Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období 4. zasedání.
785.
Interpelace:
I. posl. Hlinku, Siváka a Florka min. školstva a národnej osvety vo veci nezákonitého po-
stupu Školského referátu v Bratislave pri schvalovaní volieb učiteľov cirkevných škôl
na Slovensku,
H. posl. Döllinga min. sociálni péče o neslýchaných poměrech v olomoucké okresní nemocen-
ské pojištovně,
III. posl. Suroviaka predsedovi vlády ČSR vo veci nespravodlivého ukracovania slovenských
uchádzačov pri prijímaní do železničných služieb na Slovensku,
IV. posl. Bergmanna, Zeminové, dr. Patejdla a dr. Neumana vláde ve věci systemisace služeb-
ních míst pragmatikálních zaměstnanců státních lesů a statku,
V. posl. Bergmanna, dr. Patejdla a dr. Neumana vládě ve věci opomíjení vojenské služby
při povyšovaní státních zaměstnanců,
VI. posl. Bergmanna, dr. Patejdla a dr. Neumana vládě ve věci započtení určité doby pro po-
stup do vyšších požitků poštovním úředníkům,
VII. posl. Bergmanna, Zeminové, dr. Patejdla a dr. Neumana vládě ve věci provedení zákona
ze dne 26. března 1936, č. 66 Sb. z. a n., kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající
se bytové péče,
VIII. posl. Hatiny, Zeminové a Bátkové-Žáčkové min. sociální péče o vydaní vládního nařízení
o přestupech pojištěnců,
IX. posl. inž. Richtra min. školství a nár. osvety o vyšetrovaní místní školní rady v Předli-
cích, okres
Ústí n. L., poněvadž na den 26. listopadu nařídila ve škole prázdno.
785/I.
Interpelácia
poslancov Andreja Hlinka, Jozefa Siváka
a Pavla Florka
ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci nezákonitého postupu školského
referátu v Bratislave pri schvaľovaní
volieb učiteľov cirkevných škôl
na Slovensku.
Na Slovensku niet azda štátneho úradu, na
ktorý by sa bola verejnosť tak zhusta sťažovala
pre stranícky a protizákonný postup, ako sa po-
nosovala na referát ministerstva školstva a nár.
osvety v Bratislave. Na vedúce miesta tohoto
školského úradu neboli postavení úradníci, volení
podľa odborných svojich znalosti a schopnosti,
ale miesta tieto zaplnené boly ľuďmi podľa stra-
níckej legitimácie. Šéfovia školského referátu od
prevratu stále sa
menili, ale zamieňaní boli i
prednostovia jednotlivých jeho oddelení, a to veľ-
mi dôležitých. Oprávnene môžeme tvrdiť, že
chaosu, aký nastal dnes vo veciach národných
škôl slovenských, je na príčine i to, že školský
referát od svojho vzniku nemal vedúcich úrad-
níkov, ktorí ako odborníci boli by vynikali.
My, ktorým záleží, aby štátne školské orgány
fungovaly bezvadné, neprestajne sme sa domá-
hali, aby školský referát bol zlikvidovaný a
miesto neho aby bola ustanovená Krajinská škol-
ská rada, ako je to v zemiach historických. Naše
2
úsilie však nestretlo sa s porozumením. Referát
ostal, a množil sa i chaos. Dnes nebude už po-
maly človeka na Slovensku, ktorý by sa vyznal
v školských predpisoch; a čo je najsmutnejšie:
nevyznajú sa v týchto predpisoch ani sami úrad-
níci školského referátu. Smele môžeme povedať,
že keby bol býval školský referát pred rokmi zru-
šený a nahradený inštitúciou inou, primeranejšou,
školstvo na Slovensku bolo by dnes na vyššom
stupni a jeho rozvoj bol by býval všestrannejší.
V takom složení, v akom je dnes, školský referát
školstvu slovenskému škodí.
Nateraz chceme poukázať len na nezákonitosť,
ktorej sa referát dopúšťa pri schvaľovaní volieb
učiteľov cirkevných škôl na Slovensku.
Tento referát, kým do roku 1935 schvaľoval
voľby učiteľov národných škôl na Slovensku
riadne, ako to zákony a vládne nariadenie pred-
pisujú, zatiaľ teraz pri schvaľovaní volieb také
spôsoby zavádza, že sa to úplne prieči zákonu.
Podľa platných zákonov a nariadení na Slo-
vensku máme tri kategórie učiteľov:
1. učiteľov definitívnych,
2. učiteľov výpomocných a
3. učiteľov dočasných.
Ad 1. Definitívnymi učiteľmi sú tí učitelia,
ktorí:
a) s plnou učiteľskou kvalifikáciou sú prá-
voplatne ustanovení,
b) na definitívnej triede.
Definitívny učiteľ musí mať teda po stránke
osobnej úplnú učiteľskú kvalifikáciu a po stránke
vecnej sa vyžaduje, aby učiteľská stanica, na
ktorú je učiteľ ustanovený, bola tiež definitívna.
