Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.

IV. volební období. i. zasedání.

769.

Interpelace:

I. posl. Sidora min. spravedlivosti dr. Ivanu Dérerovi vo veci nezákonného konfiškovania
»Slováka« pre článek »Prípad Vojtěcha Tuku«,

II. posl. Smetánky min. vnitra ve věci branného příspěvku pro četnictvo,

III. posl. Ježka min. pošt a telegrafů o zřízení poštovního úřadu a telefonní ústředny ve
Ždiaru p. Tatranská Kotlina, okres Kežmarok,

IV. posl. Ježka min. železnic o jmenování Jana Ryby, pomocného zaměstnance stát. drah
v Lounech,

V. posl. inž. Schwarze min. spravedlnosti stran neodůvodněného zabavení »Mlynářské
obrany«,

VI. posl. Turčeka min. zemědělstva vo veci přeměny lesnej kultury na veľkostatku dr. Vi-
liama Erdödyho v okrese hlohoveckom.

VII. posl. dr. Pružinského, Danihela, Turčeka a Longu min. vnútra vo veci zaobchádzania
kontrolnych orgánov ministerstva vnútra na Slovensku,

VIII. posl. Sandnera min. vnitra o zastaralém výnosu o praporech,

IX. posl. Wollnera, Kundta, Franka, dr. Peterse, Kliebra, G. Böhma, Illinga, inž. Schreibra
a Nickerla vládě, že nebyla učiněna opatření k podpore vývozu,

X. posl. Röslera min. vnitra o přehmatu úředníka Pokorného od frýdlandského státního po-
licejního úřadu,

XI. posl. inž. Karmasina min. vnitra o vadném úřadování notáře Kašpara Gézy Duby ve
Slovenském Pravnu,

XII. posl. F. Nitsche min. vnitra, že dr Orlíček z Bruntálu svévolně omezil ústavně zaru-
čenou shromažďovací svobodu na schůzi, která se konala dne 28. listopadu 1936 v Brun-
tále,

XIII. posl. Franze Němce min. vnitra, že úředníci přísečnické četnické stanice několikrát bez
důvodu odepřeli vydati pohraniční průkazy československým státním občanům německé
národnosti,

XIV. posl. Knorreho min. pošt a telegrafů, že poštovní úřad I (hlavni pošta) v Opavě porušil
jazykový zákon,

XV. posl. Obrlika min. vnitra, že se výlučně česky označuji zařízení protiletecké obrany.

XVI. posl. inž. Karmasina mm. spravedlnosti a min. školství a národní osvěty o podloudnické
aféře profesora Josefa Marie Seewartha z Bratislavy,

XVII. posl. inž. Richtra min. vnitra, že úředníci četnické stanice v Petrovicích v okrese cha-
bařovickém hrubě porušili trestní soudní řád,

---

2

XVIII. posl. inž. Lischky min. spravedlnosti, že litoměřické státní zastupitelství neprávem vše-
obecné obvinilo sudetskonémeckou stranu, predseda Konrád Henlein,

XIX. posl. Hollubeho min. vnitra a min. financí o zákonu o zřizování poboček peněžních
ústavu,

XX. posl. Fischera min. vnitra, že dr. Orliček z Bruntálu svévolné omezil ústavné zaručenou
shromažďovací svobodu při shromáždění, které se konalo dne 24. října 1936 v Bruntále,

XXI. posl. dr. Holotu mn. financií o berných exekúciách vedených proti gazdom, ktorí sú
podrobení zemedelskému vyrovnávaciemu pokračovaní,

XXII. posl. dr. Korlátha vláde o nepovoľovaní zemedelských vyrovnaní statkárom maďarskej
národnosti,

XXIII. posl. dr. Holotu min. financií o vyhláškach berných exekúcií vykonávaných v obvode
berného úradu v Šamorýně,

XXIV. posl. Jarossa vláde o nariadení krajinského úradu na Slovensku č. 68.000/36 prez., kto-
rým sa upravuje dovoz tlačových produktov z Maďarska,

XXV. posl. Suroviaka min. železníc vo veci nespravodlivého rozdelenia vianočnej remunerácie
zamestnancom štátnych železníc.

769/I.

Interpelácia

poslanca Karola Sidora
ministru spravodlivosti dr. I. Dérerovi

vo veci nezákonného konfiškovania

»Slováka« pre článok »Prípad

Vojtecha Tuku«.

