27

nosti povolení k držení (nošení) na období
nejvýše pětileté úlevu v agendě státních
bezpečnostních úřadů, neboť většina žup-
ních statutů předepisuje období jednoroční.

K § 8. Průvodní list, vydaný cestujícímu
z ciziny československým zastupitelským
úřadem, nahrazuje při pobytu na území re-
publiky Československé za podmínek a na
dobu blíže vymezenou povolení nositi a
držeti zbraň. Úlevy zmíněné v odstavci 5
bude lze povoliti buď v jednotlivých přípa-
dech nebo všeobecně pro větší okruh osob,
mimo to bude úlevy moci povoliti vláda na-
řízením podle § 37, odst. 2.

K § 9. Na vhodnou úpravu nákupů a jiné-
ho převodu zbraní a střeliva nutno klásti
největší důraz, neboť jen tak bude lze za-
brániti, aby zbraně a střelivo od oprávně-
ných výrobců a obchodníků nebo jiných
osob nezávadných se nedostaly do rukou
osob nespolehlivých a s hlediska veřejné
bezpečnosti nebezpečných.

Navrhovaná úprava zostřuje předpisy
zbrojního patentu, který předpisuje sice
předložení povolení k nákupu zakázané
zbraně nebo zakázaného střeliva, neváže
však nákup, pokud se týče prodej jiných
zbraní a střeliva na žádný průkaz.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské
zavedlo min. nař. č. 5476/1914 povinnost
předložiti při koupi zbraně nebo střeliva
zvláštní povolení úřadu.

Osnova normuje takovéto zvláštní povo-
lení k nákupu pouze pro zvláště nebezpeč-
né zbraně a střelivo (§ 16); nákup střelných
zbraní a střeliva vůbec, dále nákup jiných
zbraní v množství převyšujícím osobní po-
třebu váže na předložení povolení k držení
(nošení) zbraně a střeliva, v němž již úřa-
dem budou vyznačeny zbraně a střelivo, pro
které povolení platí. Aby jednotlivci nebylo
na jedno povolení prodáno více zbraní nebo
střeliva, než na které zní, vyznačí osoba
prodávající na tomto povolení počet a druh
prodaných zbraní nebo střeliva; je trestně
odpovědná, prodá-li zbraně nebo střelivo ve
větším počtu (množství), než připouští po-
volení. Při koupi zbraně nebo střeliva od ji-
né osoby než oprávněného výrobce nebo ob-
chodníka jest předepsáno též vyznačení
koupě na povolení osoby zbraň (střelivo)
prodávající.

Ustanovení odstavce 6 řeší případy, kdy
často nebude možno zachovati ustanovení
odstavce 4 o zápisech na povoleních držeti

nebo nositi zbraně (střelivo); stejný účel
má ustanovení odstavce 7, týkající se přípa-
dů ztráty nebo odcizení zbraně.

K § 10. Upravuje postup, získá-li někdo
zbraně nebo střelivo z pozůstalosti. Vhod-
nou osobou ve smyslu odstavce 1, věty dru-
hé může býti i dědic, uzná-li tak okresní
úřad; byla-li dědici svěřena úschova zbraní
nebo střeliva, má pak místo ustanovení od-
stavce 2, věty druhé.

K § 11. Recipuje v podstatě dosavadní
úpravu, zejména přílohy A, II, č. 2 prov. na-
řízení k celnímu zákonu č. 168/1927 Sb. z.
a n. Vláda bude moci nařízením stanoviti
úlevy (§ 37, odst. 2). Nedotčena zůstávají
ustanovení § 42 zákona o obraně státu, po-
dle nichž vývoz, dovoz a po případě i prů-
voz zbraní a střeliva je dovolen jen s povo-
lením vojenské správy.

