Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV volební období. 4. zasedání.
669.
Vládní návrh,
kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu
Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích, Mezinárodní úmluva
o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích spolu se Závěrečným aktem,
jakož i se Závěrečným protokolem o návrhu dohody o zavedení nákladního listu
na řad, které byly podepsány v Římě dne 23. listopadu 1933.
Návrh usnesení.
Národní shromáždění republiky českoslo-
venské souhlasí s Mezinárodní úmluvou o
přepravě zboží po železnicích a Mezinárodní
úmluvou o přepravě cestujících a zavazadel
po železnicích, jakož i se Závěrečným aktem
a Závěrečným protokolem o návrhu dohody
o zavedení nákladního listu na řad, které
byly podepsány v Římě dne 23. listopadu 1933.
Důvodová zpráva
k Mezinárodním železničním úmluvám, podepsaným v Římě dne 23. listopadu 1933.
Podle či. 60 Mezinárodních železničních
úmluv, t. j. Mezinárodní úmluvy o přepravě
zboží po železnicích (zkratka M. ú. Z. ) a Me-
zinárodní úmluvy o přepravě cestujících a
zavazadel po železnicích (zkratka M. Ú. C. ),
uveřejněných s platností od 1. října 1928 ve
Sbírce zákonů a nařízení č. 140 a 142 z r. 1928,
svolala švýcarská vláda zástupce smluvních
států, aby provedli revisi jmenovaných úmluv.
Revisní tato konference byla svolána do
Říma, kde zahájila dnem 3. října 1933 své
práce, které skončila 23. listopadu t. r.
Konference se zúčastnili zástupci Česko-
slovenska, Německa, Rakouska, Belgie, Bul-
harska, Dánska, Svobodného města Gdaňská,
Španělska, Estonska, Finska, Francie, Řecka,
Maďarska, Itálie, Lotyšska, Lichtenštejnská,
Lucemburska, Nizozemí, Norska, Polska, Ru-
munska, švédska, Švýcarska, Turecka a Ju-
goslávie. Také vládní komise pro Saarské
území zúčastnila se jednání svým zástupcem.
Zvláštním pozorovatelem účastnily se zasedání
též organisace Svazu národů pro dopravu a
transit jakož i Anglie, která není dosud
účastná na Mezinárodních železničních úmlu-
vách.
Veškeré návrhy, které jednotlivými státy
byly podány, byly rozděleny konferencí do 3
skupin, z nichž první skupina se zabývala
návrhy k M. Ú. Z., druhá skupina návrhy
2
k M. Ú. C. a třetí skupina návrhy na mezi-
národní úpravu nových otázek: přepravy
spěšnin, soukromých vozů a přepravy s po-
stupitelnými průvodními listinami.
Tím, že konference byla ovládána snahou
neměniti mnoho na dosud platných ustano-
veních Mezinárodních železničních úmluv,
stalo se, že veliká část návrhů byla zamít-
nuta nebo navrhovateli před projednáváním
zpět vzata.
Přes to možno konstatovati, že dosavadní
úmluvy doznaly na četných místech podstat-
ných změn, které povětšině znamenají zlep-
šení pro přepravce.
Výsledkem prací revisní konference jsou
návrhy nových textů obou úmluv a to Mezi-
národní úmluvy o přepravě zboží po železni-
cích a Mezinárodní úmluvy o přepravě cestu-
jících a zavazadel po železnicích jakož i zá-
věrečný protokol, v němž projeveno bylo
přání, aby návrhy úmluv byly podepsány nej-
později do 31. března 1934 v Římě, což se
stalo s výjimkou Portugalska, které ani na
konferenci nebylo zastoupeno, a dále, aby
uložení ratifikačních listin v Bernu bylo pro-
vedeno tak urychleně, aby nové texty úmluv
mohly již dnem 1. ledna 1935 vstoupiti v plat-
nost.
Jakmile 15 států provede ratifikaci, vstoupí
švýcarská vláda se zúčastněnými vládami
v jednání za tím účelem, aby zkoumala s nimi
možnost vstupu v platnost nových Meziná-
rodních železničních úmluv.
