Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 4. zasedání.
691.
Interpelace:
I. posl. Borkaňuka min. financí, že se od rolníků na Podkarpatské Rusi vybírají daně z jed-
lých olejů,
II. posl. Borkaňuka min. financí o zastavení exekucí a vyrovnání daňových nedoplatků u pra-
cujícího obyvatelstva na Podkarpatské Rusi,
III. posl. Borkaňuka a Fuščiče min. školství a národní osvěty o otevření "ruské" školy v obci
Berecká Rostoka na Podkarpatské Rusi,
IV. posl. Dubického min. sociální péče o úpravě jazykových otázek v nemocenských pojišťovnách,
V. posl. Neumeistra, Polacha a Kopasze min. vn itra o vyřazování okresů ze státní stravovací akce,
VI. posl. Birkeho min. pro zahraniční věci o tajných informacích o sudetskoněmecké straně poskyt-
nutých zahraničním žurnalistům,
VII. posl. dr Domina min. školství a nár. osvěty o projektovaném přemostění Divadelní ulice mezi
Národním divadlem a zamýšlenou novostavbou jeho administrativní a skladištní budovy,
VIII. posl. dr štůly min. železnic o stavbě dráhy Humpolec-Hořepník-Pacov,
IX. posl. Jana Sedláčka min. vnitra a školství a nár. osvěty, že řada vysokoškolských studentů,
dosavadních chovanců Kounicových kolejí v Brně, nebyla ve školním roce 1936/37 přijata do
těchto kolejí, o porušování odkazu hr. Václava Kounice a o podezřelých rejdech některých
studentů,
X. posl. dr. Sokola min. financů o nepoměrné vysokej sadzbe potraivnej dané na čiare,
XI. posl. Jana Sedláčka min. financí o rozdílném postupu berní správy ve Šternberků proti českým
a německým poplatníkům,
XII. posl. Jana Sedláčka a dr. Domina min. školství a nár. osvěty a min. financí o valorisaci pře-
stupového přídavku pro učitelstvo měšťanských škol,
XIII. posl. Jana Sedláčka min. školství a nár. osvěty o šetrném a účelném předpisování školských
potřeb a zbytečném střídání a měnění učebnic,
XIV. posl. Pika min. vnitra, věř. zdravotnictví a těl. výchovy, zemědělství a financí o jednání
úředních orgánů veterinářských v Plzni.
691/1 (překlad).
Interpelace
poslance O. Borkaňuka
ministrovi financí,
že se od rolníků na Podkarpatské Rusi vy-
bírají daně z jedlých olejů.
V letech hospodářské krise rolníci na Podkar-
patské Rusi tak zchudli, že velká jejich část hla-
doví v pravém slova smyslu. Pro převážnou většinu
selského obyvatelstva v této zemi jsou takové vý-
robky jako slanina, sádlo, máslo, kokosy, mar-
garin, skoro po celý rok nedostupné. Jediným
tukem pro ně je olej, který lisuji z vlastních
slunečnicových a konopných" semen. Tento olej
jest jediný "přepych" našeho chudého sedláka.
Letošního podzimu berní úřady uložily daně i na.
tento "přepych" našich rolníků. Od chudých rol-
níků, kteří lisují olej pro vlastní potřebu, vyžadují
ve nílýnech po 70 h daně za 1 l oleje. Berní úřady
tím silně poškozují a pobuřují* nejchudší vrstvy
selského obyvatelstva. Kromě toho byla tato daň
uložena rolníkům nespravedlivě, neboť rolníci jsou
dokonce osvobozeni od daně z vína, když vyrobí
do 200 l ročně.
2
Tážeme se pana ministra financí:
1. Ví pan ministr, že se vybírá výše zmíněná
daň od rolníků, kteří vyrábějí olej k vlastní
spotřebě?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření,
aby rolníci, kteří lisují ročně do 150 I oleje, byli
osvobozeni od daně z umělých tuků, a aby tato
daň byla odstupňována a zvýšena u těch, kdož mají
přes 50 ha půdy a vyrábějí tento olej ve značném
množství?
V Praze dne 2. listopadu 1936.
Borkaňuk,
Krosnář, dr. Clementis, Fuščič, Procházka,
Schmidke, Beuer, B. Köhler, Dolling, Šverma,
Schenk, Vodička, Kosik, Śliwka, Nepomucký,
Machačová, Kopřiva, Synek, široký, Slánský,
Hodinová-Spurná.
691/II (překlad).
Interpelace
poslance O. Borkaňuka
ministrovi financí
o zastaveni exekucí a vyrovnání daňových
nedoplatků u pracujícího obyvatelstva na
Podkarpatské Rusi.