K § 12. K výrobě zvláště nebezpečných
zbraní nebo zvláště nebezpečného střeliva
budou oprávněni pouze oni výrobci, opráv-
nění k výrobě toho kterého druhu zbraní
nebo střeliva podle živnostenského řádu (zá-
kona), kteří obdrží k tomu povolení podle
tohoto paragrafu. Zdůraznění, že oprávnění
podle živnostenského řádu (zákona) musí
se vztahovati na ten který druh zbraní
(střeliva), je důležité proto, že zvláště ne-
bezpečnými zbraněmi ve smyslu zákona o
zbraních a střelivu jsou též bojové chemické
látky; k výrobě těchto budou podle živno-
stenského řádu (zákona) zpravidla oprávně-
ny jiné osoby než osoby oprávněné k výrobě
zbraní a střeliva ve smyslu živnostenského
řádu (zákona). Totéž platí o obchodnících
se zvláště nebezpečnými zbraněmi (zvláště
nebezpečným střelivem).

Takovéto povolení, a to zemského úřadu,
předepisuje § 5 zbrojního patentu pro výro-
bu a prodej zakázaných zbraní a zakázané-
ho střeliva; toto povolení se nerovná ovšem
svrchu zmíněnému povolení k výrobě (ob-
chodu) zvláště nebezpečných zbraní (zvláš-
tě nebezpečného střeliva) a bude tedy i oso-
ba, která má toto povolení, povinna žádati
za nové povolení podle § 12, chce-li zvláště
nebezpečné zbraně (zvláště nebezpečné stře-
livo) vyráběti nebo s nimi obchodovati.

Kompetence k vydání povolení, pokud jde
o výrobu vojenských zbraní (vojenského
střeliva), svěřuje se ministerstvu vnitra
v dohodě s ministerstvem národní obrany a
ministerstvem průmyslu, obchodu a živností

28

vzhledem k zvláštnímu významu a speciel-
ním poměrům této výroby.

Směrnicí pro vydávání povolení podle § 12
bude, aby nebylo zasahováno do nabytých
práv, pokud toho nevyžadují nezbytně důle-
žité zájmy státní.

K §§ 13 a 14. Upravuje držení a nošení
zvláště nebezpečných zbraní a zvláště ne-
bezpečného střeliva. Na rozdíl od úpravy
§§ 6 a 7 dává povolení, pokud jde o zbraně
vojenské, zemský úřad v dohodě s vojen-
skou správou. § 13, odst. 2 a § 14, odst. 2
stanoví předpoklady, za kterých povolení
k držení (nošení) zvláště nebezpečných
zbraní (zvláště nebezpečného střeliva) smí
býti dáno. Je-li důležitá potřeba držeti (no-
siti) takovouto zbraň (takovéto střelivo)
prokázána, nutno posouditi zejména též
s hlediska zájmu veřejného.

K § 15. Odpovídá všeobecnému ustanove-
ní § 8; na rozdíl od tohoto ustanovení smějí
československé zastupitelské úřady povole-
ní dáti jenom se souhlasem ministerstva
vnitra a, pokud jde o zbraně nebo střelivo
vojenské, též ministerstva národní obrany.

K § 16. Zavádí se zvláštní úřední povo-
lení k nákupu zvláště nebezpečné zbraně
(zvláště nebezpečného střeliva), jež osoba
kupující (zbraně nebo střelivo jinak nabý-
vající) musí odevzdati osobě prodávající
(jinak je postupující). Aby těchto povolení
nemohlo býti zneužíváno, musí osoba zbraň
kupující (ji jinak nabývající) mimo to se
prokázati povolením držeti (nositi) zvlá-
ště nebezpečnou zbraň (zvláště nebezpečné
střelivo).

Pokud jde o dosavadní právní stav, pou-
kazuje se na vývody k § 9.

K § 17. Všeobecný předpis § 10 vztahuje
se tímto ustanovením též na zvláště nebez-
pečné zbraně a zvláště nebezpečné střelivo.

