64

o nichž jednaly § 78 čes., § 75 mor. a. § 70
slez. obec, zř" resp. o nichž nyní jednají
§ 25, pokud se týče § 26 finanční novely
obecní.

Kromě toho byla presumpce veřejnosti
silnic a cest podle odstavce 1 omezena na
veřejné užívání "časově neomezené", aby
charakter veřejnosti nemohl býti přisuzo-
ván silnicím a cestám, které byly dány ve-
řejnému užívání jen dočasně, na př. se zná-
mým označením "až do odvolání".

Presumpci veřejnosti podle odstavce 1
poutá návrh zákona k době jeho vyhlášení,
tedy ne ke dni jeho účinnosti. Má tím býti
odstraněna mezera zákona, která by vázá-
ním předpisu ke dni účinnosti zákona
vznikla pro řešení otázek veřejnosti silnic
a cest mezi dnem vyhlášení a dnem účin-
nosti zákona.

O veřejnosti silnic a cest, odevzdávaných
veřejnému užívání již podle předpisů sil-
ničního zákona, jedná odstavec 2, podle ně-
hož se k charakteru veřejnosti předpoklá-
dá, že silnice nebo cesta byla veřejnému
užívání výslovně věnována. Věnování- to
může býti omezeno časově a třeba jen na
určitý druh dopravy, na př. automobilové.
S věnováním má vysloviti silniční úřad
souhlas; tím má býti čeleno především
event. věnování takové soukromé silnice
nebo cesty, která by postrádala charakteru
silnice nebo cesty zájemnické podle § 7,
odst. 2 a jejíž věnování veřejnému- užívání
by se tak vlastně nesrovnávalo s intencemi
silničního zákona.

K § 4.

Ježto § 70, jednající o úřadech silnič-
ních, předpokládá, že o veřejnosti
silnice není již sporu, nebylo možno v zá-
sadě dáti kompetenci v § 4 úřadům silnič-
ním. Proto bylo řešení sporů o veřejnosti
silnic a cest přikázáno všeobecně do pří-
slušnosti úřadů okresních. Kdyby snad šlo
o silnici nebo cestu, přesahující územní
kompetenci okresního úřadu, bylo by
použíti kompetenčních předpisů, vytčených
ve vl. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.

V konkrétních případech může vznik-
nouti spor i o to, náleží-li něco k veřejné
silnici nebo cestě anebo je-li něco jejím
příslušenstvím. Znění § 4 tuto možnost vý-
slovně zdůraznilo přes to, že řešení věci
vyplývá vlastně z ustanovení § 1, odst. 5
a § 2, odst. 2 samo sebou.

Zvláštní vztah železnice k síti silnic a
cest ovšem Žádá, aby okresním úřadům
byly vydány vnitřní instrukce v tom směru,
že mají slyšeti netoliko železniční podnik
jako stranu, nýbrž i železniční správní
úřad v těch případech, při nichž by šlo
o příjezdnou silnici k železničním stanicím,
nákladištím nebo zastávkám nebo o komu-
nikaci, jež se dotýká dráhy (nadjezd a p. ).

K § 5:

Věta třetí odstavce 1 dovoluje doda-
tečně určiti silnici nebo cestu jen pro
některý z druhů dopravy nebo pro dopravu
vozidly jen určitého druhu, tedy upraviti
veřejné užívání silnice nebo cesty jinak,
než jak se stalo při věnování podle § 3,
odst. 2. Zejména má osnova na mysli jak
případ, že silnice nebo cesta anebo jejich
součást (na př. most) nebudou způsobilé
pro jízdu těžkými nákladními auto-
mobily, tak případ, že silnice bude naopak
určena jen pro dopravu automobilovou
s vyloučením ostatních druhů vozidel a do-
pravy vůbec, na př. v atrakčním obvodu
velkých středisk. Mezi "jiné naléhavé dů-
vody veřejného zájmu" je třeba počítati
též důvod obrany státu.

Odstavec 2 svěřuje řádu silniční a čestní
policie řešení případů dočasného upravení,
omezení nebo zastavení dopravy v mezích
veřejného užívání podle odstavce 1.

K § 6:

Pokud jde o zvláštní užívání, jdoucí nad
meze veřejného užívání, vytčené v § 5,
rozeznává § 6, zda právo k němu vyvěrá
již z nějakého zákonného předpisu, nebo
zda je k němu třeba zvláštního úředního
povolení či nikoliv.

