Další změna povahy administrativní je obsažena v novém znění §u 36. Dosavadní znění tohoto paragrafu bylo doplněno ustanovením, podle něhož možno jak pro zálohy a zápůjčky poskytnuté státem, tak i pro pojistné prémie na životní pojištění zabaviti důchod. Zde budiž podotknuto, že pojištění toto je dobrovolné, je uzavíráno válečným poškozencem se Zemským úřadem pro péči o válečné poškozence, že prémie pojistné jsou nepatrné a že pojištění se prakticky již řadu roků provádí a velmi se osvědčilo. Je prováděno na základě jednomyslného přání Národního shromáždění, vysloveného v resoluci přijaté dne 20. února 1920.

Finanční náklad nového zákonného opatření nelze přesně vyjádřiti. Podle výpočtu lze však přibližně očekávati, že náklad na provedení bude vždy menší než činí normální úbytek nákladů na požitky válečných poškozenců. Lze počítati s tím, že nebude třeba v příštích letech za daných předpokladů zvyšovati úhradu ve státním rozpočtu proti dosavadnímu stavu. Soc.-politický výbor projednal také návrhy resolucí, jak byly ve zprávě soc.-politického výboru posl. sněmovny v tisku 357 uveřejněny a resoluce tyto jednomyslně schválil.

Soc.-politický výbor navrhuje, aby slavný senát usnesení posl. sněmovny tisk sen. 153 beze změny schválil i s připojenými resolucemi.

Tři resoluce, které soc.-politický výbor navrhuje, znějí:

I. Soc. politický výbor žádá k vládnímu návrhu zákona tisk č. 338, jímž se prodlužuje ustanovení § 29, odst. 3, zákona o požitcích válečných poškozenců, aby vláda po roční zkušenosti získané praktickým prováděním zákona, předložila Národnímu shromáždění nový návrh zákona, jímž:
1. zjednoduší administrativní provádění zákona v tom smyslu, že o nároku na zvýšení důchodu bude rozhodovati příslušný zemský úřad pro péči o válečné poškozence a
2. jímž odstraní omezující hranici 50% výdělečné neschopnosti, při jejímž dosažení možno teprve zvýšiti důchod.

II. Vláda se vyzývá, aby ustanovení tohoto zákona vztahovalo se i na ony válečné poškozence, kteří výhod zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., se z republikánského a občanského idealismu dobrovolně zřekli, včas se však přihlásili a u nichž je nesporně prokázáno, že poškození jejich zdraví bylo zaviněno službou vojenskou.

III. Ministerstvo soc. péče se vyzývá, aby v jedné z nejbližších schůzí byla výboru soc.- politickému a rozpočtovému předložena po případě podána zpráva o válečných poškozencích jak po stránce věcné, tak i materielní.

O zprávě bude provedena debata za účelem, aby soc.-politický výbor mohl posouditi, do jaké míry nutno zlepšiti postavení válečných poškozenců. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Náklad na podpory válečných poškozenců rok od roku klesá, a to následkem samozřejmého úbytku jejich počtu. Projednávaná osnova zákona bude míti za následek, že příslušný náklad buď se bude pomaleji snižovat, anebo možná že se i zarazí.

Poněvadž však nový náklad tím nenastane, navrhuje rozpočtový výbor přijetí této osnovy. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Juran. Uděluji mu je.

Sen. Juran: Vážení pánové! Řešení otázky válečných poškozenců v Československé republice bylo vždy ožehavým problémem. Váleční poškozenci byli označováni za přítěž, byli označováni za nevítané dědictví rakouské monarchie. Podle toho také péče o válečné poškozence v Československu vypadala a vypadá. Je pochopitelno, že doléhá-li krise hospodářská těžce na pracující masy, na dělníky práce schopné, kteří se do výrobního procesu dostat nemohou, tím tížeji doléhá na válečné poškozence, jejichž pracovní schopnost byla snížena u mnohých až o 100%.