K § 18. Na rozdíl od všeobecného před-
pisu § 11 žádá se zde povolení též pro zá-
silky v tuzemsku; okresní úřad musí před
vydáním průvodního listu pro zásilky zvlá-
ště nebezpečných zbraní (zvláště nebezpeč-
ného střeliva) do obvodu jiného okresního
úřadu slyšeti tento úřad. Pro zásilky vo-
jenských zbraní dává toto povolení zemský
úřad; dohoda s vojenskou správou předepi-
suje se zde pouze pro zásilky v tuzemsku,
poněvadž povolení k vývozu zbraní a stře-
liva do ciziny a k jejich dovozu z ciziny
dává vojenská správa již podle § 42 zákona

o obraně státu. Bude účelno vládním naří-
zením stanoviti, aby toto povolení vojenské
správy bylo vyžádáno dříve než povolení
zemského úřadu podle návrhu zákona.

K §§ 19 až 25. Tyto paragrafy obsahují
výjimky z ustanovení zákona, a to §§ 19
až 23 s hlediska oprávněné osoby, § 24 pro
střelivo brokové a § 25 pro historické
zbraně.

Ustanovení § 19, č. 1 má na zřeteli ze-
jména zvláštní speciální výrobu vojenských
zbraní a vojenského střeliva státem pro
vlastní potřebu, ustanovení § 19, č. 2 až 4
týkají se rovněž státu, výjimka č. 5 pro
držitele (vydržovatele) podniků, ústavů
nebo jiných zařízení, jež jsou důležité pro
obranu státu, v zájmu jejich obrany proti
leteckým útokům má svůj důvod v § 14,
větě druhé zákona č. 82/1935 Sb. z. a n.
o ochraně a obraně proti leteckým útokům.

§ 20 ustanovuje výjimky pro členy diplo-
matického sboru a jiné osoby, jež požívají
výsad členů diplomatických misí, a pro cizí
konsuly z povolání.

Výjimky 21 pro vojenské osoby a pří-
slušníky četnictva navazují na dosavadní
úpravu, platnou v zemích České a Morav-
skoslezské. § 14, odst. 2 zbrojního patentu
stanoví, že právo zbraň míti a nositi ve
vojsku upravují předpisy vojenské; pří-
slušnou úpravu obsahují nař. min. války č.
63/1853 ř. z., nař, vrch. armádního velitel-
ství č. 8/1854 ř. z. a ustanovení min. nař.
č. 159/1857 ř. z. (vysvětlení k § 14 zbroj-
ního patentu); výhody stanovené pro voj-
sko platí též pro příslušníky četnictva.

Do § 21, odst. 1 a 3 jsou zahrnuti i čle-
nové policejních strážních sborů (§12 vl.
nař. č. 51/1936 Sb. z. a n. o organisaci po-
licejní správy a služby), a to do odstavce 1
proto, že tyto sbory mají obdobné funkce
jako četnictvo, do odstavce 3 proto, že úřed-
níci strážní služby a vyšší strážní služby
budou podle připravovaného nového služeb-
ního řádu oprávněni i na dočasném nebo
trvalém odpočinku nebo na dovolené s če-
katelným nositi služební stejnokroj, ovšem
jen o státních svátcích, při oficielních pří-
ležitostech a slavnostech a při zvláštních
událostech soukromého rázu.

Výjimka § 21, odst. 2, týkající se t. zv.
soukromých zbraní (střeliva), byla pouze
z důvodů organisačních, ve shodě s dosa-
vadním právním stavem v zemích České a

29

Moravskoslezské, ponechána pro blíže tam
označené příslušníky vojska a četnictva
jakožto sboru vojensky organisovaného;
nebylo by vhodno tuto výjimku rozšiřovati
na členy sborů organisovaných pouze po
vzoru vojenském.

Výjimky § 22 platí pro osoby uvedené
v § 22, odst. 1, č. 1, pokud mají podle pří-
slušných předpisů právo nebo povinnost no-
siti určitou zbraň a pokud jde o tuto zbraň
a střelivo v množství nepřevyšujícím slu-
žební potřebu. Pokud jde o zaměstnance
státní, přicházejí tu zejména v úvahu pří-
slušníci stráže obrany státu, finanční strá-
že, stráže vězeňské, a civilní hlídači vojen-
ské správy, ze zaměstnanců státních pod-
niků zejména příslušníci ozbrojených stráž-
ních oddílů Československých státních
drah, dále zaměstnanci podniků Českoslo-
venská pošta a poštovní spořitelna v roz-
sahu, který bude stanoven vládním naříze-
ním podle § 37, odst. 2, ze zaměstnanců
svazků územní samosprávy příslušníci
obecní policie. Přísežný strážní personál
jest určen k ochraně jednotlivých odvětví
zemědělských (pro ochranu polního majet-
ku včetně vinic, lesů, myslivosti, rybolovu
nebo zařízení k užívání, vedení a hrazení
vod; personál tento je podle platných před-
pisů účasten výhody ohledně nošení zbraně,
je-li vzat do přísahy (slibu) a má-li přede-
psaný služební šat nebo služební odznak.

