Slávny senát! Konečne nemôžem zamlčať určité paradoxné tézy o pomere opozície k vládnej väčšine. Opozícia sa vylučuje z prác úspornej komisie a potom sa obráti skutkový stav a rečníci v posl. snemovni vytýkajú nám, že sa z práce odťahujeme.

Ďalší paradoxon. Už r. 1926 sa uplatnila tá povestná téza, totiž že politické strany, tvoriace majoritu, nemusia sa dohodnúť ani vo veľkých rysoch o svojom pracovnom programe vopred. Stačí, keď sa dohodnú o tom, že sa budú dohodovať, a ponechá sa im politický boj vo vládnej väčšine samej. "Vymôžte si váš program vo vláde", je heslo. Podľa mojej skromnej mienky, slávny senát, sotva iná téza narobila štátu väčšej škody než táto. Preťahovačky, zameškanie, absorbcia osožných síl vo vláde, o tom by sme mohli my i iné strany, živnostenská a národne demokratická, predniesť piesničky. Túto tézu, nakoľko ide o otázku kardinálnu, musíme odmietať. V posledných rokoch, slávny senát, opakuje sa i v tlači mienka, že i opozícia má odhlasovať rozpočet, veď sa ten rozpočet neodhlasuje vláde, lež štátu. A skutočne vidíme, že určité opozičné strany odhlasovaly kapitolu kancelárie prezidenta republiky, zahraničia, národnú obranu a iné. Pán minister dr Dérer je ovšem na tomto poli inej mienky. Povedal totiž 23. novembra 1926 v poslaneckej snemovni toto: "Otázka dôvery k vláde je teda rozhodujúcim momentom v našom stanovisku voči rozpočtu." Ďalej povedal: "V klasickom parlamentarizme, vo štátoch, v ktorých parlamentarizmus vyvíjal sa už z dávnejších dôb, otázka odhlasovania rozpočtu vždy bola i otázkou dôvery k vláde." A ďalej povedal: "Vypovedali sme dnešnému vládnemu režimu opozičný boj a preto budeme hlasovať proti rozpočtu." Naša strana v tejto jednej otázke plne súhlasí s dr Dérerom, vo skutku nejde o štát, lež o vládu. Politický charakter prinese to so sebou, že každá strana iba tej konštelácii dôveruje, v ktorej je zastúpená. Mimo toho máme zvláštnu príčinu, slávny senát, teraz my, nakoľko nie je reparovaná ešte tá krivda, porušením ujednania učinená ohľadne počtu menovaných odborníkov do krajinského zastupiteľstva slovenského. Celkom iná by bola situácia, keby štát bol na to odkázaný, aby sa majorita pre rozpočet tvorila a určitá strana pre túto majoritu bola nezbytná. Ale tento prípad tuná nenastal pre žiadnu opozičnú stranu. Preto poviem úprimne, že odhlasovanie určitých kapitôl rozpočtu nie je potrebou, lež púhou demonštráciou, takou, akú by na pr. opozícia v londýnskom parlamente istotne nerobila.

Po stránke politickej dôvery je to ešte i zakurizovaním vláde, a k tomu nemáme žiadnu príčinu vzhľadom na postup vlády vo veci menovania odborníkov do krajinského zastupiteľstva, a preto ani rozpočet neodhlasujeme. (Potlesk senátorů slovenské ľudové strany.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přerušuji rozpravu.

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

82. Usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 240) o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi (tisk 250).

Místopředseda Donát: Z předsednictva přikázáno výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému:

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

82. Usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 240) o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi (tisk 250).

Místopředseda Donát (zvoní): Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o uvedeném usnesení posl. sněmovny tisk 82 podaly zprávu do nejbližší příští schůze.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Přerušuji schůzi.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovati v projednávání pořadu.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Horákovi.

Sen. Horák: Slavný senáte!

Předložený rozpočet skýtá obraz finanční tísně našeho celého státu. Rozpočet pro r. 1936 má nám býti vodítkem pro celé naše národní hospodářství. Účinky těžké krise, které se zračí ve všech stavech, ve všem občanstva, objevují se i zde, a to takovou měrou, že nebude možno ukojiti všechny požadavky našeho občanstva a naší Československé republiky.

