Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1149.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne_______............................__________1937
o poplatkovém ekvivalentu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Podmět, předmět a míra poplatkového
ekvivalentu.
§ 1.
(1) Nadace, fondy, svazky územní samo-
správy, spolky, ústavy a jiné korporace a spo-
lečnosti, jejichž členům nepřísluší podíl na
kmenovém jmění společném, platí ročně po-
platkový ekvivalent
a) ve výši 0. 6% z hodnoty tuzemského ne-
movitého jmění,
b) ve výši 0'3% z hodnoty movitého jmění.
(2) Výdělkové společnosti, jejichž účastní-
kům přísluší podíl na kmenovém jmění spo-
lečném, platí ročně poplatkový ekvivalent ve
výši 0. 3% z hodnoty tuzemského nemovitého
jmění. Sem náležejí též výdělková a hospo-
dářská společenstva (družstva).
§ 2.
(1) Cizozemské ekvivalentní podměty platí
poplatkový ekvivalent jen ze jmění, které je
v tuzemsku.
(2) Za movité jmění, které je v tuzemsku,
pokládají se zejména také výsady a patenty
v tuzemsku udělené, užívací nebo požívací
právo na tuzemských nemovitostech, pohle-
dávky zajištěné na tuzemských nemovitostech,
2
podíly na podniku v tuzemsku sídlícím nebo
na jmění tuzemské pobočky cizozemského
podniku, není-li právo na podíl spojeno
s držbou akcií nebo kuksů. Pro kovové i papí-
rové peníze, obchodní mince, akcie, dílčí
dluhopisy a podobné cenné papíry, pak pro
kuksy a papíry na řad (směnky, poukázky
atd. ) jest rozhodné místo úschovy, pro pohle-
dávky nezajištěné na nemovitostech sídlo
(bydliště) věřitele.
§3.
K zamezení dvojího zdanění, k zajištění
vzájemnosti nebo k provedení odvety může
ministerstvo financí v jednotlivých případech
učiniti vhodná opatření odchylující se od
ustanovení tohoto zákona. Všeobecná opatření
tohoto rázu mohou se však státi toliko vlád-
ním nařízením.
úlevy a osvobození.
§4.
Církevní jmění, beneficia, kostely, klášterní
jmění, církevní fundace a mešní nadace a
duchovní (církevní, náboženské) obce platí
ročně poplatkový ekvivalent
a) z hodnoty tuzemského nemovitého jmění
ve výši 0. 5%,
b) z hodnoty movitého jmění ve výši
0. 25%.
§5.
Od poplatkového ekvivalentu jsou osvobo-
zeny:
a) Jmění státu a jmění veřejných ústavů
a fondů, dotovaných ze státní pokladny, stíha-
la-li by státní pokladnu povinnost hraditi
jejich schodek.
b) Nemovité věci, jejichž vlastnictví pří-
sluší určitému společenství, ale právo jich
užívati nebo požívati jest spojeno nerozlučně
s držbou jiných nemovitých věcí, které ne-
patří tomuto společenství a s kterými lze
volně nakládati; osvobození má místo, ať již
se může toto právo přenášeti s jedné nemovité
věci na druhou s úředním povolením či bez
něho.
c) Pozemky, které nejsou podrobeny dani
pozemkové nebo jsou od ní trvale osvobozeny
podle § 97 zákona o přímých daních, pokud
se jich neužívá k účelům výdělečným; osvo-
bození toto se nevztahuje na nemovitosti vě-
3
nované dolování nebo dobývání minerálních
olejů, hlíny a nerostů, dále na stavební plochy.
d) Budovy (části budov), které jsou podle
§ 126, č. 1 až 6 zákona o přímých daních
vyňaty z domovní daně nebo jimž přísluší
podle § 127 téhož zákona trvalé osvobození od
této daně; ministerstvo financí může i jiným
budovám (částem budov) povoliti osvobození,
slouží-li tyto výlučně a trvale k účelům vě-
deckým, vyučovacím, dobročinným nebo lidu-
milným nebo slouží-li trvale k účelům branné
výchovy a bylo-li jim ve všech těchto případech
povoleno trvalé osvobození od domovní daně;
rovněž může ministerstvo financí povoliti
osvobození budovám (částem budov) uvede-
ným v § 126, č. 7 zákona o přímých daních.
