Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 4. zasedání.
775.
Odpovědi:
I. min. školství a nár. osvěty a min. spravedlnosti na interp. posl. Krosnáře o trestném
zacházení čakovického faráře se školní mládeži (tisk 655/IV),
II. vlády na interp. posl. Klimenta a Sliwky o označování dělníků za nespolehlivé a o je-
jich propouštění (tisk 655/V),
III. min. veřejných prací na interp. posl. Klimenta a Sliwky o poměrech a přijímání dělníků
na státním dole Evžen v Petřvaldě a Václav v Rychvaldě u Orlové (tisk 655/VII),
IV. min. veřejných prací na interp. posl. Klimenta a Sliwky o protizákonném propouštění
dělníků správou dolu Pokrok v Petřvaldě, náležejícího báňské hutní společnosti (tisk
655/V1),
V. vlády na interp. posl. Suroviaka o stranickém přijetí 29 zaměstnanců na místa trať-
mistrů-čekatelů a 5 kresličů pro obvod bratislavského ředitelství státních drah (tisk
341/VII),
VI. min. vnitra na interp. posl. Hollubeho o nedostatečné způsobilosti policejního agenta Jo-
sefa Maděry ve Frýdlante pro inspekci na schůzích (tisk 607/XVII),
VII. min. vnitra na interp. posl. Maye o vyvěšováni rudého praporu světové revoluce na ve-
řejných budovách (tisk 607/XX),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Grubra o stranickém podporování německé sociálně demo-
kratické strany dělnické četnictvem v Nečtinách (tisk 613/V),
IX. min. vnitra na interp. posl. dr. Jillyho, že okresní úřad ve Znojmě potrestal Hermana
Bischofa z Dyjákoviček č. 173, ač soud prokázal jeho nevinu (tisk 613/VI),
X. min. vnitra na interp. posl. dr. Zippeliuse a dr. Eichholze o těžkých disciplinárních pře-
stupcích četnického strážmistra Modera v Brumovicích (tisk 613/V11),
XI. min. vnitra na interp. posl. Beuera o událostech v Mariánských Lázních-Kynžvartě (tisk
613/VIII) a na interp. posl. Beuera, že bývalý španělský král zamýšlí vrátiti se do Če-
skoslovenska (tisk 619/VII),
XII. min. zemědělství na interp. posl. Knorreho o vážném přehmatu lesního hajného Dudka
v Raškově, okres Moravský Šumperk (tisk 603/XXVIII),
XIII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Kundta, dr. Kellnera a Birkeho o okresní
tělocvičné slavnosti na Zvičině (tisk 607/V),
XIV. min. průmyslu, obchodu a živností a min. vnitra na interp. posl. dr. Kellnera o nedba-
lém úřadování okresního úřadu v Trutnově při udáních živnostníků proti břídilství (tisk
607/XVI).
XV. min. vnitra na interp. posl. Hirteho o nešetrném jednání ústeckého policejního ředitel-
ství při pohřbu Arnošta Langhammera na předlickém hřbitově (tisk 619/II),
2
XVI. prozatímní odpověď min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. inž. Karmasina,
že pražský obchodní dům Brouk a Babka obešel vládní nařízení ze dne 16. července
1935, č. 162 Sb. z. a n. (tisk 619/VIII),
XVII. min. zemědělství na interp. posl. Jobsta o protizákonném přídělu pozemku ve Světlíku-
Bedřichově zkráceným přídělovým řízením (tisk 619/IX),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Birkeho, že podřízené orgány policie a četnictva bez důvodu
zabavily druhé vydání sudetskoněmeckého deníku »Die Zeit«, které státní zastupitelství
uvolnilo (tisk 639/V),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Kliebra a G. Böhma o trýznivém užívání dvorního dekretu
císařovny Marie Terezie proti akcím sociální svépomoci (tisk 649/II),
XX. min. vnitra na interp. posl. Appelta, že byl zabaven tiskopis »Zpráva o sporu v trestní
