16
dobu 12 měsíců (52 týdnů) od tohoto zvýšení
zvláštní pensijní příspěvek.
(2) Tento činí polovinu částky, o niž se
takto zvýšila měsíční částka pensijní (pro-
visní) základny, nejvýše však rozdíl mezi
dosavadním úhrnným stálým služebním pří-
jmem (bez výchovného a přídavků na děti)
po odečtení pensijního příspěvku a srážky
podle § 1 nebo § 4 tohoto zákona a úhrnným
stálým služebním příjmem (bez výchovného
a přídavků na děti) po nastalém zvýšení pen-
sijní základny, vypočteným podle skupiny
míst, podle níž byl zaměstnanci vyměřen do-
savadní služební plat, po odečtení pensijního
příspěvku a zmíněné srážky. O zaokrouhlení
tohoto příspěvku platí ustanovení § 140,
odst. 3 platového zákona,, a obdobná ustano-
vení.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců
neplatí pro zvýšení pensijní (provisní) zá-
kladny nastavší v důsledku přiznání nebo zvý-
šení služebních přídavků strážních (četnic-
kého přídavku, strážního a hodnostního pří-
davku stráže bezpečnosti, hraničního stráž-
ního přídavku a strážního přídavku finanční
stráže a strážního přídavku dozorců vězňů).
(4) Snížili se pensijní základna (na př.
zmenšením nebo zánikem služebního přídav-
ku) dříve, než uplyne dvanáctiměsíční lhůta,
jest zvláštní pensijní příspěvek na dobu zbý-
vající do této lhůty nově upraviti, po případě
zastaviti od doby, kdy nastalo snížení pen-
sijní základny; dojde-li po snížení pensijní
základny opětně k jejímu zvýšení, jest do po-
vinnosti zaměstnancovy, platiti opět zvláštní
pensijní příspěvek, započítati zvláštní pen-
sijní příspěvek zaplacený před tím za zvýšení
pensijní základny, které zaniklo.
§ 9.
Ustanovení § 31, odst. 2, druhé věty zákona
č. 221/1925 Sb. z. a n., o nemocenském po-
jištění veřejných zaměstnanců, neplatí, po-
kud jde o provádění §§ 1 až 8 tohoto zákona.
Díl III.
Vánoční příspěvek.
§ 10.
Vánoční příspěvek podle zákona ze dne
14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., se nevyplácí.
17
Část druhá.
Změna některých předpisů o odpočivných
(zaopatřovacích) platech.
§11.
(1) Zaměstnanci jsou povinni platiti pen-
sijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny.
V poměru k této sazbě se zvýší také sazba
pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří, ma-
jíce právo na výhodnější než jednoduché za-
počtení služebních let, platili před 1. lednem
1933 pensijní příspěvek vyšší než 6%.
(2) Pensijní příspěvek se sráží v měsíč-
ních částkách ze služebního platu.
(3) Pensijní příspěvek jsou povinni platiti
zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na
dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez
platu, jestliže se jim doba takové dovolené za-
počítává pro výměru výslužného.
(4) Předcházejícími odstavci se nahrazuje
ustanovení § 165 platového zákona a ustano-
vení jemu odpovídající.
(5) úplné nebo částečné osvobození od pla-
cení pensijního příspěvku, jehož bylo nabyto
podle dříve platných předpisů, zůstává ne-
dotčeno.
(6) Ustanovení předcházejících odstavců
platí obdobně i pro pensijní příspěvky stano-
vené jinými předpisy.
§12.
(1) Má-li státní zaměstnanec v činné služ-
bě, který jest v ní účasten pensijního zaopa-
tření, nárok na státní odpočivné platy, po-
zbývá tohoto nároku dnem předcházejícím
dnu, od kterého přísluší plat z činná služ-
by. Pokud by úhrnné odpočivné platy pří-
slušely vyšší částkou, než činí úhrnný plat
z činné služby, přísluší po dobu činné služby
rozdíl. Nepřesahuje-li úhrnný plat z činné
služby se zmíněným rozdílem 15. 000 Kč roč-
ně, vyplácí se částka odpovídající odpočiv-
nému platu do té výše, pokud úhrn obojích
platů nepřesáhne uvedenou hranici.