e) Movité jmění nadací, fondů, spolků,
společenstev (grémií) a ústavů s účely vědec-
kými, vyučovacími, dobročinnými a lidumil-
nými, je-li celé jejich jmění podle stanov
(zřizovacích listin) výlučně a trvale určeno
k těmto účelům a nemůže jim býti odňato.
f) Movité jmění tělovýchovných spolků
oprávněných k poskytování branné výchovy.
g) Movité jmění kostelů a modliteben
určené úplně a bezprostředně k bohoslužbě,
jakož i kapitály nadací, určených výlučně a
trvale k nabývání takového jmění nebo ke
stavbě nebo k opravě kostelů a modliteben.
h) Movité jmění svazků územní samo-
správy.
ch) Movité jmění vodních družstev, která
požívají osvobození podle § 27 zákona ze dne
27. března 1931, č. 49 Sb. z. a n., o státním
fondu pro vodohospodářské meliorace.
i) Movité jmění fondu pro pojišťování vý-
vozních úvěrů.
j) Movité jmění Exportního ústavu.
§ 6.
Poplatkovým ekvivalentem z nemovitého
jmění sazbou 0'3% ročně jsou povinny a od
poplatkového ekvivalentu z movitého jmění
jsou osvobozeny:
a) Nositelé pensijního pojištění podle zá-
kona o pensijním pojištění soukromých za-
městnanců, ve vyšších službách.
b) Nositelé pojištění podle zákonů o úra-
zovém pojištění dělníků (průmyslových a
obchodních zaměstnanců).
c) Báňské bratrské pokladny.
d) Nositelé pojištění podle zákona o pojiš-
tění zaměstnanců pro případ nemoci, invali-
dity a stáří, jakož i jejich svazy.
4
e) Nositelé pojištění podle zákona o pojiš-
tění osob samostatně hospodařících pro pří-
pad invalidity a stáří.
f) Nositelé nemocenského pojištění podle
zákona o nemocenském pojištění veřejných
zaměstnanců.
g) Nemocenská pojišťovna českosloven-
ských státních drah.
h) Fond pro zaopatření zaměstnanců
velkostatků.
ch) Spolky zakládající se na základě vzá-
jemnosti, jejichž úkolem podle stanov jest po-
jišťovati dělníky, pomocníky a učedníky pro
případ nemoci, invalidity a stáří, neprovozu-
jí-li žádného podniku výdělečného, i když
dostávají příspěvky a dary od nečlenů; pod-
mínkou jest, že členové mají na pojistné
dávky právní nárok.
i) Pojišťovna Star, zřízená vládním naří-
zením ze dne 24. června 1937, č. 135 Sb. z. a n.
§ 7.
Poplatkovému ekvivalentu ve výši poloviční
podrobeny jsou po dobu 30 let od dokončení
stavby domy s malými byty a s malými pro-
vozovnami podle § 136 zákona o přímých
daních, pokud náležejí svazkům územní samo-
správy nebo obecně prospěšným stavebním
sdružením.
§ 8.
Vznik ekvivalentní povinnosti.
Ekvivalentní povinnost počíná prvním
dnem kalendářního čtvrtletí (1. ledna, 1.
dubna, 1. července a 1. října) po uplynutí
10 let ode dne, kdy ekvivalentní podmět začal
po právu existovat. Pokud však jde o jmění
nemovité, počíná tato povinnost prvním dnem
kalendářního čtvrtletí po uplynutí 10 let ode
dne nabytí tohoto jmění; bylo-li bezplatně
nabyto nemovitého jmění zatíženého právem
užívacím nebo požívacím, vznikne ekviva-
lentní povinnost nejdříve prvním dnem kalen-
dářního čtvrtletí následujícího po odpadnutí
tohoto práva užívacího nebo požívacího.