věci trockisticko-zinověvského teroristického ústředí (tisk 649/IV),
XXI. min. vnitra na interp. posl. Fischera o zákazu zpívati písně ve Frývaldově (tisk 649/V),
XXII. min. vnitra na interp. posl. inž. Schreibera, že bylo bez důvodu odepřeno hromadné
visum k návštěvě divadelního představení hry »Götz von Berlichingen« v Luisenburgu
(tisk 649/X),
XXIII. min. vnitra na interp. posl. Hirteho, že vrchlabský okresní úřad nezachovává jazykový
zákon (tisk 649/XI1),
XXIV. min. vnitra na interp. posl. Röslera, že byl uložen bez důvodu přísný trest správní přes
osvobození soudní a že pražský zemský úřad porušil jazykový zákon (tisk 649/XVI),
XXV. min. vnitra na interp. posl. Knorreho, že brněnský zemský úřad dále nezachovává ja-
zykového zákona (tisk 655/XIII),
XXVI. min. vnitra na interp. posl. Knorreho, že brněnský zemský úřad v případě Josefa Kle-
menta nedbá jazykového zákona (tisk 655/XII),
XXVII. vlády na interp. posl. Franze Němce, dr. Hodiny a Budiga, že se v Brně nedbá jazyko-
vého zákona (tisk 655/XIV),
XXVIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Lischky o výstraze udělené poslanci Lischkovi, poněvadž
mluvil příliš hlasitě (tisk 658/X),
XXIX. min. železnic a min. vnitra na interp. posl. Röslera, že se při úředním označování ně-
meckých místních jmen užívá písmen, která jsou cizí německému jazyku (tisk 658/XIII),
XXX. min. vnitra na interp. posl. Hollubeho, že se úředně trpělo komunistické štvaní na ve-
řejné schůzi ve Starém Harcově, a o přehmatech policie (tisk 658/XV),
XXXI. min. vnitra na interp. posl. dr. Köllnera o přehmatech vrchního strážmistra Pedelika
v Oldřichově (tisk 667/IX),
XXXII. min. vnitra na interp. posl. Hollubeho o neoprávněném zákazu vyvěšovati tiskoviny v Rum-
burku (tisk 675/VIII),
XXXIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Peschky, že opavské policejní ředitelství v jazykovém
styku s cizozemskými Němci nedbá jazykového zákona a rozhodováni nejvyššího správ-
ního soudu (tisk 649/XVII),
XXXIV. min. vnitra na interp. posl. Röslera o protizákonném nátlaku na obecní úředníky v Ge-
orgsvalde, jímž měli býti donuceni upisovati půjčku na obranu státu (tisk 673/III).
5
775/I.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Krosnáře
o trestném zacházení čakovického faráře
se školní mládeži (tisk 655/IV).
Státní zastupitelství v Praze podalo na osobu
v interpelaci označenou obžalobu pro zločin podle
S 129 I b tr. z. a pro přestupek podle § 516 tr.
zák. Rozsudkem krajského soudu trestního v Pra-
ze z 5. ledna 1937 byl obžalovaný zproštěn obža-
loby, poněvadž soud nepokládal jedinou výpověď
svědka Weinhauera za postačující k usvědčení
obžalovaného.
Věc je také předmětem šetřeni školních úřadu
a bude posouzena podle disciplinárních předpisů
služební pragmatiky učitelstva národních škol.
V Praze dne 26. ledna 1937.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke, v. r.
Ministr spravedlnosti :
Dr. Dérer, v. r.
775/II.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců A. Klimenta
a K. Sliwky
o označování dělníků za nespolehlivé a
o jejich propouštěni (tisk 655/V).
Podle výsledku šetření nemělo politického po-
zadí propuštění dělníka Josefa Štverky ze za-
městnání. Ustanovení zákona čís. 131/1936 Sb. z.
a n. o obraně státu nepřicházejí pak též v úvahu,
ježto v době, kdy dělník Josef Štverka byl pro-
puštěn, t. j. dne 20. května 1936, nebyl zmíněný
zákon ještě vyhlášen.
