Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 1. zasedání.
750.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. dr Patejdla, Mikuláše, dr Klapky, Zeminové, Bábka a Polívky o dal-
ším provádění pozemkové reformy (tisk 552/III),
II. min. věř. zdravotnictví a těl. výchovy na interp. posl. Bátkové-Žáčkové, Zeminové a Po-
lívky ve věci odvoláni zákazu konání učebního kursu pro zaměstnance kontrolní cenové
služby (tisk 552/X),
III. min. zemědělství na interp. posl. dr Pružinského v záležitosti potomstva šoltésov z obce
Stankovany (okres Ružomberok, Slovensko) (tisk 613/XIV),
IV. min. veř. prací na interp. posl. Šaláta o nízkých mzdách dělnictva pracujícího v Dubové
při výstavbě státní rafinerie (tisk 603/II),
V. min. železnic na interp. posl. Šaláta o nízkých mzdách traťových robotníků, pracujících
na úseku trati mezi Podbrezovou a Medzibrodom (tisk 603/III),
VI. min. národní obrany na interp. posl. Vodičky o svévolném šikanování vojínů 5. roty 29.
pěšího pluku velitelem roty poručíkem Šindelářem (tisk 607/X),
VIL min. národní obrany na interp. posl. Klímy o řádění štábního kapitána 10. pěšího pluku
Šupáčka (tisk 613/IX),
VIII. min. národní obrany na interp. posl. Klímy o stravování vojínů zkaženým salámem a
konservami v době manévrů na Moravě (tisk 613/XII),
IX. min. železnic na interp. posl. Suroviaka ve věci předepsaných náhrad přeplatků vyrovná-
vajících přídavků železničních zaměstnanců (tisk 613/XIII),
X. min. národnej obrany na interp. posl. Haščíka vo věci neprijímania Slovákov-učňov do
Zbrojovky v Brně (tisk 655/III),
XI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Šaláta o podivné podmínce pro povoleni jed-
noročního učebného kursu při státní mesiánské škole ve Zvolenské Slatině (tisk 683/X),
XII. min. vnitra, spravedlnosti a sociální péče na interp. posl. Šaláta o provedení řádného vy-
šetřeni defraudace, které se veřejní činitelé dopustili na úkor obce i chudých v Lopeji
(okres Březno n. Hronom) a o potrestáni vinníků (tisk 619/V),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Sidora ve věci konfiskování letáku s názvem »Čo má ve-
dieť povedomý katolík o Tyršovom Sokole« (tisk 629/IV),
XIV. vlády na interp. posl. Frant. Němce ve věci zavedení zkoušek v kancelářských službách
vojenské správy pro jmenování kancelářskými úředníky IV. služební třídy (tisk 629/VIII),
XV. min. vnitra na interp. posl. Haščíka ve věci zneužívání úřední moci vedoucím notářem
Myronem Čollákem v Michalovcích (tisk 639/1),
XVI. min. národní obrany na interp. posl. dr Domina ve věci delegace Vojenského zeměpisné-
ho ústavu na 4. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Sofii (tisk 655/XI).
2
750/I.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dr Patejdla, Mi-
kuláše, dr Klapky, Zeminové, Bábka a
Polívky
o dalším provádění pozemkové reformy
(tisk 552/III).
Data týkající se poctu vlastníků zabrané pů-
dy a výměru zemědělské půdy, která byla pro-
puštěna podle § 11 zákona záborového a pone-
chána podle § 20 zákona přídělového, v interpe-
laci uvedená, vzata jsou ze zpráv bývalého stát-
ního pozemkového úřadu, obsažených ve statisti-
cké ročence republiky Československé ročník
1935.
Tato data odpovídají skutečnosti. Nutno však
přihlížeti nikoliv ke konečným cifrám výsledku,
nýbrž uvésti je v poměr s výměrou půdy země-
dělské, jaká byla před provedením pozemkové
reformy.
