12
lerovi, že místní organisace ve Zbytinách mezitím
zase konala schůzi omezenou podle § 2 na zvané
hosty. To však neodpovídá pravdě. Na to pro-
hlásil policejní rada Vyskočil, že všechny schůze,
tedy i schůze omezené podle § 2 zákona čís. 135/67
na zvané hosty, musí býti hlášeny úřadu.
Tímto názorem dostává se pan policejní rada
Vyskočil do naprostého rozporu s právní praksí
opírající se o § 2 shromažďovacího zákona.
Interpelující oznamují panu ministrovi vnitra
vytýkaný stav věci a táží se ho:
1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vytý-
kaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten dáti poučiti správce
prachatického státního policejního úřadu, pana po-
licejního radu Emericha Vyskočila, o tom, že dů-
věrné schůze, které jsou omezeny na zvané hosty,
nemusí býti úřadem povoleny anebo jemu hlášeny
a že je se svým názorem v naprostém rozporu se
zákonem ?
3. Jaká disciplinární opatření je ochoten pan
ministr učiniti proti policejnímu radovi pracha-
tického policejního úřadu Emerichu Vyskočilovi
pro vytýkaný stav věci?
V Praze, dne 15. dubna 1937.
Jobst,
Knöchel, Hollube, dr. Hodina, inž. Karmasin, Sogl,
llling, Nickerl, Jäkel, E. Köhler, dr Eichholz,
Rösler, Birke, inž. Schreiber, May, F. Nitsch,
Wagner, Klieber, dr Kellner, Stangl, Fischer,
Obrlik, Hirte.
888/XV (překlad).
Interpelace
poslance H. H. Birkeho
ministrovi vnitra,
že vrchní strážmistr Donat v místě Peci
v Krkonoších, kam přijíždí mnoho cizinců,
hrubě ztýral státní občany německé národ-
nosti.
V sobotu dne 3. dubna 1937, asi o půl 18. hod.
přijelo na náves v Peci nájemné auto od Svobody
nad Úpou. Stojící tam vrchní strážmistr Donat
z Velké Úpy vrhl se na automobil a jakmile řidič
Rudolf Knauer z Velké Úpy III automobil zasta-
vil, otevřel dvířka a vystoupil, zasadil mu vrchní
strážmistr Donat dvě rány do obličeje, aniž došlo
před tím k nějaké hádce. Když vystoupily ostatní
osoby sedící v nájemném automobilu a to Josef
Mergans, Arnošt Erlebach a Bönsch, strkal je
vrchní strážmistr Donat před sebou a silnou suko-
vicí je stále tloukl do zad. Když se jeden z bitých
pokusil obrátiti a dověděti se, proč se s nimi
tak surově zachází, uhodil ho vrchní strážmistr
Donat plnou silou do zad. Tak byly jmenované
4 osoby tlučeny z návsi v Peci až k místnímu obec-
nímu úřadu, to jest asi 300 m. Při této události
byli s vrchním strážmistrem Donatem strážmistr
Friedrich z Velké Úpy a obecní strážník Ettrich.
Oba se však nedopustili násilí na osobách takto
eskortovaných. Na návsi v Peci (Velká Úpa III)
bylo v této době velmi mnoho lidí, mezi nimi také
několik cizinců. Celý případ, který se udál v lá-
zeňském místě, pozorovali četní, jak již uvedeno,
i cizozemští návštěvníci a přiměřeně jej posuzo-
vali. Jen domluvám několika rozvážných mužů
a známé ukázněnosti sudetskoněmeckého obyva-
telstva dlužno vděčiti, že se zástup nanejvýš po-
bouřený tímto veskrze surovým jednáním bezpeč-
nostního orgánu navrhl na vrchního strážmistra
Donata, aby přispěl svou pomocí osobám tak
sprostě a nízce týraným.
Navazuje přímo na tuto událost navštívil vrchní
strážmistr Donat Otu Berauera, který rovněž byl
svědkem tohoto případu, aby prý s ním promluvil
o obchodní věci. Za této rozmluvy se vrchní stráž-
mistr Donat zmínil o výše vylíčeném případě.
