70
ČÁST DRUHÁ.
Dráhy pro omezenou přepravu
veřejnou a dráhy pro přepravu
neveřejnou.
/. Dráhy pro omezenou přepravu veřejnou.
§ 174.
Koncese pro omezenou pře-
pravu veřejnou.
(1) K vybudování a provozu dráhy pro
omezenou přepravu veřejnou je potřebí kon-
cese, kterou vydává železniční správní úřad
v dohodě s ministerstvem národní obrany.
Koncese bude uveřejněna ve Sbírce zákonů a
nařízení jako vyhláška ministra, jemuž pří-
sluší dozor na dráhy.
(2) Koncese pro omezenou přepravu veřej-
nou se vydává na omezenou dobu, nejvíce na
30 let (koncesní doba). Tato doba může býti
prodloužena, jestliže příslušná žádost bude po-
dána nejpozději půl roku před jejím uply-
nutím.
(3) Neuvede - li se v koncesi nic jiného, sluší
užíti přiměřeně ustanovení §§ 17, 18, 22 až 24,
26 až 28.
§ 175.
Stavební povolení.
Stavební povolení pro dráhu pro omezenou
přepravu veřejnou vydává železniční správní
úřad v dohodě s ministerstvem národní
obrany.
//. Dráhy pro přepravu neveřejnou.
§ 176.
Dráhy pro přepravu nevěřejnou,
z nichž je možný přímý přechod
vozidel na dráhu pro přepravu
veřejnou nebo na dráhu pro ome-
zenou přepravu veřejnou.
Chce - li kdo vybudovati dráhu pro přepravu
neveřejnou, z které je možný přímý přechod
vozidel na dráhu pro přepravu veřejnou nebo
na dráhu pro omezenou přepravu veřejnou
(t. j. připojuje se na takovou dráhu a je stej-
ného rozchodu jako ona), potřebuje k tomu
stavebního povolení, které vydává železniční
71
správní úřad, a to, je-li dotčen zájem obrany
státu, v dohodě s ministerstvem národní
obrany, jde-li o dráhy báňské [§ 131, písm. d)
ob. zák. hor. ], v dohodě s ministerstvem ve-
řejných prací.
§ 177.
Jiné dráhy pro přepravu
neveřejnou.
(1) Chce-li kdo vybudovati jinou dráhu pro
přepravu neveřejnou, potřebuje k tomu, ač
ne jde-li o dráhu přenosnou (§ 186), staveb-
ního povolení, které vydává zemský úřad v do-
nodě s ministerstvem národní obrany. Sta-
vebního povolení podle tohoto ustanovení není
potřebí, je-li dráha pro přepravu neveřejnou
celá v obvodu provozovny hospodářského pod-
niku, nebo vychází-li z tohoto obvodu na
krátkou vzdálenost, aby bylo umožněno spo-
jení závodů (jejich částí), ačli by tím nebyly
dotčeny veřejné pozemní komunikace nebo
vody a vodní díla.
(2) Dotýká-li se dráha pro přepravu neve-
řejnou (odstavec 1) pozemku, který slouží
provozu dráhy pro přepravu veřejnou, dráhy
pro omezenou přepravu veřejnou nebo dráhy
pro přepravu neveřejnou označené v § 176, je
příslušný k vydání stavebního povolení pro
část dráhy, o kterou jde, železniční správní
úřad.
§ 178.
Obstarávání přepravních potřeb
jiných osob na dráze pro pře-
pravu neveřejnou.
(1) Podnik dráhy pro přepravu neveřejnou
může, pokud tím není dotčeno právo vyplýva-
jící z koncese pro dráhu pro přepravu ve-
řejnou nebo pro omezenou přepravu veřejnou,
obstarávati přepravní potřeby jiných osob
podle zvláštních smluv, dá-li k tomu souhlas
úřad vykonávající státní výsost (§ 179).