Vyměřovací základ.
§ 9.
(1) Základem pro vyměření poplatkového
ekvivalentu z nemovitosti jest její hodnota
obecná (prodejní). Do této hodnoty zahrnuje
5
se i hodnota budovy, třeba nestála 10 let, a
hodnota příslušenství, i když určení za příslu-
šenství netrvalo ještě 10 let. Co se pokládá
za příslušenství věci nemovité, posuzuje se
podle ustanovení občanského práva.
(2) Základem pro vyměření poplatkového
ekvivalentu ze jmění movitého jest jeho
obecná (prodejní) hodnota po srážce dluhů a
břemen. Nařízení stanoví, které dluhy a bře-
mena a v jakém rozsahu se uznávají a jakým
způsobem musí být prokázány.
(3) O ocenění cenných papírů a podobných
předmětů bursovního obchodu, jakož i o pře-
počítávání hodnot určených v měně jiné, než
která v tuzemsku jako běžná měna je zave-
dena, platí ustanovení zákona ze dne 11.
června 1919, č. 329 Sb. z. a n., o ocenění před-
mětů bursovního obchodu pro účely poplat-
kové.
(4) Není-li vyměřovací základ dělitelný
stem, zaokrouhlí se dolů na nejbližší stem
dělitelnou částku.
§ 10.
(1) Ekvivalentní podmět je povinen v při-
znání (§ 13) udati hodnotu uvedenou v para-
grafu předcházejícím.
(2) Finanční správa může se s ekvivalent-
ním podmětem dohodnouti o jiném způsobu
určení obecné hodnoty.
(3) Jak finanční správa, tak i ekvivalentní
podmět mohou dáti hodnotu zjistiti soudním
odhadem, útraty tohoto odhadu nese státní
pokladna, provede-li se odhad na žádost
finanční správy a vedl-li k výsledku, který
hodnotu přiznanou ekvivalentním podmětem
nejpozději před podáním žádosti o soudní
odhad nepřevyšuje o více než 12. 5% (o 1/8).
V každém jiném případě jdou náklady soud-
ního odhadu na vrub ekvivalentního pod-
mětu.
§ 11.
Vyměřovací období.
(1) Poplatkový ekvivalent vyměřuje se pla-
tebním rozkazem na vyměřovací období, které
trvá 10 let, a to podle stavu a hodnoty jmění
v den počátku tohoto období. Pokud vznikne
ekvivalentní povinnost teprve po počátku vy-
měřovacího období, vyměří se poplatkový
ekvivalent pouze na zbytek vyměřovacího
6
období podle stavu a hodnoty jmění v den
vzniku ekvivalentní povinnosti.
(2) Nečinil-li by roční předpis více než
5 Kč, poplatkový ekvivalent se nevyměří.
§ 12.
Příslušnost úřadů.
(1) Místní příslušnost vyměřujícího úřadu
se řídí u tuzemských ekvivalentních podmětů
podle jejich sídla, u ekvivalentních podmětů
cizozemských podle sídla jejich tuzemského
zastupitelství. Není-li tohoto sídla nebo tuzem-
ského zastupitelství, řídí se příslušnost podle
místa, kde jmění jest; je-li jmění v obvodu
několika vyměřujících úřadů, podle místa, kde
jest větší jeho část. Má-li podmět jmění nemo-
vité i movité, řídí se příslušnost polohou
jmění nemovitého.
(2) Nařízení stanoví, kterým finančním
úřadům přísluší působnost úřadů vyměřují-
cích a o opravných prostředcích rozhodu-
jících.
Přiznání.
§ 13.
(1) Ekvivalentní podmět je povinen podati
u vyměřujícího úřadu přiznání svého jmění
(§ 1) do 5 měsíců po počátku vyměřovacího
období; vznikne-li ekvivalentní povinnost po
počátku vyměřovacího období, do 30 dnů po
vzniku ekvivalentní povinnosti.
