Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1308.
Interpelace:
I. posl. inž. Schwarze min. průmyslu, obchodu a živností, min. zemědělství a min. vnitra stran
nezákonného prodeje obili firmou Max Stiassny v Praze, Bolzanova 3,
II. posl. inž. Schwarze min. průmyslu, obchodu a živností a min. zemědělství o nezákonném
postupu Obilní společnosti při přidělování obilí,
III. posl. Hatiny, Stejskala a Jenšovského min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy ohledně zří-
zení universitního ústavu pro choroby z povolání při našich universitních učilištích,
IV. posl. inž. Schwarze min. vnitra stran postupu okresního úřadu v Třeboni proti společenstvu
mlynářů,
V. posl. Haščíka předsedovi vlády a min. pošt a telegrafov vo veci zneužitia čsl. rozhlasu a
Č. T. K, na účele strannícko-agitačné,
VI. posl. dr Sokola min. školstva a národnej osvety vo veci neprístojného chovania Františka Svo-
zila, učiteľa na štátnej ľudovej škole v Heľpe (okres Březno nad Hronom),
VII. posl. Florka min. školstva a národnej osvěty o nemožných vychovávacích spůsoboch št. uči-
teľa újazdnej meštianskej školy Jozefa Gogelu v Trstenej, v Oravě,
VIII. posl. Haščíka min. vnútra vo veci škandalózneho chovania sa podnotára Mikuláša Pátka
v Parchovianoch (okres Trebišov),
IX. posl. dr Sokola min. spravedlivosti vo veci skonfiškovania 73. čísla časopisu "Slovák" zo
dňa 29. marca 1938,
X. posl. Haščíka min. vnútra vo veci politizovania a hrubého zneužívania úradnej moci četníc-
tvom v Parchovianoch (okres Trebišov),
XI. posl. dr Neumana, F. Eichra, Bergmanna a Davida min. veř. prací ve věci dokončení vý-
stavby státního civilního letiště v Českých Budějovicích,
XII. posl. dr Neumana, Bergmanna, dr Patejdla a F. Richtra min. vnitra ve věci vybavení státního
civilního letiště v českých Budějovicích četnickou letkou,
XIII. posl. Klimenta a Sliwky min národní obrany, min. vnitra a min. sociální péče ve věci přijí-
mání dělníků do zaměstnání v československé zbrojovce, -------,
XIV. posl. Kliebra vládě, že československá vláda nevyplatila odškodnění těm, kdož za války byli
poškozeni na majetku,
XV. posl. dr Eichholze min. vnitra, že se proti zákonu užívá § 7 zákona č. 55/1928 Sb. z. a n., aby
se odpíraly cestovní pasy bývalým příslušníkům rozpuštěné Německé národně socialistické
strany dělnické.
1308/I.
Interpelace
poslance inž. Františka Schwarze
ministrům obchodu, zemědělství a vnitra
stran nezákonného prodeje obilí firmou
Max Stiassny v Praze, Bolzanova 3.
Před nějakým časem jsem upozornil v posla-
necké sněmovně, že, zatím co mlynáři nemohou
dostati žito od Obilní společnosti za ceny úředně
ustanovené, nabízí jim žito a také ochotně dodává
- fa Max Stiassny v Praze, ale za ceny vyšší.
2
(A toto žito zpravidla přiděluje ze skladišť hospo-
dářských družstev. )
Dostal se mi do rukou nový doklad této blaho-
dárné činnosti fy Max Stiassny. Uvádím doslova
obchodní list této firmy poslaný mlynáři V. K.
Veselému ve Slaném:
Praha dne 14. října 1937.
"Max Stiassny, Praha.
Telegramy:
Stiassny, Praha, Bolzanova 3,
Telefon 21133.
Účet u pošt. spoř. v Praze č. 8358.
Pan
V. K. Veselý, mlýn,
Slaný.
Obdržel jsem Váš ct. dopis ze dne 14. t. m. a
dovoluji si Vám oznámiti, že okamžitě jest situace
v žitě velmi neutěšená, neboť nikde žito není k do-
stání. V případě, že mi však udělíte pevnou za-
kázku a oznámíte mi jaké množství žita do konce
prosince hodláte u mne odebrati, opatřím Vám
s určitostí toto žito, při čemž budu se snažiti,
abych Vám dodal co nejdříve alespoň 100 q žita a
zbytek pak dodal bych Vám postupně jak byste je
potřeboval.
O uvolnění žita nemusel byste se starati, toto
bych opatřil já zde sám a plomby byste dostal
u Vašeho družstva v takovém množství, kolik žita
by Vám bylo dodáno.
Nabízím Vám tedy bezzávazně:
Žito basis 70 kg zdravé, suché
k naložení říjen až prosinec za cenu. Kč 145. -
za 100 kg franco vagón Slaný k placení 3 měsíční
směnkou s náhradou 5 3/4% úroků a vyprošuji si
Vaši ct. zakázku.
S veškerou úctou:
(Podpis nečitelný). "
Opakuji: 1 q žita za 145 Kč!
