Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 4. zasedání.
772.
Odpovědi:
I. min. zemědělství na interp. posl. Borkaňuka o stížnosti rolníků z obcí Dovhé, Suchá
Broňka, Kušnice, Lisičovo do provádění parcelace na majetku Maltézských rytířů (tisk
619/I,
II. min. spravedlnosti na interp. posl. Nepomuckého o svévolném zabavení zvláštního vy-
dání časopisu "Obrana Lidu" (tisk 683/III),
III. min. financí na interp. posl. Krosnáře, Kopřivy a Hodinové-Spurné o protizákonném
ukládání pokut a poplatků nezaměstnaným dělníkům na nouzových pracích okresním
finančním úřadem v Jičíně (tisk 603/IX),
IV. min. financí na interp. posl. dr. L. Wolfa, že pohraniční strážník Josef Dostalík zabil
Jindřicha Musiolka z Fryštátu (tisk 649/VII),
V. min. vnitra na interp. posl. dr. Wolfa o neustálém zabavování všech projevů v pol-
ském, tisku a zvláště v časopise "Dziennik Polski", kritisujících zacházení českých či-
nitelů s polskou menšinou a stížnosti polského lidu na toto zacházení (tisk 649/III),
VI. min. vnitra na interp. posl. dr. Wolfa, že za obecních voleb byl nespravedlivě za-
baven časopis "Robotnik Ślaski" (tisk 603/XII),
VII. min. vnitra na interp. posl. Borkaňuka o jednání četnictva a exekutorů v Trnovu (tisk
603/XIV),
VIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dr. Porubszkyho o křivdivém vyřizování
věcí kongruálních (tisk 658/I),
IX. min. financí a min. zemědělství na interp. posl. Nepomuckého a Slánského o koupi
pozemků společností "Výspa" a o snížení dávky z majetku a z přírůstku na majetku
pí Eleonory Andrassyové (tisk 629/VI),
X. min. zemědělství na interp. posl. Jenšovského, Fialy a Mikuláše o rychlém předloženi
rybářského zákona (tisk 649/VI),
XI. min. zemědělství na interp. posl. Mikuláše, dr. Klapky a Polívky ohledně pozemkové
reformy na jižním Slovensku (tisk 667/XI),
772/I (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Borkaňuka
o stížnosti rolníků z obcí Dovhé, Suchá
Broňka, Kušnice, Lisičovo do provádění
parcelace na majetku Maltézských rytířů
(tisk 619/I).
Podle generální dohody o provedeni pozemkové
reformy na velkostatku Dlhá uzavřené v roce
1930-1931 s vlastníkem velkostatku řádem mal-
tánských rytířů určeno bylo k rozdělení drobným
přídělcům ca 6.100 kj. lesní půdy, která má býti
postupně přeměněna na pastviny a role.
Příděl provádí se ve třech obdobích.
I. V období prvém (v roce 1932-1933) byla
předmětem přídělu plocha ve výměře 2.533 kj.
Přídělu této plochy zúčastnilo se 310 přídělců.
Plocha tato byla převzata a přidělena postupně
přídělcům, ovšem s tou podmínkou, že přídělci
nesmí káceti bez souhlasu býv. státního pozem-
kového úřadu a dozorčích úřadů lesních mýtné
porosty, které byly na ploše ca 450 kj. Tato pod-
mínka byla uložena proto, že nebyla tehdy ještě
známa přídělová cena mýtných porostů a část
přídělců žádala pro případ, že cena bude vysoká,
2
o příděl bez porostu. Přes tuto výhradu přikročili
přídělci ihned po převzetí ke kácení a krádežím
dříví v cizích přídělech a hromadně odprodávali
porosty za nepřiměřené nízké ceny - na př. mýtný
stoletý porost za 300 Kč. za jedno kj. Za těchto
okolností nemohl přídělový komisař výtěžek z pro-
deje dříví zajistiti k úhradě přídělové ceny a hro-
zila úřadu ztráta, kterou by přídělci nemohli nikdy
uhraditi z vlastních prostředků, neboť přídělové
ceny mýtných porostů byly značně vyšší než ceny,
za které je přídělci prodávali. Aby bylo zabráněno
dalším ztrátám, byla uzavřena s velkostatkem
dohoda, podle které mu byly mýtné porosty po-
nechány s podmínkou, že je v určité době vykácí
a dovolí vhodnější umístění některých ploch pro
příděl potřebných. To se stalo v březnu 1934
Lhůta k vyklizení porostů stanovena byla do čtyř
let a končí se zimou 1938/1939. Urychlené kácení
a vyklizení přídělových lesů závisí nejenom na
provedení prací v oboru pozemkové reformy, ale
i na povolení přeměny kultury a mimořádné těžby,
což předpokládá projednáni případu s hlediska
odborného a s ohledem na vážné veřejné zájmy.