Nyní je potřebí si položiti otázku, jak budeme dále pohlížeti na úpravu poměrů válečných poškozenců. Byli jsme často svědky, že na důchody válečných poškozenců byly podnikány soustavné útoky, že rozpočet byl soustavně snižován a že byla vždy snaha dosáhnouti v něm rovnováhy dokonce za cenu snížení požitků válečných poškozenců. Je zajímavé, že útoky na bídné jejich požitky byly podnikány dokonce těmi, kteří se ještě za staré monarchie plazili po břiše před jeho císařskou výsostí, ale také těmi, kteří se dnes nerozpakují znovu hnát československý národ na válečná jatka i po boku [ ] Hitlera. Oběti světového vraždění, oběti imperialistické války nám musejí býti výstrahou. Na zákon o válečných poškozencích nesmí se pohlížeti jako na zákon ze soucitu nebo z milosti. Ze světových jatek se vrátila úplná torsa a proto péče o ně nesmí býti péčí z milosti. Právě kapitalistický režim má povinnost vůči těmto válečným obětem, poněvadž on vyprovokoval světovou válku. Řada lidí se vrátila z front jako úplní mrzáci, řada jich se ještě dmes plíží ulicemi jako krvavé stíny, amputovaní a osleplí, a mnoho se jich vrátilo se zárodky strašlivých chorob, tuberkulosy, malarie atd.

Je zajímavé, že se dnes válečným poškozencům vyčítají jejich požitky, ale zvýšení pensí rakouským generálům, kteří hnali československé dělníky na válečná jatka, bylo odhlasováno bez uzardění. Ale nejenom to, když se jednalo o pensionování bývalého generála Gajdy, bylo mu započteno do pense 33 let. Gajda jistě neválčil s nepřáteli českého národa a v Sovětském svazu se dnes nevzpomíná jeho památky s povděkem, nýbrž s odporem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Tvrzení, že péče o válečné poškozence v Československu je nedostatečná, není jenom naším tvrzením. Mám zde "Právo lidu", kde tajemník Družiny válečných poškozenců posl. Neumeister musil sám konstatovati, že pokud se týče poměrů válečných poškozenců a jejich platů, jsme na místě takřka posledním. On tady píše doslovně: "Péče o válečné poškozence v našem státě není na výši doby, ani zdaleka neodpovídá nejnutnější potřebě. Mezinárodní statistiky péče o oběti světové války nám dokazují, že jsme v péči o válečné poškozence v naší republice skoro na místě posledním. Teprve v r. 1930 přijatým zákonem č. 133/30 přiblížili jsme se, pokud se týká nejtěžších invalidů, poněkud zaopatření ve státech jiných. Ovšem okolnost, že měřítko mezinárodní nám ukazuje, že jsme v péči o válečné poškozence na místěn posledním, není jediným dokladem pro to, že se u nás prostě ani nemůže mluviti o snížení důchodů válečných poškozenců." To bylo totiž v době, kdy byl podnikán útok na důchod válečných poškozenců. Chtěl bych jenom poukázati na jednu věc. Vytáhl jsem si výroční zprávy Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence. Podle této zprávy se přihlásilo v zemi Moravsko-slezské k sociálním přehlídkám 247.502 válečných poškozenců. Ale důchod pobírá pouze 52.441. Z toho 19.728 invalídů, 16.646 vdov, 5103 sirotci, 10.964 předci. Vyplaceno bylo těmto poškozencům za r. 1935 70,559.309 Kč. Připadá tedy průměrně na jednoho válečného poškozence 1345,50 Kč ročně. Jistě je to tak skvělý příjem za rok, že za to invalida, válečný poškozenec nemůže mnoho skákat.

A jak ta vypadá v Čechách? Teprve teď se mně dostala do ruky výroční zpráva ze země České, kde se říká: "Mimořádných opatření, pokud se týká poměrů příjmových, nebylo potřebí, ježto životní úroveň válečných poškozenců všeobecně a rapidně vůbec klesá." Co měl zde tedy Zemský úřad pro péči o válečné poškozence na zřeteli? Chtěl dokázati, že již není možno jim bráti, poněvadž životní úroveň klesá, naopak že by jim bylo nutno přidat. Doslovně se tam píše: "Jeví se to zejména v několikatisícových podáních žádostí za mimořádnou výpomoc, kterým, ač téměř vždy odůvodněným, pro nedostatek peněz vůbec nebylo vyhověno, nebo jen v omezeném rozsahu." Myslím, že je to cenné příznání.