Plyne-li takové zvláštní užívací právo
ze zákona, platí přirozeně předpisy tako-
vého zákonného ustanovení i o tom, za
jakých modalit a podmínek se právo to
může vykonávati. Za takový předpis sluší
považovati na př. čl. XXVI a XXVIII zá-
kona ze dne 8. srpna 1910, č. 149 ř. z.,
o drahách nižšího řádu, který stanoví již
sám, že státních silnic je dovoleno použíti
pro tyto dráhy, pokud provozováním dráhy
není ohrožena bezpečnost silniční dopravy,
a ustanovení §§ 7 a 10 elektrisačního zá-
kona č. 438/1919 Sb. z. a n., podle nichž
přísluáejí všeužitečným elektrickým pod-
nikům v jistých případech užívací práva

66

k veřejným silnicím a cestám. Toliko pří-
pustnost a podmínky tohoto užívání zjiš-
ťuje, pokud jde o cit. zákon č. 149/1910
ř. z., ministerstvo vnitra v dohodě s minis-
terstvem železnic a národní obrany, pokud
pak jde o cit. zákon č. 439/1919 Sb. z. a n.,
ministerstvo veřejných prací v souhlase se
zúčastněnými ministerstvy nebo po slyšení
zemského zastupitelstva. Sem spadá též
zejména na př. ustanovení § 90 a j. zák.
č. 131/1936 Sb. z. a n., o obraně státu, a
zákona č. 33/1922 Sb. z. a n., o užití do-
pravních cest a nemovitostí pro telegrafy.
Je-li ke zvláštnímu užívání silnic a cest
třeba úředního povolení podle jiných zá-
konů, jako vodních, železničních, staveb-
ních, stačí povolení příslušného úřadu,
který jest ovšem povinen slyšeti dříve
správu silnice nebo cesty a dohodnouti se
s příslušným silničním úřadem. Svolení
správy silnice nebo cesty je v takových pří-
padech třeba jen tehdy, když se v nějakém
zákoně vyžaduje (jako na př. v čl. XXVI a
XXVIII, posl. odstavec zák. č. 149/1910
ř. z. ) ve příčině veřejných silnic nestát-
ních. Není-li podle platných předpisů
k zvláštnímu užívání třeba zvláštního úřed-
ního povolení, pak stačí k němu svolení
správy silnice nebo cesty, o níž se samo-
zřejmě předpokládá, že bude vždy při tom
hájiti zájem silnice nebo cesty a dopravy
po ní.

Svolení správy silnice nebo cesty podle
odstavce 1 je přirozeně třeba také k uží-
vání, jež má vyplynouti ze zřízení projezd-
ných mostků přes silniční příkopy (vyjí-
majíc mostky přenosné) nebo dlážděných
rigolů v místě přejezdu.

K hlavě II.

Třídy silnic a cest a převzetí, odevzdání
a přeřadění silnic.

Velice důležitou otázkou nového silnič-
ního zákona bylo stanovení zásad, podle
kterých mají býti veřejné silnice a cesty
v republice československé roztříděny a
kterým veřejným orgánům má býti jejich
správa svěřena.

Jiné evropské státy mají obecně toto roz-
dělení:

1. Silnice celostátního významu spravuje
stát; jsou označovány jako státní, říšské,
národní, hlavní, I. řádu nebo svazové
(Rakousko).

2. Silnice menšího významu, omezeného
na větší nebo menší část státního území,
jsou spravovány příslušnými svazky
územní samosprávy. Podle územního roz-
sahu svého významu jsou zařaďovány do
různých skupin a jsou obvykle označovány
jako silnice zemské, provinciální, departe-
mentální, silnice hrabství, bánovin, silnice
obecní nebo vicinální.

Do nedávná byly ještě Německo a
An g l i e výjimkou z tohoto pravidla,
neboť tam nebylo státem spravovaných
silnic.

Změna nastala v Německu zákonem
o prozatímní úpravě silničního hospodář-
ství a silniční správy z 26. března 1934,
který rozeznává:

1. autodráhy,

2. říšské silnice,

3. silnice (Landstrasen) I. řádu,

4. " " II. řádu.

Autodráhy jsou spravovány zvláštním
podnikem, zřízeným zákonem z 27. června
1933.

