Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1394.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Stangla, že státní policejní expositura v Poběžovicích proti
zákonu zakázala schůzi podle § 5 (tisk 1208/X),
II. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Jobsta, že státní obvodní
lékař MUDr. Adolf Orlík v Nové Bystřici nedodržuje zákonná ustanovení o potírání na-
kažlivých nemocí (tisk 1222/II),
III. min. Školství a národní osvěty na interp. posl. Jobsta o stranicko-politickém působení na
žáky státních učilišť (tisk 1222/IV),
IV. min. železnic a min. spravedlnosti na interp. posl. Kliebra, že traťmistr stanice česko-
slovenských státních drah v Měděnci odmítl přijmouti k odklizování sněhu nezaměstnané,
kteří jsou členy sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein (tisk 1222/VIII),
V. min. financí a min. spravedlnosti na interp. posl, Jobsta o neuvěřitelném chování berního
exekntora při výkonu daňové exekuce (tisk 1222/XV),
VI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Áxmanna o protizákonném jednání řídícího učitele
Jindřicha Jindráka na poštovním úřadě v Budiáové nad Budišovkou (tisk 1292/II),
VII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. F. Nitsche a Áxmanna o neúčelné praxi při překlá-
dání úředníků, o nedodržování národnostního klíče a neuvěřitelném zacházení s německým
poštovním zaměstnancem (tisk 1292/VIII),
VIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Richtra o porušení jazykového nařjzení č. 17/1926
Sb. z. a n. (tisk 1292/XIII),
IX. min. železnic na interp. posl. Birkeho, že se na nástupišti ve Svobodě nad Úpou vybírá
na "Národní jednotu severočeskou" (tisk 1327/II),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Jobsta ve věci položení nepřípustné otázky krajským
soudem v Českých Budějovicích v trestním řízení proti Václavu Kapplovi (tisk 1327/III),
XI. min. železnic na interp. posl. Maye, že železniční dopravní úřad v Dolním Gruntu u Varns-
dorfu při pracích na železničním svršku nepřihlíží k místním německým dělníkům (tisk
1338/VIII),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. Nickerla o protizákonném způsobu vyjadřování v ža-
lobním spisu státního zastupitelství v Mostě ze dne 1. února 1938, čj. St 3/38-2, Tk VII
194/38 krajského soudu v Mostě (tisk 1338/XV),
XIII. min. národní obrany na interp. posl. Kliebra, že vojenské hlídky bez důvodu obtěžuji
lidi a snižují je ve veřejné vážnosti (tisk 1339/IV),
XIV. min. železnic na interp. posl. inž. Karmasina, že státní dráhy nedbají jazykového složení
obyvatelstva na Slovensku (tisk 1344/III),
XV. min. vnitra na interp. posl. Jobsta o potupení německého jazyka na potvrzení státní poli-
cejní expositury ve Volarech ze dne 7. ledna 1938 (tisk 1258/IV),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Jobsta o nenáležitém jednáni státního policejního úřadu ve
Volarech (tisk 1258/V),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Hollubeho o nenáležitém chování správce expositury státní po-
licie v Novém Městě pod Smrkem, Stanislava Fialy (tisk 1258/VII),
XVIII. min. železnic na interp. posl. dr Kollnera, že se proti zákonu užívá četnických orgánů
k Setření soukromoprávní povahy (tisk 1265/XI),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Kliebra, že Gretě Grauové z Nejdku č. 612 byl proti zákonu
odepřen cestovní pas (tisk 1292/I),
XX. min. vnitra na interp. posl. G. Böhma o odpírání cestovních pasů a pohraničních průkazů
(tisk 1292/XI),
XXI. min. vnitra na interp. posl. inž. Králická o protizákonném nařízení státního policejního
ředitelství v Brně ze dne 10. února 1938 (tisk 1292/XII),
2
XXII. min. vnitra na interp. posl. Hollubeho o dalším nepatřičném chování správce státní po-
licejní expositury v Novém Městě pod Smrkem Stanislava Fily (tisk 1292/XIV),
XXIII. min. vnitra na interp. posl. dr Eichholze, že se proti zákonu užívá § 7 zákona č. 65/1928
Sb. z. a n., aby se odpíraly cestovní pasy bývalým příslušníkům rozpuštěné Německé ná-
rodně socialistické strany dělnické (tisk 1308/XV),
XXIV. min. vnitra na interp. posl. E. Köhlera, že státní policejní úřad v Bílině provádí výslechy
proti zákonu (tisk 1324/VI),
XXV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Stangla o službě odporujícím chování listonoše
Františka Procházky a poštmistra Josefa Slepičky u poštovního úřadu v Nečtinách
v okrese manětínském (tisk 132VVIII).