Za léta hospodářské krise pracující obyvatelstvo
Podkarpatské Rusi velmi zchudlo, na Verchovině
již sedm let nepřetržitě panuje hlad. V tomto roce
větší část sklizně shnila na poli pro dlouho trvající
deště, což ještě zhoršilo hospodářský stav rolníků.
Avšak berní úřady při vybírání daní neberou na
to zřetel. Ani nevolají pracujících do úřadů, aby
se s nimi lidsky vyrovnaly podle nařízení minister-
stva financí č. 9522/36. Místo toho byly obce za-
plaveny exekutory, kteří svým hrubým postupem
pobuřují celé pracující obyvatelstvo. Zde uvedeme
několik případů takové exekuční prakse:
Dne 26. října 1936 o 6. hodině ranní přišli k Va-
ailu Kamen jasoví v obci Pasece (Svalayský okres)
tři exekutoři a vymáhali na něm, aby jim zaplatil
nějakou dlužnou daň. Kamenjaš vzal 420 Kč a řekl
exekutorům, že je nezná a proto žádá, aby se
s ním odebrali k starostovi, kde jim daň zaplatí.
Avšak exekutoři šli do chléva a chtěli vyvésti
krávu, která patřila dceři Kamenjašpvě. Kamenjaš
rukou zachytil krávu a nedával ji odvésti. Tu
exekutor Štěpán Ivančo vytáhl revolver, namířil
jej na čelo Kamen jase a vzkřikl: střelím! Vasil
Kamenjaš má 12ticlěnnou rodinu a sám je invalidou
bez pravé ruky. Kamenjaše přepadli ještě dva
exekutoři (Kovtun a ještě jeden, jehož jméno není
zjištěno) a začali ho bíti. Když jeho žena a dvě
malé děti přiběhly ho brániti, exekutoři nabili
i ženě i dětem...
V téže obci občan Michal Ulinec má šestičlennou
rodinu a pouze jednu krávu. Exekutoři na cestě
zastavili jeho chlapce, který hnal krávu na pastvu,
chlapci nabili a krávu vzali za 75 Kč dlužné daň?..
U starého občana Jurka Kampe za daňový dluh
vzali husy, tři selata a násilím mu vyrvali z kapsy
peníze, 60 Kč, a při tom starého občana povalili
na zem do bláta...
Dne 31. X. 1936 exekutor Štěpán Ivančo přišel
do obce Hankovice a při provádění exekuce po-
střelil 12 letého chlapce. Tento exekutor přišel
k Vasihi Fenincovi. který má sedm dětí, dvě
jitra půdy, malý baráček a jednu krávu, která
poskytuje dětem mléko. Když exekutor přišel,
Feninc nebyl doma. Exekutor prohlédl Fenincovo
hospodářství a nic nenašel, co by mohl zabaviti
na daně. Pak právě přišel 12 lety syn Fenincův,
Ivanko, a přihnal krávu z pastvy. Exekutor se
vrátil, chytil krávu za rohy a chtěl ji odvésti.
Tu začaly Fenincovy děti křičeti a malý Ivanko
chytil exekutora za ruku a chtěl jej odtrhnouti
od krávy. V tom Ivančo vytáhl revolver a malému
Ivánkovi prostřelil ruku. Malého chlapce odvezli
do Mukačeva do nemocnice.
Takových případů možno uvésti velmi mnoho,
což dokazuje, že v berních úřadech Podkarpatské
Rusi jsou také i reakční živly, které hledí vyvo-
lávati nespokojenost pracujícího obyvatelstva, aby
agenti zahraničního fašismu a vnitřní reakce mohli
zvětšiti svůj vliv. Z obcí nám oznamují, že exe-
kutor Ivančo je horlivým agitátorem Fencika.
I mnozí jiní exekutoři otevřeně agitují pro "Ná-
rodní Sjednocení", pro Hitlera, Horthyho nebo
Mussoliniho.
My podepsaní se ptáme:
1. Chce-li pan ministr svrchu uvedené případy
dáti vyšetřiti a vinníky potrestati?
2. Chce-li pan ministr zaříditi, aby berní úřady
byly zbaveny fašistických a reakčních živlů a aby
na jejich místo byla přijata pokroková inteligence,
především domácí, která by pracovala ve prospěch
pracujícího lidu a republiky ?
3. Chce-li pan ministr zaříditi, aby exekuce
u pracujícího obyvatelstva Podkarpatské Rusi byly
zastaveny a aby se prováděly exekuce u velkých
boháčů, milionářů?