Říšské silnice spravuje říše, silnice
I. řádu země a pruské provincie a silnice
U. řádu spravují různé samosprávné
svazky, jako krajské komunální svazy,
okresní svazy, okresy, kraje a pod.

V Anglii byla v roce 1936 předložena
k ústavnímu projednání osnova zákona
o hlavních silnicích, podle které budou po-
měry v silničním hospodářství změněny
potud, že nejdůležitější silnice (asi 7. 200
km) budou převzaty do správy státu (mi-
nisterstva dopravy).

Z toho vidíme, že dnešní zvýšený význam
silnic pro dálkovou dopravu vedl k sestát-
nění části silniční sítě i ve státech, které
dosud neměly státem spravovaných silnic;
přes to však zůstává všude převážná
část silniční sítě ve správě
nestátní a nikde nebyla správa všech
veřejných silnic centralisována.

Poměr délky státních silnic k délce ne-
státních v některých zemích vyjadřují tato
čísla:

Podíl délky státních silnic na celkové
délce všech silnic v bývalých rakouských
zemích (předlitavských) byl 13%, v zemích
zalitavských 171/2%, v Anglii bude (podle
projednávané osnovy zákona) 21/2%, ve
Francii je 6%, v Německu 11%, v česko-

9

66

slovensku 12%, v Itálii 12 1/2%, v Jugo-
slávii 24% a v Bulharsku 33%.

Tato čísla ukazují, že poměrný počet ne-
státních silnic je tím větší, čím
pokročilejší je stát po stránce hospo-
dářské a dopravní. Při tom však je vše-
obecně uznávána nutnost, aby nejdůleži-
tější část silniční sítě ve státě byla spravo-
vána ústředně státem.

Zásady tyto, podle nichž je péče o ve-
řejné silnice a cesty svěřována veřejno-
právním korporacím podle dopravního vý-
znamu jednotlivých tříd silnic a cest, jsou
patrné i z dosavadního roztřídění silnic a
cest v jednotlivých zemích našeho státu a
jsou sledovány i zákonem o organisaci poli-
tické správy. Proto také osnova pověřuje
péčí o veřejné silnice a cesty orgány vnitřní
správy - stát, země, okresy a obce - a
podle těchto právních subjektů upravuje
i roztřídění hlavních kategorií veřejných
silnic a cest. Za účelné bylo však považo-
váno připojiti k těmto třídám ještě třídu
veřejných silnic a cest zájemnických, která
se sice nepřipíná k nějaké jednotce správní,
která však zejména v dnešní době může
dobře vyhověti vystupňovaným dopravním
zájmům jednotlivců a která jest již zave-
dena na Slovensku a Podkarpatské Rusi
(§§ 1 a 54 zák. čl. I/1890) a v býv. zemi
Slezské (§§ 1, 4, 8 a 21 zák. č. 33/1898
slez. z. z. ).

Pokud jde o t. zv. silnice příjezdné,
jichž právní poměry byly v zemích české
a Moravskoslezské upraveny zvláštními
zemskými zákony (zákonem č. 38/1886 čes.
z. z., zákonem 5. 54/1887 mor. z. z. a zá-
konem č. 12/1873 slez. z. z. ) a v zemích
Slovenské a Podkarpatoruské přímo v zák.
čl. I/1890 (§§ 29 až 35), převzal nový sil-
niční- zákon společnou linii dosud platných
předpisů, vyznačující se povinností podniku
dráhy a všech interesentů přispívati k vý-
dajům na zřízení silnice.

Za příjezdné silnice, které netvoří
zvláštní silniční třídu, nepovažuje zákon
jen silnice vedoucí k železničním stanicím,
nákladištím nebo zastávkám, nýbrž i ty,
které vedou k veřejným přístavům, přísta-
vištím a letištím.

Vzhledem k ustanovení zákona ze dne 7.
února 1919, č. 76 Sb. z. a n. (novela k obec-
ním zřízením) je třeba zmíniti se o třídě
silnic a cest obecních. Tato třída se vysky-
tuje ve všech státech. Taktéž na území

státu našeho se vyvinula velmi hustá síť
silnic a cest obecních jakožto přirozená a
nezbytná podmínka hospodářského a kul-
turního života.

Jak vyplývá ze znění obecních zřízení, je
"péče o zachování obecních silnic, cest,
míst a mostů, též o bezpečné a snadné
ježdění po silnicích-----" jedním z nejdůle-
žitějších oborů samostatné působnosti
obecní.