Ježto nové texty - jak svrchu již řečeno
- obsahují značné úlevy a zlepšení pro pře-
pravce, je v zájmu všech smluvních států,
aby těchto výhod a zlepšení přepravci co nej-
dříve byli účastni, a lze míti za to, že většina
států provede ratifikaci úmluv se vším mož-
ným urychlením.
Důležitější změny, které v textu dosud
platných úmluv byly provedeny, jsou tyto:
I. Mezinárodni úmluva o přepravě zboží po
železnicích (M. Ú. Z. ),
Článek první zůstává beze změny.
Článek 2, který již dnes umožňoval vydá-
vání předpisů pro sdruženou přepravu po
tratích železničních, automobilních nebo pla-
vebních, byl doplněn novým § 4, podle kte-
rého bude možné upraviti též přímou pře-
pravu mezi železnicí a jiným prostředkem
dopravním než automobilem nebo lodí. Podle
tohoto ustanovení bude možné sjednávati též
sdružené přepravy železnice-letadlo, po kte-
rých již dnes bylo ve veřejnosti často voláno.
Předpisy, tuto sdruženou přepravu upravu-
jící a vydávané ve formě tarifu, budou se
moci odchylovati od ustanovení M. Ú. Z.
i v otázce odpovědnosti a bude možné při-
pustiti i jinou průvodní listinu než meziná-
rodní nákladní list, předepsaný určitým vzor-
cem M. ú. Z. V důsledku těchto změn byl
článek tento nově pojmenován a zní nyní:
Ustanovení o sdružených přepravách.
Podle článku 3 byly z přepravy mimo jiné
předměty vyloučeny - pokud v Příloze 1
k M. ú. Z. nebyly stanoveny výjimky - též
"látky odpor vzbuzující nebo
zapáchající" (3 č. 4, odst. C).
Ježto slovo "zapáchající" jest pojmem sub-
jektivním a příliš neurčitým a vzhledem ku
znění Přílohy 1., přiházely se i případy, že
různé druhy sýrů byly z přepravy vylučo-
vány, bylo škrtnuto toto slovo a věta dopl-
něna slovy "způsobilé vyvolati nákazu", aby
mohly býti z přepravy vyloučeny předměty
nebezpečné lidskému zdraví ku př. kultury
bacilů atd. -
čl. 4 bez podstatné změny.
Čl. 5 beze změny.
V čl. 6 byly provedeny dvě důležité změny.
Byl stanoven nový vzorec nákladního listu,
který se skládá jako dosud ze dvou částí (z ná-
kladního
listu a druhopisu), sloupce v něm
jsou však uspořádány tak, aby bylo možné
je vyplňovati psacím strojem. Druhopis ná-
kladního listu může býti též tištěn na světle
modrém papíru, aby se odlišoval od barvy
nákladního listu. Pro přepravu mezi soused-
ními státy (ku př. pro pravidelně konané pře-
pravy uhlí, rudy atd. ) je dovoleno tarifem
stanoviti menší rozměry nákladního listu.
železnice může podle 3. odst. § 2 žádati,
aby odesilatel sepsal nákladní list latinkou.
Podstatná změna provedena byla v § 6 pís-
meno e) pokud jde o zápis obsahu zásilky do
nákladního listu. Odesilatel je povinen, žádá - li
použití tarifu, označiti zboží pojmenováním,
kterého užívá tento tarif; nežádá - li použití
určitého tarifu, stačí, označí - li zboží názvem
obchodně obvyklým.
Podle dnešní platné úmluvy musel odesi-
latel označiti zboží takto: Zboží uvedené v Pří-
loze I názvem jemu tam daným; zboží jmeno-
vané v roztřídění zboží nebo tarifu, názvem,
jímž jest tam označeno ostatní zboží názvy
obchodně obvyklými.