Definitívny učiteľ je voleným doživotne
v smysle ustanovenia §-u 138, odst. 1 zák. čl.
XXXVIII z roku 1868.
Ustanovenie §-u 138 zák. čl. XXXVIII :1868
možno následkom toho aplikovať na tie učiteľské
sily, ktoré majú úplnú učiteľskú kvalifikáciu po
stránke osobnej a ustanovení sú na triedach de-
finitívne sriadených. Právne postavenie defini-
tívnych učiteľov upravené je ustanoveniami §§-ov
133-136, 138, 140-147 zák. čl. XXXVIII :1868.
Ad 2. Výpomocný učiteľ po stránke osobnej
kvalifikácie môže byť nielen diplomovaný učiteľ,
ale
aj mladík, ktorý vybavil už školský beh prí-
pravovne. (§ 137 zák. čl. XXXVIII :1868, teda
nemusí mať ešte diplom učiteľský.)
Výpomocný učiteľ vyučuje na takej učiteľ-
skej stanici, ktorá je uprázdnená (§ 139 cit. zák.
čl.) z akéhokoľvek dôvodu, obzvlášte: a) odumre-
tím predošlého učiteľa na uprázdnenej učiteľskej
stanici, b) preto, že je učiteľ na zdravotnej do-
volenej, alebo preto, c) že je učiteľ na vojenskom
cvičení.
Následkom tohoto stavu veci výpomocný uči-
teľ po stránke osobnej nepotrebuje tej istej kva-
lifikácie, ako ktorú má učiteľ definitívny, a po
stránke vecnej ustanovuje sa dočasne na nejaké
uprázdnené učiteľské miesto.
Ad 3: Dočasný učiteľ, podľa ustanovenia odst.
7, §-u 11 vlád. nar. 64/1925 Sb. z. a n. zastáva
učiteľskú funkciu na voľnej učiteľskej
stanici
sriadenej podľa ustanovenia §-u 5, odst. 2 zák. čís.
226/1922 Sb. z. a n., teda nikoho nezastupuje, ale
samostatne vykonáva svoj úrad po dobu, na ktorú
dočasná trieda bola sriadená, resp. povolená, a
to podľa §-u 11, odst. 5 vlád. nar. čís. 64/1925 Sb.
z. a n., zpravidla do konca bežného školského
roku.
Tento dočasný učiteľ svoju učiteľskú funkciu
vykonáva na samostatnej triede, ktorá, pravda,
podľa zákona je len dočasná, a keď k vykoná-
vaniu tejto funkcie má aj úplnú učiteľskú kvali-
fikáciu, je preto jeho služebný právny pomer
voči svojmu zamestnávateľovi-udržovateľovi ško-
ly, samostatný a po dobu jeho trvania treba
hľadieť naň, ako na riadny služobný právny po-
mer učiteľský, s účinnosťou dočasnou, totiž až
do doby trvania samého právneho pomeru, vy-
tvoreného jeho ustanovením (voľbou).
Hoci teda máme len tieto tri kategórie uči-
teľov a hoci zákony a nariadenia jasne hovoria,
aký je ich právny stav a pomer, predsa referát
ministerstva školstva a národnej osvety od teraj-
šieho školského roku pri schvaľovaní učiteľov
zavádza až osem spôsobov, a pri niektorých
spôsoboch úplne protizákonne postupuje.
Pri schvaľovaní volieb učiteľských na defini-
tívnych triedach zvolených učiteľov je jeho sta-
novisko správne a úplne sa kryje s platnými na-
riadeniami.
Nesprávny a protizákonný je postup referátu
ministerstva školstva a národnej osvety pri schva-
lovaní volieb dočasných učiteľov, ktorí sú udržo-
vateľmi škôl na Slovensku volení na dočasné uči-
teľské stanice, ktoré boly zákonom číslo 226/1922
Sb. z. a n., resp. vlád. nar. 64/1925 Sb. z. a n.
sriadené.
Ako sme už spomenuli, do roku 1935 i tých-
to dočasných učiteľov schvaľovali podľa plat-
ných nariadení, naraz však z neznámych príčin
referát pozmenil svoje stanovisko a schvaľuje
voľby dočasných učiteľov dvojakým spôsobom.
1. Schvaľuje voľby učiteľov so skúškou uči-
teľskej dospelosti a tiež aj spôsobilosti, zvole-
ných na dočasnú triedu za dočasných učiteľov
do 31. augusta 1937, teda do tých čias, ako je
dočasná trieda povolená, ako výpomocného uči-
teľa.
2. Schvaľuje voľby učiteľov so skúškou uči-
teľskej dospelosti alebo spôsobilosti, zvolených
tiež na dočasnú triedu za dočasného učiteľa bez
časového obmedzenia, za učiteľov zvolených v
pomere nevypovedateľnom, teda za definitív-
nych.