Do vytčené zásady, že obec má pečovati
o své komunikace, učinil průlom § 20 cit.
novely k obecním zřízením, který stanoví,
že širší sbory samosprávné, po případě
státní správa převezmou mimo jiné obory
posavadní působnosti obecní i "stavbu a
udržování silnic". Podle ustanovení § 21
téže novely měla vláda ku provedení změn
podle § 20 zamýšlených předložiti do jed-
noho roku (tedy do dne 7. února 1920)
osnovy zvláštních podrobných zákonů.
Lhůta ta byla později - zákonem ze dne
18. března 1920, č. 164 Sb. z. a n. - pro-
dloužena do 31. prosince 1921, avšak ani do
této doby nebylo možno zamýšlenou re-
formu, nehledí - li se k částečnému převzetí
policie bezpečnostní a policie zdravotní, pro
různé nepřekonatelné obtíže provésti a ne-
zbývalo než odložiti řešení její na dobu
pozdější. K dalšímu prodloužení lhůty již
nedošlo.

Převedení některých oborů působnosti
obecní na orgány, o nichž mluví § 20 cit.
zákona, mělo jednak zabezpečiti lepší věcné
obstarávání dotčených agend, pro které
mnohé obce nemají potřebných odborných
znalostí, jednak uleviti obecním financím,
které již před válkou byly ve stavu na-
prosto neuspokojujícím a za války a po ní
se ocitly někde dokonce ve stavu pováž-
livém.

Ustanovení § 20 cit. novely, které neobsa-
huje bližších pokynů, mohlo by snad býti
dokonce vykládáno tak, že třída silnic
obecních, které mají býti převzaty do
správy jiných orgánů, má úplně vymizeti.
Názor ten byl by však nesprávný. Zrušiti
třídu obecních silnic a cest znamenalo by
odníti je jejich přirozeným právním sub-
jektům a v mnohých případech zastaviti
jejich další vývoj a zbytečně zdražiti jejich
udržování. Takovouto radikální změnu ne-
měl jistě zákonodárce na mysli a sledoval,
jak z textu ustanovení plyne, převedení
pouze obecních silnic do správy širších

67

sborů samosprávných, nikoli jiných komu-
nikací obecních: cest, náměstí, ulic a p.

Možno říci, že vysvětlení ve věci dal zá-
kon o organisaci politické správy.

Podle § 30 tohoto zákona je zemské za-
stupitelstvo povoláno pečovati mimo jiné
i o dopravní zájmy země a jejího obyvatel-
stva, pokud nejde o úkoly, které svým
významem nepřesahují rozsah a potřeby
jednotlivých okresů neb obcí. Podle § 75
téhož zákona náležejí do působnosti
okresních zastupitelstev všeliké záležitosti
vnitřní, jež se dotýkají společného pro-
spěchu okresu a jeho obyvatelů nebo jež
přesahují zájem jednotlivých obcí nebo
jejich silami nemohou býti obstarávány.
Z toho vyplývá, že záležitosti, na něž stačí
prostředky obcí nebo jež nepřesahuji zájem
jednotlivých obcí, mají býti v zásadě i na-
dále obstarávány obcemi:. K těmto záleži-
tostem náleží i péče o silnice obecní, pokud
mají pouze místní význam.

Silnice a cesty obecní jako celek nemohou
tedy býti odevzdány ani zemím, ani okre-
sům, tím méně pak státu, který má docela
jiné úkoly v obor: veřejných komunikací,
než jest udržování rozsáhlé sítě úplně po-
družných silnic a cest; každý takový přesun
obecních silnic a cest na orgány vzdálené
a účelu těchto komunikací cizí by byl
národohospodářsky pochybený.

Ostatně nelze přezírati, že i zákon ze
dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o pře-
chodné úpravě finančního hospodářství
obcí a měst s právem municipálním, jednaje
v § 27, odst. 1 o zvláštních příspěvcích na
komunikace obecní a v § 28, odst. 1 a 2
o právu obcí vybírati dlažebné jako popla-
tek za užívání zařízení jimi v zájmu veřej-
ném zřízených a udržovaných (tedy i obec-
ních silnic a cest), s existencí těchto komu-
nikací počítá.

Proto silniční zákon vším právem zacho-
vává třídu silnic a cest obecních.

