Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1188.
lnterpelace:
I. posl. dr Pješčaka a Bródyho předsedovi vlády a min. školství a národní osvěty o provedení
zákona č. 290/1920 Sb. z. a n. o zrušení kobliny a rokoviny učitelů a kantorů řecko-katolic-
kých obecných škol v biskupství užhorodském a prešovském,
II. posl. Bródyho a dr Pješčaka min. vnitra, že notář Řehola z Rokosova zneužívá úřední moci,
III. posl. Illinga min. vnitra o protizákonném rozpuštění schůze v Mašťově,
IV. posl. Ježka min. školství a nár. osvěty o přístavbě budovy českých škol v Lovosicích a o za-
vedení ústředního topeni v nich,
V. posl. J. Sedláčka min. soc. péče o nutnosti novelisace úrazového pojištění, případně vydání
zvláštního nařízeni, že podniky a ústavy i jednotlivci užívající malých elektrických motorků
nebo ústředního parního topení jsou z povinnosti úrazového pojištění vyňati,
VI. posl. dr Klímy min. zahraničních věcí, železnic a vnitra o národnostních a jazykových po-
měrech a o přehmatech říšskoněmeckých státních zaměstnanců na nádraží v Chebu,
VII. posl. Ježka min. školství a nár. osvěty o postavení budovy pro českou státní školu v Hodo-
nicích u Znojma,
VIII. posl. dr Domina min. financí ve věci vyclívání semen a herbářů, jakož i vědeckého mate-
riálu pro státní ústavy a pro vědecké pracovníky,
IX. posl. Ježka min. školství a nár. osvěty o stavbě české školy v Předlicích u Ústí n. L.,
X. posl. dr Neumana, Bergmanna, Polívky a dr Lukáče min. vnitra a min. financí ve věci urych-
leného vybudování řádné sítě spořitelen na Slovensku,
XI. posl. Sidora min. spravedlnosti pre konfiškovanie denníka Hlinkovej slov. ľudovej strany
"Slovenská pravda" zo dňa 4. decembra 1937, ročník II., číslo 276,
XII. posl. Vallo a Schmidkeho min. vnútra vo veci protizákonného postupu četníckeho stráž-
majstra Šindlera z Čierného Baloga.
XIII. posl. Klímy min. vnitra o činnosti policejního komisaře dra Stanzla a obvodního policejního
inspektora Kubika z okresního policejního komisařství v Brně-Husovicích vůči pořadatelům
přednášek a divadel v Dělnickém domě v Julianově.
1188/I. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
předsedovi vlády a ministrovi školství
a národní osvěty
o provedení zákona č. 290/1920 Sb. z. a n.
o zrušení kobliny a rokoviny učitelů
a kantorů řecko-katolických obecných škol
v biskupství užhorodském a prešovském.
Zákonem č. 290/1920 Sb. z. a n. bylo ustano-
veno: Na starých zvyklostech založené povinnosti
osadníků řecko-katolické církve na Podkarpatské
Rusi a na Slovensku:
a) odváděti farářům, kantorům a učitelům urči-
tou dávku z vlastní sklizně, t. zv. koblinu a
rokovinu,
b) konati jim práce, robotní dny na pozemcích
farních a školských,
c) přivážeti jim potřebné dříví k otopu,
d) v náhradu za povinnosti uvedené pod písm.
a)-c) odváděti jim peněžní dávku
se zrušují za přispění státu.
Tak všechny formy kobliny a rokoviny byly
zrušeny. Lid podle tohoto zákona přestal dávati
2
kněžím a učitelům koblinu a rokovinu. Kněží se
kobliny a rokoviny později vzdali, neboť dostali
za ni náhradu jednorázovou, a mimo to se jim
odečítala od místních důchodů tak, že se koblina
ani rokovina nezapočítávala do kongruy.
Ale nestalo se to u učitelů. Koblina i rokovina
se učitelům řeckokatolických obecných škol do
dneška započítává do úhrnu místních důchodů,
a tak je započtena i do platu učitelů církevních
škol, a jako takovou jim potom referát minister-
stva školství a národní osvěty v Bratislavě sráží
s jejich platu, který dostávají od státu. Při tom
koblinu ani rokovinu od lidu nedostávají. Tak
učitelé řecko-katolických obecných škol již plných
19 let nedostávali koblinu ani rokovinu a stát jim
srážel jejich hodnotu s platu. Učitelské organisace
podaly několik memorand a žádostí ministerstvu
školství a národní osvěty, aby tato otázka byla
upravena. Ale ani odpovědi nedostaly.