1394/I (původní znění).,
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance G. Stangla,
že státní policejní expositura v Poběžovi-
cích proti zákonu zakázala schůzí podle § 5
(tisk 1208/X).
Odůvodnění výměru státní policejní expositury
v Poběžovicích nebylo správné a bylo v tom směru
učiněno potřebné opatření.
V Praze dne 2. června 1988.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
1394/II (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy
na interpelaci poslance Jobsta,
že státní obvodní lékař MUDr. Adolf Orlík
v Nové Bystřici nedodržuje zákonná usta-
novení o potírání nakažlivých nemocí (tisk
1222/II).
Předmětná interpelace obsahuje stížnost na po-
stup státního obvodního lékaře Dra Adolfa Orlíka
z Nové Bystřice ve 2 případech infekčních nemocí
a sice:
I. Dne 19. září 1937 převážela - dle interpelace
- paní Schuhová, manželka rolníka z Navař c. 26,
soukromým autem těžce nemocné dítě do ordinace
Dra Orlíka. Ježto děcko cestou zemřelo, vydal
dr Orlík úmrtní list 8 diagnosou záškrtu. - Líčení
toto odpovídá výsledku konaného setření.
Dále - dle interpelace - dovolil dr Orlík, aby
mrtvolka byla převezena otevřeným autem do
Navar a aby byl byt desinfikován až po pohřbu.
V této době v, zamořeném bytu v Navarech že
byly ještě 3 děti a v obci tou dobou vznikla 3 další
onemocněni dětí, které musely býti převezeny do
nemocnice.
Naproti tomu dr Orlík protokolárně, prohlásil,
že dovolil rodičům Schuhovým odvézti mrtvolu do
místní kaple obce Navař, kde se pobožnosti ne-
konají, svolil k tichému pohřbu dne U. září na
příslušném hřbitově v Starém Městě a nařídil
obecnímu zřízenci v Nové Bystřici desinfekci
ihned.
Teprve později prý. se dověděl, že rodiče vzali
o své újmě mrtvolu do neobydlené místnosti svého
bytu a že obecní zřízenec z Nové Bystřice provedl
desinfekci bytu až po pohřbu 11. září 1937.
Toto tvrzení Dra Orlíka nebylo provedeným še-
třením vyvráceno.
Tvrzení, že v býti Schuhově byli skutečně ještě
3 sourozenci zemřelé Johany, z nichž dva onemoc-
něli záškrtem a to jeden 11. září, druhý 15. září
1937 je správné.
Platným předpisům byl by odpovídal tento
postup:
1. Po zjištění smrti Johany, Schuhové měla býti
mrtvola uložena v umrlčí komoře v Nové Bystrici
až do rozhodnutí okresního úřadu o event. svolení
k převozu do Navař a o podmínkách převozu.
2. Auto mělo býti na místě desinfikováno.
3. Opatření ohledně uložení mrtvoly, pohřbu a
desinfekce měla býti podrobně zapsána do "úmrt-
ního oznámení, aby obecní úřad o nich věděl a
na jejich výkon dohlédl.
II. Podle dalšího líčení interpelace, přivezla
v noci ze dne 21. na 22. října 1937 k Dru Orlíkovi
do Nové Bystřice manželka rolníka Fr. Trostová
svého nemocného, 12ti letého syna. Dr Orlík, že
dítě osobně nevyšetřil, nýbrž z okna vyptav se
na, průběh nemoci, že prohlásil, že je to záškrt.
Na to že vydal poukaz na přijetí do nemocnice
a poslal kolemjdoucího pomocného pro sanitní
automobil, který by nemocného odvezl do nemoc-
nice v Jindřichově Hradci.