K § 7:

Kriterium,. podle něhož by bylo řaditi sil-
nice a cesty do jednotlivých tříd, váže od-
stavec 1 k okolnosti, kdo silnici udržuje a
spravuje, resp. staví. Roztřiďovací znak
podle toho, kdo silnice staví, byl posunut
do druhé řady rozeznávacích znaků proto,
že ne vždy ten, kdo silnici (cestu) spravuje
a udržuje a kdo je tedy právním subjektem

jejího trvání, je i, jak si poměry často vy-
nucují, jejím stavebníkem.

Přihlížeje, jak naznačeno, k platnému
právnímu řádu, musil navrhovaný zákon
obsahovou náplň jednotlivých tříd silnic
(cest) nestátních s hlediska jejich doprav-
ního významu promítnouti do zásad zákona
o organisaci politické správy a obecních
zřízení.

Charakter silnice státní jako "silnice
zvlášť důležité pro uspokojení dopravních
zájmů státu" nenavazuje ovšem na zásady
zákona o organisaci politické správy v tom
smyslu, že význam státní silnice by měl
býti řešen ve vztahu k silnicím zemským
teritoriálně tak, že by jedině ta sil-
nice, která přesahuje území země, mohla
býti pojímána jako silnice státní. Dopravní
zájmy státu se mohou zcela dobře soustře-
diti i na takovou komunikaci, která pro-
bíhá územím třeba jen jedné země.

Dopravně-politické poslání třídy silnic
zemských jest hledati v § 30 zákona o orga-
nisaci politické správy, podle něhož mají
silnice zemské plniti takové úkoly, které
svým významem přesahují rozsah a po-
třeby jednotlivých obcí a okresů, dotýkají
se zájmů větších částí země a nemají důle-
žitosti celostátní; jsou tedy takové silnice
zemské s to zaručiti vybudování silničních
spojů, majících ráz spojů krajových (regio-
nálních).

úkolem silnic okresních jest ve smyslu
§ 75, odst. 1 zákona o organisaci politické
správy sledovati takové dopravní tendence,
které se dotýkají "společného prospěchu
okresu a jeho obyvatelů nebo jež přesahují
zájem jednotlivých obcí nebo jejich silami
nemohou býti obstarány... ". Podle § 75,
odst. 3 mohou se přirozeně i v otázkách
komunikačních okresní zastupitelstva usne-
sením zemského zastupitelstva se souhla-
sem zemského presidenta spojiti ku prove-
dení společné komunikační akce, která jistě
v značné míře může podporovati budování
silničních spojů regionálních.

Povaha silnic a cest zájemnických byla
odvozena descendentně připoutáním jejich
dopravního významu předem k uspokojení
dopravních potřeb zájemníků; určení
těchto silnic a cest zároveň pro veřejnou
dopravu ve způsobu a míře zájemníky sta-
novené navazuje na povšechnou konstrukci
zákona, týkajícího se toliko silnic a cest
veřejných.

68

Pojmouti do osnovy zákona i ustanovení
dopravně-politické, jak je naznačuje odsta-
vec 2, se jevilo nutným zejména pro účely
§§ 8 až 11.

Třeba zdůrazniti, že roztřiďovací po-
jmové znaky jak odstavce 1 tak odstavce 2
jsou - pokud jde o silnice (cesty) nestátní
v dikci zákona o organisaci politické správy
nebo obecních zřízení - dostatečně pružné,
aby umožňovaly konkrétně přesné roztří-
dění veřejných komunikací podle jejich
skutečného dopravního významu, zejména
na př. se zřetelem na dopravu automobi-
lovou.

K terminologii odstavce 2, kde se mluví
o zřizování silnic nebo cest, při srovnání
s terminologií § 13, který jedná o stavbě,
přestavbě a úpravě silnic a cest, je třeba
zdůrazniti, že pod pojem "zřizování" silnic
nebo cest nelze snad zahrnouti jen jejich
novostavby, nýbrž i přestavby a úpravy.

Silnice příjezdné (odstavec 3) nejsou
pojímány jako zvláštní třída silniční, nýbrž
mají býti podle dohody konkurenčních
činitelů nebo podle úředního rozhodnutí
(§, 15) zařaděny mezi silnice okresní,
obecní nebo zájemnické. Novodobý rozvoj
dopravy vynutil si potřebu zařaditi mezi
silnice příjezdné též silnice, vedoucí k ve-
řejným přístavům a přístavištím lodí a
k veřejným letištím. Zároveň bylo nutno
stanoviti, které plochy před železničními
stanicemi, nákladišti a zastávkami, pří-
stavy, přístavišti a letišti se nemají počítati
k příjezdné silnici.