Z plochy přidělované v tomto prvním období jest
již ve skutečné držbě přídělců 83% výměry, t. j.
ca 2.100 kj.
II. V druhém období přídělovém, s jehož pro-
váděním bylo započato r. 1934, jest předmětem
přídělu ca 1.424 kj. Tato plocha jest již připravena
pro odevzdání a přídělu súčastní se 172 uchazečů.
Odevzdání této plochy brání jednak to, že nebyla
dosud povolena přeměna kultury, jednak, že nebyly
dosud vyklizeny mýtné porosty. Přeměnu lesní
půdy nebylo dosud možno povoliti vzhledem k zá-
konu č. 131/1936 Sb. z. a n. a vládního nařízení
č. 155/1936 Sb. z. a n. Ministerstvo zemědělství
chce se při provádění tohoto přídělu vyvarovati
případů, k nimž došlo v prvém období, t. j. samo-
volného kácení mýtných porostů, a proto odevzdání
přídělů bylo odloženo až do doby, kdy velkostatek
mýtné porosty vyklidí. I v tomto případě, přesto,
že k odevzdání přídělů dosud nedošlo, vstoupili
někteří přídělci samovolně do užívání přídělu a
nesjednali si ani s velkostatkem náhradu za uží-
vání přídělu po dobu, než jim bude odevzdán
definitivně do držby. Vlastník velkostatku jest
však ochoten pronajmouti okupované plochy ozna-
čeným přídělcům za nízké nájemné a nemá ná-
mitek, aby přidělci přeměňovali postupně přidě-
lovanou půdu na role, pokud na přídělech není
mýtný porost. Přídělci odpírají přistoupiti na
sebemírnější podmínky pachtu a vstupují dále bez
povolení do užívání budoucích přídělů. Velkostatek
učinil oznámení na tyto rušitele držby u okresního
úřadu v Iršavě, který tuto věc vyšetřuje. Jak jest
patrno, nemá ministerstvo zemědělství záruky, že
při okamžitém realizování přídělů z tohoto pro-
gramu, nedošlo by opětně k samovolnému kácení
porostů a že by přídělci stanovenou přídělovou
cenu zaplatili. Pronájem půdy až do skutečného
odevzdání přídělu do vlastnictví, jeví se nejvhod-
nějším prozatímním řešením.
III. V třetím období přídělu, které se provádí
letošního roku, má býti přiděleno 2.195 kj. Práce
se zaměřením tohoto přídělu nejsou skončeny a
nemohlo býti tudíž přikročeno k jeho odevzdání.
Na této ploše jest nepatrně málo mýtného po-
rostu a jakmile bude povolena změna kultury,
přikročí ihned velkostatek k vyklizení porostů;
plochy, u kterých změna nebude povolena, budou
přiděleny i porostem. Příděl celé této plochy
bude uskutečněn nejpozději do roku 1938.
K diferencím s přídělci došlo tedy jedině v těch
případech, kde přídělci neuposlechli nařízení úřadů
a buď samovolně vstoupili do užívání přídělů,
aniž vyčkali úředního odevzdání (Kušnice, Sucho-
broňka), nebo přes výslovný zákaz káceli a pro-
dávali mýtný porost, který byl na odevzdaných
plochách, aniž si předem vyžádali svolení přísluš-
ných úřadů (Lisičovo).
Ze složených záloh předepsaných ve výši 30 až
100 Kč za jedno kj. nemůže ministerstvo země-
dělství vypláceti úroky do doby skutečného ode-
vzdání přídělu, protože tak zásadně nečiní, bude
však přihlížeti při stanovení přídělové ceny k této
úrokové ztrátě. Složená 10% ní záloha jest pro
úřad pouze zárukou, že žadatel vážně se uchází
o příděl a že může býti na podkladě této záruky
přikročeno k zaměření přídělu a k dalším pří-
dělovým pracím.