(2) žádá-li toho veřejný zájem, může řečený
úřad uložiti, se stejným šetřením práva vyplý-
vajícího z koncese, podniku dráhy pro pře-
pravu neveřejnou, aby obstarával přepravu
pro jiné určité osoby za přiměřenou náhradu,
avšak za předpokladu, že to není na újmu pře-
pravních potřeb podniku a že tím nevznikají
nové povinnosti po stránce vybudování a
udržování dráhy.
72
///. Společná ustanovení.
§ 179.
O výkonu státní výsosti.
Státní výsost nad drahami, na které se
vztahují předpisy této části, vykonávají, ne-
vyplývá-li ze zákona něco jiného: u drah pro
omezenou přepravu veřejnou a drah pro pře-
pravu neveřejnou označených v § 176 - želez-
niční správní úřad, u jiných drah pro přepravu
neveřejnou (§ 177) - v první stolici zemský
úřad, v druhé stolici železniční správní úřad.
§ 180.
Všeobecně o pravomoci úřadu
vykonávajícího státní výsost.
(1) Stanově podmínky, za nichž dráha má
býti vybudována, udržována a provozována,
omezí se úřad na tyto zřetele:
a) aby dráha vyhovovala po stránce bezpeč-
nosti osob a majetku;
b) aby majetek v okolí dráhy byl chráněn
před škodlivými účinky vybudování, udržo-
vání a provozu dráhy;
c) aby byla zajištěna způsobilost osob, jichž
dráha užívá při provozu;
d) aby byla uskutečňována jednotnost ve
vybudování, udržování a provozu dráhy.
(2) Jde-li o dráhu pro omezenou přepravu
veřejnou, může úřad uložiti nadto některou
povinnost, po případě všecky povinnosti, které
vyplývají z předpisů platných pro dráhy
drobné nebo pro dráhy vedlejší (místní).
§ 181.
Povolení k přípravným pracím.
(1) Projeví-li se toho potřeba, může úřad,
jenž je příslušný k udělení koncese podle
§ 174 nebo stavebního povolení podle §§ 176
a 177, uděliti na žádost povolení k přípravným
pracím.
(2) Ustanovení § 6, odst. 2 až 5, a §§ 7 a 8
platí potom obdobně.
§ 182.
Přetětí veřejné pozemní
komunikace.
(1) Vlastník (správce) veřejné pozemní ko-
munikace je povinen dovoliti, aby dráha, na
78
kterou se vztahují předpisy této části, přeťala
veřejnou pozemní komunikaci, jestliže tím
nebude nepřiměřeně rušen provoz na této ko-
munikaci.
(2) Ustanovení § 47, odst. 1, druhé věty, a
odst. 2 až 4 platí obdobně.
§ 183.
Užití předpisů části první.
(1) Z předpisů části první (dráhy pro pře-
pravu veřejnou) sluší, ovšem se změnami,
které vyplývají z předpisů této části, zvláště
z ustanovení §§ 179 a 180, užíti přiměřeně:
a) u drah pro omezenou přepravu veřejnou
a u drah pro přepravu neveřejnou (§§ 176
a 177) - ustanovení §§ 31 až 43, 45, 48,
§ 49, odst. 2, §§ 50 až 58, 69 a 70, § 75,
odst. 1, § 78, odst. 1, §§ 80, 91, 92, § 98,
odst. 1, §§ 101, 103 až 106, 108, 109, 126 až
132, § 141, odst. 2, a § 142 s přihlédnutím
k odchylkám a úlevám stanoveným nebo povo-
leným pro dráhy vedlejší (místní) a drobné;
b) u drah pro omezenou přepravu veřejnou
a u drah pro přepravu neveřejnou označe-
ných v § 176 - ustanovení § 44 a § 75,
odst. 2;
c) u drah pro omezenou přepravu veřej-
nou - ustanovení §§ 11, 12, 59 až 68, 84 až
89, 107, 110 až 115, 117, § 118, odst. 1 až 4 a
odst. 7 až 13, §§ 119 až 122, 136 až 140 a
§ 162, odst. 4 s přihlédnutím k odchylkám a
úlevám stanoveným nebo povoleným pro
dráhy vedlejší (místní) a drobné;
d) u drah pro přepravu neveřejnou (§§ 176
a 177) - ustanovení § 117, § 118, odst. 1 a 2
a odst. 7 až 13 a §§ 119 až 121.
