Schůze zahájena v 16 hodin 30 minut.
Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.
Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.
Celkem přítomno 112 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Kalfus, dr Krofta.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.
Pořad
34. schůze senátu Národního shromáždění republiky Československé svolané na
čtvrtek dne 28. května 1936 na 16 hod.:
1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 47), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci (tisk 193 ).
2. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 11. listopadu 1935, č. j. Nt XII 1/35/1, za souhlas k trest. stíhání sen. Pfeiferové pro zločin §§ 197, 200, 203 tr. z. (čís. 1394/193 předl.) (tisk 134).
3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Jelenici ze dne 3. března 196, č. j. Nt 49/36, za vydání sen. Schössera k trest. stíhání pro přestupek zákona na ochranu cti, č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 2212/1936 předl.) (tisk 179).
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Vážený senáte! (Senátoři povstávají.) Náš život byl v posledních dnech postižen dvěma vpravdě těžkými a osudnými katastrofami. Vy všichni víte, jak v jihomoravské obci Rakvicích u Hustopeče došlo před několika dny k velké tragedii školních dětí. Ze sta dětí, které se ráno vypravily se svými učiteli se zpěvem na rtech na školní výlet, 31 jich nalezlo smrt ve vlnách rozvodněné řeky Dyje.
Naše všechny sympatie a naše nejhlubší účast je v této chvíli u jejich rodičů a zejména u jejich matek, které celý den marně pátraly, aby našly mrtvoly svých nejdražších.
My všichni jsme přesvědčeni, že naše státní orgány učiní vše, co bude v jejich moci, aby bída a útrapy těchto těžce postižených rodičů byly snesitelným způsobem upraveny.
Stejně tak jsme byli v těchto dnech svědky těžkých živelních pohrom na Novopacku v severních Čechách. Také těmto krutě postiženým obětem živelních pohrom platí v této chvíli naše hluboká sympatie a vroucí účast.
Děkuji vám všem, že jste povstáním projevili svoji účast, která bude zapsána v těsnopiseckém zápise o dnešní schůzi. (Senátoři usedají.)
Sděluji, že došel přípis ministerstva vnitra ze dne 12. května 1936, č. j. 34.727/1936/7, o zbavení mandátu sen. Kubače a o povolání náhradníka Michala Králka, jako člena senátu Národního shromáždění.
Žádám pana zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípis přečetl.
Zapisovatel sen. dr Karas (čte) "Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.
Volební soud nálezem ze dne 25. dubna 1936, č. 47/36 vyslovil, že František Kubač, zvolený členem senátu Národního shromáždění z kandidátní listiny č. 4 Komunistické strany Československa ve volebním kraji VIII (Turč. Sv. Martin), pozbývá mandátu.
Podle § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řadu volení do poslanecké sněmovny povolávám na místo Františka Kubače za člena senátu Národního shromáždění Michala Králku, kovodělníka v Lopeji, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu. Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.
Ministr: Dr Černý v. r."
Předseda (zvoní): Do dnešní schůze dostavil se pan Michal Králka a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.
Žádám pana zapisovatele sen. dr Karase, aby přečetl příslušnou formuli slibu a pana sen. Králku, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji". (Senátoři povstávají.)
Zapisovatel sen. dr Karas (čte):
Sľubujem, že budem verný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.
Sen. Králka (podávaje předsedovi ruku) Sľubujem. (Senátoři usedají.)
Sdělení předsednictva.
Dovolené
dal předseda: na dnešní schůzi sen. Ballovi, Dundrovi, Mikulíčkovi, Nedvědovi, Popovičovi, dr Šmeralovi, Zemanovi; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Jančekovi, dr Krčmérymu, Niessnerovi, Novákovi (lid.), Olejníkovi, Pociskovi, Stodolovi, dr Turchányimu, dr Žiškovi; na tento týden sen. dr Polyákovi; dodatečně na 33. schůzi sen. Špatnému.
Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly uděleny dovolené: zdravotní dovolené sen. dr Milotovi do 24. června t. r., sen. Pázmánovi do 15. července t. r., sen. Benešovi na 4 týdny, sen. Kianičkovi na 1 měsíc, sen. inž. Marušákovi od 2. do 27. června t. r., sen. Koutkové na 3 týdny; dovolená sen. Němečkovi od 29. května do 30. června t. r. pro účast na Mezinárodní konferenci práce v Ženevě, sen. dr Matouškovi na 14 dnů pro informační cestu do Jugoslavie.
Rozdané tisky.
Zpráva tisk 193 (poštou).