4. Chce-li pan ministr zaříditi, aby se při pro-
vádění nařízení ministerstva financí č. 9522/36
bral zvláštní zřetel na těžký stav pracujícího
obyvatelstva Podkarpatské Rusi?
V P r a z e dne 11. listopadu 1936.
Borkaňuk,
Zápotocký, Synek, Hodinová-Spurná, Fuščič, Pro-
cházka, Dolling, B. Köhler, Schmidke, Beuer,
Stinka, Kosik, Vodička, Krosnář, dr. Jar. Dolanský,
Klíma, Appelt, Schenk, Machačová, široký,
Kopřiva.
691/III (překlad).
Interpelace
posl. Ol. Borkaňuka a V. Fušciče
ministru školství a národní osvěty
3
o otevření "ruské" školy v obci Berecká
Rostoka na Podkarpatské Rusi.
V obci Berecká Rostoka asi 60 dětí povinných
školou do ni nedochází prostě proto, že pro
"ruskou" národní školu školní referát nechce
najmouti budovu. V této obci je česká škola, do
které kromě 30 židovských dětí nechodí ani jedno
české dítě, a pro 60 ukrajinských dětí odpovědné
úřady nechtějí otevříti školu. Obecní zastupitelstvo
obce Berecká Rostoka žádalo příslušné úřady, aby
dovolily vyučovati v české škole na dvě směny:
dopoledne "rusky", odpoledne česky. Ale tato
žádost byla zamítnuta. Příslušné úřady úmyslně
nechtějí otevříti "ruskou" školu v obci Berecká
Rostoka s tím úmyslem, aby zahnaly 60 ukrajin-
ských dětí do české školy. Pro toto svědčí i ta
fakta, že v české škole i topení i školníka platí
školní referát, avšak v "ruské" škole musí je
platiti obec. Děti se lákají do české školy i tím,
že jim tam poskytují různé dárky, jako sešity,
tužky a také jídlo, oděv atd. V tomto postupu
školních úřadů ukrajinské obyvatelstvo spatřuje
rozšířené počešťování svých dětí a je tím velmi
pobouřeno.
My podepsaní tážeme se pana ministra:
1. Chce - li pan ministr dáti vyšetřiti svrchu
uvedený případ a chce - li učiniti opatření, aby
60 ukrajinských děti v Berecké Rostoce nezahá-
lelo bez vyučování a aby co nejdříve byla pro ně
otevřena škola s mateřskou vyučovací řečí?
2. Chce - li pan ministr zaříditi, aby podobné pří-
pady se neopakovaly a aby bylo zapovězeno pro-
váděti počešťování nečeského obyvatelstva na Pod-
karpatsku, a to jakýmkoliv způsobem?
V Praze dne 9. listopadu 1936.
Borkaňuk, Fuščič,
Nepomucký, Procházka, Schmidke, Dölling, B.
Köhler, Vodička, Beuer, Kosik, Hodinová - Spurná,
Klíma, Krosnář, Schenk, Kliment, Śliwka, Široký,
Machačová, Kopřiva, Šverma, Appelt.
691/IV.
Interpelace
poslance Jana Dubického
ministru sociální péče
o úpravě jazykových otázek v nemocen-
ských pojišťovnách.
V poslední době se množí oprávněné stížnosti
na nemocenské pojišťovny v krajích národnostně
smíšených, že nerespektují náležitě státního ja-
zyka. Podání stran, učiněná ve státním jazyce,
vyřizují se výlučně v jazyce německém. Státním
a jiným veřejným úřadům a korporacím dopisují
pouze německy. Některé nemocenské pojišťovny
nemají dokonce ani označení pojišťoven ve státním
jazyce, nýbrž jedině v jazyce německém (na př.
okresní nemocenské pojišťovny Broumov, Varns-
dorf, Teplá, zemědělská nemocenská pojišťovna
Cheb, včetně expositur, společenstevní nemocenská
pojišťovna Georgswalde a nemocenská pojišťovna
pomocníků grémia obchodníků v Chebu atd. ).
Orientační nápisy uvnitř budov jsou ve většině
německých pojišťoven pouze v jazyce německém.
Lékaři těchto pojišťoven neovládají státního ja-
zyka, takže češti pojištěnci se nemohou s ošetřu-
jícími lékaři dorozuměti, čímž může býti mnohdy
vážně ohroženo jejich zdraví.