V nemocnici že se zjistilo, že dítě má jen angínu
a že je bez horečky. Bylo tak dle mínění interpe-
lace děcko zbytečným převezením do nemocnice
vydáno nebezpečí nákazy a jeho rodině byl způ-
soben zbytečný náklad několika set KČ.
Dr Orlík přiznává podstatu této stížnosti,
omlouvá se však tím, že soudil, že se matce jed-
nalo jen o vydání poukazu do nemocnice, protože
jinak byli by ho zavolali k nemocnému a nevozili
nemocného k lékaři.
a
Zjistilo se, že chlapec zůstal bez úhony, protože
v nemocnici byl řádně odděleni. Dle chorobopisu
měl při přijetí horečku 38, 3°, příznaky folie,
angíny a z ošetřeni byl propuštěn teprve po
bakteriologickém vyšetření, že se o difterii ne-
jedná. Ošetřeni nemocniční nebylo bezdůvodné,
folic. angína mívá někdy v zápětí velmi těžké
komplikace. Ostatně nemocnice sama nechtěla
matce chlapce zpět vydati a jest zřejmé, že ne-
vylučovala podezření na difterii. Přesto však ne-
měl dr Orlík nemocného bez vlastního vyšetření
a ošetřeni po prostém vyslovení diagnosy na
záškrt poslati do nemocnice.
Náklad na toto ošetření neobnášel několik set
Kč, nýbrž 9& Kč. Dr Orlík sám žádné náhrady
nežádal a neobdržel.
Pokud v případě shora uvedeném pod I. dr
Orlík nepostupoval podle platných předpisů, zařídí
s nim zemský, úřad v Praze disciplinární řízení
dle služební smlouvy. Postup jeho v případě uve-
deném pod II. spadá do kompetence lékařské ko-
mory dle zákona o lékařské praxi.
Posléze podotýká se, že v případě uvedeném
pod I. jest jisto, že pomoc Dra Orlíka byla vy-
hledána v době, kdy již 9 největší pravděpodob-
ností nemocnému pomoci nebylo, a že v zájmu
veřejného zdraví bylo by bývalo zavolati lékaře
k nemocnému a ne voziti těžce nemocného k lékaři.
V Praze dne 27. května 1938.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Ježek v. r.
1394/III (původní znění).
Odpověď
ministra Školství a národní osvěty
na interpelaci poslance A. Jobsta
o stranicko-politickém působení na žáky
státních učilišť (tisk 1222/IV).
Státní školská správa dbá důsledně toho, aby
škola byla uchráněna projevů politicko-stranic-
kých. Pokyny toho se týkající byly shrnuty ze-
jména ve výnose ze dne 12. dubna 1933, č. 40. 659-I,
uveřejněném ve Věstníku ministerstva školství a
národní osvěty, z r. 1933. Jestliže článek "Propa-
ganda und Tatsachen", převzatý v podstatě z ča-
sopisu "Prager Presse" a otištěný na obalu ně-
mecké přílohy časopisu "Naše vojsko", projevuje
intenci s hlediska celostátního na základě objek-
tivních dat uvésti na pravou míru některé ne-
správné informace o poměrech v našem státě,
nelze v tom spatřovati projev politicko-atranický,
zvláště když se článek o žádné naší politické
straně vůbec nezmiňuje.
Časopis "Naše vojsko" jest uznáván jako dobrý
prostředek branné výchovy i takových osob, které
nejsou dosud vojenskou službou povinny, a nebylo
by proto důvodné zakazovati jeho rozšiřování na
školách.
V Praze dne 20. ' června 1938.
Ministr školství a národní osvěty,:
Dr Franke v. r.
1394/IV (původní znění).
Odpověď
ministra železnic a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance G. Kliebra,
že traťmistr stanice československých stát-
ních drah v Měděna odmítl přijmouti k od-
klizování sněhu nezaměstnané, kteří jsou
členy sudetskoněmecké strany, předseda
Konrád Henlein (tisk 1222/VIII).
Pokud se interpelace týká ministra spravedl-
nosti, odpovídám takto:
"V této věci zahájené soudní přípravné vyhle-
dávání není dosud skončeno. "
Pokud se interpelace týká ministra železnic,
odpovídám takto:
"Vytýkaný případ byl administrativně vyšetřen.