Po ôsmich rokoch úplného mlčania o veci a
osobe uväzneného bývalého poslanca a šéfredak-
tora »Slováka« dr. Vojtecha Tuku, zjavilo sa
v "Slováku" a v "Slovenskej pravde" niekoľko
článkov o návšteve tohto chorého väzňa na Pan-
kráci. Článok posl. Karola Sidora, uverejnený
v »Slováku« 20. januára 1937 bol na viacerých
miestach skonfiškovaný a tým stratil na svojej
základnej myšlienke a aj ináč konfiškácia táto
rušivo zasiahla do politických pomerov na Slo-
vensku. Denník "Slovák" totiž vec dr. Vojtecha
Tuku opisuje s vysokého ľudského hľadiska, ne-
napáda a nekritizuje rozsudok súdu a podáva len
tie najprípustnejšie informácie o živote a smý-
šľaní tohto 8 ročného väzňa.

Jednako bratislavské štátne zastupiteľstvo
článok takejto tendencie a obsahu na viacerých
miestach cenzurovalo. Že v článku nebolo nič
protizákonného, alebo poburujúceho, čo by si bolo
vyžadovalo zákroku cenzúry, vysvitá zo samého
článku, ktorý tu doslovne uvádzame, dodávajúc,
že state od slova »Vojtech Tuka napísal bol filo-
zofickú úvahu« až do slova... »ale z presved-
čenia: pomôcť ľudu«, ako aj stať: »Nikdy sa
Vojtech Tuka nepriznal až po slova . . . »a ne-

spáchal nijakú vojenskú zradu« boly bratislav-
ským štátnym zastupiteľstvom cenzurované:

Karol Sidor:

Prípad Vojtecha Tuku.

V januárové dni roku 1927, teda pred 10.
rokmi, dozrela politická situácia natoľko, že naša
strana pomocou vládnej politiky chcela riešiť slo-
venský problém a vstúpila ako platná súčiastka
do vtedajšej občianskej koalície. Občianska koa-
lícia sama v sebe znamenala mimoriadnu kon-
solidáciu pomerov v štáte. Vyznačovala sa urči-
tým konzervatizmom a konzervovala všetko to
dobré, čo nový štát od prevratu vytvoril. Konso-
lidácia pomerov na Slovensku začala sa v zna-
mení a pod vedením občianskej koalície veľmi
sľubne. Slovenská ľudová stratia, disponujúca 23
poslaneckými mandátmi zo Slovenska, bola naj-
väčším konsolidačným faktorom pomerov sloven-
ských. Prevzala zodpovednosť za Slovensko a
formovala jeho politické, sociálne, kultúrne a ho-
spodárske postavenie v tomto štáte. Dva roky
táto strana vo vláde pracovala a bojovala. Vý-
sledky jej účinkovania možno oceniť hlavne na
poli psychologickom, kde vypestovávala smysel
pre štátnu myšlienku v tých najširších vrstvách
nášho ľudu.

Do tohto konsolidačného procesu rušivo za-
siahol prípad podpredsedu strany, poslanca a
šéfredaktora »Slováka« dr. Vojtecha Tuku. Voj-
tech Tuka napísal bol "Filozofickú úvahu" z prí-
ležitosti 10. výročia trvania republiky. Úvaha táto
bola signálom pre tých, ktorí si konsolidovania
Slovenska v smysle slovensko-ľudovom nepriali,
aby sa pohli a aby túto stranu kompromitovali
a aby tak znemožnili potešiteľne napredujúce
uspokojovanie Slovákov a Slovenska. Jeden
z tvorcov občianskej koalície dr. Karol Kramář
označil úvahu dr. Vojtecha Tuku za nevinné a ne-
škodné filozofovanie, následky ktorého občianska
koalícia veľmi ľahúčko bola by mohla zamedziť

---

8

a sniesť s toho sveta. Pravda, tábor slobodných
murárov videl v článku vlastizradu a začal sa
pohon, ktorému v každodennej a mrzkej politike
natoľko neostrielaný profesor medzinárodného
práva dr. Vojtech Tuka podľahol.

Začal sa politický proces proti Tukoví. Slo-
venská ľudová strana vystúpila z vlády, konsoli-
dácia slovenských pomerov nešla už potom v zna-
mení slovensko-ľudovom, ale v znamení ďalších
chýb centralizmu a slobodného murárstva i na
katolíckom Slovensku. Cieľ bol teda dosiahnutý.
Odstavený bol konsolidačný faktor, ľudová strana
a profesora dr. Tuku odsúdili na 15 rokov žalára
za veci, ktoré vykonal v rokoch dávno minulých.
Lebo vedieť treba, že dr. Vojtech Tuka roku 1927
hlasoval v klube poslancov našej strany medzi
prvými za vstup strany do vlády a všetky svoje
schopnosti zápal do jej konsolidačnej práce. Za
Slovensko a za Československý štát. V jeho veľ-
kom procese nenájdete ani jeden taký moment,
ktorý by poukazoval, že Tuka rušil vládne kon-
solidačné snahy strany. Naopak. Bol medzi prvý-
mi, ktorí po vstupe do vlády kladne a nezištne
pracovali nie z vypočítavosti, ale z presvedčenia:
pomôcť ľudu!