Zdržení v provedení některých přídělů nastalo
jednak proto, že velkostatek nemůže z technických
důvodů v krátké době vykliditi velké plochy mýt-
ných porostů, jednak z toho důvodu, že příslušné
přeměny lesní půdy nebyly dosud povoleny.
Jak z vylíčeného zřejmá, jest vedeno minister-
stvo zemědělství snahou, uspořádati, pokud možno
nejdříve a bez poškození přídělců otázku přídělu
lesní půdy na velkostatku maltánských rytířů a
postup ministerstva zemědělství shoduje se se zá-
konnými předpisy; není proto důvodu k nějakému
opatření.
V Praze dne 23. prosince 1936.
Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.
772/II.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Nepomuckého
o svévolném zabavení zvláštního vydání
časopisu "Obrana Lidu" (tisk 683/III).
Zabavení v interpelaci uvedeného článku ze
zvláštního vydání čís. 44 časopisu "Obrana Lidu"
z 23. listopadu 1936, zařízené státním zastupitel-
stvím v Písku, soud přezkoumal a v celém roz-
sahu potvrdil
Opravné prostředky byly zamítnuty.
V Praze dne 15. ledna 1937.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
772/III.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Krosnáře, Kopřivy
a Hodinové-Spurné o protizákonném uklá-
dání pokut a poplatků nezaměstnaným děl-
níkům na nouzových pracích okresním
finančním úřadem v Jičíně (tisk 603/IX).
Potvrzení příjmu mzdy při nouzových, pracích
obce Jestřábí u Jilemnice, vystavená v r. 1932
Bohumilém Šimůnkem a deseti dalšími dělníky
z obce Jestřábí, byla vyhotovena takovým způ-
sobem, že podle předpisů tehdy platných, podlé-
hají kvitančnímu poplatku podle sazební položky
30/47 a) poplatkového zákona. V době, kdy po-
tvrzení byla vystavena, nebylo zákonného ustano-
vení, podle kterého by tato potvrzení mohla býti
od poplatků osvobozena, neboť osvobození stano-
vené pro listiny o takovýchto mzdách v posledním
odstavil čl. II vládního nařízení č. 78/1936 Sb. z.
a n. nabylo podle čl. III tohoto vlád. nař. účin-
nosti teprve dnem 1. dubna 1936. Předpis zvýšení
jest odůvodněn §em 79 poplatkového zákona.
Proto nelze úřadu vytýkati, že z uvedených kvi-
tanci požadoval poplatky i se zvýšením nezákonně.
Poplatková zvýšení, pokud ještě nebyla promi-
nuta, budou na současný příkaz ministerstva fi-
nancí odepsána dodatečně. Naříditi odpis řádných
kvitančních poplatků nelze, poněvadž ministerstvo
financi není ústavně oprávněno poplatky zákonem
odůvodněné promíjet.
V Praze dne 18. ledna 1937.
Ministr financi:
Dr. Kalfus v. r.
772/IV (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Dr. L. Wolfa,
že pohraniční strážník Josef Dostalík zabil
Jindřicha Musiolka z Fryštátu (tisk
649/VII).
Respicient finanční stráže Josef Dostalík zpo-
zoroval dne 3. října 1936 při výkonu hraniční
strážní služby u lesíka "Dubiny" v obvodu obce
Fryštátu dvě osoby s plátěnými pytlíky přes ra-
mena, směřující do celního vnitrozemí. Snažil se
je dostihnouti, byl jimi však spatřen, načež v zá-
pětí dali se oba podloudníci na útěk. Jednomu
z nich se podařilo uprchnouti, druhého pak -
v němž byl zjištěn Jindřich
Musiolek (resp. Mu-
sialek) z Fryštátu - jal se respicient Dostalík
pronásledovati, při čemž na něho třikráte zvolal
předepsanou výzvu zastaviti se. Musiolek však
výzev nedbal a naopak tím rychleji utíkal zpět ke
státní hranici. Když již bylo zřejmo, že prchají-
cího nebude možno dostihnouti, ani jinak přinutiti,
aby se zastavil, vystřelil respicient Dostalík ze
služební pušky, míře k zemi (na nohy utíkají-
cího) . Hlasitou výzvu potvrzuje svědek Josef Dwo-
rok, jenž ve sklepě svého domku mlel obilí.