Vrchní strážmistr Donat nejdříve popřel skuteč-
nost, že by byl někoho hrubě ztýral. Oto Berauer
ho proti tomu upozornil, že jsou svědkové tohoto
případu. Berauer však odmítl je jmenovati. Potom
vrchní strážmistr Donat poznamenal, aby Berauer
jako obchodník raději této věci nechal a těmito
slovy ukázal na domnělou bezúčelnost toho: "Po-
dívejte se, nemá to účelu, já jsem Čech a Vy Ně-
mec". Berauer odpověděl, že přece požene tuto věc
dále, i tehdy, kdyby bez důvodu měl utrpěti v ob-
chodě škodu, neboť se nemůže klidně dívati na
takové jednání se státními občany.
Interpelujícím byly oznámeny rozličné případy,
při kterých policisté nebo četníci násilím zranili
předváděné. Poněvadž postižený byl s úředním
orgánem většinou sám, není možné dokázati to
tomuto orgánu, poněvadž postižený měl zřejmě
nedostatek důkazů. Co se dne 3. dubna 1937 ve-
řejně stalo v lázeňském místě Peci, mohou po-
tvrditi svědkové Oto Berauer, Rudolf Kleinert,
Artur Kleinert, Erfried Kleinert, Bruno Richter,
Rudolf Sagasser, Alois Bradler, Bernard Gleiss-
ner a Bruno Tamm, všichni z Velké Úpy III a jiní.
Tento případ jest hrubým porušením služebních
předpisů a trestního zákona a volá po úředním a
soudním trestu.
My sudetští Němci nejsme ochotni nechati tuto
kulturní ostudu bez pokárání a bez trestu.
Interpelující táží se pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou věc
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten dáti ihned zahájiti
kárné řízení proti vrchnímu strážmistru Donatovi
z Velké Úpy, ihned ho zbaviti služby a až bude
řízení provedeno, propustiti ho z četnické služby?
3. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby
se již nemohly díti takové případy, které velmi
hrubě ohrožují pověst státu?
V Praze, dne 15. dubna 1937.
Birke,
Knöchel, E. Köhler, dr Hodina, Fischer, Wagner,
Illing, Nickerl, Hirte, inž. Schreiber, Obrlik, inž.
Karmasin, Rösler, Hollube, dr Kellner, Jäkel,
dr Eichholz, Sogl, Stangl, Budig, May, Klieber.
13
888/XVI (překlad).
Interpelace
poslance K. Grubra
ministrovi železnic,
že se ve skladišti nákladů na nádraží ve
Stříbře trpí stranická reklama.
Bylo zjištěno, že ve skladišti nákladů státních
drah ve Stříbře, odbor chebský, ředitelství plzeň-
ské, u psacího stolu železničního zaměstnance tam
pracujícího, na místě viditelném všem zákazníkům
železnice, visí kalendář, který reklamně agituje
pro "Říšský sraz republikánské obrany", který se
má konati od 3. do 5. července 1937 v Ústí n. L.
Poněvadž do skladiště nákladů, tedy do služební
místnosti československých státních drah, přichá-
zejí příslušníci všech směrů politických stran a
politických vyznání, z nichž však jen zlomek patří
k sociálně demokratické straně, která jest blízká
republikánské obraně, dlužno marxistickou rekla-
mu pro sjezd spolku blízkého určitému politickému
směru považovati za nepřípustnou propagandu
v místnostech státního podniku.
Interpelující hájí stanovisko, že se státní pod-
niky ve svých úředních místnostech a u svých
úředních zaměstnanců mají přísně zdržovati jaké-
hokoliv politického vlivu a činnosti. Rozhodně
nelze trpěti, aby do služby státních podniků mohly
vniknouti stranicko-politické boje a rozpory. Ale
to se podporuje tím, že se někdo pokouší vyvěšo-
váním agitačních kalendářů v úřední místnosti
československých státních drah dělati náladu pro
vysloveně marxistické organisace.