A jak to vypadá podle zprávy samé? Invalidů se přihlásilo podle zprávy Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Čechách o důchod 170.920, ale pobírajících důchod jest jen 47.166. Válečných a poválečných vdov se přihlásilo 92.203 a důchod dostává jenom 40.463 vdov. Počet sirotků přihlášených o důchod byl 173.584, ale důchod pobírá jenom 8278. Předků a sourozenců přihlášených o důchod byl 173.584, ale důchod pobírá jenom Všech poškozenců přihlášených a vedených v patrnosti bylo 511.608, ale důchod pobírá pouze 116.613. Z toho je vidět, jak zde pokulháváme a jak by bylo potřeba ještě doplniti tuto péči o válečné poškozence.

Máme dokonce v samé zemi České spoustu válečných invalidů, kteří mají pouze 19%. Prostě se nedá 20%, nýbrž 19%, aby válečný poškozenec, invalida nemusel dostat důchod.

Nyní zde máme zákon, který má tyto nedostatky odstraňovat. Co říká tento zákon konkretně o tom, jak se budou odstraňovat tyto nedostatky? Co se zde vlastně řeší? Měli jsme už zkušenosti také s jinými zákony, na př. se zákonem o přestárlých. Tam se také říká: "Ministerstvo soc. péče může....." nebo "Těmto přestárlým může býti poskytnuta podpora." A zde jsme zase u takového bolavého bodu. Také zde se praví: "Po uplynutí této lhůty může ministerstva soc. péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti, aby invalidovi byl Zemským úřadem pro péči o válečné poškozence přiměřeně zvýšen invalidní důchod, zhoršil-li se jeho zdravotní stav." Tedy ministerstvo soc. péče po dohodě s ministerstvem financí může, ale nemusí. Invalida nemá žádného právního nároku.

Je chvalitebné, že soc.-politický výbor snížil hranici pracovní neschopnosti s 75% na 50%, ale jsem toho názoru, že to mohl klidně snížit na 20%, poněvadž tu stejně není záruky.,

Vážení pánové, neklamme invalidy a válečné poškozence! To jsou oběti, to jsou lidé kterým je nutno pomoci, ale není možno, aby se to řešilo takovým zákonem, podle kterého je jen možno něco upravovat. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Když se skutečně prokáže, že pracovní neschopnost invalidova se zvětšila a že invalida potřebuje pomoci, nedovolá se u žádného soudu na zákládě tohoto zákona, nějaké úpravy. A proto říkáme, že je to klamání válečných poškozenců, a my pochopitelně nemůžeme s takovou úpravou souhlasit. Bylo by potřebí říci těm válečným poškozencům: Ano, my vás skutečně klameme, poněvadž do rozpočtu takřka nic nezařaďujeme, a sami páni zpravodajové tu tvrdí, že nebude prý nutno zařaďovať žádnou položku do rozpočtu. Pochopitelně, když zákon k ničemu nezavazuje. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Dostávám spoustu dopisů od válečných poškozenců, kde naříkají, jak to s nini vypadá. A tímto zákonem nestane se nějaká velká náprava. Snad v jednom, nebo ve dvou případech se to někomu upraví, ale celkem budou váleční poškozenci dále viseti ve vzduchu. Co říká zákon o vdovách, předcích? Zákon neřeší staré bolesti, zákon neřeší staré stížnosti. Máme zde na př. otázku trafik. Ještě dodnes je spousta trafik ve vlastnictví nebo v nájmu protekčních dětí, lidí, kteří jich nepotřebují, zatím co řada invalidů, amputovaných, slepců, trafiky nedostane, poněvadž je potřebí vyhověti také různým protekčním dětem; proto po té stránce je potřebí, aby se stala náprava. Jak to bylo, když se řešil problém platový, když se vlastně válečným poškozencům uložilo, že musí něco sleviti se svých zisků, že provise 10% se sníží na 9%? Znamenalo to pro ně ohromnou újmu. Mohl bych uvésti řadu případů, kde by bylo potřebí tyto problémy řešiti, ale když není nic konkretisováno, bylo by zbytečné se namáhat přesvědčovat senát, že jsou zde určité povinnosti. Až přijde doba, tak právě tito držitelé moci v Československu přijdou a budou vnucovati proletářům zbraně do rukou, budou jim diktovati na základě různých zákonů, aby šli brániti svou vlast. A na konec, když proletář svoji povinnost splní a přijde domů zmrzačený, jak to s ním vypadá, jaké má vyhlídky? Kolik lidí, kolik invalidů již zemřelo předčasně na tuberkulosu, poněvadž jim nebyly zajištěny požitky! Právě v této době, kdy hrozí veliké nebezpečí od našeho severního souseda, kdy hrozí nebezpečí od Hitlera, kdy dokonce určitá část české buržoasie šilhá přes Varšavu do Berlína, právě v tomto okamžiku by si měli tito pánové položiti ruku na srdce.