Jako mluvčí klubu živnostensko-obchodnické strany středostavovské prohlašuji, že budeme hlasovati pro tento rozpočet. (Výborně!)

Při této příležitosti dovolím si trochu kritiky, a to hlavně v těch věcech, které se týkají našeho živnostnictva a obchodnictva. V kapitole "Ministerstvo školství" je položka, která se dotýká nepřímo živnostnictva a obchodnictva, t. j. jeho dorostu. Je to položka na živnostenské pokračovací učňovské školy, preliminovaná částkou 17,913.000 Kč. Tu právě chci upozornit na význam živnostenských učňovských škol, zvláště v dnešní těžké době, kdy živnostník musí konkurovati s průmyslovými podniky, které jsou výborně racionalisovány, mají daleko jiné výhody nákupní a pod. Právě živnostenské učňovské školy mají dáti chlapci to, čeho se mu nedostává, aby měl tolik umění, aby mohl konkurovat i s těmi průmyslovými podniky.

Bohužel, dnes tyto živnostenské školy nejsou vybaveny tak, jak by bylo potřebí. Prosím, z čeho jsou dotovány, kdo na ně přispívá? Přispívá na ně stát, země, obce, společenstva, obchodní komory. Ve skutečnosti to vypadá tak, že čím je více osob nebo korporací, které se starají o tyto věci, tím to je s námi horší. Já tvrdím, že tyto školy jsou přímo popelkou v našem školství, v našem státě. Je pravda, že již jsme měli i zákon, který se měl postarat o vybavení našich živnostenských škol. V tomto zákoně bylo uvedeno, že veškeré pokuty živnostenské mají spadati do zvláštního fondu, který má spravovati jednak ministerstvo financí, jednak ministerstvo obchodu. Ale když bylo seznáno, že tyto pokuty vynášejí ročně několik milionů korun, byla tato veliká částka dána ve prospěch státní pokladny. Tato částka činí podle rozpočtu 14 1/2 mil. Kč. Bylo by jistě spravedlivé, aby tyto peníze, které byly vybrány od živnostnictva z věcí živnostenských, byly zase věnovány účelům živnostnickým, ať už je to školství, podpora zchudlých, zestárlých živnostníků a pod. (Tak jest!)

Bylo by také povinností vlády, aby brzy uvažovala o tom, jak rozřešiti otázku těchto škol. Myslím, že nejlépe by bylo, starati se o úplné postátnění těchto škol, aby nebyly odkázány na milodary různých korporací. (Tak jest!) Učitelstvo na pokračovacích školách je honorováno tak, že často plat kvalifikovaného dělníka je lepší nežli plat učitele, který vyučuje náš živnostenský dorost, aby se z něho stali řádní občané a poplatníci našeho státu. A seznáme-li, že učitelé ze řad praktiků, ze řad mistrů jsou honorováni pouze za hodiny, že nemají pensijního pojištění, přímo to zaráží dnes, kdy každá služka, každý učeň musí býti pojištěn u určitého pojišťovacího ústavu. Tito učitelé nejsou nijak zabezpečeni, a nevyhovuje-li učitel někdy panu řediteli nebo panu inspektorovi, je zkrátka propuštěn beze všeho nároku za svou, často dlouholetou službu.

Považuji za svoji povinnost, abych poděkoval vládě a ministerstvu obchodu za to, že rozpočet kapitoly "Ministerstva obchodu, živností a průmyslu" byl zvýšen shora o 4 miliony Kč. Není to tak, jak bychom si přáli, ale jsme si vědomi, že nemůžeme rozdávati, poněvadž ke každému vydání je také třeba určitého příjmu, a příjmy jsou potom hledány v kapsách poplatníků a všeho občanstva.