Výjimek pro osoby uvedené v § 22, č. 2
je potřebí vzhledem k oněm ustanovením
mezinárodních smluv, která připouštějí
vstup některých orgánů cizích států, cizo-
zemských svazků územní samosprávy a ci-
zozemského strážního přísežného personálu
se zbraněmi na území republiky Českoslo-
venské; jde tu o ustanovení hraničních
statutů, dovolující některým ozbrojeným
orgánům používání hraničních cest v celé
šíři (na př. čl. 11 hraničního statutu s Ma-
ďarskem - č. 8/1931 Sb. z. a n., čl. 9 hra-
ničního statutu s Rakouskem - č. 139/
1930 Sb. z. a n.) a o smlouvy, týkající se
stíhání pachatelů trestných činů (též les-
ního, polního a honebního pychu) přes
státní hranice a vzájemné pomoci bezpeč-
nostních orgánů (na př. dohoda s Němec-
kem č. 70/1931 Sb. z. a n.).

Výjimka pro osoby uvedené v § 22, odst.
1, č. 3 je stanovena v zájmu brannosti se
zřetelem k § 28, odst. 1, písm. b) branného
zákona.

Výjimka pro osoby uvedené v § 22, odst.
1, č. 4 jest odůvodněna tím, že otázka, jaké
zbraně a střelivo se smějí držeti nebo nositi
na úředně povolených střelnicích, musí býti
řešena s hlediska veřejné bezpečnosti již
při povolování provozu střelnic nebo okres-
ním úřadem podle nově navrhovaného usta-
novení. Pokud jde o kočovné střelnice,
určují se v příslušné licenci podle dekr.
dvor. kanc. ze dne 6. ledna 1836, sv. 64,
č. 5 sb. zák. pol. zbraně, jimiž smí býti na
střelnici stříleno.

Povinnost osob zbraně (střelivo) prodá-
vajících nebo jinak mezi živými převádějí-
cích, vymezená v § 23, je protějškem pří-
padné povinnosti osob uvedených v §§ 19
až 22 vykázati se zvláštním průkazem nebo
splniti jiné podmínky při nabývání zbraně
(střeliva). Takové průkazy nebo podmínky
může stanoviti buď vládní nařízení (§§ 20,
22) nebo předpis ministerstva národní
obrany nebo ministerstva vnitra podle § 21
nebo povolení a příkaz podle § 19, č. 4 a 5.

§ 24 stanoví všeobecnou výjimku pro
střelivo brokové. Pro toto střelivo, jehož se
spotřebuje nejvíce, postačuje možnost zá-
kazu držení okresním úřadem.

§ 25 stanoví potřebné výjimky pro zbra-
ně historické; jaké zbraně lze pokládati za
zbraně historické a za jakých podmínek,
určí vládní nařízení podle § 37, odst 2;
bude nutno pamatovati na to, aby některé
druhy střelných zbraní byly mezi histo-
rické zbraně zařazeny jen s podmínkou, že
budou učiněny nepotřebnými ke střelbě.
Nošení historických zbraní (zejména v prů-
vodech) bude moci rovněž upraviti vládní
nařízení (§ 37, odst. 2).

K § 26. Státním bezpečnostním úřadům
musí zůstati vyhrazena volná úvaha při
vydávání povolení, neboť jde o důležitou
ochranu zájmů veřejného pořádku, veřej-
ného klidu a veřejné bezpečnosti. Z téhož
důvodu pamatuje se na možnost odnímání
povolení, vznikne-li dodatečně obava ze zne-
užití, nebo žádá-li to důležitý zájem ve-
řejný.