Jest ku podivu, že přes veřejné upozornění na
tuto "obchodní" praxi fy Stiassny není nic známo
o tom, že by úřady nějak proti ní zakročily. Na
donucování mlynářů, aby se podrobovali vyhláš-
kám a výnosům Obilní společnosti, třebaže se pří-
mo příčí ústavě, politické úřady okresní i zemské
jsou ochotně k disposici, uvalují - zase neopráv-
něně - pokuty atd. Ale na fu Max Stiassny se
patrně závaznost monopolních ustanovení nevzta-
huje.
Tážeme se proto pánů ministrů:
1. Jest jím známo obchodování fy Max Stiassny
s obilím za ceny, převyšující podstatně ceny úředně
ustanovené?
2. Jsou ochotni postarati se, aby Obilní společ-
nost plnila svoji povinnost a dodávala mlynářům
obilí za platné ceny, by se nemusili obraceti na
fu Max Stiassny, jež je poškozuje předřazováním?
8. Jsou ochotni, dáti řádně vyšetřiti dosavadní
obchodování uvedené firmy a nezákonnosti při
tom zjištěné řádně stíhati?
V Praze dne 30. března 1938.
Inž. Schwarz,
Danihel, Drobný, Florek, Kendra, Longa, dr Pru-
žinský, Slušný, Suroviak, R. Schwarz, Šalát, Tur-
ček, Sidor, dr Tiso, dr Sokol, Dembovský, Haščík,
Sivák, Smetánka, Kut, dr Fencik.
1308/II.
Interpelace
poslance inž. Františka Schwarze
ministrovi průmyslu, obchodu a živností
a ministrovi zemědělství
o nezákonném postupu Obilní společnosti
při přidělování obilí.
Již ve své řeči v plenární schůzi poslanecké sně-
movny v minulém roce jsem vytkl, že Obilní spo-
lečnost nedbá neprodlouženi vládního nařízení č.
168/1095, jež zavedlo kontingentaci mletí, a odmítá
přidělovati žito, jehož je nedostatek, mlynářům,
kteří neprokáží, že měli v minulých letech pří-
slušný kontingent. Přes to nenastala náprava,
naopak Obilní společnost se drží stejného proti-
zákonného postupu i při přidělování pšenice.
Tak p. František Kupec, mlynář v Rovensku
pod Troskami, žádal 1. února t. r. v Obilní spo-
lečnosti osobně u p. přednosty oddělení Mitnera
o příděl pšenice z r. 1937.
Pan Mitner trval však na tom, aby mlynář Fr.
Kupec dříve prokázal, nejen kolik vykoupil pše-
nice z r. 1936, nýbrž také, jaký měl kontingent.
Na ohrazení p. F. Kupce nic nedal; zjistil si bý-
valý kontingent páně Kupcův a teprve potom mu
přidělil žádané množství pšenice.
Není jistě třeba teprve dokazovati, jak toto po-
čínání Obilní společnosti je svévolné a proti-
zákonné. Obilní společnost prostě nebere na vě-
domí, že se jí nepodařilo udržeti kontingentaci
mlynářům vnucenou, a počíná si klidně tak, jako by
platila dosud! Obilní společnost se tu prostě staví
nad vládu, jež nařízení 168/35 neprodloužila, i nad
Národní shromáždění, jež neprodloužilo zmocňovací
zákon, podle kterého bylo vydáno nařízení 168/35.
"Via facti" udržuje O. S. platnost zrušené kontin-
gentace nadále. Béře zrušené kontingenty za mě-
řítko přídělů obilí, ač právě nespravedlnost
kontingentů svévolně a libovolně vyměřovaných
podnítila nejvíce odpor mlynářů proti nařízení
168/35 a způsobila, že nebylo prodlouženo.
Tážeme se proto pánů ministrů:
1. Vědí o vylíčeném svévolném postupu Obilní
společnosti při přidělování obili mlynářům, o po-
stupu, jenž prostě nedbá neprodlouženi nařízení
168/35 a zrušení kontingentace v mlynářství z to-
ho plynoucího?
8
2. Jsou ochotni postarati se o nápravu tohoto
nezákonného stavu?
V P r a z e dne 30. března 1938.
Inž. Schwarz,
dr Fencik, Florek, Danihel, Drobný, Kendra,
Longa, dr Pružinský, Slušný, Suroviak, R.
Schwarz, Šalát, Turček, Sidor, dr Tiso, dr Sokol,
Dembovský, Haščík, Sivák, Kut, Smetánka.
1308/III.
Interpelace
poslanců Aloise Hatiny, Josefa Stejskala
a AI. Jenšovského
min. veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy
ohledně zřízení universitního ústavu pro
choroby z povolání při našich univer-
sitních učilištích.
Význam universitního ústavu pro choroby z po-
volání v dnešní době značného vzestupní chorob
z povolání, nehledě ani k četným sporům, jež ve-
dou nositelé úrazového pojištění dělnického se
svými pojištěnci v odškodnění chorob z povolání,
je nepopiratelný.
Pokud jde o význam vědecký, bylo by nutné:
a) zdokonalení vyšetřovacích metod dosud běž-
ných chorob z povolání (na př. otrav olovem, rtutí
a pod. );
b) vypracováni směrnic léčebných, které povět-
šině jsou dosud velmi nedokonalé;
c) výzkum dosud nedobře známých a diagnos-
ticky velmi obtížných chorob profesionálních, vy-
skytujících se při práci s nejrůznějšími organic-
kými sloučeninami (na př. práce s benzolem a jeho
deriváty, anilinem, uhlovodíky chlorovanými atd.