Jeho propuštěním obíral se i závodní výbor
podniku z podnětu tiskové zprávy, podle níž dů-
vodem propuštění bylo, že Josef Štverka byl po-
licejním ředitelstvím v Moravské Ostravě ozna-
čen státně nespolehlivým, a konstatoval, že tato
motivace neodpovídá skutečnosti. V tomto smyslu
vydal závodní výbor vedoucímu inženýru firmy
mi Zamrzlovi písemné prohlášení.
Neodpovídá tedy tvrzení interpelace skuteč-
nosti.
V Praze dne 4. února 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.
775/III.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců A. Klimenta
a K. Sliwky
o poměrech a přijímání dělníků na státním
dole Evžen v Petřvaldě a Václav
v Rychvaldě u Orlové
(tisk 655/VII).
Odst. 1 interpelace týká se zřejmě posledního
přijímání mladistvých dělníků na státním dole
Evžen v Petřvaldě dne 30. září a 2. října 1936.
Tehdy bylo přijato celkem 26 mladistvých dělníků
14- 161etých pro jámu. Z nichž bylo 13 synů děl-
níků z dolu Evžen, 5 synů dělníků ze státního
dolu Václav a 8 bylo cizích dělníků buď úplných
sirotků neb synků, jichž otec s četnou rodinou
pro nemoc nemůže pracovati, všichni z nejbližšího
okolí, pouze jeden byl z Hlučínska - syn havíře
z dolu Anselm v Petřkovicích, z velmi četné ro-
diny. Tento však pro tělesnou slabost a přílišnou
vzdálenost z domova od pracoviště zaměstnáni
opustil. Přijetí dělníka z Hlučínska z hornické a
četné rodiny není možno považovati za nespráv-
né také vzhledem k častým výzvám, umožniti za-
městnání pokud možná v míře největší dělníkům
z Hlučínska, aby nemuseli jezditi za prací do
Německa, kterýžto zjev živí jen protistátní pro-
pagandu v tomto kraji.
Pokud jde o tvrzení, že byl přijat mladistvý
dělník, syn dozorce, vztahuje se toto pravděpo-
dobně na Ludvíka Vinovského, syna dozorce, kte-
rému jest 25 let a je povoláním instalatér. Jme-
novaný pracoval v dílnách na dole Evžen od 31.
července 1933 na vodovodu a jiných opravách
jako zaměstnanec soukromého podnikatele a byl
pouze převeden ze stavu podnikatelských dělníků
do stavu závodu, jakmile se ukázala potřeba
přijmouti ho na závodě jako závodního zaměst-
nance ve stálém zaměstnání.
Celkem bylo tedy přijato na důl Evžen 25
mladistvých dělníků, z toho 18 (72%) synů děl-
4
níků státních dolů a 7 (28%) cizích, z nejbližšího
okolí, vesměs sirotků a sociálně velmi slabých.
Kromě těchto 25 mladistvých dělníků pro já-
mu bylo přijato 17 dělníků pro povrch, z toho 12
dělníků pracujících jako zaměstnanci soukromého
podnikatele na dole Evžen, 1 dělník téže kategorie
na dole Václav; u těchto 13 dělníků jednalo se
však jen o jich převedení ze stavu podnikatel-
ských dělníků do stavu závodního dělnictva.
Takže byli přijati pouze 4 dělníci cizí z nejbližší-
ho okolí, při čemž se přihlíželo k jich naprosté
nemajetnosti a nezaměstnanosti.
Dále se uvádí v interpelaci, že u státního
báňského ředitelství v Petřvaldě je zaměstnáno
u podnikatelských firem více dělníků nežli u ji-
ných závodů v revíru. Bylo tomu skutečně tak.
dálo se to však výhradně z důvodů sociálních,
aby se aspoň částečně čelilo velké nezaměstna-
nosti v tomto kraji. Těmto dělníkům bylo při
přijetí sděleno, že nebudou nepřetržitě pracovati,
a že - nebude-li náhradní práce - obdrží buď
střídavou dovolenou nebo budou na delší dobu
propuštěni, dokud se nenalezne opět pro ně práce
(opravy provozních a obytných budov, vleček,
práce v lese, pískovně, větší odesílky koksu ze
skládky, čištění kanálů a stok v koloniích a pod.).