(2) Nedosáhne-li takový zaměstnanec při
skončení činné služby, v odstavci 1 zmíněné,
nároku na odpočivný plat z této služby, na-
bývá opět nároku na zaniklý odpočivný plat;
jinak je doba rozhodná pro dřívější výslužné
(bez doby připočtené podle § 62 služební
pragmatiky a obdobných ustanovení) dosa-
vadní měrou započitatelná pro nárok na vý-
18
služné a jeho výměru ze služebního poměru
uvedeného v odstavci předcházejícím. Pokud
nejde o ustanovení ve stejném služebním po-
měru, jsou dále ze započtení vyloučeny doby,
započtené podle § 83 zákona ze dne 17. února
1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích
zaopatřovacích, nebo § 23 zákona ze dne
4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým
se upravují některé služební poměry četnic-
tva a některé četnické požitky, zejména od-
počivné a zaopatřovací.
§ 13.
(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě, který
má více než jeden státní odpočivný plat, má
nárok pouze na jeden z nich podle vlastní vol-
by, ostatní nároky zanikají; dokud nebude
volba vykonána, jest vypláceti odpočivný plat
nejvyšší.
(2) Zvolí-li si odpočivný plat, který vyplý-
vá z poslední služby, jest tento odpočivný plat
znovu podle příslušných předpisů vyměřiti
tak, že k době pro jeho výměru rozhodné při-
počte se doba, která byla rozhodnou pro vý-
měru zaniklého odpočivného platu.
(3) Zánikem odpočivných platů nesmí cel-
kové odpočivné příjmy klesnouti pod částku
12. 000 Kč ročně.
§ 14.
Ustanovení odstavců 1 a 3 předcházejícího
paragrafu platí obdobně také pro pozůstalé
po státních zaměstnancích s odchylkou, že
mez stanovená v odstavci 3 určuje se částkou
9. 000 Kč. Setkají-li se dva nebo více nároků
na státní zaopatřovací platy, nastává zánik
dnem, kdy se tyto nároky setkávají.
§ 15.
(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě nesmí
vykonávati s úmyslem výdělečným činnost, po
případě provozovati podnik nebo zúčastniti se
na podnicích nebo činnostech, po případě býti
v podnicích zaměstnán, bylo-li by to proti
zájmům státu nebo na újmu vážnosti stavu,
zejména mohl-li by při této činnosti využitko-
vati svého dřívějšího úředního postavení.
(2) Přestoupení tohoto zákazu se trestá
disciplinárně, při čemž lze uložiti i trest čás-
tečného neb úplného odnětí odpočivných ná-
roků, a to i kdyby tento trest podle jiných
platných ustanovení nemohl býti uložen.
19
§ 16.
O) Státní zaměstnanec ve výslužbě, který
odešel do výslužby na základě průkazu nezpů-
sobilosti a nedosáhl ještě věkové hranice sta-
novené pro nárok na přeložení do výslužby
bez průkazu nezpůsobilosti, je povinen podro-
biti se k výzvě úřední lékařské prohlídce, zda
nezpůsobilost ke službě ještě trvá; při tom
je zvláště přihlédnouti k jeho zaměstnání ve
výslužbě.
(2) Úřad sdělí zaměstnanci obsah lékařské-
ho posudku. Bylo-li uznáno, že nezpůsobilost
ke službě pominula, je zaměstnanec povinen
do 30 dnů od doručení tohoto sdělení prohlásiti,
že jest ochoten k úřední výzvě nastoupiti čin-
nou službu nebo přijmouti odbytné (odst. 6)
na místě všech nároků, vyplývajících ze slu-
žebního (pensijního) poměru pro něho a jeho
příslušníky. Odvolání takového prohlášení
nemá právní účinnosti.
(3) Prohlásil-li zaměstnanec, že jest ocho-
ten nastoupiti činnou službu, vyplácí se mu až
do doby, kdy bude do činné služby povolán,
odpočivný plat, po případě se znovu vyměří
bez ohledu na doby připočtené z důvodu ne-
způsobilosti ke službě (§ 62 služební pragma-
tiky, § 157 platového zákona a obdobná usta-
novení).
(4) Neuposlechne-li zaměstnanec výzvy
k lékařské prohlídce nebo nepodá-li prohlá-
šení ve lhůtě stanovené v odstavci 2, nebo
nenastoupí-li k výzvě službu na místě mu
určeném, zastavuje se výplata odpočivného
platu až do doby, kdy odpadla příčina zasta-
vení výplaty, nejdéle však do doby, kdy do-
sáhne věkové hranice v odstavci 1 zmíněné.
