12
mina se, že stát tu ztrácí i valnou část po-
platků z převodů mezi živými, ježto zvláště
jmění nemovité u subjektů ekvivalentu
podrobených řidčeji se převádí než u osob
jiných. Zmíněné neshody jsou však také
důvodem k výslovnému ustanovení (jak
shora uvedeno), že i ekvivalentní subjekty
podléhají řádným poplatkům, že však se
jim poskytuje ďaněprosté spatium 10 let.
Též judikatura není v úsudku o účelu po-
platkového ekvivalentu jednotná. Tak na
př. Budw. 7770 F pokládá ekvivalent za su-
rogát dědického poplatku. Budw. 776 F a
Boh. 2834 připouštějí jej jako náhradu
všech poplatků z převodu jmění, tedy
i z převodů mezi živými.
Tato konstrukce poplatkového ekviva-
lentu se uchovala až do dnešní doby bez
valných změn. Nepočítajíc částečné zvýšení
25%ní přirážky na 50% (viz níže) nedošlo
ani k přiměřenému zvýšení poplatkového
ekvivalentu, když byly značně zvýšeny
sazby poplatku převodního i poplatků dě-
dických (dnes daně dědické) zvláště v le-
tech 1920 a 1921.
K zákonu č. 89/1862 ř. z., pokud jednal
o ekvivalentu, jest ještě připomenouti. bod
10 prováděcího nařízení č. 102/1862 ř. z.
a výnos č. 29/1864 ř. z. o použití předpisů
o poplatkovém ekvivalentu na akciové a
ostatní výdělkové společnosti.
Další změny ustanovení o poplatkovém
ekvivalentu byly tyto: § 22 zák. č. 20/1864
ř. z. snížil 3%ní sazbu z nemovitostí pro
ekvivalentní subjekty druhé skupiny shora
uvedené na 1'5%, tedy na výši, stanovenou
v původním vládním návrhu, parlamentem
změněném.
Zákonem č. 33/1872 ř. z. byla stanovena
splatnost ekvivalentu v anticipačních čtvrt-
letních splátkách, t. j. 1. ledna, 1. dubna,
1. července a 1. října a povinnost k úrokům
z prodlení počínajíc následujícím dnem po
těchto termínech. § 1 zák. č. 98/1877 ř. z.
byla v pozn. 2, písm. e) k saz. pól. 57/106
B e) změněna částka ročního důchodu jako
hranice pro osvobození majitelů beneficií.
§ 6, odst. 2, písm. b) cís. nařízení č. 281/
1916 ř. z. zvýšil 25%ní shora zmíněnou při-
rážku k poplatkovému ekvivalentu na 50%,
takže skutečné sazby činí 4'5% resp. 2'25%.
Pro světské obce, okresy a země zůstala
v platnosti přirážka pouze 25% (§ 6, odst.
5 cit. nař. ), takže příslušná sazba činí
3'75%, resp. 1'875%. § 31 žák. č. 337/1921
Sb. z. a n. zrušil poznámku 1 k pól. 57/106
B e), podle níž se ekvivalentní povinnost
nevztahuje na výdělkové společnosti, které
byly zřízeny jen na doživotí společníků nebo
jejich dědiců nebo nejdéle na 15 let. Totéž
ustanovení dalo nové znění pozn. 2, písm. b)
k cit. saz. položce.
Řada specielních ustanovení, většinou
v zákonech mimoberních se nalézajících,
přinesla později různé úlevy a osvobození
pro některé ekvivalentní subjekty (viz
zvláštní část důvodové zprávy).
Na základě poznámky 2 k saz. pol. 57/106
B, která zůstala až dosud v platnosti, bylo
vydáno nejen nařízení č. 181/1850 ř. z.
shora zmíněné, ale též další zvláštní před-
pisy pro každé ukládací období (decenium).
Takový předpis vyšel nařízením minister-
stva financí č. 187/1860 ř. z. pro II. uklá-
dací období, výnosy ministerstva financí č.
76/1870 ř. z., č. 102/1880 ř. z. a č. 101/1890
ř. z. pro III., IV. a V. ukládací období, na-
řízením ministerstva financí č. 120/1900 ř.
z. pro VI. a č. 186/1910 ř. z. pro VII. uklá-
dací období, za republiky pak vládními na-
řízeními 587/1920 Sb. z. a n. pro VIII. de-
setiletí a č. 184/1930 Sb. z. a n. pro IX.
desetiletí. Tato t. zv. decenální nařízení
však neobsahují jen zásady pro zjištění
hodnoty jmění ekvivalentu podrobeného,
ale jsou vůbec prováděcím ustanovením ke
stručnému znění zákona poplatkového, při-
způsobujíce praksi i příslušné judikatuře.
Ke konci jest připomenouti, že v Čechách
a na Moravě vybírá se k ekvivalentu samo-
správná přirážka pro školské účely, t. zv.