Zatím co dříve tyto výjevy byly ojedinělé, jsou
dnes v německých nemocenských pojišťovnách
denním zjevem. Jest to důsledek organisované
akce, jíž v popředí stojí "Vereinigung deutscher
Krankenversicherungsanstalten" se sídlem v Kar-
lových Varech a s úřadovnou v Praze, svaz, v němž
je sdružena většina německých nemocenských po-
jišťoven. Tento svaz využívá mezery zákonných
opatření a dává instrukce sdruženým nemocen-
ským pojišťovnám, jak si mají vykládati platné
jazykové předpisy ve prospěch výlučného němec-
kého úřadování. Tato akce jde tak daleko, že
v některých nemocenských pojišťovnách s jed-
nacím jazykem německým se zakazuje úředníkům
české národnosti v místnostech pojišťovny během
úředních hodin mluviti ve státním jazyce a pojiš-
ťovny se vybízejí, aby se svým dozorčím úřadem,
t. j. Ústřední sociální pojišťovnou korespondovaly
výlučně v jazyce německém. O tom svědčí na pří-
klad oběžník vydaný úředníkům okresní nemocen-
skou pojišťovnou v České Lípě ze dne 8. X. 1935,
který zvláště pokud jde o úřední styk s úředníky
pojišťovny a dopisování státním a veřejným
úřadům praví v českém překladu toto:
"Podle usnesení představenstva okresní nemo-
censké pojišťovny ve schůzi dne 27. května 1926,
úřední jazyk jest německý. Styk uvnitř ústavu
a se zaměstnanci, dále podání úřadům dějí se
tedy německy. Výjimka platí jen pro úřady, pro
které jsou jiná zákonná ustanovení o jazykové
úpravě podání. "
Úředníci německých nemocenských pojišťoven
neznají vůbec, anebo jen v míře velmi nedosta-
tečné státního jazyka. Zvláště je tomu tak u úřed-
níků vedoucích, takže čeští zaměstnavatelé a po-
jištěnci se nedorozumí s nemocenskou pojišťovnou
vůbec česky, anebo musí své záležitosti vyřizovati
se subalterními úředníky.
Někteří úředníci a členové správních orgánů
jsou dokonce orientováni protistátně. O tom svědčí
několik zatčení a odsouzení ze řad těchto úřed-
níků a členů správních orgánů za protistátní čin-
nost. Akce významu státního a veřejného pojiš-
ťovny sabotuji. Pojišťovny jsou vyzývány, aby.
podle možnosti kupovaly své potřeby, zvláště léky
a léčebná zařízení v Německu. Pěstují se osten-
tativní styky se sousední říší německou. Lékaři
těchto pojišťoven používají aut značek jen cizo-
zemských a ve svých ordinacích mají vyloženy
většinou časopisy říšskoněmecké.
O tom přináší konkrétní důkazy řada článků,
uveřejněných v poslední době v denních listech a
v některých odborných listech hraničářských
i v časopisech zaměstnanců sociálně-pojišťovacích
ústavů, bez rozdílu politického přesvědčení.
Stav tento je možný jen proto, že je nedostatek
právních předpisů, které by podrobně upravovaly
4
užívání jazyka v nemocenských pojišťovnách, takže
nestaří ani dobrá vůle Ústřední sociální pojišťovny,
dozorčího to úřadu nad nemocenskými pojišťov-
nami, neboť tato nemá pro svá opatření, týkající
se úpravy jazykových otázek v nemocenských po-
jišťovnách, dostatečné opory v příslušných zá-
konech a nařízeních.
Nedostatek jazykových předpisů spočívá v tom.
že na nemocenské pojišťovny nelze použíti jazy-
kového nařízení ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z.
a n., neboť toto nařízení neplatí pro obor minister-
stva sociální péče. Pramenem jazykového práva
v nemocenských pojišťovnách je tudíž jedině ja-
zykový zákon ze dne 29. února 1920, vyhlášený
6. března 1920 pod č. 122 Sb. z. a n., který však
jest zákonem pouze rámcovým a stanoví jedině
meze jazykových práv, jak pro jazyk státní, tak
pro jazyky národnostních menšin v našem státě.
Zevrubnější provedení zákona pak je pro úřady
samosprávné, zastupitelské sbory a veřejné kor-
porace - za které jest podle jazykového zákona
považovati i nemocenské pojišťovny - ponecháno
stanoviti v § 8 jaz. žák. nařízení státní moci vý-
konné v duchu tohoto zákona. To se však, jak
shora již bylo uvedeno, pro obor ministerstva
sociální péče dosud nestalo.