(5) Nastoupí-li činnou službu, zaniká nárok
na dosavadní odpočivný plat a přísluší mu
dnem následujícím po zániku odpočivného
platu služební plat podle posléze náležejícího
služebního platu, a nebyl-li tento vyměřen
podle platového zákona (obdobných ustano-
vení), podle § 198 téhož zákona (obdobných
ustanovení).
(6) Odbytné se vyměří 15% pensijní zá-
kladny za každý celý rok skutečné služby pro
výměru odpočivných platů započitatelný, nej-
výše čtyřnásobkem pensijní základny.
(7) Poskytnutí odbytného vylučuje vydání
převodní částky podle § 114 zákona ze dne
21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách, § 240 zákona ze dne 9. října 1924,
20
č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve zněni
vládního nařízení ze dne 15. června 1934,
č. 112 Sb. z. a n., a zákona ze dne 11. července
1934, č. 146 Sb. z. a n., a § 124 zákona ze dne
10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění
osob samostatně hospodařících pro případ
invalidity a stáří, jakož i vrácení pensijních
příspěvků.
§ 17.
1) Vzdá-li se státní zaměstnankyně podlé-
hající ustanovením platového zákona nebo
předpisům na základě jeho § 210, odst.. 1 vy-
daným, která byla 1. ledna 1933 již provdána,
nebo která se později provdala nebo provdá,
dobrovolně služby, obdrží, má-li alespoň 5 roků
skutečné služby pro výměru odpočivných
platů započitatelných, místo případného ji-
ného odbytného za každý celý rok takovéto
služby 15% pensijní základny, nejvýše však
čtyřnásobek pensijní základny jako odbytné.
(2) Ustanovení odstavce 7 předcházejícího
paragrafu platí stejně.
§ 18.
Odpočivnými platy ve smyslu §§ 12, 13, 15
až 17 a 20 tohoto zákona se rozumějí také
zaopatřovací platy vojenských osob, jakož i za-
opatřovací platy pomocných zřízenců.
§ 19.
Není-li jinak stanoveno, zaniká nárok, po
případě odpočivný (zaopatřovací) plat se za-
stavuje nebo snižuje koncem měsíce, v němž
nastal důvod pro zánik (zastavení, snížení),
nárok pak obživuje po případě zastavení nebo
snížení výplaty odpočivného (zaopatřovacího)
platu pomíjí koncem měsíce, v němž odpadl
důvod pro zánik nároku po případě zastavení
nebo snížení výplaty.
§ 20.
Má-li poživatel (požívatelka) státního
odpočivného (zaopatřovacího) platu vedle od-
počivných (zaopatřovacích) platů stálý výdě-
lečný příjem podrobený dani důchodové, sni-
žuje se výplata odpočivných (zaopatřovacích)
platů o polovinu částky výdělečného příjmu.
Tímto snížením nesmí úhrn odpočivných (za-
opatřovacích) platů a výdělečného příjmu
klesnouti pod částku 24. 000 Kč ročně, do kte-
réžto částky se nepočítají výchovné, přídavky
na děti a příspěvky na výchovu.
21
(2) Až do pravoplatného vyměření daně
důchodové provede se snížení výplaty státního
odpočivného (zaopatřovacího) platu podle
předcházejícího odstavce prozatímně.
§21.
(1) Vdově, která je o 20 let mladší svého
manžela a nabyla nebo nabude po 31. prosinci
1933 nárok na zaopatřovací plat, přísluší za-
opatřovací plat ve výměře snížené o 10%, a
je-li mladší o více roků, vždy o další 2% za
každý celý rok přesahující věkový rozdíl 20
roků. žila-li však taková vdova v tomto man-
želství nepřetržitě přes 5 roků, snižuje se pro-
cento srážky za každý započatý rok manžel-
ství přesahující 5 roků o 2%, pokud se týče
o 4%, vzešlo-li z tohoto manželství dítě, až
bude dosažena normální výměra zaopatřova-
cího platu. Nejnižší roční výměra vdovské
pense zůstává však podle tohoto ustanovení
zachována.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce
platí obdobně pro osoby, jichž se týká usta-
novení čl. I, § 5, odst. 2 a 3 zákona č. 2/1920
Sb. z. a n. neb obdobných předpisů.