Ale musím zvláště poděkovati, že bylo zde také jednou pamatováno na sociální podporu živnostnictva a obchodnictva. Tento stav není nijak zabezpečen ani v nemoci, ani ve stáří, ani v invaliditě. Zákon o starobním a pensijním pojištění, který byl vypracován r. 1925, bohužel ještě dnes po 10 letech není v platnosti. Ve schůzi soc.-politického výboru slíbil pan ministr inž. Nečas, že bude hleděti, aby pokud možno brzy byli svoláni zájemci o starobní pojištění a aby byla upravena novelisace tohoto zákona, poněvadž v době 10 roků změnily se poměry tak, že je skutečně třeba nejen novelisovat tento zákon, ale přivésti jej již jednou v platnost, poněvadž bída mezi živnostnictvem je veliká. A promiňte, jsem sám jedním z těch, který říká: živnostnictvu nepatří podpora, živnostnictvu a obchodnictvu patří práce. Ale máme řadu zchudlých a zestárlých živnostníků, kteří se ucházejí o tuto práci, nemají podpory v nezaměstnanosti, vůbec nikde žádné podpory a často přicházejí po řadě let svého podnikání žebrat na obec a různé korporace.

Tedy by bylo nutné v zájmu našeho občanstva, živnostnictva a obchodnictva, aby pokud možná, brzo zde bylo uzákoněno a přivedeno v platnost starobní, pensijní pojištění živnostnictva. (Sen. Sechtr: A domkářů!) Ano, a domkářů.

Vážení, zapomněli jste na to asi proto, že jste nikdy nezněli na tom velkého zájmu, jako jsme měli my, živnostníci a obchodníci. (Sen. Časný: Nechtěli jste to uvésti v platnost, vím to!) Také musím říci, poněvadž pro neznalost tohoto zákona bylo mnoho obchodníků a živnostníků proti tomu, ježto se obávali placení, když již dnes jsou zatíženi všemi sociálními břemeny. (Sen. Rejmon: Hospodářské poměry musí býti dříve upraveny, aby sociální zákonodárství se pro nás nestalo metlou, nýbrž dobrodiním! - Sen. Dundr: Nechtěli platiti pro sebe a na sebe!) Ano, pane kolego, je to bohužel smutné, že živnostník a obchodník bude platiti na všecko, jenom když má platiti sám na sebe, často se ozývají v jeho vlastních řadách ohlasy proti. (Sen. Thoř: Musí platiti na všechno, a na sebe se mu nedostává!) Ano, často již potom pro něho samotného se nedostává. (Sen. Dundr: Napřed to vydělá!) O tom výdělku by se dalo velmi mnoho mluviti a já se ještě v dalším o tom zmíním.

V předloženém rozpočtu se stanoví veškeré výdaje státní částkou 8,032,195.000 Kč. Příjmy okrouhle 8.033 mil. Kč.

Z těchto cifer je viděti, že předložený rozpočet je vyrovnán, ale promiňte, mám obavy, že toto vyrovnání je pouze na papíře, že je ideální, ale skutečnost se nám objeví zcela jiná, poněvadž dnes v našich obchodech, živnostech není vzestupné tendence našich výrobků, prodeje, ale právě se objevuje veliký pokles v tržbách, tím také v zisku, čímž také zde přestává možnost plniti úkoly, které na nich jsou požadovány od státu a všech druhých institucí. Zvláště mne překvapuje, že příjem je dokonce i zvýšen proti minulému roku okrouhle o 48 mil. Kč.