Interpelující táži se tedy pana ministra železnic:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou věc
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby kalen-
dář nad psacím stolem ve skladišti nákladů stát-
ních drah ve Stříbře, agitující pro sraz republi-
kánské obrany v Ústí n. L., byl ihned odstraněn?
3. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby
se všem úřadům československých státních drah
vysvětlilo, že není přípustné dělati v úředních
místnostech státních drah propagandu pro určitý
politický směr?
V Praze, dne 15. dubna 1937.
Gruber,
Knöchel, dr Hodina, Sogl, E. Köhler, Fischer,
Wagner, Obrlik, Hirte, inž. Schreiber, May, Illing,
Jäkel, dr Eichholz, inž. Karmasin, Birke, Hollube,
dr Kellner, Stangl, Nickerl, Budig, Klieber, Jobst,
Rösler.
888/XVII (překlad).
Interpelace
poslance E. Kundta
ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti
o neoprávněném zabavení částí čísla 55 ča-
sopisu "Sudetendeutsche Pressebriefe".
Nálezem krajského soudu v Praze na Pankráci
ze dne 9. března 1937, č. TI 125/37, byly zabaveny
tyto odstavce z čís. 55 ze dne 6. března 1937, III.
ročníku, časopisu "Sudetendeutsche Pressebriefe".
"Bacily a styky.
(SPB) Československý ministr pro zahraniční věci
zdůraznil ve svém posledním výkladě, že česko-
slovensko je odhodláno zakročiti s nejvyšší přís-
ností a energií proti nositelům bolševických ba-
cilů, kdyby se měli objeviti ve zdejší zemi. Tento
projev dr Krofty byl by přímo vládní rehabilitací
a schvalováním celého politického boje sudetsko-
německé strany proti bolševismu, kdyby se nebyl
ihned přiměřeně opravil:. Nepovažuji za správné,
že pěstování kulturních styků se Sovětským sva-
zem jest nebezpečím pro československo".
Rozpor v tomto prohlášení, které jednak mluví
o "nositelích bolševických bacilů" a jednak o ni-
koliv nebezpečných "kulturních stycích", jest zřej-
mý. Zvláště pro toho, kdo pozorně sleduje tyto
"kulturní" styky, které jsou zvláště v Praze dobře
vyvinuty a zkoumá je, pokud hrozí nebezpečím.
"Bolševické bacily" se totiž nedaří na povrchu
čistě politického života jako příznaky ostré poli-
tické choroby, nýbrž tam, kde je zkušený a bystro-
zraký diagnostik hledá a umí nalézti: v kultur-
ním životě. Tam našli moskevští náhončí daleko
tučnější živnou půdu pro své,. bacily". Než po-
slechněme, co výstražně píše časopis vládní stra-
ny, totiž železnobrodské "Zemědělské snahy":
"Přeceňuje se u nás síla bolševismu? Naopak. My
se domníváme, že se jeho síla podceňuje. Bolše-
vismus není jen politická strana, dělnická od-
borová organisace a konsumní družstvo, bolševis-
mus jest určitá totální ideologie, určitý totální
světový názor, který si činí nárok na celého člo-
věka, kterého usiluje zachytiti ve všech jeho ži-
votních projevech, nikoliv jen na poli politicko-
stranické a organisační práce. Literatura, divadlo,
film a výtvarná umění se dostávají stále více a
nepozorovaně "suchou cestou" pod vliv komunismu.