Návrhy tisky 194, 195 - přikázány výboru iniciativnímu.
Vládní návrh tisk 197 - přikázán výboru ústavně-právnímu.
Interpelace tisk 198/1 až 198/7.
Odpovědí tisk 199/1 až 199/5.
Usnesení posl. sněmovny tisk 200 - přikázáno výboru rozpočtovému, kterému uloženo, aby podal zprávu do příští schůze plenární, tisk 201 - přikázáno výboru ústavně-právnímu.
Těsnopisecké zprávy o 28., 30. a 31. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Zápis o 31. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Verifikace voleb senátorů.
Předseda sdělil, že došed přípis volebního soudu v Praze ze dne 25. dubna 1936, č. j. 17/36, o ověření volby členů senátu N. S. Václava Turka, Tomáše Korvase, Michala Králky a inž. Gustava Mayra.
Zápisy
o 32. a 33. schůzi senátu byly schváleny podle § u 72 jedn. řádu.
Výboru imunitnímu
přikázány žádosti:
kraj. soudu v Levoči z 20. apríla 1936, č. j. Nt V 6/36-2, za vydanie sen. Michlera k trest. stíhaniu pre prečin rušenia obecného mieru podľa §u 14, čís. 5 zák. č. 50/23 Sb. z. a n. (č. 2622),
kraj. súdu v Bratislave zo dňa 31. marca 1936, čís. Nt XVIII 302/36, za vydanie sen. dr Labaja k trest. stíhaniu pre prečin pomluvy dľa §u 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. (čís. 2666),
kraj. soudu trest. v Praze za vydání sen. Vraného k trest. stíhání pro přečin proti bezpečnosti cti (č. 2677).
Předseda (zvoní): Budeme nyní projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1:
1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 47), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci (tisk 193).
Zpravodajem výboru ústavně-právního je pan sen. dr Karas, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!
Novelou touto má se měniti a doplniti řada zákonů soudních, a to zákona o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci. Jsou to jednak zákony rakouské, jednak zákony uherského státu.
Novela řady mnohých ustanovení citovaných zákonů odpovídá zkušenostem, nabytým v posledních letech justiční správou. Jsou to ustanovení vesměs užitečná, jejichž potřebu praxe již dlouho pociťuje.
Ustanovení novely této jednak ulehčují přetíženosti soudů a mohou míti dobrý účinek na soudní administrativu, jednak mohou znamenati urychlení soudního řízení jeho zjednodušením a omezením sporů o formální otázky - zejména sporů o příslušnost - na míru nejmenší. Formální otázky, zejména otázka příslušnosti, staly se v poválečných letech vítanou záminkou svévolným stranám a zejména liknavým dlužníkům ke všemožnému protahování sporů a oddalování rozhodnutí ve věci samé; tím trpěl jak žalobce (oddalováním a zdražováním rozhodnutí), tak soud (vyčerpáváním se v otázkách podřadných). Jest tedy vítati, že novela snaží se učiniti přítrž a ulehčiti jak soudu, tak i stranám, a tím přispěti k rychlejšímu a věcnějšímu výkonu spravedlnosti.
S druhé strany však nejsou navržené reformy zase příliš jednostranné; neboť ulehčení soudu a urychlení řízení neděje se na úkor věcnosti a solidnosti řízení a věcných zájmů stran.
Těmto cílům slouží hlavně ustanovení čl. I, jímž se reformuje jurisdikční norma; dále ustanovení čl. II, jímž analogicky reformuje se zákon o řízení upomínacím; dále body 7 až 10 a 14 až 16 článku IV, a pro oblast slovenského práva procesního analogicky některé body čl. VI. Pro soudnictví pracovní pak platiti má ustanovení čl. IX.
Přecházeje k podrobnostem, výbor ústavně-právní uvědomil si, že změna, kterou zavádí bod 1 článku I podle zkušeností o sporech rozvodových, bude příslušnost samosoudce asi pravidlem. Vzhledem k jejich rozvaze však nezdá se to býti nebezpečným.
Při druhém odstavci bodu 2 téhož článku dlužno si uvědomiti, že možnost zmatečnosti v případě, že jednal soud ve složení, které podle všeobecných zásad má býti zárukou spolehlivějšího rozhodování (senát) než ve složení soudu, v němž měl jednati (samosoudce), se přímo příčila zdravému rozumu, třeba měla oporu v zákoně. Proto nutno jen schváliti zrušení této možnosti. Takto založená příslušnost nemůže býti pociťována jako zkrácení na právu, když vesměs jde o spory advokátské.