Toto ustanovení resp. předpis byl těžko spl-
nitelný, ježto neexistuje dosud jednotná me-
zinárodní klasifikace zboží a není též ve všech
relacích přímý mezinárodní tarif. V mnohých
relacích musí býti zboží, není-li tu přímých
3
tarifů, nebo předepíše-li si odesilatel použití
jiného tarifu nebo cesty, pojmenováno podle
různých svazových nebo místních - při lo-
meném odbavení - tarifů. Ježto různé druhy
zboží v těchto tarifech bývají různě pojme-
novány, je nemožné, aby odesilatel označil
zboží tak, aby to odpovídalo znění tarifu
všech na přepravě zúčastněných zpráv.
Tyto obtíže vedly k tomu, že nyní podle
nové úpravy čl. 6 § 6 e) stačí, označí-li ode-
silatel zásadně zboží jen názvem obchodně
obvyklým. Pouze žádá-li odesilatel použití
určitého tarifu, musí označiti zboží pojmeno-
váním v tomto tarifu užitém.
Novým jest též ustanovení, že odesilatel
muže podati zásilku ku přepravě, aniž označil
v nákladním listu její váhu nebo počet (u zá-
silek, u kterých se nepočítá dovozné podle
váhy) dovolují-li to předpisy státu odesíla-
cího v tom případě zapíše tento údaj želez-
nice odesílací.
V § 11 byl změněn taxativní výpočet do-
volených záznamů odesilatelových pro pří-
jemce na demonstrativní výpočet, takže ode-
silatel může nyní učiniti v nákladním listu
jiné než v § 11 vyjmenované záznamy.
V čl. 7 je nyní jasně řečeno, že železnice
musí k přezkoumávání zásilky pozvati odesi-
latele nebo příjemce nebo dva svědky, cizí že-
leznici jen tehdy, přezkoumává-li obsah zá-
silky (nikoli váhu nebo počet kusů) a že pře-
zkoumávati obsah zásilky smí zásadně jen ve
stanici odesílací nebo určení, ve stanici na
cestě pak jen tehdy, vyžadují-li to provozní
poměry nebo předpisy celní, berní, finanční,
policejní, nebo jiných úřadů správních.
Je výslovně nyní předepsáno, že každou
zjištěnou odchylku od údajů v nákladním
listu musí v něm železnice poznamenati. Dě-
je-li se přezkoumání ve stanici odesílací, ve-
píše se poznámka též do druhopisu nákladního
listu, pokud ho má ještě železnice v rukou.
Pokud jde o počítání přirážky k dovozné-
mu, vypuštěno bylo nejasné ustanovení § 3,
že se přirážka počítá též, mohly-li nesprávné,
nepřesné nebo neúplné údaje nebo prohlášení
"překaziti normální použití tarifů", škrtnut
byl dále v § 5 písm. b) druhý odstavec, po-
dle kterého počítala železnice přirážku 1 frank
za nesprávné, nepřesné nebo neúplné označení
obsahu, i když tu nebylo rozdílu na dovozném.
Nově pak bylo zařaděno ustanovení příznivé
pro přepravce, podle kterého se nepočítá u zá-
silek, které sestávají ze zboží různě tarifují-
cího, přirážka za celou zásilku, nýbrž za každý
druh zboží zvlášť, možno-li váhu každého
druhu zboží zjistiti a jestliže tento způsob
počítání má za následek menší přirážku.
§ 7, v němž jsou vypočteny případy, kdy
železnice přirážku nevybírá, byl doplněn no-
vým ustanovením [písm. e)], podle kterého
se nepočítá přirážka při nepřesném údaji
váhy (aniž nastalo přetížení), nepřesahuje-li
rozdíl mezi vahou udanou v nákladním listu
a vahou zjištěnou 2% udané váhy.
Čl. 8 bez podstatné změny.
čl. 9 a 10. Dosavadní úmluva jedná o zá-
sadách pro výpočet dovozného a o tarifech
ve dvou článcích, z nichž čl. 9 jedná o zása-
dách pro výpočet dovozného, o tarifech a smě-
rovací cestě, čl. 10 pak o zákazech zvláštních
úmluv.