Ač byla zjištěna skutková podstata, která by, do-
volila vysvětlení věci ve smyslu pro železniční
správu příznivém a která by opravňovala k roz-
ptýlení obav v interpelaci projevených, pokládám
v zájmu bezvadnosti a úplnosti posouzení věci za
vhodné vyčkati ještě výsledků zmíněného soudního
vyhledávání. "
V Praze dne 15. června 1938.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.
1394/V (původní znění).
Odpověď
ministra financí a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Jobsta
o neuvěřitelném chování berního exekutora
při výkonu daňové exekuce (tisk 1222/XV).
Na podkladě provedeného šetření odpovídáme na
hořejší interpelaci toto:
4
Dne 29. prosince 1937 prováděl berní vykona-
vatel berního úřadu v Českém Krumlově exekuci
u Matěje Lepschiho v Hořicích pro nedoplatek
na dani z masa v částce 67'20 Kč. Do dlužníkova
bytu dostavil se s obecním strážníkem Aloisem
Hammerlindlem. Když se představil a udal účel
své návštěvy, vybídl berní vykonavatel dlužníka,
aby nedoplatek vyrovnal. Ten odmítl tak učiniti
s odůvodněním, že se nedoplatek týká jeho syna;
že by daň byla zaplacena, vůbec nenamítal. Na
upozornění, že bude nutno přikročiti ku prohlídce
a ke kapesnímu zájmu, odpověděl dlužník, že má
v kapse jen nůž a zapalovač. Když berní vyko-
navatel se pokusil sáhnouti mu do náprsní kapsy,
vytáhl exekút z kapsy u kalhot zavřený nůž, který
zvedl v zaťaté pěsti a levou rukou odstrčil ber-
ního vykonavatele. Ten spolu se strážníkem za-
chytil dlužníkovu pravou ruku, v níž svíral nůž
a oba vybídli dlužníka, aby nůž pustil. Týž však
s oběma cloumal a jeho manželka bránila jim
rovněž ve výkonu. Při tom byl berní vykonavatel
zraněn na pravé ruce a strážníku otekla rovněž
pravá ruka. Aby zabránil dalším konfliktům
s dlužníkem, upustil berní vykonavatel od osobní
prohlídky dlužníka a přikročil ku prohlídce bytu.
Při prohlídce prádelníku však do něho dlužník
vrazil s prohlášením, že tam nemá co hledati. Při
tom upadly nějaké sklenice a rozbily se.
Berní vykonavatel připouští, že byla dlužníku
poškrábána ruka a Že byla manželka exekúta
udeřena, podotýká však, že se tak mohlo státi
jen v tom okamžiku, kdy jim exekút cloumal.
Okolnost, že poplatníkovi byl roztržen kabát, ne-
byla vyšetřením potvrzena.
Tyto údaje berního vykonavatele potvrdil ve
věci slyšený svědek, strážník Hammerlindl, který
ještě uvedl, že exekút se poranil na pravé ruce
sám, maje na této ruce již dříve vřed. Vyloučil
dále možnost, že při zájmu byl dlužníkovi roztržen
kabát a že by, bylo se strany berního vykona-
vatele ublíženo dlužníkově manželce.
Z provedeného výsledku šetření je patrná, že
berní vykonavatel při výkonu exekuce se nedo-
pustil ničeho, čím by překročil meze své působ-
nosti.
Pokud se interpelace týká ministra spravedl-
nosti podotýká se, že trestní řízení vedené proti
bernímu vykonavateli pro domnělé zlé nakládání
s Matějem Lepschim není dosud skončeno.
V Praze dne 30. května 1938.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.
1394/VI (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance R. Axmanna
o protizákonném jednání řídícího učitele
Jindřicha Jindráka na poštovním úřadě
v Budišově nad Budišovkou (tisk 1292/II).
Případ, na nějž jest v interpelaci poukázáno,
udál se u poštovního úřadu Budišov nad Budi-
šovkou v místnosti pro strany, kde obecenstvo
podává své zásilky. Dokud tyto zásilky nejsou
odevzdány úředníku u přepážky, musí se strany
samy postarati o to, aby si své zásilky chránily
před prohlížením, čtením a pod. nepovolanými
osobami, které jsou v místnosti pro strany pří-
tomny. Zákonité ochrany poštovního tajemství
požívají tyto zásilky teprve od doby, kdy byly
odevzdány k poštovní dopravě. Za případ v inter-
pelaci zmíněný, kdy soukromá osoba neoprávněně
prohlížela v místnosti pro strany volně přístupné
zásilky osoby druhé, nebere tedy poštovní správa
žádnou zodpovědnost. Ostatně - jak bylo zjištěno
- neměl posel firmy Biehrentovy s sebou žádných
uzavřených psaní, takže k nějakému porušení lis-
tovního tajemství ani nemohlo dojíti.