Zmíněný zákon sliboval, že bude proveden vlád-
ním nařízením. Ale ani to se nestalo.
Učitelé církevních škol byli tím úžasně poško-
zeni, stát jim odňal to, co jim dříve dával lid,
stát slíbil, že zlikviduje otázku kobliny a rokoviny
a že je nahradí, tento slib byl dán formou zákona,
a za plných 19 let nebylo nic uděláno.
Poněvadž učitelé byli poškozeni, dožadují se
potom hodnoty kobliny a rokoviny od lidu, neboť
jim ji stát sráží s platu. Lid nechce dávati, do-
volávaje se právě zákona, jímž koblina a rokovina
byla zrušena. Tak dochází k soudním sporům a
k neshodě mezi lidem a učitelem, dělají se zby-
tečné útraty a nakonec přijde rozhodnutí, že lid
musí učiteli zaplatiti najednou větší částku za
celá léta, po která se neplatilo. Odkud má potom
lid vzíti najednou 20. 000-30. 000 Kč? Takového
stavu nelze déle snášeti.
Proto se podepsaní táží pana předsedy vlády a
pana ministra školství a národní osvěty:
1. Vědí-li o tomto smutném stavu věcí?
2. Jsou-li ochotní dáti věc vyšetřiti a na příště
vydati slíbené vládní nařízení?
3. Jsou-li ochotni sejmouti s beder lidu koblinu
a rokovinu a dáti učitelům, kteří utrpěli ztrátu,
náhradu za uplynulý čas?
V Praze dne 27. listopadu 1937.
Dr Pješčak, Bródy,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
Haščík, Kendra, Longa, dr Pružinský, Hlinka,
Sidor, Sivák, dr Sokol, Slušný, Suroviak, Šalát,
Schwarz, dr Tiso, Turček, dr Wolf.
1188/II. (překlad).
Interpelace
poslanců A. Bródyho a dr I. Pješčaka
ministrovi vnitra,
že notář Řehola z Rokosova zneužívá
úřední moci.
Notář obce Rokosova, Řehola, již několik let
zneužívá své úřední moci. On sám vybírá rozličné
peněžní zásilky občanům zaslané a sám bez sou-
hlasu adresátů užívá těchto peněžních zásilek na
úhradu rozličných dluhů. Při tom se neohlíží na
to, že invalidní nebo jiné podpory jsou z exekuce
vyloučeny. Pro něho zákon nic neznamená, on po-
stupuje svévolně a neomezeně a terorisuje ubohé
lidi. Jako příklad uvedu několik případů:
Válečný invalida Michal Barzula, obyvatel obce
Rokosova, dostává měsíční invalidní podporu
60 Kč. Ale již plná tři léta nedostal ani haléře,
neboť všechno sebere notář. To dělá notář bez
souhlasu Barzuly.
Válečná vdova Marie Barzulová, roz. Keleme-
nová, dostává měsíční podporu 107. 50 Kč. Ale ve
skutečnosti nedostává ani haléře, všechno béře
notář. Béře to svévolně, proti její vůli.
Hafie Kelemenová, roz. Palčiová je 74letá sta-
řena. Je naprosto nezpůsobilá pracovati a úplně
chudá. Proto dostává starobní podporu. Ale notář
jí odnímá i tyto peníze. Její podpora přichází
z pošty přímo do rukou notáře a on potom béře
vše. V tomto případě notář béře i podporu, kterou
Hafie Kelemenová dostává z milosti.
Invalida Jiří Cogl dostává od nemocenské po-
kladny měsíčně 105 Kč. Ale tuto částku nikdy
úplně nedostane, neboť notář sám vybere na poště
peníze a potom z plné částky hodí invalidovi Cog-
lovi jen několik korun. Notář se dovolává toho, že
si sráží peníze na dluh jeho syna. Ale jeho syn
jako dělník byl pojištěn v nemocenské pojišťovně,
tedy ona platí za něho všechny výlohy vzniklé
z jeho nemoci.
Ondřej Džuga byl letos na vojenských cvičeních
od 7. do 24. července. Nemá naprosto žádného
majetku. Má ženu a čtyři děti. Proto jako nema-
jetný zažádal o podporu na čas vojenských cvičení.