Nová úmluva toto uspořádání pozměnila a
sice v tom směru, že čl. 9 pojednává o ta-
rifech a o zákazu zvláštních úmluv, ježto se
tu jedná o zásadní otázky, čl. 10 pak jedná
o otázkách, které mají význam pro výpočet
dovozného a směrování cesty. Lze v tom vi-
děti pokrok proti dřívějšímu stavu, ježto pod-
statné a zásadní otázky shrnuty v celek a
přesněji propracovány.
V čl. 9 změněn nadpis, který nyní zní:
"Tarify. Zákaz zvláštních úmluv. " Zachována
byla zásada publicity tarifů a stejného za-
cházení se všemi přepravci.
Do § 1 vsunuty dva nové odstavce, podle
nichž mezinárodní tarify musí býti uveřej-
něny jen v zemích, ve kterých jsou železniční
správy zúčastněny na těchto tarifech jako
železnice odesílací nebo určení. Nemusí tudíž
býti uveřejňovány ve státech průvozních,
pro které to znamená podstatné zjednodušení.
Dále stanoveno, že zvýšení mezinárodních
tarifů nebo ztížení jeho přepravních podmí-
nek vstupuje v platnost nejdříve patnáct dní
po uveřejnění.
Text dosavadního čl. 10 zařaděn v nezmě-
něném znění do nynějšího čl. 9 jako § 3.
§ 4 doplněn na konci ustanovením, že v ná-
kladním listu musí býti poznamenána také
částka přirážky k dovoznému a důvod, proč
byla započítána.
čl. 10 obdržel název: "Počítání dovozného.
Přepravní cesty. "
Do nového tohoto článku zařaděna byla
ustanovení § 3 čl. 9 dosavadní úmluvy. Vedle
menší změny v písm. g) bod 2 vsunut byl
na konci nový odstavec písm. i), podle kte-
rého je železnice povinna vrátiti na žádost
rozdíl dovozného, bylo-li toto počítáno podle
přímého tarifu, ačkoliv dovozné, které bylo
lze obdržeti sečtením sazeb jiných tarifů po
téže přepravní cestě a za splnění podmínek
použití těchto tarifů, bylo menší. Tím přiznán
vlastně přepravcům nárok na výpočet nejlev-
4
nějšího dovozného po skutečně použité pře-
pravní cestě.
Čl. 11. Ustanovení tohoto článku byla pro
přepravce podstatně zlepšena, neboť výpravní
lhůta byla u nákladního zboží zkrácena ze
dvou dnů na jeden den a přepravní lhůta sta-
novena jedním dnem za každých započatých
150 tarifních kilometrů místo dřívějších dvou
dnů za každých započatých 250 km. U rych-
lého zboží stanovena byla přepravní lhůta 1
dnem za každých započatých 300 tarifních ki-
lometrů.
Vynecháno bylo z § 3 ustanovení poslední
věty, že přirážky musí býti stanoveny pouze
celými dny.
Do § 7 pojato nové ustanovení, že přeru-
šení dodacích lhůt má jen tehdy účinnost, po-
znamenala-li železnice důvod a trvání přeru-
šení v nákladním listu.
Čl. 12. Nově upraven byl § 4. Ustanovení
dosud platné úmluvy o zevně znatelných nebo
neznatelných vadách obalu, uznaných nebo
neuznaných v nákladním listu, které přepravci
bylo tak často naříkáno, bylo odstraněno a
text tohoto paragrafu upraven 'tak, že "není-li
v nákladním listu poznamenáno, že obal chybí
nebo že je vadný, musí železnice tento nedo-
statek dokázati. "
Čl. 13. Podle platné Úmluvy muselo býti
přesně označeno v nákladním listu místo, kde
uloženy jsou li stíny, které nemohly býti při-
pojeny k nákladnímu listu, ježto jsou uloženy
v některé pohraniční stanici. Toto ustanovení
nebylo však v souhlasu s požadavky meziná-
rodního obchodu, ježto často bylo nutné ulo-
žiti celní papíry nikoliv ve stanici pohraniční,
nýbrž ve stanici odesílací, určení nebo u ně-
kterého jiného" celního úřadu. To se stávalo
zejména, když celní papír platil společně pro
větší množství zboží, které postupně bylo ro-
zesíláno jako jednotlivé zásilky.
