Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: dr Bas, dr Buday, Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč.

Zapisovatelé; Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 139 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, inž. Nečas.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dal jsem dovolené na schůzi dnešní pp. sen. Kubačovi, Malíkovi a Steinerovi.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Navrhuji, aby jako první odstavec dnešního pořadu byla dána rozprava o prohlášení pana předsedy vlády.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Budeme tedy projednávati odst. 4 pořadu, to jest:

Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému »proti«, panu kol. dr Törkölymu.

Sen. dr Törköly (maďarsky): Ctený senát! Odznel včera prejav vlády a presvedčil nás, že od vlády veľa očakávat nemôžeme; vládny prejav je nám silnou pohnútkou k tomu, aby sme zaujali stanovisko protivládné a sotrvali ďalej v opozícii.

Vo vládnom prejave sa hovorí, že politika vlády obsahuje plnú národnú rovnoprávnosť, že v tomto štáte je plnosť slobody a že sú tu všetky národné a občianske práva pre všetké obyvateľstvo štátu. Toto tvrdenie vládneho prejavu neodpovedá skutočnosti, a tak lzä si vysvetliť, že vláda vo svojom prejave sa prvote ani nezmieňuje o vybudovaní ochrany národných menšín, mlčaním to opomíja, lebo vraj čo sa týče ochrany národných menšín, je v tomto štáte poriadok.

Možno dokázať, že toto hľadisko vládneho prejavu je pochybené a že je veľká potreba vybudovať ochranu národných menšín; a pri vybudovaní ochrany menšín bolo by povinnosťou vlády urobiť všetko, lebo veď ohľadom toho prevzala na seba í zaväzok v mierovej smluve Saint-Germainskej.

Nuže prosím: najdôležitejším z práv menšinových, ktoré je vo smluve menšinovej ako sťažejná zásada položené, je otázka rovnoprávnosti. Otázka rovnoprávnosti znamená totožnosť právneho riadu, stejné užívaníe a aplikovanie zákonov a plnú spravedlnosť v tom smere, aby to malo v zápätí rovnaké používanie zákonov a rovnakú právnu spôsobilosť. Tieto pravdy márne hľadáme, tých niet nikde.

Tvrdenie nedostatku rovnoprávnosti možno podoprieť zákonmi, ktoré uplatňujú rozlišujúce stanovisko voči nároďným menšinám, a nerovnakým aplikovaním zákonov možno dokazovať, že čo je v zákonoch, to nie je v skutočnom živote, a možno mnoho vecí dokázať in concreto, ktoré odôvodňujú naše stanovisko.

Či možno v republike hovoriť o tom, že je tu zaručená ochrana života a slobody? Nuž kde je tá úplná sloboda? Môže byť reč o tom že tuná netreba zavádzať žiadnych opravných opatrení na ochranu slobody? Kde je tu ochrana slobody, keď nevinní ľudia sú na základe rôznych falošných príčin a ľahkomyseľných obvinení zatýkaní a potom po 8 až 11 mesačnej vyšetrovacej väzbe bez akejkoľvek náhrady prepustení? V Anglii sa niečo také stať nemôže.

Nič nebolo učinené, aby zavedená bola nutná reforma predpisov o zaisťovacom zatknutí a vyšetrovacej väzbe. Československá republika má zákonom zaručiť plnú ochranu slobody.

Zda je už skoncovaná otázka práva na štátne občianstvo? Nie. Práve teraz došlo k prípadu, že jednotlivcovi pred 50 rokmi tuná sa narodivšiemu a tuná bydliacemu bolo odňaté štátne občianstvo bez akejkoľvek príčiny. Márne žiada o udelenie štátneho občianstva, je proste zamietnutý bez akéhokoľvek prijateľného dôvodu.

Či je tu rovnoprávnosť stran práva na užívanie jazyka pred súdom? V teorii, na papieri áno, ale vo skutočnom živote nie. Požiadavku práv menšinových nezbytne treba vyhoveť, tvrdíte-li, že československá vládna správa nakladá s menšinami tak, ako to menšinám prísluší podľa prirodzených práv ľudských.