(2) Nařízení určí podrobný obsah a formu
přiznání, jakož i kým má býti podepsáno a
které doklady třeba připojiti.
§ 14.
(1) Nepodá-li ekvivalentní podmět přes
vyzvání úřadu přiznání do lhůty zákonné
nebo jemu zvláště povolené nebo nepodá-li ve
lhůtě jemu stanovené dokladů potřebných
k přezkoumání přiznání nebo neopraví-li včas
přiznání formálně vadné na výzvu úřadu,
může mu býti poplatkový ekvivalent bez újmy
ustanovení § 19 vyměřen z moci úřední bez
dalšího jeho účastenství podle pomůcek, které
má úřad po ruce.
(2) Ustanovení předchozího odstavce ne-
vylučuje práva vyměřujícího úřadu vyzvati
ekvivalentní podmět pod pohrůžkou pořádkové
pokuty, aby přiznání nebo doklady potřebné
7
k jeho přezkoumání podal. Jestliže ekviva-
lentní podmět do stanovené lhůty bez dosta-
tečné omluvy výzvě nevyhoví, může úřad -
a to i opětovaně - uložiti mu pořádkovou
pokutu do 5. 000 Kč.
§ 15.
Splatnost.
(1) Poplatkový ekvivalent jest splatný
v každém kalendářním roce ve čtyřech stej-
ných splátkách předem, a to 1. ledna, 1.
dubna, 1. července a 1. října. Nečiní-li roční
předpis více než 20 Kč, jest poplatkový ekvi-
valent splatným najednou, a to 1. ledna kaž-
dého kalendářního roku. Splátky, které při
doručení platebního rozkazu jsou již splatné,
je ekvivalentní podmět povinen zaplatiti do
30 dnů po tomto doručení.
(2) Dokud nebude poplatkový ekvivalent
pro další období vyměřen, řídí se výše čtvrt-
letních splátek podle výše splátky připadající
na poslední čtvrtletí předcházejícího období.
Budou-li splátky podle předpisu na nové vy-
měřovací období činiti více než poslední
splátka v předcházejícím vyměřovacím ob-
dobí, jest ekvivalentní podmět povinen dopla-
titi splátky, které jsou v době doručení plateb-
ního rozkazu již splatné, do 30 dnů po tomto
doručení.
(3) Z částek včas nezaplacených vyberou se
zákonné úroky z prodlení, počínajíc dnem ná-
sledujícím po dni splatnosti až do dne zapla-
cení.
Trvání, zánik a změna ekvivalentní povinností.
§ 16.
Ekvivalentní povinnost stanovená podle
§ 11 zůstane do konce vyměřovacího období
beze změny. Z tohoto pravidla jsou tyto vý-
jimky:
a) Jestliže před uplynutím vyměřovacího
období se zcizí nemovitá věc poplatkovému
ekvivalentu podrobená nebo vznikne důvod
pro osvobození od poplatkového ekvivalentu
podle § 5, písm. c) nebo písm. d), odepíše se
na žádost ekvivalentního podmětu podanou
u vyměřujícího úřadu poplatkový ekvivalent
z příslušného jmění za dobu, počínající
prvním dnem kalendářního čtvrtletí po podání
této žádosti.
8
b) Odpadne-li důvod pro osvobození od po-
platkového ekvivalentu podle § 5, písm. c) nebo
písm. d) nebo pro úlevu podle § 7, jest ekvi-
valentní podmět povinen oznámiti tuto okol-
nost vyměřujícímu úřadu do 30 dnů po dni,
kdy se o ní dověděl. Poplatkový ekvivalent se
vyměří nebo doměří za dobu počínající
prvním dnem kalendářního- čtvrtletí po dni,
kdy zmíněná okolnost nastala.
§17.