V dobách, kdy bylo méně práce, obdržela část
dělníků bud neurčitou dovolenou, neb 14denní
výpověď. Po čase byli tito dělníci vzati zpět do
práce a jiní propuštěni, aby se tímto střídáním
umožnilo zaměstnávati větší počet dělníků. Proto
je na státních dolech u podnikatelských firem
přihlášeno poměrně více dělníků než na soukro-
mých dolech revíru, ačkoliv více než polovina na
dole Václav a jedna třetina na dole Evžen mohla
by býti ihned trvale propuštěna.
Dělníkům, pracujícím u jednotlivých firem, se
platí 1.60 Kč až 4.15 Kč za hodinu podle stáří a
způsobilosti jednotlivých dělníků.
K těmto hrubým mzdám dělníků obdrží pod-
nikatelé přirážku, z níž jsou povinni hraditi
všechny sociální příspěvky, připadající na za-
městnavatele (úrazové pojištění, nemocenské a
starobní pojištění, placená dovolená a příspěvek
podle § 1154b) a také svoji podnikatelskou režii,
daně, zisk a pod. Výše těchto přirážek vyplyne
z každoroční soutěže, která nepřipouští naprosto
podnikatelský zisk v oné výši, o niž se v inter-
pelaci mluví. Tvrzení, uvedené v interpelaci, že
závod ušetří u každého dělníka 10 Kč denně, není
správné, neboť závod platí hodinové sazby o 15
i více procent vyšší než u soukromých podniků
v revíru.
Poměr dělníků najímaných k přechodným
pracím od podnikatele byl revidován v měsíci
lednu t. r. zvláštní odbornou komisí, která zařídila.
aby dělníci, kteří mohou býti stále zaměstnáni,
byli závodem od podnikatele převzati a pokud by
jejich kvalifikace pro požadovanou práci neodpo-
vydala, aby byli nahrazeni jinými.
Z výše uvedeného vyplývá:
1. Na státních dolech v Ostravsko-karvinském
revíru jsou mladiství dělníci přijímáni předně ze
Synů horníků pracujících na těchto dolech, při
čemž ovšem nejsou také opomíjeni sociálně nej-
slabší z nejbližšího okolí;
2. státní doly samy dbají toho, aby podnika-
telští dělníci, pracující na pracích souvisejících
s provozem dolu, byli postupně přijímáni do stavu
osazenstva dolu;
3. přijímání dělníků neděje se podle politic-
kých legitimací nebo na přímluvu a dělníci nejsou
tázáni na politickou příslušnost neb národnost.
V Praze dne 29. ledna 1937.
Ministr veřejných prací:
inž. Dostálek, v. r.
775/IV.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců A. Klimenta
a K. Sliwky
o protizákonném propouštěni dělníků sprá-
vou dolu Pokrok v Petřvaldě, náležejícího
báňské hutní společnosti (tisk 655/VI).
Interpelace uvádí, že závodní správa dolu
»Pokrok« v Petřvaldě propustila v říjnu 1936 ně-
které horníky z důvodů politických. Dokladem
pro toto tvrzení jest prý skutečnost, že byli pro-
puštěni horníci poměrně mladí, ač »na šachtě jest
ještě celá řada horníků, kteří mají odpracován
potřebný počet roků do provise a které správa
závodu i tak propustí. Toto tvrzení jest mylné,
neboť závodní správa naopak propustila v říjnu
1936 místo horníků, vrátivších se na závod po
skončení činné vojenské služby, všechny horníky,
kteří měli nárok na provisi. Na závodě nebyl tedy
po propuštění horníků v říjnu 1936 ani jediný
horník s nárokem na provisi.