(2) Jde - li o užití § 127, odst. 1, omezuje se
výše pokuty na 5. 000 Kč, a jde - li o opětované
vynucení, na 10. 000 Kč.
IV. Proměna dráhy pro neveřejnou pře-
pravu na dráhu pro omezenou přepravu
veřejnou.
§ 184.
(1) K proměně dráhy pro přepravu neveřej-
nou na dráhu pro omezenou přepravu veřej-
74
nou je potřebí povolení, které vydává želez-
niční správní úřad v dohodě s ministerstvem
národní obrany. V tomto povolení bude vyslo-
veno, za jakých podmínek může býti proměna
uskutečněna. Ustanovení § 174, odst. 1, věty
druhé, a odst. 2 a 3 platí obdobně.
(2) Stavební povolení pro stavby, přístavby,
přestavby a pod., které by bylo nutné uskuteč-
niti vzhledem k povolení danému podle od-
stavce 1, vydá železniční správní úřad podle
předpisů platných pro dráhy pro omezenou
přepravu veřejnou.
V. Ustanoveni pro dráhy státní.
§ 185.
Ustanovení části první (dráhy pro přepravu
veřejnou), která platí pro dráhy státní, sluší
užíti, vyjímajíc předpis § 25, odst. 1, přimě-
řeně na dráhy státní podléhající předpisům
této části, a to v rozsahu vyplývajícím z ji-
ných ustanovení této části.
VI. Dráhy přenosné.
§ 186.
(1) Ustanovení této části se nevztahují na
dráhy přenosné pro přepravu neveřejnou.
(2) K zřízení přenosné dráhy není potřebí
povolení úřadu, avšak bez újmy předpisů
hlavy III živnostenského řádu (živnosten-
ského zákona).
(3) Má-li však při provozu býti užíváno
vozidla s motorickým pohonem, které se po-
hybuje na kolejích, třeba o tom učiniti ozná-
mení s udáním pravděpodobné doby užívání,
a to do 8 dnů před zahájením provozu, okres-
nímu úřadu a ten může naříditi potřebná bez-
pečnostní opatření. Nelze-li pro neodkladnou
potřebu označenou lhůtu zachovati (na př.
při odstraňování škod způsobených živelními
pohromami), má býti oznámení učiněno aspoň
před zahájením provozu.
(4) Měla-li by se přenosná dráha dotknouti
veřejné pozemní komunikace nebo vod a vod-
ních děl, třeba si před jejím zřízením vyžá-
dati povolení okresního úřadu, po případě
úřadu příslušného podle jiných zákonných
ustanovení.
75
ČÁST TŘETÍ.
Zvláštní ustanovení o výkonu ve-
řejné železniční správy a o věcech
s tím souvisících.
I. Přikazování pravomoci železničního
správního úřadu a zemského úřadu.
§ 187.
(1) žádají-li toho zřetele účelnosti a úspor-
nosti, může býti pravomoc železničního správ-
ního úřadu, jakož i pravomoc zemského
úřadu, pokud vykonává státní výsost ve vě-
cech drah, přikázána:
služebnám výkonné služby drah státních,
politickým úřadům,
jednotlivým zaměstnancům služeben vý-
konné služby drah státních i nestátních (ko-
misaři pro výkon veřejné železniční správy).
(2) Běží-li o přikázání s obecnou platností,
bude uskutečněno vládním nařízením, běží-li
o přikázání pro jednotlivé případy, bude usku-
tečněno rozhodnutím železničního správního
úřadu nebo zemského úřadu, vždy v oboru je-
jich pravomoci. Příslušné rozhodnutí želez-
ničního správního úřadu nebo zemského úřadu
musí býti, dopouští-li to povaha věci, včas
oznámeno tomu, jehož se úkon veřejné želez-
niční správy, o který jde, týká, jinak postačí
průkaz tímto rozhodnutím.