Podle § 11 z. z. byla propuštěna zeměděl-
ská půda 1913 vlastníkům, kteří před reformou
drželi 1,283.286 ha zemědělské půdy. Připadalo
tedy na jednoho Vlastníka 676 ha zemědělské
půdy. Bylo - li propuštěno podle § 11 z. z. prů-
měrně 168 ha zemědělské půdy a podle § 20
př. z. 31 ha zemědělské půdy, znamená to, že
zemědělská půda byla zredukována průměrně na
199 ha, což Činí 29.4% původní výměry, při čemž
nutno uvážiti, že půda zemědělská podle § 20 po-
nechaná jsou velkou většinou lesní louky a po-
zemky deputátní lesních zaměstnanců, tedy pů-
da pro příděl nevhodná. Nepřihlížime-li k země-
dělské půdě podle § 20 př. z. ponechané vlastní-
kům, činí zemědělská půda vlastníkům zabrané-
ho majetku ponechaná pouze 26% původní vý-
měry, při čemž měli nárok na propuštění ca
22.2 %, takže jejich nárok byl uspokojen jen o
necelé 3% výše, než předpisoval zákon.
§ 14 zákona záborového vyslovil síce mož-
nost Vyvlastňovati půdu i u majetku nezabrané-
ho, avšak zásada tam vyslovená (mluví se o vy-
vlastnění) znamenala, že by bylo nutno za tak-
to vyvlastněnou půdu dávati náhradu v ceně
obecné. Při nízkých cenách přídělových, jež by-
ly umožněny přejímáním zabraně půdy za ceny
podle náhradového zákona, je otázka, zda by o
půdu vyvlastněnou za ceny obecné někdo žádal.
Zákon o výkupu dlouhodobých pachtů byl
součástí zákonů o pozemkové reformě, a jsou
tedy právem výsledky provádění tohoto zákona
pojaty do výsledků pozemkové reformy.
Správné jest tvrzení interpelace, že 33% ža-
datelů o příděly muselo býti odmítnuto a že prů-
měr přídělů byl poměrně nepatrný, takže poměr
zemědělských závodů o výměře do 5 ha k pod-
nikům větším je dosud značné nepříznivý.
Ministerstvo zemědělství jsouc si této okol-
nosti vědomo, připravuje proto zákon o pomoc-
ném a kolonisačním fonde, který má za účel
tento poměr zlepšiti.
Sluší však upozorniti, že dle sčítání země-
dělských závodů z května 1930 patří k závodům
nad 100 ha průměrně v celém státě pouze 15.5%
z veškeré zemědělské půdy. V obou západních
zemích činí tato kvóta dokonce jen 3% a 7%,
jsouc podstatně vyšší v obou východních ze-
mích, kde dosahuje 26% a 30.1%. Tím již je na-
značeno, že možnosti dalšího zmenšení velkopod-
uiku jsou především v obou východních zemích
státu.
Velikost zbytkových statků řídila se v prvé
řadě potřebou půdy pro drobný příděl, nebylo
však možno zbytkových statků netvořiti, protože
mechanická parcelace způsobila by, že ve zby-
tečných a znehodnocených budovách přišly by
na zmar značné národohospodářské hodnoty (viz
§ 25 příděl. zákona).
Zemědělská půda státních lesů a statků činí
jen malé procento výměry veškeré půdy, kte-
rou podnik státní lesy a statky spravují a nelze
ji bez ohrožení hospodaření na státních podni-
cích lesních a zemědělsko - průmyslových těmto
státním podnikům odníti. Uvažuje se však v do-
hodě s nimi o přeměně určité části rovinných les-
ních ploch v těchto zemích na půdu zemědělskou
pro účely drobného přídělu. V celku jest tu již
započteno pro příděl a kolonisaci na půdě zabrané
a státní asi 27,000 ha.
Vláda nepochybuje o tom, že dotazníková
akce přinesla výsledky v interpelaci obsažené,
poukazuje však na to, že splniti požadavky v in-
terpelaci uvedené bylo by spojeno se značným
nákladem a nepřineslo by soběstačnost malým
zemědělským podnikům, když sama interpelace
uvádí, že požadované zvýšeni výměry činí 0.41 ha.
Ani hospodářství o výměre 0.69 ha nebyla by
soběstačná.
Vláda má v patrnosti zemědělskou politiku,
musí však zkoumati, zdali dosavadní zákony do-
stačují a zdali provádění § 4 záborového zákona
způsobí podstatný přírůstek půdy vhodný pro
provádění pozemkové reformy.
