V § 3 této osnovy je ustanoveno, že má býti od 1. července 1937 zrušena ochrana nájemníků na byty o kuchyni, 2 pokojích a pokoji pro služebnou. V soc.-politickém výboru jsem se tázal zástupce ministerstva soc. péče - a žádal jsem, aby jeho odpověď byla protokolována - počítá-li se za byt, který má vypadnouti z ochrany nájemníků 1. července 1937, také byt, který by měl 2 pokoje a kuchyň, ale neměl by pokoj pro služku. Zástupce ministerstva v soc.-politickém výboru prohlásil, že ano, a vysvětlil nám, jak si asi ministerstvo soc. péče, které přichází s touto osnovou, představuje tento paragraf. Připomínám to zde v plénu.
Když jsem se zmínil o všech těch věcech, které byly dříve, chci ještě zdůrazniti, že je třeba se i nadále starat o rozvoj stavebního ruchu tak, aby ti, kteří jsou nezaměstnaní a chudí, měli slušné bydlení. To je naší povinností. Není možno ukládati to jen jednomu stavu, majitelům domů.
Když již jsem u této věci, je také třeba se tázati: Když takové miliardy byly dány na podporu stavebního ruchu, což není možno z těch subvencí dostat něco zpět na další podporu stavebního ruchu? Ano, je to možné, ale budeme-li se dlouho o tom radit a bude-li se žádat individuální řešení této otázky, nedostaneme z toho nic. Chceme-li z té subvence něco dostat zpět, musí se tak státi lineárně. Nesmí se zkoušeti každý jednotlivý případ, neboť jsou zase dokořán otevřeny dveře všem možným podvodům, a proto raději lineárně a méně, ale aspoň něco a rychle, aby bylo možno ve prospěch té velké a těžké sociální otázky něco vykonat.
Dohodnouti se na obou těchto předlohách byla, samo sebou se rozumí, věc těžká, ale dali jsme ji dohromady. Jednotlivé strany snad nejsou spokojeny, ale každý si musí říci: Pracovali jsme k tomu, abychom dosáhli střední cesty, ta se nám podařila - někdo řekne, že dobře, jiný řekne, že špatně, ale dělali jsme, co jisme mohli, a proto budeme hlasovati pro obě předlohy. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je p. kol. sen. dr Havelka. Uděluji mu slovo.
Sen. dr Havelka: Slavný senáte! Napoleon řekl o starém Rakousku, že Rakousko je vždy o jednu myšlenku a o jeden regiment pozadu. Nuže, my jsme jistě o jednu myšlenku, o myšlenku svobody domovního majetku skutečně pozadu.
Víme-li, že v Evropě uznaly nespravedlnost ochrany nájemní a proto ji zrušily tyto státy: Bulharsko (1926), Dánsko (1931), Finsko (1922), Holandsko (1927), Italie (1930), Jugoslavie (1929), Norvéžsko (1934), Řecko (1934), Švédsko (1923), Švýcarsko (1926), Turecko (1923), víme-li dále, že ochranu nájemníků silně omezily anebo aspoň zdvihly hladinu nájemného na výši ostatní cenové hladiny tyto státy: Belgie, Anglie, Francie, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Rumunsko, tu vidíme, že je to valná část civilisovaných států a že tyto státy uznaly nespravedlnost výjimečných zákonů bytových vůbec nebo aspoň uznaly násilnost stlačování činží.
Vždyť jde tu mimo jiné i o hmotnou újmu, způsobenou majitelům domů a domků. To se také uznává.
V důvodové zprávě k vládnímu návrhu bytového zákona tisk 460 z r. 1926 se výslovně praví, že nutno uznati, že vlastníci starých domů byli nuceni přinésti velké oběti na důchodech dosažitelných ze starých domů, kdyby nebylo ochramy nájemní.