Snížení počtu členů senátů u vrchních soudů odůvodnitelno je pouze nedostatečným obsazením soudů a jejich přetížením. Proto byly vyslovovány ve výboru obavy, zda je vhodným, aby o odvoláních proti rozsudkům krajských soudů rozhodoval u vrchního soudu pětičlenný senát jen tehdy, když některá ze stran výslovně to bude žádati. Uvádělo se, že psychologické ohledy zabrání stranám často činiti takové návrhy, a že se tím rozhodování v senátech pětičlenných - jež podle důvodové zprávy má býti zásadně zachováno prakticky změní skoro veskrze v rozhodování v senátech tříčlenných. Poukazováno na analogii sporů o rozvod, které se dnes šmahem projednávají před samosoudci, a navrhováno přímo opačné ustanovení, aby senát tříčlenný byl jen tehdy, když to strany přímo navrhnou.
Naproti tomu však většina ústavně-právního výboru se přiklonila k návrhu vládnímu, neboť početně silnější senáty neskýtají absolutní jistotu při větší pozornosti votantů, a proto proti rozhodování ve tříčlenných senátech u vrchních soudů na Slovensku není i stížností, takže osnova nového civil. řádu soudního chystá zavésti vůbec jen rozhodování ve tříčlenných senátech u vrchních soudů.
Proto možno navržené ustanovení tohoto bodu přijmouti k vůli získání zkušeností pro budoucí projednávání osnovy nového civilního řádu soudního.
I proti ustanovení 4. bodu čl. I byly vyslovovány pochybnosti, neboť budoucně před okresní soudy budou patřiti i spory o výživné mezi manželi, pokud by nebyla žaloba o výživné spojena se žalobou o rozvod, a tak se dostala před krajský soud. Namítalo se, že soudcové u okresních soudů bývají poměrně mladí lidé - máme dnes už také 27letého přednostu soudu - kteří postrádají vytříbenějšího postřehu a zkušeností, potřebných pro spravedlivé vystižení zpravidla spletitých poměrů manželských. Upozorňováno, že jako odvolací instance budou fungovati nyní veškeré krajské soudy a tím že může býti porušena jednotnost prase, zaručená dosud tím, že o manželských sporech rozhoduje pro okrsek celé země jediný senát vrchního soudu. Vytýkáno, že žaloba o výživné bývá často podána časově různě od žaloby o rozvod, a tu v takových případech pak nastane nevítané roztržení jednotného případu manželského na část projednávanou u okresního soudu (výživné) a část projednávanou u krajského soudu (rozvod).
Ústavně-právní výbor přiklonil se však k návrhu vládnímu proto, že změnou tou získají se zkušenosti pro budoucí úpravu nového jednotného civilního řádu soudního. A proto vybízí ministerstvo, aby bedlivě sledovalo zkušenosti tímto přenesením získané. Vláda je názoru, že tím se usnadní vedení sporů; při tom dlužno ovšem uznati, že spory ty zpravidla nejsou o nic obtížnější než ony jim dosud přikázané. Přesun tento však bude znamenati značné zatížení okresních soudů.
K bodu 5 článku I dlužno uznati, že změna ta bude znamenati především úsporu útrat, neboť podle dnes platného řádu nemohly takové nároky býti uplatňovány ani u krajského soudu jedinou žalobou vzhledem k §u 227 c, ř. s. a bylo nutno je děliti do několika žalob u okres. soudu, které stejně pak byly spojeny podle §u 187 c. ř. s. Z toho důvodu je vhodné i vypuštění ostatních ustanovení §u 55 jur. normy.
K článku II a III nebylo třeba zvláštních poznámek.
Ve čl. IV podstatnou reformou je nová úprava práva chudých. Stížnosti proti zneužívání práva chudých k vedení sporů beznadějných, začasté i svévolných, se v posledních letech tak rozmnožily, že opravdu nelze odkládati s reformou; této reformě slouží ustanovení bodu 1 až 5 tohoto článku pro oblast procesního práva platného v historických zemích, a body 4 až 8 článku VI pro oblast procesního práva, platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ustanovení tato mají čeliti zneužívání práva chudých a ulehčiti jak výkonnosti soudů, tak zmenšiti zatížení stavu advokátského bezplatným zastupováním, jež se rozrostlo do netušených rozměrů, tak konečně vyhověti stížnostem z řad obecenstva proti obtěžování a začasté přímému vydírání pomocí svévolných sporů na právo chudých.