I prvý i druhý postup referátu ministerstva
školstva a národnej osvety je protizákonný, le-
bo dočasnosť učiteľských síl, zvolených na do-
časné triedy, je vypovedaná zákonom a vládnym
nariadením a referát ministerstva školstva a ná-
rodnej osvety nemá práva vypovedať a zmeniť
právne pomery a právne postavenie dočasných
učiteľov, lebo to vypovedať a zmeniť majú prá-
vo len zákonodarné sbory, alebo také normo-
tvorné orgány, na ktoré takáto činnosť bola pre-
nesená.
3
Referát ministerstva školstva a národnej o-
svety nie je teda kompetentný, aby svojvoľne
takéto normy tvoril a obchádzal zákonné pred-
pisy.
Pri tomto svojvoľnom počínaní referátu mša-
no nejde tu o mylný výklad služobného pomeru,
vzniklého malým školským zákonom, ale máme
za to, že úmyselne pokračuje pri schvaľovaní vo-
lieb dočasných učiteľov nesprávne a protizá-
konne.
Tendencia jeho je rozoštvať učiteľov cirkev-
ných škôl proti cirkevným udržiavateľom škôl.
alebo sa pomstiť cirkevným učiteľom za to, že sa
na cirkevné školy dali zvoliť.
Je predsa nanajvýš nemorálne so strany re-
ferátu, keď schvaľuje voľby dočasných učiteľov,
ktorí sú úplne kvalifikovaní a účinkujú na požit-
kove voľných staniciach, utvorených malým škol-
ským zákonom, za učiteľov výpomocných a de-
graduje ich ako nekvalifikovaných a núti ich, aby
boli prihlásení do všeobecného penzijného ústavu
a nemocenskej poisťovne. Týmto svojvoľným a
protizákonným počínaním referátu ministerstva
školstva a národnej osvety je existenčne a pla-
tove ohrožené tisíce učiteľov cirkev, národných
škôl: učiteľom hrozí nebezpečie, že následkom
tohoto mnohí, ktorí už učili 10-20 rokov, a boli
prihlásení, ba i platili štátnemu penzijnému fon-
du (vlastne bol im príspevok s razený) a tiež aj
liečebnému fondu verejných zamestnancov, budú
mať prerušenú služobnú dobu, čím vznikne im ne-
nahraditeľná škoda so strany referátu len preto,
že nesprávne a protizákonne postupovali na škol-
skom referáte pri schvaľovaní ich volieb.
Výhovorka školského referátu, že preto ich
schvaľuje za výpomocných učiteľov, lebo sú zvo-
lení s časovým obmedzením, je neobstojná a
smiešna.
Zákonom čís. 226/1922 Sb. z. a n. boly u
nás sriadené t. zv. dočasné triedy, ktoré v smy-
sle §-u 11 odst. 5 vlád. nar. čís. 64/1925 Sb. z.
a n. povoľujú sa výslovne na čas potreby, t. j.
dokiaľ trvajú podmienky, ktoré činia ich otvore-
nie podľa §-u 5 odst. 2 alebo §-u 6 odst. 2 zák.
čís. 226/1922 Sb. z. a n. potrebným, zpravidla do
konca bežného školského roku, tedy do 31. augus-
ta toho-ktorého roku.
Na základe tohoto teda aj referát povoľuje
udržovateľovi školy na zvláštnu žiadosť sriadenie
dočasnej triedy výslovne na jeden školský rok.
Po uplynutí tohoto školského roku udržovateľ
školy znovu musí žiadať ponechanie tejto dočas-
nej triedy.
Keď teda trieda je dočasná, je zrejmé, že i
učiteľ na túto triedu (učiteľskú stanicu) zvolený
je dočasný a jeho služobný pomer trvá len do
konca školského roku.
Teda preto volí udržovateľ školy učiteľa na
dočasnú triedu s časovým obmedzením, lebo trie-
du (učiteľskú stanicu) má povolenú len do konca
školského roku. Dočasnosť učiteľov a ich služob-
ný pomer je určený zákonom a preto referát ne-
má právo
toto svojvoľne meniť.
Ako sme už uviedli, do roku 1935 i referát
uznal dočasnosť učiteľov a podľa toho im aj slu-
žobné pôžitky poukazoval a nepovažoval ich za
výpomocných ako teraz. Považoval ich za riad-
nych učiteľov, penzijný príspevok im srážal a od-
vádzal štátnemu penzijnému fondu a tiež aj po-
platok na liečebný fond verejných zamestnan-
cov.
Po uplynutí školského roku udržovateľ školy
mohol dočasného učiteľa, zvoleného na dočasnú
triedu alebo prepustiť, alebo ďalej žiadať preň
štátny preddavok. Keď propustil dočasného uči-
teľa, na čo podľa zákona mal právo, lebo v smy-
sle zákona čís. 226/1922 resp. vlád. nar. 64/1925
Sb. z. a n. jeho služobný pomer trval do tých
čias, kým bola trieda povolená, teda výslovne na
jeden školský rok, na miesto neho zvolenému uči-
teľovi bez všetkého poukázal štátny preddavok.
Toto svoje stanovisko potvrdil i v jednom kon-
krétnom prípade, keď prípisom z 27. januára 1934,
č. 70573/I-3 1934 obecnej školskej stolici v Boj-
nej dal súhlas k prevedeniu voľby učiteľa na III.
postupnú triedu.