školní příspěvek ve výši 20%. Pro zemi
Českou platí tu zemsky zákon z 8. června
1898, č. 38 z. z., k němuž byla vydána vládní
nařízení č. 588/1920 Sb. z. a n. pro VIII.
desetiletí a č. 185/1930 Sb. z. a n. pro IX.
desetiletí. Pro Moravu platí zemské zákony
z 27. června 1899, č. 68 z. z., a z 28. května
1902, č. 50 z. z., k nimž byla vydána vládní
nařízení pod č. 589/1920 Sb. z. a n. pro VIII.
desetiletí a pod č. 186/1930 pro IX. deseti-
letí.
Pokud jde o země Slovenskou a Podkar-
patoruskou, zůstala v nich v platnosti pří-
slušná ustanovení práva uherského. Toto
vyšlo rovněž z poplatkového zákona, vyda-
ného pro Uhry a některé jiné země paten-
tem z 2. srpna 1850, č. 329 ř. z. (o poplat-
kovém ekvivalentu jednala tu saz. pól. 57/
106, písm. D a doplněného společným shora
18
zmíněným zákonem č. 89/1862 ř. z. Krátce
před převratem však byla dosavadní usta-
novení o poplatkovém ekvivalentu nahra-
zena předpisy §§ 105 až 112 zák. čl. XI/
1918, o poplatcích z převodu majetku, od
ustanovení pro země Českou a Moravsko-
slezskou se značně lišícími. Tyto předpisy
byly změněny a doplněny § 31 zák. č. 337/
1921 Sb. z. a n., zmíněným již shora, a zá-
konem ze dne 17. prosince 1927, č. 182 Sb.
z. a n. Vládním nařízením z 20. ledna 1928,
č. 13 Sb. z. a n., byly vydány prováděcí před-
pisy pro desetiletí od roku 1928 do 1937.
Kromě toho i pro oblast Slovenska a Pod-
karpatské Rusi jsou v platnosti mnohé spe-
cielní předpisy o úlevách a osvobozeních,
jak bude ještě u §§ 5 a 6 uvedeno.
Podáním osnovy zamýšlí vláda do-
sáhnouti úplné unifikace předpisů o poplat-
kovém ekvivalentu. Kdežto největší část
předpisů o dani dědické a o poplatku nemo-
vitostním, jejichž surogátem jest poplat-
kový ekvivalent, jak výše uvedeno, byla
sjednocena zákonem č. 31/1920 Sb. z. a n.
s nařízením č. 403/1920 Sb. z. a n. a zákony
č. 337/1921 a 178/1937 Sb. z. a n., nebylo
dosud nic podniknuto v oboru poplatkového
ekvivalentu. Vláda nesleduje cílu úhrado-
vých, pročež nevyvozuje důsledků ze zvý-
šení daně dědické a poplatků nemovitost-
ního, jak resultují z výše uvedených no-
rem; nemohla by však také zatím přihléd-
nouti k požadavkům za případné úlevy proti
dosavadnímu stavu.
Nynější doba je pro unifikaci předpisů
o poplatkovém ekvivalentu velmi vhodná,
ježto v zemích Slovenské a Podkarpato-
ruské končí rokem 1937 ukládací období.
Jde tedy o to, aby již v příštím roce, t. j.
počátkem příštího období mohl býti v těchto
zemích ukládán poplatkový ekvivalent po-
dle nové úpravy; tato má platiti i pro země
Českou a Moravskoslezskou od roku 1941,
v kterémžto roce má započíti další ukládací
období. Osnova pamatuje i na to, aby uklá-
dací období napříště počínala i končila na
území celého státu stejně.
Při redakci osnovy bylo hojně přihlíženo
k zákonu o přímých daních, který sloužil
některým ustanovením formálně, některým
i obsahově jako vzor.
Od uzákonění osnovy nelze očekávati
znatelného finančního efektu vzhledem k je-
jímu výlučně unifikačnímu cíli.
K § 1.
Již v tomto paragrafu setkává se unifi-
kační snaha vlády se značnými obtížemi,
chce-li jednotně upraviti dosavadní ustano-
vení saz. pol. 57/106, písm. B, e) poplat-
kového zákona, platící v zemích České a
Moravskoslezské, a ustanovení § 105 zák.
čl. XI/1918, platící v zemích Slovenské a
Podkarpatoruské. Podle ustanovení zák. čl.
XI/1918 jest ekvivalent roční dávkou, vy-
měřovanou však vždy na 10leté období, po-
dle poplatkového zákona jest to jednorá-
zová dávka za 10leté období, jejíž splatnost
je specielním předpisem časově rozdělena.