K § 27. Předepsaným odevzdáním do
úschovy okresnímu úřadu jest disposice
zbraní nebo střelivem účelně omezena, po
případě vyloučena.

Ustanovení odstavce 2 ovšem nevylučuje,
aby osoba, u níž pominuly předpoklady, za
kterých podle zákona nepotřebovala povo-

30

lení držeti, nositi nebo nabývati zbraně
(střeliva), mohla zbraň (střelivo) držeti,
nositi nebo ji (ho) nabýti na základě vše-
obecně předepsaného povolení.

K § 28. Obsahuje ustanovení o kontrole
a prohlídkách, jichž jest nezbytně třeba,
má-li býti zajištěno zachovávání ustanovení
tohoto zákona. Ustanovení to zůstává
v rámci ústavního zákona ze dne 9. dubna
1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody
osobní, domovní a tajemství listovního, ne-
dotýká se ovšem ustanovení o prohlídkách
v trestním řízení soudním a správním.

K § 29. Odstavec 1 odpovídá v podstatě
§ 25 zbrojního patentu, rozšiřuje však jeho
úpravu, vztahující se pouze na případy no-
šení zbraní bez povolení, též na případy,
kdy bylo zjištěno, že někdo drží zbraň nebo
střelivo, aniž se může prokázati předepsa-
nými povolením je držeti.

Odstavec 2 nahrazuje ustanovení § 372
trestního zákona (§ 640 vojenského trest-
ního zákona), která se zrušují (§ 40, odst.
1, č. 14 vládního návrhu).

K § 30. Podobné ustanovení o mimořád-
ných opatřeních obsahuje již § 42 zbroj-
ního patentu; účelným doplněním je nově
stanovená možnost naříditi zvláštní hlášení
všech nebo určitých druhů zbraní nebo
střeliva. Vzniknou-li poměry opatření odů-
vodňující pouze v obvodu určitého okresu,
jest účelno, aby takováto opatření, zejména
je-li nebezpečí v prodlení, mohl učiniti sám
okresní úřad.

K § 31. Vymezuje působnost státních
policejních úřadů ve věcech, upravovaných
navrhovaným zákonem.

K §§ 32 a 33. Ustanovení tato obsahují
úpravu trestních sankcí.

Dosud platí v zemích České a Moravsko-
slezské trestní sankce zbrojního patentu
(§§ 28-40), jehož § 28 stanoví, že trestné
činy podle §§ 335, 336, písm. f), 372, 431
a 445 trestního zákona mají býti potre-
stány podle tohoto zákona. Trestní sankce
na nedovolené ozbrojování obsahuje § 13
zákona na ochranu republiky. Stíhání trest-
ných činů podle zbrojního patentu je svě-
řeno soudům, kromě případů §§ 36 a
39, které stíhá okresní úřad, nejsou-li
tu okolnosti přitěžující a není-li nešetření
předpisů o nošení zbraně spojeno s jiným

trestním činem, přikázaným k rozhodnutí
soudům. Trestní sankce soudní dosahují

maxima jednoho roku vězení pouze v pří-
padech §§ 30 a 33, maximální trestní
sankce soudní v ostatních případech jsou
různé 1 nebo 3 měsíce nebo peněžité po-
kuty, dosahující přes zvýšení na pětináso-
bek ustanovením § 5, odst. 1 zákona č. 31/
1929 Sb. z. a n. nejvýše 5000 Kč (§ 32)].
Jako zostření trestů je stanoveno propad-
nutí zbraně a střeliva, možnost odnětí
živnostenského oprávnění.