A zas prišly januárové dni, v ktorých nespo-
míname len prvý vstup ľudovej strany do vlády,
ale aj uväznenie dr. Vojtecha Tuku.

Po ôsmich rokoch odvážil som sa navštíviť tohto
väzňa a napísať o tom referát do »Slováka« a
» Slovenskej pravdy «. Dostal som od tých čias
niekoľko listov a aj osobných dotazov, prečo som
vlastne tam šiel? A prečo len teraz?

Prečo len teraz? Preto, lebo si toho väzeň
neprial. Politika ho dostala do žalára a myslel
si, že ho politika odtiaľ nevyslobodí. Dúfal v ne-
politické vybavenie svojej veci. Dúfal osem rokov
a márne.

Ale aj ináč ísť k Tukovi pred 3-4-5 rokmi, čo
by to znamenalo? Klika slobodných murárov ve-
dela by bola z prejavu kresťanského súcitu, lebo
len o ten tu ide, urobiť » schvaľovanie zločinu
vlastizrady, vedela by bola písať, že » rovný
rovného hľadá, vedela by bola nasugerovať obe-
censtvu, že sa tu v zákulisí dejú akési protištátne
záhadne machle. Musím konštatovať, že dnes tlač
glosovala moju návštevu u Tuku pomerne slušne.
V duchu starých slobodomurárskych receptov
glosuje túto návštevu jedine len katolícka »Ľu-
dová politika«. Táto v čísle zo dňa 19. t. m. najprv
ma osobne pourážala pre túto návštevu a na
konci píše doslovne:

Tuka, podľa vlastného priznania, bojoval za
svoj maďarský štát nie v rúchu Maďara, ale pod
rúškom slovenského nacionalizmu, ako falošný
Slovák v slovenskej strane, v slovenskom časo-
pise. Preto bol celkom jednoduchým špiónom,
rozvratníkom. Nech teda neutekajú hlinkovci od
zodpovednosti za Tuku. Nech sa už raz osvedčia,
či sa činnosť Tuková kryla a či nekryla s líniou
jej strany, jej programom a cieľom? Nech je ka-
tolícke Slovensko na čistom! Nech ho nebala-
mutia!

Nikdy sa Vojtech Tuka nepriznal, že bojoval
za maďarský štát. Od prvého svojho vstupu do
ľudovej strany vždy sa osvedčoval, že bojuje za
slovenský národ a za Československú republiku.
Vyznal toto vo svojom návrhu na autonómiu
Slovenska, uverejnenom r. 1921 v »Slováku« a
vyznal to verejne i na hlavnom pojednávaní pred
bratislavským súdom práve tak, ako aj po viac-
ročnom žalárovaní vo svojej žiadosti o prezident-
skú milosť. Jednako katolícka »Ľudová politika«
vie Ihať a vedome cigániť len preto, aby sa uká-
zala ako hyena bez súcitu ľudského a aby ško-
dila celej Hlinkovej slovenskej ľudovej strane.
Veď nie je o tom reč, či naša strana preberá zod-
povednosť za Tuku a za jeho činy, ale o tom je
reč, či ešte nevyhynul z nás kresťanský súcit
s väzňom, ktorý ešte i dnes je presvedčený, že
je nie špiónom a nespáchal nijakú vojenskú zra-
du. Musíme teda hľadieť na veci ľudskými očami
a vykonať všetko, aby sa tento v zdraví podlo-
mený, napolo oslepnutý a na stálu zvýšenú ho-
rúčku sa ponosujúci väzeň dostal na slobodu. Nie
je to povinnosťou len strany a jej činiteľov, je to
povinnosťou každého ľudsky cítiaceho človeka,
ktorý svoju ľudskosť, čiže humanitu chce prejaviť
aj činom a nielen ústami.

S tohoto ľudského hľadiska komentovaly po
ôsmich rokoch obnovený prípad Tukov aj viaceré
české noviny. Najcharakteristickejším prejavom
bol prejav redaktora »Českého slova« a »A-zetu«
B. Müllera, ktorý bol počas celého Tukovho pro-
cesu tesnopiseckým zapisovateľom všetkých sve-
deckých a Tukových výpovedí. Ak niekto, nuž
tento český redaktor, zdržujúci sa už niekoľko
rokov na Slovensku, najlepšie pozná celý Tukov
proces a do podrobností ovláda všetko to, čo sa
pred procesom a počas procesu sbehlo. Tento
redaktor neváhal napísať do »Českého slova« a
»A-zetu« 15. januára t. r. článok pod názvom:
»Bolestný osud človeka«. Citujem niekoľko úryv-
kov z neho:

Je tomu už 8 rokov, čo Vojtech Tuka bol od-
súdený bratislavským krajským súdom. Čas pre-
kotne letí - pre nás, ktorí žijeme na slobode.
Pomaly sa vleče človeku, ktorý je väzňom.