Soustřeďováni majetku děje se jen v nepa-
trné míře a k účelům arrondačním, zvlášť pomocí
směn. Snížení výnosu zemědělského podnikání při
značné zadluženosti zemědělských podniků nutí
vládu k tomu, aby věnovala pozornost dosavad-
ním zemědělským podnikům a připravovaným ná-
vrhem zákona o pomocném fondu zemědělském
má se jim dostáti pomoci. Zmíněná již osnova
zákona o pomocném a kolonisačním fondu má
umožniti další záměrnou péči státu o posílení
skupiny zemědělských závodů drobných a střed-
ních, čímž bude v rámci daných možnosti tato
výrobní i populační základna ještě rozšířena. Vlá-
da bude také bedlivě sledovati vývoj poměrů ze-
3
médělské držby a pečovati o to, aby pozemkovou
reformou zlepšená struktura této držby nebyla
ohrožována, nýbrž naopak zabezpečena.
V Praze dne 23. prosince 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
750/II.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy
na interpelaci posl. J. Bátkové-Žáčkové,
F. Zeminové a Polívky
ve věci odvoláni zákazu konání učebního
kursu pro zaměstnance kontrolní cenové
služby (tisk 552/X).
K dotazům interpelace se sděluje toto:
K bodu 1. Ministerstvo veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy sleduje stále bedlivé
všechny věci, související s kontrolou potravin.
Orgány lichevni kontroly vykonávají jen část
potravní kontroly, povětšině jen sledováním cen,
pro kteroužto službu jsou ustanoveni. Kontrolu
potravin je dlužno prováděti především přímo
v obci. Podle potřeby je doplňována vyšetřováním
vzorků v ústavech pro zkoumání potravin.
Do státního všeobecného ústavu pro zkoumá-
ní potravin v Brně bylo v roce 1932 a 1933 za-
sláno celkem 26.033 vzorků, z čehož bylo lichév-
ními orgány zasláno 8.890 vzorků, nikoliv 27.451.
K bodu 2. a 3. Učebné kursy pro zdravotní a
potravní policii v Praze, sjednané již v lednu
1936, nemohly býti provedeny, poněvadž ve sta-
noveném terminu nebyla skončena mezi minister-
stvem vnitra a ministerstvem veřejného zdravot-
nictví a tělesné výchovy jednání o úpravě použí-
vání orgánů lichevni kontroly v oboru zdravotní
(potravní) policie.
Proto kursy v Praze započnou teprve dnem
7. ledna 1937, což ministerstvo veřejného zdra-
votnictví a tělesné výchovy již zařídilo.
K bodu 4. Prováděni zdravotní služby kon-
trolní u potravin a náhražek potravin přísluší na
podkladě ustanovení zákona č. 2/1918 Sb. z. a n.,
přip. zákona č. 89/1897 ř. z. a zák. čl. XIV/1876,
a dále na podkladě ustanovení zákona č. 142/1933
Sb. z. a n. ministerstvu veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy.
K bodu 5. Orgánové lichevni (cenové) kon-
troly jsou vedle ostatních dozorčích orgánů po-
užíván) za souhlasu ministerstva vnitra při ce-
nové kontrole podle možnosti a potřeby zároveň
též k částečné kontrole potravin podle zákona č.
89/1897 ř. z. a zák. čl. XIV/1876, a to na podkladě
ustanovení čl. 1, odst. 3 zákona o organisaci po-
litické správy z příkazu ministerstva veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy.
V Praze dne 30. listopadu 1936.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy:
Dr Czech, v. r.
750/III.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance dra Mikuláše
Pružinského
v záležitosti potomstva šoltésov z obce
Stankovany (okres Ružomberok, Sloven-
sko) (tisk 613/XIV).
Na základě urbářské úpravy Marie Terezie
z r. 1769 bylo též pro obce Stankovany uspořá-
dáno a sestaveno »urbarium< a to v r. 1771. Jím
bylo v této obci ustáleno 18 2/8 »sessií« (used-
losti), počítajíc na každou usedlost 8 chalupníků.
V tomto počtu usedlosti byly zahrnuty i dvě
sessie šoltýské, z nichž šoltýsi, jsouce osvobo-
zeni od poddanských povinnosti, platili zeměpá-
novi jen určitý poplatek.