Dostal tuto podporu v částce 162 Kč. Ale na poště
notář vybral peníze, sebral všechno, a manželce
Ondřeje Džugy dal jen ústřižek od šeku, jímž byly
peníze poukázány.
Ivan Kogut, dělník, přišel dne 12. dubna do
kanceláře notáře Řeholy a prosil, aby notář na-
psal žádost okresnímu úřadu, aby mu jako otci
pěti nezletilých dětí byla odpuštěna pokuta, kterou
mu uložil okresní úřad v Sevluši pod č. 9589/36.
Ale notář místo aby napsal žádost, se svým písa-
řem stáhl s něho kabát a řekl mu, že na pokutu
prodá tento kabát. Bohužel tento kabát nebyl ani
jeho, nýbrž když šel k notáři, vypůjčil si jej od
Fedora Migovky. Tento kabát jest ještě dnes v no-
tářském úřadě, jestliže ho notář již zatím ne-
prodal. Potom notář Koguta z kanceláře vyhnal.
Ivan Kogut šel na sevlušský okresní úřad a tam
si ústně stěžoval okresnímu hejtmanovi, ale ten
prohlásil, že mu do takových věcí nic není.
To je několik případů z práce pana notáře
Řeholy. Bylo by lze v nich pokračovati do ne-
konečna. Pan notář zachází s lidmi přímo jako
s dobytkem. On prostě jen na lidi křičí, každému
nadává a každému spílá "darebáků" a j. Béře
invalidům podpory pod záminkou, že to dělá na
umoření daňových nedoplatků. Ale invalidní dů-
chody a starobní podpory nepodléhají exekuci a
3
notář svévolně zabavuje to vše, pro něho zákony
neplatí. Terorisuje každého a hrozí, že kdyby si
směl někdo troufati zakročiti proti jeho činům,
že mu. zadrží další podporu. Notář se dovolává
toho, že zabavuje podpory na daňové nedoplatky,
ale k tomu je mu zapotřebí exekučního titulu, aby
to mohl zabaviti.
Proto je úplně jasné, že se notář dopustil své-
vole a zneužití své úřední moci. Postup notáře
vzbuzuje velké rozhorlení mezi lidem, a hraničí
s trestnými zákony.
Proto se tážeme pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti tyto
věci a jednání notáře Řeholy?
2. Jaká opatření učiní pan ministr, aby učinil
přítrž svévoli a zneužívání úřední moci notáře
Řeholy?
3. Jest pan ministr ochoten potrestati notáře
Řeholu?
V Praze dne 25. listopadu 1937.
Bródy, dr Pješčak,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
Haščík, Hlinka, Kendra, Longa, dr Pružinský,
Sidor, Suroviak, Slušný, Sivák, Schwarz, dr Sokol,
Šalát, dr Tiso, Turček, dr Wolf.
1188/III. (překlad).
Interpelace
poslance J. Illinga
ministrovi vnitra
o protizákonném rozpuštění schůze
v Mašťově.
Dne 4. listopadu 1937 se konala ve zvláštním
pokoji hostince "Radnice" v Mašťově, okres pod-
bořanský, schůze místního vedení mašťovské místní
skupiny sudetskoněmecké strany, předseda Kon-
rád Henlein. Této schůze se zúčastnil místní ve-
doucí Hübler, jako svolavatel a pánové Endes,
Gascha, Lang, Stanka a Weis.
Ačkoliv schůze byla podle ustanovení § 2 shro-
mažďovacího zákona omezena jen na zvané hosty
a svolavatel, pan Hübler, zaslal pozvánky a vedl
také listinu přítomných, dostavili se asi půl ho-
diny po začátku schůze do místnosti, kde se
schůze konala, vrchní četnický strážmistr Fran-
tišek Preissler a štábní strážmistr Gustav Vogl
z mašťovské četnické stanice a aniž provedli kon-
trolu a se přesvědčili, že schůze byla svolána a ko-
nána podle zákona, prohlásili schůzi za rozpuště-
nou. Při tom oba četníci zabavili četné pokyny
sudetskoněmecké strany.
Zabavené pokyny byly částečně zaslány podbo-
řanskému okresnímu úřadu, který vrátil pokyny
ústředny sudetskoněmecké strany OG-26/37, OG-
30/37 a OG-31/37 a stran jiných zabavených po-
kynů ústředny sudetskoněmecké strany OG-28/37
a OG-29/37, stran oznámení podbořanské okresní
úřadovny sudetskoněmecké strany č. 32/37 a 33/37
a stran opisu úkolových sazeb pro řepařské děl-
níky prohlásil, že o nich vůbec neví. Tyto spisy
nebyly také do dneška vydány.
