporu zvítězil, má vítězný rozsudek na papíře, úplně bez ceny. Kruhy obchodnické uchylují se následkem toho k rozhodčímu soudnictví, i za cenu hmotných ztrát, i za cenu značného nebezpečenství, které toto rozhodčí soudnictví v sobě nese, poněvadž je vykonáváno pravidelně laiky, kteří nejsou s to, zejména spletitý procesní materiál zmoci a ovládnouti.

I pojišťovací soudnictví, soudnictví to na výsost důležité, prosím, vázne.

Z dat, které jsem před slavným senátem uvedl, je patrno, že je zde tendence šetřiti tam, kde se za žádných okolností šetřiti nemá. Šetří se na výkonu spravedlnosti, ačkoli již staré, omšelé přísloví praví, že spravedlnost je základem států - tedy i našeho státu. Musíme se snažiti, aby čsl. soudce byl zbaven existenčních starostí, aby se mohl vzdělávati, aby mohl s klidem vykonávat krásné a vznešené úkoly soudce a rozhodčího v lidské společnosti.

Počítáme-li s minimálním nutným rozmnožením, 520 soudců, vidíme, že toto rozmnožení by si vyžádalo nákladu asi 20 mil. Kč. To je právě výnos těch zvýšených soudních poplatků, na němž jsme se usnesli podle zákona č. 120 v r. 1931. Tedy k tomu, aby se ulehčilo soudcům, aby se počet soudců zvýšil na doplnil na nutnou výši, aby soudcové nebyli přetěžováni, není zapotřebí žádných obětí se strany fisku, nýbrž je pouze potřebí, aby účelový zákon byl doplněn ve prospěch těch, v jichž prospěch byl usnesen, aby byl doplněn ve prospěch česko-slovenského soudcovstva.

Žádajíce zabezpečení našeho soudcovstva, žádáme také, aby toto soudcovstvo mělo porozumění pro těžký existenční boj všech pracovních vrstev našeho lidu, zejména také třídy živnostensko-obchodnické a aby soudcové si byli vědomi, vyslovujíce své verdikty, své rozsudky, že litera vždy zabíjí, a duch že je to, který oživuje. Duch československého soudcovstva budiž co nejlepší, co nejzdatnější, jak si toho všichni přejeme a jak se toho domáhá také naše československé soudcovstvo. Ale na nás je, abychom při projednávání tohoto zjednodušujícího zákona připomněli, že si nepřejeme, aby při této příležitosti byl zmenšován počet soudců, ani dnes, ani za ½ roku, za rok, aby se neřeklo: Soudců teď není tolik potřebí, jednotlivé senáty mají menší počet členů, umenšíme tedy počet soudců. Naopak, musíme žádat, aby počet soudců odpovídal zákonu a právu. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Tischer. Dávám mu slovo.

Sen. dr Tischer (německy): Dámy a pánové!

Předložená osnova zákona sleduje různé účely, a to především unifikaci československého práva, dále pokouší se čeliti přetížení soudů, urychliti soudní řízení, odstraniti dále jisté nedostatky, které vznikly následkem hospodářské krise a nastalé nemorálnosti, a konečně splniti také ty státní nezbytnosti, které jsou následkem toho, že v zájmu obrannosti národa určitá tajemství, která nesmějí vniknouti do veřejnosti, snad oklikou přes civilní spor přece by mohla přijíti do veřejnosti.

Předložená osnova zákona však všem těmto přáním úplně nevyhoví a také vyhověti nemůže, neboť jde v tomto případě o výslovné provisorium. Konečná úprava těchto zde zmíněných otázek může nastati jen tehdy, až jednou oběma komorám předložen bude nový civilní soudní řád a občanský zákon. Pan ministr spravedlnosti prohlásil, že obě tyto tak důležité předlohy pokročily již tak daleko, že v dohledné době možno počítati s jejich předložením. Přece však uplyne ještě drahná doba, nežli se tyto osnovy stanou skutečně zákonem.

Jsou však v této osnově různé věci, jež dlužno uvítati a které jsou dobré, a proto možno celkem s předlohou projeviti souhlas. Obzvláště dlužno uvítati, že se kompetence samosoudců u krajských soudů namnoze rozšiřuje, dále že je zde snaha zabrániti zneužívání práva chudých. Jest jisto, že obzvláště zneužíváním práva chudých nastávají mnohé nepřístojnosti, i když předloha v předloženém znění nezabrání úplně zneužívání, jsou tu přece taková opatření, aby se zabránilo zneužívání práva chudých, které zatěžuje jak advokáty tak také soudy. Obzvláště dlužno uvítati ustanovení o posuzování příslušnosti soudů podle nového § 261 a), čímž zabráněno bude mnohým sporům o příslušnost. Stejně dlužno uvítati také jasné předpisy o kumulování žalob. Velice vítáme také resoluci, na které se usnesl výbor a kterou se vláda vybízí, aby odpomohla nedostatku soudců. Souhlasím s tím úplně, neboť je známou skutečností, že soudcové jsou fysicky tak přetíženi, že dospěli k hranicím své výkonnosti a že se jim nesmí ještě více ukládati.