Keď ale roku 1935 viacerí učitelia, zvolení
na dočasné triedy, povolené na jeden školský
rok, sa proti vypovedaniu, resp. znovunezvoleniu
odvolali, referát nad očakávanie zmenil svoje sta-
novisko a začal tvrdiť, že učiteľské sily, zvole-
né na dočasné triedy, sú zvolené v pomere ne-
vypovedateľnom, t. j. že sú definitívne, a udržia-
vatelia škôl nemajú práva ich vypovedať, poťaž-
ne na ich miesto voliť iné sily učiteľské. Ostatne
však hodno poukázať, že v takýchto prípadoch
referát sa vyjadril, že rozhodovať o odvolaniach
učiteľských nepatrí do jeho kompetencie, ale že
o týchto odvolaniach povolané sú rozhodovať ad-
ministratívne úrady. Teda v prvej inštancii o-
kresný úrad a v druhej krajinský úrad. Tak sa
vec učiteľských apelát dostala na cestu admini-
stratívneho riešenia.
Krajinský úrad v troch konkrétnych prípa-
doch už aj rozhodol, a to pod č. 211.858/6-1935,
ďalej pod č. 246.729/6-1936 a pod č. 243.996/6-
1936. V týchto svojich výmeroch krajinský úrad
vypovedal, že dočasný učiteľ zvolený na dočas-
nej triede je učiteľom dočasným, ktorého služob-
ný pomer zaniká koncom školského roku. Avšak
školský referát - hoci uznal krajinský úrad za
kompetentný rozhodovať pri odvolaniach - roz-
hodnutia, čiže výmery krajín, úradu neuznáva.
Uvedieme konkrétny prípad: Ružene Breznayo-
vej, učiteľke nar. k. ľudovej škole v Galší, od
1. sept. 1935 účinkujúcej, podnes nepoukázal štát-
nu podporu, ako ani učiteľkám-mníškam v Topoľ-
čanoch, účinkujúcim od 1. sept. 1935 ani halie-
ra štátnej podpory (preddavku) podnes nepouká-
zal. Darmo sa tieto učiteľky-mníšky dovolávajú
svojej zaslúženej podpory, vec sa nevybavuje, ná-
sledkom čoho učiteľky nútené sú takmer hlado-
vať. V školskom roku 1936/37 aplikovaným uči-
teľom tiež nechce poukázať referát štátnu podpo-
ru, a to len preto, že predošlých učiteľov, čiže
ich predchodcov školské stolice vraj nezvolily. Už
je február, a jednako celé stovky riadne kvalifi-
kovaných učiteľov-Slovákov ostáva bez platu, -
4
lebo na školskom referáte v Bratislave nepozna-
jú, alebo nechcú poznať služobný pomer dočas-
ných učiteľov.
Udržiavatelia škôl a školské stolice pokraču-
jú správne podľa zákona čís. 226/1922 Sb. z. a
n., resp. vládneho nariadenia č. 64/1925 Sb. z.
a n. Preto školské stolice a nimi zvolení učitelia
nemôžu byť trestaní len za to, že sa pridržia-
vajú presne zákonitých predpisov pri voľbe do-
časných učiteľov. Zákon výslovne hovorí o do-
časných učiteloch a určuje ich pomer; školský
referát teda nemá právo na opatrení zákona me-
niť, tým menej má právo nechať učiteľov bez
platu.
Hoci vo výmeroch krajinského úradu číslo
211.858/6-1935, ďalej čís. 246.729/6-1936 a čís.
243.996/6-1936 je zretedelne precizovaný práv-
ny stav veci, referát tieto výmery nerešpektuje,
ale vykladá si zákon, ako sa mu to hodí do krá-
mu, čím zbytočne dráždi katolícku verejnosť slo-
venskú, hlavne však udržiavateľov škôl.
Samozrejme, udržiavatelia škôl musia sa brá-
niť a podávať sťažnosti. Tak sa stalo, že kato-
lícki biskupi s predsedami školských stolíc nútení
boli podať vyše 1000 sťažností na Najvyšší správ-
ny súd proti nezákonitým rozhodnutiam (platovým
výmerom) školského referátu v Bratislave. Či sa
tu nejavia už príznaky nastávajúceho kultúrneho
boja?!
Personálne veci, teda i schvalovanie volieb
cirkevných učiteľov má na starosti I. odbor škol-
ského referátu. Z pokračovania tohoto odboju
možno súdiť, že prednosta odboru nemá dosta-
točných znalostí školských zákonov a nariadení,
alebo že si zákony a nariadenia vysvetľuje ľubo-
voľne, pri čom dovoľuje si postupu, ktorý je v
pravom slova smysle odsúdenia hodný.
Opytujeme sa preto pána ministra školstva a
nár. osvety:
či má vedomie o tom, že školský referát v
Bratislave postupuje nesprávne a protizákonne
pri schvalovaní voľby kvalifikovaných učiteľov,
zvolených na triedy riadne systemizované a po-
žitkove voľné, ale sriadené v smysle zákona č.