Postup četníků vrchního strážmistra Františka
Preisslera a štábního strážmistra Gustava Vogla
z Mašťova dlužno považovati za čin, který ne-
může býti odůvodněn usnesením vlády o zákazu
shromážděni a odporuje ústavně právní zásadě
shromažďovací svobody jakož i ustanovením zá-
konů o shromažďování. Zároveň je tento postup
těchto četníků v rozporu se zprávami, které dalo
ministerstvo vnitra a zemské úřady intervenují-
cím poslancům sudetskoněmecké strany o možnosti
konati schůze podle § 2 shromažďovacího zákona.
Jelikož se těmito rušivými zásahy podřízených
orgánů ohrožuje veřejný klid a pořádek, tážeme
se pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten dáti vytýka-
nou věc ihned vyšetřiti a učiniti opatření, aby se
podobné přehmaty podřízených orgánů již neopa-
kovaly?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten zahájiti kárné
řízení proti četníkům vrchnímu strážmistrovi
Františku Preisslerovi a štábnímu strážmistrovi
Gustavu Voglovi?
3. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby
zabavené ještě pokyny byly ihned vráceny?
V Praze dne 30. listopadu 1937.
Illing,
inž. Peschka, Birke, Hirte, Knöchel, E. Köhler,
Knorre, Jäkel, dr Zippelius, dr Rosche, dr Peters,
Kundt, Wollner, Sandner, Hollube, Gruber, inž.
Karmasin, dr Eichholz, Rösler, inž. Lischka,
Klieber, Jobst, Sogl, F. Nitsch, inž. Richter.
1188/IV.
Interpelace
poslance Františka Ježka
ministru školství a národní osvěty
o přístavbě budovy českých škol
v Lovosicích a o zavedení ústředního
topení v nich.
Budova českých škol v Lovosicích má pouze 12
normálních učeben kromě kreslírny, dílny, opa-
trovny, jídelny, kuchyně a čítárny, které je nyní
používáno jako učebny pro IV. A roč. chlap.
Všechny vedlejší místnosti kromě kreslírny a opa-
trovny nacházejí se v souterrainu. Jsou vesměs
špatně osvětleny denním světlem, práší se do nich
s chodníku, jsou vlhké a plesnivé a je obava, aby
snad následkem vlhkosti nebyla ve zdích houba.
Vyučování v těchto místnostech bylo v uplynulých
letech hlavní příčinou častých onemocnění jak
žactva, tak i učitelstva.
4
Místnost sborovny byla od roku 1929/30 přemě-
něna na učebnu a pro sborovnu bylo nutno pro
nedostatek vhodnější místnosti upraviti malý tech-
nický kabinet, který nedostačuje ani svému prvot-
nímu účelu. A tak v místnosti rozměrů 38 m X
62 m tísní se vedle čtyř skříní technického kabi-
netu i zařízení sborovny. Je samozřejmé, že se
zde učitelstvo nemůže zdržovati a návštěvy ro-
dičů musí i v zimě odbývati na nevytopených
chodbách.
Ženským ručním pracím je nutno za nynějšího
stavu učiti buďto ve vlhké a tmavé jídelně nebo
kuchyni v souterrainu. V době, kdy je prováděna
ve škole stravovací akce pro školní mládež, která
je v tomto kraji naprosto nutná a trvává až do
konce dubna, učí v některých třídách učitelka do-
mácích nauk ženským ručním pracím ve třídě, kde
současně vyučuje učitel hochy jinému předmětu.
Měšťanská škola je už po léta bez kreslírny, ne-
boť její místnosti bylo používáno jako třídy. Pře-
cházeti do kreslírny v hodinách kreslení (výměna
tříd) není možné jednak z důvodů rozvrhových a
jednak pro nedostatek nábytku a různý počet žáků
ve třídách.
Pro společná shromáždění, naslouchání škol-
skému rozhlasu a školní slavnosti je za nynějšího
stavu používáno pro nedostatek vhodnější míst-
nosti tělocvičny, již nelze kamny uspokojivě vyto-
piti, takže žáci tu trpí zimou nejen při společných
shromážděních, ale často i při tělocviku. Všechny
opravy kamen jsou marné. Tato skutečnost je tím
trapnější při zvýšených požadavcích, které ukládá
nařízení o branné výchově školní mládeže.