Při této příležitosti však nemohu opominouti, abych nepoukázal k tomu, že my Němci musíme žádati, aby také při obsazování soudcovských míst a při ustanovení pomocného personálu vzat byl k německému živlu zřetel takovou měrou, jak to odpovídá klíči obyvatelstva. Žádáme pro německé obyvatelstvo německé soudce, nebo alespoň soudce, kteří jsou úplně mocni německého jazyka. Slyšíme velmi často stížnosti do toho, že u německých soudů činni jsou soudcové, kteří německý jazyk ovládají jen nedostatečně a nářečí, kterým se tam mluví, neovládají vůbec, takže dochází k velmi častému nedorozumění. Tak je tomu také u pomocného personálu. Pomocný personál se často ustanovuje, aniž by tu byla dostatečná znalost těsnopisu, psaní na stroji a německého jazyka. Tím je soudce, jemuž taková pomocná síla byla přikázána, nesmírně zatížen.

Doufáme, že časté sliby, že se oprávněným přáním sudetských Němců vyhoví, v této příčině budou splněny. Ježto zákon sám o sobě je dobrý, budeme hlasovati pro jeho přijetí. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalších rečníkov niet.

Debata je skončená.

Prosím pána zpravodajca, či si praje slova k doslovu?

Zpravodaj sem. dr Karas: Nikoliv.

Místopředseda dr Buday: Nie je tomu tak.

Prosím pp senátorov, aby zaujali svoje miestá. (Děje se.)

Senát je spôsobilý sa usnášať.

Budeme hlasovať o osnove zákona, jeho nadpisu a úvodnej formule podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Sú námietky? (Nebyly. ) Námietok niet.

Kto súhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Osnova zákona s nadpisom a úvodnou formulou bola schválená podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Druhým odstavcom dnešného poriadku je:

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 11. listopadu 1935, č. j. Nt XII 1/35/1, za souhlas k trest. stíhání sen. Pfeiferové pro zločin §§ 197, 200, 203 tr. z. (čís. 1394/193 předl.) (tisk 134).

Zpravodajcom je pán sen. dr Havelka. Dávam jemu slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte!

Státní zastupitelství v Praze podalo pod č. j. St 10.671/31 ze dne 19. října 1932 obžalobu na Karla Marvana a Karolínu Pfeiferovou, odborové tajemníky, pro zločin §§ 197, 200, 203 tr. z., jejíž skutkový děj jest tento:

Podpora nezaměstnaným skládá se ze dvou složek, ze složky, kterou vyplácejí odborové organisace z vlastních prostředků, a ze složky, kterou určitou kvotou poskytuje stát.

Podle ustanovení §u 3 zákona č. 267/1921 Sb. z. a n. o státním příspěvku ku podpoře nezaměstnaných jest státní příspěvek příplatkem ku podpoře v nezaměstnanosti vyplácené odborovou organisací, obě složky organisační i státní mají býti vypláceny současně, a stát jest tedy povinen svou kvotou přispívati teprve tehdy, jestliže odborová organisace skutečně vyplatila podporu ze svých prostředků.

V praxi výplata podpory té děje se tak, že odborová organisace vyplatí ze svých peněz jak organisační příspěvek tak i současně kvotu, kterou má platiti stát, předloží ministerstvu soc. péče průkaz o tom, že výplata takto se stala, a na základě toho ministerstvo vyplatí odborové organisaci kvotu na stát vypadající.

Takové podpory vyplácel i Průmyslový svaz dělnictva textilního v Československé republice v Praze II, který však dal svým místním skupinám pokyn, aby nezaměstnaným členům uplatňujícím nárok na podporu v nezaměstnanosti vyplácen byl pouze státní příspěvek bez podpory organisační.

Jak bylo zjištěno, skutečně tak se dělo v okresu ašském, varnsdorfském a přerovském.

Přesto "Průmyslový svaz dělnictva textilního v Praze" předkládal ministerstvu soc. péče výkazy, podepsané ve smyslu ustanovení §u 13 svazových stanov předsedkyní Karlou Pfeiferovou a tajemníkem Karlem Marvanem, za účelem refundace státního příspěvku, v níž uvedeno jakoby byla vyplacena celá podpora v nezaměstnanosti, tedy z organisační příspěvek, ačkoliv tento vyplacen nebyl.

Průmyslový svaz dělnictva textilního žádal ministerstvo soc. péče za refundaci státního příspěvku pro Přerov částkou 16.824 Kč, pro Varnsdorf částkou 37.449 Kč, pro Aš částkou 10.625 Kč.