Kdežto právo slovenské zná 4 rozdílné sku-
piny ekvivalentních podmětů, spokojuje se
právo platné v zemích české a Moravsko-
slezské se skupinami dvěma s tím dalším
rozdílem, že podrobuje ekvivalentu i jiné
výdělkové společnosti než společnosti akcio-
vé a na závodní podíly zřízené, což dovo-
luje hlavně zpoplatniti i veřejné obchodní
společnosti a společnosti komanditní. Unifi-
kační osnova přejímá z práva slovenského
charakter poplatkového ekvivalentu jako
roční dávky i s příznivými důsledky pro po-
platnictvo z toho vyplývajícími, co do se-
skupení ekvivalentních podmětů, přidržuje
se však v zásadě dosavadních ustanovení
platných pro země Českou a Moravskoslez-
skou. Stejně tak rozšiřuje se ekvivalentní
povinnost i v zemích Slovenské a Podkar-
patoruské na všechny výdělkové společ-
nosti. Je to odůvodněno tím, že u všech vý-
dělkových společností přichází stát o po-
platek reální, neboť nápady společenských
podílů nejsou mu podrobovány. Žádný sub-
jekt ekvivalentu podle dosavadního práva
podléhající nebyl v osnově z této po-
vinnosti vyňat.
První skupina ekvivalentních podmětů,
které podléhají ekvivalentu jměním nemo-
vitým i movitým, obsahuje § 1, č. 1 osno-
vy; jde tu o jmění t. zv. mrtvé ruky, nadací
a o jmění jiných útvarů, jejichž členům ne-
přísluší na toto jmění nárok. Osnova má
tu na mysli všechny majetkové podměty,
které nezanikají fysickou smrtí a jejichž
jmění nepřechází posloupností na případ
smrti. Skutečná roční povinnost u nemovi-
tostí tu činí dosud v zemích české a Mo-
ravskoslezské u světských obcí, okresů a
zemí 0. 375%, u jiných subjektů 0. 45%,
v Čechách a na Moravě se školním příspěv-
kem 0'525%. V zemích Slovenské a Pod-
14
karpatoruské činí roční povinnost 0. 5%
u obročí a nadací, jejichž propůjčování zá-
visí na jmenování nebo schválení vlády, a
0. 4% u jiných subjektů sem spadajících.
Vládní osnova nečiní tu rozdílu a stanoví
jednotnou sazbu 0. 6%, poskytujíc církev-
nímu jmění v § 4 úlevu sníženou sazbou
0. 5%. Za účelem jednoduchosti nové
úpravy se upouští v osnově od zvláštní
sazby ekvivalentu pro svazky územní sa-
mosprávy, která platila dosud v zemích
české a Moravskoslezské (0. 375%). Jejich
odlišné majetkové poměry budou při vymě-
řování poplatkového ekvivalentu respekto-
vány; mimo to dostává se těmto svazkům
výslovně nové výhody v § 7 osnovy a bu-
dou mít prospěch i z rozšíření dosavadního
osvobození v § 5, písm. d).
U movitostí ekvivalentu podrobených
činí dosud roční sazba v zemích České a
Moravskoslezské u svazků územní samo-
správy 0. 1875%, u ostatních subjektů
první skupiny 0. 225%, se školním příspěv-
kem v Čechách a na Moravě 0. 2625%. V ze-
mích Slovenské a Podkarpatoruské činí
roční povinnost 0. 2%. Vládní osnova volí
tu jednotnou sazbu 0. 3%, poskytujíc po-
dobně jako u nemovitostí církevnímu jmění
úlevu sníženou sazbou 0. 25% (§ 4), a mo-
vité jmění svazků územní samosprávy
zcela osvobozuje (§ 5, písm. h).
Druhá skupina podmětů, které podléhají
ekvivaletní povinnosti jen co do nemovi-
tostí, je zařazena do § 1, č. 2 osnovy. Jde tu
o výdělkové společnosti v nejširším slova
smyslu, jejichž účastníkům přísluší podíl
na kmenovém jmění společném. Aby byly
zamezeny pochybnosti, podotýká zákon vý-
slovně, že sem patří i výdělková a hospo-
dářská společenstva. Pod tímto názvem
rozumí se tu jednak společenstva zřízená
podle zákona č. 70/1873 ř. z. v zemích české
a Moravskoslezské, jednak družstva zalo-
žená podle zák. čl. XXXVII/1875 anebo
podle zák. čl. XXIII/1898 v zemích Sloven-
ské a Podkarpatoruské. V zemích české a
Moravskoslezské činí dosud částka poplat-
kového ekvivalentu na dobu jednoho roku
připadající 0. 225%, se školním příspěvkem
v Čechách a na Moravě 0. 2625%. Právo
slovenské liší tu jednak akciové společnosti
resp. družstva, zabývající se výhradně
správou realit, které podléhají roční povin-
nosti ve výši 1%, jednak ostatní podniky
akciové nebo na závodní podíly zřízené,
které podléhají roční povinnosti 0. 2%.
Osnova toto nestejnoměrné zatížení vyrov-
nává, navrhujíc jednotnou sazbu 0. 3%.
Sazby ekvivalentu podle § 1 osnovy byly
stanoveny tak, aby unifikací neutrpěla
státní pokladna újmy. Další zvýšení ber-
ního břemene se však nezamýšlí. Pokud
došlo k nominálnímu zvýšení sazeb, je nepa-
trné a je vyžádáno novými úlevami v ekvi-
valentní povinnosti podle § 16, písm. a) a
§ 17, odst. 2 osnovy, jakož i výhodnější
úpravou počátečních termínů ekvivalentní
povinnosti.
K § 2.