Pro přednášky se světelnými obrazy i při vy-
učování reáliím, kdy jsou učitelé nuceni používati
Školního epidiaskopu, je nutno používati rukodílny
v souterrainu, neboť škola nemá přednáškové síně,
ani jiné vhodné místnosti. I zde je rovněž nutno
seděti často v kabátech.
Správa obecné i měšťanské školy je rozdělena,
avšak v budově je jen jediný naturální byt, takže
řídící učitel musí bydleti v soukromém bytě.
Ve školním roce 1937/38 má měšťanská škola
deset tříd, obecná škola pět tříd a tři oddělení
mateřské školy. Je tedy celkem pro třídy potřebí
18 místností, avšak budova má pouze 12 míst-
ností. Dvě oddělení mateřské školy bylo nutno
jako v minulých letech umístiti v soukromých do-
mech, jednu třídu v bývalé sborovně, jednu v kres-
líme a jednu v čítárně nehostinného souterrainu.
Nedostává se tedy ještě místnosti pro jednu třídu,
již bude nutno hledati v soukromém domě, což není
právě snadným úkolem v dnešní době velké nouze
o byty v Lovosicích.
K těmto nedostatkům druží se i nemožnost
stejnoměrného a dostatečného vytápění místností
a chodeb, kterážto okolnost každoročně působí
velké finanční náklady, jež si vyžadují opravy
mrazem potrhaných rour kanalisačních i vodovod-
ních, takže se zhusta stává, že škola bývá několik
dní bez vody. Vytápění rohových tříd kamny je
zvláště obtížné a hlavně za větších mrazů a větrů
je zcela nemožné. Většina kamen je již v takovém
stavu, že co nejdříve bude je nutno vyměniti za
nová.
Všem těmto nedostatkům by se dalo odpomoci
přístavbou budovy českých škol v Lovosicích, při
jejímž řešení by bylo nutno pamatovati též na byt
pro řídícího učitele, a zařízením ústředního to-
pení do celé budovy, jak to žádá místní školní vý-
bor v Lovosicích.
Většina žáků českých škol v Lovosich je dětmi
chudých cihlářských dělníků, dělníků z nezdravých
továren na výrobu cementu, umělého hedvábí, ze-
mědělských dělníků ze dvorů a trpí, bohužel, již
mnoho pobytem v nezdravých domovech. Proto by
alespoň ve škole, v níž ztráví většinu dne, neměly
trpěli zimou a nedostatkem zdravotně i pedago-
gicky vyhovujících místností.
Proto táží se podepsaní pana ministra školství
a národní osvěty, zda
1. je mu znám pedadogicky i zdravotně závadný
stav budovy českých škol v Lovosicích,
2. je ochoten, naříditi urychlené řešení přístavby
této školní budovy s ohledem na naléhavou potřebu
tamního českého obyvatelstva,
3. je ochoten naříditi, aby v celé budově českých
škol v Lovosicích bylo zařízeno ústřední topení?
V Praze dne 14. prosince 1937.
Ježek,
inž. Protuš, špaček, dr inž. Toušek, J. Sedláček,
dr Novotný, Holeček, dr Rašín, dr Domin, dr
Štůla, Chmelík, Knebort, dr Klíma, Suroviak, Da-
nihel, Dembovský, Drobný, Haščík, Florek, Kendra,
salát, dr Sokol.
1188/V.
Interpelace
poslance Jana Sedláčka
ministru sociální péče
o nutnosti novelisace úrazového pojištění,
případně vydání zvláštního nařízení,
že podniky a ústavy i jednotlivci užívající
malých elektrických motorků nebo ústřed-
ního parního topení jsou z povinnosti
úrazového pojištění vyňati.
Užívání malých elektrických motorků se tak
rozšířilo v područích, ústavech i v rodinách, že se
stávají pomalu předmětem denní nebo pravidelné
potřeby. Tyto malé elektrické strojky s malým
motorkem nahradily dřívější ruční strojky a různá
nářadí a jsou úplně bezpečné. Povinnost platiti
úrazové pojištění za všechny zaměstnance pod-
niku, který užívá malého motorku, brzdí rozvoj a
všeobecné používání těchto malých elektrických
strojků s elektrickým pohonem. Proto jest nutnou
revise úrazového pojištění po této stránce, nebo
vydání zvláštních nařízení v tomto směru. Malé
elektrické motorky do určitého výkonu, který by
byl stanoven odborníky, by mely být proto vy-
jmuty z povinného úrazového pojištění a tím
usnadněno a rozšířeno jejich používání.