226/1922 Sb. z. a n., resp. vlád. nar. č. 64/1925
a schvaluje týchto učiteľov jednak za výpomoc-
ných, jednak za definitívnych,
či vie o tom pán minister, že celé stovky
riadne kvalifikovaných učiteľov, podľa platných
predpisov zvolených, nedostáva
štátnu podporu,
lebo ich voľbu referát neschválil, hoci školské
stolice zachovalý vo všetkom zákonité predpisy
pri voľbách učiteľských, a hoci v niektorých prí-
padoch administratívne úrady už právoplatne roz-
hodly a potvrdily správne stanovisko udržiava-
teľa školy;
či je ochotný pán minister tu uvedené prípa-
dy dať vyšetriť, postarať sa o nápravu, poťažne
nariadiť, aby všetkých dočasných učiteľov, zvo-
lených na dočasné triedy, referát ako riadnych
kvalifikovaných učiteľov schválil podľa toho, ako
ich služobný pomer určuje zákon č. 226/1922, resp.
vládne nariadenie č. 64/1925 Sb. z. a n., a aby
všetky dekréty, ktorými týchto učiteľov uznal za
výpomocných, poťažne definitívnych, referát od-
volal a zmenil v tom smysle, ako to prvej ci-
tovaný zákon a vládne nariadenie predpisuje, -
aby všetky učiteľské sily právoplatne zvolené na
cirkevných školách, posiaľ však neschválené, bo-
ly bez meškania referátom schválené a štátna
podpora (preddavok) bola im okamžite pouká-
zaná;
a či je náklonný pán minister postarať sa
i o to, aby školský referát v Bratislave pri schva-
lovaní volieb učiteľských postupoval podľa no-
riem zákonom a nariadeniami určených, že by
totiž nemohlo dôjsť v budúcnosti k prípadom, ako
sú i prípady v tejto našej interpelácii uvedené?
V Prahe, dňa 11. februára 1937.
Hlinka, Sivák, Florek,
dr. Tisa, Kendra, Čavojský, Sidor, dr. Wolf, dr.
Pružinský, Turček, Danihel, Drobný, Rázus, On-
derčo, Slušný, Suroviak, Longa, Šalát, Haščík,
Dembovský, dr. Sokol.
785/II (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga
ministrovi sociální péče
o neslýchaných poměrech v olomoucké
okresní nemocenské pojišťovně.
Dělník Robert Jahn z továrny na hřebíky
"Moravia" v Hlubočkách byl po prvé nemocen
od 6. června do 23. června 1934. Z těchto dnů
ztrávil pět dní v nemocnici v Moravském Berou-
ně, kde u něho byla zjištěna žaludeční choroba.
Dne 18. prosince 1936 hlásil se Jahn znovu ne-
mocný, byl téhož dne v olomoucké okresní ne-
mocenské pojišťovně roentgenován a prohlášen za
zdravého a schopného práce.
Dne 19. ledna 1937 hlásil se Jahn znovu ne-
mocný a lékař, který ho ošetřoval, dr. Kloss z
Hluboček, zjistil, že má žaludeční vředy. Při re-
visi dne 23. ledna 1937 uznal však vedoucí lékař
olomoucké okresní nemocenské pojišťovny dr.
Michálek, že Jahn je zdráv a schopen práce.
Dne 28. ledna 1937 Jahn onemocněl v podni-
ku, musil přerušiti svou práci a jíti domů. Jeho
stav se zhoršil v noci ze dne 28. na 29. ledna
tak, že příslušníci jeho rodiny několikrát volali
k němu lékaře, ale marně. Teprve dne 29. ledna
ráno navštívil dr. Kloss po zakročení závodního
výboru nemocného a nařídil, aby byl ihned pře-
vezen do olomoucké nemocnice. Když byl přive-
zen do nemocnice, ústavní lékaři zjistili, že ope-
race není již možná, poněvadž nemocný byl pozdě
s
přivezen a již umírá. Jahn zemřel na zpáteční
cestě do své domovské obce Nepřiváži. Při pitvě
mrtvoly, kterou dne 1. února provedli soudní lé-
kaři, bylo zjištěno:
průtrž žaludeční stěny s
komplikací.
Osazenstvo a celé obyvatelstvo jest rozhoř-
čeno. V několika dnech jest to třetí případ, kdy
vedoucí lékař dr. Michálek prohlásil za zdravé
dělníky, kteří buď zemřeli nebo leží těžce ne-
mocni. Jiný případ: Jistý dělník (Baier) z to-
várny
"Moravia" v Mariánském Údolí byl prohlá-
šen za zdravého a zhroutil se hned u přepážky
v budově nemocenské pojišťovny a leží doma ne-
mocen.
Druhý případ: Jistý dělník z olomoucké
továrny "Kosmos" byl prohlášen za zdravého a
druhého dne se zhroutil u stroje. Dále lze po-
ukázati na případy Müllera z Moravského Be-
rouna, Jüttnera z Hluboček, Sienela z Velké
Střelné.