Z opatření, která jsou na ministru pošt a te-
legrafů žádána, bylo proto možno zaříditi jen to,
aby poštovní úřad v Budišově nad Budišovkou
nedovoloval nikomu nepovolanému vstupovati do
vlastních úředních místností.
V Praze dne 22. června 1938.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
1394/ VII (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců F. Nitsche a
R. Axmanna
o neucelíte praksi při překládání úředníků,
o nedodržování národnostního klíce a ne-
uvěřitelném zacházení s německým poštov-
ním zaměstnancem (tisk 1292/VIII).
Poštovní zřízenec Jan Schneider byl pře-
ložen v roce 1933 od poštovního úřadu ve Viký-
řovicích k poštovnímu úřadu v Hodoníně. Když
nastoupil dne 13. listopadu 1933 službu u poštov-
ního úřadu v Hodoníně, byl právě pro svoji velmi
malou znalost státního jazyka služebně přidělen
do domovní služby k podružným lehčím výko-
nům, jako lepení obálek, navazování motouzu, dě-
lání různých pásek na doklady a bankovky a pod.
Dnem 16. dubna 1934 byl Schneider na vlastní
žádost dán od této služby do služby střídavé,
v níž byl zaměstnán při překládáni a třídění poš-
tovních zásilek, při doprovodu kariolních jízd a
vybírání poštovních schránek. Schneider si nikdy
nestěžoval, že by mu služba u poštovního úřadu
v Hodoníně byla obtížná. Naopak však ostatní
5
zřízenci tohoto úřadu poukazovali na to, že jest
Schneidrovi nadržováno oproti ostatním zřízen-
cům tím, že jest přidělován k lehčím službám.
Schneidrovi byla též, na příklad, poskytnuta po
jednom měsíci služby v Hodoníně i mimořádná
dovolená od 24. do 28. prosince 1933 k návštěvě
rodiny.
Novou střídavou službu, k níž se sám hlásil,
konal Schneider pouze od 16. dubna 1934 do 23.
května 1934. Dne 17. května 1934, tedy právě za
jeden měsíc této služby, utrpěl totiž úraz ve službě
tím, že při zapadnutí kola poštovního ručního vo-
zíku, jejž pomáhal tlačiti, do dolíku, narazila ru-
kojeť vozíku do jeho levé krajiny tříselné, čímž
mu v této části těla byl způsoben krevní výlev.
Schneider byl ihned po úrazu ošetřen lékařem,
na jehož návrh byl pak léčen od 24. května 1934
do 20.. června 1934 v nemocnici Milosrdných bratří
ve Valticích. Přesto, že byl dne 20. června 1934
propuštěn z nemocnice jako zhojený, a že i podle
závěrečného lékařského posudku úrazového bylo
léčení následků jeho úrazu skončeno dne 20. června
1934 a Schneider nabyl téže schopnosti, jako před
úrazem, byla mu ještě poskytnuta týdenní dovo-
lená.
Po uplynutí této dovolené nenastoupil Schnei-
der již službu v Hodoníně, nýbrž byl na vlastní
svou žádost přeložen do Přerova, aby měl blíže
do Vikýřovic, kde bydlela jeho rodina.
V Přerově hlásil se Schneider častěji nemoc-
ným, jeho nemoci nesouvisely však s jeho vyho-
jeným již úrazem, jejž utrpěl dne 17. května 1934
v Hodoníně. Protože se jeho onemocnění opako-
vala, byl jeho zdravotní stav vyšetřen dne 3. květ-
na 1935 i úředním lékařem, při čemž bylo zjiš-
těno, že Schneider trpí furunkulosou (na krku a
rukou).
Poslední onemocnění Schneidrovo bylo hlášeno
dne 26. prosince 1936. Od tohoto dne nekonal
Schneider až do své smrti, která nastala dne
28. února 1938, služby.