§ 2 osnovy upravuje ekvivalentní povin-
nost cizozemských podmětů. Tyto je
vhodno podrobiti poplatkovému ekviva-
lentu jen potud, pokud by na jejich místě
osoby fysické podléhaly zdejší dani dědické,
t. j. jen ze jmění v tuzemsku se nacháze-
jícího, jak stanoví pro obor daně dědické
§ 6, odst. 2 cís. nař. č. 278/1915 ř. z. a
§ 23, č. 2 zák. čl. XI/1918. Podrobnější
pravidla o tom, co jest považovati za jmění
v tuzemsku se nalézající, přejímá osnova
rovněž z § 6, odst. 3 cit. nař. a z § 23, č. 3
cit. zák. čl. obsahově téměř shodných až na
to, že stanoví při pohledávkách knihovně
nezajištěných za směrodatné bydliště věři-
telovo po vzoru práva platného v zemích
české a Moravskoslezské; jinak by finanční
správa při ukládání ekvivalentu narazila na
vážné potíže.
K § 3.
Osnova dává finanční správě možnost
upraviti objektivní i subjektivní povinnost
ekvivalentní tam, kde by došlo jinak ke
dvojímu zdanění se strany více berních vý-
sostí nebo kde by bylo vhodno dbáti vzá-
jemnosti nebo užívati odvety, tak jak to
pro obor daně dědické činí § 7 cís. nař.
č. 278/1915 ř. z. a § 24, odst. 2 zák. čl. XI/
1918.
K § 4.
Snížená sazba § 4 jest odůvodněna
zvláštní povahou církevního majetku a zře-
telem na mezinárodní úmluvy jeho se tý-
kající.
K§ 5.
Zde osnova zachovává celkem dosavadní
předpisy o vynětí některých majetků
z ekvivalentní povinnosti. Ustanovení písm.
15
a) nahrazuje pro účely poplatkového ekvi-
valentu saz. pól. 44/75 písm. a) popl. zák.
a § 107, č. 1 zák. čl. XI/1918. Ustanovení
písm. b) má význam hlavně pro právová-
rečná měšťanstva a zamezuje dvojí zpo-
platnění u takových nemovitostí, které sice
nejsou samy předmětem dědické posloup-
nosti, ale jejichž užívání nebo požívání ná-
leží majitelům jiných nemovitostí, zvyšujíc
jejich hodnotu; tato zvýšená hodnota je
pak základem buď pro daň dědickou a po-
platek reální, nebo pro poplatkový ekviva-
lent podle toho, jde-li p osobu fysickou či
nic. Ustanovení toto je převzato z pozn.
2 a) k saz. pol. 57/106 popl. zákona a
z § 107, č. 8 zák. čl. XI/1918. Ustanoveními
písm. c) a d) přizpůsobuje se dosavadní
právní stav vyjádřený pozn. 2 b) k saz. pol.
57/106 B e) popl. zák. a § 107, č. 3 zák.
čl. XI/1918 ve znění § 31 zákona č. 337/
1921 Sb. z. a n. novému zákonu o přímých
daních, čímž ovšem i osvobození od poplat-
kového ekvivalentu nabývá širšího roz-
sahu.
Ustanovení písm. e) přejímá předpis do-
savadní pozn. 2 d) k saz. pól. 57/106 B e)
popi. zák. a § 107, č. 6 zák. čl. XI/1918 a
dále rozšiřuje příslušné osvobození. Písm.
g) příklonu je se ke stavu platnému v ze-
mích Slovenské a Podkarpatoruské (§ 107,
č. 4 zák. čl. XI/1918), písm. h) rozšiřuje
omezené osvobození podle § 107, č. 5 zák.
čl. XI/1918 v osvobození úplné. Písm. i)
přejímá předpis § 11 zák. č. 121/1931, písm.
j) předpis § 9 vl. nařízení č. 179/1934 Sb.
z. a n. Písm. f) a ch) zavádějí osvobození
nová.
Osnova nenavrhuje již osvobození cír-
kevních beneficií, která svému držiteli ne-
poskytují větší čistý příjem než 800 Kč
resp. 1000 Kč [pozn. 2, lit. e) ve znění zák.
č. 98/1877 ř. z. a § 107, č. 2 zák. čl. XI/
1918], ježto kongruové zákony z r. 1885 a
násl. při výpočtu čistého příjmu benefi-
ciáta pro stanovení doplňku kongruy, která
činí nejméně 3000-9000 Kč, uznávají po-
platkový ekvivalent za odpočitatelný výdaj
a nenese proto nyní beneficiát, pokud má
na doplněk kongruy právo, poplatkový
ekvivalent nikdy ze svého beneficiálního
příjmu. Za tohoto stavu hradí tedy bene-
ficiátům s nárokem na doplněk kongruy po-
platkový ekvivalent vždy státní správa,
buď finanční nebo kultová, a odstranění
zmíněného osvobození jest jen zjednoduše-
ním řízení u finančních úřadů.
K § 6.