§22.
Ustanovení § 1, č. 1, odst. 2, druhé věty
zákona ze dne 23. července 1919, č. 457 Sb.
z. a n., o připočtení válečných let státním
zaměstnancům, neplatí.
Část třetí.
Ustanovení všeobecná.
§23.
(1) Státními zaměstnanci ve smyslu tohoto
zákona se rozumějí všichni zaměstnanci státu,
ústavů, podniků a fondů státních nebo státem
spravovaných, ať jde o služební poměr ve-
řejnoprávní či smluvní.
(2) Pokud jde o soudce, platí ustanovení
části čtvrté.
§24.
Ustanovení tohoto zákona platí i pro
a) učitele, jichž se týče zákon ze dne 24.
června 1926, č. 104 Sb. z. a n., p úpravě pla-
tových a služebních poměrů učitelstva obec-
ných a občanských škol (učitelský zákon),
b) profesory diecesních učilišť theologic-
kých (§ 211 platového zákona),
22
c) nestátní profesory středních škol, učitel-
ských ústavů a jiných vyšších učilišť na
Slovensku a Podkarpatské Rusi,
d) duchovní kongruálních církví a nábožen-
ských společností státem uznaných případně
recipovaných (zákon č. 122/1926 Sb. z. a n. )
a pro poživatele zaopatřovacích platů podle
§ 5, odst. 3, zmíněného zákona, pokud není
jinak stanoveno (§ 4 tohoto zákona),
e) osoby, jichž se týče zákon č. 70/1930
Sb. z. a n., a pro ostatní příjemce odpočivných
a zaopatřovacích platů vyplácených státní
správou železniční, při čemž smluvní výhrady
odporující účelu tohoto zákona se ruší,
f) pozůstalé po osobách uvedených pod
písm. a) až e),
pokud nespadají již pod ustanovení § 23,
odst. 1.
§25.
Zaměstnanci uvedení v § 23 a § 24 písm.
a) až d) tohoto zákona, kteří mají normální
pensijní nároky, t. j. nároky spojené s mí-
stem jimi zastávaným, nebo nabudou těchto
nároků po ukončení stanovené služební doby
nebo stanoveného prozatímního postavení,
jsou vyňati z pojistné povinnosti podle zá-
kona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n.,
o pensijním pojištění soukromých zaměst-
nanců ve vyšších službách.
§26.
(1) Ustanovení tohoto zákona platí ob-
dobně pro zaměstnance veřejnoprávních kor-
porací a ústavů, uvedených v § 212, odst. 1
platového zákona, pokud příslušná veřejno-
právní korporace (ústav) neprokáže, že opa-
tření podle těchto ustanovení není k zacho-
vání rovnováhy v jejím hospodářství zapo-
třebí.
(2) Ustanovení tohoto zákona však neplatí
potud, pokud by po jejich provedení nároky
zaměstnancovy klesly pod míru práv a ná-
roků státního zaměstnance stejné nebo rovno-
cenné kategorie a stejných služebních jakož
i rodinných poměrů.
(3) Tyto korporace (ústavy) jsou povinny
na vyzvání oznámiti a prokázati úřadu stano-
venému v § 212, odst. 4, platového zákona,
že a jak provedly opatření podle tohoto zá-
kona a jaká roční úspora tím vzejde.
(4) Neprovede-li korporace (ústav) opa-
tření podle tohoto zákona, krátí se příděly, na
které není zákonný nárok, subvence, jiné
23
příspěvky a podpory z prostředků státních
o úspory, jež by z provedení oněch opatření
vyplývaly, po případě se přihlédne k této
úspoře při schvalování rozpočtu a povolování
přirážek.
(5) Totéž platí, byla-li provedena perso-
nální opatření, která by byla obcházením
tohoto zákona.
§ 27.
K opatřením podle §§ 7, 12 až 14 a 20 to-
hoto zákona a podle §§ 17, 19 až 21 zákona
ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n.,
o úsporných opatřeních ve veřejné správě, je
příslušný úřad, jehož likvidující orgán zaři-
zuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích)
platů, nejsou-li opatření ta vyhrazena nad-
řízenému ústřednímu úřadu.