Pokud jde o propuštění horníků Josefa Ru-
jana, Frant. Červenky a Frant. Vašíčka, bylo
zjištěno, že závodní správu jámy »Pokrok« vedly
k propuštění tyto důvody:
V minulých letech byli propuštěni kromě hor-
níků s nárokem na provisi především ti, kteří mě-
li nějakou jinou možnost obživy nebo nějaký ma-
jetek. Tak se stalo, že na závodě v říjnu 1936
nebylo již horníků, kterých by bylo lze propusti-
ti podle těchto okolností. Tím, že v minulých le-
tech z veřejného zájmu nebylo možné propouště-
ti horníky v takovém rozsahu, jak by to odpoví-
dalo racionelnímu hornickému provozu, došlo k
velkému nadbytku horníků starších oproti horní-
kům mladším. Aby byla tato újma pro racionel-
ní hornický provoz aspoň z nepatrné části na-
5
pravena, použila závodní správa příležitosti k
propouštění podle dohody z 20. března 1931 k to-
mu, aby především propustila horníky starší. Ne-
bylo-li již na závodě mezi staršími horníky ta-
kových, kteří by měli jinou možnost obživy, kte-
ří by byli nemocni nebo invalidní, nebo kteří by
se byli provinili trestným činem nebo jakkoliv
při výkonu svých povinností, propouštěla závodní
správa ty, kteří byli méně kvalifikovaní a jichž
proto nemohla použíti pro těžší havířskou práci.
Bylo to tedy jednak stáří, jednak menší kvali-
fikace pro těžší havířskou práci, kteréžto důvo-
dy vedly závodní správu k propuštění Josefa Ro-
jana, Frant. Červenky a Frant. Vašíčka. Zakládá
se tedy na omylu tvrzení interpelace, jakoby šlo
u dělníky poměrně mladé.
Nedoložené jest též tvrzení interpelace, že
propuštění Josefa Rojana a jeho přátel Frant.
Červenky a Frant. Vašíčka bylo »aktem politické
msty" za to, že Rojan se několikráte veřejně do-
žadoval zákroku proti tajemníku Národního sdru-
žení Mrůzkovi pro urážlivé výroky p presidentu
republiky. Zvláštním policejním šetřením bylo zjiš-
těno, že Mrůzek výroky v uvedeném smyslu vů-
bec neučinil.
Mylné jest dále tvrzení interpelace, jakoby
závodní správa dolu »Pokrok« při propouštění
horníků v říjnu 1936 porušila dohodu, uzavřenou
mezi odborovými organisacemi a ředitelskou kon-
ferencí dne 20. března 1931, tím, že při pro-
pouštění nebrala v úvahu počet horníků, kteří
současně ze závodu odešli k výkonu činné služby
vojenské.
Odstavec této dohody o propouštění zní:
»V případech, v nichž toto opětné přijetí bý-
valých vojínů do práce bude podle úvahy zá-
vodní správy znamenati neracionelní rozmnožení
počtu osazenstva, vyhrazují si závodní správy
propustiti z práce na základě řádné výpovědi (jak
tomu bylo již podle ujednání z 29. V. 1922) stejný
počet jiných dělníků.«
Důl »Pokrok« měl v říjnu 1936 stejně jako
v posledních pěti letech a stejně jako jiné doly
ve zdejším revíru značný přebytek osazenstva
oproti počtu horníků, který by odpovídal racio-
nelnímu hornickému provozu. To vyplývá jednak
ze značného počtu nepracovních dnů a jednak z
okolnosti, že závodní správa nepřijímá od roku
1930 nových horníků. Tento přebytek osazenstva
byl mnohem větší než běžný úbytek úmrtím, od-
chodem do pense, přestupy do jiného zaměstná-
ní, povoláním k vojenské službě a pod. Za to-
hoto stavu dlužno vykládati výhradu "neracionel-
ní rozmnožení počtu osazenstva" v daném přípa-
dě jen tak, že každé přijeti nového dělníka zna-
mená neracionelní rozmnoženi počtu osazenstva
bez ohledu na to, že toto zmenšování počtu osa-
zenstva neděje se tak rychle, aby skutečný po-
čet osazenstva odpovídal racionelnímu hornické-
mu provozu. I kdyby tudíž nebylo posouzení "ne-
racionelního rozmnožení počtu osazenstva" vyhra-
zeno
závodní správě, nebylo by lze tvrditi, že zá-
vodní správa porušila smysl ujednání, nepřihlí-
žela-li při propouštění k počtu horníků, kteří sou-
časně ze závodu odešli k výkonu vojenské služ-
by, zvlášť když jich bylo pouze osm, kdežto vý-
še zmíněný přebytek osazenstva jest mnohoná-
sobně větší. Že ostatně tento výklad souhlasu
s tehdejší vůlí smluvních stran, vyplývá také z
toho, že tehdy neshodovalo se nastoupení vojen-
ské služby s dobou návratu z vojenské služby,
takže jest zřejmé, že počet dělníků, kteří sou-
časně nastupovali službu vojenskou, vůbec nemohl
přicházeti v úvahu při propouštění.