My žádáme důslednou úpravu požitků válečných poškozenců tím, aby to bylo konkretisováno. Nechceme, aby se pouze invalidům slibovalo, abychom budovali na nějakém slovíčku "může". My také podáváme určité pozměňovací návrhy. Do řad válečných poškozenců říkáme, že nepomůže žádné fňukání, že nepomůže žádné škemrání nýbrž invalidé mohou si spraviti své poměry, své požitky jen ruku v ruce s pracující masou, poněvadž právě invalidé se rekrutují z řad těch pracujících mas. Jedině tento společný, jednotný bojovný nástup může zlepšiti poměry válečným poškozencům, může zjednati nápravu. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Jsem nucen poznamenati, že si vyhrazuji řeč kol. sen. Jurana k dodatečné censuře předsednictva senátu.

Rozprava je skončena.

Byly mně podány pozměňovací, doplňovací a resoluční návrhy sen. Mikulíčka a Jurana. Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte)

1. Pozměňovací návrh sen. Jurana a Mikulíčka:

Příjmová hranice válečných poškozenců podle § 2 zákona o požitcích valečných poškozenců budiž u všech kategorií zvýšena na 14.000 Kč ročně u živitelů rodin a na 12.000 Kč u osob, jež nejsou živiteli rodin.

2. Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka a Jurana

Čl. I znějž:

Ustanovení § 29, odst. 3 zák. čís. 142/1920 Sb. z. a n. se mění takto:

"Zhorší-li se zdravotní stav válečného poškozence následkem události zakládající jeho nárok na důchod invalidní, má válečný poškozenec nárok na zvýšení svého důchodu. Žádá-li válečný poškozenec o zvýšení důchodu, není přípustné snížiti jeho důchod při přezkoumání oprávněnosti jeho žádosti o zvýšení důchodu."

3. Doplňovací návrhy sen. Mikulíčka a Jurana:

Čl. I budiž doplněn takto:

Ustanovení § 29, odst. 1 zák. čís. 142/1920 Sb. z. a n. se mění takto:

"Válečný poškozenec může kdykoliv uplatňovati nárok na důchod založený na tomto zákoně."

Ve čl. III budiž ustanovení § 36, lit. a) doplněno takto:

"Při zabavení důchodu pro pojistné prémie na životní pojištění musí však zůstati nezabaveným příjem válečného poškozence do 400 Kč měsíčně."

4. Resoluční návrh sen. Mikulíčka a Jurana:

Vláda se vyzývá, aby v dohodě s ústředními organisacemi válečných poškozenců nejpozději do 3 měsíců předložila návrh zákona, jímž by byly zvýšeny důchody všech válečných poškozenců vykazujících ztrátu výdělečné schopnosti do 85%.

Předseda (zvoní): Uděluji nyní slovo k doslovu zpravodaji p. sen. Němečkovi.

Zpravodaj sen. Němeček: Slavný senáte! Za soc.-politický výbor bych chtěl jenom poznamenat, že vláda při předkládání své osnovy zákona byla vedena snahou vyjíti vstříc válečným poškozencům v tom smyslu, aby mohli i nyní, po uplynutí zákonem stanovené 10roční lhůty, podávati žádosti, aby při event. zhoršení jejich invalidity jejich invalidní požitky jim byly zvýšeny. (Výkřiky sen. Jurana.) Kdyby nebyl tento zákon přijat, neměli by váleční invalidé vůbec možnosti podati si žádost za přezkoušení svého zdravotního stavu a neměli by také žádné vyhlídky, že by jejich požitky mohly býti zvýšeny. Přijetím tohoto návrhu zákona se má invalidům této možnosti dostati. (Výkřiky sen. Jurana a sen. Mikulíčka. Předseda zvoní.) Proto je nutno, chceme-li invalidům vyjíti vstříc, tuto osnovu zákona příjmouti.