A teď chci upozornit vedoucí činitele v našem státě, aby si byli plně vědomi těžké hospodářské doby, kterou prožívají vedle dělníka živnostník, obchodník, vedle nich i zemědělec a i zaměstnanci všech kategorií. Tyto věci bychom si měli uvědomiti, neukládati nová břemena, poněvadž dalšího zatížení živnostnictvo a obchodnictvo nesnese. Nejsme názoru, jak zde pan kol. Šmeral včera řekl, že by bylo snad dobře vypsati anebo zavésti dávku z majetku. My živnostníci bychom mohli vítati tento návrh, ale obávám se, že by byl neproveditelný také již proto, že by možná postihnul i některé osoby, které jsou příbuzné jejich politickým stranám. Tedy právě že my počítáme se skutečným příjmem, musíme si také být vědomi vad, hledat příčiny a tam, kde jsou, je také napravovat. Zde právě chci poukázat, že živnostnictvo a obchodnictvo je v nebývalém úpadku, a chci poukázat na příčiny, které tím úpadkem jsou vinny. Promiňte, těch příčin je několik. Je to v prvé řadě t. zv. fušerství. Je to v druhé řadě naše národohospodářské učení, které říká, že prý musí nastati nová orientace, že musí nastati prodej od výrobce ke konsumentovi. A dále jsou to daňová zatížení, sociální zatížení a často celé řady sbírek soukromých, které se dnes obracejí také na živnostníka a obchodníka. Ve velkých kancelářích jsou cedulky "žebrota a podomní obchod se zakazují", ale u obchodníka a živnostníka jsou dveře otevřeny. Tam každý může přijít a dožadovat se podpory.

Pravil jsem, že největším zlem je fušerství. Ano, je tomu tak. Promiňte, že musím říci a otevřeně adresovati, že i náš stát podporuje fušerství ve velké míře. Mám zjištěný případ, že soudní úřad v Praze malovali a opravovali trestanci. Mám také zjištěný případ, kde společenstvo knihařů obrátilo se na mne, že na jednom policejním úřadě vážou se knihy, ale ne knihy pro úřad, nýbrž dokonce i pro privátní osoby. Toto je fušerství přímo na nejvyšších místech a mám obavu, budou-li trestanci provádět všechnu tuto práci, že bude musit živnostník, který bude chtít být živ, provésti nějaký trestný skutek, aby byl zavřen, aby dostal potom práci. (Tak jest!) Zejména pak apeluji na naše úřady, aby co nejostřeji potíraly fušerství každého druhu, aby nejen ve vyhláškách úřadům bylo zakázáno, že na úřadech se nesmí nic prodávati - taková vyhláška nám nepomůže - nýbrž provádět to a tam, kde se stane nějaký prodej na úřadech, aby byl úředník hnán potom k zodpovědnosti. Podívejte se na naše školy! Tam dostanete od mnohého pana učitele všechny možné školní pomůcky, zatím co knihkupec, papírník nemůže plnit, co je od něho požadováno. (Výborně!) I zde mu je ubírán jeho výdělek, jeho zisk a výsledky jsou potom ty, že nemůže plnit berní povinnosti, které mu stát náš ukládá.

Dále je tu otázka prodeje od výrobce ke spotřebiteli. To je velmi důležitá otázka, tu bychom si měli velmi dobře uvědomit, poněvadž je zde řada velkých podnikatelů, kteří hlásají tuto myšlenku a také ji provádějí. Ale promiňte, jsou to i družstva a, bohužel, dnes družstva vedená ne tak, jak to měl na mysli starý rakouský zákon, ve prospěch svých členů, nýbrž družstva postavená namnoze na politických základech, a tato družstva právě potom propagují myšlenku "od výrobce ke spotřebiteli". Sám nejsem proti družstvům a naopak tvrdím: dejte jim volnost. Byla jim už dána zákonem z 16. května, podle něhož družstva smějí prodávati každému, ale prosil bych o jinou věc. Jestliže mají povolení k svobodnému obchodu, podnikání, prosili bychom také, aby měla i stejné povinnosti z tohoto obchodního podnikání (Výborně!), aby byla postavena na stejný základ jako obchodník a živnostník (Tak jest!), aby to nebylo tak, jako to máme v daňovém zákoně, že družstva platí dvě promile, t. j. dvě tisíciny procenta z podílů tam vložených. Zde by měl nastoupiti druhý paragraf, myslím, že je to asi § 83, podle něhož by družstva měla platiti daně podle svých skutečných zisků. Nebudeme potom nikdy útočiti na družstva, když budou postavena na základ skutečné demokracie a spravedlnosti. (Výborně!)