Vojtechu Tuku navštívil v tieto dni poslanec
Karol Sidor. Zašiel na Pankrác, aby prehovoril
s Tukom. Teraz opisuje svoju návštevu.

Písať o takej návšteve je vždy smutné. Ľud-
ský osud Vojtecha Tuku je tragický. Nieto snáď
človeka, ktorý by necítil účasť s týmto mužom,
dnes väzňom a chorým človekom.

Sidor to správne pochopil a snažil sa to aj
vystihnúť vo svojej novinárskej zpráve. Tuka je
smutný, ale je smutných viac ľudí: i tí, ktorí Tuku
neobdivovali, nespolupracovali s ním, a ktorí dnes
v Sidorovom referáte čítajú najtrpkejšie pravdy:
»Bolo to bolestné a dojímavé stretnutie v nemoc-
ničnej cele väzenia na Pankráci« - píše Sidor.
»Vojtech Tuka nechcel veriť, že by ho kto zo
Slovenska - okrem jeho opustenej manželky -
mohol navštíviť. Za osem rokov, konštatuje Si-
dor, bolo tých návštev málo. Sám Sidor, kedysi
redaktor onoho časopisu, ktorý Tuka redigoval,

---

4

o sebe píše: »A po ôsmich rokoch nevidenia po-
zeráme si do očú«.

Nevieme, o čom Tuka pri tejto návšteve pre-
mýšľal. Pravdepodobne o tom, ako jeho najver-
nejší priatelia, jeho spolupracovníci - prví na
neho pozabúdali.

Ľudský osud Tukov je tragický. Tragickejšie
je však ono poznanie o povrchnosti politickej
lásky.

Takto píše Čech a socialista. Nikde nemáte
urážky, nikde nie je ten osemročný väzeň nazý-
vaný špiónom a vlastizradcom. Len si srovnajte 
písanie katolíckej "Ľudovej politiky" a tón písa-
nia tohto Čecha a socialistu. Uvidíte, že politi-
ka aj z katolíkov vie urobiť beštie, ktoré sú bez
citu a ktoré sa nevedia povzniesť na úroveň ľud-
skej dôstojnosti a ešte i po ôsmich rokoch nema-
jú pre Tuku iného slova, len: Tuka je špión,
Tuka je vlastizradca! Zabúdajú, že len Boh je
ten, ktorý najspravodlivejšie súdi a súdi on na-
posledy.

Na konci ešte niečo: nebojte sa toho polo-
slepého a o všetko doneseného človeka. V poli-
tike bol preceňovaný jeho význam. Má už dosť
politiky, má už dosť i politickej lásky, ale i ne-
návisti.

Potrebuje trochu teplého ľudského súcitu, po-
trebuje čin kresťanskej lásky, ktorá mu otvorí
ťažké železné brány žalára a vyvedie ho znovu
na slobodu, z ktorej už mnoho nezažije. Osem ro-
kov duševných múk, osem rokov opustenosti vy-
konalo svoje dielo: zničilo životný elán a radosť
zo života. Ostal len slabý plamienok túžby po
slobode, po opustenej vernej manželke a po od-
dychu po toľkých rokoch samoty a bôlu.

Nezhášajte tento plamienok, buďte ľudmi a
vykonajte za slobodu Vojtecha Tuku, čo je vo
vašej moci!

Pýtame sa pána ministra:

1. Aký to má smysel cenzurovaním nezávad-
ných statí poburovať celé Slovensko?

2. Koho vlastne bolí pravda o chorom a osem
rokov väznenom človekovi?

3. Čo mieni podniknúť pán minister, aby sa
viac takéto svojvoľné prechmaty cenzúry ne-
opakovaly?

Praha, dňa 21. januára 1937.

Sidor,

Hlinka, dr. Tiso, Onderčo, Haščik, Longa, Turček,

Rázus, Dembovský, Suroviak, dr. Pružinský, dr.

Sokol, Florek, Sivák, Šalát, Slušný, Kendra, Da-

nihel, Drobný, Čavojský, dr. Wolf.

769/II.

Interpelace

poslance Rudolfa Smetánky
ministru vnitra

ve věci branného příspěvku pro čet-
nictvo.

Četničtí gážisté stěžují si na nespravedlivou
výplatu t. zv. branného příspěvku. Branný pří-
spěvek obdrželi totiž všichni příslušníci v činné
službě, kteří měli v roce 1935 kvalifikaci aspoň
»dobrou« a rovněž takovou měli k očekávání v
roce 1936, a ti, kdož nebyli déle nemocni, ne/
30 dní.

Tento branný příspěvek nedostali tudíž jed-
notlivci s horší kvalifikací, než dobrou, nebo ti,
kdož byli přes 30 dní nemocni.