- výzkum profesionální rakoviny, silikosy plicní
atd. ).
Pokud běží o význam praktický bylo by třeba:
a) výcviku lékařů, jelikož dosud profesionální
otravy nejsou dobře rozpoznávány ani léčeny.
Udávaný počet profesionálních onemocnění u nás
je ve skutečnosti mnohonásobně větší. Lékaři by
byli Informováni i o technologii práce, což má pro
porozumění event. onemocnění veliký význam;
b) pro dělnictvo: zařízení řádného periodického
vyšetřování. Zařízení správné profylaxe ve spolu-
práci s proponovanými živnostensko-lékařskými
i s technickými živnostenskými inspektory. Tímto
způsobem by se dalo zabrániti velké řadě otrav,
které dosud v různých podnicích se zbytečně vy-
skytují;
c) pro pojišťovny: zřízeni centrálních ambu-
latorií pro choroby z povolání. Správné rozpoznání
choroby hned na počátku zamezí zbytečné spory
jednak s pojištěnci, jednak s Úrazovou pojišťov-
nou dělnickou;
d) péče o převýchovu práce (na př. při stále
opakující se otravě olovem jest nutno typografa
vyřaditi na trvalo z práce).
Nejideálnějším řešením bylo by zřízení ústavů
pro výzkum chorob z povolání při interních klini-
kách všech universit, v Praze pak nejlépe v nově
proponovaných nemocnicích klinických, ať v Mo-
tole či jinde. Jelikož však dosud tento plán je
v dosti daleké budoucnosti, bylo by zajisté účelné
zříditi prozatímně takový ústav v některé vhodně
adaptované budově, kde by měl asi 10 lůžek pro
nemocné a vybavenou laboratoř. Přednostou by
byl mimořádný profesor pro choroby z povolání,
další personál pak dva asistenti, kancelářská síla
a několik sester.
Dosud existuje takový ústav ve formě oddělení
pro choroby z povolání na klinice p. prof. Pelnáře
a na německé universitě při hygienickém ústavu.
Oba ústavy mají jen skrovnou podporu od mi-
nisterstva zdravotnictví.
Pokud jde o úhradu výloh, které by vznikly zří-
zením universitních ústavů pro choroby z povo-
lání nalezla by se tím, že by se pronajaly státní
lázně, které jsou dnes pasivní, kdežto jich pro-
nájmem docílilo by se zisku a zrušením Státního
ústavu zubního lékařství v Praze XII., jenž při
své značné pasivitě neplní úkolů, které naň byly
vloženy.
Táží se proto podepsaní pana ministra veřej-
ného zdravotnictví a tělesné výchovy:
1. Je mu známa nedokonalá péče, která se dnes
věnuje občanům, již jsou postiženi chorobami z po-
volání?
2. Je mu známo, že choroby z povolání jsou na
vzestupu, jemuž by se dalo předejíti důkladným
studiem chorob z povolání, jež je možné jen na
speciálním ústavu pro choroby z povolání?
3. Jaká opatření učiní pan ministr zdravotnictví,
aby ústavy pro studium chorob z povolání byly co
nejdříve při universitních učilištích zřízeny, aby
se předešlo vzestupu těchto chorob?
V Praze dne 31. března 1938.
Hatina, Stejskal, Jenšovský,
David, Fiala, dr Neuman, Tichý, dr Lukáč, Neto-
lický, Mikuláš, Babek, Tykal, Bátková-Žáčková,
F. Langr, dr Patejdl, Šmejcová, Bergmann, Uhlíř,
Richter, Polívka, Lanc.
1308/IV.
Interpelace
poslance inž. Františka Schwarze
ministru vnitra
stran postupu okresního úřadu v Třeboni
proti společenstvu mlynářů.
4
Zemská jednota mlynářských společenstev v Če-
chách soustavně zaujímá v otázkách mlynářských,
zejména co se týče kontingentace mletí a obilního
monopolu, stanovisko, které se příčí mínění a po-
žadavkům řemeslných mlynářů a poškozuje jejich
zájmy. Vedení Zemské jednoty při tom nesvolává
valnou hromadu a nerozepisuje nové volby, ač vo-
lební období dávno uplynulo, jsouc si patrně vě-
domo, že by si zástupci společenstev zvolili do ve-
dení Zemské jednoty osoby jiné, ke kterým by ře-
meslní mlynáři mohli míti důvěru. Zkušenost s val-
nými hromadami Mlynářského družstva, které je
v rukou téže skupiny, poučila však mlynáře, že vy-
nutiti si právní cestou šetření zákonů a provedení
řádných voleb bez znásilňování a podvodů, jest
netoliko obtížné, ale především trvá příliš dlouho,
takže by se náprava v Zemské jednotě zjednala
asi až po vypršení obilního monopolu. Proto mly-
nářská společenstva zvolila jiný postup, aby či-
nitelé Zemské jednoty nemohli mluviti proti je-
jich vůli jejich jménem. (Někteří z těchto činitelů
jsou úplní samozvanci - tak p. starosta Ptáček,
jenž se své funkce vzdal, resignace byla vzata na
vědomí - ale po nějakém čase se klidně bez volby
zase do funkce "vrátil". ) Z podnětu Mlynářské
obrany se zakládá Ústřední jednota mlynářských
společenstev v československé republice. Ujala se
této akce zvláště společenstva, jimž vedení Zemské
jednoty odpovědělo na výzvu po svolání valné
hromady a rozepsání voleb oznámením, že béře na
vědomí - jejich vystoupení ze Zemské jednoty.