Tážeme se tedy pana ministra sociální péče:
1. Jest ochoten zahájiti přísné vyšetřování
poměrů v olomoucké okresní nemocenské pojiš-
ťovně a naříditi, aby vinníci byli přísně potrestání
a propuštění?
2. Jest ochoten naříditi, aby vedoucí lékař
dr. Michálek byl ihned propuštěn?
3. Jest ochoten zakročiti proti roentgenologo-
vi dr. Krčovi, který těžce nemocné dělníky (na
př. v případě Müllera a Jüttnera) stále prohla-
šuje za zdravé?
V Praze dne 9. února 1937.
Dölling,
Nepomucký, Kosik, Schenk, Vodička, B. Köhler,
Široký, Hodinová-Spurná, Kopecký, Procházka.
Vallo, Beuer, Klima, Kopřiva, Šverma, Slánský,
Krosnář, Machačová, Zápotocký, Zupka,
dr. Clementis.
785/III.
Interpelácia
poslanca Štefana Suroviaka
předsedovi vlády ČSR
vo věci nespravedlivého ukracovania slo-
venských uchádzačov při přijímaní do
železničných služieb na Slovensku.
V službách železničných na Slovensku mali
byť v poslednom čase přijati staniční manipulanti,
kterých kategoria sa doposiaľ doplňovala zo
smluvných a pomocných zamestnancov z rôznych
iných kategorií. Na tieto miesta bratislavské ria-
diteľstvo štátnych železníc má v zázname vyše
150 žiadostí a čaká len na súhlas ministerstva
železnic.
Slovenskí uchádzači už dávno čakajú na pri-
jatie na tieto miesta a teraz namiesto nich majú
byť prijatí zamestnanci z obvodu riaditeľstva
statných železnic v Brne, ktorých si tam poprijí-
mali a teraz ich vykázali ministerstvu ako pre-
bytočných. Teda nová, Slovákom a vôbec celé-
mu Slovensku už dobré známa, Slovákov po-
škodzujúca prax na ukracovanie Slovákov pri
prijímaní do služieb na Slovensku, kde v prvom
rade Slovákom patrí prednosť a právo na chlieb.
Keďže táto nespravodlivost do krve uráža a
poburuje celú Slovenskú verejnosť, pýtám sa pána
předsedu vlády:
1. Či vie o tomto krajné nespravodlivom po-
čínaní si ministerstva železnic?
2. Či je ochotný v zaujme pokoja medzi že-
lezničnými zamestnancami Slovákmi a v zaujme
uspokojenia celej slovenskej verejnosti urobiť po-
trebné opatrenia a nápravu?
3. Či je ochotný na kompetentných miestach
nariadiť, aby sa podobné prípady viac nestávaly?
V Prahe, dňa 12. februára 1937.
Suroviak.
Čavojský, Haščík, dr. Pružinský, Šalát, dr. Tiso,
Sidor, Hlinka, Danihel, Dembovský, Kendra, Sivák,
Turček, Rázus, Slušný, Longa, Drobný, Florek,
Onderčo, dr. Sokol, dr. Wolf.
785/IV.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, Fr. Zeminové,
dr Patejdla a dr Neumana
vládě
ve věci systemisace služebních míst
pragmatikálních zaměstnanců
státních lesů a statků.
Pragmatikální zaměstnanci podniku Státní
lesy a statky usilují již 10 roků marně o syste-
misaci služebních míst, jim příslušející dle plato-
vého zákona č. 103/1926.
Usnesením vlády ze dne 17. července 1928
schválen byl služební řád pro zaměstnance pod-
6
niku "Státní lesy a statky", ve kterém se rozho-
duje, že systemisovaná místa mohou býti udělena
pouze zaměstnancům, kteří přistoupili podepsáním
přihlášky na tento
služební řád.
zaměstnanci podniku "Státní
lesy a statky", převzatí do služeb Československé
republiky dle mírových smluv z bývalých státních
a císařských statků rakouských, podřízených slu-
žební pragmatice z roku 1914, byli po vydání
služebního řádu v roce 1928 vyzvání k dobro-
volnému vzdání s pragmatikálního poměru a k při-
stoupení na
služební řád.
Díl těchto pragmatikálních zaměstnanců do-
brovolně na služební řád nepřistoupil a byli za
jejich setrvání v pragmatikálním poměru potre-
stání tím, že jim byla odepřena systemisace a tím
zastaven úplně postup do vyšších stupnic plato-
vých, takže tito většinou staří státní zaměstnanci
zůstali všichni v nejnižší platové stupnici, čímž
hmotně i morálně byli velice poškozeni.
Služební řád byl vydán a schválen na základě
ustanovení § 210, odst. 1. platového zákona ze
dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., který na-
řizuje, že platové a služební poměry zaměstnanců.
na něž se ustanovení části prvé až sedmé plato-
vého zákona nevztahují, se upraví podle zásad,
na nichž je vybudován platový zákon, buď vlád-
ním nařízením neb služebním řádem.