Též důvodová zpráva k vládnímu návrhu daňových úlevách tisk 2584 uznává neutěšenou situaci vlastníků domů slovy: Při parlamentním projednávání posledních bytových novel, zejména novel zákona o ochraně nájemníků, projevil se všeobecně názor, že nutno vlastníkům starých domů, kteří pro nedostatečný výnos domů v důsledku trvání ochrany nájemníků nejsou s to, aby své domy udržovali v náležitém pořádku, tím méně, aby podnikali nové investice, poskytnouti pomoc z veřejných prostředků na provádění větších oprav.
Křivda způsobená vlastníkům domů byla i jinde uznána. Dovolávám se autorit, jako je dr Engliš, universitní profesor dr Bedřich Vašek a architekt Jan Kloub.
Slavný senáte! Hodnotné snížení činží bylo vůči majitelům dornů nespravedlivým, poněvadž jich sociální postavení v mnohých případech nebylo lepší, nýbrž spíše horší nežli nájemníků, jimž se dostalo na účet majitelů domů výhody. Důchod majitelů domů se hodnotně ztenčil, ale nejen hodnotně, nýbrž i absolutně, poněvadž při nezměněných činžích roste náklad na opravy domů, jež byly stále více zanedbávány a pustly.
Nelze tedy zapírati, že na majitelích domů byla a je skutečně léta páchána křivda! Kdyby zákon stanovil, že nájemné nesmí proti předválečnému stavu jeti nad určitý násobek, rovnající se stoupnutí jiných potřeb životních, takové omezení bylo by konec konců srozumitelné, ale v době, kdy všechny ceny stouply, řekněme, nejméně desetkrát, žádati, aby cena určitého statku - a to je zde byt - byla držena skoro na původní výši, když se zamezila valorisace jen u činží, to je křivda. Právem tedy možno mluviti o konfiskaci soukromého vlastnictví jedné vrstvy ve prospěch nahodilých jedinců jiných vrstev, možno mluviti o zabírání majetku jedněch ve prospěch druhých.
Je tu však, slavný senáte, další otázka: nezaměstnanost. Korporace o ní rokují, v novinách se o ní píše, v různých komisích se o ní jedná, a všude se uznává, že je hlavně nutno umožniti soukronný stavební ruch, neboť teprve tak se odstraní nezanněstnanast trvale. Tato pravda však, bohužel, asi nikdy neprorazí v ministrstvu, které se domnívá býti oprávněno rozhodovati o soukromém stavebním ruchu, a činí to takovým způsobem, že celá starost o stavební ruch a jeho risiko se přesunuje na stát. Lze povzbuditi soukromý stavební ruch, lze dosíci přiměřené zaměstnanosti aspoň v oboru stavebním, ale musí býti dána hlavní podmínka toho ruchu a tou jest volný trh bytový a nedotknutelné soukromé vlastnictví, jako tomu bylo dříve.
Stavebních dělníků bylo nezaměstnáno r. 1931 62.798, r. 1934 již 200.569, r. 1935 do března, - pozdějších dat nemám - 319.171, a počet osob zaměstnaných v živnostech a průmyslu, souvisících přímo nebo nepřímo se stavebním ruchem, se odhaduje na 1 1 mil..
Vládní i jiní veřejní činitelé prohlašovali, že je nutno likvidovati ochranu nájemníků, že definitivní rozřešení bytové otázky je nejen možné, nýbrž i nutné, nemá-li býti náš hospodářský život i nadále zneklidňován touto stále neupravenou základní a nezbytnou potřebou všech, kteří vlastního bytu nemají. Definitivní úprava bytového hoapodářství dotýká se snad poloviny obyvatelstva a musí býti řešena na základě neúprosných a nekompromisních zákonů hospodářských.
Moje strana podala již r. 1931 návrh na řešení bytové ochrany, pečlivě propracovaný a respektující více než dostatečně všechny závažné okolnosti, bohužel nadarmo. První zákony o ochraně nájemníků - to je pravda, byly vyvolány stagnací stavební, nastalou po válce. Ta způsobila nedostatek bytů. Ochrana měla se však poskytovati pouze slabým nájemníkům, ale těmi nejsou, slavný senáte, ti, kdo mají 60.000 Kč příjmu, jak to čtete v právě projednávaném usnesení posl. sněmovny, kde se mluví o 30.000 Kč, a služební požitky se počítají polovicí. Je to krutý zákon, který ochuzuje nejen majiteli domů, nýbrž i obce a stát. V období 1919 až 1934 přišli majitelé domů o 10 1 miliardy Kč, samospráva o 15 miliard a stát o 3 3 miliardy v důsledku vázanosti bytového hospodářství. Promarnila se zde veliká část národního jmění. Co mohlo býti za ty peníze pořízeno věcí hodnotných, co se mohlo ušetřiti půjček, kdyby nebylo bývalo tak lehkomyslně hazardováno s cizím jměním a a cizími právy.