Trestní sankce na svrchu zmíněné
správní přestupky jsou v případě § 36
zbrojního patentu pokuta 10 až 30 Kč nebo
vězení od 1 do 3 dnů a propadnutí zbraně,
v případě § 39 pokuta od 2 do 10 Kč.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské
nesmějí trestní sankce na přestupky min.
nař. č. 5476/1914 vzhledem k § 16 zák. čl.
XL/1879 přesahovati uzamčení do 15 dnů
a peněžitý trest do 200 Kč. Trestní pravo-
moc náleží správním úřadům (§ 19, č. 4
zák. čl. XXXIV/1897, jímž se v účinnost
uvádí trestní řád soudní); správní úřady
stíhají též přestupek § 61 zák. čl. XL/1879.

Župní statuty stanoví různé tresty, jež
nesmějí podle § 16 zák. čl. XL/1879 pře-
vyšovati uzamčení 5 dnů a 100 Kč. Trestní
pravomoc náleží i tu správním úřadům
(§ 19, č. 5 zák. čl. XXXIV/1879).

Soudem stihatelny jsou přestupky §§34
a 35 zák. čl. XL/1879.

Návrh zákona rozlišuje mezi soudními
a správními přestupky. Soudům přikazuje
určitě vymezené přestupky týkající se
zvlášť nebezpečných zbraní a střeliva a pře-
stupky mimořádných opatření podle § 30;
ustanovení zákona na ochranu republiky,
zejména jeho § 13, zůstávají nedotčena.
Trestání ostatních přestupků přikazuje
správním úřadům, při čemž setrvává na zá-
sadě zbrojního patentu, aby takovéto pře-
stupky byly trestány soudem, sbíhají-li se
s činy soudně trestnými.

Návrh zákona zvyšuje podstatné trestní
sankce a stanoví též propadnutí zbraní a
střeliva, jichž se týče trestní řízení. Odnětí
živnostenského oprávnění se nestanoví, ne-
boť jest možné již podle § 133 b, odst. 1,
písm. a) živnostenského řádu (§ 230, odst.
1, písm. a) živnostenského zákona.) Nesta-
noví se též, že pokuty uložené správními
úřady a výtěžky za zbraně (střelivo) pro-
hlášené za propadlé v řízení před těmito
úřady připadají státu, poněvadž plyne to

81

již z ustanovení čl. 11 zákona o organisaci
politické správy.

Pokud jde o nakládání se zbraněmi pro-
hlášenými za propadlé, stanoví § 46 zbroj-
ního patentu, že mají býti prodány, nelze-li
jich užíti k potřebám vojenským nebo
pro veřejné sbírky zbraní; též ohledně stře-
liva dává toto ustanovení přednost užitá
pro potřeby vojenské. Vládním nařízením
podle § 37, odst. 1 bude tato otázka po-
dobně upravena.

K § 34. Odstavec 1 vztahuje se na pří-
pady nutné obrany; přejímá zásadu bez-
trestnosti podle § 36 zbrojního patentu.

Odstavec 2 jest obdobou ustanovení § 13,
č. 5 zákona na ochranu republiky.

K §§ 35 a 36. Tato ustanovení usnadní
úřadům a stranám přechod do právního sta-
vu odpovídajícího zákonu.

Řešení navrhované v § 36 má za účel
předepsanými oznámeními zajistiti úřadům
rychlé získání evidence o zbraních a stře-
livu, nacházejících se mezi obecenstvem, a
zajištěnou beztrestností (odstavec 2) dáti
osobám lhostejným vůči dosavadním před-
pisům výhodnou možnost splniti povinno-
sti podle nového zákona; další výhodou je
možnost získati bez výloh potvrzení okres-
ního úřadu na dobu jednoho roku, rovnající
se povolení k držení zbraně nebo střeliva.

Osoby, které by nevyužily vhodné příle-
žitosti podle tohoto ustanovení a pokračo-
valy v nedovolené držbě zbraně nebo stře-
liva, budou postiženy vyššími trestními
sankcemi nežli dosud.

K § 37. Obsahuje zmocnění vlády, aby
upravila nařízením podrobnosti k provedení
zákona a některé určité otázky souvisící
úzce s tímto zákonem. Průkazy o povolení
k držení (nošení) střelných zbraní (stře-
liva), s výjimkou zvláště nebezpečných
zbraní (zvláště nebezpečného střeliva), bu-
dou upraveny tak, aby i při písemných ob-
jednávkách střeliva mohl býti předložen do-
statečný průkaz o povolení je držeti (no-
siti).