Vedle toho však soc.-politický výbor, uznávaje těžké postavení váleč. poškozenců, předkládá zde vládě resoluce, ve kterých se žádá, aby do roka byly sbírány zkušenosti o tom, jakým způsobem přijatý návrh zákona se osvědčí, aby tak zde mohly býti opětně podklady pro eventuální další novelisaci tohoto zákona. Dále pak v třetí resoluci, kterou jsem si rovněž dovolil přečísti, se vláda vyzývá, aby v čase co nejkratším, a to v jedné z nejbližších schůzí, byly předloženy soc.-politickému a rozpočtovému výboru zprávy o tom, v jakých poměrech žijí váleč. poškozenci, aby tak soc.-politický výbor mohl event. ještě i dále se snažiti, aby poměry váleč. poškozenců byly zlepšeny.

Prosím slavný senát, aby mnou doporučovanou osnovu zákona jakož i přečtené resoluce byly laskavě schváleny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, přikročíme tedy ke hlasování.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to vzhledem k pozměňovacím návrhům sen. Mikulíčka a Jurana tímto pořadem:

Nejprve budeme hlasovati o návrhu sen. Mikulíčka na změnu §u 2 zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. Pak budeme hlasovati o čl. I. osnovy podle návrhu sen. Mikulíčka. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme o čl. I osnovy hlasovati podle zprávy výborové. Pak budeme hlasovati o doplňku k tomuto článku podle návrhu sen. Mikulíčka. Pak bychom hlasovali najednou o čl. II a o první čášti čl. III, totiž o úvodní jeho větě a o navrhovaném znění §u 36 až do konce jeho lit. a), podle zprávy výborové, načež o doplňku k této lit..a) §u 36 podle návrhu sen. Mikulíčka. Konečně bychom hlasovali najednou o zbytku čl. III, jakož i o čl. IV, o nadpisu zákona a úvodní jeho formuli podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka na změnu §u 2 zákona č. 142/1920 Sb. z. a n., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka na znění čl. I, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s tím, aby tento čl. I zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Kdo souhlasí s tím, aby čl. I doplněn byl podle návrhu sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí se čl. II a s první částí čl. III, totiž s úvodní jeho větou a s navrhovaným zněním §u 36 až do konce lit. a) podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Kdo souhlasí s tím, aby tato lit. a) §u 36 byladoplněna podle návrhu sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina Zamítá se.

Kdo souhlasí s tím, aby zbytek čl. III, jakož i čl. IV, nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Tím tato část a tudíž celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, souhlasně i s usnesením posl. sněmovny tisk 153.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc.politický sen. Němečka, za výbor rozpočtový sen. dr Karasa - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Němeček: Nikoli.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli.

Předseda: Není změn.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 153.

Provedeme ještě hlasování o resolucích.

Nejprve máme tři resoluce výboru soc.-politického.

Kdo s těmito třemi resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina. Resoluce byly schváleny.

Nyní budeme hlasovati o resoluci sen. Mikulíčka a Jurana.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá. Tím je jednání o tomto zákoně skončeno. Projednáme ještě poslední odstavec pořadu:

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Janovský: Nikoli.

Zpravodaj sen. Plamínková: Nikoli.

Předseda: Není změn.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je toto schvalovací usnesení přijato také ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Tím je celý pořad dnešní schůze vyřízen.

Mezi schůzí byla rozdána tištěná zpráva. Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

159. Zpráva výborů techn.-dopravního a rozpočtového o usnesení posl, sněmovny k vládnímu návrhu zákona o nabytí Ostravsko-Frýdlantské dráhy státem (tisk 145).

Předseda (zvoní):

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v pátek dne 27. března 1936. o 10. hod. s

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 154) k vládnímu návrhu zákona o podporách pro bývalé zaměstnance na velkém majetku pozemkovém (tisk 168).

2. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 145) zákona o nabytí Ostravsko-Frýdlantské dráhy státem (tisk 159).

3. Návrh, aby byla prodloužena o dalších 6 měsíců lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četničké hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 1).

4. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 141) a návrhu posl. Uhlíře, dr Neumana, Bábka a Polívky na novelisaci §u 23 zákona ze dne 14. května 1869, čís. 62 ř. z., jímž se ustanovují pravidla vyučování na školách obecných (tisk 158).

Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.