Nebylo právě nyní na místě, kdy stát, země a obce tonou ve finančních obtížích, aby byl podchycen vydatný zdroj příjmů, jako jsou přiměřené činže s jejich daněmi, přirážkami a dávkami?
Konečně musí přestati, aby se na byt dávaly milodary, musí se konečně zase uplatniti správná zásada, že každý si musí na svůj byt vydělati, resp. vydělané peníze na byt také skutečně věnovati.
Prý je nedostatek bytů. Slavný senáte! Soudy důsledně, a mám zde jedno rozhodnutí zdejšího krajského soudu, zjišťují, že je notoricky známo, že volných bytů všeho druhu, i malých, je nejen dostatek, ale nadbytek, jak tomu nasvědčují uveřejněná data Státního úřadu statistického, zprávy a inseráty denních listů, a jak ostatně je zřejmo i každému, kdo si jen poněkud všímá poměrů.
Když vláda v r.1926 v návrhu tisk 460 sama uznala nutnost konečné likvidace bytového zákona, ihned se dostavila důvěra a podnikavost. V letech 1927 a 1928 jsme byli svědky stavebního ruchu soukromého, který nejen potřebě stačil, nýbrž i opatřil dostatečnou zásobu bytů.
Není třeba dokazovati, že není zde již bytové nouze. Myslím leda tehdy, kdyby naše ministerstvo soc. péče se odhodlalo uznati nadbytek bytového prostoru teprve tenkráte, až bytová statistika o počtu osob v jednom bytě budé vykazovati snad jen jednu osobu bydlící, snad jen v jednom domě nebo dokonce jen zlomek jedničky.
Stát nemůže do té míry podporovati stavební ruch, aby bylo možno zřizovati byty nad poměry. Bydlení, resp. náklad na bydlení musí býti nutně úměrný finančním poměrům nájemníka. Proto je nutno, aby zrušením ochrany nájemníků povstal opět normální stavební ruch, odpovídající skutečné potřebě a platební schopnosti nájemníka, a aby přestalo umělé pěstování stavebního ruchu nemajícího hospodářských předpokladů.
Normální stavební ruch opatřuje jen takové byty, které lze obsaditi a jež odpovídají platebním schopnostem nájemníků. Normální stavební ruch se rozvíjí jen podle skutečné potřeby a může býti tudíž poměrně stálý. A takovýto stavební ruch je pro stálou zaměstnanost potřebný. Ten nynější, uměle pěstovaný, je jen dočasný, a nemůže se udržeti bez stálé pomoci.
Přirozeným regulátorem stavebního ruchu bytového je volný trh bytový. Nebýti vázaného bytového hospodářství, nebylo by překotných stavebních period a nebylo by také stagnace, jako je nynější. Chce-li se vážně vyřešiti nezaměstnanost, musí býti uvolněn bytový trh, aby se mohl vyřešiti také stavební ruch. V době krise nájemní musí se soukromí majitelé domů spokojiti s činží takovou, jaká je dosažitelna, a s výnosem domu třeba nepatrným. Domy družstevní se státní garancií stavěné sotva mohou nebo budou moci konkurovati případným nízkým činžím v soukromých domech v době krise, nýbrž budou musiti požadovati činži, jíž se zúročí hypoteky až na komín jdoucí. Ale pak nastane ovšem útěk z takových domů, a bude to stát, který bude musit jako ručitel platiti nedostávající se nájemné. A co když bude taková situace finanční, že stát nebude moci platiti? Co pak se stane s těmi hypotekami na domech družstevních, státem garantovaných? Soukromý majetek domovní spočívá na kapitálu investovaném do domu z vlastních prostředků. Majetek kolektivní je pořízen na dluh, jeho udržení je závislé na finanční situaci členů kolektiva. Jak stavitel, tak živnostník potřebuje zaměsanání od toho majetného soukrornníka, který před válkou své úspory věnoval do stavby domu. Tento široký kruh zákaznictva dnes téměř úplně zmizel.