(3) V rozhodnutí, které vydá činitel, jemuž
byla přikázána pravomoc podle předcházejí-
cích ustanovení, musí býti výslovně uvedeno,
že se rozhodnutí vydává jménem železničního
správního úřadu nebo zemského úřadu při vý-
konu přikázané pravomoci.
(4) Činitel, jemuž byla přikázána pravomoc
podle ustanovení odstavce 1 a 2, podléhá po
této stránce dozoru úřadu, z jehož pravomoci
nastalo přikázání. Komisaře pro výkon ve-
řejné železniční správy vezme tento úřad do
přísahy, ač nevykonal-li už služební přísahu
podle ustanovení § 138, odst. 2. Dopustí-li se
komisař nepřístojnosti, může mu úřad, z je-
hož pravomoci nastalo přikázání, bez újmy
stíhání podle jiných předpisů, uložiti pořád-
kovou pokutu do 500 Kč; ustanovení § 128,
odst. 4 a § 127, odst. 3 platí tu obdobně.
(5) Přikazujíc pravomoc podle odstavce 1
a 2, učiní vláda, po případě železniční správní
úřad nebo zemský úřad, je-li tu nebezpečí ko-
lise ze současného zastávání zájmů železnič-
ního podniku a výkonu přikázané pravomoci,
přiměřené opatření.
76
§ 188.
(1) Z úkonů veřejné železniční správy buď-
te, nebrání - li tomu zvláštní zřetele, přikazo-
vány (úplně nebo z části) podle § 187:
a) udílení souhlasu k oddělení jednotlivých
částí od celku dráhy podle § 26, odst. 2;
b) úkony souvisící s poměrem dráhy k ma-
jetku v okolí dráhy podle § 40, po případě
§ 43, odst. 2, po prvním vybudování dráhy,
pokud nejde o úkony velkého rozsahu nebo
výjimečné povahy;
c) vydávání stavebního povolení a povolení
k užívání podle § 43, odst. 2, jde - li o stavby
na dráze, které nemají velkého rozsahu, vel-
kého významu dopravního, hospodářského
nebo vojenského, nebo výjimečné technické
povahy;
d) úřední vyzkoušení vozidel podle § 44;
e) úkony dozoru podle § 45, odst. 2;
f) úkony vyplývající z ustanovení § 47,
odst. 4, § 48, odst. 2, věty poslední, §§ 50, 51
a 52, § 54, odst. 2, věty poslední, § 55. odst. 2,
věty poslední, § 56 a § 57, odst. 1 a 2, hledíc,
kde je toho třeba, ke zvláštnímu způsobu
součinnosti stanovenému v § 192, odst. 2, po
prvním vybudování dráhy, pokud nejde
o úkony velkého rozsahu nebo výjimečné tech-
nické povahy;
g) povolování výjimek pro zakázané pásmo
podle § 102, odst. 2, jakož i vydávání povo-
lení podle § 104, odst. 2, věty druhé, a odst. 3;
h) úkony vyplývající z ustanovení §§ 105
a 106 o užívání pozemků v okolí dráhy, po
prvním vybudování dráhy, nejde - li o užívání,
kterým by dráha mohla býti mimořádným
způsobem dotčena;
ch) úkony vyplývající z předpisu § 111,
odst. 1 o povinnosti železničního podniku
informovati obecenstvo a varovati je před ne-
bezpečím, pokud nejde o pokyn a směrnice
všeobecné povahy;
i) úkony vyplývající z předpisu § 138, odst.
2 o výkonu služební přísahy (policejní);
j) všeobecně úkony veřejné železniční sprá-
vy, u nichž zřetele účelnosti a úspornosti vy-
žadují, aby byly obstarávány nižšími úřady
neb orgány.
(2) Nebuď přikazována, ač nejde - li o úko-
ny dozoru vyplývající z předpisu § 73, odst. 1,
jakož i o úkony vyplývající z předpisu § 138,
odst. 2, pravomoc ve věcech zaměstnanců
drah.
77
U. Řízení. Vynutitelnost rozhodnutí neb
opatření úřadu vykonávajícího veřejnou
železniční správu.
§ 189.