Jedno mlynářské společenstvo po druhém svo-
lává nyní valnou hromadu a usnáší se na ní, že
vystupuje ze Zemské jednoty a vstupuje do
Ústřední jednoty.
O tom se usnesla také valná hromada spole-
čenstva mlynářů v Třeboni.
Do této věci se však ku podivu vmísil okresní
úřad v Třeboni. Obeslal mlynáře p. Karla šulce,
starostu společenstva mlynářů v Třeboni, aby se
vyjádřil k připíšu Zemské jednoty v Praze ze dne
18. března 1938. S p. K. šulcem byl sepsán tento
protokol:
Protokol
sepsaný dne 26. března 1938 u okresního úřadu
v Třeboni.
Předmětem
jest protokolární výslech p. Karla Šulce, sta-
rosty společenstva mlynářů v Třeboni k připíšu
zemské jednoty společenstev mlynářů v Praze ze
dne 18. března 1938.
Pan Šulc k věci po obeznámení s obsahem
shora citovaného přípisu sděluje:
Usnesení o výstupu z členství v zemské jednotě
stalo se platně dle stanov a bylo projednáno na
základě programu valné hromady, na jejímž pro-
jednaní nemůže býti nic měněno. Usneseni stalo
se na základě toho, že valná hromada společenstva
pozastavovala se hlavně na tom, že dosavadní
předseda zemské jednoty p. Ptáček resignoval
na své místo a opětně místo toto nastoupil, aniž
valná hromada delegátů zemské jednoty o jeho
opětné volbě měla možnost rozhodnouti. Rovněž
podmínkou výstupu bylo jednání zemské jednoty
pokud jde o zvaní delegáta za společenstvo tře-
boňské. Ač p. Březský nevykonává svou živnost
a není funkcionářem místního společenstva, jest
zván do schůzí výboru zemské jednoty a zásadně
opomíjen starosta společenstva Karel Šulc, který
byl právoplatně a jednomyslně za společenstvo
zvolen delegátem zemské jednoty.
Podání, jež bylo vypracováno za mé nepřítom-
nosti dle zápisu o valné hromadě mým zaměst-
nancem, t. j. účetním, bylo opatřeno razítkem pod-
pisovým jen z toho důvodu, že věc nesnesla od-
kladu a pověřil jsem tedy svého účetního, aby po-
užil mého podpisového razítka a podotýkám, že
téměř veškeré přípisy zemské jednoty jsou rovněž
opatřeny razítkovým podpisem a podpisovány p.
tajemníkem zemské jednoty, tedy i zde toto opo-
menuti přichází v úvahu. Připomínám, že dám vy-
pracovati výpis ze zápisu o řádné valné hromadě
okresnímu úřadu v Třeboni k disposici.
Naše členství v zemské jednotě bylo dobrovolné,
jsme tudíž oprávněni o něm jednati samostatně
a. tedy valnou hromadou a ježto dle všeobecných
norem, platných jak pro zemský svaz, tak i pro
nás může býti rozhodováno o členském příspěvku
jen na valné hromadě a proto necítíme se po-
vinni členské příspěvky platiti, poněvadž ani zem-
ská jednota dosud nás o konání valné hromady její
nevyrozuměla a nebylo tudíž dosud platně roz-
hodnuto o výši příspěvků k zemské jednotě.
Domáhal jsem se, aby zemská jednota zaslala
nám své řádné stanovy, abychom byli dobře o pů-
sobnosti její informováni, avšak do dnešního dne
přes ujištění p. tajemníka nám stanovy nebyly
doručeny.
Odpírám proto platiti členské příspěvky a při-
pouštím jedině možnost úhrady povinné kvóty za
2 měsíce, t. j. leden a únor, podotýkám však, že
dosud zemská jednota své povinnosti oproti nám
nesplnila a proto jednomyslné usnesení členstva
bylo takové, jak vpředu uvedeno.
Současně žádám, aby mi byl vydán opis tohoto
protokolárního mého prohlášeni a prohlašuji za
společenstvo, že poměry v zemské jednotě samy
zavinily náš výstup z této.
Karel Šulc.
Je pravděpodobné, že Zemská jednota bude tento
postup opakovati a bude se pokoušet, aby skrze
okresní úřady dělala nepříjemnosti mlynářským
společenstvům, která z ní vystupují.
Jest však otázka, je-li úkolem okresních úřadů,
aby napomáhaly udržovati posice samozvanců,
kteří nedbají stanov a chtějí si proti vůli mly-
nářů nadále hrát na jejich zástupce, neřku-li
vůdce.