Tedy uspořádáni a ustálení urbariálních po-
měrů provedeno bylo i ve Stankovanech, jako
všude jinde, ve společném urbariu a ani v není,
ani nikdy v pozdějších jednáních nebyly pro šol-
týse uznávány žádné zvláštní »vlastnické« ná-
roky.
Po zjištěni rozsahu práv na jednotlivé used-
losti připadajících došlo ve Stankovanech něko-
likráte k jednání mezi byv. lesnim erárem a urba-
rialisty. Pokud známo, byly uzavřeny v roce
1877 a potom v roce 1881 dohody, které však
z důvodů nyní neznámých byly později zrušeny.
V hospodářské osnově lesní správy Lubochňa
z roku 1887 bylo k uspokojeni práv urbarialistů
pamatované na reservování určitých ploch pro pří-
děl lesa i pastvin a tyto plochy byly jako zvláštní
hospodářská skupina z provozu vyloučeny a je-
jich část po pravém břehu Váhu byla
urbariali-
stům předběžné dána do plného užívání, část po
4
levém břehu pak do užíváni jako pastvina bez
práva na užitkování dřeva.
Pozdější dohoda z roku 1893 zrušila sice
všechny dosavadní dohody, sama však rovněž
v platnost nevstoupila. Přes to však má i nyní
velikou důležitost pro posouzení celé otázky. Též
ona vycházela z urbariálního uspořádání z roku
1771, berouc za základ 18 2/8 usedlosti, mezi nimi
2 šoltýské, aniž by však o nějakých zvláštních
právech těchto šoltýsů, kromě práva rybolovu,
se zmiňovala nebo je řešila.
Touto dohodou bylo především zjištěno, že
urbarialisti drží mnohem větší výměru pozemků
lesních než na zmíněný počet usedlostí má při-
padnouti. Bylo proto stanoveno, že rozdíl musí si
urbarialisti podle zákonného ustanovení od byv.
uher. eráru vykoupiti a příslušná trhová cena
měla býti na těchto pozemcích ve prospěch býv.
eráru knihovně zajištěna.
V dohodě té bylo zdůrazněno, že jako maxi-
mální výměra podle zákonných ustanovení má na
jednu usedlost připadnouti jen 12 jiter lesní půdy.
zatím co dohoda sama přiznává 24 jiter.
O této dohodě jednáno bylo znovu v roce
1909, poněvadž však urbarialisti opět zvýšili svo-
je požadavky, vyhradili si tehdy zástupcové byv.
lesního eráru zaujmouti k těmto požadavkům sta-
novisko do 6 měsíců. Pravděpodobně bylo toto
stanovisko negativní, poněvadž k provedení do-
hody nedošlo.
K dalšímu pokusu o dohodu došlo pak v roce
1924, při čemž za základ vzata byla dohoda z r.
1893.
Leč ani při tomto jednání, ani při dalším jed-
nání v r. 1926 nedošlo k dohodě pro stále stupňo-
vané požadavky urbarialistů.
Přes to však stankovanští urbarialisté po ce-
lou dobu ponecháni byli v užíváni ploch pro urba-
riální vydělení určených, ač všechny tyto plochy
byly a jsou v pozemkové knize vlastnickým prá-
vem zapsány na čsl. stát, který také z nich platí
daně a mimo to ještě ze svých vlastních lesů
dává urbarialistům dříví, v míře stále větší.
Jak již uvedeno, ani v urbariu, ani v žádné
jiné pozdější dohodě a ani při jednáních u soudu
v této věci uvedených nebylo nikde zmínky o ně-
jakých zvláštních vlastnických nárocích šoltýsů.
Teprve v posledních letech vynořila se otázka
Šoltýsů«, kteří, resp. jejich potomci na základě
starých listin, jejichž slovenský překlad si poří-
dili, počali uplatňovati vlastnické právo na vše-
chny nynější státní pozemky v území obce Stan-
kovany a Částečně i v obci Gombáš a počali za-
stávati názor, že oni sami jsou »zeměpány«, kte-
rým přísluší provésti vyděleni půdy urbariali-
stům, jako jejich poddaným.