Výstřelem byl Musiolek, který právě v tom oka-
mžiku seskočil v nerovném terénu do dolíku, za-
sažen do hlavy a na místě skonal. Při prohlídce
bylo u něho nalezeno 4.4 kg masa, slaniny a sa-
lámu polského původu a poznámkové lístky o od-
běru masa z Polska.
Dle výsledku zevrubného vyšetřování, provede-
ného jednak četnictvem, jednak příslušným fi-
nančním úřadem, jednal respicient finanční stráže
Josef Dostalík v naprosté shodě s platnými před-
pisy, t. j. s ustanoveními §u 13, odst. 7 a 8 zá-
kona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n.
a k použití střelné zbraně byl za daných okolno-
stí zcela oprávněn.
I ostatní čtyři v interpelaci zmíněné případy
použití zbraně byly bedlivě přezkoumány a zji-
štěno, že postup orgánů finanční stráže odpovídal
ve všech těchto případech plně citovaným před-
pisům, zvláště, že zbraně bylo použito teprve
tehdy, když opětovaná varovná zvolání fin. stráže
minulá se cíle.
Nutno poznamenati, že v československo-pol-
ském pohraničí jest podloudná doprava zboží
velmi rozšířena a že finanční správa zařídila
v posledních letech již dvakráte, aby obyvatelstvo
tohoto pohraničního pásma bylo prostřednictvím
obcí (vyhláškami, vybubnováním a podobně) dů-
tklivě upozorněno na předpisy o používání zbraně
finanční stráží.
Ježto ve všech těchto - jinak politováníhod-
ných - případech počínali si orgánové finanční
stráže rozvážně a neporušili služebních povinno-
stí, nebylo důvodů k zavedení kázeňského resp.
kárného řízení. Ostatně o každém tomto použití
střelné zbraně bylo učiněno obvyklé oznámení
trestnímu soudu; ve dvou z těchto případů bylo
řízení již zastaveno, v ostatních (mezi nimi i v pří-
padě Musiolkově) vyčkává se výsledků soudního
řízeni.
Pozůstalým rodinám nemůže finanční správa
přiznati odškodnění, jelikož není opory v platných
předpisech.
V Praze, dne 13. ledna 1937.
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.
4
772/V (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Dr. L. Wolfa
o neustálém zabavování všech projevů
v polském tisku a zvláště v časopise "Dzien-
nik Polski", kritisujících zacházení českých
činitelů s polskou menšinou a stížnosti pol-
ského lidu na toto zacházení (tisk 649/III).
O neustálém zabavováni polského tisku na Tě-
šínsku nelze mluviti, ježto kromě periodického ti-
skopisu "Dziennik Polski" a komunistického tisku
byl z ostatních polských
časopisů, vycházejících
na Těšínsku, v roce 1936 do dne podání
interpe-
lace zabaven pouze jeden časopis, a to pouze je-
denkrát.
Při tiskové prohlídce časopisu "Dziennik Pol-
ski" byla zabavena jen taková místa, která obsa-
hovala skutkovou podstatu trestných činů. šlo ve-
směs o projevy, které zkreslujícím a nepravdivým
líčením poměrů byly s to působiti na zhoršení ná-
rodnostních poměrů na Těšínsku a ne na jejich
zlepšení. To platí jak o článku "Osud polského
dělníka v třineckých hutích", uveřejněném v č. 158
a článku "U školních vrat" v č. 160, tak o čísle
181, v němž bylo zabaveno 5 míst tvořících skut-
kovou podstatu trestných činů podle §u 14/5 a
§u 18/1-3 zákona na ochranu republiky.
Ve všech těchto případech krajský jako tiskový
soud v Moravské Ostravě potvrdil zabavení.
Proti žádnému zabaveni "Dzienniku Polskiho"
nebyly podány námitky.
Podle toho neshledávám důvodu k nějakému
opatření.
V Praze, dne 21. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
772/VI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Dr. L. Wolfa,
že za obecních voleb byl nespravedlivě za-
baven časopis "Robotnik slaski" (tisk
603/XII).
Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, pře-
vádějící tiskovou prohlídku časopisu "Robotnik
Slaski" zabavilo č. 23 tohoto časopisu ze dne 6.
června 1936, shledavši v místech v tomto časopise
vytištěných a blíže v interpelaci uvedených skut-
kovou podstatu přečinů podle §u 14/3 zákona na
ochranu republiky a §u 300 tr. z. Krajský jako
tiskový soud v Moravské Ostravě nálezem ze dne
9. června 1936, č. Tl. VIII-280/36, zabavení toto
potvrdil a tak uznal, že zabavení se stalo právem.
Podle toho neshledávám důvodu k nějakému
opatření.
V Praze, dne 5. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
772/VII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance O. Borkaňuka
o jednání četnictva a exekutorů v Trnovu
(tisk 603/XIV).
Dne 16. června 1936 prováděl vykonavatel ber-
ního úřadu z Ťačova za asistence dvoučlenné
hlídky četnické stanice z Trnová nad Teresvou
a dvou obecních zřízenců v osadě Vošovatý exe-
kuce k úhradě daňových nedoplatků, a to jen
u osob majetnějších, u nichž nebylo obav, že by
zabavením utrpěl újmu dosavadní způsob jejich
obživy.
Vasilu Medvidovi nebyla zabavena žádná kráva;
bylo mu pouze pohroženo zabavením jedné z krav,
nezaplatí-li do 14 dnů dlužné daně. U Vasila Va-
kije se exekuce nekonala pro jeho nepřítomnost.
Toliko Jurovi Maďarimu, který má devět kusů
hovězího dobytka, bylo zabaveno jedno ze tří telat.
Při odvádění zabaveného dobytčete se shlukl
dav asi 100 lidí, ozbrojený kamením a klacky, a
přes opětovné marné výzvy velitele četnické asi-
stence naléhal při exekuci u Maďariho na berního
vykonavatele a doprovázející ho asistenci tak, že
vykonavatel pro kritickou situaci, jež mohla míti
v zápětí užití zbraně četnictvem, zabavený kus
majiteli vrátil, od dalších výkonů upustil a vrátil
se do Trnová nad Teresvou, jsa chráněn před sro-
ceným a ohrožujícím ho davem puškami četníků
v poloze na bodák.
Údaj interpelace, že četníci namířili proti sedlá-
kům pušky a chtěli stříleti, neodpovídá skuteč-
nosti.
Dne 17. června 1936 se v exekucích pokračovalo
za asistence 16 soustředěných četníků. Příchod
četnické asistence očekávalo asi 300 lidí a za stá-
lého křiku provázelo ji od domu k domu, kde právě
byl úřední výkon konán. Když se asistenční oddíl
přiblížil k domku Maďariho, počal dav, vedený
Vasilem, Michalem a Nikolajem stenem, házeti
po četnících kamením; proto bylo přikročeno k za-
tčení bratří stenů. Při zatýkání uchopil Vasil Šten
jednoho četníka za pušku a chtěl mu ji vytrh-
nouti, zatím co ostatní napadali dále četníky ka-
mením a klacky, takže někteří z četníků byli nu-
ceni v sebeobraně užíti obušků.
Zatčení byli pak dopraveni na obecní úřad
v Trnovu, tam vyslechnuti a po výslechu dodáni
k okresnímu soudu v Ťačově.
Ze zatčených si stěžoval jediný Štěpán Lau-
rišin, že byl četníky ztýrán; byla proto zařízena
jeho lékařská prohlídka, při níž bylo na něm shle-
dáno zranění lehčího rázu, způsobené patrně
obuškem, které si Laurišin zavinil sám násilným
odporem, kladeným svému zatčení. Jinak nebylo
provedeným šetřením prokázáno, že by byli čet-
níci zatčené bili nebo jiným způsobem jim ubli-
žovali. Rovněž nebylo prokázáno, že Helena Ju-
rišincová byla četnictvem ztlučena.
Podle toho nemám z podnětu interpelace důvodu
k nějakému opatření.
V Praze dne 5. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
772/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Dr. Porubszkyho o
křivdivém vyřizování věcí kongruálních
(tisk 658/I).