Skoro se zdá, že kulturní bolševismus vkročil na
osvědčenou cestu povlovného obsazování důleži-
tých posic v kulturním životě českého národa, aby
potom ve vhodné chvíli z těchto kulturních posic
dobyl jiné posice. "
Než přistupme nyní k nejnovějšímu praktické-
mu výsledku "kulturních" styků s Moskvou, který
nám tuto "neškodnost" velmi názorně předvádí:
Ve vinohradském biografu "Maceška" se před-
vádí nyní ve čtyřech pokračováních film, který
líčí španělskou revoluci. Péčí četných "kulturních
organisací", které nyní přímo jen tak vyrážejí ze
země, "Svazu přátel Sovětů'', "Společnosti pro
hospodářské a kulturní styky se SSSR" atd. jest
každé představení tohoto "kulturního díla" obsa-
zeno až do posledního místa. Nestrannost této
"zprávy o skutečnostech" o španělských událostech
jest již dána jejími výrobci - jsou to sovětští
filmaři. Hned na počátku vidíme, jak jest vy-
zbrojen útočný prapor rudých. "Spolehlivé zbraně
a spolehlivé ruce!" praví nám text k tomuto
obrázku. Bouřlivá pochvala svědčí o hlubokém po-
rozumění obecenstva pro "obránce španělské de-
14
mokracie", rudí hrdinové táhnou do boje a obha-
jují Madrid. Tam vidíme jako opak k hrdinství
"legálních" bestiální surovost "Francových ban-
ditů": granáty a bombami zničené domy, zohavené
mrtvoly dětí a žen a podobné strašlivé činy. Je
zbytečné uváděti další z těchto zřejmě vládě přá-
telských obrazů. Sovětští operatéři ovšem docela
zapomněli zachytiti také hromadné popravy, které
se za rudou frontou staly skoro denně opakujícím
krvavým divadlem.
V této souvislosti není nezajímavé, že bílinský
okresní úřad zakázal přednášku se světelnými
obrazy "Bič světa, bolševismus" a jak to odůvod-
nil. Praví: "Konečně bylo by zapotřebí dbáti toho,
že nyní i náš stát jest povinen nikterak se ne-
vměšovati do španělských věcí. Proto lze konání
přednášky považovati za porušení tohoto závaz-
ku". V Bílině platí tedy zásada "nevměšování".
.... -ke.
Rudé "směrnice". Co mají činiti ženy, když....
(SPB) Vedoucí mužové státu nemohou dosti často
zdůrazniti, jak velice je Československo vzdáleno
zbolševisování a jak nevinně a způsobně se vlastně
tváří naši komunisté, kteří jsou ostatně jen mi-
zivě drobnou skupinou. Kdo si uvědomuje jen
čistě zevnější formy politického života, kdo za-
pomíná, že taktický komunismus prakticky pro
sebe získal ve skutečnosti již širokou frontu -
od Snímkový "Lidové strany" přes sociální demo-
kraty a české národní socialisty až ke vlastním
komunistům -, bude ovšem jiného mínění. Rov-
něž kdo ví o moci sovětského tisku, který svými
20haléřovými časopisy zachycuje skoro 3 miliony,
tedy pětinu obyvatelů tohoto státu a ve všech
svých sloupcích se zastává Sovětů, zde Madridu
- tam Moskvy. "
§ 117, odst. 1, ústavní listiny zní: "Každý může
v mezích zákona projevovati mínění slovem, pís-
mem, tiskem, obrazem a pod. " Tento paragraf
ústavně zaručuje svobodu projevu mínění. Ale vý-
razy "v mezích zákona" § 117, odst. 1, ústavní
listiny nesmí se naprosto chápati tak, že by po-
měry a vývoje ve veřejném životě státu, které sice
dočasná vládní koalice schvaluje, ale většina stát-
ních občanů odmítá, měly býti soustavně vylučo-
vány z veřejné diskuse v tisku. Zábavování tako-
vých a podobných článků, jako výše uvedených,
neznamená nic jiného, než že se od nynějška ne-
smí v tisku již psáti o bolševických tendencích
jakéhokoliv druhu v československé republice. To
považují interpretující za nepatřičné omezování
svobodného projevu mínění, které se nedá sloučiti
s ústavou demokratického státu a odporuje a příčí
se jí. Proto se táží panů ministrů:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vytýkanou věc
vyšetřiti ?
2. Jsou páni ministři ochotni naříditi, že veřejná
kritika hrozícího zbolševisování v Československé
republice zásadně naprosto nesmí býti důvodem
pro zabavování a zákazy tiskopisů, které se tím
zabývají ?
V Praze, dne 9. dubna 1937.