Pokud jde o tvrzení interpelace, že při vol-
bách do závodní rady jámy "Pokrok" v roce 1932
závodní správa a Národní sdružení vykonávaly
teror na kandidátech Průmyslového svazu horní-
ků a na voličích, kteří kandidátní listinu této od-
borové organisace podepsali, a že v tomto tero-
ru pokračovali i při volbách do zavodni rady v
roce 1936, dlužno poznamenati, že nikdo ze zá-
vodní správy ani z Národního sdružení nebyl od-
souzen pro přestupek zákona proti útisku ze dne
12. srpna 1921, číslo 309 Sb. z. a n., ač podle
sdělení Průmyslového svazu horníků byla v roce
1932 i v roce 1936 učiněna trestní oznámení. Re-
vírní báňský úřad v Moravské Ostravě se tou-
to věcí zabýval v roce 1932 i v roce 1936 a
nezjistil, že by závodní správa nebo příslušníci
Národního sdružení vykonávali nedovolený ná-
tlak na voliče. Nelze proto spatřovati v tomto
tvrzení interpelace důkaz, že by propuštění hor-
níků Rojana, Červenky a Vašíčka bylo "aktem
politické msty, nebo prostředkem »k zastrašení
osazenstva a znemožněni kandidátky, která by
znamenala ztrátu pro Národní sjednocen9."
Pokud se týče propouštění horníků na jámě
»Žofii« v Porube u Orlové, se uvádí, že po skon-
čeni presenční služby vojenské se vrátilo 16 hor-
níků a propuštěno bylo pouze 15 horníků. Všem
patnácti propuštěným byla nabídnuta práce v ci-
helně České obchodní společnosti v Orlové. Ani
zde nebylo zjištěno nic, z čeho by bylo lze usu-
zovati na politické pozadí výpovědi. Naopak, i
zde byli propuštěni v celku nejstarší z dělníků.
Přebytek osazenstva na jámě Žofii jest větší než
na jámě "Pokrok" a část osazenstva jest vysa-
zována na střídavou nebo měsíční dovolenou. Hor-
ník, jehož otec utrpěl na jámě smrtelný úraz, byl
ponechán v práci, jakmile přednesl tuto okolnost
závodní správě.
Dlužno také poukázati, že se při propouštění
horníků na obou těchto závodech přihlíželo k ná-
vrhům závodních rad; na jámě " Pokrok" byli
dokonce propuštěni jen ti, proti jejichž propuště-
ní neměla celá závodní rada námitek.
Z uvedeného plyne, že není důvodu, aby mi-
nisterstvo veřejných prací dále se věcí zabý-
valo.
V Praze dne 29. ledna 1937.
Ministr veřejných prací:
inž. Dostálek, v. r.
6
77S/V.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Suroviaka
o stranickém přijeti 29 zaměstnanců na
místa traťmistrů-čekatelů a 5 kresličů pro
obvod bratislavského ředitelství státních
drah (tisk 341/VII).
Postup při obsazení míst v železniční službě
uvedených v interpelaci, byl prozkoumán. Při tom
nebylo shledáno nic, co by mohlo opodstatniti
domněnky v interpelaci vyslovené. Nikoli snaha
ministerstvu železnic neprávem pokládaná o ob-
cházení slovenských uchazečů vedla k tomu, že
volná místa byla obsazena převážně uchazeči ze
zemí mimoslovenských, nýbrž stále ještě pozoro-
vaný nedostatek uchazečů původu slovenského.