V roce 1935 tito potomci šoltýsů učinili u
správy státních lesů udáni na ostatní urbarialisty,
že k jejich újmě kácejí dřiví na společném ma-
jetku.
V té době také počaly různice mezi potom-
ky šoltýsů, majících se za »zeměpány« a ostatní-
mi urbarialisty. Těmito spory a snahou obou
stran co nejvíce využitkovati společný - dosud
na čsl. stát zapsaný - majetek, byla ve zvý-
šené míře ohrožena podstata tohoto majetku de-
vastaci lesů a pozemků a proto krajský soud
v Ružomberku vypsal nové projednání celé
otázky na den 16. listopadu 1935. Leč ani při
tomto jednání k dohodě nedošlo, naopak stanko-
vanští urbarialistě opět rozšířili svoje nároky
oproti roku 1924.
Vzhledem k nebezpečí devastace lesů, urče-
ných pro urbariální úpravu, nařídil okresní úřad
v Ružomberku výměrem ze dne 25. listopadu 1935,
č. j. 16.580/35 ředitelství státních lesů a statků
v Liptovském Hrádku, aby až do provedení se-
gregace postaralo se o dozor a ochranu nad tě-
mito lesy, spadajícími pod účinnost § 22 zák. čl.
XXXI/1879.
V důsledku toho nařízení oznámila správa
státních lesů v Lubochni obecní radě obce Stan-
kovany přípisem ze dne 26. listopadu 1935, č. j.
1868/1935. že na základě svoji povinnosti, okres-
ním úřadem jí uložené, musí zakázati na zmíně-
ných plochách jakékoliv samovolné káceni dříví
a braní jiných užitků, pod sankcí hlášeni tako-
vých přestupků okresnímu úřadu.
Při tom však jmenovaná správa výslovně
uvedla, že částky, které za škody v lese způso-
bené budou zaplaceny, bude odděleně spravovati
a po provedení urbariální úpravy rozdělí je po-
měrně mezi přídělce.
Ředitelství státních lesů a statků v Lipt.
Hrádku, ve snaze přispěti co nejvíce ke konečné-
mu vyřešení otázky urbariální úpravy v obci
Stankovanech, nabídlo urbarialistům (i šoltýsům)
v roce 1936 novou dohodu, kterou jim hodlalo od-
stoupiti plochy téměř dvakrát tak veliké, než do-
hoda z r. 1893.
Poněvadž však urbarialisté (i šoltýsi) ani na
tuto nabídku nechtějí přistoupiti, nezbývá, než
ponechati provedeni urbariálni úpravy v obci
Stankovanech, v tom i vyřešení otázky šoltýsů,
soudním rozhodnutím.
Jak z uvedeného vidno, neodpovídá tedy sku-
tečnosti tvrzení interpelace, jakoby státní lesní
správa se do příslušného jednáni s urbarialisty.
resp. s potomky šoltýsů dosud nepustila, naopak
nutno konstatovati, že každý z četných pokusů
čsl. státu (správy státních lesů a statků) o zlikvi-
dování věci i za cenu ústupků, jdoucích daleko
přes meze zákonné povinnosti, ztroskotal dosud
vždy na stupňování jejich nároků.
V Praze dne 21. prosince 1936.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina, v. r.
5
750/IV.
Odpověď
ministra veřejných práci
na interpelaci poslance Antona Šaláta
o nízkých mzdách dělnictva pracujícího
v Dubové při výstavbě statni rafinerie
(tisk 603/II).
Interpelace pana posl. Šaláta ve věci dělnic-
kých mezd, vyplácených při stavbě statni rafine-
rie nafty v Dubové, byla podána dne 16. června
1936. V té době se současně ucházelo dělnictvo
tam zaměstnané, prostřednictvím svých odboro-
vých organisací, u stavební správy státní rafine-
rie nafty v Dubové a u okresního úřadu v Březně
n. Hronem o zvýšení hodinových mezd.
Na základě provedených jednáni stavební
správou se zástupci organisací a dělnictva, za
účasti okresního úřadu v Březně n. Hronem, byly
pak s platností od 1. července 1936 zvýšeny ho-
dinové mzdy dělnictva zaměstnaného při výstavbě
státní rafinerie nafty podle vzájemné dohody a
upraveny k uspokojení dělnictva a jsou toho času
v platnosti.