§ 28.
(1) Osoba, které příslušejí aktivní, odpo-
čivné (zaopatřovací) platy, jest povinna,
pokud se podle platných předpisů nepřihlíží
k nim z moci úřední, ohlásiti skutečnosti,
které mají vliv na trvání nebo výši těchto
platů, u služebního úřadu, pokud jde o aktiv-
ní platy, jinak u úřadu, jehož likvidující
orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopa-
třovacích) platů.
(2) Opravné prostředky proti rozhodnutím
vydaným podle tohoto zákona nemají odklá-
dacího účinku.
(3) Disciplinární (trestní) odpovědnost za
nesplnění ohlašovací povinnosti nebo za ne-
správné údaje zůstává nedotčena.
§ 29.
Vláda se zmocňuje, aby vhodnými opatře-
ními vyrovnala nesrovnalosti, které by z pro-
vádění tohoto zákona vznikly.
§ 30.
Případné nároky na jakýkoliv doplatek pří-
jmu služebního (odpočivného, zaopatřova-
cího), vzniklé neb uplatňované z titulu neplat-
nosti právních předpisů o úsporných opatře-
ních personálních, zanikají, ať by vznikly
nebo by byly uplatněny kdykoliv.
část čtvrtá.
§ 31.
(1) Ustanovení tohoto zákona, vyjímajíc
§ 4, § 18, § 23, odst. 1, §§ 24, 26 a 30, platí
obdobně i pro soudce.
24
(2) Ustanovení § 8 neplatí pro zvýšení pen-
sijní základny podle § 14 zákona ze dne 1. čer-
vence 1937, č. 186 Sb. z. a n., o úpravě někte-
rých platových poměrů soudců se zřetelem
k úsporným opatřením personálním.
(3) Ustanovení zákona č. 186/1937 Sb. z.
a n. se ruší s výjimkou ustanovení § 14 a § 15,
věty první.
§ 32.
O) Případné nároky soudců na jakýkoliv
doplatek příjmu služebního (odpočivného, za-
opatřovacího), vzniklé neb uplatňované z ti-
tulu neplatnosti právních předpisů o úspor-
ných opatřeních personálních, zanikají za
dobu od 1. ledna 1935, ať by vznikly nebo by
byly uplatněny kdykoliv.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně
i pro úředníky uvedené v § 53 platového
zákona.
Část pátá.
Ustanovení závěrečná.
§33.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem
1. ledna 1938. Platnost ustanovení §§ 1 až
10, jakož i ustanovení druhé věty odstavce 1
§ 20 se končí 31. prosincem 1938.
(2) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbý-
vají platnosti veškerá dosud platná ustano-
vení zákonů a vládních nařízení o úsporných
opatřeních personálních.
§34.
(1) Po dobu účinnosti jednotlivých usta-
novení tohoto zákona pozbývají platnosti
všechna ustanovení, týkající se zaměstnanců,
pro něž platí tento zákon, a obsažená v před-
pisech, smlouvách neb ujednáních, která mu
odporují, po případě nejsou s ním v souladu.
Hromadné smlouvy dělnické nejsou tímto
zákonem dotčeny.
(2) Ustanovení o srážkách nelze použíti
oproti osobám, jejichž služební poměr jest
založen na individuelních smlouvách, byly-li
jejich platy v době počínající rokem 1931 již
stejnou měrou sníženy.
§35.
Tento zákon provedou všichni členové vlády.
25
Resoluce.
1. Nakoľko jestvujú doposial' ešte veľké rozdiele služobných výloh pri úradných
cestách medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou a západnými zemiami, vyzývá sa
vláda, aby urychlené vydala úpravu služobných výloh dl'a § 147 platového zákona.
2. Vláda se vyzývá, aby uvažovala o uvolnění zákazu vypláceti vánoční příspěvek.
Nedovolují-li poměry vypláceti vánoční příspěvek v rozsahu zákona č. 144/1930 Sb. z.
a n., buďtež vánoční odměny, nyní udělované v některých jiných resortech indivi-
duálně, vypláceny z prostředků k tomu účelu k disposici jsoucích poměrně a všem
veřejným zaměstnancům. Tím nechť nejsou dotčeny odměny za mimořádné a zvláštní
výkony.
Státní tiskárna v Praze. - 6734-37.