Lze pochopiti nespokojenost těch, jimž bran-
ný příspěvek vyplacen nebyl, a to proto, poně-
vadž branný příspěvek má své odůvodnění ve
zvláštním výkonu služby vojska a četnictva,
značně odlišné od služby v jiných oborech. Kva-
lifikace na způsobu služby nic nemění.

Branný příspěvek podle práva a spravedlno-
sti by měl býti proto vyplácen všem příslušníkům
armády a četnictva bez ohledu na kvalifikaci.
Jinak je vážné nebezpečí, že bude kvalifikační
popis jednotlivcům zlepšován jen proto, aby ob-
drželi příspěvek a nebyli finančně poškozeni. Tak
by se kvalifikační popis vlastně znehodnocoval,
což si zajisté státní správa nemůže přát.

Podepsaní táži se proto pana ministra vnitra:

Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby
se branného příspěvku za rok 1936 dostalo všem
aktivním příslušníkům četnictva, bez ohledu na
jejich kvalifikaci a nezaviněnou nemoc?

V Praze dne 21. ledna 1937.

Smetánka,

dr. Fencik, Gajda, dr. Dominik, Ivák, Špaček, dr.
Domin, Holeček, Chmelik, dr. Branžovský, Zvoni-
ček, Trnka, Jan Sedláček, dr. Štůla, inž. Protuš, dr.
inž. Toušek, dr. Rašin, Knebort, Kut, Ježek, dr.
Novotný, inž. Schwarz.

---

5

769/III.

Interpelace

poslance Františka Ježka
ministrovi pošt a telegrafů

o zřízení poštovního úřadu a telefonní

ústředny ve Ždiaru p. Tatranská Kotlina

okres Kežmarok.

Obec Ždiar leží v pohraničním obvodě kež-
marského okresu. Od poštovního úřadu v Tatran-
ské Kotlině je vzdálena 7 km, od sídla okresu
2 km a od poslední pohraniční obce Javori-
ny 8 km.

Od vlaků z Tatranské Lomnice dopravuje
poštovní správa denně poštu do Tatranské Kotli-
ny a dále přes Ždiar do Javoriny. Obec Ždiar,
která stala se cílem všech význačnějších návštěv,
které do Tater zavítají, dosud nemá poštovního
úřadu ani telefonní ústředny a obecní rada mar-
ně o zřízení poštovního úřadu s expedientským
místem a telefonní ústředny, která by mohla v
případě potřeby býti v notářském úřadě a ob-
sluhována zaměstnancem tohoto úřadu, žádá.

Ždiar stal se místem vyhledávaným letními
hosty a návštěva stále vzrůstá. Od roku 1933,
kdy bylo v Ždiaru návštěvou 285 hostí, stoupla
do roku 1936 návštěva na 2.316 hostí, z nichž
607 bylo ze zahraničí. Podle toho také stoupl pří-
chod zásilek, takže v roce 1936 ve čtyřech let-
ních měsících došlo do Ždiaru 76 balíků, 162 do-
poručených dopisů, 72 expresních zásilek a poš-
tovních poukázek a šeků v Kč 167.094.-. O tuto
poštu musí se starati obvodní notář, tedy úřed-
ník jiného resortu, na škodu své vlastní práce.

Majitelé 3 pensionů ve Ždiaru již v minulém
roce podali si přihlášku na zřízení telefonních ú-
častnických stanic a telefonní linka je vedena z
Tatranské Kotliny přímo přes Ždiar.

Zřízení poštovního úřadu a telefonní ústředny
je důležité z důvodů vojenských, ježto Ždiar je
blízko hranic a pro státní bezpečnost je telefo-
nické spojení pohraničních obcí nezbytností.

Podepsaní táží se pana ministra pošt a te-
legrafů, zda je ochoten naříditi,

1. aby v obci Ždiaru byl zřízen poštovní úřad
s expedientským místem

2. a telefonní ústředna, jejíž zřízení jak z
ohledu na vzrůst návštěvy letních hostí, tak i
7, důvodů státní bezpečnosti je naprostou nut-
ností?

V Praze dne 20. ledna 1937.

Ježek,

dr. Fencik, Špaček, dr. Novotný, Kut, Knebort, Jan
Sedláček, Trnka, Zvoníček, Gajda, Holeček, dr.
Domin, Smetánka, Chmelík, inž. Schwarz, Ivák,
dr. Dominik, dr. Branžovský, inž. Protuš, dr. inž.
Toušek, dr. Štůla, dr. Rašín.

769/IV.

Interpelace

poslance Františka Ježka
ministru železnic

o jmenování Jana Ryby, pomocného za-
městnance státních drah v Lounech.

Jan Ryba, pomocný zaměstnanec I. skupiny
dílen státních drah v Lounech, který měl k 1.
lednu 1935 8 let doby pomocného zaměstnance

I. skupiny, byl správou dílen v Lounech uveden
v návrhu na jmenování definitivním poprvé dne
17. ledna 1935 a návrh podán ředitelství státních
drali v Praze pod č. 218/94-I-34.