Nuž a snáď v otázkach školských niet žiadnych ponosov? Zda postupujeme vo vývoji kultúry, bez ktorej nelzä zachovať národný charakter? Po tejto stránke nespatrujeme žiadneho pokroku. S hľadiska práv menšinových máme bezpodmienečne požiadavky v politike vnútornej i zahraničnej, lebo ochrana národných menšín, ako je ona položená, vo smluve saint-germainskej, je len rámcom, ktorý musí sám štát vyplniť a vybudovať.

Ochrana národných menšín je i pred Spoločnosťou národov neúčinná, lebo u Spoločnosti národov nemožno predniesť otázku národných menšín. Ochranu národných menšín treba vybudovať. Sám pán prezident republiky povedal, že by bolo treba vyniesť zákon o národných menšinách.

Kedže o tom vládne prehlásenie neobsahuje nič, je prirodzené, že ochranu národnych menšin treba vybudovať.

S ostatnými časťmi vládneho prejavu nechcem sa zaoberať; o kultúrnych a hospodárskych otázkach a otázke monopolu prehovoria moji kolegovia senátori. Nebudem sa zabývať ďalej s vládnym prehlásením, ale v mene spoločného senátorského klubu zemskej strany kresťansko-socialistickej a maďarskej strany národnej činím tento prejav (čte):

»Národy Slovenska a Podkarpatskej Rusi, somknuté v našich stranách, ospravedlnily v terajšich voľbách našu dosavádnu politiku. Konštatujeme so zadosťučinením, že masy našich voličov sotrvávajú na stanovisku politiky opozíčnej a pobádajú nás, aby sa naša politika ubierala touto cestou a aby sme touto cestou dopomohli národom Slovenska a Podkarpatskej Rusi k spokojnejšej, blaženejšej budúcnosti.

Nezmenene stojíme za požiadavkom sebaurčovacieho práva národov. I tým chceme dať výraz tomu, že len na základe vážne chápanej a inštitucionelne zabezpečenej národnej rovnoprávnosti, kresťanskej morálky a demokracie predstavujeme si zdravé umiestenie našich národov medzi ostatnými národy republiky.

Ústavnými prostriedky a v rámci platných zákonov budeme sa stále dožadovať našej rovnoprávnosti a s najväčšou energiou, vierou v našu pravdu a poctive budeme bojovať a klásť odpor vládnej politike, ktorá pod záštitou hesiel demokracie utvorila diktatúru vládnej väčšiny.

Nová vláda neodvodila dôsledky z volieb a zamýšľa používať vo spravovaní štátu tých istých prostriedkov, ktorých používala dosiaľ. Tieto prostriedky a metody nehodia sa k tomu, aby vyrovnaly protivy plynúce z národnej, sociálnej, kultúrnej a hospodárskej štruktúry štátu a aby riešily z toho plynúce veľké otázky.

Preto chováme nedôveru voči vláde a preto vyhlašujeme najostrejší opozičný boj.« (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Vážený senáte! Přerušuji jednání na dobu půl hodiny.

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovati v rozpravě o prohlášení pana předsedy vlády.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, přihlášenému »proti«, panu kol. Frankovi.

Sen. Frank (německy): Dámy a pánové! Z příkazu parlamentního klubu sudetskoněmecké strany kladu si za čest podati za své přátele toto programatické prohlášení:

Sudetskoněmecká strana vstupuje, opatřena legitimací více než dvou třetin tří a půl milionů Němců v Československé republice, na půdu zákonodárných sborů, aby zde zahájila vážnou, odpovědnosti své si vědomou práci pro lid a domovinu. Spatřuje v ústavě ze dne 29. února 1920 státní základní zákon, který stejnou měrou většinu i oposici zavazuje politicky, právně a mravně. Sudetskoněmecká strana, ochotna jsouc převzíti všechny povinnosti ke státu, státní formě, zákonům a politické morálce, činí zároveň nárok na všechna práva, která, ústavou zaručena, sudetským Němcům náleží, ale která jim zákonodárství, správa a právní výroky často bud upíraly anebo ztenčovaly. Za dosažení těchto práv bude sudetskoněmecká strana v každé době plnou vahou se zasazovati.

Ačkoli sudetskoněmecká strana jest ochotna k odpovědné a poctivé spolupráci, nebude nikdy zastoupení sudetského němectví darovanými ministerskými křesly ve vládě považovati za dorozumění mezi národy. Bude bojovati proti všem, kdož tímto způsobem národní zájmy staví do pozadí a mají účastenství na zničujících ranách proti vlastnímu lidu. Sudetskoněmecká strana varuje český lid - pamatujíc na jeho demokratickou a realistickou tradici -, aby se takovýmto zdánlivým řešením a opotřebovanými vládními prostředky o vážnosti národnostního problému neklamal anebo klamati se nedával.