Pokud odstavec 2 zvláště pamatuje na
možnost bližšího určení nebo i pozměnění
okruhu osob a zbraní, zmíněných v §§ 19,
21 a 22, je takového zmocnění potřebí, aby
v zájmu služby sborů a osob zahrnutých
pod tato ustanovení, po případě i jiných za-
městnanců státu, státních ústavů, podniků
a fondů, a v případech nutných organisač-

ních změn zmíněných sborů mohly býti
snadno přizpůsobeny předpisy o jejich
zbraních a střelivu. Možnost úlev z ustano-
vení §§ 8, 11 a 18 činí úpravu v těchto pa-
ragrafech obsaženou pružnější; úlevy po-
dle § 8 bude moci vláda povoliti zejména
též v zájmu mezinárodních styků lovec-
kých.

K odstavci 3 se podotýká: Zmocnění
k úpravě nebo novému vydání bezpečnost-
ních předpisů o střelnicích vztahuje se jak
na střelnice stabilní, tak i na střelnice ko-
čovné a umožní přehledné sestavení těchto
předpisů. Nakládání se starými nábojni-
cemi týká se v zemích české a Moravsko-
slezské min. nařízení ze dne 26. února 1917,
č. 72 ř. z., v zemích Slovenské a Podkar-
patoruské oběžník ministra s plnou mocí
pro správu Slovenska ze dne 5. září 1921,
č. 18.143 adm., a jiné; vládním nařízením
bude lze tuto věc jednotně upraviti. O stří-
lení při slavnostech a podobných příležito-
stech platí řada zastaralých předpisů z 18.
a začátku 19. století, novější úprava platí
ve Slezsku, jest to nařízení zemského pre-
sidenta ze dne 28. září 1903, č. 51 z. z. slez.,
obsahující policejní předpisy pro střílení
z hmoždířů; bude vhodno i tuto otázku jed-
notně upraviti.

K § 38. V zemích České a Moravskoslez-
ské je dosud kolku prosta žádost za povo-
lení nositi zbraň (§21 zbrojního patentu),
v zemích Slovenské a Podkarpatoruské žá-
dost za povolení držeti zbraň (saz. pol. 42/
14 mm uh. poplatkových předpisů).

Státní správa má s hlediska veřejné bez-
pečnosti veliký zájem na tom, aby držení
zbraní a střeliva dělo se jen na základě po-
volení, která zákon předepisuje; aby toho
bylo dosaženo, je třeba s hlediska poplat-
kového usnadniti získání těchto povolení.

K § 39. Odpovídá vymezení pojmu vojen-
ské správy v §194, odst. 4 zákona o obraně
státu.

K § 40. Odstavec 1 obsahuje přehled
ustanovení, která zákon zrušuje.

Předpisy, platné v zemích Slovenské a
Podkarpatoruské, které se zrušují navrho-
vaným zákonem, zasahují některými usta-
noveními do jiných právních oborů, zejmé-
na do práva honebního. Odstavec 2 dává
zákonný podklad pro jednotnou úpravu
těchto otázek vládním nařízením.

Odstavec 3 uvádí některá ustanovení,

82

která zůstávají nedotčena. Ustanovení § 6
zákona č. 117/1927 Sb. z. a n. zapovídá po-
tulným cikánům držení jakýchkoli zbraní,
střeliva a výbušných látek.

K § 41. Obsahuje doložky účinnostní a
prováděcí.

Prováděním tohoto zákona nevzniknou

státní pokladně nové náklady. Úprava dá-
vek za úřední úkony stane se, pokud toho
bude zapotřebí, vládním nařízením, jímž by
pozměněn a doplněn byl platný dávkový
řád (vl. nař. č. 248/1935 Sb. z. a n.); i při
této úpravě bude nutno míti na paměti hle-
disko, o němž se zmínila důvodová zpráva
k § 38.

V Praze, dne 29. ledna 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 1137-37.