Tento stav nelze již dále snášeti. Nemocenské
pojišťovny jsou veřejnoprávní korporace, které
sou Slánky naší veřejné státní správy, neboť jest
jim svěřeno provádění zákona o pojištění zaměst-
nanců proti nemoci, invaliditě a stáří. Výměry
nemocenských pojišťoven o pojistné povinnosti a
pojistných dávkách jsou výměry správní, proti
nimž jde odvolání ke státním úřadům a k Nei-
vyššímu správnímu soudu. Úřednici nemocenských
pojišťoven mají ve své úřední činnosti povinnosti
úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním,
požívají však také ochrany jako úředníci veřejní
(§ 68, odst. 2 žák, č. 221/24 ve znění vyhlážky
min. soč. péče č. 189/34 Sb. z. a n. ).
Jestliže pro většinu státních úřadů správních
platí dnes jazykové nařízení č. 17/26 Sb. z. a n,
není důvodu, proč by toto nařízení v 18. roce trvání
republiky nemělo platiti i na nemocenské pojiš-
ťovny. Úředníci nemocenských pojišťoven měli za
18 let zajisté dostatek času, osvojiti si v náležité
míře státní jazyk. Nestalo-li se tak, nutno míti
za to, že o službu ve veřejné naší správě a veřej-
ných korporacích nestojí a bylo by je nahraditi
jinými. Jmenovitě by vedoucí úředníci nemocen-
ských pojišťoven, jmenováni ústřední sociální po-
jišťovnou podle § 69 poj. žák. měli vesměs ovlá-
dati státní jazyk, jak to pro úředníky státní před-
pisuje či. 60 ví. nař. 17/26 Sb. z. a n. Při tom by
bylo třeba dbáti, aby v každé nemocenské pojiš-
ťovně byl mezi úředníky, jmenovanými podle § 60
žák. č. 221/24 ve znění vyhlášky min. soč péče
č. 189/34 aspoň také jeden úředník národnosti
československé.
Nelze již déle snášeti stav, aby nemocenské po-
jišťovny s jednacím jazykem německým dopiso-
valy německy státním a veřejným úřadům, mají-
cím sídlo v místech, kde neobývá ani 20% pří-
slušníků německé národnosti a aby tyto pojišťovny
nebylo možno příměti k tomu, aby dopisovaly
státním a veřejným úřadům v jazyce státním. Tím
trpí především zájem pojištěnců, kteří nemohou
čekati na vyřízení svých záležitostí, týkajících se
jejich léčení, až jak dopadne jazykový spor, vyvo-
laný úmyslně nemocenskými pojišťovnami s jed-
nací řečí německou. Naproti tomu jest právní stav
věci dnes takový, že na př. podle nálezu Nejvyš-
šího správního soudu ze dne 17. III. 1936, č.
11. 790/36, Boh. 12. 334, nejsou nemocenské pojiš-
ťovny oprávněny ani stanoviti si úřední řeč, dokud
rení otázka rozhodnuta státní výkonnou mocí
podle § 8 jazyk, žák., takže užíváni německého
jazyka se děje v pojišťovnách vlastně dnes pouze
via facti.
Toto všecko vede k chaosu, vyvolává rostoucí
nespokojenost českého obyvatelstva v národnostně
smíšených krajích a zatěžuje značně nadřízené
úřady a Nejvyšší správní soud opakovanými
stížnostmi.
Se zřetelem ke shora uvedenému táží se inter-
pelanti pana ministra sociální péče:
1. Zná pan ministr sociální péče shora vylíčený
stav, panující v nemocenských pojišťovnách v ná-
rodnostně smíšeném území?
2. Jest pan ministr sociální péče ochoten sjed-
nati ve věci nápravu, zvláště podati vládě návrh,
aby jazykové nařízení č. 17/20 Sb. z. a n. se vzta-
hovalo také na nemocenská pojišťovny a ostatní
sociálně-pojišťovací ústavy ?
3. Jest pan ministr sociální péče ochoten
a) postarati se do té doby než jazykové nařízení
č. 17/26 Sb. z. a n. bude vztaženo i na nemocenské
pojišťovny, aby úředníci nemocenských pojišťoven
si osvojili znalost státního jazyka podle analogie
čl. 60 jazyk. nař. 17/26 platného pro úředníky
státní a aby vedoucími úředníky nemocenských
pojišťoven nebyli podle § 69 poj. žák. nadále již
jmenováni, kdož neovládají státní jazyk?
b) rozhodnouti s urychlením o odvolání okres-
ních nemocenských pojišťoven v Broumově a
Varnsdorfe proti nařízení Ústřední sociální po-
jišťovny, aby označily své budovy také v jazyce
státním?