§ 6 dává ekvivalentním podmětům v něm
uvedeným výhodu, spočívající v tom, že
jsou postaveny na roven podmětům uvede-
ným v § 1, č. 2 osnovy, ač by náležely jinak
do skupiny uvedené pod § 1, č. 1 osnovy.
Dosavadní předpisy, které se tu sjednocují,
nebyly obsaženy v poplatkových zákonech,
nýbrž byly roztříštěny v normách jiných,
zvláště pokud jde o právo platné v zemích
české a Moravskoslezské. Dosavadní zařa-
zení znesnadňovalo práci úřadům a znemož-
ňovalo i veřejnosti řádnou evidenci o po-
skytnutých berních privilegiích. S hlediska
racionelní techniky legislativní je nutno
všechny tyto normy berní soustřediti v zá-
koně, do něhož svou povahou náleží.
Ustanovení, o něž se jedná a která se
uzákoněním osnovy zruší, jsou podle chro-
nologického pořadí tato: § 3 zák. č. 51/
1885 ř. z., § 56, odst. 2 zák. č. 1/1888 ř. z.,
§ 90, odst. 3 zák. č. 242/1922 Sb. z. a n.,
§ 254, odst. 1 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.
ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. a
vládních nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n. a
143/1934 Sb. z. a n. a zák. č. 146/1934 Sb.
z. a n., § 44, odst. 2 a 5 zák. č. 221/1925
Sb. z. a n., § 133, odst. 1 zák. č. 148/1925
Sb. z. a n., § 169, odst. 6 zák. č. 26/1929
Sb. z. a n., § 27 vl. nař. č. 163/1937 Sb. z.
a n., § 202, odst. 3 zák. čl. XIX/1907.
Nově poskytuje se tato výhoda Pojiš-
ťovně Star vzhledem k jejímu zvláštnímu
úkolu.
K § 7.
Slovenské právo v § 105, odst. 2 zák. čl.
XI/1918 dovoluje ministerstvu financí po-
skytnouti obecně prospěšným stavebním
sdružením úlevy pro domy, jimiž plní svůj
úkol, t. j. poskytují svým členům byt za
výhodných podmínek, částečně nebo i úplné
osvobození. Právo platné v zemích české a
Moravskoslezské snižuje v podobných pří-
padech v § 17 dec. nařízení vyměřovací zá-
klad za určitých podmínek na polovici.
Osnova volí řešení pokud možno jedno-
duché, poskytujíc pro domy s malými byty
a provozovnami poloviční sazbu ekvivalen-
tu, a to nejen obecně prospěšným staveb-
ním sdružením, nýbrž i svazkům územní sa-
mosprávy vzhledem k tomu, že tyto podle
osnovy nemají již všeobecně nižší sazby
pro své nemovitosti.
16
K § 8.
Ustanovení toto má svůj základ v pozn. 3,
k saz. pol. 57/106, písm. B e) a v § 109,
odst. 2 zák. čl. XI/1918 a vyplynulo, jak již
ve všeobecné části důvodové zprávy uve-
deno, z rozporů o funkci poplatkového ekvi-
valentu. Proti účelnosti jeho dá se mnoho
namítati, avšak finanční správa, nechtějíc
prováděti v dosavadní materii závažnější
změny vzhledem k výlučně unifikační
funkci osnovy, přejímá v podstatě i usta-
novení výše zmíněných norem, omezujíc je
však po vzoru práva slovenského jen na ne-
movitosti, kdežto dosud rakouským poplat-
kovým zákonem umožněné aplikování i na
bezplatné převody věcí movitých úplně sel-
hávalo pro obtížnost potřebného sledování
pohybu movitého jmění.
Počáteční termíny povinnosti byly za-
okrouhleny pro poplatnictvo příznivěji na
čtvrtletí.
K § 9.
§§ 9 a 10 obsahují předpisy o vyměřova-
cím základu. § 9 stanoví v odstavci 1 vymě-
řovací základ pro nemovitosti, v odstavci 3
pro cenné papíry a podobné předměty bur-
sovního obchodu (současně pro přepočítá-
vám cizích měn) a v odstavci 2 pro ostatní
movitosti. Zásadou jest, že základem jest
obecná hodnota jmění, ať již hrubá (u ne-
movitostí) nebo po srážce dluhů a břemen
(u movitostí); tuto základní zásadu sta-
noví jak předpisy v zemích české a Mo-
ravskoslezské (§ 50 a pozn. 2 k saz. pol.
57/106 popl. zákona č. 50/1850 ř. z., § 12
vl. nař. č. 184/1930 Sb. z. a n. ), tak před-
pisy pro země Slovenskou a Podkarpato-
ruskou (§ 106, č. 1 zák. čl. XI/1918 ve
znění čl. I. zák. č. 182/1927 Sb. z. a n. ).