(1) Neustanovuje-li se v tomto zákoně nebo
v předpisech podle něho vydaných, po případě
v předpisech, které platí pro přechodnou dobu
(§ 209, odst. 3), nic jiného, sluší pro řízení
o věcech, které náležejí do působnosti úřadu
vykonávajícího veřejnou železniční správu,
zahrnujíc v to řízení exekuční, užíti předpisů
platných pro řízení o věcech náležejících do
působnosti politických úřadů.
(2) Vykonatelné rozhodnutí neb opatření
úřadu vykonávajícího veřejnou železniční
správu lze vynutiti politickou nebo soudní
exekucí.
(3) Směrnice, pokyny a jiné podobné
úpravy povahy všeobecné, které je železniční
správní úřad podle ustanovení tohoto zákona
oprávněn vydávati, uveřejňují se ve věstníku,
v němž železniční správní úřad uveřejňuje
opatření a vyhlášky ve věcech přepravních;
platnosti nabývají dnem uveřejnění. Toto
ustanovení však netřeba zachovati, žádá-li
toho zájem obrany státu; uvedený zájem po-
suzuje se výhradně podle volného uvážení
úřadů.
III. Kdo rozhoduje o pochybnosti, která vy-
plyne z ustanoveni § 1.
§ 190.
Vzejde-li pochybnost, zda běží o dopravní
zařízení podobné dráze a zda se tedy tento
zákon vztahuje na takové dopravní zařízení
(§ 1), rozhodne železniční správní úřad v do-
hodě s ministerstvem národní obrany a s mi-
nisterstvem průmyslu, obchodu a živností, a
to buď pro všecka dopravní zařízení určitého
druhu (rozhodnutí se vyhlásí ve věstníku,
v němž železniční správní úřad uveřejňuje
opatření a vyhlášky ve věcech přepravních)
anebo pro jednotlivé případy.
IV. Věci souvisící s výkonem veřejné želez-
niční správy.
§ 191.
(1) Byl-li podán opravný prostředek proti
rozhodnutí jiného úřadu první stolice, které
bylo podle zákonných ustanovení vydáno
78
v dohodě se železničním správním úřadem
nebo se zemským úřadem, pokud vykonává
státní výsost ve věcech drah v první stolici
(po případě v dohodě s činitelem, jemuž byla
přikázána pravomoc těchto úřadů ve smyslu
§§ 187 a 188), může naříkané rozhodnutí býti
v druhé stolici změněno ve věci, která byla
předmětem dohodování, jenom v dohodě se
železničním správním úřadem. Stejná zásada
(změna rozhodnutí v dohodě) platí také
tehdy, jestliže v odvolacím řízení by měl býti
změněn obsah rozhodnutí, kterým bylo vy-
hověno připomínkám podle § 52, odst. 2, § 57,
odst. 2, § 60, odst. 2, § 61, odst. 2, stano-
visku zaujatému podle § 192, odst. 2, nebo
připomínkám železničního podniku podle § 104,
odst. 2.
(2) Byl-li podán opravný prostředek proti
rozhodnutí, které podle zákonných ustanovení
vydal v první stolici zemský úřad, pokud vy-
konává státní výsost ve věcech drah (po pří-
padě činitel, jemuž byla přikázána pravomoc
zemského úřadu ve smyslu §§ 187 a 188),
v dohodě s jiným úřadem, může naříkané roz-
hodnutí býti v druhé stolici změněno ve
věci, která byla předmětem dohodování, jenom
v dohodě a úřadem, jenž je jinému úřadu
v pořadí správních stolic nadřaděn, po případě
v dohodě s týmž jiným úřadem, pakli rozho-
duje v jediné stolici. Stejná zásada (změna
rozhodnutí v dohodě) platí také tehdy, jest-
liže v odvolacím řízení by měl býti změněn
obsah rozhodnutí, jímž bylo vyhověno při-
pomínkám podle § 32, odst. 2, po případě § 43,
odst. 2, nebo stanovisku zaujatému podle
§ 192, odst. 2.