Tomuto nedostatku odpomohlo nyní nové
znění, podle kterého celní papíry mohou býti
uloženy v některé stanici, na celním nebo ji-
ném úřadě.
Nově upravena odpovědnost železnice za
ztrátu převzatých průvodních listin a to tak,
že železnice odpovídá za následky ztráty nebo
nesprávné použití listin jako komisionář; ná-
hrada z tohoto titulu vyplácená nesmí však
býti větší než náhrada za ztrátu zboží.
Dosavadní jednotné doplňující ustanovení
1 k či. 13 bylo převzato do textu či. 13 jako
druhý odstavec § 3.
Čl. 14 beze změny.
Čl. 15. Dosavadní odst. 3 v § 1 byl nahra-
zen textem jednotného doplňujícího ustano-
vení 1 k témuž článku. Do téhož paragrafu
na konci vsunuto nové ustanovení, podle kte-
rého odesilatelův předpis v nákladním listu
"vyplaceno clo" platí za návrh na obstarání
celního řízení železnicí, které tato může pro-
vésti ve stanici na cestě nebo ve stanici určení.
Odst. 2 § 2 upraven tak, že železnice je
oprávněna obstarati též ve stanici určení vy-
člení, nevyplatil-li příjemce nákladní Jist ve
lhůtě, stanovené předpisy, platnými ve stanici
určení.
čl. 16. Podle znění nové Úmluvy zavazuje
se příjemce k placení pohledávek, vyplývají-
cích z nákladního listu, již přijetím náklad-
ního listu na rozdíl od znění dnes platné
úmluvy, podle které bylo potřebí mimo ná-
kladního listu též přijetí zboží. Další změna
provedena v § 3 tím, že příjemce nemusí vy-
čkávati s uplatněním svého práva z přepravní
smlouvy - nepřišlo-li zboží do stanice určení
- až uplyne lhůta stanovená v čl. 30 § 1,
nýbrž může tak učiniti kdykoliv dříve, je-li
plně zjištěno, že se zboží ztratilo (ku př. při
krádeži).
V čl. 17 provedeno bylo více stylistických
i věcných změn menší důležitosti. Z důleži-
tějších třeba upozorniti na změnu v § 1, ve
kterém rozlišují se nyní přesně pojmy "pře-
pravné, dovozné, vedlejší poplatky a hotové
výdaje", čemuž nebylo dříve na úkor ovšem
dosud platné Úmluvy.
§ 2 písm g) umožňuje se odesilateli, aby si
předepsal též placení určité částky. Doba,
daná železnici k vyúčtování jistoty, zkracuje
se nyní ze 2 měsíců na 1 měsíc (§5).
čl. 18 byl v § 4 vhodně doplněn tím, že 6%
úroky z nedoplatků se počítají ode dne výzvy
k placení.
čl. 19. Lhůta k výplatě dobírky zkrácena
byla ze 3 měsíců na 6 týdnů (§2).
Čl. 20 zůstává beze změny.
Čl. 21 § 1 obsahuje dvě důležité novoty.
Především tu, že nemají-li tarify železnice
odesílací opačných ustanovení, přijímají se
žádosti o změnu smlouvy přepravní, směřující
k uložení, zvětšení, zmenšení nebo zrušení
dobírky a že železnice odpovídá za jich pro-
vedení. Dříve to bylo ponecháno na vůli že-
leznici, přijala-li je pak bez záruky, že budou
vykonány. Nejsou však přípustný žádosti o
změnu přepravní smlouvy, týkající se vyplá-
cení přepravného nebo jeho části až ke hra-
nici nebo pohraniční stanici.