(1) Zanikne-li ekvivalentní podmět při
splynutí s jinou osobou nebo při přeměně
svého právního útvaru nebo přejde-li jeho
nemovité jmění na jiný podmět uvedený v § 1
a nejsou-li tyto transakce podrobeny poplat-
kům nemovitostním jinak zákonem stanove-
ným, přechází ekvivalentní povinnost převá-
děného jmění se týkající na nového vlastníka,
který je povinen zaplatiti i případný nedo-
platek poplatkového ekvivalentu i s úroky
z prodlení a náklady upomínacími a exekuč-
ními. Rovněž 10letá lhůta podle § 8 se těmito
transakcemi nepřetrhuje a běží dále u nového
vlastníka.
(2) Zanikne-li ekvivalentní podmět jiným
způsobem, nebude poplatkový ekvivalent po-
žadován, počínajíc prvním dnem kalendář-
ního čtvrtletí následujícího po dni, kdy jmění
podmětu přešlo na jinou osobu.
§ 18.
Věcné ručení.
Poplatkový ekvivalent ze jmění nemovitého
i s úroky z prodlení a náklady upomínacími a
exekučními vázne na tomto jmění i bez knihov-
ního zápisu. Nedoplatky, jež se staly splatnými
v posledních třech letech, počítajíc nazpět ode
dne exekučního prodeje (udělení příklepu) za-
vazeného objektu nebo ode dne povolení nu-
cené správy, mají přednost přede všemi
knihovními pohledávkami.
§ 19.
Zvýšení.
(1) Nepodá-li se přiznání včas nebo neopra-
ví-li se včas přiznání formálně vadné na výzvu
úřadu nebo obmešká-li se oznámení uložené
v § 16, písm. b), může úřad zvýšiti předpis po-
platkového ekvivalentu pro první čtyři čtvrt-
letí až o 20%.
9
(2) O tomto zvýšení platí totéž, co je sta-
noveno o poplatkovém ekvivalentu.
Závěrečná a přechodná ustanovení.
§ 20.
Převod jmění na ekvivalentní podmět, jakož
i s tohoto na jinou osobu je podroben řádným
poplatkům.
§ 21.
Zemím přikazuje se počínajíc rokem 1941
z výnosu poplatkového ekvivalentu celkový
roční peníz 6, 000. 000 Kč, který jest rozděliti
mezi země v poměru průměrného skutečného
výnosu poplatkového ekvivalentu v letech 1931
až 1940.
§ 22.
Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak,
jest užíti pro poplatkový ekvivalent a pro po-
řádkovou pokutu obdobně ustanovení platných
pro poplatek z převodu nemovitostí.
§ 23.
(1) V prvním vyměřovacím období podle to-
hoto zákona (§ 27, odst. 2) jest odchylkou od
ustanovení § 12
u ekvivalentních podmětů majících sídlo v ze-
mích české a Moravskoslezské k vyměření po-
platkového ekvivalentu z nemovitostí ležících
v zemích Slovenské a Podkarpatoruské
a u ekvivalentních podmětů majících sídlo
v zemích Slovenské a Podkarpatoruské k vy-
měření poplatkového ekvivalentu z nemovitostí
ležících v zemích české a Moravskoslezské
příslušným úřad podle místa, kde toto jmění
nebo větší jeho část je.
(2) Ekvivalentním podmětům cizozemským
bude v témže období vyměřen poplatkový ekvi-
valent odděleně ze jmění v zemích české a
Moravskoslezské a ze jmění v zemích Sloven-
ské a Podkarpatoruské, a to rovněž úřady pří-
slušnými podle místa, kde toto jmění nebo
větší jeho část je.
(3) Dokud nebude poplatkový ekvivalent na
toto období vyměřen, platí obdobně ustanovení
§ 15.
§ 24.
Přednostní právo stanovené v § 18 nepřed-
chází právům knihovně zajištěným před účin-
ností tohoto zákona.
10
§25.
Vláda vydá nařízením podrobné předpisy
k provedení tohoto zákona, zejména též před-
pisy o ukládacím řízení.