Řešení sporů o to, do které třídy náleží
některá veřejná silnice nebo cesta, bylo
svěřeno podle odstavce 4 okresním, pokud
se týče zemským úřadům. Samosprávné
svazky, pokud budou dotčeny konkrétním
sporem, budou spornou stranou, jejímž
stanoviskem bude nucen okresní resp.
zemský úřad se zabývati.

K §§ 8 až 11:

Chtěl-li návrh zákona zajistiti vznik
jednotné, rovnoměrně rozvržené a jednotně
udržované silniční sítě všech silničních tříd
na celém státním území, nesměl se ve svých
unifikačních snahách omeziti jen na for-
mální sjednocení silničních předpisů, nýbrž
se musil snažiti, aby byl zajištěn společný
a nerozdílný postup i v budování, správě
a udržování silniční sítě.

Podstatným znakem osnovy je tedy úsilí,
aby zákonem nebylo dosaženo unifikace
toliko normativní, nýbrž i unifikace fak-
tické, která by zajišťovala jednotné a uce-
lené řešení celé silniční sítě. Moderní poža-
davky, které na silniční síť kladou zejména
kruhy automobilní, obchodní a průmyslové
a zájmy strategické, předpokládají, aby
silniční síť nebyla řešena jen s hlediska
čistě místních interesů svazků územní
samosprávy, nýbrž i s hlediska povšechné
úpravy celostátní.

Systém úpravy této věci, ne neznámý
zemím Slovenské a Podkarpatoruské v zák.
čl. I/1890, přinesl v tomto směru jistou
novotu pro země českou a Moravskoslez-
skou, kde silniční sítě byly více méně
řešeny jen s hlediska úzkých zájmů míst-
ních samosprávných celků. Provedení této
úpravy, nezbytně nutné pro nynější nazí-
rání na celkovou koncepci silniční sítě, bylo
ovšem uspořádáno tak, aby pravomoc samo-
správných svazků nebyla nevěcně dotčena.

 § 8 má na mysli případ, kdy stát přebírá
do své sítě některou silnici nestátní, a je
normativním podkladem inkameračních
tendencí ministerstva veřejných prací,
které mají býti realisovány po předchozí
dohodě ministerstva veřejných prací s mi-
nisterstvy vnitra, financí a národní obrany
a se zřením k dopravně-politickému vý-
znamu věci po předchozím slyšeni jiných
zúčastněných ministerstev, mezi něž dlužno
počítati zejména ministerstva železnic,
zemědělství a průmyslu, obchodu a živností,
jakož i ministerstvo zahraničních věcí
u silnice, která by měla sloužiti spojení se
silniční sítí sousedního státu.

§ 9 sleduje případy, kdy samosprávný
svazek vyššího řádu přebírá některou ne-
státní silnici nižší třídy a § 11 případy, kdy
stát či svazky územní samosprávy přeřa-
ďují silnici dosud jimi spravovanou a
udržovanou do třídy nižší. U přeřadění
silnice státní podle § 11, odst. 1 bude
mnohdy vůdčím motivem zákona potřeba
přeřadění určitého úseku státní silnice do
třídy silnic nestátních z důvodu místních
změn, vyvolaných zřízením obvodové komu-
nikace dálkové kolem velkých středisk.

Všechny tyto přesuny silnic z jedné třídy
do druhé ať již směrem nahoru či směrem
dolů předpokládají předem dohodování pří-
slušných správ 'silničních (jemuž u § 11,
odst. 1 - podobně jako u § 8, odst. 1 -

69

musí předcházeti dohoda s ministerstvem
vnitra, financí a národní obrany) resp.
rozhodnutí příslušných orgánů samospráv-
ných. Teprve v krajním případě, kdyby to
žádal zájem účelné úpravy silniční sítě
nebo zájem strategický (patrný zvláště ve
vlivu ministerstva národní obrany podle
ustanovení § 8, odst. 1 a § 11, odst. 1),
pokud se týče kdyby k pokynu příslušných
orgánů úředních silniční správy neproje-
vily samy iniciativu co do přeřazení silnice
v mezích vlastní pravomoci, je přípustný
zásah příslušných nadřízených úřadů.