Osnova nepřejímá však ze slovenského
práva ustanovení o maximálním vyměřova-
cím základu (§ 106 č. 2 až 6 zák. čl. XI/
1918 ve znění čl. I. zák. č. 182/1927 Sb. z.
a n. ), podle něhož nesmí býti u nemovi-
tostí podrobených dani pozemkové vymě-
řen ekvivalent z částky vyšší než 50náso-
bek ryzího katastrálního výtěžku, u nemo-
vitostí podrobených domovní dani třídní
z částky vyšší než 200násobek této daně,
u nemovitostí podrobených dani činžovní
podle § 143, odst. 1 písm. a) zákona o pří-
mých daních z částky vyšší než 15násobek
nájemného a u nemovitostí podrobených
této dani podle § 143, odst. 1, písm. b) zá-
kona o přímých daních z částky vyšší než
12násobek nájemného, jsou-li zcela prona-
jaty; jsou-li pronajaty jen částečně, jest
maximálním vyměřovacím základem pro
poplatkový ekvivalent součet 12násobku
nájemného a 200násobku domovní daně
třídní. Obligatorním užitím těchto násob-
ků, kterým lze správně přičísti jen význam
pomůcek, není nijak vystižena skutečná
hodnota nemovitostí, která jedině vy-
jadřuje předmětnou berní schopnost.
Stanoviti pravidla o srážce dluhů a bře-
men u jmění movitého přenechává osnova
prováděcímu nařízení, ježto půjde o detail-
nější předpisy rázu kasuistického (srovnej
tu dosavadní ustanovení §§ 19 až 23 v. nař.
č. 184/1930 Sb. z. a n.; právo slovenské ta-
kovýchto předpisů dosud nemá).
Po vzoru daně z obohacení zavádí osnova
i pro poplatkový ekvivalent zaokrouhlo-
vání vyměřovacího základu dolů na nej-
bližší stem dělitelnou částku.
K § 10.
Ustanovení odstavce 1 o povinnosti při-
znati obecnou hodnotu je převzato z § 12,
odst. 1 a § 18, odst. 1 vl. nař. č. 184/1980
Sb. z. a n. a z § 41 zák. čl. XI/1918. Mož-
nost stanoviti vyměřovací základ dohodou
podle odstavce 2 je již normována v dosa-
vadním právu zvláště v § 54 popl. zák. a
v § 43, odsl. 2 zák. čl. XI/1918. Pokud jde
o autoritativní zjištění vyměřovacího zá-
kladu v případě neshody finanční správy
s poplatníkem, dává osnova v odstavci 3
přednost převzetí osvědčených již předpisů
popl. zákona (§§ 50, 52, 53) o soudním od-
hadu před ustanovením § 43, odst. 1 a 3
zák. čl. XI/1918 o úředním znaleckém od-
hadu, s nímž nejsou zatím dostatečné zku-
šenosti.
K § 11.
Vyměřování poplatkového ekvivalentu
v desetiletých periodách se osvědčilo a ne-
jsou ani se strany poplatnictva proti němu
činěny námitky. Tuto desetiletou periodu
nelze ovšem z důvodů přehlednosti počítati
pro každý předmět a každou nově nabytou
součást jmění zvláště. Vznikne-li tudíž
ekvivalentní povinnost nového podmětu
nebo co do nově nabytého jmění uprostřed
vyměřovacího období, vyměří se jen částka
ekvivalentu připadající na zbytek období.
Na této zásadě nebylo osnovou nic měněno.
17
K§ 12.
Při stanovení místní příslušnosti úřadů
vyměřujících bere § 12, odst. 1 osnovy za
základ dosavadní předpis § 33 vl. nař. č.
184/1930 Sb. z. a n. a § 9 vl. nař. č. 13/
1928 Sb. z. a n.; jen u cizozemských pod-
mětů vymezuje se přesněji. Stanoviti pří-
slušnost věcnou přenechává § 12 osnovy
v odstavci 2 vládnímu nařízení, ježto orga-
nisace finanční správy není dosud ustálena.
Dosud vyměřují poplatkový ekvivalent
v zemích české a Moravskoslezské okresní
finanční ředitelství, po př. úřady pro vymě-
řování poplatků, v zemích Slovenské a Pod-
karpatoruské berní úřady.
K § 13.
V tomto paragrafu osnova obsahuje zá-
kladní předpisy o přiznání, které dosud
byly obsaženy jen v nařízení (§ 1, odst. 1,
§31, § 32, odst. 1 vl. nař. č. 181/1930 Sb. z.
a n., § 1, odst. 1, § 7, § 8, odst. 1 vl. nař. č.
13/1928 Sb. z. a n. ). Stanoví pro jeho podá-
ní lhůtu delší, než platí podle dosavadního
práva slovenského, a to podle vzoru práva
pro země českou a Moravskoslezskou. Te-
prve v podrobnostech co do náležitosti při-
znání odkazuje osnova na prováděcí na-
řízení.
K§ 14.