Tážeme se proto pt. ministra vnitra:
1. Je mu známo, jak se nezákonné vedení Zem-
ské jednoty pokouší znepokojovati funkcionáře
mlynářských společenstev, která ze Zemské jed-
noty vystupují?
2. Je mu známo, že okresní úřad v Třeboni vy-
hověl této snaze Zemské jednoty, obeslal, ba vy-
slýchal starostu třeboňského společenstva mlynářů
o důvodech, proč společenstvo ze Zemské jednoty
vystoupilo, ačkoli členství v Zemské jednotě je do-
brovolné a společenstvo naprosto nemá povinnost,
zpovídati se okresnímu úřadu ze svého rozhod-
nutí a ze svých důvodů, takže jde zřejmě jen o za-
strašování?
5
3. Je p. ministr vnitra ochoten postarati se, aby
se takovéto případy neopakovaly?
V Praze dne 29. března 1938.
Inž. Schwarz,
dr Fesncik, Danihel, Drobný, Florek, Kendra,
Longa, dr Pružinský, Slušný, Suroviak, R.
Schwarz, Šalát, Turček, Sidor, dr Tiso, dr Sokol,
Dembovaký, Haščík, Sivák, Smetánka, Kut.
1308/V.
Interpelácia
poslanca Štefana Haščíka
predsedovi vlády
a ministrovi pošt a telegrafov
vo veci zneužitia čsl. rozhlasu a č. T. K.
na účele strannícko-agitačné.
V nedeľu večer (3. apríla) a v pondelok ráno
(4. apríla) vysielala č. T. K. čsl. rozhlasom usne-
senie zo schôdzky, zadržanej v košickej kaviarni
Slávia, v ktorom usnesení údajne 117 príslušníkov
Hlinkovej slovenskej ľudovej strany odmietlo ofi-
ciálnu politiku strany a písanie jej tlačových or-
gánov. Udalosť opravdu bezvýznamná a kaviaren-
ská.
Toto kaviareňské besedovanie niekoľkých pri-
vátnych osôb postačilo však č. T. K. a čsl. roz-
hlasu, aby nepravdivým udaním počtu zúčastne-
ných zveličili prípad natoľko, ako by šlo o nejakú
vážnejšiu udalosť, č. T. K. a čsl. rozhlas zneužíva-
júc svoje úradné zpravodajské poslanie, rozširova-
ním nie vážnych zpráv, ale politických klebiet,
chceli poškodiť vedome a strannícky agitačne zá-
ujem Hlinkovej slovenskej ľudovej strany ako je-
dinej parlamentnej reprezentantky slovenského
národa vtedy, keď o vážne politicko-hospodárske,
kultúrne a sociálne problémy Slovenska veľmi
často neprejavujú nijaký záujem.
Keď proti takémuto účinkovaniu č. T. K. a čsl.
rozhlasu pre účele politicko-strannícke a agitačne
čo najrozhodnejšie protestujeme, pýtame sa pána
ministerského predsedu a p. ministra pošt a te-
legrafov:
Či majú o tomto výčine č. T. K. a čsl. rozhlasu
vedomosť?
Či chcú pán ministerský predseda a p. minister
pošt a telegrafov urobiť nápravu v tom smere, aby
Č. T. K. a čsl. rozhlas slúžily vážnym záujmom
štátu a nie k rozširovaniu planých politických kle-
biet?
Praha, dňa 5. apríla 1938.
Haščík,
Čavojský, Dembovský, Hlinka, Kendra, Sivák,
Slušný, Schwarz, Suroviak, Drobný, dr Sokol,
dr Wolf, Šalát, Bródy, Danihel, Turček, Florek,
dr Pješčak, dr Tiso, dr Pružinský, Longa, Sidor.
1308/VI.
Interpelácia
poslanca dr Martina Sokola
ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci neprístojného chovania Františka
Svozila, učiteľa na štátnej ľudovej škole
v Heľpe (okres Brezno n. Hronom).
Na moju interpeláciu vo veci Františka Svozila,
učiteľa na štátnej ľudovej škole v Heľpe dostal
som dňa 15. februára 1938 túto odpoveď:
"Sťažnosť v interpelácii vznesená na Františka
Svozila bola predmetom úradného vyšetrovania.
Nebolo však zistené, že by sa bol menovaný učiteľ
pri štátnej ľudovej Škole v Heľpe dopustil služob-
ných previnení proti platným predpisom a niet
preto dôvodu k jeho okamžitému suspendovaniu
alebo penzionovaniu pre nespôsobilosť. "
Naproti tomuto tvrdeniu pravdou je, že učiteľ
František Svozil dopustil sa neprístojností, ktoré
som uviedol vo svojej interpelácii, čoho dôkazom
je aj táto zápisnica:
Zápisnica,
napísaná dňa 20. januára 1938 na farskom úrade
v Heľpe so žiakmi 6. triedy štátnej ľudovej školy
v Heľpe vo veci zakazovania sa modliť učiteľom
Františkom Svozilom.
Prítomní podpísaní.