Nemůžeme souhlasiti s tím, aby státní příspěvek byl vyplácen na účet deficitní státní pokladny, nýbrž žádáme, aby se hledala jiná cesta. Byla zde také zmínka o regresu. Stát podporoval v počátcích naší republiky stavební ruch tím způsobem, že převzal na sebe zúrokování až 90% stavebního nákladu. Později zmenšil tyto výhody, ale přece umožnil postavení velikého množství domů, kde činže proti domům stavěným bez státních podpor byly velmi levné, jinými slovy, byl to bytový dumping.
Stát ovšem zajistil si možnost žádati aspoň zčásti náhradu těchto platů. Vložil si tedy do zákona ustanovení o regresu. I zdálo by se, že stát bude hleděti ve svém vlastním zájmu, aby přiblížil dobu regresu, ale náš stát je veliký dobrák. S regresem nejde, nejde, nejde to. Snad by mnohé vysvětlil seznam osob, které mají platit a kolik mají platit. Snad by se mohl o tu věc interesovati pan ministr financí, když ministerstvo soc.péče, jak se zdá, zvlášť nespěchá.. S regresem se přijde, až prý bude zrušena ochrána nájemníků. (Výkřik sen. Dundra.)
Slavný senáte, kdyby to šlo tímto způsobem, a rušila se ochrana tak jako teď, pak račte prominouti tomu výrazu - dej pánbůh dobrou noc i s regresem.
Vidíme tedy, že máme-li se dostati k souvislému a plynulému stavebnímu ruchu, je nutno ochranu nájemníků zrušit, a ostatní otázky se vyřeší samy sebou. Ovšem, jedna je zde pravda a zlá pravda, která vysvětluje vlastně vše: Otázka zrušení ochrany nájémníků se neposuzuje věcně, nýbrž politicky. (Sen. Dundr: A demokraticky!) A skutečně nebylo aspoň v poslední době političtější politikum, než právě otázka bytová, ač je to otázka hospodářská, nebo, chcete-li, národohospodářská. My jsme to viděli: Přišlo to sem do senátu, nebylo to ani rozdáno a šlo to do posl. sněnovny, ježto prý tam se mají projednávati otázky politické a tady spíše hospodářské.
Otázka, jak jsem řekl, řeší se u nás politicky. V r. 1929 byla už připravena osnova definitivního likvidačního zákona, podle které bytové zákony měly se končiti 31. prosince 1933. Přišly volby v r. 1929 a už se nepokračovalo na podkladě materiálu sneseného. Proč? Protože prý v důsledku voleb nastaly jiné politické poměry. My jsme aspoň nyní naléhali, že je čas, aby se provedla likvidace ochrany nájemníků, avšak nestalo se tak a nynější zákon není žádným zákonem likvidačním a prakticky neznamená žádné hodnotné zlepšení stavu majetku domovního, jak zvláště ukazují vysoká čísla příjmů, která jsou tam obsažena.