Druhá novota spočívá v tom, že odesilatel
může přikázati, aby zásilka podaná jako ná-
kladní zboží byla zaslána dále nebo vrácena
jako zboží rychlé, nebo zboží rychlé jako
5
zboží nákladní, při čemž si může též přede-
psati užití určitého tarifu a přepravní cestu.
Podle § 3 může odesilatel žádati, aby jeho
příkaz předeslala stanice též telefonicky.
Doplňující ustanovení 1 k čl. 21, jednající
o jazykové otázce při sepisování příkazu, bylo
zapracováno do § 2 tohoto článku.
čl. 22. Doplněn byl v § 2 ustanovením, jak
se počítá dovozné při příkazech, aby zboží
bylo vydáno v některé stanici na cestě, pro-
šlo-li již zboží touto stanici.
čl. 23 doplněn novým § 3, podle kterého
smí odesilatel dáti již předem v nákladním
listu návrhy pro případ přepravní překážky
a § 9, podle kterého ustanovení čl. 22 platí
pro přepravy, prováděné podle čl. 23.
Čl. 24. Bylo provedeno tu několik změn ve
prospěch přepravce.
§ 1 doplněn v tom směru, že na odesilatelův
návrh v nákladním listu musí jej stanice ur-
čení zpraviti přímo písemně nebo telegraficky
o nastalé překážce v odběru. Odesilatel může
též žádati v nákladním listu, aby mu bylo
zboží vráceno, vyskytne - li se překážka při do-
dání. V tarifech možno stanoviti, že odesilatel
nepotřebuje dávati příkazy vždy jen pro-
střednictvím stanice odesílací, nýbrž že je
může zasílati přímo stanici určení.
§ 2 doplněn novým odstavcem, ve kterém
stanoven postup železnice při prodeji zboží.
Čl. 25 a 26 zůstává beze změny.
čl. 27. Novou úpravou §§ 1 a 3, podle které
železnice odpovídá za překročení dodací lhůty
a nikoliv jen za škodu, vzniklou z překročení
dodací lhůty, odstraněn rozpor mezi tímto čl.
a čl. 33.
Článek doplněn novým § 4, podle jehož usta-
novení "byl-li znovu podán podle ustanovení
M. ú. Z. vozový náklad, aniž vyšel z držby
železnice, platí při částečné ztrátě nebo po-
škození domněnka, že částečná ztráta nebo po-
škození vznikly za poslední smlouvy přeprav-
ní. " Tímto ustanovením bylo vyhověno mezi-
národním obchodním zvyklostem, ježto zásilka
často posílána bývá nikoliv přímo konečnému
příjemci, nýbrž meziadresátu, který znovu -
aniž by ji fakticky převzal - podá na koneč-
ného příjemce novým nákladním listem. V dů-
sledku výše uvedeného ustanovení může ko-
nečný příjemce tvrditi, že škoda povstala bě-
hem poslední přepravní smlouvy, takže může
reklamovati na základě této poslední pře-
pravní smlouvy u poslední konečné železnice,
aniž by musel se obávati námitky, že nároky
z první přepravní smlouvy zanikly a aniž by
musel provésti důkaz, kdy poškození nebo
částečná ztráta vznikla.
Čl. 28. článek, který vypočítává případy, ve
kterých železnice neodpovídá za škody, které
mohou vzniknouti ze zvláštních příčin a sta-
noví domněnku, že škoda z těchto příčin sku-
tečně vzešla, mohla - li z nich podle okolností
případu vzniknouti, pokud oprávněný nedo-
káže opak, doplněn nyní novým ustanovením,
podle kterého tato domněnka neplatí při ne-
obyčejně veliké ztrátě na váze nebo pří ztrátě
celých kusů, při přepravě v otevřených vo-
zech. Musí tudíž nyní železnice, bude-li chtíti
odmítnouti odpovědnost za částečnou ztrátu
nebo neobyčejně velikou ztrátu na váze u zá-
silky přepravované v otevřeném vozu, doká-
zati, že škoda skutečně vznikla z nebezpečí,
souvisícího s tímto druhem přepravy.