Podpísaní žiaci 6. triedy dostavili sa nevolaní
dňa 20. januára 1938 na farský úrad v Heľpe a
vypovedali nasledovné: Dňa 4. januára 1938
prišiel k nám do triedy pán školský inšpek-
tor z Brezna a opýtal sa nás, či nám pán
učiteľ Svozil zakazuje modliť sa. Poneváč
pri vyšetrovaní v triede bol prítomný okrem
pána inšpektora a pána správcu aj pán Svo-
zil, báli sme sa povedať pravdu, že sa nám zaka-
zuje modliť, aby nás netrestal, len žiačka Kuku-
lová povedala, že sa zakazuje modliť. Za túto jej
výpoveď bola učiteľom Svozilom nasledujúci deň
zavretá po škole "do noci. " Hlásil sa aj žiak Ondrej
Skladaný, ktorý chcel tiež dosvedčiť, že sa zaka-
zuje modliť sa a že za modlenie tresce a že aj on
bol pre modlenie potrestaný, ale jeho sa nič neopý-
tali. Keď pán inšpektor odišiel preč, len vtedy sme
sa spamätali z nášho zľaknutia, chceli sme ísť
pánu inšpektorovi povedať pravdu, ale nevedeli
sme, ako to máme urobiť, tak sme to nechali tak.
V prítomnosti učiteľa Svozila sa nesmieme mod-
liť. Keď sa pred vyučovaním modlime a učiteľ
Svozil vstúpi do triedy, musíme sa hneď prestať
modliť. Inokedy zas posmešne poznamenáva: "Už
sa zas modlíte celé litánie. " Žiačka Maria Cham-
ková vypovedá toto: "Učiteľ Svozil prišiel do
5. triedy zastupovať nemocnú triednu učiteľku
Máriu Liekovú. My deti podľa zvyku vstaly sme
hore a začaly sme sa modliť. Učiteľ Svozil skríkol
na nás, že sa neslobodno modliť, že kto nám kázal
modliť sa. A mňa, ktorá som sa začala modliť,
taktiež žiaka Pavla Maka vyvolal k stolíku, tam
ma chytil za plecia, začal ma veľmi triasť a za
6
vlasy ťahať. Potom som musela dve hodiny stáť
za trest. Pavlovi Makovi vychytil knihu z ruky a
hodil na zem. "
Učiteľ náboženstva ďalej zistil od žiakov, že uči-
teľ František Svozil nedodržuje bod 2. § 110 Škol-
ského poriadku, lebo uráža náboženský cit rodi-
čov a detí a v svojej triede tendenčné vyučuje
takto:
1. Sväté písmo sú len bájky a poviedky.
2. Neba a pekla niet.
3. Katolícky pozdrav pokladá za neslušný. Dô-
kazom toho je, že žiakov Juraja Kemku a Ladi-
slava Ďuricu dňa 18. januára potrestal tým, že ich
6krát vrátil na ulicu, aby sa mu pozdravili inakšie
a nie "Pochválen Ježiš Kristus".
4. V Ríme je človek, ktorý chce, aby sa mu celý
svet klaňal.
5. Ježišova smrť nebola nijaká zvláštnosť, Kris-
tus bol prvý komunista.
6. Sú traja bohovia: Oheň, vzduch a voda.
Zápisnica bola prečítaná a jej správnosť po-
tvrdená podpismi.
D. a. h.
Josef Oravkin v. r., Rudolf Babeľa v. r., Jozef
Mesarkin v. r., Tomáš Vilim v. r., Juraj Kemko
v. r., Ondrej Skladaný v. r., Anna Martincová v. r.,
Kata Klimková v. r., Pavlína Ďuricová v. r., Maria
Meľošová v. r., Maria Bošeľová v. r., Maria Orav-
kinová v. r., Anna Kukuľová v. r., Kata Turčino-
vá v. r., Anna Rusnáková v. r., Maria Jankova
v. r., Anna Ďuricová v. r., Anna Turčinová v. r.,
Ján Babeľa v. r., Juraj Paľus v. r., Jozef Siman
v. r., Anna Štúberová v. r., Maria Chamková v. r.,
Antónia Maková v. r. a Maria Maková v. r. Pred
nami: Jozef Golda v. r., Ján Kemko v. r. "
Pýtam sa preto pána ministra:
1. či je ochotný dať vyšetriť znovu prípad uči-
teľa Františka Svozila?
2. či je ochotný nariadiť, aby bol okamžite pre-
ložený zo štátnej ľudovej školy v Heľpe?
V P r a h e dňa 5. apríla 1938.
Dr Sokol,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
Haščík, Hlinka, Kendra, Langa, dr Prnžinský,
Sidor, Sivák, Slušný, Suroviak, Schwarz, Šalát,
dr Tiso, Turček, dr Wolf, Brody, dr Pješčak.
1808/VII.