4. Jest pan ministr sociální péče ochoten
a) postarati se, aby mezi úředníky, jmenova-
nými podle § 69 poj. žák., jakož i ostatními za-
městnanci nemocenských pojišťoven bylo spraved-
livé národnostní zastoupení a to nejen co do počtu,
ale i co do významu a odpovědnosti funkce?
b) učiniti taková opatření, aby se čeští pojiš-
těnci mohli dorozuměti s ošetřujícími lékaři ve
svém jazyce?
c) aby také zákon ze dne 12. VII. 1933, č. 147
Sb. z. a n. o stíhání protistátní činnosti státních
zaměstnanců a některých jiných osob se vztahoval
na zaměstnance nemocenských pojišťoven a všech
sociálně-pojišťovacích ústavů ?
V Praze dne 28. listopadu 1936.
Dubický,
dr. inž, Tumlířová, Venci, Mašata, Hrubý, Coufal,
Bistřický, Děvečka, Vančo, Topoli, židovský,
Dvořák, Martinásek, Lichner, Zajíc, Kočandrle,
Tělísek, čuřík, Pozdilek, Haupt, Mrskošová,
Rechcígl.
5
691/V.
Interpelace
poslanců Františka Neumeistra, Jakuba
Polacha a Jozefa Kopasze
ministru vnitra
o vyřazování okresů ze státní stravovací
akce.
Zemský úřad pro zemi Českou vyřazuje při
provádění stravovací akce jednotlivé okresy ze
státní stravovací akce a navrhuje ministerstvu
sociální péče a vládě republiky, aby jednotlivým
okresům stravovací lístky přidělovány nebyly.
Pravidelně děje se to v tom smyslu, že některé
okresy prohlášeny jsou za zemědělské a přiděl
stravovacích lístků se pro ten okres neposkytne
nebo nenavrhne. Nebere se naprosto zřetel na
počet skutečně nezaměstnaných dělníků v okrese,
stejně jako se nebere zřetel na skutečnosti, ze tito
nezaměstnaní trpí přímo strašlivou nouzí. Již loň-
ského a letošního roku v zimních měsících téměř
systematicky navrhoval zemský úřad vyloučení
okresů Týn n. Vlt. a Sedlčany. Jedná se v obou
případech o okresy, v nichž bydlí opravdu lidé
nejchudší. Nejedná se o okresy zemědělské, pří-
kladně na Sedlčansku je dosti značný průmysl ka-
menický i jiný. V okresích je dosti značný počet
nezaměstnaných a jedná se dle zjištění opravdu
o lidi nejchudší. V době konjunktury nevykazovaly
tyto okresy nikdy nezaměstnaných, poněvadž
všichni, kdož odkázáni byli na výdělek, zaměst-
nání získali. Následkem všeobecné krise přišli
o svoje zaměstnání.
Není důvodů pro tento nesprávný postup zem-
ského úřadu; směrnice vydané vládou republiky
nepředepisují takovýto postup, ba nedávají ani
práva, aby zemský úřad tak samovolně rozhodo-
val o osudu nezaměstnaných dělníků v těchto
okresích. Upozorňujeme pana ministra vnitra na
tento nesprávný postup a dotazujeme se, je-li pan
ministr vnitra ochoten uvedený postup zemského
úřadu přezkoumati a naříditi, aby zemský úřad
nenavrhoval vyloučeni okresů, v nichž prokaza-
telně jsou nezaměstnaní dělnici?
V Praze dne 1. prosince 1936.
Neumeister, Polach, Kopasz,
Vaverka, Bečko, Srba, Klein, A. Langer, Jar.
Kučera, Hladký, F. Kučera, Révay, Stivín, Lauš-
man, Benda, Frant. Němec, R. Chalupa, Pik,
Schulcz, dr Kugel, Jurnečková-Vorlová, Brožík,
Ešner, Tymeš, Dlouhý.
691/VI (překlad).
Interpelace
poslance H. H. Birkeho
ministrovi pro zahraniční věci
o tajných informacích o sudetskoněmecké
straně poskytnutých zahraničním žurna-
listům.
Známý italský publicista G. Solari uveřejnil
v italském časopise "Gerarchia" podrobnou
zprávu, ve které se zabývá nápadně objektivním
způsobem sudetskoněmeckou stranou a vykládá
o nutnosti rozřešiti německočeský problém.
V tomto článku sděluje Solari, že cizí žurnalisté
v Praze obdrželi "vysvětlení" o vzniku sudetsko-
německé strany.
Ježto nežijeme v dobách tajné diplomacie, ale
v moderním demokratickém státě, jsme velmi udi-
veni, že oficielní vládní místa poskytují cizím žur-
nalistům tajné informace o největší straně ve
státě, aniž o tom informovala veřejné mínění
uvnitř státu. O druhu této informace budeme si
teprve tehdy moci učiniti představu, až poznáme
její obsah.