Stejně užíváni' ústředního parního topeni jest
tak všeobecným, že stává se směšným požadavek,
5
aby úrazovému pojištění podléhaly i ty osoby,
které snad sedí, nebo jsou zaměstnány v místnos-
tech s topným tělesem i když parní kotel je třeba
docela jinde.
Proto táží se podepsaní pana ministra sociální
péče,
1. zda hodlá věnovati této věci svou pozornost
a vydati buďto příslušné nařízení o úrazovém po-
jištění při užívání malých strojků s elektrickým
pohonem nebo předložiti novelu úrazového po-
jištění, dle něhož uživatele malých strojků s elek-
trickým pohonem by byli osvobozeni od povinnosti
úrazového pojištění,
2. zda hodlá podrobiti revisi také ustanovení
o úrazovém pojištění při ústředním parním
topení?
V Praze dne 1. prosince 1937.
J. Sedláček,
Drobný, Kendra, dr Domin, dr Štůla, Chmelík,
Knebort, dr Klíma, Ježek, Longa, Florek, Danihel,
Dembovský, Haščík, Slušný, dr Rabín, Holeček,
dr Novotný, špaček, inž. Protuš, dr inž. Toušek,
dr Sokol.
1188/VI.
Interpelace
poslance dra Vlastimila Klímy
ministrům zahraničních věcí, železnic
a vnitra
o národnostních a jazykových poměrech
a o přehmatech říšsko-německých státních
zaměstnanců na nádraží v Chebu.
Ačkoliv podle nedávné mezistátní dohody má
nadále osobní nádraží v Chebu s příslušnými bu-
dovami býti ve správě československé a nákladní
nádraží s příslušnými budovami ve správě říšsko-
německé, pokračuje detailní provedení této dohody
velmi pomalu. V jižní části hlavní nádražní budovy
v Chebu jest ku příkladu vedle našeho celního
úřadu umístěn německý celní úřad a německá pa-
sová kontrola. Kromě vnějšího nápisu při vchodu
s nástupiště jsou tyto německé úřadovny označeny
výhradně německými nápisy a výhradně v tomto
jazyce jsou tam vyvěšeny také všechny úřední vy-
hlášky. Stejně je tomu u německé výdejny jízde-
nek. Naše úřadovny na chebském nádraží jsou
podle zdejších předpisů označovány dvojjazyčně,
úřadovny německé však výhradně německy.
V nádražní budově jsou umístěny tři automaty
s cukrovinkami a jedna osobní automatická váha.
Za dřívějšího stavu automaty tyto obsluhovali
a příslušnou provisi z jejich výtěžku pobírali tři
říšsko-němečtí portýři. Ačkoliv podle nové úpravy
osobní nádraží je v československé správě a říšsko-
němečtí vrátní byli nahrazeni československými,
výtěžek z provozu automatů výše uvedených až
dosud zůstává dřívějšímu vrátnému, jenž jest za-
městnancem říšsko-německých drah.
Podatelnu zavazadel v nádražní budově má pro-
pachtovánu občan německé národnosti Zeidler,
jenž zaměstnává 12 nosičů, z nichž pouze jeden je
Čech. Za to přes opětované výtky zaměstnával po
dlouhou dobu nosiče německé národnosti, jenž byl
odsouzen ke 4 měsícům žaláře pro delikt podle
§ 2 zák. na ochranu republiky. S nosiči, jež pan
Zeidler zaměstnává, se češti cestující nemohou
dorozuměti.