V Praze dne 7. ledna 1937.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek, v. r.
750/V.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Antona Šaláta
o nízkých mzdách trefových robotníků,
pracujících na úseku trati mezi Podbre-
zovou a Medzibrodom (tisk 603/III).
Mzdovým požadavkům dělnictva zaměstna-
ného v obvodu pro udržováni dráhy v Báňské
Bystřici při pracích uvedených v interpelaci vy-
šla státní správa železniční vstříc a zvýšila mu
s platností již od 26. června 1936 hodinovou mzdu
na 2.40 Kč.
V Praze dne 12. ledna 1937.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
750/VI.
Odpověď
ministra národní obrany
na Interpelaci poslance Jana Vodičky
o svévolném šikanováni vojínů 5. roty
29. pěšího pluku velitelem roty poručíkem
Šindelářem (tisk 607/X).
Tvrzení interpelace o šikanování vojínů 5.
roty pěšího pluku 29 nebylo zavedeným šetřením
potvrzeno. Zejména není správné, že zdraví vo-
jínů jest ohrožováno vojenským výcvikem. Ta-
kový postup byl by v naprostém rozporu se zá-
sadou vycvičiti a vychovati zdravé a k obraně
státu způsobilé vojíny, což jest přední snahou vo-
jenské správy.
Také vojíni 5. roty pěšího pluku 29 byli cvi-
čeni v mezích výcvikového programu a podle
předem stanoveného rozvrhu denního zaměstnání.
Při tom bylo pamatováno i na náležitý odpočinek
a zotavení mužstva. Není pravda, že následkem
namáhavých cvičení dva vojíni padli vysílením.
Ani dalši tvrzení interpelace o bezdůvodném
odnímáni vycházek mužstvu neodpovídá skuteč-
nosti. Zejména není pravda, že dne 25. července
m. r. byly jako doplňkem k provedenému cvičení
s protiplynovými maskami odňaty vycházky 76
mužům 5. roty. Takové opatření učiněno nebylo.
Pokud v jiných případech byly vycházky
skutečně odňaty, byla opatření velitele plně odů-
vodněna kázeňskými ohledy. Třeba zdůrazniti,
že vojínům, kteří byli celý týden nemocni a ne-
zúčastnili se cvičení, nemohla býti z kázeňských
důvodů povolena vycházka na sobotu a neděli.
Rovněž tvrzení interpelace, že velitel pěšího
pluku 29 vydal plukovní rozkaz, ve kterém vy-
tknul, že některé setniny neprávem konají
ranní půlhodinku a tělovýchovu v plné výzbroji,
neodpovídá skutečnosti. Takový rozkaz vydán
nebyl a ani nebylo k jeho vydáni žádné příčiny,
neboť nedodržováni platných předpisů v této
věci nebylo zjištěno.
Pokud interpelace obraci se zvláště proti po-
ručíku Sklenářovi, třeba uvésti, že jmenovaný
jest rozvážným a spravedlivým důstojníkem a vel-
mi dobrým velitelem, který při přehlídce výcviku
čety dosáhl ze všech nejlepšího výsledku. Bylo
také zjištěno, že jest u vojínů oblíben; nějaké
svévolné šikanování vojínů, o kterém interpelace
mluví, nebylo zjištěno.
Jelikož podle výsledku úředního šetření ne-
shledal jsem ve vytýkaném postupu vojenských
6
orgánů nic závadného, není příčiny k opatřením
interpelací požadovaným.
V Praze dne 4. ledna 1937.
Ministr národní obrany:
Machník, v. r.
750/VII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Klímy
o řáděni štábního kapitána 10. pěšího
pluku Šupáčka (tisk 613/IX).
Tvrzení interpelace o šikanování vojínů štáb-
ním kapitánem Štípáčkem neodpovídá skutečnosti.