Jeho zdravotní stav byl vyšetřen dne 11. února
1937 úředním lékařem, jemuž Schneider sdělil, že
byl od 28. prosince 1936 do 30. ledna 1937 léčen
v nemocnici ve Šternberků. Šlo již tehdy, podle
příznaků, patrně o nervovou chorobu. Proto byl
Schneider na návrh úředního lékaře ponechán na-
dále ve stavu nemocných. Jinak byl však Schnei-
der silné kostry a dobré výživy, plíce a srdce měl
bez chorobného nálezu.
Ježto se jeho choroba nelepšila a Schneider ne-
mohl proto nastoupiti službu, byl dne 9. března
1937 znovu vyšetřen úředním lékařem, při čemž
byl doporučen ke zjištění a léčení choroby do ne-
mocnice v Přerově, v níž pobyl od 11. do 15.
března 1937. Tamní diagnosa potvrdila náznaky
nervové choroby. Proto doporučil úřední lékař
Schneidrovi dne 25. května 1937, aby si dal zjistiti
svůj zdravotní stav na klinice pro nervové cho-
roby v Brně. Schneider tak učinil a zůstal na této
klinice od 25. května 1937 do 7. června 1937. Při
opuštění kliniky dne 7. června 1937 dostavil se
Schneider opět k úřednímu lékaři, který přihléd-.
nuv k posudku kliniky, navrhl, aby Schneider byl
ponechán nadále ve stavu nemocných.
Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav Schneid-
rův stále nelepšil, a že od jeho posledního one-
mocnění, jež nastalo dne 26. prosince 1936, uply-
nula již lhůta delší jednoho roku, po kterou
Schneider nekonal služby, navrhl úřední lékař dne
14. ledna 1938, aby Schneider byl dán na dočasný
odpočinek. Než se tak mohlo státi, spáchal Schnei-
der dne 28. února 1938 sebevraždu.
Nekonal tedy Schneider před svojí smrtí plných
14 měsíců službu a přes to, že rozpoznání jeho
choroby činilo potíže nejen jeho ošetřujícím léka-
řům a nemocnicím, ale i universitní klinice, nebyl
nikdy podezírán ze simulace a nebyl nucen k ná-
stupu služby. Právě naopak bylo hleděno k tomu,
aby se Schneider mohl léčiti odborně v nemocnici
a bylo s ním jednáno v každém ohledu nejvýš
humánně a s největšími ohledy.
Z předeslaného jest zřejmo, že v případě
Schneidrově není orgánů, které by se byly nějak
na něm provinily a není proto též důvodů, aby byl
někdo v jeho věci volán k zodpovědnosti.
Výlohy za cestu, kterou Schneider vykonal z Vi-
kýřovic do Brna k návštěvě úředního lékaře, ne-
mohly mu býti nahrazeny vzhledem k platným
předpisům, podle nichž lze nahraditi takové vý-
lohy, jež vznikly zaměstnanci pouze cestou z jeho
služebního působiště k úřednímu lékaři; služebním
působištěm Schneidrovým byl pak Přerov a nikoli
Vikýřovice.
Pokud jde o přání, vyjádřené v interpelaci,
aby bylo přezkoumáno národnostní složení u poš-
tovního úřadu ve Vikýřovicích, poukazuji znovu
na své odpovědi, jež jsou v interpelaci blíže ozna-
čeny, upozorňuji však na to, že v interpelaci tyto
moje odpovědi nejsou správně reprodukovány.
V Praze, dne 10. června 1938.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
1394/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. W. Richtra
o porušení jazykového nařízeni ř. 17/1926
Sb. z. a n. (tisk 1292/XIII).
V intencích směrnic o cvičení protiletecké ochra-
ny jest, aby obyvatelstvo správné reagovalo na
poplachové návěští i bez předchozích příkazů nebo
zákazů. Proto velitelství CPO v Liběchově vůbec
vyhlášky o cvičení dne 16. února 1988 nevydalo.
'Odborný učitel, který jest instruktorem CPO
v Liběchové, dal o své vůli rozmnožiti letáčky
o leteckém poplachu, které byly vyvěšeny v ob-
chodech.