§26.
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak,
ruší se dnem účinnosti tohoto zákona všechna
ustanovení dosavadních zákonů a nařízení, po-
kud se týkají poplatkového ekvivalentu.
(2) Zrušují, se zejména:
1. v zemích české a Moravskoslezské saz.
pol. 57/106, písni. B, e, poplatkového zákona
včetně poznámek se všemi změnami a dodat-
ky, zákon ze dne 8. června 1898, č. 38 z. z.
pro Čechy, o zavedení školního příspěvku ze
jmění podrobeného ekvivalentnímu poplatku,
zákon ze dne 27. června 1899, č. 68 z. z. pro
Moravu, o zavedení školního příspěvku z ma-
jetku poplatkovému ekvivalentu podrobeného,
a zákon ze dne 28. května 1902, č. 50 z. z. pro
Moravu, kterým se mění § 2 zákona ze dne 27.
června 1899, č. 68 z. z.,
2. v zemích Slovenské a Podkarpatoruské
§§ 105 až 112 zák. čl. XI/1918, o poplatcích
z převodu majetku, se všemi změnami a do-
datky.
§27.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti v zemích
Slovenské a Podkarpatoruské dnem 1. ledna
1938, v zemích české a Moravskoslezské dnem
1. ledna 1941.
(2) Týmiž dny počíná v těchto zemích nové
vyměřovací období, jež však odchylkou od § 11
končí jednotně dnem 31. prosince 1950.
(3) Tento zákon provede ministr financí
v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Dávka, kterou naše právo nazývá poplat-
kovým ekvivalentem, vyskytá se v berních
systémech různých států pravidelně jako
náhrada za daň dědickou u těch subjektů,
jejichž jmění není předmětem posloupnosti
na případ smrti a tudíž se neztenčuje daní
dědickou. Jde tu převážně o jmění církví
a právnických osob vůbec.
Posuzujeme-li poplatkový ekvivalent bez
souvislosti s celým berním systémem, jeví
se nám obyčejně jako periodická daň ma-
jetková, vybíraná od subjektů, u nichž ne-
může nastati fysická smrt, ať již vybíraná
z celého jmění nebo jen z některých jeho
kategorií.
V Rakousku byl ekvivalent (Erbsteuer-
11
ekvivalent, zaveden po prvé zároveň s daní
dědickou patentem Marie Terezie ze dne 6.
června 1759; podléhalo mu jmění v rukou
duchovních osob právnických. Příslušná
ustanovení byla změněna reskriptem z 25.
června 1764, dvorními dekrety z 22. března
1765, z 6. února 1766, z 12. června 1766
a patentem z 15. října 1810. Nepřevzetím
daně dědické do kolkovního a taxovního pa-
tentu z 27. ledna 1840 odpadl i její ekvi-
valent z církevního jmění (srv. podrobně
Funk: Poplatek z převodů na případ smrti,
Praha 1902).
Obnovením daně dědické ve formě po-
platků z převodu majetku na případ smrti
v zákoně z 9. února 1850, č. 50 ř. z. (po-
platkový zákon) byl dán podnět k opět-
nému zavedení ekvivalentu. Saz. pol. 57/
106 tohoto zákona obsahovala pod písm. A
ustanovení o převodech majetku mezi ži-
vými, pod písm. B o převodech na případ
smrti. Pod písm. B byla zařazena lit. e),
jejíž ustanovení nařizovalo vybrati jako
poplatkový ekvivalent z držby nemovitých
věcí důchod poskytujících za každých 10 let
2% z hodnoty (t. j. hrubé), a to nejen od
kostelů a beneficií jako při dosavadních
úpravách, nýbrž i od světských obcí a na-
dací. V poznámce 2 k saz. pol. 57/106 pře-
nechávalo se zvláštnímu předpisu stanoviti
zásady pro zjištění hodnoty k vyměření
ekvivalentu. Tyto zásady byly pak stano-
veny v oddílu I. nař. min. financí z 3. V.