Přiznání poplatníkovo je pravidelným
podkladem pro vyměření poplatkového
ekvivalentu, úřadu musí však býti umož-
něno, aby si vyměřovací základ zjistil sám
v případě, že poplatník svou povinnost k po-
dání přiznání nesplní nebo ji nesplní nále-
žitě. Proto osnova stanoví možnost vymě-
ření z moci úřední, při čemž ve směru pří-
znivějším pro poplatníky odchyluje se od
dosavadního ustanovení § 35, odst. 2 vl.
nař. č. 184/1930 Sb. z. a n. po vzoru § 309
zákona o přímých daních tak, že formální
závady přiznání mají za následek vyměření
z úřední moci jen, nebyly-li včas na úřední
výzvu napraveny. Z těchže ustanovení a
z § 82, č. 3 zák. čl. XI/1918 je převzat před-
pis o právu úřadu donutiti poplatný sub-
jekt k podání přiznání uložením pořádkové
pokuty, jejíž maximální výše se přejímá
z § 201 zákona o přímých daních.
K § 15.
Ustanovení odstavce 1 o splatnosti ekvi-
valentu ve 4 čtvrtletních splátkách přejímá
se z dosavadního práva (§ 1 zák. č. 33/1872
ř. z., § 13 vl. nař. č. 13/1928 Sb. z. a n. ).
Byl-li ekvivalent vyměřen nově, jest splát-
ky připadající na prošlou již dobu od vzniku
ekvivalentní povinnosti třeba zaplatiti do
30 dnů po doručení platebního rozkazu.
V odstavci 2 se pamatuje na případ, kdy se
oproti předchozímu období zvýší splátky
poplatkového ekvivalentu. Až do doručení
platebního rozkazu se výše dosavadních
splátek nemění; do 30 dnů po jeho doru-
čení jest však vyrovnati částku, která chybí
do celkové výše splatných již splátek podle
nového předpisu určených.
Ustanovení odstavce 3 je převzato z § 2
zák. č. 33/1872 ř. z. a z § 13 vl. nař.
č. 13/1928 Sb. z. a n. Výši úroků z prodlení
pro poplatky přímo placené stanoví podle
dosavadního práva (§ 16 zák. č. 116/1921
Sb. z. a n. ) vláda. Nyní je v platnosti sazba
6%ní podle § 1, odst. 2 vl. nař. č. 17/1936
Sb. z. a n. Tato sazba, jakož i zmocnění
k její úpravě zůstane pro poplatkový ekvi-
valent v účinnosti i po uzákonění osnovy
vzhledem k ustanovení § 22.
K § 16.
Ponechává-li osnova v zájmu jednodu-
chosti vyměřování ekvivalentu na deseti-
leté období, je vhodno respektovati aspoň
nejpodstatnější změny, které nastanou bě-
hem období a k nimž by jinak mohl býti
vzat zřetel až v období příštím. Proto § 16
osnovy přejímá tu v zásadě příslušné usta-
novení § 111 zák. čl. XI/1918 a zavádí pod
písm. a) odpis příslušné části ekvivalentu,
zcizí-li ekvivalentní subjekt nemovitost bě-
hem ukládacího období nebo nastane-li sku-
tečnost, odůvodňující osvobození nemovi-
tosti od ekvivalentu, pod písm. b) pak na-
řizuje doměření ekvivalentu, odpadnou-li
důvody pro celkové nebo částečné osvobo-
zení nemovitostí. Od respektování změn ve
stavu majetku movitého, ať již ve prospěch
poplatníka nebo státní pokladny, osnova
upouští obdobně jako u § 8.
K § 17.
Právní zánik ekvivalentního podmětu má
přirozeně za následek odpadnutí jeho ekvi-
valentní povinnosti ne-li dříve, tedy nej-
později počátkem příštího ukládacího ob-
dobí. Přejde-li nemovité jmění jeho na jiný
subjekt ekvivalentu podrobený, odpadá již
podle předchozích ustanovení osnovy, počí-
18
najíc přištim čtvrtletím, placení ekviva-
lentu ze jmění nemovitého na dobu 10 let,
avšak z převodu se vyberou řádné poplatky
(§ 20). Nebyl-li však přechod tohoto jmění
na nového vlastníka podroben nemovitost-
nímu poplatku, stanoví osnova v § 17, odst.
1, že příslušná povinnost ekvivalentní pře-
chází beze změny na nového vlastníka.
Stejně tak se podle osnovy nepřetrhuje
v těchto případech desítiletá lhůta § 8,
věta 2, která počala běžeti již u bývalého
ekvivalentního podmětu. Ustanovení o ne-
přerušení ekvivalentní povinnosti bylo pře-
jato z dosavadního práva. Po prvé je zavedl
již § 119, odst. 2 zák. č. 58/1906 ř. z. pro
případ přeměny akciové společnosti na spo-
lečnost s r. o. Podobná ustanovení pro ně-
které jiné přeměny právního útvaru pod-
niků a jejich splynutí (fuse), při nichž se
nevybírá nemovitostní poplatek, jsou pak
i v § 10 zák. č. 151/1923 Sb. z. a n., v § 9
zák. č. 88/1927 Sb. z. a n. a v § 6 vl. nař.
č. 139/1937 Sb. z. a n.
Byl-li přechod jmění shora zmíněnému
poplatku nemovitostnímu podroben, jakož
i v jiných případech zániku ekvivalentního
podmětu než splynutím nebo přeměnou, od-
padá podle odstavce 2 ekvivalentní povin-
nost, počínajíc prvním dnem příštího ka-
lendářního čtvrtletí.