Někdo si na př. vymyslí proti druhému pohledávku na 50.000 Kč. Přijde k němu a řekne: Když mi dáš 20.000 Kč, upustím od žaloby. Vymohl si právo chudých a hrozil zámožnému občanu soudní žalobou, která může státi peníze. Ten, aby se zbavil nebezpečí procesních soudů, raději mu těch 20.000 Kč dal, ačkoliv nebyl povinen. K tomu vedlo zneužívání práva chudých, což bude napříště zamezeno.
Ostatní body článku tohoto mimo 11, 12 a 13 směřují vesměs k urychlení řízení, což nejpatrněji vysvítá z bodů 6 a 14.
Bod 8 zejména obsahuje důležitou změnu; bod ten byl pouze stylisticky výborem pozměněn. Bude to zajisté výhodou, když soud i strany budou při ústním jednání již úplně informovány; soud může si připraviti již základy a osnovu průvodního usnesení, naříditi předložení listin průvodních a po případě již si obeslati svědky.
Rovněž i bod 10 za účelem urychlení řízení výbor doplnil v odstavci prvním. Nad to pokládal výbor za nutno stanoviti též lhůtu k žalobní odpovědi a doplniti tedy § 261 a novým odstavcem (předposlední odstavec vládní předlohy).
Změna uvedená v bodě 14 odstraní překážku v pokračování řízení v případě změny v obsazení soudu.
Stalo se často, že v senátě byl jeden soudce vyměněn, a celé řízení se musilo konati znovu. Podle novely stačí výměna osoby a nemusí býti celé řízení znovu zaváděno.
K delšímu jednání zavdalo příčinu zavedení notářské výpovědi mimosoudní i pro obor práva v zemích historických - body 17 a 18 článku IV a bod 1 článku V. Na Slovensku ta forma je.
Vzhledem k různým pochybnostem o této unifikaci a vzhledem k tomu, že co nejdříve bude vládou předložen návrh na nový civilní řád soudní, výbor ústavně-právní se souhlasem ministerstva spravedlnosti vypustil z novely oba body 17 a 18 ze čl. IV a bod 1 ze čl. V.
Článek V ve svých bodech 2 a 3, ze článku IV pak body 11, 12 a 13, ze čl. VI body 12, 13, 14 a 15 a ve čl. VII body 2 a 3 mají za účel ochranu státu proti prozrazování vojensky důležitých věcí. Z toho důvodu výbor plně je uznává. Aby však ustanovení těch nemohlo býti zneužíváno, doplnil výbor ustanovení ta možností obrany postižené strany analogicky, jak to ustanovuje zákon na obranu republiky.
Upozorňuji, že výbor ústavně-právní provedl toto ustanovení v zákoně již dříve, než byl v posl. sněmovně zákon na ochranu republiky stylisován.
Další potřebná reforma civilního soudního řízení jeví se pro obor řízení exekučního.
To je druhá důležitá novela tohoto zákona. Zde nutno čeliti zneužívání některých liberálních ustanovení dosavadních exekučních řádů ku praktickému maření exekuce.
Toto zneužívání se v posledních letech se vzestupem exekuční agendy a poklesem morálky, neštítící se křivých svědectví i přísah, neobyčejně rozmohlo a jest jednou z hlavních příčin obecné bezúspěšnosti exekučního řízení, zejména na movitosti a na pohledávky.
K odstranění veškerých zlořádů, jež v nynější době takřka úplně a obecně paralysují účinnost exekučního řízení, bude arciť třeba reforem daleko pronikavějších, a to nejen v oboru vlastního exekučního práva. Dalekosáhlost těchto reforem však překročuje rámec pouhé této novely a dlužno se proto zatím spokojiti s reformami, jež citovaná ustanovení této vládní předlohy přinášejí s přáním, aby justiční správa bedlivě prostudovala příčiny nynější bezúspěšnosti exekučního řízení, a to nejen ve příčině, tkvící v ustanoveních platných exekučních řádů a podle toho vypracovala pak další energické reformní návrhy. Tak zejména nutno přesným a nepřestupným stanovením lhůt mezi jednotlivými stupni exekuce urychliti řízení a dopomoci věřiteli tak k uspokojení. Protahováním exekuce, jak dnes se děje, umožňuje se jen ničení exekvovaného předmětu, favorisuje se tím defraudace exekvovaného jmění a podporuje se jen nedůvěra k činnosti soudu.