Na pragmatikální zaměstnance podniku Stát-
ní lesy a statky vztahuje se ustanovení části
prvé až sedmé tohoto zákona, podléhají proto
přímo platovému zákonu a mají nárok jako ostatní
pragmatikální zaměstnanci v jiných resortech na
systemisaci a povýšení.
Při projednávání státního rozpočtu na r. 1931
přijal rozpočtový výbor tuto resoluci:
Ministerstvo zemědělství se vybízí, aby
předložilo vládě návrh systemisace služebních
míst pragmatikálních zaměstnanců podniku Stát-
ní lesy a statky a pojednalo s odborovými orga-
nisacemi o novelisaci služebního řádu nepragma-
tikálních zaměstnanců podniku Státní lesy a
statky.
Resoluce tato byla rozpočtovým výborem
schválena, vytištěna ve zprávě výboru a přijata
plenem sněmovny.
Všichni páni ministři zemědělství uznali po-
žadavek pragmatikálních zaměstnanců státních
lesů a statků za oprávněný, spravedlivý a zákon-
ný, ale dosud systemisace služebních míst pro-
vedena pro tyto zaměstnance nebyla proti jasné-
mu znění platového zákona.
Nynější vláda projevila s panem předsedou
dr Hodžou v čele hluboký smysl pro ochranu
práva občanů tím, že zřídila k tomu účelu právní
radu statni.
Jest jistě povážlivým pro právní stav a právní
cit, jestliže jedna kategorie občanů tohoto státu,
v tomto případě pragmatikální zaměstnanci stát-
ních lesů a statků, nemůže se po 11 let dovolati
svého práva, platovým zákonem jí zaručeného a
proto podepsaní znovu upozorňují na tento ne-
udržitelný stav právní a táží se vlády:
1. Jest vláda ochotna provésti systemisaci
služebních míst pro pragmatikální zaměstnance
podniku
"Státní lesy a statky" a zjednati tím
právně zákonný stav?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co
v této věci učinila, aneb zaříditi hodlá?
V Praze dne 11. února 1937.
Bergmann, Zeminová, dr. Patejdl, dr. Neuman,
Uhlíř, Fiala, Mikuláš, Stejskal, Lanc, dr Lukáč,
F. Langr, Tykal, Netolický, Tichý, dr. Klapka,
Babek, Šmejcová, Bátková-Žáčková, Hatina,
Polívka, F. Richter.
785/V.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, dr. Patejdla
a dr. Neumana
vládě
ve věci opomíjení vojenské služby při
povyšování státních zaměstnanců.
Podepsaní poslanci obdrželi dne 20. února
1936 odpověď vlády na svou interpelaci ve věci
provádění zákona číslo 279/1934, v níž se mimo
jiné praví také toto:
Aby však někteří zaměstnanci, kteří konali
za války v prvních létech popřevratových vojen-
skou službu, nemohli skutečnost, že tuto vojen-
skou službu nelze kvalifikovati jako službu pre-
senční, důvodně pociťovati jako újmu, přihlíží
vláda v takových případech k této službě při
různých personálních opatřeních, administrativní
cestě vyhrazených, kde právní nárok ostatních
zúčastněných není překážkou, na př. při povyšo-
vání dotčených státních zaměstnanců.
Podepsaným není známo, zda byl vydán urči-
tý pokyn v tomto směru na všechny resorty statni
správy, ale prakse přesvědčuje, že dobrý úmysl
vlády, tlumočený v citovaném odstavci vládni
odpovědi, zůstává nepovšimnut, jak o tom svědčí
tento typický případ:
Jan Kyselý, komerční adjunkt tabákové režie
v Novém Jičíne, podal dne 30. dubna 1936 Ústřed-
nímu ředitelství čsl. tabákové režie žádost o uzná-
ní své vojenské služby pro povýšení do 6. platové
stupnice. Žádost tato byla však výnosem mini-
sterstva financí ze dne 4. prosince 1936, č. j.
12711/36-VII/19 zamítnuta pro nedostatek zákon-
ného podkladu.
Kyselý nastoupil v lednu 1915 vojenskou služ-
bu jako domobranec s odznakem jednoročního
dobrovolníka a konal vojenskou službu až do
7
května 1921, kdy byl přijat do služeb tabákové
režie. Byl tak pozdě demobilisován proto, poně-
vadž ho vojenská správa používala k specielním
úkolům, zejména za plebiscitu na Těšínsku a ne-
chtěla jej do civilu propustiti. Během té doby
ztratil dvě místa, která nemohl nastoupiti, poně-
vadž nebyl propuštěn z vojny. Bylo mu také zne-
možněno dostudovati chemii na vysoké škole
technické. Na to vše nebyl vzat žádný zřetel a
byli mu dokonce ve statuse předřaděni na základe
zákona č. 279/1934 dva mladší kolegové, Zdeněk
Šindelář a Rudolf Kalivoda, kteří vykonali vo-
jenskou povinnost teprve v roce 1920/1922.