Počínání říšsko-německých státních zaměst-
nanců, služebně exponovaných na chebském ná-
draží a to zejména zaměstnanců německé pasové
služby, vystupujících v civilu bez jakéhokoliv
označení úřední hodnosti, je předmětem neustá-
lých incidentů, neboť německé orgány postupují
briskně, přestupují na našem území pravomoc, a
dochází k častým výstupům mezi nimi na jedné a
cestujícími a našimi úředními orgány na druhé
straně. V tomto smyslu je na chebském nádraží
dnes už pověstný orgán říšsko-německé pasové
služby Opich. Tak dne 22. března t. r. měl při vý-
konu služby o 13. hod. v revisní síni říšsko-něm.
celního úřadu výstup s českoslov. cestujícím, od-
jíždějícím clo Paříže, poněvadž tento nechtěl s ním
mluviti na území naší republiky německy. Po
skončení debaty s tímto cestujícím obrátil se ve-
řejně a obhroublým způsobem Opich na zaměst-
nance čsl. celní služby, jenž rovněž u vlaku úředně
intervenoval, a osopil se na něho, že jednání čsl.
cestujícího schvaloval. Napadený zaměstnanec čsl.
celní služby učinil o tomto případu úřední hlášení.
Dne 14. července t. r. zadrželi orgánové ně-
mecké služby Opich a Schneider o 14´15 hod.
v rychlíku č. D 147 po provedené prohlídce pasů
ve vagóně dámu, jež je českoslov. státní přísluš-
nicí a bydlí v Norimberce u svých rodičů. Se
strany německých orgánů bylo jí po zjištění všech
jejích osobních dat a místa pobytu ostře vytýkáno,
že na peronu hovořila s občanem židovského pů-
vodu a bylo jí vyhrožováno, že jmenovaní orgá-
nové se postarají, aby byla z Německa vyhoštěna.
Výstup tento dál se veřejně a nepřípustným způ-
sobem. Postižená si na to s pláčem stěžovala čsl.
státním orgánům.
Dne 25. července 1937 po skončení prohlídky
cestujících rychlovlaku č. 179 o 17'40 hod. vytáhl
německý celní orgán z kapsy polskému státnímu
příslušníku, bydlícímu v Karlových Varech, ja-
kýsi dopis a na základě tohoto zjištění jej odvedl
do kanceláře něm, celního úřadu. Podle sdělení,
učiněného vrch. respicientu čsl. celní služby, stalo
se tak za účelem provedeni valutové prohlídky.
Čsl. státní orgánové pozorovali pak, že zadržený
pláče a volá k nim o pomoc. Přiskočil také k oknu
úřadovny, avšak byl ihned německým celním orgá-
nem stržen zpět. Na to byl zadržený polský občan
odváděn k vlaku, pokoušel se vytrhnouti se, avšak
byl udeřen orgánem něm. pasové služby tak prudce
do hlavy, že zakolísal a zachytil se železného zá-
bradlí mezi kolejemi. Německý orgán popadl ho
pak za ruku a za krk a odvlekl ho do vlaku, odjíž-
dějícího do Wiesau v Německu.
Na podzim tohoto roku rozkřikl se v místnosti
německé celní revise zmíněný německý orgán
Opich zcela bez příčiny na cestujícího dánského
příslušníka slovy: "Marsch, alles heraus. " Když
tento si chtěl zjistit jeho jméno, nedostalo se mu
6
odpovědi, a teprve českoslov. zaměstnanci upozor-
nili postiženého, že měl co činiti s říšským
Němcem.
Výstupy tohoto druhu, při nichž uvedeni ně-
mečtí orgánové pasové služby vystupují v civilu
bez označení, mohou sváděti cestující cizince
k mylné domněnce, že takovým způsobem se cho-
vají českoslovenští státní zaměstnanci.
Výše uvedené případy jsou zjištěny úředním
hlášením čsl. státních zaměstnanců u našich ná-
dražních celních a finančních úřadů.
Zajímavo je, že německý zaměstnanec Opich a
ostatní němečtí státní zaměstnanci, kteří se velmi
často mění, ačkoliv projevují ostře své německé
smýšlení, vyhledávají v Chebu styky s domácím
obyvatelstvem národnosti české i německé. Bydlí
v Chebu a svobodně konají výlety i s fotografic-
kými aparáty v pohraničním území, zajíždějí také
do Mar. Lázní a až do Plzně. Naproti tomu naši
úřední orgánové, pokud se služebně dostanou na
německé území, jsou předmětem bedlivého sle-
dování.
Jest dále nutno uvésti, že i po převzetí osobního
nádraží v Chebu do čsl. správy vykonávají na ná-
draží a na kolejích službu členové bavorské ná-
dražní policie, ozbrojení revolvery a provázení
psy, což je při nejmenším zbytečné.