Částky ty byly zmíněnému svazu jako zálohy na státní příspěvek vyplaceny, stát však škody neutrpěl podle udání svědka vrch. tajemníka dr J. Cermana, ježto ministerstvo soc. péče bude si moci zálohy ty odečísti od stále docházejících vyúčtování.

Karla Pfeiferová i Karel Marvan popírajíce vinu a podvodný úmysl uvádějí, že členové svazu dobrovolně, aby ulehčili finanční tísni svazu, k výzvě tohoto poshověli s výplatou organisační složky podpory.

Poněvadž ministerstvu soc. péče byly předkládány výkazy, o kterých bylo předkládajícím známo, že neodpovídají skutečnosti pokud se týče vyplacení příspěvku organisačního, jest podle obžaloby opodstatněno podezření zločinu podvodu.

Na základě jmenované obžaloby bylo kraj. soudem trest. v Praze rozhodnuto dne 15. května 1933, že jest soud k projednání této trestní věci nepříslušným, ježto rozsuzování takovéhoto jednání není přikázáno civilním trestním soudům.

Rozsudkem nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. února 1935, č. j. Zm I 700/33 bylo rozhodnutí soudu I. stolice zrušeno a soudu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát nedal svolení k dalšímu stíhání sen. Pfeiferové, pro zločin §§ 197, 200 a 203 tr. z. z těchto důvodů:

Kraj. soud trest. v Praze žádá za souhlas k trest. soudnímu stíhání sen. Pfeiferové. Týž soud rozhodl, že rozsuzovati jednání sen. Pfeiferové není přikázáno civilním trestním soudům. Nejvyšší soud v Brně zrušil toto rozhodnutí a krajskému soudu trestnímu v Praze uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl jsa toho názoru, že rozsuzovati jednání sen. Pfeiferové patří před civilní trestní soud. Vzhledem k nestejnosti obou názorů ve jmenovaných rozhodnutích obsažených činí imunitní výbor návrh, aby svolení k trest. stíhání dáno nebylo. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prihláseného rečníka niet, debata odpadá.

Budeme hlasovať o návrhu výboru imunitného, aby senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. Pfeiferovej pre zločin §§ 197, 200, 203 tr. z.

Kto s týmto návrhom výboru imunitného súhlasí, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Návrh výboru imunitného bol schválený a senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. Pfeiferovej.

Tretím odstavcom poriadku je:

Zpravodajcou výboru imunitného je pán sen. dr Havelka. Udelujem, mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte!

U okr. soudu v Jesenici byla podána soukromým žalobcem Gustavem Hackrem, rolníkem, žaloba proti sen. Schösserovi z toho důvodu, že posléze jmenovaný na volebních schůzích, pořádaných v okresu jesenickém, shromážděným voličům vykládal, že Gustav Hacker na schůzi v Č. Budějovicích srovnával organisaci "Bund der Landwirte" s orlem, přičemž uvedl, že Spina tvoří hlavu tohoto orla. Na to prý povstal ve shromáždění jistý rolník a zvolal na Hackra: "A vy pane Hacker, jste díra...".

Soukromý žalobce se cítí tímto líčením dotčen na své cti, jelikož v Č. Budějovicích žádnou schůzi nekonal a organisaci "Bund der Landwirte" nikdy k orlu nepřirovnával a proto také na něho nemohlo býti nikým takto voláno. Sen. Schösser inkriminované výroky si prý vymyslel a přednášel je prý také i na jiné schůzi, v kteréžto okolnosti spatřuje soukromý žalobce snahu žalovaného, aby žalující byl soustavně na své cti snižován a uváděn v posměch.

Imunitní výbor senátu navrhuje, aby sl. senát žádosti okr. soudu v Jesenici vyhověl a da1 souhlas ku trest. stíhání sen. Schössera. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Rečník neni prihlásený, debata odpadá.

Budeme hlasovať o návrhu výboru imunitného, aby senát dal súhlas k trest. stíhaniu sen. Schössera pre priestupok zákona na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n.

Kto s týmto návrhom výboru imumitného súhlasí, nechť zdvihne hore ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Návrh výboru imunitného bol schválený a senát dal súhlas k trest. stihaniu sen. Schössera.

Poriadok schôdze je vyčerpaný.

Predsedníctvo senátu usnieslo sa podľa §u 40 jedn. poriadku, aby sa budúca schôdza konala zajtra v piatok dňa 29. mája 1936 o 10. hod. s

poriadkom:

1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci (tisk 193)

2. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 200) k vládnímu návrhu zákona, o půjčce na obranu státu (podle §u 135 jedn. řádu).

3. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 245-I);
b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II);
c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II);
d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).

Konštatujem, že žiaden návrh k tomu podaný nebol.

Končím schôdzu.