Aby budování CPO bylo co. nejvíce usnadněno a
urychleno, používá ministerstvo vnitra této příle-
žitosti a vydává podřízeným úřadům pokyn, aby
vycházely obyvatelstvu také po jazykové stránce
co nejblahovolněji vstříc.
V Praze dne 17. června 1938.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r,
1394/IX (původní znění).
Odpověcí
ministra železnic
na interpelaci poslance H. H. Birkeho,
že se na nástupišti ve Svobodě nad Úpou
vybírá na "Národní jednotu severočeskou"
(tisk 1327/II).
Jarní sbírky v této ušlechtilé, avšak přesto
v interpelaci vytýkané formě, konají se ve stanici
Svoboda n. Ú. Jánské Lázně skoro již celé deseti-
letí. Pořádá je místní odbočka Národní Jednoty
Severočeské k účelům vánoční nadílky místním
dětem; výtěžek se z poměrné části dostává i ně-
mecké škole na vánoční nadílku jejím chudobným
žákům. Děje se tak proto, že akce nachází potě-
šující ohlas i u cestujících německé národnosti,
kteří si rádi odvážejí z hor na konci lyžařské tury
tyto první pozdravy jara. Sbíráním květin jest
pověřen místní nezaměstnaný německé národnosti,
jenž tímto způsobem získává několik set korun za
svoji námahu. I v tomto směru působí tudíž akce
blahodárně právě ku prospěchu příslušníka národ-
nosti, jejíž zájem interpelace sleduje.
Skoro se zahanbením musím konstatovati, že na
této vysoce sociální akci nemají železniční zaměst-
nanci ve službě ani státní správa železniční sama
žádné zásluhy. Tato humánní činnost, kterou inter-
pelace mylně připisuje železničníma personálu,
jest jen dílem porozumění jiných místních činitelů,
kteří pečují, aby o několika jarních nedělích byl
postaven stolek s květinami a pokladničkou na
peróně.
Výnos sbírek tohoto němého, ale pro normální
lidské cítění velmi výmluvného sběratele, podpo-
řený dobrovolnými příspěvky četných lyžařů ně-
mecké národnosti, ukazuje sám, že se naše obecen-
stvo nedívá na věc očima pánů interpelantů.
Tendenci interpelace musím i proto odmítnouti.
V Praze dne 29. června 1938.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.
1394/X (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance A. Jobsta
ve věci položení nepřípustné otázky kraj-
ským soudem v Českých Budějovicích
v trestním řízení proti Václavu Kapplovi
(tisk 1327/III).
Podle výsledků provedeného šetření tvrzení inter-
pelace, že trestní senát zmíněného krajského soudu
tázal se vyslýchaného svědka, je-li politicky orga-
nisován, neodpovídá skutečnosti.
Bylo zjištěno, že senát připustil vůči svědkovi
otázka tohoto znění: "War Kappl irgendwie poli-
tisch betätigt. "
Otázka ta souvisí s trestným činem a je rázu
všeobecného, takže se nedotýká určité politické
strany.
Usnesení soudního senátu o připuštění nebo ne-
připuštění otázky na svědka je součástí výkonu
zákonem zaručené moci soudcovské, do které jus-
tiční správa zasahovati nemůže a z mezí jeho ne-
vybočuje; nemám důvodu k nějakému opatření
v cestě administrativní.
V Praze dne 9. června 1938.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
1394/XI (původní zněni).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance F. Maye,
že železniční dopravní úřad v Dolním Grun-
tu u Varnsdorfu při pracích na železničním
svršku nepřihlíží k místním německým děl-
níkům (tisk 1338/VIII).
Přednesená stížnost spočívá patrně na nedoroz-
umění.
Práce, o nichž se interpelace zmiňuje, prová-
děny nejsou. Pokud je státní správě železniční
známo, není stavba vlečky v nynější době projek-
tována. Mylná zpráva o této stavbě, která prošla
také tiskem a byla vyvrácena, vznikla snad z toho,
že má býti v dohledné době přeložena dosavadní
jediná vlečka ve stanici Dolní Grunt, vedoucí do
městských jatek ve Varnsdorfu a spoluužívaná
firmou Robert Zinn, Engels a spol. tamtéž. Avšak
ani v tomto případě nevydalo ředitelství státních
drah připisovaný mu rozkaz. Podobný rozkaz pří-
čil by se interním předpisům i zvyklostem.