Tážeme se tudíž pana ministra pro zahraniční
věci:
1. Je pravda, že vláda informovala cizí žurna-
listy o sudetskoněmecké straně?
2. Jaký je obsah těchto informací?
3. Je pan ministr ochoten zaujmouti k těmto
otázkám stanovisko ve svém příštím projevu?
V Praze dne 23. listopadu 1936.
Birke,
dr. Köllner, dr. Eichholz, Gruber, May, dr. Hodina,
Hirte, Stangl, Kundt, Obrlik, Jäkel, inž. Künzel,
inž. Karmasin, Axmann, Illing, inž. Peschka, dr.
Zippelius, dr. Rosche, Sandner, Wollner, Franz
Němec.
691/VII.
Interpelace
poslance dra Karla Domina
ministru školství a národní osvěty
o projektovaném přemostění Divadelní
ulice mezi Národním divadlem a zamýšle-
nou novostavbou jeho administrativní a
skladištní budovy.
Podle úředního projektu Zemského úřadu, uve-
řejněného ve Zprávách veřejné služby technické
(ročn. XVIII. č. 16 ze dne 20. května 1936) inž.
Jindřichem Hüttlem a inž. arch. Vlad. Wallen-
feldem, má býti nová doplňovací budova Národ-
ního divadla v Divadelní ulici spojena s Národním
divadlem moderním přemostěním.
Je všeobecně známo, že Národní divadlo ne-
zbytně potřebuje rozšíření. Přístavba anebo adap-
6
tace vlastní budovy je nemyslitelná, poněvadž by
tím krásný architektonický celek této skvělé Zít-
kovy stavby byl hrubě znesvářen. Projektovaná
doplňovací budova administrativní a skladištní
v Divadelní ulici jest zajisté za daných okolností
nejúčelnější výpomocí. Spojení obou budov mo-
derním zaskleným mostem na vodorovném hlad-
kém betonovém nosníku, nasazujícím se na konci
loggie na zadní trakt, jak je navrženo v citova-
ném projektu, doplněném půdorysy, řezy i pohle-
dem z Národní třídy, by však hrubě porušovalo a
poškozovalo Zítkovu budovu.
Proti tomuto projektu proto rozhodně protestu-
jeme a uvádíme tyto námitky technické, este-
tické i národní:
I. Námitky technické.
Moderní přemostění uvádějí projektanti jako je-
diné možné technické řešení. Sami však zazna-
menávají, že tomuto řešení předcházelo alterna-
tivní řešeni tunelem pod ulicí, jež však "nebylo
uskutečnitelné pro technické obtíže (městská ka-
nalisační, vodovodní, elektrická a plynová potrubí,
spodní vody, nedostatečná výška) a pro závady
provozování. " Tyto obtíže nejsou však podle
dobrého zdání jiných odborníků nepřekonatelné,
i když doznáváme, že podzemní tunel bude ná-
kladnější než zasklený most nad úzkou Divadelní
ulicí. Tato okolnost nesmí však rozhodovati u Ná-
rodního divadla, jehož osobitý, architektonicky
uzavřený celek nesmí býti rouhavě poškozen z dů-
vodů úsporných. Podotýkáme, že všechna uvedená
potrubí lze přeložiti a jejich směry změniti jak
v rovinách horizontálních, tak i vertikálních. Proti
spodní vodě známe dnes mnohé osvědčené vodo-
těsné prostředky, nepropouštějící vodu, i když
prýští pod značným tlakem. Uvádí-li se jako další
překážka nedostatečná výška, je to jen lichá ná-
mitka. Moderní stavitelství dovede prováděti zá-
klady novostaveb mnohem hlouběji než jsou zá-
klady starších sousedních budov. Ostatně základy
Národního divadla jsou v hloubce asi 5'25 m pod
Divadelní ulicí a právě v místech propadliště je
proti spodní vodě betonová deska tloušťky asi
86 cm. Zbývá tudíž nad touto deskou k úrovni Di-
vadelní ulice výška asi 4'50 m, kdežto minimální
výška pro přípravu kulis a dekorací v novém
přemostění je podle projektu pouze 400 m. Kde
je tu tedy nedostatek výšky? Podzemním průcho-
dem nevzniknou také závady provozování, bude-li
příslušný projekt vypracován duchaplně a nále-
žitě promyšlenou úpravou v jevištní části uvnitř
budovy Národního divadla.