Interpelácia
poslanca Pavla Florka
ministrovi školstva a národnej osvety
o nemožných vychovávacích spôsoboch št.
učiteľa újazdnej meštianskej školy Jozefa
Gogelu v Trstenej, v Orave,
Veľké pobúrenie a rozhorčenie budí v Trstenej
i na celom okolí počínanie si pri školskom vyučo-
vaní št. učiteľa Jozefa Gogelu, prideleného meš-
tianskej škole v Trstenej. Spomenutý učiteľ užíva
často fyzické tresty, palicuje. Tak sa stalo, že kon-
com roku 1937 zbil žiaka palicou tak, že ten musel
8 dní ležať. Toto dokazuje okrem rodičov žiako-
vých i lekárske svedectvo. Žiakov trestá okrem
toho "domácim väzením", ktoré ukladá úmyselne
tak na nedeľu a sviatky, že žiakom zabraňuje tým
účasť na r. k. bohoslužbách. Dietky, ktoré sa opo-
vážily i proti jeho zákazu ísť na bohoslužby, boly
ním preháňané a sekírované. Jeho protinábožen-
ské cítenie ide tak ďaleko, že si dovolil i v triede
robiť uštipačné poznámky na r. k. náboženstvo,
hovoriac žiakom: "Vašu vieru len na klinec zave-
siť" a pod. Týmto jeho chovaním žiaci sú hatení
vo svojich náboženských úkonoch čo i nepriamo,
lebo sa boja chodiť do kostola, aby neupadli v ne-
milosť svojho učiteľa.
Preto sa pýtame p. ministra školstva:
1. či je ochotný dať počínanie št. učiteľa Jozefa
Gogelu v škole pri vyučovaní vyšetriť?
2. či je ochotný po vyšetrení urobiť nápravu
na menovanom ústave, ktorý je školou čisto kato-
líckeho kraja, preložením tohoto znenávideného
pedagóga preč zo Slovenska?
V Prahe, 25. marca 1988.
Florek,
Čavojský, Dembovský, Haščík, Kendra, Hlinka,
Sidor, Sivák, Slušný, dr Wolf, Brody, Suroviak,
dr Sokol, Turček, Drobný, Šalát, Schwarz, dr Pješ-
čak, dr Tiso, Danihel, dr Pružinský, Longa.
1308/VIII.
Interpelácia
poslanca Štefana Haščíka
ministrovi vnútra
vo veci škandalózneho chovania sa podno-
tára Mikuláša Pátka v Parchovianoch
(okres Trebišov).
Dňa 10. februára 1938 časopis "Slovenská Prav-
da" uverejnil článok s nadpisom: "Mikuláš Pátek
rozbíja obloky. Veselá historka o jednom agrár-
nom kvietku", v ktorom píše doslovne toto:
"V júli roku 1937 bol pridelený k obvodnému
notariátu v Parchovianoch, v trebišovskom okrese,
notársky elév Mikuláš Pátek, ktorý je presved-
čený, že ako budúci notár musí byť argalášskym
kortešom. Skutočne chová sa tak, ako argalášsky
korteš a nie ako úradník platený z daní všetkých
občanov.
Od príchodu Mikuláša Pátka do Parchovian
obyvatelia obcí, patriacich k obvodnému notariátu
v Parchovianoch, sú rozhorčení, lebo menovaný
7
rozsieva nenávisť proti všetkému, čo nie je arga-
lášske a nepatrí do Roľníckeho dorastu.
Mikuláš Pátek svoje účinkovanie v Parchovia-
noch začal takými odsúdeniahodnými kúskami, za
ktoré by sa hanbil aj najzúrivejší argalášsky
korteš.
Hádzať kamene do oblokov spokojných občanov
v čase, keď títo už spia, je zaiste nie kúskom
hodným dospelého človeka, tým menej notárskeho
eléva. A Mikuláš Pátek veru dopustil sa takéhoto
hanebného činu a to v krátkom čase po príchode
do Parchovian.
Nádejný budúci notár Mikuláš Pátek v jeseni
roku 1937 po 8. hodine večer, kedy už pokoja-
milovní občania spali, hádzal kamene do oblokov
Michala Pavloviča, roľníka v Parchovianoch, v čom
ho obdivovalo niekoľko mladistvých dorastencov.
Týmto krásnym činom Pátek zobudil rodinu Mi-
chala Pavloviča a Pavlovičová dcéra odvážila sa
cez okno zahriaknuť Pátka a upozornila ho, aby
nevyrušoval nočný kľud a domáci pokoj. Pátek,
aby ukázal prítomným nezletilým parobkom svoju
odvahu, osopil sa na Pavlovičovú dcéru a zahria-
kol ju s tým, že jemu je to dovolené, lebo on je
"úradná osoba".
Od tohoto dňa pokojní občania parchovianskí,
ktorí nie sú ochotní tancovať podľa Pátkovej pies-
ničky, žijú v strachu, či aj im v noci niekto ne-
rozbije obloky. Ich starch je odôvodnený, čoho
najlepším dôkazom je, že Pátkoví dorastenci ne-
dávno oprobovali vybiť obloky aj na rím. -kat.
fare.
Mikuláš Pátek v snahe byť čo najpopulárnej-
ším, chodí do roľníckych domov (pravda, len do
tých málo, kde ho pripustia) na priadky, napája
nezletilých chlapcov vo svojom súkromnom byte,
ako aj v krčme alkoholickými nápojmi a poučuje
ich o tom, akými maďarónmi a vlastizradcami sú
tí, ktorí nechcú byť v Roľníckom doraste, kde on
komanduje.
Pátková osvetová činnosť nebola by dostatočne
opísaná, keby sme nespomenuli jedon z jeho naj-
väčších kúskov a jeho najslávnejší deň v Parcho-
vianoch, 27. december 1937, t. j. jeho sviazanie,
čomu sa dnes smeje celý Zemplín, ba aj jeho
samotní protektori.