Podruhé byl navržen k 1. VII. 1935 a návrh
dílen státních drah v Lounech předložen dne 9. IV.
1935 i. oddělení ředitelství státních drah v Praze
pod č. 218/126-I-35.

Potřetí byl navržen správou dílen státních
drah v Lounech k čj. 218/183-I-35 ze dne 24. IX.
1935 a to ku dni 1. ledna 1936. Návrh byl ode-
slán na ředitelství státních drah v Praze dne
10. X. 1935.

V tomto návrhu byl Jan Ryba podle služeb-
ního stáří na místě 16. Za nim bylo navrženo
ještě dalších 18 mladších zaměstnanců, kteří
všichni byli jmenováni, jenom Jan Ryba byl
přeskočen.

Těchto dalších 18 služebně mladších zaměst-
nanců jsou:

Tichý X. Václav, Stejskal III. Karel, Šrůta

II. Josef, Tlustý Josef, Förster Karel, Slavíček
V. František. Vaněk VII. Josef, Kodým Maxmi-
lián, Macoun Adolf, Nikl Václav, Süssmilch Ja-
roslav. Kalách Antonín, Kubica Ladislav, Kubista
Josef, Veselý XVI. Josef, Librajt František, Mar-
šál Jaroslav a Malý VI. Josef.

Ačkoliv Jan Ryba měl kvalifikaci tutéž i lepši
než tito mladší, kteří jmenováni byli, a ačkoliv již
rok žádá o své právo, byl bezdůvodně po tři-
krát přeskočen. Podle práva a spravedlnosti měl
býti jmenován již současně s těmi 18 mladšími
zaměstnanci ku dni 1. ledna 1936.

Správa dílen státních drah v Lounech uvedla
Jana Rybu do nového návrhu k č. 132/34-I-36 ku
dni 1. ledna 1937, kde je Ryba sice na prvém
místě, je však obava, aby vzhledem k tomu, že
je členem odbočky Sjednocení národních želez-
ničářů, nebyl znovu přeskočen.

Podepsaní táží se pana ministra železnic,
zda

1. je mu tento případ znám.

2. je ochoten zjednati v tomto případě nápra-
vu a naříditi, aby podle práva a spravedlnosti

---

6

Jan Ryba byl dodatečně ke dni 1. ledna 1936
jmenován a tím křivda mu bezdůvodně způsobe-
ná napravena?

V Praze dne 20. ledna 1937.

Ježek,

dr. Fencík, dr. Novotný, Kut, Knebort, Jan Sedlá-
ček, Trnka, Zvoníček, Gajda, Špaček, Holeček,
Smetánka, dr. Rašín, dr. inž. Toušek, dr. Štůla, inž.
Protuš, dr. Branžovský, Ivák, dr. Dominik, dr.
Domin, inž. Schwarz, Chmelík.

769/V.

Interpelace

poslance inž. Františka Schwarze
ministrovi spravedlnosti

stran neodůvodněného zabavení »Mly-
nárské obrany«.

Ačkoli jsme již jednou vytýkali, z jak nicot-
ných příčin jest zabavován list největší dobro-
volné organisace mlynářské " Mlynářská obrana",
náprava zjednána nebyla. Naopak mohli bychom
uvésti mnohé příklady konfiskací ještě svévol-
nějších.

Upozorňujeme aspoň na číslo 53 z 30. pro-
since 1936. V článku »Běda tomu, z koho pohor-
šení pochází", byl zabaven tento odstavec:

"0bilní společnost předložila mlynářům řád,
který nazvala smlouvou, v němž je řada ustano-
veni mlynářům nepřijatelných, ve formě smlouvy
a nařídila kategorické: Podepíšeš, anebo budeš
vydán tlaku naší moci."

V těchto větách se nečiní nic jiného, než
prostě konstatuje naprosto nepochybná a obecně
známá skutečnost. Zejména ovšem ví o ni kaž-
dý mlynář. Či nevymáhají se podpisy této na-
diktované "smlouvy" dokonce pokutami a vyhro-
žováním, že bude mlynář nesouhlasící zbaven živ-
nostenského oprávnění?

Ještě křiklavější jest zabaveni celého článku
"Pod diktaturou obilní společnosti" v témže čísle
"Mlynářské obrany". Článek ten zní takto:

Pod diktaturou obilní společnosti. Jestli obil-
ní monopol zajde, pak to nebude vinou ani vlády,
ani sedláků, nýbrž samotné obilní společnosti.
Tato společnost dělá všechno, aby sedlákům, pro
jejichž blaho byla zřízena, myšlenku řízeného ho-
spodaření úplně zošklivila.