Zemský úřad v Bratislavě nepřiznává a nepo-
ukazuje kongruy vůbec těm duchovním kongruál-
ních církví a náboženských společností (tedy ni-
koliv pouze římsko-katolickým a protestantským
duchovním maďarské národnosti), kteří neznají
státního jazyka. Těm duchovním, kteří později pro-
kázali znalost státního jazyka, nepřiznává pak a
nepoukazuje kongruy jmenovaný úřad se zpětnou
platností za dobu před vykonáním jazykové
zkoušky, nýbrž jen ode dne, kdy tuto zkoušku vy-
konali. Tento postup souhlasí s příslušnými zákon-
nými ustanoveními.
V otázce kongruy, o níž jde, je především směro-
datný konigruový zákon ze dne 25. června 1926,
č. 122 Sb. z. a n., resp. dřívější speciální kongruové
normy tímto zákonem nezrušené. Ustanovením § 6
uvedeného zákona nebyla totiž zrušena všechna
ustanovení dřívějších kongruových zákonů, nýbrž
jen ta, která odporují tomuto novému kongruo-
vému zákonu. To ostatně též jasně vyplývá jak
z Ustanovení v odst. 6 a 7 § 1 zákona č. 122/1926
Sb, z. a n., tak i z ustanovení odst. 3 § 3 vládního
nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb. z. a n.
Takovou, ve starším právu založenou a novým
kongruovým zákonem nezrušenou podmínkou pro
nárok na kongruu je i znalost státního (dříve ma-
ďarského) jazyka podle ustanovení § 8 zák. čl.
VI/1840, § 3 zák. čl. XIII/1909 a §§ 4 až 6 zák. čl.
XIV/1898. Tyto bývalé uherské normy staly se
součástí československého právního řádu na základě
článku 2. zákona ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb.
z. a n., s tou ovšem změnou, že na místo dřívější
znalosti maďarského jazyka nastoupil požadavek
znalosti československého jazyka státního.
Že právě vyznačené kongruové normy nebyly
zrušeny, vyplývá také z ustanovení §§ 217 a 218
vládního nařízení čís. 124/1928 Sb. z. a n. Totéž
stanovisko zaujal i Nejvyšší správní soud v Praze,
který v nálezu ze dne 28. března 1934, č. 5268 (Bo-
huslavova sbírka č. 11.181), vyslovil, že podmínkou
nároku duchovního na kongruu podle zákona čís.
122/1926 Sb. z. a n. je v zemi Slovenské takě zna-
lost státního jazyka.
Interpelace nesprávně se dovolává nálezu Nej-
vyššího správního soudu v Praze ze dne 11. září
1926, č. 17.967, neboť tento soud ve vyznačeném
nálezu - kromě jiného - uvedl, že nelze nahléd-
nouti, že by z okolností, že stěžovatel od bývalé
uherské vlády pobíral státní doplňky za zákonného
stavu, kde podmínkou byla znalost tehdejšího stát-
ního jazyka maďarského, byl nutným závěr, že je
znalý jazyka slovenského; ostatně, i kdyby po pře-
vratu byl pobíral stěžovatel v slovenské stanici
státní doplňky od republiky
Československé, nere-
sultoval by z toho nutně úsudek, že zná slovensky,
nýbrž nebylo by vyloučeno - třebas to bylo v roz-
poru se zákonem - že pobíral doplňky od státu
přes to, že neznal slovensky.
Z uvedeného je zřejmé, že i tento nález Nejvyš-
šího správního soudu v Praze svědčí o správnosti
postupu zemského úřadu v Bratislavě.
V zemi Podkarpatoruské se stížnosti tohoto
druhu nevyskytly.
Podle vylíčeného právního stavu nemohu učiniti
opatření žádaná v interpelaci, pokud jsou v roz-
poru s výše uvedenými předpisy.
V Praze dne 18. ledna 1937.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke v. r.
772/IX.
Odpověď
ministra financí a ministra zemědělství
na interpelaci poslanců Josefa Nepomucké-
ho a Rudolfa Slánského o koupi pozemků
společností "Výspa" a o snížení dávky
z majetku a z přírůstku na majetku pí
Eleonory Andrassyové (tisk 629/VI).