Projednávaný návrh vyznačuje se také nápadnou jednostranností. Je tam ustanovení, že vláda může prodloužiti ochranu nájemníků za určitých poměrů, ale není tam ustanovení, že vláda může zrušiti ochranu nájemníků tam, kde podmínky pro to přestanou a kde jí není potřebí. Je smutné, že se neoceňuje a přehlíží zápas malých domařů s životem, jejich strádání, jejich přičinlivost, aby domovní majetek získali a udrželi proto, aby výnos jeho jim poskytoval starobní rentu a dětem podporu na cestu životem. Je přímo žalostné, že se neoceňuje přičinlivost vlastníků domků z řad dělnických, kteří namnoze po práci večer pracovali na zbudování svého domku, aby ušetřili peněz na práci. Ti, kdož překazili likvidaci bytové otázky, nevyhnou se výtce, že v těchto nebezpečných dobách zmařili spravedlnost a prodloužili zoufalství drobných lidí. Leč stalo se a nám nezbývá jiná cesta než jediná: novelisací k likvidaci. Touto cestou také půjdeme, neboť cesta ta vede k osvobození majetku domovního, pilíře to samostatnosti a rozkvětu naší republiky. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací, doplňovací a resoluční návrhy sen. Jurana a Mikulíčka k oběma osnovám a dále resoluční návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Roudnického, Thoře a Hackenberga k osnově zákona o podpoře stavebního ruchu.
Žádám, aby tyto. návrhy byly přečteny. Zástupce tajemnika senátu dr Trmal (čte)
A. K osnovč tisk 161:
1. Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka a Jurana
§ 42, odst. 2 se nahrazuje zněním:
"(2) Na udělení státní záruky mají právní nárok až do vyčerpání úhrnného obnosu (§ 48, odst. 1) jen tyto osoby, zaváží-li se, že nebudou na nájemném za byty v novostavbách jimi provedených požadovati více než 800 Kč ročně:
předně právnické osoby veřejného práva;
za druhé obecně prospěšná stavební sdružení;
za třetí osoby nemajetné na stavbu malého rodinného domku."
2. Pozměňovací návrh sen. Jurana a Mikulíčka:
V §u 48 znějž odst. 1:
"(1) Záruka státu může býti převzata za zápůjčky do úhrnné částky 1.000 milionů Kč."
3. Doplňovací návrh sen. Mikulíčka a Jurana:
V §u 58 budiž odst. 1 doplněn větou:
"Státní příspěvek bude rozdělen do úhrnné částky 100 milionů Kč ročně."
4. Resoduční návrh sen. Mikulíčka a Jurana:
Vláda se vyzývá, aby neprodleně učinila opatření k tomu, aby byly zabaveny stavební hmoty podniků, vykazující daňové nedoplatky a použity ke stavbě levných bytů pro nemajetné osoby.
Resoluční návrhy sen. Jurana a Mikulíčka
a) Vládě se ukládá, aby do 14 dnů vydala nařízení jasně ustánovující, že obce jsou oprávněny a povinny vybírati od bohatých spekulantů dávku z nezastavěných pozemků a jejího výnosu použíti ke stavbě levných bytů pro nemajené osoby.
b) Vládě se ukládá, aby předložila senátu Nár. shr. návrh zákona o vypsání 4% půjčky do 1000 milionů na stavbu levných bytů pro nemajetné osoby. Půjčka by byla splatná do 30 let. Stavby by prováděl stát a obce.
c) Vládě se ukládá, aby neprodleně učinila rázná opatření proti zdražování stavebních hmot kartely a aby senátu Nár. shr. předložila návrh zákona, jímž by byly vydatně zdaněny zisky kartelových podniků, zdražujících stavební hmoty.
6. Resoluční návrh sen. Donáta, inž. Wintra, dr Kloudy, Roudnického, Thoře a Hackenberga:
1. Vláda se vyzývá, aby předložila v nejkratší době Národnímu shromáždění osnovu zákona o stavební uzávěře pro hlavní město Prahu a jiná větší města, aby další stavební rozvoj byl usměrněn do částí, opatřených t. zv. mrtvými investicemi.
2. Senát uznavá potřebu, aby žádosti, souvisící se stavebním ruchem, byly vyřizovány s náležitým urychlením, avšak i s náležitou opatrností a přísností, aby vyloučeny byly ze státní podpory staveb nezdravé a nesolidní elementy.
Senát vyzývá vládu, aby čelila neúměrnému stoupání cen stavebních hmot a prací a zasahování kartelů i do stavebních smluv na úkor stavebníků. Dále vyzývá vládu, aby příslušnými orgány sledovala bedlivě pohyb cen stavebních pozemků a učinila opatření proti jejich neúměrnému zdražování.