Tak na přiklad přes to, že některé slovenské listy
přinesly zavčas zprávu o chystaném obsazení
většího počtu míst traťmistrovských čekatelů, byl
počet žádostí uchazečů ze Slovenska poměrně
skrovný (v roce 1935 došlo mezi 46 žádostmi
pouze 7 žádostí uchazečů slovenských) a nedo-
voloval při nezbytném a všeobecně značně přís-
ném výběru obsaditi větší počet míst uchazeči
slovenskými, než se stalo. Bylo-li za těchto po-
měrů ředitelství státních drah zmocněno projed-
nati mezi 29 žádostmi 6 žádosti uchazečů ze Slo-
venska (a nikoli pouze 2, jak se uvádí v interpe-
laci), bylo přihlédnuto k živlu domácímu zajisté
v míře slušné.
Vzhledem k tomu, že někteří z uchazečů ne-
vyhovovali všem podmínkám, bylo z 29 míst ob-
sazeno pouze 27. Dvě zbylá místa, jakož i dalších
5 míst bylo rozhodnutím ministerstva železnic vy-
hrazeno uchazečům ze Slovenska a ředitelství
bylo již zmocněno obsaditi je uchazeči ze své
oblasti.
V létech dřívějších byl počet žádostí o místa
traťmistrovská, podaných uchazeči slovenskými
vyhovujících všem přijímacím podmínkám, ještě
nepatrnějí. Mezi žádostmi, které ovšem tehdy
neměly vzhledem k zákazu přijímání personálu
naděje na bezprostřední úspěch, nýbrž byly brá-
ny pouze do záznamu, nebylo v roce 1930 žád-
né žádosti ze Slovenska, v roce 1931 došla tako-
vá žádost pouze jedna (žadatel byl později při-
jat jako kreslič pro stavební správu ve Zvolenu),
v roce 1932 opět žádost pouze jedna (žadatel ne-
obstál při lékařské prohlídce pro vadu zraku),
v roce 1933 byly podány žádosti jen ze zemí mi-
moslovenských a teprve v roce 1934 došly mezi
7 žádostmi 3 žádosti slovenské (jedna žádost by-
la vzata zpět, jeden žadatel přijal místo cest-
mistra a třetí byl přijat jako smluvní dělník s
určením pro službu traťmistrovskou).
Vysvětlení pro tato čísla nelze hledati ani
v tom, že by případným zájemcům ze země Slo-
venské nebyla známa možnost umístění - prakti-
cká ostatně teprve v době nejnovější - v někte-
rých odvětvích služby železniční, neboť ani při
obsazování zmíněných míst traťmistrovských če-
katelů nebyl přes výzvy v tisku výsledek o mno-
ho lepší. Hlavní příčina tohoto zjevu zůstává do-
posud v tom, že dorost pro některé kategorie že-
lezniční služby na Slovensku není ještě dosti po-
četný, aby po využití pracovních příležitostí ve
službách soukromých mohl zaplniti vyhovujícími
ještě silami disponibilní místa u méně snad láka-
vé služby železniční. Na věci by sotva co změ-
nilo požadovaně zavedení soutěžního řízení,
kte-
ré ani v mimoslovenských zemích není u kate-
gorií, o něž v interpelaci jde, železniční správou
praktikováno.
Z téhož důvodu není také možno rušiti pro-
vedená již obsazení míst bez značného nebezpe-
čí pro náležitý chod železniční služby. Vláda mů-
že však vysloviti naději, že postupem doby do-
jdou v železniční službě žádoucího uplatnění stá-
le početnější uchazeči, které bude možno vybrati
ze zatím přiměřeně vyspělého dorostu slovenské-
ho. Příslušní činitelé neopomenou učiniti vše, co
by tento vývoj podporovalo. Při tom budou moci
ředitelství státních drah na Slovensku vyvinouti
svoji působnost, na jejíž rozšíření se pomýšlí.«
V Praze dne 8. února 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.
775/VI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Hollubeho
o nedostatečné způsobilosti policejního
agenta Josefa Maděry ve Frýdlante pro
inspekci na schůzích (tisk 607/XVII).