Mánie tudíž za to, že námitky proti spojova-
címu tunelu pod ulicí neobstojí proti objektivní
kritice. Zdá se, že byly konstruovány jednostranně,
což je zajisté i přirozeným důsledkem toho, že
nebyla vypsána veřejná soutěž, třebas šlo o věc
nadmíru důležitou, choulostivou a odpovědnou. Ve-
řejná soutěž přinesla by jistě hojně cenných ře-
šení a nebyla by ulpěla na domněle jediné mož-
nosti, jak to činí úřední projekt. Tvrzeni, že spo-
jení Národního divadla s projektovanou novostav-
bou je možné výhradně přemostěním, je při tech-
nických vymoženostech přítomné doby velmi od-
vážné. Nepopíráme, že je to řešení nejlacinější,
ale zhoubné pro krásu této monumentální budovy.
II. Námitky estetické.
Není tomu dávno, co se veřejně poukazovalo,
že by spojovací "most" mezi pražským Obecním
domem a Prašnou branou měl býti zbořen, pro-
tože neodpovídá slohu této brány a je k ní ná-
silně přilepen. A nyní se má v Divadelní ulici vy-
budovati něco obdobného, ba lze říci, mnohem hor-
šího, neboť je-li zmodernisovaná renaissance Obec-
ního domu slohově hodně daleko od gotiky Prašné
brány, je klasická renaissance Národního divadla
mnohem dále od nejmodernějších hranolovitých
tvarů ze železobetonu a skla. Namítne se snad,
že tu jde o ulici postranní, ale tato námitka je ni-
cotná, neboť místo, kde má býti provedeno pře-
mostění Divadelní ulice, je, velmi dobře viditelno
nejen z Tylova náměstí, nýbrž hlavně také z hustě
frekventované Národní třídy, kde nádherná boční
loggie Národního divadla přímo svádí zrak, aby
na ní utkvěl v celé její délce. A tu se má na jejím
konci pnouti něco zcela odlišného slohem, mate-
riálem i barvou, něco, co násilně přeruší a zne-
sváří honosné průčelí Národního divadla. Nic ne-
pomůže převedení několika málo vodorovných
linií loggie bez jakéhokoliv článkování na pře-
mostění. Tento most je ostatně na perspektivním
obrazu projektu, otištěném v 15. čísle, roč. 1936,
str. 377 "Zpráv veřejné služby technické" na-
kreslen falešně, protože podprsí přemostění (t. j.
vnější plocha železobetonového nosníku) bude
vyšší o spodní pole zasklení, čili asi o 60 cm, než
je na perspektivě naznačeno, aby zakrylo šikmý
spád dlažby přemostěni a zároveň jí poskytlo
podporu. Výška podprsí přemostění nebude tudíž
odpovídati výšce loggie, jsouc o zmíněných 60 cm
vyšší.
Bylo by ovšem možno provésti přemostění nad
ulicí nikoliv podle projektu, nýbrž tak, aby most
se přimykal slohem i úpravou věrně loggii, takže
tato loggie by se pak lomila pouze na svém konci
v pravém úhlu. Bylo by to jistě na prospěch
vzhledu Národního divadla, ale bylo by to jen
menší zlo, poněvadž takové přemostění by přec
jen porušilo uzavřený celek Zítkovy budovy a
kontrastovalo by příliš s budovou novou. Nelze
však obětovati Národní divadlo proto, aby se to-
hoto nesouladu a nevkusu ušetřilo průčelí projek-
tované novostavby. Má-li býti architektonická
ucelenost a krása Národního divadla uchována
a nemá - li býti pokažen jeho jednolitý mohutný
vzhled, nelze k této budově nikde a nic přidávati.
Jsme proto přesvědčeni, kdyby projektant použil
při jakékoliv přístavbě i nejrafinovanějších pro-
středků architektonických, musí stůj co stůj skon-
čiti neúspěchem pro onu naprostou ucelenost, uza-
vřenost a jednolitost hmoty i formy Národního
divadla. Jakýkoliv přílepek k budově Zítkově byl
by ostudou pro české stavitelství XX. století a
smutný dokument, že se přes všechny technické
pokroky nepodařilo nalézti řešení jiné!
III. Námitky národní.
Národní divadlo srostlo svou tradicí s naším
národním a kulturním rozvojem. Vzrostlo z ne-
smírné obětavosti všeho českého lidu bez rozdílu
stavů a tříd a je historický dokument horoucího
nadšení a vlastenectví českého národa. Dějiny
Národního divadla jsou hojné protkány význam-
nými manifestacemi a projevy národními. Je to
klenot českého tvůrčího ducha, chlouba českého
uměni výtvarného, je to naše národní svatyně, do
níž vstupoval prostý český člověk s posvátným
nadšením. Z Národního divadla tryskaly po de-
setiletí po vlastech českých paprsky hrdého ná-