Dnešní neutěšené národnostní poměry v československém státě jsou odrazem Evropy, která od konce války, jež vytvořila nestejné právo, postrádá klidu. Ale také zde spěje zásada rovnocennosti všech kulturních národů, vyslovená v nesčetných mezistátních smlouvách, k plnému svému uplatnění. (Různé výkřiky.) Sudetskoněmecká strana bude podporovati každou skutečně evropsky orientovanou zahraniční politiku, jejímž poctivým cílem je evropská solidarita a tím uklidnění kontinentu. Tento cíl nestrpí žádnou nadvládu jednotlivého národa nebo státu a nelze ho docíliti cestou smluv, které na konec zvěčňují nerovnost národů.

V souhlase s národnostní myšlenkou XX. století ve světě nemohou se sudetští Němci nikdy vzdáti nerozlučitelného spojení s celým německým národem. Tak jako cítí porozumění pro to, že všichni evropští národové přes moře a hranice hlásají společenství svých občanů, stejně žádají sudetští Němci také pro sebe stejnou svobodu a právo volného pohybu.

Avšak v popředí všech našich úvah a myšlenek stojí tísnivá starost o zachování životní úrovně našeho lidu, která již mohutnou ničivou vlnou hospodářské krise, nedostatkem protiopatření doma a nerovnoměrností státní péče bolestně a citelně byla zúžena. Parlamentní klub sudetskoněmecké strany zná kategorický imperativ této tísně a nepovažuje nic za tak vážné a zavazující jako právě splnění tohoto lidského a mravního příkazu. Neoddává se žádným ilusím o velkých organisatorních potížích a také o hranicích finančně možné pomoci proti takovéto živelné pohromě; ale má za to, že nejsou ještě vyčerpány všechny možnosti, nejsou otevřeny všechny prameny pomoci, že stát nevykonal vše, co by našemu obyvatelstvu mohlo toto neštěstí učiniti poněkud snesitelným.

Sudetskoněmecká strana vypracovala vlastní plán pro opatření práce (Sen. Pfeiferová [německy]: Hitlerovský plán!) a jest ochotna ke každé spolupráci při řešení tohoto důležitého státního problému, očekává však že při tom stranicko-politické výhrady budou ponechány stranou a že všemožně pečováno bude o to, aby zastaven byl další osudný úpadek materiálních a ideálních statků netoliko obyvatelstva, nýbrž také státu. Jakožto strana zahrnující všechny vrstvy, odmítá sudetskoněmecká strana každé protekcionářské, v praxi prokazatelné bezúčinné nadržování a pomoc jednotlivým třídám a stavům, jistě významným, které však nikdy odloučeně od veškerenstva nedospívají k blahobytu; neboť ochromení veškeré výroby a práce může odstraniti jen stejnoměrné a plánovité oživení a ochrana všech tvůrčích a výdělečných stavů, ochrana malého proti velkému v obchodu, živnostech a v průmyslu, jakož i pospolitost proti finančnímu kapitálu. (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.)

Sudetskoněmecká strana bude konečnou, nezodpovědně dlouho odkládanou úpravu peněžnictví, úvěru a úrokové míry, rychlou reformu veřejné, především pak daňové správy, zmodernisování a praktické přizpůsobení zákonů a celých komplexů zákonů, největší úspornost ve státních vydáních, stanovení promyšleného a účelného hospodářského a investičního plánu a nejpřísnější kontrolu správy parlamentem považovati za prostředky, kterými správa státní může čeliti úpadku hospodářskému a zcela podstatně doplniti může především jiným produktivní podporu v nezaměstnanosti.