čl. 29. Jedna z velmi důležitých změn pro-
vedena v tomto článku tím, že ve prospěch
přepravců zvyšuje se maximální mez náhrady
za ztrátu nebo poškození zboží o 100%, t. j.
s dosavadních 50 zl. franků na 100 zl. franků
za každý chybějící nebo poškozením znehod-
nocený kilogram hrubé váhy zásilky.
Tímto zvýšením maximální meze kryje se
nyní přibližně cena zboží, které v mezinárod-
ním obchodu přichází v úvahu, zejména uvá-
ží-li se, že se náhrada vyplácí za 1 kg hrubé
váhy a cenné zboží bývá zvlášť pečlivě ba-
leno, takže jeho hrubá váha bývá daleko větší
než čistá váha. Další změna spočívá v tom,
že dřívější ustanovení protokolu k M. ú. Z.,
podle kterého mohly býti z důvodů hospodář-
ských nebo měnových sníženy nejvyšší částky
stanovené za ztrátu nebo poškození, nebylo
do nové úmluvy převzato.
čl. 30. škrtnuto bylo ustanovení, podle kte-
rého prodlužovala se lhůta, ve které lze po-
važovati zboží za ztracené, tolikrát o 10 dnů
(nejvíce však 30), kolika státy zásilka prošla
kromě státu odesílacího a určení.
Podle změněného § 3 může oprávněný pří-
kazce žádati nyní, aby mu bylo zboží v 30ti
denní lhůtě vydáno v některé ze stanic, leží-
cích na přepravní cestě (dříve jen ve stanici
odesílací nebo určení) po zaplacení pouhého
dovozného za zboží ze stanice odesílací až do
stanice, kde zboží bude vydáno.
Volně nakládati s nalezeným zbožím, za
které vyplatila již oprávněnému náhradu,
může železnice teprve po roce po vyplacení
náhrady (dnes již po 4 měsících).
Čl. 31. Bez podstatné změny.
Čl. 32. Bez podstatné změny.
Čl. 33. Ustanovení § 1 byla přestylisována.
Článek pak doplněn novým ustanovením, že
celková náhrada vyplacená za částečnou ztrátu
nebo poškození nebo za překročení dodací
6
lhůty nesmí býti větší než náhrada za úplnou
ztrátu zboží.
Čl. 34. Beze změny.
Čl. 35. Poplatek za odpověď zájmu na dodání
byl snížen z 0'25 z tisíce na 0'10 z tisíce (na
př. při vzdálenosti 100 km za 4000 Kč platilo
se dosud 10 Kč - příště se bude platiti jen
4 Kč).
§ 3 a 4 byly vhodněji upraveny a na konec
zařaděn nový § 5, podle kterého, byla-li při
poškození nebo částečné ztrátě zboží zároveň
překročena dodací lhůta, nemůže celková ná-
hrada býti větší než částka opověděného zá-
jmu na dodání.
Čl. 36 až 41. Beze změny.
čl. 42. Kdežto dnes mohla býti podána ža-
loba (reklamace) na vrácení částky, zaplacené
podle přepravní smlouvy, jen proti železnici,
která tu částku vybrala, bylo nyní právo
přepravcovo rozšířeno potud, že může podati
žalobu (reklamaci) též proti železnici, v jejíž
prospěch byla částka ta vybrána.
čl. 43. Výslovně stanoveno, že železnice
vydá zdarma opis zápisu o zjištění částečné
ztráty nebo poškození zboží oprávněnému
příkazci, požádá-li o to.
§ 2 stanoveno, že soudní zjištění stavu a
váhy zboží jakož i příčin a výše škody děje
se podle zákonů a řádů státu, kde soudní zji-
štění se má konati.
čl. 44. Lhůta k uplatnění nároků z překro-
čení dodací lhůty prodlužuje se ve prospěch
přepravců ze 14 dnů na 30 dnů.