Tážeme se proto pánů ministrů, jsou-li ochotni
1. zakročiti, aby provedení rozdělení správy
v chebském nádraží bylo co nejvíce uspíšeno,
2. zakročiti, aby v chebské nádražní budově
byly označeny nejen místnosti, ale také všechny
vyhlášky německé celní úřadovny, pasové kontroly
a výdejny jízdenek rovněž v českém jazyku,
3. zakročiti, aby cukrovinkové automaty a auto-
matická váha v budově osobního nádraží v Chebu
byly svěřeny do péče vrátných českoslov. želez-
niční služby,
4. zakročiti, aby v podatelně zavazadel byly za-
městnávány jako nosiči státně spolehlivé síly,
znalé českého jazyka?
5. zakročiti cestou diplomatického jednání, aby
zaměstnanec německé celní služby na nádraží
v Chebu, Opich, byl pro nepřípustný způsob jed-
nání s cestujícími na našem státním území odtud
odeslán a aby též ostatní orgánové německých
úřadů byli poučeni svými nadřízenými, že na cizí
půdě musí si počínati způsobem taktním?
6. provésti všechna opatření, aby němečtí státní
orgánové při službě na nádraží v Chebu nevyvo-
lávali malicherná nedorozumění s našimi pohra-
ničními státními orgány, kteří konají ohleduplně
a prozíravě svoji těžkou službu?
7. zakročiti, aby orgánové německé pasové
služby, pokud vystupují na našem státním území
v civilu, byli označeni dobře viditelnou páskou na
rukávě nebo větším odznakem na prsou, kdež by
jejich úřední funkce byla jasně uvedena spolu se
státní příslušností?
8. zakročiti, aby němečtí státní zaměstnanci, slu-
žebně u nás exponovaní a na našem území bydlící,
nezneužívali blahovůle našich úřadů a plné osobní
svobody a aby s nimi bylo nakládáno zcela tak,
jako je nakládáno v Německu s našimi státními
zaměstnanci, služebně tam exponovanými?
9. učiniti opatřeni, aby z chebského nádraží byla
odstraněna ozbrojená bavorská nádražní policie?
V Praze dne 1. prosince 1937.
Dr Klíma,
dr Domin, dr Štůla, Chmelík, Knebort, Suroviak,
Florek, Drobný, Haščík, Špaček, Kendra, Dem-
bovský, dr Novotný, Slušný, dr inž. Toušek, Ho-
leček, J. Sedláček, inž. Protuš, Ježek, dr Rášín,
dr Sokol, Danihel.
1188/VII.
Interpelace
poslance Františka Ježka
ministru školství a národní osvěty
o postavení budovy pro českou státní školu
v Hodonicích u Znojma.
česká státní škola v Hodonicích byla zřízena
r. 1921 a při této škole od r. 1928 povolena ma-
teřská školka, která však nemohla býti otevřena
pro nemožnost získání vhodných místností.
Nynější prozatímní umístění školy naprosto ne-
vyhovuje, je hygienicky závadné, místnost je velmi
studená a nedá se dobře ani vytápěti ani větrati.
Vchod do školy vede přes dvůr kolem hnojiště,
síň je společná se síní majitele domu a do třídy
se musí jíti přes starou kuchyň a není ani řádných
záchodů.
V obci není jiných vhodných místností, které
by mohly býti pro školu pronajaty.
školu navštěvuje v přítomné době 15 žáků a jich
počet se v nejbližší době zvýší.
Rodiče dětí, nyní školu navštěvujících, stále si
stěžují, že jejich děti pobytem v nezdravé míst-
nosti stále churaví a poukazují na to, že budova
německé školy je moderně vybudována a potřeb-
nými místnostmi vybavena, kdežto česká státní
škola trpí nedostatečným a nevhodným umístěním.
Podepsaní táží se pana ministra školství a ná-
rodní osvěty:
1. zda je mu známo toto nevhodné a nezdravé
umístění české školy v Hodonicích u Znojma a
2. zda je ochoten naříditi, aby došlo k stavbě
budovy pro českou státní školu v tomto místě a
to v době co nejkratší?
V Praze dne 30. listopadu 1937.
Ježek,
dr Klíma, Danihel, Florek, Slušný, dr Domin, dr
Novotný, Knebort, Haščík, Kendra, Dembovský,
Drobný, inž. Protuš, J. Sedláček, Chmelík, dr inž.
Toušek, Šalát, dr Štůla, dr Rašín, Špaček, Ho-
leček, dr Sokol.