Kundt,
dr Hodina, Knöchel, inž. Schreiber, inž. Karmasin,
dr Eichholz, May, Klieber, dr Kellner, Sogl, Birke,
E. Köhler, Jäkel, Wagner, Hirte, Illing, Hollube,
Obrlik, Fischer, Rösler, Nickerl, Stangl.
888/XVIII (překlad).
Interpelace
poslance dr T. Jillyho
ministrovi národní obrany,
že pěší pluk č. 24 ve Znojmě zanedbal po-
vinnou péči o bezpečnost života osob kona-
jících vojenskou službu.
Interpelantům se oznamuje tato skutková pod-
stata ve formě protokolu:
Adolf Kreppenhofer, syn Julia Kreppenhofera,
dělník v Krhovicích č. 47, narozený 28. června 1914
nastoupil dne 1. října 1936 dvouletou presenční
službu u pěšího pluku č. 24 ve Znojmě. Přidělen
byl k 5. rotě, která jest ubytována v Žižkových
kasárnách ve Znojmě, Rappengasse. Dne 14. října
1936 použil Adolf Kreppenhofer klosetu na spla-
chování vodou v ubikacích 5. setniny a když po
zatažení uchopil rukojeť, aby kloset uvedl v čin-
nost, spadl železolitinový poklop nádržky na vodu
dolů a Adolfu Kreppenhoferovi na hlavu. Zřejmě
byla tam chyba v sestrojení, která nebyla orgá-
nem, jenž jest povinen dozorem, napravena.
Jmenovaný měl ještě sílu, aby dveře otevřel a
poté omdlel. V umyvárně přišel opět k sobě, kam
byl dopraven od vojína, který náhodou dlel v ji-
ném klosetovém oddělení a od vojína službu ko-
najícího. Odtud byl převezen do pokoje pro ne-
mocné, kde zůstal až do 19. října 1936. Lékař dal
mu tři stehy na hlavu. Když však rána a její
okolí počalo hnisati, byly stehy vytaženy a Adolf
Kreppenhofer byl převezen drahou do Brna do
divisní nemocnice č. 6. Z brněnského nádraží dála
se doprava záchranným autem. Následkem únavy
dopravou po dráze a v autu byl Adolf Kreppen-
hofer tak vyčerpán, že při dodání do nemocnice
upadl opět v bezvědomí, tedy 19. října 1936, a
zůstal ve stavu bezvědomí až do 29. října 1936.
Přišel k sobě teprve 30. října 1936, když byl pod-
roben operaci. Ještě v bezvědomí bylo mu ote-
vřeno témě, aby hnis mohl odtékati, jak mu řekl
jeden asistent. Při vědomí bylo mu otevřeno tkání
pod oběma očima za týmž účelem. Dne 4. listo-
padu 1936 bylo z téhož důvodu rozříznuto tkání
na levé dolní čelisti a dne 7. listopadu 1936 na
pravé dolní čelisti. Šlo zřejmě o bezpříkladnou in-
fekci rány, která vznikla nedbalostí činitelů, kteří
ho předtím ve Znojmě ošetřovali.
Po zákrocích, jež byly výše vylíčeny, a při nichž
odešlo velké množství hnisu a krve, počalo hojení.
Adolf Kreppenhofer byl ještě až do 17. prosince
1936 na chirurgickém oddělení divisní nemocnice
od uvedeného dne až do 20. ledna 1937 na inter-
ním oddělení k pozorování srdce a byl poté od-
vezen do civilní nemocnice u sv. Anny v Brně,
Pekařská ul., k dodatečnému léčení. Tam zůstal až
do 12. února 1937, kterého dne byl propuštěn jako
vyléčený.
Když byl Adolf Kreppenhofer převezen dne
29. ledna 1937 z divisní nemocnice č. 6 do nemoc-
nice u sv. Anny, obdržel vojenský list s datem
20. ledna 1937, v němž jest potvrzena presenční
služba za dobu od 1. října 1936 až do 21. ledna
15
1937 a v němž se praví: "Trvale dovolen (den pro-
puštění, důvod) dne 21. ledna 1937 podle č. prot.