§ 2 čísl. 3 doplněn novým ustanovením
[písm. c)], podle kterého nezanikají odběrem
zboží nároky z částečné ztráty nebo z poško-
zení při novém poději zboží bez překládky
(viz čl. 27 § 4), byla-li částečná ztráta. nebo
poškození zjištěny při dodání poslednímu
příjemci. Tímto ustanovením bylo zadost uči-
něno mezinárodním obchodním zvyklostem,
podle kterých zásilka často bývá podána na
meziadresáta a jím teprve bez faktického
převzetí zboží znovu podána novým nákladním
listem na konečného příjemce. Zjistí-li se v ta-
kovém případě posledním příjemcem teprve
poškození nebo ztráta, tu byla právní posice
přepravce podle přísného výkladu dnes plat-
ných ustanovení a podle soudní praxe nepříz-
nivá. Nároky z první přepravní smlouvy totiž
zanikly, ježto škoda nebyla zjištěna před
převzetím zboží oprávněným příkazcem (me-
ziadresát) a tento zboží bez výhrady převzal,
neboť nový podej předpokládal a znamenal
také bezzávadné převzetí zboží. Uplatňování
nároků z druhé přepravní smlouvy ztrosko-
talo obyčejně pak na nemožnosti dokázati, že
zásilka byla v nepoškozeném stavu převzata ku
přepravě a že škoda mohla vzniknouti jedině
během trvání druhé přepravní smlouvy. Obě
smlouvy přepravní se posuzovaly jako samo-
statné dvě přepravní smlouvy, u kterých také
otázka odpovědnosti samostatně pro každou
přepravní smlouvu byla posuzována. Tomuto
nepříznivému stavu má býti odpomoženo no-
vým svrchu citovaným ustanovením.
Omezeni na vozové zásilky bylo účelné,
ježto u kusových zásilek děje se převzetí vždy
fakticky a je tudíž příležitost ku zjištění ev.
poškození.
Toto ustanovení má tudíž nyní za následek,
že poslední příjemce, opíraje se o. právní do-
mněnku v ustanovení tom vyslovenou, může
tvrditi, že škoda povstala teprve během po-
slední přepravní simlouvy, takže může z této
smlouvy u konečné dráhy reklamovati aniž
by se musel obávati námitky zániku nároků
z první přepravní smlouvy a aniž by musel
provésti důkaz o tom, kdy poškození nebo
ztráta vznikla.
čl. 45. Jednoroční promlčení platí nyní i pro
nároky ze škody způsobené hrubou nedba-
lostí (dosud promlčení nastávalo až ve 3 le-
tech), naopak zase nároky odesilatelovy na
vyplacení výtěžku z prodeje se promlčují až
ve třech letech (dosud v jednom roce) a po-
číná promlčení těchto nároků dnem prodeje.
Toto ustanovení je zcela oprávněné, ježto tu
jde o částky, které železnice vybrala a po
hrazení jejích výdajů pro odesilatele uscho-
vává.
Kdežto dosud se počíná promlčení nároku
na náhradu za úplnou ztrátu dnem uplynutí
dodací lhůty, bude se nyní počínati teprve
třicátým dnem po uplynutí dodací lhůty, t. j.
počíná se teprve od okamžiku, od kterého
zboží, které nedošlo, lze považovati za ztra-
cené.
Nové je ustanovení, že u nároků z částek,
zaplacených podle-výplatního účtu, počíná se
promlčení dnem odúčtování s odesilatelem a
u
nároků železnice na zaplacení částky, za-
placené příjemcem místo odesilatelem nebo
naopak a kterou je povinna vrátiti oprávně-
nému - dnem vrácení této částky. Směro-
datným pro vznik tohoto ustanovení byly pří-
pady, kdy u vyplacených zásilek bylo stanicí
odesílací příliš nízko vypočítáno dovozné a
stanice přijímací nízko vypočtenou částku
pak dobrala se souhlasem příjemcovým od
tohoto, musela však později na základě rekla-
mace příjemce částku od něho proti předpisu
nákladního listu vybranou vrátiti, žádal-li
příjemce toto vrácení teprve dnem, kdy končí
jednoroční promlčecí lhůta, nemohla železnice