Při tom tato společnost je vlastně právním
monstrem a bylo by jistě zajímavo, kdyby správ-
ní soud měl o jejích opatřeních vysloviti své mí-
nění. Společnost k vůli utužení kázně nabrala

revisorů, jejichž činnost nebyla dostatečně práv-
ně podložena. Sama společnost uznala, že by těž-
ko mohla dokazovat oprávnění revisorů, revise
prováděti a provinilce stíhati. Proto přiskočilo
na pomoc ministerstvo vnitra, které formálně pře-
vzalo od společnosti všechny revisory (v počtu
několika set), aby jejich blahodárnou působnost
mohla právně podložiti. Společnost tedy formál-
ně vypověděla 31. t. m. 280 revisorů a pone-
chala si 40 revisorů, kteří budou revidovat pouze
jakost a množství obilí ve skladech Cs. obilni spo-
lečnosti. Nad ostatními monopolními předpisy bu-
dou dohlížet revisoři ministerstva vnitra, kteří
podle Družstevních listů budou vybavení přísluš-
nou pravomocí veřejnoprávní a budou prý moci
také zatýkat, když by na místě zjistili, že jde
o porušení zákona a nařízení o obilním hospo-
dářství. Pánové budou tedy také zatýkat!

To, co udělala obilní společnost s ječmenem,
volá přímo po žalobě. Stanovila »pevné« ceny
ječmene. Kdyby je někdo byl překročil, byl tres-
tati, pokutován atd. Nepřekročitelná cena ječme-
ne byla 107 Kč za 1 q. A právě v minulých
dnech vyhlásila obilní společnost daleko vyšší
ceny ječmene, tak, že dotyčný rolník by dnes
dostal za ječmen 135 Kč. To znamená, že byl na
jednom metrickém centu poškozen o 28 Kč, pro-
tože spoléhal na vyhlášky obilní společnosti a do-
mníval se, že mimo nepatrné měsíční příplatky
by ničeho nezískal, kdyby s prodejem ječmene
otálel.

Muže za těchto poměrů zemědělec věřiti v
stálost obilních cen? Může věřit, že za působ-
nosti obilního monopolu není možná spekulace na
trhu obilním?

Posledně jsme zaznamenali ještě jeden zá-
važný výstřelek činnosti společnosti. Do 15. pro-
since byl každý zemědělec povinen udati, mno-
ho-li obili dá k disposici tomu kterému komisio-
náři obilního monopolu. Ale v důsledku opoždě-
ných žní i opožděných podzimních polních prací
nemohli rolníci všechno obilí vymlátit a rozhod-
ně bude na tisíce a tisíce případů, kde výmlat
do 15. prosince skončen nebude. Jak má potom
rolník udati, mnoho-li obilí odevzdá? To je holá
nemožnost!

A můžete sebe rozumněji vykládati směš-
nost a nerozumnost tohoto nařízení, společnost
provede svoje. Proto přece jsou tu sedláci, aby
poslouchali. Jde to, nejde to, - copak je nám
do toho, od toho je ouřad, aby měl rozum a lid
je od toho. aby ouřad ctil a poslouchal.

Venkovan.

Jak je pod článkem uvedeno - a jak přímo
podrobněji upozornila redakce censurní úřad, je
to doslovný přetisk nezabavené stati časopisu
»Venkovan« (č. 51 ze 17. prosince 1936). V "Mly-
nářské obraně" nedodali snad článku "Venkova-
na" větší "pobuřlivosti" ani typografickou úpra-
vou, vůbec ničím. "Venkovan" jest určen veřej-
nosti širší, než "Mlynářská obrana". Čím tedy
lze ospravedlniti, že časopis, který článek přine-
se, zabaven není, v "Mlynářské obraně", jež jej
prostě otiskne beze změny, ba dokonce bez jedí-

---

7

ného slova vlastního doprovodu, jest citovaný
článek zkonfiskován od prvního písmene do po-
sledního, i s tím podpisem "Venkovan", ukazují-
cím nezabavený pramen. 

Tento postup nelze vysvětliti jinak, než blá-
hovou snahou potlačiti rostoucí nespokojenost
mlynářů s obilním monopolem pronásledováním
jejich obranného tisku.

Tážeme se proto pana ministra spravedlnosti.

1. zda jsou mu známy uvedené příklady své-
volného zabavování "Mlynářské obrany" a

2. zda je ochoten postarati se o nápravu, aby
bylo občanstvu patrno, že před zákonem jsou si
opravdu všichni rovni?

V Praze dne 21. ledna 1937.

inž. Schwarz,

dr. Dominik, Ivák, Trnka, dr. Fencík, inž. Protuš,
Zvoníček, Jan Sedláček, dr. Kasin, Chmelik, dr.
Novotný, Špaček, dr. Stala, dr. inž. Toušek, Sme-
tánka, Holeček, Kut, Gajda, dr. Branžovský, dr.
Domte. Knebort, Ježek.

769/V1.