Musím se však zmíniti o některých podnicích soukromých, které patří jednotlivcům. Viděli jsme, že některé továrny a průmyslové podniky, když nemohly dosáhnouti odbytu za hranicemi, vrhly se na výrobu v našem státě. A když to nestačilo, zakládaly své vlastní filiálky, aby se zde nastoupila cesta od výrobce ke konsumentovi. Byla to řada továren, byly to především továrny na obuv, po nich přišly továrny na konfekci. Vyřazovali se nejprve obuvníci, dále krejčí a přešlo to na všechny odbory. Jsou to cukráři, a mohl bych možná vyjmenovati všechny naše stavy, které tím trpí.

Továrny zřizovaly své prodejny, ale nejenom to, vedle těchto prodejen začaly zřizovati i živnostenské a řemeslné provozovny; začalo to se správkárnami a s různými jinými vymoženostmi.

A tu se ptám, jestli je možno, aby obchodník a živnostník byl vyřazen z našeho národohospodářského života. Mám obavu, že bude-li zde jen několik málo jednotlivců, silných kapitalistů, kteří budou neustále dále rozšiřovati svoje filiálky a svoje podniky, může se stát, že celý střední stav živnostnictva a obchodnictva bude ožebračen, že nebude možno, aby plnil své povinnosti vůči státu. A právě v dnešní těžké době by si to měli uvědomiti vedoucí činitelé a držeti nad středním stavem ochrannou ruku, poněvadž my na hranicích nejlépe vidíme, že nepřátelé za hranicemi, ať jsou z kterékoliv strany, se připravují. A když se připravují oni, je nutno, abychom i my byli připraveni. Jsem přesvědčen, že to bude právě střední stav, živnostníci a obchodníci, který republiku bude hájiti i svými životy.

Vedle těchto továren jsou zde i nové podniky, které vznikly, t. zv. obchodní domy s jednotkovými cenami. Právě nyní se vede v novinách velká kampaň, mají-li býti obchodní domy rozšířeny nebo má-li býti vydán zákaz dalšího jejich zřizování nebo rozšiřování. Sleduji-li noviny a národohospodářské časopisy, dělá to na mne divný dojem. Za starého Rakouska jsme zpívali písničku, že peníze světem vládnou, a mně se zdá, že jsme tuto písničku převzali i do naší republiky, neboť naše noviny někdy píší ne podle veřejného mínění občanstva, ale podle toho, jak velký inserát dostanou. Dnes jsme stále svědky boje o existenci obchodních domů s jednotkovými cenami a o zničení obchodního a živnostenského stavu.

Podívejme se, komu tyto obchodní domy prospívají. Prospívají snad konsumentům? Úředními doklady mohu prokázati, jaké zboží se v těch domech prodává, a to nejen pokud jde o kvalitu, nýbrž i pokud jde a kvantitu. Jsem přesvědčen, že orgány bdící nad přesným prováděním zákona o nekalé soutěži by mohly míti velmi mnoho práce, kdyby se těmito věcmi vážně zabývaly.

A komu prospívají tyto velké obchodní domy se stanoviska sociálního? V novinách se psalo, že bude řada prodavaček propuštěna, nebude-li povoleno další zřizování filiálek těchto obchodních domů, nad čímž zaměstnanecké organisace nesmírně hořekovaly. Chci zde upozorniti na to, že tyto obchodní domy nezaměstnávají kvalifikované pomocnictvo. Když r. 1932 začaly tyto obchodní domy prodávati, měly pojistiti svůj personál u pensijní pojišťovny, ale odvolaly se. Šlo to až k ministerstvu soc. péče, kde dokazovaly, že jejich personál nemá kupecké kvalifikace, že vykonává docela podřadné práce, omezující se na pouhé odevzdávání standardního zboží a přijetí příslušného obnosu, aniž by po způsobu obchodního pomocnictva jakýmkoliv způsobem odborně zasahoval do živnostenského podnikání. R. 1932 daly si tedy nejlepší vysvědčení, že nezaměstnávají kvalifikované obchodní pomocnictvo, čili že to jde na úkor našich vyškolených obchodních zaměstnanců, a tak naši obchodní zaměstnanci, i když se budou chtíti osamostatniti, nebudou moci, poněvadž tu bude dostatek filiálek těchto obchodů.