Naše obchodně-politické styky - kterým stejně brání tendence soběstačnosti jako zabezpečující opatření měnově politická - nejsou s to, aby zabránily poklesu zahraničního obchodu a tím zvýšily zaměstnanost domácí výroby. Kdežto znenáhla ve vládě proniká poznání, že nutno zvýšiti obrat (Výkřiky sen. Pfeiferové.), klade Národ. banka mocí svého ovládajícího postavení a při příliš úzkostlivé úvěrové měnové politice odpor a zabraňuje rozšíření obchodu, především s naším kdysi tak významným odběratelem, Německem. (Sen. Pfeiferová [německy]: To přece vůbec nic neplatí. Je přece na mizině!) Tíseň obyvatelstva, nutnost opatřiti práci a zabezpečiti státní pokladnu, která spolu silně utrpěla, vyžadují střízlivé, klidné, při tom však iniciativní uvážení všech možností vývozu, ovšem také reformu finanční správy ve hlavě a údech.

Sudetskoněmecká strana zdůrazňuje ve svém prvém parlamentním prohlášení obzvláště jeden problém, o kterém je přesvědčena, že s celou svou tvrdostí stojí mezi českým národem a mezi námi a tudíž národnostní nesvár přiostřuje boj o německou půdu a vezdejší chléb.

Německé zemědělství ve státě, samo sebou již pro zeměpisnou a klimatickou polohu v nevýhodě, trpí od mnoha let nepřízní cenového vývoje svých výrobků, proti které se jeho výborná organisace a svépomocná opatření prokázaly býti příliš slabými. Sudetskoněmecká strana plně oceňuje hospodářský a národnostní význam rolnictva a bude - aniž by věřila tomu, že by vyjmutí jeho problémů ze všeobecné hospodářské spojitosti mohlo jeho situaci zlepšiti - spolupůsobiti při všech předlohách, jejichž cílem je nezbytné zabezpečení výnosnosti zemědělství.

Je s mravního i s politického hlediska nesnesitelno a neudržitelno, že se našemu lidu sociální nárok na práci a výdělek ztenčuje, že se nám každým krokem sociální životní základna béře a že se z nás znenáhla dělá národ žebráků a vyděděnců. Nehledě k nemorálce, která spočívá ve stálém, z nacionalistických důvodů proti zákonu a ústavě zahájeném zatlačování sudetských Němců nejen z veřejného, nýbrž také soukromého pracovního místa, musíme označiti za politický nerozum, když naši lidé sociálně a hospodářsky a tím také politicky jsou vydávání všanc úplnému zoufalství. Tento sociální a hospodářský vyvlastňovací proces naší národnosti, který nyní trvá již 17 let, dlužno tudíž zastaviti, dříve než by sudetskoněmecká strana před těžce trpícím německým obyvatelstvem mohla zodpovídati za to, že se ke společné práci ve státě spojuje s těmi, kdož toto vyvlastňování nejen trpí, nýbrž také systematicky zjevně a tajně podporují.

Český národ měl by ze své nejposlednější minulosti z vlastní zkušenosti ještě znáti onu citlivost, především v kulturních otázkách, kterou v sobě chová národ, ve svém zachování ohrožený. Tak jako český národ marně bojuje o svou druhou universitu, nutí nás bojovati o zachování všech našich vysokých škol a jejich hospodářské úrovně; mohl-li kdysi českou menšinovou školu, nedůstojně v některé stodole umístěnou, stavěti na pranýř jako obžalobu proti Rakousku, můžeme nyní my ukazovati na život ohrožující kliniky, sanatoria, přeplněné třídy, zanedbané vysoké, střední a obecné školy. Zákon o menšinových školách dosud proti znění zákona podporoval nadměrně jen školství českých menšin, kdežto pokud jde o skutečné národnostní menšiny, bylo by si ještě mnohého přáti. Čeho sudetskoněmecká strana žádá a co vášnivě bude hájiti, je rovné právo a takové zabezpečení německého školství, vzdělání, umění a výchovy, jež sudetským Němcům jakožto lidové skupině velikého německého kulturního národa náleží.