Interpelácia

poslanca T. Turčeka
ministrovi zemědělstva

vo věci přeměny lesnej kultury na verko-

statku dr. Viliama Erdodyho v okrese

hlohoveckom.

Krajinský úřad v Bratislavě dne 20. decembra
1935 pod čís. 374475/16 odd/1935 vydal výměr na
přeměnu lesnej kultury velkostatku dr. Viliamovi
Erdodymu v Hlohovci s podpisem za prezidenta
Dvořaček v. r. Proti výměru namietok niet, ale
predohra, co tento výměr predchádzala a rózne
závazky, na podklade ktorých došlo k dohodě
medzi min. zemědělstva a velkostatkem, musí
vzbudit v nestranném pozorovatelovi to najväčšie
rozčarovanie v názoroch na spravedlivost vyso-
kých stát. úradov, ako je min. zem. odb. IX.

Velkostatek v r. 1933 ponúkal svoje lesy,
asi 3000 kat. j., v okrese Hlohovec na predaj po
Kč 1750 za kat. jutro. Na prevedenie tejto kupy
utvořila sa v Piešťanoch pod predsedníctvom
Milcha židovská spoločnosť. Kúpu jej však po-
mocou agr. strany znemožnil riaditel Carpathie
(Biichler Miksa, tiež žid), aby lesy bez konku-

rencie mohla Carpathia čím lacnejšie dostať. Cie-
ľom jednej i druhej společnosti bolo: v páde
uskutočnenia kúpy a po schválení premeny lesnej
kultúry, pôdy, už ako ornú, rozpredať na zisk o-
kolitým rolníkom.

Po tomto nezdare veťkostatek sám sa usilo-
val docieliť povolenie na premenu lesnej kultúry
a takto získanu pôdu rozpredať rolníkom. Majitel
dr. Viliam Erdody, listom z 2. mája 1935 poveril
dr. Juliusa Paloviča, právneho poradcu Svazu R.
V. P., zaopatrit od min. zemědělstva povolenie na
premeěnu lesnej kultúry a na volný odpredaj.

Dr. Palovič v liste písanom na adresu maji-
teľa s tým istým dátumom poverenie prijíma.

V ďalšom liste, z 10. mája 1936, píše dr. Vi-
liamovi Erdodymu: "Potvrdzujem týmto naše u-
jednanie ohľadne môjho honoráru za vykonanie
Vám povolenia zmeny kultúry na 1004 k. j. les-
nej pôdy tak, že naša dohoda zo dňa 2. mája
1935 sa konkretizuje v tom smysle, že môj ho-
norár sa ustaluje v paušalnom obnose 600.000 Kč
slovom šeststotisíc korún."

Podľa »Záznamu« o rokovaní, konanom dne
5. novembra 1935 v Bratislave v kancelárii advo-
káta dr. Paloviča vo veci ustálenia podmienok
premeny lesnej pôdy na zemedelskú na velkostat-
ku dr. V. Erdodyho, poťažne predajných cien zí-
skanej zemedelskej pôdy musel sa velkostatek
zaviazať tam prítomným dôvernikom agr. strany
pp. Tomešovi a ing. Vit. Blóchlovi k týmto pod-
mienkatn:

1. Jednu tretinu na premenu povolenej pôdy
odpredá příslušníkem agr. strany, ktorí budu
označení okr. děv. Tomešom, o 1000 Kč - slovom
jeden tisíc korun - lacnejšie za k. i., ako bude
všeobecné dosiahnutá cena.

2. Les Vadagoš musí odpredať vinohradní-
ckemu družstvu (toto de facto ani nejestvuje) v
Klačanoch za 1000 Kč k. j. (Tomešovi a jeho prí-
vržencom).

3. Pri lesnej manipulácii, spojenej s prevádza-
ním přeměny lesnej kultúry, velkostatek musí za-
mestnat v prvom rade Tomešom označených ro-
botníkov.

4. Proxovcom z Ujlaku velkostatek odpredá
100 k. j. o 500 Kč nižšie kat. i., ako bude vše-
obecné docielená cena na tom ktorom mieste pre-
menou získanej ornej pôdy.

5. Pri odpredajoch tretiny na preměnu po-
volenej plochy uprednostneným uchádzačom bu-
de velkostatok povinný znášať zo svojho obecnú
dávku z prírastku na hodnotě nemovitosti. Ohlad-
ne ostatných dvoch tretín sa ponecháva voľná
ruka velkostatku.

Pod čís. 282280/1X-II/3-1935 dne 4. decem-
bra 1935 uzavřela sa dohoda medzi min. zem.
s jednej strany a dr. V. Erdödym, zastúpeným dr.
Palovičom, s druhej strany.

IV. bod dohody doslovne znie takto:

"Pôda bude predaná jedine osobám kvalifi-
kovaným dle § 1. príd. zákona.