Pí Eleonora Andrassyová-Kaunicová přiznala
k dávce z majetku a z přírůstku na majetku čistě
jmění k 1,/I. 1914 částkou 8,108.095- Kč a
k 1./III. 1919 částkou 9,564.484'- Kč.
Platebním rozkazem berní správy v České Lípě
ze dne 29. XII. 1922. čís. 135, byla pak jí,
9
pozůstalosti po Marii Hohenlohe-Waldenburg-
Schillingsfürst-Kaunicové, jejíž dědičkou byla
pí Andrassyová, předepsána dávka z majetku
takto:
Majetek pozemkový 1. XII. 1914: 1. III. 1919:
a lesní .... 8,294.052 K 20,970.020 Kč,
majetek domovní . . 1,420.390 K 2,494.500 Kč,
majetek jinaký jme-
novitě kapitálový. 1,467.421 K 1,730.272Kč,
úhrnem.....11,171.863 K 25,194.792Kč.
od toho dluhy . . . 1,041.377 K 2,078.005 Kč,
zbývá......10,130.486 K 23,116.787 Kč.
Základ pro dávku z majetku . . 23,116.787 Kč.
Přírůstek (§ 21 zák. o d. z maj.) . 12,796.301Kč.
Dávka z majetku...... 6,360.500 Kč,
dávka z přírůstku na majetku . . 4,457.270 Kč,
úhrn dávky......... 10,817.770 Kč.
Do základu dávky z majetku byly zahrnuty polní
pozemky ve výměře 2.195 ha v ceně 3.821.96 Kč
za 1 ha a lesy ve výměře 4.266 ha v ceně 2.646.-
Kč za 1 ha.
Do platebního rozkazu podala strana odvolání
dne 25. ledna 1923. V tomto odvolání opravila
údaje svého původního přiznáni tak, že ocenila
nyní svůj majetek k 1. I. 1914 na 8,781.297.- Kč
a k 1. m. 1919 na 12,778.259 Kč.
Během projednávání odvolání pak prodala část
svých nemovitostí, mezi nimi i nemovitosti v inter-
pelaci uvedené a podala proto dne 19. II. 1924
žádost za snížení dávky na částku odpovídající
skutečně ceně pozemků, docílené při prodeji. Po
dojití této žádosti nařídilo ministerstvo financí
podřízeným úřadům dne 10. III. 1924 pod čís.
21.863/24-III/6a, a z 28. VI. 1924 pod čís.
54.280/24-III/6a, aby bylo nejprve s urychlením
rozhodnuto o svrchu uvedeném odvolání.
Podřízené úřady provedly odvolací řízení za
součinnosti revisní komise ministerstva financí, na
základě jejíhož nálezu byl dne 5. XI. 1924 podán
zemským finančním ředitelstvím v Praze odvolací
komisi pro Čechy návrh na snížení počátečního
jmění (k 1. I. 1914) na 9,478.480.- K, konečného
jmění (k 1. III. 1919) na 15,612.287.- Kč a na
základě toho na snížení dávky z majetku na
4,109.160.- Kč a dávky z přírůstku na majetku
na 1,782.512.- Kč, úhrnem na 5,891.672.- Kč.
(Revisní komise přepočetla v rámci tohoto řízení
cenu polnohospodářských pozemků k 1. III. 1919
podle všeobecně používaných oceňovacích tabulek
částkou 2.866.- Kč na 1 ha. K tomu přistoupila
ještě další redukce původního odhadu, a to vy-
loučením 586 ha pozemků, přenechaných dlouho-
letým malým pachtýřům za úhrnný peníz přejí-
mací 1,085.565.- Kč. Bylo tedy 1.609 ha oceněno
částkou 2.866.- Kč za 1 ha a k tomu připočtena
uvedená přejímací cena.
Odhad lesů přepracovala revisní komise ve
smyslu nových směrnic, stanovených vynesením
ministerstva financí ze dne 13. III. 1923, čís.
27.772/3885, tak, že 1 ha lesa k 1. I. 1914 oceněn
na 935.- Kč a k 1. III. 1919 na 2.080.- Kč.
Hospodářské a obytné budovy a veškeré ostatní
příslušenství ocenila revisní komise k oběma ter-
mínům (L I. 1914 a 1. III. 1919) po důkladné pro-
hlídce, cenu budov odhadla na základě požárních
pojistek z r. 1914 s příslušnou přirážkou pro hod-
notu k 1. III. 1919. Toliko dům čp. 277 v Praze
oceněn byl k 1. III. 1919 prodejní cenou, získanou
při prodeji ze dne 24. III. 1919 na 510.905.- Kč.