Statistikou chci dokázati, že není pravda, tvrdí-li se, že zrušením těchto obchodů vznikne velká nezaměstnanost. My máme v naší republice asi 5 velikých obchodních domů, celkem asi - podle novinářských zpráv - se 16 prodejnami. Je možno odhadnout, že zaměstnávají asi celkem 1400 osob, o které zde šlo. Nyní se podívejme na věc trochu jinak. Podle dat o sčítání živnostenských závodů z r. 1930 bylo toho roku v republice celkem 205.984 obchodních podniků, v nichž bylo činno asi 403.356 osob. (Slyšte!) Možno odhadnout, že uvedeného počtu osob činných v obchodě připadá asi 170.000 na samostatné podnikatele a asi 70.000 na příslušníky jejich rodin.

Co tím chci dokázat? Chci poukázat na to, že daleko větší počet zaměstnávají drobní obchodníci a živnostníci, poněvadž jestliže odečteme od těchto obchodů toto číslo, přicházíme k cifře, že na obchodní zaměstnance všech kategorií připadlo by asi 160.000 osob. Prosím, na jedné straně bráníme tam proti nezaměstnanosti 1400 kvalifikovaných dělníků, ale na druhé straně chceme vydati všanc 160.000 kvalifikovaných obchodních pomocníků.

Ale nejen to, musím se také zmínit o dalších případech, proč živnosti a obchody upadají. Je to právě veliké zatížení daní obratovou. Když r. 1919 byla daň obratová tvořena s platností od 1. ledna 1920, byla pouze na přechodnou dobu, až finance mladé republiky budou uvedeny do rovnováhy. Od r. 1920 uplynula řada let. Když bylo seznáno, jak vysoký je výnos této daně obratové, promiňte, mám dojem, že této obratové daně se vůbec nezbavíme a že bude trvat neustále. Ale musím říci, že obratová daň je také jednou z nejnespravedlivějších daní, která vůbec v naší republice je. Pravda sice je, že zákon o obratové dani praví, že ta je daň spotřební, že ji obchodník má vybrat od konsumenta, že ji konsument má zaplatit. Ale jak to vypadá v praksi? Já bych vás prosil, kdo jste si dal někdy šíti kalhoty, jestli jste tomu krejčímu tu obratovou daň zrovna zaplatil? Já strašně o tom pochybuji. Poněvadž dnes ta obratová daň už není daní obratovou na konsumenta, dnes se nedá započítat při té ohromné konkurenci, kde každý prodává, dnes obratová daň stává se daní výdělkovou z živnostenského obchodního podnikání.

U velkých podniků je to velice snadné, tam při vystavování účtů na konec se objeví 3% daně obratové nebo 5 1/4% paušálu podle toho, jaká výška té které daně je. Ale dále všimněte si jen toho, v jaké výhodě jsou při obratové dani veliké průmyslové závody, které si vyrábějí všechna od prvopočátku.

A řekněme, kolikrát musí takový obuvník zaplatit obratovou daň, než zhotoví botu! Jen u kůže musí platit obratovou daň při nejmenším třikrát, ta znamená, že to jde až na 9%. (Sen. Thoř: 8 1/4%, Baťa platí 4%!) Ano. A tu se domáháme, aby tato daň byla pokud možno upravena tak, aby byla paušalována u prvovýroby. Bude-li u kůže na obratovou daň paušál, bude ten malý obuvník platiti v procentech právě jen tolik obratové daně jako ten velký, kdežto dnes malý obuvník, malý živnostník je ve velké nevýhodě.