1850, č. 181 ř. z., kde se také stanoví, že
za poplatkový ekvivalent ručí důchod z ne-
movitosti. Výnosem min. financí z 30.
března 1852, č. 85 ř. z. bylo pak dáno po-
učení o sepsání a podání přiznání.
Cís. nařízením č. 89/1859 ř. z. byla za-
vedena k ekvivalentu 25%ní přirážka.
Přesto, že byla jasně určena funkce ekvi-
valentu shora zmíněnou formální souvislo-
stí s poplatky z převodů na případ smrti,
přisuzovala mu právní prakse i vztah k po-
platkům z převodů mezi živými a považo-
vala subjekty ekvivalentní za osvobozeny
od procentních poplatků z převodu majet-
ku; z toho plynulo, že při nabytí mezi ži-
vými byla straně postupující předepiso-
vána polovina poplatku (srv. Materialien
zur Gebührennovelle von 1862, str. 97).
Novela k poplatkovému zákonu, vydaná
jako zákon z 13. prosince 1862, č. 89 ř. z.,
zrušila u saz. pol. 57/106 B e) omezení ekvi-
valentní povinnosti na majetek důchod po-
skytující (avšak teprve při parlamentním
projednávání; vládní návrh tisk 2078 po-
nechával tu stav dosavadní) a omezení na
církve, nadace a obce. Ekvivalentu podro-
bené subjekty rozdělila ve dvě skupiny. Do
první z nich náležejí nadace, beneficia, ko-
stely, duchovní a světské obce, spolky,
ústavy a jiné korporace a společnosti, je-
jichž členům nepřísluší podíl na společném
jmění. Těmto subjektům náleží platiti z ne-
movitého jmění 3%; proti dosavadnímu
stavu byla povinnost ekvivalentní u těchto
subjektů rozšířena i na movitosti a to saz-
bou 1'5%. Do druhé skupiny patří akciové
podniky a jiné výdělkové společnosti, je-
jichž členům přísluší podíl na společném
jmění. Tyto podměty mají ekvivalentní po-
vinnost pouze co do nemovitostí. Příslušná
sazba byla novelou stanovena na 3%. Vláda
navrhovala pro druhou skupinu sazbu
pouze 11/2%, odůvodňujíc ji právě tak jako
vynětí movitostí z poplatkového ekvivalen-
tu tím, že u subjektů druhé skupiny ne-
přichází stát o daň dědickou, ježto podíly
jsou předmětem dědické posloupnosti,
ovšem jen jako věci movité, takže státu
unikne jen poplatek reální z nemovitého
majetku. Tato nižší sazba nebyla však sně-
movním výborem z iniciativy jeho před-
sedy dra Mühlfelda schválena a byla sta-
novena na 3%; teprve později, jak níže
uvedeno, byla uznána správnost předpo-
kladů finanční správou zastávaných.
Vedle těchto sazeb vybírala se k nim
ještě 25%ní přirážka shora zmíněná, která
byla ponechána v platnosti. Bylo výslovně
zdůrazněno [pozn. 4 k saz. pol. 57/106
B e)], že nabytí jmění subjektem ekviva-
lentu podrobeným podléhá řádným poplat-
kům, avšak subjekt tento se osvobozuje na
10 let ode dne nabytí od ekvivalentní po-
vinnosti z příslušného jmění.
Již při meziministerských poradách o
této novele objevily se neshody v názorech
na povahu a účel poplatkového ekvivalentu
v rámci poplatkového zákona, jak vyplývá
z vydaných protokolů o těchto poradách.
Výsledkem těchto rozporů nebyla sice změ-
na v zařazení příslušného ustanovení, t. j.
upuštění od formální souvislosti s ustano-
veními o poplatcích na případ smrti, nýbrž
jen zmínka v bodu II, č. 6 motivů, kde se
odůvodňuje poplatkový ekvivalent tím, že
unikají státu u některých subjektů nemo-
vitostní po př. i dědické poplatky, a připo-