16/37 vnitř, odděl, zatím neschopen: S. -I-1., 53
"C", dále "Lékařsky prohlédnut a uznán neschop-
ným". Vojenský list vydal pěší pluk č. 24, 5. rota.
Když byl Adolf Kreppenhofer dne 12. února
1937 propuštěn z nemocnice u sv. Anny, žádal
o nález, který mu byl odepřen s podotknutím, že
se nález nachází v divisní nemocnici č. 6, která
jej přece vyslala.
Adolf Kreppenhofer trpěl nesmírnými bolestmi
a jeho tělesný stav zhoršil se tou měrou, že jest
nyní neschopen. Příznaky jeho nynějšího stavu
jsou: Tlučení srdce, již při malém sehnutí se, ná-
valy krve do hlavy se záchvaty, závratě a vše-
obecný pocit slabosti v těle již při krátkém po-
bytu na volném vzduchu. Pracovní schopnost úplně
ztratil.
Z vylíčeného případu jest patrno, že správa pě-
šího pluku č. 24 ve Znojmě zanedbala nutný bez-
pečnostní dohled nad zařízeními, jichž všeobecně
používají osoby činně sloužící. Když se dostavily
následky tohoto hrubého opomenutí, byl poraněný
podroben úplně neodbornému léčení, čímž následky
úrazu nemohly býti náležitě zmírněny.
Jakmile bylo zjištěno, že další ošetřování v ne-
mocnici nemá u Adolfa Kreppenhofera vyhlídky
na zlepšení, byl prostě jako neschopný propuštěn,
aniž byl poučen, jaké kroky má podniknouti, aby
se mohl dožadovati zajištění své existence erárem,
jež mu nade vši pochybnost přísluší.
Nutno tudíž konstatovati, že buď vojenská sprá-
va nebyla si vědoma v daném případě své odpo-
vědnosti, aby měla povinnou péči o bezpečnost
státních občanů povolaných k vojenské službě,
anebo že se jí chtěla sprostiti nedostatečným způ-
sobem.
Když se již stalo opomenutí, jež nebylo bez ná-
sledků, mělo rozhodně býti postaráno o odpovědné
odborné lékařské ošetření, aby následky úrazu co
nejvíce byly zmírněny.
Takové léčení, jaké se provádělo u Adolfa
Kreppenhofera, při čemž příčina úrazu tkví v ne-
dbalosti odpovědných činitelů vojenské správy, ne-
může vzbuditi u obyvatelstva žádného nadšení a
důvěry k vojenské správě.
Interpelující táží se tedy pana ministra národní
obrany:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
líčený příběh?
2. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
byla učiněna dostačující bezpečnostní opatření, ji-
miž by byla zaručena bezpečnost života státních
občanů povolaných k vojenské službě ?
3. Jest pan ministr ochoten poučiti činitele vo-
jenské správy, že po poranění utrpěném za doby
vojenské služby, jež působí určitý stupeň invali-
dity, nutno dotčeného vyrozuměti, jaké kroky má
učiniti, aby uplatnil své oprávněné nároky proti
eráru?
V Praze, dne 15. dubna 1937.
dr Jilly,
Illing, Knöchel, dr Eichholz, inž. Karmasin,
dr Hodina, Wagner, Jäkel, Nickerl, Sogl, Rösler,
Birke, Obrlik, inž. Schreiber, Klieber, May,
dr Kellner, Stangl, Fischer, Hollube, Hirte,
E. Köhler.
888/XIX (překlad).
Interpelace
poslance R. Axmanna
ministrovi sociální péče,
že se v Moravském Berouně stranicky pro-
vádí státní vyživovací akce a že se poukáz-
ky vydávají v místnosti německé sociálně
demokratické strany.
V obci Moravském Berouně, v okrese beroun-
ském na Moravě, vydávají se poukázky na potra-
viny v domě německé sociálně demokratické stra-
ny, ačkoliv není k tomu naléhavého důvodu.
Ale vydávání lístků na potraviny v domě nějaké
strany odporuje nepolitickému rázu vyživovací
akce a může býti důvodem, že tato akce bude
vážně ohrožena.