Konečně vyzývá vládu, aby nařídila, že pro stavby podle tohoto zákona musí býti používáno jenom materiálu domácího původu.
B. K osnově tisk 162:
7. Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka a Jurana ke čl. I:
§ 1 se nahrazuje ustanovením
"§ 1.
Účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, ve znění a se změnami podle zákona ze dne 27. března 1930, č. 30 Sb. z. a n., zákona ze dne 26. listopadu 1930, č. 166 Sb. z. a n., zákona ze dne 19.. prosince 1931, č. 210 Sb z. a n., zákona ze dne 27. října 1932, č. 164 Sb. z. a n., zákona ze dne 30. března 1933, čís. 54 Sb. z. a n., zákona ze dne 22. prosince 1938, č. 244 Sb. z. a n., zákona ze dne 23. února 1934, č 32 Sb. z. a n. vládního nařízení ze dne 20. prosince 1935, č. 259 Sb. z. a n., se prodlužuje až do dalšího zákonného opatření."
§§ 2, 4 až 6 se škrtají.
8. Resoluční návrh sen. Mikulíčka a Jurana:
Vláda se vyzývá., aby přihlížejíc k nouzi širokých vrstev nájemníků předložila senátu Nár. shr. do tří měsíců návrh zákona, který by obsahoval ustanovení podle těchto zásad:
1. Zlepšení ochramy nájemníků pro sociálně nejslabší vrstvy, zejména pro nezaměstnané;
2. stanovení dostupných maximálnich činží pro méně majetné osoby i v novostavbách;
3. ochranu majitelů nouzových obydlí (t. z. kolonistů) na periferie měst;
4. rozšíření ochrany nájemníků na domovníky a uzákonění jejich nároku na zdravý bezplatný byt.
Předseda (zvoní): Senát je způsobilý se usnášeti.
Budeme hlasovati o každé z obou společně projednávaných osnov zvláště.
Přají si páni zpravodajové o odst. 3 pořadu slova k doslovu?
Zpravodaj sen. Modráček: Nikoli.
Zpravodaj sen. Zimák: Rovněž ne.
Předseda (zvoní): Přistoupíme tudíž ke hlasování o odst. 3 pořadu:
Ad 3. Hlasování o osnově zákona o stavebním ruchu (tisk 161).
Vzhledem k podaným pozměňovacím a doplňovacím návrhům sen. Mikulíčka a Jurana míním dáti hlasovati takto:
Nejprve budeme hlasovati najednou o §§ 1 až 41 a o odst. 1 §u 42 podle zprávy výborové; potom o odst. 2 §u 42 podle pozměňovacího návrhu sen. Mikulíčka. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasbvati o odst. 2 §u 42, jakož í o §§ 43 až 47 najjednou podle správy výborové. O odst. 1 §u 48 budeme hlasovati podle pozměňovacího návrhu sen. Jurana. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme o celém §u 48, jakož i o §§ 49 až 57 a o odst. 1 §u 58 hlasovati najednou podle zprávy výborové; pak o doplňku k odst. 1 §u 58 podle návrhu sen. Mikulíčka. Pak budeme hlasovati najednou o zbytku §u 58, jakož i o §§ 59 až 95 osnovy, o nadpisech jednotlivých paragrafů, nadpisu zákona a úvodní jeho formuli podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není, budeme tudíž tak hlasovat.
Kdo souhlasí a tím, aby §§ 1 až 41 a odst. I §u 42 zněly podle správy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalují se.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 2 §u 42 zněl podle pozměňovacího návrhu sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina: Návrh se tím zamítá. Kdo souhlasi s tím, aby odstavec 2 §u 42, jakož i §§ 43 až 47 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Kdo souhlasí s tím aby odstavec 1 §u 48 zněl podle pozměňovacího návrhu sen. Jurana, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s tím, aby celý § 48, jakož i §§ 49 až 57 a odst. 1 §u 58 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schváleny.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 1 §u 58 doplněn, byl podle návrhu sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut. Kdo souhlasí s tím, aby zbytek §u 58, jakož i §§ 59 až 95, nadpisy jednotlivých paragrafů, nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Tím tato část a tudíž i celá osnova zákona, s nadpisy jednotlivých paragrafů, s nadpisem zákona a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesemím posl. sněmovny tisk 155.
Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o této osnově (o stavebním ruchu) také ve čtení druhém.
Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o stavebním ruchu (tisk 161).
Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc.-politický sen. Modráčka a za výbor rozpočtový sen. Zimáka - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Modráček: Nikoli.
Zpravodaj sen. Zimák: Nikoli.
Předseda: Není návrhů.
Kdo souhlasí s osnovou záikana, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výboré také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 155.
Přistoupíme ke hlasování o 4 resolucích, sen. Jurana a Mikulíčka.
Kdo s těmito 4 resolucemi souhlasí, nechť vzednee ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrhy se zamítají.
Kdo souhlasí nyní s resolucí sen. Donáta, inž. Wintra, dr Kloudy, Roudnického, Thoře a Hackenberga, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina.. Resoluce se přijímá.
Přistoupíme nyní ke hlasování o odst. 4 pořadu;
Ad 4. Hlasování o osnově zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 162).
Táži se pana zpravodaje sen. Machovského, zdali si přeje slovo k doslovu.
Zpravodaj sen. Machovský: Nikoli.
Předseda (zvoní): Ježto p. kol. Machovský si slovo k doslovu jako referent výboru soc.-politického nepřeje, budeme hlasovati nyní o osnově zákona o bytové péči ve čtení prvém, a to vzhledem k pozměňovacímu návrhu sen. Mikulíčka a Jurana takto:
Nejprve budeme hlasavati o čl. I (§§ 1 až 6) podle návrhu sen. Mikulíčka a Jurana. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o celém čl. I podle zprávy výborové a pak najednou o čl. II až IV, o nadpisu a úvodní formuli zákona rovněž podle zprávy výborové.
Jsou námitky? (Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a Jurana na znění čl. I (§§ 1 až 6), nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Navrh se zamítá.
Kdo souhlasí s tím, aby čl. I (§§ 1 až 6) zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina,. Tím byl tento čl. I schválen.
Kdo souhlasí s tím, aby čl. II až IV, nadpis zákona, a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina.
Tím tato část a tudíž celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 156.
Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o této osnově (o bytové péči) také ve čtení druhém.
Ad 4. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 162).
Táží se pana zpravodaje sen. Machovského, zda navrhuje nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Machovský: Nikoli.
Předseda (zvoní): Není návrhů.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 156.
Provedeme ještě hlasování o resoluci sen. Mikulíčka a Jurana.
Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluce tato se zamítá.
Projednáxne nyní další odstavec pořadu, jímž je:
5. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 153) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 3920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 160) [podle §u 35 jedn. řádu].
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický sen. Němeček, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor soc. politický, p. sen. Němečkovi.
Zpravodaj sen. Němeček: Slavný senáte!
Soc.-politický výbor senátu projednal ve schůzí konané dne 25. března 1936 usnesení posl. sněmovny a projevil s ním souhlas. Zákonem č. 142/20 Sb. z. a n., § 29, odst. 3, byla ustanovena desítiletá lhůta k podání žádostí o přezkoumání zdravotního stavu, když se válečnému invalidovi jeho invalidita zhoršila. Lhůta tato byla počítána od příznání prvotního důchodu. Poněvadž první lékařské prohlídky byly konány v letech 1919 až 1923, desítiletá lhůta uplynula a proto se jeví potřeba novelisace citovaného ustanovení zákona. Původní vládní návrh obmezoval možnost dosáhnouti zvýšení důchodu v případě zhoršení invalidity velmi citelně; žádal, aby teprve při ztrátě výdělečné schopnosti 75% mohl býti vyšší důchod válečnému invalidovi povolen. Soc.-politický výbor posl. sněmovny změnil tuto hranici tím, že ji snížil na 50% u invalidů, u kterých ztráta schopnosti výdělečné již dříve 50% dosáhla. Soc.-politický výbor senátu souhlasí plně s tímto usnesením.