Nutno zdůrazniti, že přeřazování silnic
je omezeno ještě mimo to dopravně-politic-
kým posláním jednotlivých tříd silničních,
jak je vymezuje § 7, odst. 2. Zde je stano-
veno, jaký dopravní význam má silnice
státní, zemská, okresní, obecní nebo zájem-
nická. Přeřaďovači možnost ať směrem
nahoru či dolů je vázána na tento dopravně-
politický význam jednotlivých tříd silnič-
ních tím způsobem, že vypouštěti silnici
z některé třídy možno toliko tenkráte, po-
zbyla-li dopravního významu této třídy, a
naopak že zařaďovati silnici do třídy vyšší
možno opět toliko tenkráte, jestliže se sil-
nice svým dopravním významem do této
vyšší třídy fakticky povýšila.

Je tudíž pravomoc příslušných nadříze-
ných úřadů vázána i tímto vytčeným
dopravně-politickým významem jednotli-
vých silničních tříd.

Při koncepci ustanovení § 11, aby pře-
řaďování nestátních silnic z vyšší třídy do
třídy nižší, nedojde-li mezi příslušnými
správami silničními k dohodě, se dalo roz-
hodnutím úřadu, vycházela osnova z úvahy,
že nelze připustiti, aby samosprávný svazek
vyšší vnucoval něco samosprávnému svazku
nižšímu.

Fakultativní povaha příspěvkové povin-
nosti podle § 8, odst. 3, věta druhá je ome-
zena výslovným předpisem věty třetí téhož
ustanovení, že pro úvahu, zda má býti
dosavadní silniční správě příspěvek pře-
depsán a v jaké výši, jsou směrodatné
i finanční poměry dotčené silniční správy.

Ohled na finanční stav nové silniční
správy sleduje i ustanovení | 11, odst. 3
v poslední větě.

K § 12:

Osnova silničního zákona počítá s exi-
stencí zvláštních právních důvodů, jimiž je

rozuměti především veřejnoprávní smlouvy
úřední rozhodnutí, které mohou upravo-
vati právní poměry silnic a cest v konkrét-
ním případě ve prospěch třetích osob nebo
ve prospěch správ silnic a cest. Zvláštní,
právně uznaný podnět pro vznik práv a zá-
vazků toho druhu je dostatečně - silným
argumentem pro jejich zachování i po
úpravách podle §§ 8 až 11 a nelze nalézti
podklad pro to, aby změna v právních sub-
jektech silnic a cest z titulu §§ 8 až 11 byla
příčinou zániku těchto práv a závazků.

K hlavě III.
Stavby, přestavby a úpravy silnic a cest.

K § 13:

Osnova stanovíc v § 13, kdo rozhoduje
o stavbě, přestavbě a úpravě silnic a cest,
nemohla zejména v dnešní době stálého
vývoje silniční techniky přesně od sebe od-
lišiti pojmy stavby, přestavby a úpravy
silnic (cest) nějakými striktními defini-
cemi těchto pojmů a ponechává řešení této
otázky praksi nebo přesnější úpravě na
jiných místech zákona. Osnova nepovažo-
vala za nutné zdůrazňovati, že pod pojem
přestavby je počítati na př. i přeložení
silnice nebo cesty; naproti tomu vytkla
přímo v § 22, které druhy "úprav" podlé-
hají ustanovením §§ 16 až 21 zákona.

Odchylně od pojmu "úprav" podle § 22
je vykládati pojem "nákladné úpravy"
podle § 13, odst. 1, kde pro "nákladnost"
úpravy státní silnice má býti směrodatné,
do jaké výše finančním zákonem stanovené
může o úpravě rozhodnouti ministerstvo
veřejných prací samo. úpravy přesahující
svým nákladem pravomoc ministerstva
veřejných prací vyžadují dohody s minis-
terstvem financí. Ježto pak takováto
ciferně nákladnější úprava mohla by zna-
menati technické zlepšení silnice s hlediska
zájmů obrany státu nežádané, bylo třeba
pamatovati zde na ingerenci ministerstva
národní obrany. Takto promítati pojem
"nákladné" úpravy je ovšem možné jen
s hlediska ustanovení § 13, odst. 1, které
má na zřeteli vlastně jen ryze formální
kompetenční účel, a contrario předpisu na
př. § 39, kde je pojmu "nákladné" úpravy
připisovati meritorní její charakter ve
vlastním slova smyslu.