Ačkoliv se již několikrát žádalo od okresního
úřadu, aby tento stav napravil, nebylo této odů-
vodněné žádosti dosud vyhověno. Stížnost byla
podána i zemskému úřadu.
Proti vydávání potravin v domě některé strany
se postavili nejen nezaměstnaní, nýbrž i obchod-
níci a k tomuto stanovisku se připojilo i obchodní
grémium.
Že jest veskrze oprávněna žádost, aby lístky na
potraviny byly vydávány v neutrální místnosti, je
zřejmo z toho, že, jak se dá prokázati, členové
sociální komise jsouce stranicko-politicky usměr-
něni jednají stranicky a dávají akci ráz stranické
věci, takže akce neprávem dostává ráz stranicko-
politický.
Jest tedy naléhavě nutno, aby se provádění akce
v Moravském Berouně odpolitisovalo přeložením
do neutrální místnosti a podrobilo přísné kontrole,
aby se příště nikterak nemohly opakovati případy,
jako jsou tyto:
1. Nezaměstnaný Rudolf Seidler z Moravského
Berouna, Kreuzberggasse 1, dostal dne 26. února
1937 své lístky na potraviny. Poněvadž se dověděl,
že před tím dostali všichni nezaměstnaní poukázky
na uhlí, tázal se, proč mu nebylo přiděleno uhlí.
Člen sociální komise Arnošt Riedl mu výsměšně
odpověděl: "Jděte si k Henleinovi!"
2. člen komise Arnošt Riedl má několik koz,
přes to se mu přidělují lístky na mléko.
3. Nezaměstnanému Šubertovi přidělila sociální
komise pro něho, jeho ženu a dvě děti dva lístky
na potraviny. Paní městská radní Klára Schobe-
rová, která vydávala lístky na potraviny, vydala
jmenovanému jen jeden lístek a protiprávně za-
držený druhý lístek přidělila jinému nezaměst-
nanému jménem Dittrichovi. Na tento lístek bylo
u jistého řezníka odebráno maso. Jest příznačné,
že na tomto lístku bylo napsáno jméno "Šubert".
Interpelující táží se tedy pana ministra sociální
péče:
1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby státní
vyživovací akce v Moravském Berouně byla ihned
vyňata ze stranicko-politického ovzduší a aby se
16
lístky na potraviny vydávaly v neutrální míst-
nosti ?
2. Jest pan ministr ochoten dáti podrobně vy-
šetřiti vylíčené případy a dáti členy komise, kteří
se provinili zřejmými přehmaty a poklesky, po-
hnati k odpovědnosti ?
3. Jest pan ministr ochoten dáti provinilé členy
komise, kteří dále nemohou míti žádné důvěry,
zbaviti jejich funkce?
V P r a z e, dne 15. dubna 1937.
Axmann,
Hollube, Knöchel, dr Hodina, Sogl, Fischer,
Wagner, Klieber, Hirte, inž. Schreiber, Obrlik,
Illing, E. Köhler, dr Eichholz, Rösler, inž. Kar-
masin, Birke, dr Kellner, Stangl, Jäkel, May,
Nickerl.
888/XX (překlad).
Interpelace
poslance G. Stangla
ministrovi financí a ministrovi vnitra
o nepostačující odpovědi na interpelaci.
Interpelantí vyjímají z časopisu pro obecní zá-
ležitosti, zprávy svazu německých samosprávných
sborů v Československé Republice, Teplice-Šanov,
20. březen 1937, 17. ročník, sešit 6/1937, sloupec
150, odstavec "Peněžnictví" č. 119/1 toto sdělení:
"K nebo Kč?
(Viz Z. K. V. /1935 sloupce 187 a násl. )
Seznáváme z tisků poslanecké sněmovny, že
posl. Stangl podal interpelaci ministrovi financí
a ministrovi vnitra, že správní úřady sužují pro
označování měny v německém jazyku a že tato
interpelace byla dne 29. ledna 1937 zodpověděna.