Pokud jde o případ trhání ovoce vojíny, jsou
údaje interpelace neúplné a nesprávné. Ve sku-
tečnosti nebyl to vojín toliko jeden, nýbrž řada
vojínů, kteří přes několikráte opakované zákazy
trhali ovoce. Sadař, který měl ovoce zakoupeno,
sám se dostavil k veliteli útvaru, rozčileně si stě-
žoval na způsobenou škodu a žádal za potrestání
vinníků. Při tom použil o vojínech některých vý-
razů, které interpelace mylně přikládá štábnímu
kapitánovi Šupáčkovi. Je přirozené, že nezákonné
jednání bylo vojínům přísně vytknuto a že byli
potrestáni.
Ani tvrzení o nepřípustném zacházeni s vojí-
ny Rozkošným a Koláčkem (nikoliv Poláčkem) a
svob. Hladíkem v interpelaci vylíčené neodpovídá
skutečnosti. Zavedeným úředním šetřením bylo
zjištěno, že škpt. Šupáček se nedopustil žádného
násilí ani nijakých jiných trestných činů vůči jme-
novaným vojínům ani vůči svob. Hladíkovi.
Oba jmenovaní vojíni byli potrestáni pro pro-
kázané služební poklesky právem.
K charakteristice vojína Rozkošného třeba
uvésti, že byl během své vojenské služby potre-
stán celkem 8kráte a z toho jednou rozsudkem
brigádního soudu v Brně, jímž mu byla zároveň
odňata hodnost svobodníka. Šlo vesměs o závaž-
né delikty rázu služebního a ve dvou případech
i majetkového, neboť odepřel vrátiti od vojínů
vypůjčené předměty a peníze.
Jelikož zavedeným šetřením nebyla tvrzení
interpelace nikterak prokázána, není příčiny
k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 4. ledna 1937.
Ministr národní obrany:
Machnik, v. r.
750/VII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Klímy
o stravováni vojínů zkaženým salámem
a konservami v době manévrů na Moravě
(tisk 613/XII).
Tvrzení interpelace, že vojínům byl při le-
tošních manévrech na Moravě vydáván zkažený
salám, neodpovídá skutečnosti. Šlo o salám
trvanlivý, způsobilý pro delší uschování a nezá-
vadný. Bezvadná jakost salámu byla prokázána
lékařskými prohlídkami, provedenými přímo před
jeho konsumpcí. Okolnost, kterou interpelace
zvlášť vytýká, že na slupce salámu byla plíseň,
nebyla jeho jakosti nikterak na závadu. Jest
známým všeobecným zjevem, že na slupkách
trvanlivých salámů se podobná plíseň téměř vždy
objevuje, aniž by to jakkoliv salámu škodilo. Ta-
ké služební předpisy nepovažuji takový salám
za závadný.
Stejně postrádá jakékoliv podstaty tvrzení,
že několik vojínů bylo po požití salámu dodáno
pro otravu do nemocnice.
Jest pravda, že některé paštikové konservy
byly shledány závadnými. Avšak v těchto ojedi-
nělých případech byla okamžitě zjednána nápra-
va a vojínům byly náhradou vydány jiné bezvad-
né poživatiny, jako marmeláda nebo čokoláda,
takže ani tu vojíni neutrpěli žádné újmy na
zdraví. Pro příště bylo učiněno opatření, aby po-
dobné konservy nebyly již pro závěrečná cvičení
zajišťovány, nýbrž aby byly nahrazeny jinými
potravinami.
Chléb podávaný vojínům nebyl ztuchlý. Byl
toliko následkem delší a obtížné dopravy z části
deformován nebo nalomen a některé bochníky
vykazovaly zákal (brousek). Přestože šlo o zá-
vady méně významné, které nečinily chléb nepo-
živatelný, byly příslušným činitelům vytknuty.
Stejně tak se stalo, pokud bylo zjištěno, že ně-
která zrnka hrachu a čočky byla nedostatečně
uvařena.
Nebylo zjištěno a ani nebyla přednesena
žádná stížnost z řad mužstva, že důstojníci od-
povídali na stížnost mužstva vyhrůžkami.
V Praze dne 4. ledna 1937.
Ministr národní obrany:
Machnik, v. r.
7
750/IX.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Suroviaka
ve věci předepsaných náhrad přeplatků
vyrovnávajících přídavků železničních
zaměstnanců (tisk 613 XIII).
Ministerstvo Železnic podrobilo interlepovaný
postup ředitelství státních drah zevrubné úvaze.