Dňa 27. decembra 1937 v predvečer našiel Mi-
kuláša Pátka jeho vlastný kolega sviazaného a
položeného pred dvermi notárskeho úradu. O tento
čin sa, pravda, zaujímalo aj miestne četníctvo,
ba čo viac, aj pátračka a nastalo veľké vyšetro-
vanie a hľadanie páchateľa. Pátkovi odchovanci
nezabudli roztrubovať, že Pátka mohli sviazať len
ľuďáci a tak sa stalo, že vyšetrovaní boli samí
ľuďáci, ktorí niekedy prišli s Pátkom do styku.
Ani jedon ľuďák sa nebál, lebo každý mal čisté
svedomie. Vyšetrovanie neviedlo k výsledku ani
potom, keď Pátek bližšie označil páchateľa uda-
ním, že páchateľovi pohrýzol ruku, napriek tomu,
že četníctvo usilovne hľadalo Pátkové zuby na
rukách Parchoviančanov.
Občania všetkých dedín, patriacich k obvodnému
notariátu v Parchovianoch, radi by dostali od
Mikuláša Pátka odpoveď na otázku, ako došlo
k jeho sviazaniu? Nevedia pochopiť, ako sa mo-
hol dať sviazať on, prvý roľnícky dorastenec
okolia, a ako je to možné, že nikoho z pácha-
teľov nepoznal?
Pýtajú sa ďalej Mikuláša Pátka, aby im vy-
svetlil, ako je to možné, že si nechal páchateľmi
napred odviazať svoju vlastnú kravatu a touto
sviazať svoje silné roľnícke ruky, vlastným šálom
sviazať vyrajtované nohy a vlastnou rukavičkou
zapchať ústa?
Ďalej čakajú vysvetlenia aj po tej stránke,
prečo "kričal" len tak slabo, že ho nepočul ani
jeho vlastný kolega, ktorý pracoval v kancelárii.
Na všetky tieto otázky čakajú občania uspo-
kojivú odpoveď a vysvetlenie.
Prosíme kompetentné miesta o zistenie tej okol-
nosti, na základe čoho dostal Mikuláš Pátek, ktorý
ako vieme je Ukrajinec, štátne občianstvo a úrad-
nícke miesto vtedy, keď mnoho maturantov-Slo-
vákov je bez zamestnania. Dr. -a. "
Týmto článkom není však dokreslený obraz
tohoto podareného úradníka. Podnotár Mikuláš
Pátek prišiel do Zvolena asi v r. 1927, kde udá-
val, že študoval v Ríme v koľaji Vatikánskej.
Po takomto úvode prijatý bol do katolíckeho
skautingu, kde hoci vedeli, že neni katolíkom -
živili ho cez dlhé mesiace zdarma a z milosrden-
stva. Mikuláš Pátek sa však za toto kresťanské
zachádzanie katolíckych skautov vo Zvolene a ich
vedúcemu p. Štefanovi Šeligovi odmenil tak, že
posbieral šaty a zdefraudoval členské príspevky
a zo Zvolena utiekol bez stopy. P. Šeliga na Pátka
len preto nepodal trestné oznámenie pre zpre-
neveru, lebo ho nechcel dostať do kriminálu. Pá-
tek sa potom objavil na štúdiách v Bratislave,
kde bol stravovaný zdarma aj v Svoradove. To-
muto katolíckemu ústavu sa odvďačil tak, že po
Bratislave verejne agitoval za stranu komu-
nistickú. Je preto záhadou, ako mohol dostať
tento mravne a politicky spustlý človek a emi-
grant čsl. štátne občianstvo, ba dokonca miesto
v štátnom úrade?
Podnotár M. Pátek na svojom terajšom pôso-
bišti v Parchovianoch chová sa aj v súkromnom
živote priamo škandalózne. Počas zimných priadok
válal sa verejne po domoch s dievčatami po slame,
čo budilo pohoršenie hlavne medzi rodičmi. Pátek,
aby dovŕšil toto svoje škandalózne chovanie, zne-
užil jedno maloleté dievča a bez vedomia rodičov
žil s ním v divom manželstve, hoci vedel, že
dievča utieklo od rodičov. Chovanie sa Pátka voči
nedospelým dievčaťom je rodičmi čo najostrejšie
odsudzované.
Vystupovanie podnotára Pátka oproti rím. -kat.
duchovným v Parchovianoch je neslušné a provo-
katívne a veriaci katolíci len s krajným sebaza-
prením snášajú jeho surové a drzé počínanie.
Tu treba poznamenať, že chovanie Pátkové
dobre poznajú aj pp. vedúci notár Nižník a okr.
náčelník Gallas, ktorí to proste tolerujú.
Je preto v záujme verejnom, aby podnotár Pátek
bol zo svojho pôsobišťa v Parchovianoch bezod-
kladne odstránený, aby bolo proti nemu zavedené
disciplinárne pokračovanie a aby aj dotedy, než
sa skončí disciplinárne pokračovanie, bol z úradu
podnotára suspendovaný.
Pýtam sa pána ministra:
Či má o tomto chovaní sa podnotára Pátka a
jeho škandalóznych kúskoch vedomosť?