Přijímání dělníků pro práce na trati náleží do
pravomoci odborů pro udržování dráhy a děje se
podle všeobecně platných směrnic, vydaných
k ochraně zájmů místních, sociálně slabých pra-
covníků.
Podle těchto směrnic jest krýti potřebu pracov-
ních sil, pokud se nevystačí s přijetím dělníků již
v dřívější době - v tom kterém traťmistrovském
úseku resp. v úsecích s ním bezprostředně souse-
dících - zaměstnaných a dočasně propuštěných,
především z řad místních dělníků a v pořadí ur-
čeném stupněm jejich potřebnosti výdělku.
Podle vyšetření dodržuje odbor pro udržování
, dráhy v Rumburce tyto směrnice. Při přijímání
respektují se samozřejmě též předpisy upravující
spoluúčast zprostředkovatelen práce.
V Praze dne 1. července 1938.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.
7
1394/XII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlností
na interpelaci poslance P. Nickerla
o protizákonném způsobu vyjadřování v ža-
lobním spisu státního zastupitelství v Mos-
tě ze dne 1. února 1938, č. j. St 3/38-2,
Tk VII 194/38 krajského soudu v Mostě
(tisk 1338/XV).
Státní zastupitelství žaluje Janu Hermanno-
vou pro výrok: "Wenn man schon bei Gerichten
kein Kecht findet, wozu sind die Gerichte da. In
der Republik findet man kein Recht. Die ganze
Republik gehort mit Benzin uberschúttet und an-
geziindetzuwerden. Daswáre das Verniinftigste. "
Poukaz důvodů žaloby na prostředí, v němž
výrok ten byl použit, neobsahuje žádné hanobení
a podezřívání obyvatelstva pohraničního města
Vejprt a i když lze míti různé mínění o jeho
vhodnosti, nelze přisvědčiti vývodům interpelace,
jakoby byl způsobilý podkopati nezávislost soud-
nictví.
V Praze dne 20. června 1938.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.
1394/XIII (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Guido Kliebra,
že vojenské hlídky bez důvodů obtěžují lidi
a snižují je ve veřejné vážnosti (tisk
1339/IV).
R. Hampl byl dne 23. března 1938 při práci na
poli přistižen vojenskou stráží v. samé blízkosti
vojenského objektu, aniž se mohl prokázati pře-
depsanou legitimací. Legitimace, kterou předložil,
nevyhovovala platným předpisům, poněvadž ne-
byla opatřena fotografií a neprokazovala tudíž
dostatečně jeho totožnost Dvě osoby, které s ním
společně pracovaly, neměly legitimací vůbec.
Za těchto okolností vojenská stráž právem po-
važovala všechny uvedené osoby za podezřelé a
předvedla je za účelem zjištění totožnosti na nej-
bližší četnkkou stanici.
V tomto úředním zákroku, který je v plném
souhlase a platnými předpisv, nelze spatřovati
závad interpelací vytýkaných.
Tvrzení, že R. Hamplovi bylo vyhrožováno ná-
silím, neodpovídá skutečnosti.
V Praze dne 20. června 1938.
Ministr národní obrany:
Machník v. r.
1394/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na, interpelaci poslance inž. F. Karmasina,
že státní dráhy nedbají jazykového složení
obyvatelstva na Slovensku (tisk 1344/III).
Ministerstvo železnic připravuje řešeni otázky
v interpelaci uvedené tak, aby mohla býti vy-
řízena současně s projednáním celého souboru
menšinových přání.
V Praze dne 22. června 1938.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.
1394/XV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra 1
na interpelaci poslance A. Jobsta
o potupení německého jazyka na potvrzení
státní policejní expositury ve Volarech ze
dne 7. ledna 1938 (tisk 1258/IV).
Potvrzení, o němž se zmiňuje interpelace, bylo
vydáno Gustě Blochlové manipulativním nedopa-
třením bez předchozího schválení přednosty úřadu.
Potřebná opatření za účelem vyvarování se po-
dobných případů v budoucnu i za účelem náleži-
tého vybavení zmíněné" expositury zaměstnanci
jazykově kvalifikovanými byla učiněna,
V Praze dne 11. července 1938.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
1394/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance A. Jobsta