(3) Jestliže byl podán opravný prostředek
proti rozhodnutí zemského úřadu, při jehož
vydávání odpadl zvláštní způsob součinnosti
stanovený v § 32, odst. 2, § 43, odst. 2, § 52,
odst. 2, § 57, odst. 2 a § 192, odst. 2 z té pří-
činy, že u zemského úřadu se soustředila
pravomoc úřadů různých oblastí veřejné
správy, může naříkané rozhodnutí býti změ-
něno ve věci, která by byla jinak předmětem
uvedeného zvláštního způsobu součinnosti,
jenom v dohodě s ministerstvem zemědělství,
s ministerstvem veřejných prací nebo se že-
lezničním správním úřadem, podle toho, ja-
kého druhu součinnost odpadla.
§ 192.
O) Nemůže-li tehdy, kdy podle zákonných
ustanovení má rozhodnutí vydati železniční
79
správní úřad v dohodě s jiným úřadem nižší
stolice nebo jiný úřad nižší stolice v dohodě
se železničním správním úřadem, býti dosa-
ženo dohody, nastoupí místo úřadu nižší sto-
lice kompetence příslušného ministerstva; vy-
konává-li veřejnou železniční správu zemský
úřad (po případě činitel, jemuž byla přiká-
zána pravomoc ve smyslu §§ 187 a 188), na-
stoupí místo zemského úřadu (označeného či-
nitele) kompetence železničního správního
úřadu. Kompetence se takto přesunuje také
tehdy, jestliže úřad nemíní vyhověti připo-
mínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst. 2,
§ 60, odst. 2 a § 61, odst. 2.
(2) Dříve než rozhodne železniční správní
úřad, po případě silniční úřad, vodoprávní
úřad nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor
na lesy, podle předpisu § 47, odst. 4, § 48,
odst. 2, věty poslední, § 50, odst. 2, § 51,
odst. 1, věty poslední, a odst. 2, věty poslední,
§ 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2,
věty druhé, § 56, odst. 1, věty druhé, a odst. 2,
věty druhé, a § 106, odst. 1, věty třetí, po-
skytne železniční správní úřad příslušnému
silničnímu nebo vodoprávnímu úřadu, po pří-
padě naopak, nebo politický úřad, jemuž pří-
sluší dozor na lesy, železničnímu správnímu
úřadu příležitost, aby k věci, o kterou jde,
zaujal v přiměřené lhůtě stanovisko. Bylo-li
stanovisko v této lhůtě zaujato a nemůže-li
mu vyhověti, užije se přiměřeně zásad před-
cházejícího odstavce. Je-li jak na straně ve-
řejné železniční správy, tak na straně jiné
oblasti veřejné správy příslušné ministerstvo,
neplatí předcházející ustanovení a rozhodnutí
třeba vydati ve vzájemné dohodě.
§ 193.
Ministerstvo národní obrany může úkony,
které mu pří sluše jí podle předpisů části první
a druhé tohoto zákona, přikázati vojenským
velitelstvím (úřadům), a to buď s obecnou
platností nebo pro jednotlivé případy.
§ 194.
Jestliže pravomoc, která podle předpisů
části první a druhé tohoto zákona náleží
okresnímu úřadu, by měl vykonávati orgán
města s vlastním statutem nebo se zřízeným
magistrátem, vykonává tuto pravomoc v pří-
padech, kdy uvedené město je stranou, zem-
ský úřad.
80
ČÁST ČTVRTÁ.
Úprava znění zákona ze dne 18.
února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlast-
nění k účelům vybudování
a provozu drah.
§ 195.
Zákon č. 30/1878 ř. z. platí nadále ve znění,
které je uvedeno v příloze. Územní rozsah
jeho platnosti se nemění.
ČÁST PÁTÁ.
Odpovědnost za škody.
/. škody na osobě.
Vznik odpovědnosti.
§ 196.
(1) Byl - li někdo poškozen na těle (na
zdraví) neb usmrcen při železniční dopravě
na trati úkony nebo jevy, kterými se navenek
projevuje nebezpečnost vlastní této dopravě,
odpovídá za škodu, která z toho vznikne, že-
lezniční podnik.