Poněvadž jde o věc, která se svou povahou do-
týká i platových poměrů zaměstnanců jiných re-
sortů, vyřeší spornou otázku v dohodě s minister-
stvem financí. Bude-li zjištěno, že v konkrétních
případech předpis náhrady nemá podkladu v plat-
ných předpisech, ministerstvo železnic zařídí, aby
sražené částky byly zaměstnancům vráceny.
Další prováděni srážek z titulu, o nějž jde.
bylo již prozatím zastaveno .
V Praze dne 18. ledna 1937.
Ministr železnic:
Bechyně, v. r.
750/X.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci posl. Štefana Haščika
vo věci neprijímania Slovákov-učňov do
Zbrojovky v Brne (tisk 655/III).
Podle platných směrnic pro příjímání učňů
to učňovské školy Čs. Zbrojovky a. s. v Brně
se vyžadaje, aby uchadzeči kromě splnění ostat-
ních stanovených podmínek co do stáří, Školské-
ho vzděláni, úspěšného vykonáni psychotechni-
cké zkoušky a příznivého výsledku lékařské pro-
hlídky předložili Odůvodněné a doloženě žádosti
nejpozději do 30. Vt. běžného roku.
Žadatelé, o kterých se interpelace zmiňuje,
nepodali žádosti přímo, nýbrž prostřednictvím
pana poslance Haščíka, který je zaslal ředitelství
Zbrojovky dopisem ze dne 3. VIII. 1936, doru-
čeným dne 10. VIII 1936, tudíž téměř o jeden
a půl měsíce později po uplynutí stanovené
lhůty.
V této době však nejen vzhledem k tomu,
že nebyla dodržena stanovena lhůta, nýbrž 1 a
věcných důvodů nemohly žádosti již býti meri-
torně projednány, poněvadž mezitím celý stano-
vený počet učňů, který nebylo možno překročiti,
byl již přijat a učňové byli o svém přijeti spra-
veni.
Z vylíčeného skutečného stavu je zřejmo, že
postrádá jakékoliv podstaty tvrzení interpelace,
že žadatelé vyhověli stanoveným podmínkám a
že k jejich přijetí nedošlo toliko z domnělé za-
ujatosti vůči slovenskému živlu. Že toto stano-
visko neodpovídá skutečnosti, svědči mimo Jiné
také ta okolnost, že v podnicích Čs. Zbrojovky
v Brně, Bratislavě a v Povážské Bystrici jest
nyní zaměstnáno celkem 3.386 slovenských dělní-
ků, 67 slovenských úředníků a 47 slovenských
učňů. Úředníků bylo v roce 1936 ještě o 9 ví-
ce, ale 6 z nich dobrovolně vystoupilo a 3 na-
stoupili vojenskou presenční službu.
Stejně bezdůvodné a zcela liché jsou i dal-
ší výtky činěné vojenským orgánům, že soustav-
ně poškozují Slováky ve všech odvětvích vo-
jenské správy. Pravý opak toho se děje: při při-
jímání do škol, kursů, do akademie, do válečné
školy atd. dává se přednost Slovákům; dosud
pro nedostatek uchazečů bylo leckde poměrně
málo Slováků a proto jsem právě nařídil postup
uvedený v jejich prospěch.
Jest-li přes tuto mou pevnou vůli by se snad
vyskytly nějaké případy křivdy, nechť jsou mně
laskavě sděleny. Zjednám nápravu at jde o ko-
hokoli (Čechy, Slováky nebo jiné příslušníky).
Odmítám rozhodně domněnku jako by někdo
(kdokoli) v armádě nebo při styku s armádou
trpěl proto, že je Slovák. Podobné jednání bych
pokládal za protistátní.
V Praze dne 5. ledna 1937.
Ministr národní obrany:
Machník, v. r.
750/XI.
Odpověď
ministra Školství a národní osvěty
na interpelaci posl. A. Šaláta
o podivné podmínce pro povolení jedno-
ročního učebného kursu při státní měš-
ťanské škole ve Zvolenské Slatině (tisk
683/X).
Zřízeni jednoročního učebního kursu při stát-
ní mesiánské škole ve Zvolenské Slatině bylo po-