Na základě tohoto návrhu snížila odvolací ko-
mise dne 19. XI. 1924 počáteční jmění
(k 1. I. 1914) na 8,581.857.- K (v tom pozemky
7,500.000.- K, budovy 897.400.- K, jmění kapitá-
lové 1,224.334.- K, od toho dluhy 1,040.377.- K)
a jmění konečné (k 1. III. 1919) na
13,866.769.- Kč (v tom pozemky 13,500.000.-
Kč, budovy 1,483.840.- Kč, jmění kapitálové
1,719.349.- Kč, od toho dluhy 2,836.420.- Kč).
Na základě toho snížila dávku z majetku na
3,585.810.- Kč a dávku z přírůstku na majetku
na 1,472.856.- Kč, úhrnem na 5,058.366.- Kč.
Tím se stal předpis dávky z majetku a z přírůstku
na majetku právoplatným. Při tomto vyřízení
odvolání zůstala shora zmíněná žádost strany
z 19. února 1924 nepovšimnuta.
Po projednání odvolání podala strana dne 11. XI.
1925 žádost, v níž oznámila berní správě v České
Lípě, že se svolením státního pozemkového úřadu
odprodala z volné ruky části, patřící k reálnímu
fideikomisu kaunickému, a to Nové Zámky-Česká
Lípa, a žádala za přiměřený odpis právoplatně
předepsané dávky, poněvadž kupní ceny daleko
nedosahují cen započtených do základu dávky.
Dodatkem pak požádala podáním ze dne 19. IV.
1926, aby tento odpis byl proveden podle zákona
čís. 323/1921 Sb. z. a n. a připojila potvrzení stát-
ního pozemkového úřadu z 21. IV. 1926, čís.
47.193/26-I/2c, že docílené trhové ceny pohybují
se v průměru přibližně na úrovni přejímacích cen,
které by státní pozemkový úřad mohl stanoviti.
Šlo o tyto prodeje:
Firmě "Výspa", spol. s r. o. prodala pí Andras-
syová trhovou smlouvou ze dne 25. června 1924
nemovitosti v kat. území Zahrádky, Kvítkov, Ky-
nast, Česká Lípa, Aschendorf ve výměře 626 ha
56 a 84 m2 za cenu 730.996 Kč. Prodané nemovi-
tosti tvoří dvůr Ramschen, Neuhof, část dvora
Robice a nemovitosti z revíru Nové Zámky a
Aschendorf. Trhová smlouva byla schválena roz-
hodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne
3. července 1924, č. j. 56.602/24-I/3 s tím, že pro-
dané pozemky zůstanou v záboru. Koupené po-
zemky pak byly rozhodnutím ze dne 24. března
1926, č. j. 31.812/26-I/2 a rozhodnutím ze dne
21. listopadu 1925 dle §u 7 z. z. ze záboru pro-
puštěny. U nemovitostí propuštěných ze záboru
podle §u 7 z. z. byl předepsán a zaplacen podle
§u 61 př. z. poplatek v částce 33.000 KČ.
Josefu Šimonkovi prodala trhovou smlouvou ze
dne 25. května 1924 statek Houska ve výměře 1279
ha 77 a 97 m2 za cenu 1,000.000 Kč. Tato smlouva
byla schválena rozhodnutím Státního pozemkového
úřadu ze dne 3. července 1924, č. j. 56.601/24-I/1
s tím, že koupené pozemky zůstanou v záboru.
Tyto pozemky pak byly rozhodnutím Státního po-
zemkového úřadu ze dne 12. dubna 1927 Josefu
Šimonkovi dle §u 7 z. z. a §u 20 př. z. ze záboru
propuštěny. Při propuštění pozemků ze záboru dle
§u 7 z. z. byl podle §u 61 př. z. předepsán a za-
placen poplatek v částce 25.000 Kč.
Při udělování souhlasu k prodeji zabraného ma-
jetku pozemkového, tedy i k odprodejům v inter-
pelaci obsaženým, jest podle judikatury nejvýš-