Pro svou nyní počínající parlamentární činnost činí sudetskoněmecká strana nárok býti myšlenkovým sjednocením, které na místo sobeckého Já staví zavazující My. Odmítá co nejostřeji třídní boj a materialistické pojetí dějin jakož i kořistnictví kapitalismu, dále boj všech proti všem, nadržování a přednost některého stavu. Sudetskoněmecká strana jakožto zkrátka sudetskoněmecké společenství lidu dává každému právo spoluurčení a jest již na základě této skutečnosti demokratickou stranou, (Výkřiky. - Veselost. - Hluk.) ovšem nikoli v běžném smyslu o moci a straně; nýbrž ve smyslu pravé lásky k lidu a pravé služby veškerenstvu; zná oceniti pravou demokracii především pro sudetské němectví, musí se však právě proto s veškerou ostrostí stavěti proti tomu, aby se vláda lidu vykládala jako řádění stran. Sudetskoněmecká strana je nacionální stranou, ale nikoli podle vzoru nacionalistického šovinismu, starého, bohužel silně převládajícího ražení, nýbrž v duchu kulturního, činorodého, tvůrčího a tudíž jiné národnosti si vážícího sebevědomí. Sudetskoněmecká strana je ve všem svém jednání sociálně založenou stranou, aniž by však pracujícím lidem předváděla kejklířskou hru o budoucím ráji na této střízlivé ubohé zemi. Dělník je nám kamarádem a rovnocenným krajanem, jemuž platí všechna naše láska a pomoc proti každému, kdo porušuje právo lidí a národa.

Sudetskoněmecká strana spatřuje v náboženském podkladě záruku mravní obnovy, která musí přijíti, nemá-li Evropa podlehnouti bludům Asie. Sudetskoněmecká strana je hrda na to, že nelze ji oceňovati podle staré míry papírového programu stran, nýbrž že představuje novou formu politické a hospodářské koalice, která nespočívá na základě nějakých osobních nebo dílčích zájmů, nýbrž na společenství, a která nalézti musí předpoklad a uskutečnění v každém kulturním státě, nemá-li část panovati nad celkem.

Sudetskoněmecká strana uzavřela kruh positivního stanoviska ke státu a státní formě v sudetskoněmeckém lidu, ale nemůže tento kruh udržeti, pak-li tento politický čin nenalezne ani porozumění ani ocenění na druhé straně. Má-li československá státní myšlenka za cíl naše politické, sociální anebo národnostní zničení, pak nevěříme v žádný mír. Rozhodnutí tedy, kam se sudetskoněmecká politika obrátí, záleží na českém lidu. Bude bud pokračovati v brutálním odnímání práv, jeho samého nedůstojném, anebo bude se muset učiti počítati s naší národní existencí, která však je vázána na naši čest jakožto národ, který chce žíti, a dáti nám všechna práva, na něž podle ústavy máme nárok. Končíme slovy Konrada Henleina v Č. Lípě: »Žádný rozumný Čech nemůže od nás žádati, abychom zapírali svou národnost. Byli jsme Němci, jsme Němci a Němci zůstaneme pro všechnu budoucnost!«

Sdělil jsem vám programové prohlášení a chtěl bych se k vám obrátiti osobně několika slovy.

Kdo v posledních letech pozorně sledoval politické projevy národů, pozná, že ve způsobu smýšlení národů nastává změna, změna stran nového uspořádání metod, které upravují vztahy národů mezi sebou. Poznalo se, že je lépe zříci se metod násilí, zásadního vzájemného boje, a na jejich místo klásti cestu dorozumění, vybudovanou na poctivé vůli se dorozuměti a na poctivé ochotě k dorozumění.

Tak jako u národů světa ve velkém, tak bylo by zajisté na čase, aby také ve státech obývaných různými národními kmeny tato nová myšlenka pohřbila starou nenávist a vybudovala nové únosné mosty mezi těmito národními kmeny.

Naše sudetskoněmecká strana je výsledkem voleb legitimována v této věci mluviti jménem sudetských Němců a naše strana jest ochotna této nové myšlence sloužiti. Jsme k tomu ochotni na podkladě toho, že k takovémuto dorozumění dojde s poctivou vůlí a podle spravedlivé zásady, že primérní, přirozená, nezadatelná práva národních kmenů jakožto kolektivní práva dojdou také svého přirozeného uznání a že stejné povinnosti ve státě musí býti vyváženy také stejnými právy ve státě. Je-li stát povolán k tomu, aby národnostem sloužil a nikoli k tomu, aby je ovládal, pak musí tyto národnosti platiti jako rovné mezi rovnými a míti možnost vyjednávati.