(Tisky posl. sněmovny 655 a 797. )
Odpověď uvádí:
"Svaz německých samosprávných sborů podal
do zamítavého rozhodnutí zemského úřadu v Praze
stížnost k nejvyššímu správnímu soudu a dlužno
vyčkati její vyřízení. "
Tvrdíme, že tato odpověď jest na polo pravdivá
a tudíž v omyl uvádějící; vzbuzuje totiž dojem,
jakoby správní úřady nechtěly předbíhati nej-
vyššímu správnímu soudu, kdežto se ve skuteč-
nosti snažily ve věci svazu německých samospráv-
ných sborů jeho rozhodnutí zmařiti neb oddáliti.
Věc se má takto:
Výměrem ze dne 13. října 1934, č. 13. 187, byl
svaz vyzván, aby napříště používal označení Kč,
jinak by se postupovalo podle trestních ustano-
vení ministerského nařízení č. 198/57. Ježto toto
úřední nařízení neobsahovalo poučení o opravných
prostředcích, podal svaz v šestiměsíční lhůtě podle
vládního nařízení č. 8/28 Sb. z. a n. návrh na uve-
dení v předešlý stav a podal současně proti tomuto
opatření odvolání k zemskému úřadu; toto od-
volání jest otištěno v časopise pro obecní záleži-
tosti z r. 1935, sešit 8. Co učinil okresní úřad?
Zamítl výměrem ze dne 4. dubna 1935, č. 10. 645,
návrh na uvedení v předešlý stav s odůvodněním,
že napadený "připiš" "nelze považovati ani za vý-
měr ani za opatření, které by stanovilo pro spolek
právně závazné povinnosti a které tudíž mělo býti
opatřeno poučením o opravných prostředcích,
nýbrž, že tento připiš jest pouhým upozorněním
na zachování zákonného předpisu, kteréžto sdě-
lení nepotřebuje poučení o opravných prostřed-
cích. "
Proti tomuto zamítavému výměru podáno bylo
odvolání k zemskému úřadu, a ježto on zaujímá
totéž stanovisko, konečně dne 11. července 1935
stížnost nejvyššímu správnímu soudu, který do-
sud nerozhodnul. Má se tudíž věc ve skutečnosti
tak, že státní úřady zřejmý státní vrchnostenský
čin, obsahující vyhrůžku trestem, označují doda-
tečně jako nevinné "upozornění", aby ve věci samé
nemusily rozhodnouti.
Nejvyšší správní soud bude musiti tudíž nej-
dříve rozhodnouti, mělo-li býti vyhověno návrhu na
uvedení v předešlý stav a pak lze teprve rozhod-
nouti ve věci samé, totiž v otázce, zda označení
Kč bylo jako závazné ustanoveno pro německou
jazykovou jednotu. Mezitím má, jak již před ro-
kem a nyní opět v odpovědi na interpelaci bylo
ohlášeno, věc býti upravena "zvláštní právní nor-
mou, pokud by dosavadní nestačila".
Považujeme za svoji povinnost, abychom k od-
povědi obou ministrů vyznačili pravý stav věci. "
Z tohoto sdělení vysvítá, že odpověď na inter-
pelaci, tisk poslanecké sněmovny 655 a 797 byla
zřejmě nepostačující a že tato skutečnost byla též
veřejně přetřásána. Tážeme se tudíž pánů mi-
nistrů:
Jaké vysvětlení dávají páni ministři k výtce
obsažené v uvedeném článku?
V Praze, dne 15. dubna 1937.
Stangl,
Knöchel, Illing, inž. Karmasin, Sogl, Fischer,
Wagner, Hirte, Wollner, Jäkel, E. Köhler,
dr Hodina, dr Eichholz, May, Birke, Hollube,
Klieber, dr Kellner, Rosler, Nickerl,
inž. Schreiber, Obrlik.
888/XXI (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Künzla
ministrovi vnitra
o přehmatu velitele štramberské četnické
stanice Vlasáka.
V neděli dne 7. března 1937 mezi 7. a 8. hod.
večer přišel velitel štramberské četnické stanice