Ale chci prokázati také přesnými daty, jak některé velké továrny měly zisk z obratové daně na úkor státní pokladny. Bylo ta na př. u cukrovinek, kde je paušalována daň z obratu na 5 1/4%. Do června minulého roku továrny, které měly vlastní filiálky, neplatily obratovou daň z tržby na konsumenta, nýbrž v zákoně bylo, že obratová daň platí se z ceny účtované ve velkém do filiálky. Vžijte se do té situace! Jako praktický obchodník ta znázorním ciframi. Když jsem vyrobil za 1000 Kč zboží a za 1400 Kč jsem je prodal, musil jsem zaplatiti 5 1/4% paušálu ze 1400 Kč, kdežto továrna do června minulého roku, kdy nastala změna, zaplatila z výrobku, dodaného do filiálky bez zisku za 1000 Kč, obratovou daň jen z tisíce korun. Co by se bylo stalo, kdyby všichni drobní podnikatelé byli dělali totéž, že výrobu by si ponechal výrobce, muž, na kterého zní živnostenský list, a své ženě by dal obchod cukrovinkami a dodával jí zboží jenom za cenu materiálu? O co by byla naše státní pokladna přišla na ziscích? A mám dojem, že mnoho továren právě z tohoto zisku na obratové dani mohla rozšiřovat své podniky. (Sen. Thoř: A konkurovat!) Ano, mohly racionalisovat a tou velikou racionalisací potom konkurovat a ubíjet malého živnostníka a obchodníka. (Tak jest!)

Bude povinností naší strany, abychom se opravdu domáhali zjednodušení obratové daně, neboť máme dojem, že máme dnes tolik předpisů, že snad ani nejlepší úředník z ministerstva financí se v tom nevyzná, neboť jeden předpis odporuje druhému; povstaly nové předpisy, zatím co staré nebyly zrušeny. A vžijte se do situace, jak je možno přiznat daň obratovou, jak je možno prokázat přiznáním berní správě, že jste skutečně správně přiznali obratovou daň? Znázorňuji to zase příkladem, a to opět z cukrářského oboru. Kolikrát objevuje se různá obratová daň? Koupí-li si tam někdo nápoj, řekněme kávu, je v tom započítána 3% daň obratová. Koupí-li si výrobek, na př. koláč, je v tom 5 1/4% paušálu, jestliže si tam koupí čokoládu, která byla v továrně již jednou zdaněna, podléhá to zase zvláštnímu druhu daně, kde se odpočítává z ceny čokolády a zbytek se zvlášť zdaňuje. Koupí-li si ještě štamprli, jak to dnes v cukrárnách a kavárnách chodí, neplatí se daň obratová. Jestliže si tedy někdo koupí kávu za 2 Kč, zákusek za 1 Kč, čokoládu za 1 Kč a štamprli za 1,50 Kč, tedy v těchto 5,50 Kč objevuje se nám celkem paterý druh obratové daně. Vžijte se do toho, je-li možno, aby mohl malý podnikatel do detailu napsat tolik a tolik byla tržba, která podléhala dani 3% a tolik a tolik, která podléhala 5 1/4%. To mohou dělati v takových závodech, kde mají zvláštní pokladní, která může blokovat, na kterou tržbu to patří, ale je to úplně vyloučeno u malého, drobného podnikatele.

Další věc je, že když potom podnikatel nepřizná, anebo nemůže přesně prokázati svoje daňové přiznání, je v nevýhodě, poněvadž berní úředník ihned řekne: "Vašemu odvolání nebylo dáno za pravdu, poněvadž jste nemohl prokázati, jak tato obratová daň vznikla a byla zaplacena." Na to konto se potom pracuje a vyměřuje jiným způsobem. Bylo již zde včera mluveno o tajných směrnicích a mnoho řečníků upozorňovalo na tyto tajné směrnice. A je to zajímavé, že nejenom ministerstvo financí, ale i zemské finanční ředitelství vydalo tajné směrnice pod č. j. XXIV 6/32 ai 1932, které byly rozeslány všem berním úřadům v zemi Moravskoslezské s výslovným rozkazem, že od směrnic lze se odchýliti jenom v krajních případech a to ze závažných důvodů, což však musí býti ve spise řádně odůvodněno.