Již r. 1848 praví Smetana: »Osvobození národové nemohou se navzájem nenáviděti« a Rieger: »Bláhový národ, který se na základě své většiny domnívá, že může jiné utlačovati« a Smolka: »Všechny národní kmeny státu jsou rovnoprávné.« Předpoklady naší ochoty vyjednávati nejsou jiné nežli ty, jak je jmenovaní mužové vyslovili: Uznání sudetských Němců jakožto rovných mezi rovnými! To znamená prakticky: Zabezpečiti sudetskoněmecké životní prostory na poli kulturním, národním a hospodářském, skončiti dosavadní odstrkování sudetských Němců v oboru státní správy, zastaviti opatření kulturního omezování a utlačování, upustiti od metod, které vedly k jednostrannému hospodářskému poškozování a k hospodářské tísni, která právě v sudetskoněmeckém území nabyla neslýchaných rozměrů.

Podáváme každému upřímnému partnerovi za těchto předpokladů ruku k stejně slušnému a upřímnému dorozumění. Jsme přesvědčeni, že takovéto dorozumění musí býti nejlepším základem pro zdar státu; neboť primérní úloha a nejhlubší důkaz oprávněnosti státní myšlenky záleží v uspokojení a obšťastnění státních národů samotném. Jestliže dále zdůrazňujeme svou ochotu, že chceme spolupracovati, pak nesmí se to chápati jen jako ochota k servilní, nýbrž naopak ke konstruktivní, tvůrčí a organisační spolupráci ve státě.

Víme dobře, že s tímto svým politickým programem narazíme u mnohých kruhů stále ještě na jakousi uzavřenost. Budeme však přes to tento program sledovati s veškerou otevřeností a odhodlaností.

A jsme přesvědčeni, že kdyby zde dnes byl veliký státník Švehla, že také on otevřeně by na nás pohleděl svýma prozíravýma očima, jistě by nám porozuměl a naší poctivé, silné ruce vstříc podal také svou poctivou silnou ruku. (Sen. Niessner [německy]: Hanobení památky Švehlovy!)

Švehla je mrtev!

Ale my jsme tak optimističtí, že pravíme: Jeho duch nezemřel. Musí opětně povstati a osud národů ve státě uvésti v potřebný soulad, nebol blaho státu a jeho národů toho vyžaduje! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Scharnagl.

Sen. Scharnagl (německy): Slavný senáte! Jménem klubu senátorů německé křesť.- sociální strany lidové kladu si za čest podati toto prohlášení:

Vládní prohlášení neliší se v celku podstatně od dřívějších prohlášení, která skoro nezměněná vláda podala před volbami. Obzvláště omezila se v hospodářských otázkách na opakování často vyslovených plánů, které nyní ponechávají jen naději, že alespoň část bude uskutečněna, aby se konečně dohonilo mnohé, co zmeškáno bylo pokud jde o pomoc pro nouzová území, o podporu průmyslu a zvýšení domácího konsumu. Prohlášení nikterak nezažehnává tísnivou starost o pracovní místo a nesnesitelnou tíseň velké části domácího sudetskoněmeckého obyvatelstva. Jistým zdá se býti jen, že vláda opětovně zamýšlí vyřaditi parlament a na základě zmocňovacího zákona vykonávati svou obsáhlou moc nařizovací.

Okolnost, že se nedbá kulturních zájmů, dovede vzbuditi největší obavy co do požadavků, jež jsme jako zástupcové křesťanského světového názoru opětovně kladli v zájmu křesťanské školy, manželství a rodiny.

Totéž platí o německé otázce, kterou sám pan president prohlásil za problém státu. Poukaz pana předsedy vlády, že národnostní zájmy sudetskoněmeckého lidu na základě platných zákonů a ustanovení stejnou měrou jsou upraveny a chráněny pro všechno obyvatelstvo republiky, ničeho nemění na skutečnosti, že rovnoprávnost podle ústavy do dnešního dne není uskutečněna.

Poněvadž straně nebyly poskytnuty záruky, že tento stav nová vláda odstraní, nebylo jí možno vstoupiti do vlády a většiny. Jsme demokratického názoru, že strany, které representují sotva čtvrtinu německého voličstva, nejsou povolány zastupovati ve vládě a ve většině sudetskoněmecký lid jako takový.

Události přikázaly straně opětovně místo v oposici. Naše oposice bude se však i nadále snažiti, aby na půdě státu věcnou kritikou a positivní spoluprací podle svých sil pracovala pro všeobecné blaho a obzvláště pro skutečnou rovnoprávnost Němců.

Při tom doufáme, že můžeme počítati se spoluprací všech sudetskoněmeckých stran v životních otázkách našeho lidu a všech křesťanských stran v oboru kulturním.