K § 18.
Co do ustanovení o věcném ručení má
býti zákon o poplatkovém ekvivalentu do-
plňkem platných předpisů exekučního řádu
(§ 120, č. 1 a § 216, č. 2) a exekučního
zákona (§§ 189 a 209). Za ekvivalent z ne-
movitosti bude ručiti nemovitost sama, ni-
koliv jen příjem z ni plynoucí, aby se tak
předpisy o ručení za ekvivalent přizpůsobily
předpisům o dávkách (poplatek reální, daň
dědická), za něž je ekvivalent náhradou.
K § 19.
Kdežto právo platné v zemích české a
Moravskoslezské zná jako nepříznivý ná-
sledek nesplnění povinnosti k přiznání před-
pis jednonásobného zvýšení (§ 35, odst. 1
vl. nař. č. 184/1930 Sb. z. a n. ), jsou v zák.
čl. XI/1918 zařazena jen ustanovení o po-
řádkové pokutě jako prostředku donucova-
cím (viz důvodovou zprávu k § 14 osnovy).
Osnova navrhuje kompromis v tom smyslu,
že by nepodáni přiznání včas, neopraveni
přiznání formálně vadného na výzvu úřadu
nebo včasné neoznámení okolností, jež způ-
sobují doměření ekvivalentu, mohl úřad
stíhati nejvýše zvýšením roční částky po-
platkového ekvivalentu o 20% hlavně se
zřetelem ke ztížení agendy vzešlé a poplat-
níkova opominutí a k újmě státní pokladny
vzniklé opožděným předpisem. Zároveň se
výslovným ustanovením zajišťuje, aby zvý-
šení nebyl přikládán jiný charakter než
ekvivalentu samému.
K § 20.
Pro zamezení veškerých pochybností pře-
jímá se zde ustanovení pozn. 4 k saz. pol.
57/106 B e) popl. zákona a § 109, posl. od-
stavec zák. č. XI/1918.
K § 21.
Z důvodů jednoduchosti byla již v § 1
osnovy stanovena jednotná sazba poplatko-
vého ekvivalentu beze zřetele na to, že do-
sud v zemích historických bylo třeba lišiti
ekvivalent vlastní, přirážku a posléze školní
příspěvek, vybíraný ve prospěch zemí v Če-
chách a na Moravě. Osnovou ruší se školní
příspěvek v těchto zemích vybíraný a za-
vádí se stálý roční příděl všem zemím.
Tato úprava má vzor v inkameraci samo-
správné přirážky k poplatkům dědickým a
v nahrazení jejím ročním přídělem (§ 2
zák. č. 334/1921 a § 13 zák. č. 77/1927 Sb.
z. a n. ).
K § 22.
Osnovou mají býti všechny dosavadní
předpisy o poplatkovém ekvivalentu zru-
šeny (srv. § 26, odst. 1 osnovy). Poněvadž
však ekvivalent zůstává složkou poplatko-
vého systému, jehož všeobecná ustanovení
nejsou dosud zunifikována, zachovává osno-
va pojítko s dosavadními předpisy rázu vše-
obecného tím, že připouští subsidierní plat-
nost ustanovení platných pro poplatek
z převodu nemovitostí.
K § 23.
Dosavadní teritoriálně rozdílná úprava
poplatkového ekvivalentu má pro subjekty,
které mají sídlo v druhé polovici republiky,
tytéž předpisy o příslušnosti jako pro ty,
které mají sídlo mimo území českosloven-
ské republiky. Následkem toho subjekt
mající nemovitý majetek v obou polovicích
republiky, musil až dosud podati přiznání
v každé polovici státu z majetku se tam
nalézajícího a obdržel také dva předpisy
poplatkového ekvivalentu. Vzhledem k to-
mu, že § 12 osnovy zavádí jediné vyměřo-
vací řízení o majetku téhož subjektu, ať
se nalézá v kterékoli části státního území,
a vzhledem k tomu, že úřady v zemích
Slovenské a Podkarpatoruské počnou vy-
měřovati podle nové úpravy již v roce 1938,
kdežto úřady ostatní až v roce 1941, došlo
by v letech 1938-1940 k dvojímu zpoplat-
19
nění některých majetků; tak na př. slo-
venské úřady by žádaly ekvivalent i z ne-
movitého majetku v Čechách ležícího, jehož
vlastníkem je subjekt sídlící na Slovensku,
ačkoliv z tohoto jmění se již odvádí ekvi-
valent podle vl. nař. č. 184/1930 Sb. z. a n.
Proto se v § 23 osnovy zachovávají pro
první ukládací období dosavadní pravidla
o místní příslušnosti, a to i pro subjekty
sídlící v cizině. Teprve následujícím obdo-
bím (1951 až 1960), které již bude pro ce-
lou oblast republiky jednotné (§ 27, odst. 2
osnovy), počne platiti předpis § 12.
V Praze, dne 30. listopadu 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 6722-37.