Články VIII i X znamenají větší pružnost ve výchově dorostu soudcovského i kancelářského. Pro svoji podřadnost přenechává se obor ten opatření ministra spravedlnosti. Čl. IX doplněn novým odstavcem stran osvobození od kolků a poplatků.
Veškerá ustanovení této novely s hlediska ryze technicko-právního jeví se uspokojivá a pečlivě připravená, jak vidno mimo jiné i z toho, že byl o nich vyžádán posudek nejvyššího soudu, na nějž se zpráva důvodová na četných místech dovolává.
Pozornosti ústavně-právního výboru neušlo, že důvody unifikační by vyžadovaly změnu ještě jiných ustanovení formálního práva civilního; že zvláště by bylo žádoucí, všeobecně rozšířiti platnost těch ustanovení, která jen v jedné právní oblasti upravují osvědčivší se již právní ústavy. Tak jest tomu na př. při vyjevovací přísaze. Přesto neviděl ústavně-právní výbor nutnost, aby nějaké změny provedl, zvláště aby rozšířil ustanovení o vyjevovací přísaze v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, obdobně jako to bylo u notářských výpovědí. Každé přenášení předpisů z oboru jedné právní oblasti do oblasti druhé vyvolává v praxi obtíže, protože systémy obou právních oblastí spočívají podstatně na různých základech a jest tu vždy nebezpečí, že takovéto přenesení předpisu vyvolá později nepředvídané komplikace. Mimoto pokročily podle sdělení zástupce vlády přípravy na osnově sjednoceného exekučního řádu tak daleko, že lze v dohledné době očekávati jeho ústavní projednání a současné uvedení v život s novým civilním řádem soudním, jehož meziministerské projednávání bylo již ukončeno.
Jiným předmětem úvah ústavně-právního výboru byl ten zjev soudního řízení, že příliš rozšířeným prováděním důkazů pomocí soudů dožádaných se velmi často zbytečně prodlužuje řízení.
Zásada ústnosti a bezprostřednosti a zásada zjištění materiální pravdy vyžaduje, jak to také civil. řád soudní původně zamýšlel, provádění důkazů před soudem procesním.
Této povinnosti se soudy nápadně vyhýbají, což jest na újmu zjištění objektivní pravdy. Vždyť v takovém případě procesnímu soudci schází osobní dojem, který jest důležitý pro posouzení věrohodnosti svědka; při místních ohledáních pak schází mu osobní názor, který bývá rozhodujícím, jako na př. v případech úrazů automobilových; konečně, což je velmi důležitým, jest dožádaný soudce obmezen rekvisičním příkazem a vyhýbá se soustavně rozšiřovati výslech na okolnosti, které třeba jest vzhledem ku výpovědi svědků zjistiti, ale které procesní soudce nepředvídal a tudíž ani nepojal do dožádání.
Dožádáním cizích soudů protahuje se spor a rozkládá se na celou řadu úkonů před různými dožádanými soudci, což má za následek celou řadu jednání u soudů dožádaných, a to znamená ztrátu času, veliké útraty stranám a pro soudce procesního nepřehlednost celého řízení.
Stává se dokonce dosti často, že se nerozpakuje procesní soudce u krajského soudu dožádati o výslech svědka okresní soud, který se nalézá nejenom v témže městě, nýbrž dokonce i v téže budově, jenže v jiném patře. Rovněž opakuje se, že soud procesní dožaduje o výslech svědků sousední soud, odkud má svědek stejnou možnost dojeti k procesnímu soudu za nepartrný peníz a s nepatrnou ztrátou času.
Výslech a provedení důkazů procesním soudcem i při veliké řadě svědků netrvá tak dlouho a nestojí tolik peněz stát jako provádění důkazů dožádanými soudci, kde svědomitý soudce si musí nejen pročísti rekvisiční návrh, ale uvědomiti si též povahu sporu a tendenci zamýšleného důkazu, totiž vpraviti se do stavu procesního tak, jak to musil učiniti již soudce procesní.
Dlužno tedy na to důtklivě poukázati soudce, že rekvisice jsou přípustny jen tenkrát, když obeslání svědka a výslech u procesního soudu by vyžadoval neobyčejně dlouhé doby, anebo neobyčejně dlouhé doby i velikých nákladů. Při dokonalém spojení a poměrně levném jízdném a malém rozsahu našeho státu nastane podobný případ jen zřídka a mělo by zásadně platiti ustanovení, že např. krajský soud smí dožadovati soudy okresní v obvodu svého krajského soudu jen výjimkou; tím již bylo by nešvaru rekvisičnímu hodně čeleno.