Programatická samostatnost a neodvislost německé křesť.-sociální strany lidové trvá neotřeseně nadále.

To je naše stanovisko k vládnímu prohlášení a naše politické stanovisko pro další budoucnost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Hokky.

Sen. Hokky (maďarsky): Veľavážený senát! Hrde môžeme tvrdiť - povedá pán min. predseda Malypetr - že tohoto výsledku sme dosiahli pri zachovaní plných občianskych slobôd. Môže to byť pravda na papieri, kde československé volebné zákony môžu byť považované za dosť dobré, avšak čo do rozvrhu obvodov sú nespravedlné. Menovite zem Podkarpatoruská pri tom istom počte obyvaterstva posiela do poslaneckej snemovne 9 poslancovi a primeraný počet do senátu. Ničím iným bych nemohol ostrejšie posvietiť na nespravedlnosť rozvrhu obvodov.

Prevedenie volieb v zemi Podkarpatoruskej bolo veľmi škaredé, ba v niektorých miestach až škandalózne, a na tieto zneužitia vyzvem pozornosť vlády celým radom interpelácií. V niektorých miestach bude treba zabrzdiť zvlášte prehmaty četníctva, ktoré ďaleko prekročilo dovolené a prípustné medze. Tak boly miesta, kde četníci s nasadenými bodákmi zdržovali sa vo volebnej miestnosti. Podobne došlo ku zneužitiu hlavných slúžnych; zvlášte to platí o okrese rahovskom, kde ukrajinský hlavný slúžny pracoval opravdovými cárskymi metodami.

V jeďnotlivých miestach, ako v Kovásse, odňali četníci voličom hlasovacie lístky; iba absolutne korektnému chovaniu a rychlému zákroku hlavného slúžného berehovského možno ďakovať, že obdržali včas hlasovacie listky. Niektorí ukrajinskí hlavní slúžni, ako mukačevský a rahovský, robili stále nepríjemnosti, keď išlo zvlášte o povoľovanie schôdzí.

S touto otázkou vo spojitosti môže byť nadhodená s ňou súvisiaca otázka, prečo sú ukrajinskí a iní hlavní slúžni v prevažnom počte a tamojší domorodí slúžni len semo tamo: V celej Podkarpatskej Rusi sotva najdeme dvoch domorodých hlavných slúžnych.

Prečo nebere vládna správa vážne úpravu zemedelských dlžôb, ved súsedné štáty, Rumunsko, Jugoslavija, Maďarsko, Polsko, Rakúsko, túto otásku už vyriešily. Je najprednejším záujmom štátu, aby otázka táto bola vyriešená ku všeobecnej spokojenosti. Skoro sa zdá, že sa ona neupravuje preto, lebo nato naliehala a nalieha opozícia, v prvom rade my. Práve pred rokom podal som vláde interpeláciu stran tejto věci. Ani odpovedí som nedostal, ač nešetril som námahy, abych si dal rumunský zákon preložiť a sdeliť ho vláde.

Ako keby ste i naďalej chceli zachovával starý tón, ktorého podstatou je: opozícia nemá nikdy pravdy. Vláda vytiahne naše návrhy nanajvýš vtedy, keď už sme ich dávno otrepali a zunovali naliehať, keď sme na ne už naprosto zabudli. Tu potom zrodí sa z toho ridiculus mus, smiešna malá myška.

Niet chápania a dôverivosti. Niet zvlášte vtedy, ide-li o naše menšinové práva. Tu potom i ministerstvá odhodia zákony i rozhodnutia správnych súdov, len aby nás mohly o naše práva ošmeknúť; tak o sťažajné právo štátneho občianstva, ktoré je ešte i dnes najpalčivejšou ranou maďarského obyvateľstva republiky. O tom nepremluvil pán predseda vlády ani slabiky. A preca je nemožnosťou, aby na pr. 28 ročný muž, ktorý sa tu narodil, vojančil a jehož otec tu dane platil a tu sa narodil a je dnes 55 rokov starý, nemohol sa dostať k právam štátneho občana. Nemá ani vlasti, ani domova, ani chleba a úrady nakladajú s ním, jeho rodinou a jeho deťmi tak, ako so štvanou zverou v lese. To je všetko iné než demokratické, pánovia!