Podle takovýchto směrnic, takových tajných nařízení potom postupují berní úřady. Nebudu se právě dlouho zdržovat, ale vím, že každý z vás se dává holiti, a že nejlépe můžete posouditi v holírnách, jak to vypadá. Ty detailní směrnice jsou takové: jedna síla oholí týdně průměrně 100 osob a ostříhá 25. Maximální výkon však je větší, a to asi 150 osob se oholí a 40 ostříhá. Ovšem, zde není uvedeno, zdali ti lidé tam přijdou; na to bylo zapomenuto. Za holení čítá se s kolínskou vodou a pudrem 2 Kč, ostříhání 3-4 Kč, čili dělá to obrat za týden 275-300 Kč, za rok 14 až 16 tisíc Kč. Maximální obrat by činil 21.000 až 24.000 Kč. Ovšem může býti i vyšší, jsou-li ceny za holení a stříhání vyšší než shora kalkulováno.

A takové směrnice máme, podle toho se potom vyměřují obratové daně a zisk. Byl jsem nedávno pozván na schůzi odborníků společenstva holičů, kde mně tam jeden kolega vykládal, že nikdy nevěděl, jakým se může státi boháčem, až když mu to berní správa vypočetla, že má obratu asi 120.000 Kč a z toho čistého zisku 60.000 Kč.

To jsou směrnice pro každý obor živnosti vystavené zvlášť. Je to opravdu trapné, když čteme v novinách, kde ministerstvo financí píše, aby úředníci berního úřadu byli benevolentní k poplatníkům, když tam přímo je navádějí, aby s poplatníky vycházeli co nejlépe, a na druhá straně totéž ministerstvo týmiž ústy vydává tajné směrnice, podle čeho má býti ten poplatník zdaňován. Zde by jistě měla býti náprava zjednána. Často se stává, když úředník nepostupuje ostře podle těchto směrnic, že to má vliv i na jeho další postup a existenci. (Sen. Kianička: A ktorý kýva, ten je povýšený!) Ano.

Bylo zde také mnoho mluveno o daňových nedoplatcích. Nebudu o tom šíře mluviti, ale prosil bych o jedinou věc. Je nutné v zájmu státní pokladny co nejdříve udělati radikální řez v daňových nedoplatcích. Bylo by lépe, aby náš stát dostal ihned peníze, třebas o polovičku méně, než vykazují miliardové cifry, a aby nastalo vyrovnání, kde je to nutné, třebas i na sto procent živnostník si je vědom, že dluhuje daně, které při nejlepší vůli nemohl zaplatiti nebo neplatil v domnění, že jeho přiznání daňové nebo odvolání je uznáno. Pak najednou zjistí, že se mu k tomu připisuje 7% úrok a 7% úrok z úroků. Tak vznikly ty ohromné nedoplatky, o kterých živnostník ani nevěděl. Došlo to namnoze tak daleko, že mnohý, když viděl, že nemůže svým povinnostem dostáti, stal se vůbec neplatičem, poněvadž věděl, že jeho přiznání je zbytečné, že jeho snaha je zbytečná. Kdo byl slabé povahy, často sáhl sobě i na život a pod.

Na toto by mělo býti pamatováno. Ale jestliže se volá, aby poplatnictvo zvedalo u sebe daňovou morálku, volám i do řad úřednictva, aby tato morálka byla zvedána i u úřadů. Jak jinak by to vypadalo, kdyby úřady v prvé polovině roku musily poplatníku zaslati platební rozkaz a kdyby ve druhé polovině roku musily vyříditi zase odvolání proti snad nesprávnému platebnímu rozkazu! Dnes od r. 1930, 1931 i od starších roků nejsou vyřízena odvolání, ale jsou připočítávány 7% úroky a úroky z úroků neustále. Zde bych prosil, aby pokud možno v tomto nastala náprava, aby nastala také ve finanční správě a aby poplatníkům, kteří řádně platí, byla dána odměna určitým skontovým ziskem na úkor neplatičů a aby byli přísně stíháni ti, kteří jsou skutečně notorickými neplatiči a platiti nebudou, protože jsou našemu státu nepřátelští.