(2) Této odpovědnosti je však podnik zproš-
těn, jestliže škoda
1. vzešla
a) ze zavinění poškozeného nebo
b) z neodvratného jednání osoby jiné nebo
2. byla neodvratná a nelze ji odvozovati
ani z povahy nebo stavu provozních zařízení,
ani ze zvláštního způsobu, selhání nebo nedo-
statků jejich činnosti.
(3) Neodvratnost (odstavec 2) záleží v tom,
že něco nemůže býti zamezeno takovou opa-
trností při vedení provozu a zacházení s pří-
slušnými zařízeními dopravy, která se srov-
nává se zákonem a předpisy podle něho vy-
danými, a není - li jich, s povahou věci.
00 Za zavinění (odstavec 2) se pokládá
také takové jednání poškozeného, které mu
nelze přičítati k vině jenom pro jeho věk
nebo pro nedostatky zdraví, tělesných nebo
duševních schopností.
(5) Jako jednání osoby jiné (odstavec 2)
nemůže podnik namítati jednání osoby, která
vykonává službu při dopravě.
81
(6) Vzešla-li škoda nebo její rozsah čás-
tečně způsobem uvedeným v odstavci 2, buď
s uvážením všech okolností uznáno, že želez-
niční podnik odpovídá jen za její poměrnou
část.
§ 197.
Rozsah odpovědnosti.
(1) Při poškození na těle (na zdraví) uhra-
dí železniční podnik náklady na nutné léčení
poškozeného a nahradí mu ušlý, po případě
v budoucnosti ucházející výdělek, není-li po-
škozený pro následky úrazu schopen výdělku
zčásti nebo zcela ani ve svém povolání ani
v jiném přiměřeném zaměstnání, zaplatí mu,
domáhá-li se toho, bolestné, které je při-
měřené vytrpěným bolestem, jakož i poskytne
mu náhradu za zohyždění. Byl-li výdělek
poškozeného neobyčejně vysoký, zmenší soud
přiměřeně náhradu, přihlížeje ke všem okol-
nostem.
(2) Byl-li někdo usmrcen nebo vzešla-li
smrt z poškození na těle (na zdraví), nahradí
železniční podnik přiměřené náklady pohřbu.
Osobám, které zemřelý byl povinen po zákonu
vyživovati, po případě vychovávati (pozů-
stalí), uhradí podnik přiměřené náklady na
výživu, po případě na výchovu, pokud ze-
mřelý byl by býval k nim povinen.
(3) Připadnou-li z toho důvodu, že nastalo
poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení,
poškozenému nebo pozůstalému dávky z ve-
řejnoprávního pojištění nebo nahrazujícího je
zaopatření, zmenšuje se náhrada škody podle
ustanovení předcházejících odstavců o řečené
dávky, příslušnému nositeli pojištění (za-
opatření) však přísluší proti železničnímu
podniku nárok podle ustanovení tohoto dílu
na místě poškozeného nebo pozůstalého, a to
až do výše dávek, které je nositel pojištění
povinen poskytovati. Dostane-li se z téhož
důvodu pozůstalému jiných značných majet-
kových výhod a není-li to k pozůstalému při
slušném uvážení všech okolností nespraved-
livé, může soud přiměřeně zmenšiti náhradu
podle ustanovení odstavce 2, druhé věty, při-
hlížeje ke všem okolnostem; do majetkových
výhod však nebuďte zahrnovány náhrady vy-
plácené podle pojistné smlouvy.
§ 198.
Náhrada ve způsobu důchodu.
(1) Náhradu za ztracenou nebo zmenšenou
výdělečnou způsobilost, jakož i náhradu ná-
82
kladů na výživu, po případě na výchovu, při-
řkne soud, nedohodnou-li se strany jinak,
jako roční důchod, který je třeba platiti v mě-
síčních lhůtách napřed.
(2) Změní-li se podstatně poměry, které
byly rozhodné pro stanovení důchodu ať vý-
rokem soudním nebo dohodou, může soud na
žalobu železničního podniku důchod zastaviti
nebo snížiti, na žalobu pak poškozeného dů-
chod zvýšiti nebo, byl-li zastaven, znovu jej
přiznati.