Kyselý jest 47 roků stár, slouží 15 let u ta-
bákové režie a celkem 22 roky v civilní a vojen-
ské službě státní a má důstojnickou hodnost.
Jde tedy o případ zvláštního zřetele hodný,
podle citovaného odstavce vládní odpovědi. Vzhle-
dem k tomu, že takovéto případy neodpovídání
intencím vlády a jsou s to poškoditi nenahraditel-
ně smysl pro brannost národa, považujeme za
svou povinnost vládu upozorniti, aby vydala pří-
slušné pokyny všem resortům státní správy, jak
si mají v takovýchto případech počínati.
Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:
1. Je-li ochotna zjednati nápravu ve smyslu
své citované odpovědi na naši interpelaci, aby
bylo zabráněno podobným drastickým případům
poškození výkonem vojenské služby?
2. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci učinila, aneb učiniti hodlá?
V Praze dne 11. února 1937.
Bergmann, dr. Patejdl, dr. Neuman,
Fiala, Zeminová, Mikuláš, Stejskal, Tichý, Lanc,
dr. Moudrý, Tykal, F. Langr, dr. Lukáč, dr. Klapka,
Babek, Šmejcová, Uhlíř, Hatina, Netolický,
Polívka, F. Richter.
785/VI.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, dr. Patejdla
a dr. Neumana
vládě
ve věci započtení určité doby pro postup
do vyšších požitků poštovním úředníkům.
Do účinnosti nového platového zákona číslo
103/1926 (do konce roku 1925) byla státním za-
městnancům pravidelně po projití předepsané če-
katelské doby a po ustanovení v nejnižší hodnost-
ní třídě započítána služební doba, ztrávená v jiné
úřednické kategorii, nebo jí rovnocenné. Případy
podobného započítání byly však u všech resortů
státní správy velmi sporadické, poněvadž všechny
tyto obory ustanovovaly zpravidla nové žadatele
ihned čekateli. Tak z těchto čekatelů stanovení
pragmatikální úředníci neměli zpravidla žádné
předchozí služby podle té doby platných před-
pisů započitatelné.
Jinak však tomu bylo v oboru poštovní a te-
legrafní správy. Zde - zejména pro poštovní
úřednictvo dopravní skupiny D (nyní III. služební
třída) a i pro úřednictvo provozní skupiny C (nyní
II. služební třída) - nebyli přijímáni a ustanovo-
váni čekatelé. Poštovní správa přijímala ale nové
uchazeče na místa tak zvaných volných úřednic-
kých sil, z nichž teprve po nějaké době služební
ustanovovala úřednické čekatele. Všem úřední-
ka m po uplynutí čekatelské doby byla pak slu-
žební doba, ztrávená ve vlastnosti volné síly ú-
řednické, započítána pro postup v XI. hodnostní
třídě.
Platový zákon toto započítání předchozích
služeb úplně znemožnil. Obsahuje sice ustanovení
o možnosti započítání předchozí služební doby a
to v § 142, kterým byly staré předpisy o zapo-
čítání určité doby pro postup do vyšších požitků
zrušeny. V odstavci 2. tohoto paragrafu se praví,
že vládni nařízení určí, kdy a v jakém rozsahu
se započte pro zvýšení služného určitá služba
v jiném služebním poměru. Toto vládní nařízení,
ač od platnosti zákona č. 103 uplynulo plných
11 roků, nebylo dosud vydáno. Po celých těch
11 roků nebyla ani jedinému úředníku předchozí
služba pro zvýšení služného započítána, ačkoliv
odstavec 3. citovaného paragrafu platového zá-
kona praví, že za zvláštních okolností může
ústřední úřad při prvém neb opětném ustanovení
povoliti započtení určitého období pro zvýšení
služného.
Toto započtení bylo však odstavcem 5. zmí-
něného paragrafu vázáno na souhlas ministerstva
vnitra a ministerstva financí. Žádosti v tomto
směru podané byly však soustavně zamítány
s ohledem na odstavec 2. citovaného paragrafu
platového zákona.
Poměry v oboru ministerstva pošt a telegrafů
se zhoršily na tolik, že zatím co před platovým
zákonem byli ustanovováni čekateli volné úřed-
nické síly, sloužící nejdéle 1-2 roky, jsou nyní
po platovém zákoně čekateli pro III. služební
třídu úřednickou ustanovováni poštovní pomocníci,
kteří nahradili kategorii volných úřednických sil
a to teprve po 7-9leté skutečné službě. Ve II.
služební třídě docházelo k ustanovení poštovních
- pomocníků čekateli mnohem dříve. Tato léta, ve
kterých konali tito poštovní pomocníci kvalifiko-
vanou a odpovědnou službu úřednickou, jednou
provždy ztrácejí. Jsou to léta, která se sice za-
počítávají do pense, avšak pro postup do vyšších
požitků jsou úplně bezcenná. Tito lidé ustanovení
úředníky po 7-91eté službě pomocnické a 41eté
čekatelské, dosahují nejnižší platové stupnice nej-
nižšího platového stupně nejdříve ve 32-33 létech