Úředním šetřením nebylo potvrzeno, že by
se byl komunistický řečník Hermann obsahem
řeči, pronesené dne 2. července 1936 v Dětřicho-
vě, dopustil nějakého trestného činu, specielně
proti zákonu na ochranu republiky; proto inter-
venující policejní agent Josef Maděra neměl dů-
vodu zakročiti proti uvedenému řečníku.
K rozpuštění schůze nedošlo bezdůvodně -
jak se v interpelaci mylně tvrdí - nýbrž právem
proto, že za řeči poslance N. S. Hollubeho vznik-
la mezi účastníky schůze velmi napjatá situace
7
a hrozilo nebezpečí, že mezi protivnými tábory
posluchačů dojde k násilnostem.
Policejní agent nenapomenul také poslance
Hollubeho pro vývody jeho řeči, nýbrž několikrá-
te vyzval jen předsedu schůze, aby zjednal klid
a pořádek.
Jestliže tedy policejní agent mezi řečí posl.
Hollubeho opětovně jednal s předsedou shromáž-
děni v této věci, šlo o úřední jednání.
V Praze dne 5. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
775/VII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Maye
o vyvěšování rudého praporu světové re-
voluce na veřejných budovách (tisk
607/XX).
Na budově obecního úřadu v Hostomicích bý-
vá při slavnostních příležitostech kromě státní
vlajky vyvěšován také prapor sociálně-demokra-
tické strany dělnické. Děje se tak již od převratu
za souhlasu obecních orgánů.
Proti vyvěšování praporu nebývalo nikdy
stížností. Teprve letošního roku při oslavách na-
rozenin pana presidenta republiky (28. května)
dostavil se k okresnímu úřadu v Bílině funkcio-
nář okresního vedení sudetskoněmecké strany se
žádostí, aby okresní úřad obecnímu úřadu v Hos-
tomicích nařídil, by rudý prapor sňal, nebo aby
dovolil vyvěsiti na téže budově též prapor su-
detskoněmecké strany. Okresní hejtman žadateli
vysvětlil, že by nebylo vhodné, aby okresní úřad
přímo v den oslavy něco nařizoval, neboť by to
působilo rušivě, což také intervenující uznal, ob-
zvláště když byl upozorněn, že v dohledné době
budou již vydány podrobnější zákonné předpisy
o užívání státních vlajek a jiných praporů.
Porušení předpisů ani opomenutí úřadu se ne-
dalo zjistiti.
Otázka užívání vlajek, praporů, znaků a ji-
ných symbolů byla jednotně upravena pro celé
státní území zákonem ze dne 21. října 1936, čís.
269 Sb. z, a n., jenž nabyl účinnosti 9. listopa-
du 1936. Zákon ten upravuje také užívání vlajek,
znaků a symbolů jiných nežli státních a čelí ta-
ké jejich nevhodnému užívání. Ustanovení tohoto
zákona platí i pro politické strany, třebaže ne-
jsou právnickými osobami.
V Praze dne 5. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
775/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance K. Grubera
o stranickém podporování německé so-
ciálně demokratické strany dělnické čet-
nictvem v Nečtinách (tisk 613/V).
Velitel četnické stanice v Nečtinách se do-
věděl v červnu 1936, že na blízkém úseku státní
silnice mezi Štipoklasy a Bezvěrovem bude pro-
váděna úprava, při které má býti zaměstnán větší
počet dělníků. Na tuto okolnost upozornil jednak
bývalého člena nečtinské obecní a sociální ko-
mise, o němž předpokládal, že zná nejlépe místní
nezaměstnané, jednak přímo některé nezaměst-
naně dělníky nebo příslušníky jejich rodin. Učinil
tak v úmyslu, aby umožnil místním nezaměstna-
ným, jichž bylo nejvíce v Nečtinách, získati práci,
a neohlížel se při tom vůbec po jejich stranické
příslušnosti.
Podnikatel stavby se neobrátil na četnictvo
v Nečtinách se žádostí, aby mu označilo
"spo-
lehlivé živly", a přijímal si dělníky sám podle
svého vlastního uvážení.
Silniční orgány rovněž nezkoumaly politickou
příslušnost a národnost dělníků.
Podle toho nemám z podnětu interpelace dů-
vodu k nějakému opatření.
V Praze dne 5. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.