§ 199.
Promlčení a oznamovací povin-
nost.
(1) Nároky na náhradu škody podle usta-
novení §§ 196 až 198 se promlčují v 6 mě-
sících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je
škoda. Když poškozený nezví, jaká je škoda,
zaniknou nároky po 3 letech ode dne, kdy na-
stalo poškození na těle (na zdraví) neb
usmrcení.
(2) K zachování nároků na náhradu škody
podle ustanovení §§ 196 až 198 se vyžaduje,
aby ten, kdo byl poškozen na těle (na zdraví)
nebo pozůstalí po usmrceném (jeden z pozů-
stalých), oznámil některé služebně železnič-
ního podniku, že nastalo poškození na těle
(na zdraví) neb usmrcení, a to do 4 týdnů
ode dne, kdy zví o poškození neb o usmrcení;
jinak tyto nároky zanikají, ledaže zameškání
označené lhůty nelze tomu, kdo byl povinen
učiniti oznámení, přičítati za vinu, anebo že
se některá služebna železničního podniku doví
v uvedené lhůtě jiným způsobem o poškození
neb o usmrcení.
(3) Nositel pojištění je povinen svůj nárok
podle ustanovení § 197, odst. 3 oznámiti že-
lezničnímu podniku do 30 dnů ode dne, kdy
byl přiznán důchod nebo jiná dávka, jinak
jeho nárok zanikne.
§ 200.
Nároky zaměstnanců účastných
veřejnoprávního úrazového po-
jištění (zaopatření), jakož i ná-
roky vojenských osob.
(1) železniční podnik neodpovídá podle
ustanovení § 196 a následujících za škody na
osobě svých zaměstnanců, kteří jsou účastni
veřejnoprávního úrazového pojištění nebo
nahrazujícího je úrazového zaopatření, jde-Ii
83
o úraz, na který se vztahuje řečené pojištění
nebo zaopatření.
(2) To platí obdobně také o škodách na
osobě státních zaměstnanců, kteří konají svou
službu na tratích železničního podniku.
(3) Rovněž neodpovídá železniční podnik
za takové škody vojenských osob, které ko-
nají svou službu na trati železničního pod-
niku.
(4) Zaměstnanec nebo vojenská osoba (po-
zůstalí) nemůže nárok na náhradu škod na
osobě, o nichž jednají odstavce 1 až 3, uplat-
ňovati proti zaměstnanci dráhy, leč by tento
zaměstnanec způsobil škodu na osobě ze zlého
úmyslu nebo z hrubé nedbalosti.
§ 201.
Neplatnost úmluv o vyloučení
odpovědnosti.
Jde - li o cestující neb o osoby, které jsou
vzhledem k svému služebnímu poměru pravi-
delně nebo za účelem zhotovení díla zaměst-
nány v železničním obvodu, jsou úmluvy,
jimiž se předpisy tohoto dílu napřed vylučují
neb omezují, neplatné.
//. škody na věcech.
§ 202.
Bez újmy toho, co se ustanovuje na jiných
místech tohoto zákona nebo v předpisech
podle něho vydaných o odpovědnosti želez-
ničního podniku za škody na věcech, odpovídá
železniční podnik za škody, které byly způso-
beny na sousedním majetku vybudováním,
udržováním a provozem dráhy. Ustanovení
§ 196, odst. 2 až 6 platí obdobně.
III. Platnost jiných předpisů.
§ 203.
Předpisy §§ 196 až 198 se nevylučuje širší
odpovědnost podle ustanovení obecného práva
občanského, vyjímajíc ustanovení o odpověd-
nosti za škodu vzniklou z nebezpečného pod-
nikání.
IV. Odpovědnost za škody ze střetnutí pro-
vozu dráhy s provozem silničního motoro-
vého vozidla.
§ 204.
(1) Vznikla - li škoda na osobě nebo na vě-
cech ze střetnutí železniční dopravy na trati