23

se tam činí zmínka, upravuje po-
dobu stejnokroje jako na př. vyhláška
zemského presidenta v Bratislavě č. 230/
1933 z. v. slovenského (horárská a háj-
nická úprava), jež v §§ 32 a 50 předepi-
suje horárský stejnokroj a popisuje jeho
části (obdobně pro zemi Podkarpato-
ruskou výnos zemského úřadu v Užho-
rodě, č. 45. 452/II-3-31).

K § 12. Předpis tento ve veřejném zájmu
umožní, aby stejnokroje orgánů obecní po-
licie byly jednotně a vhodně upraveny. Po-
dle druhé věty tohoto ustanovení bude lze
provésti přechod k jednotným novým stej-
nokrojům postupem doby tak, aby tím ob-
cím nevznikly neočekávané, zvláště tíživé
výdaje.

K § 13. Ustanovení toto týká se jednak
stejnokrojů osob požívajících zvláštní
trestně-právní ochrany (§68 trestního zá-
kona, § 5 zák. čl. XL/1914 o trestně-právní
ochraně úřadů), jednak stejnokrojů osob
zaměstnaných při veřejné dopravě a osob,
provozujících své povolání na místech slou-
žících veřejné dopravě. Zvláštní postavení
uvedených osob pokud se týče okolnost, že
jde o stejnokroje nošené především a pra-
videlně na místech sloužících veřejné do-
pravě vyžaduje, aby z důvodů evidenčních
podléhaly zvláštním ustanovením odlišným
od oněch, jež upravují nošení stejnokroje
zaměstnaneckého (§ 15 vlád. návrhu). -
Na tomto místě se nezavádí systém povolo-
vací, nýbrž systém ohlašovací; postačí
totiž učiniti o zamýšleném veřejném nošení
stejnokroje oznámení u okresního (stát-
ního policejního) úřadu. Tento úřad však
nepovoluje a neupravuje podobu stejno-
kroje jest však povinen - jsou-li
dány důvody, uvedené v odstavci 4, větě 1
- jeho veřejné nošení zakázati do 8 neděl
ode dne, kdy oznámení mu bylo podáno
(odevzdáno k poštovní dopravě), nebo
může jej v téže lhůtě zakázati z důvodů
zmíněných ve větě 2 téhož odstavce; ne-
vydá-li v této lhůtě zákazu aneb vyrozu-
mí-li před jejím uplynutím oznamovatele
o tom, že jeho oznámení vzal na vědomí,
možno započíti s nošením stejnokroje.
Pokud jde o místní příslušnost úřadů srov.
§ 7 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n. - V od-
stavci 6 pamatuje se na možnost dodateč-
ného zákazu.

K § 14. Jedná o stejnokrojích korporací,
tedy zejména o stejnokrojích spolkových.

Vládní návrh na tomto místě přidržuje se
systému povolovacího, jak tomu bylo až
dosud podle nař. č. 79/1917 ř. z. K od-
stavci 2 se podotýká, že žádost vedle náleži-
tostí na tomto místě předepsaných musí
splňovati obecné náležitosti podání podle
§ 19 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n. V úvaze,
že jest v zájmu veřejného klidu, aby kor-
porace zabývající se politikou nebyly uni-
formovány, stanoví se výslovně, že žádost
takovéto korporace o povolení k veřejnému
nošení stejnokroje jejími členy jest vždy
zamítnouti; stejně jest vždy zamítnouti
žádost takové korporace, jejíž vnitřní před-
pisy postrádají ustanovení o nošení stejno-
kroje. Jinak úřad při svém rozhodování
volně uvažuje veřejný zájem a může zamít-
nouti žádost zejména tehdy, podobá-li se
žádaný stejnokroj vojenskému neb četnic-
kému stejnokroji nebo jiným na tomto
místě v zákoně dotčeným stejnokrojům, jež
zasluhují zvláštní ochrany. V odstavci 5 se
pamatuje na uniformované cizozemské
účastníky při zdejších tělocvičných, spor-
tovních a pod. podnicích.

K § 15. Jedná o stejnokroji zaměstnan-
ců, pokud se naň nevztahují předchozí usta-
novení zákona, a o stejnokroji zaměstnava-
tele, nosí-li též stejnokroj. Ze snahy neza-
těžovati zbytečně administrativu nepřijímá
se zde ani systém povolovací, ani ohlašovací
vzhledem k tomu, že jde o kategorii stejno-
krojů, nevyžadující s hlediska veřejných
zájmů zvláštní evidence. V odstavci 1 vy-
slovuje se však přímý zákaz takových
stejnokrojů, jež by se podobaly vojenskému
nebo četnickému stejnokroji, nebo jiným,
na tomto místě v zákoně dotčeným stejno-
krojům, jež zasluhují zvláštní ochrany. No-
šení stejnokroje těmto stejnokrojům po-
dobného jest tedy již ex lege nepřípustným
a trestným. Ale i tehdy, když by zaměstna-
necký stejnokroj vyhovoval s hlediska od-
stavce 1, jest okresní (státní policejní)
úřad povinen jej zakázati, kdyby jeho
nošením byl ohrožen veřejný klid a pořá-
dek nebo veřejná mravnost, a může jej
zakázati, podobá-li se některému povolené-
mu stejnokroji členů korporace (spolku);
v této souvislosti přihlíží se tedy i k žádoucí
ochraně stejnokrojů spolkových.

K § 16. Obdobná ustanovení jako o stej-
nokroji zaměstnanců budou platiti i o stej-
nokrojích chovanců uvedených tu ústavů,
při čemž vládní návrh - jakožto osnova
policejní povahy - nedotýká se oněch spě-

24

cidních ustanovení, jež by upravovala kom-
petenci a postup při stanovení takovéhoto
stejnokroje. Toto ustanovení platí i pro
ústavní oděvy vězňů, káranců a pod.

K § 17. V bodě 1 je obsažena generální
klausule o zákazu veřejného nošení stejno-
krojů, jež má význam předpisu doplňují-
cího. Při tom se však stanoví exempce ze
zákazu pro stejnokroje národní a vžité, de-
monstrativně tam vypočtené, a pro uve-
dené tam ústroje, jež nebylo třeba s hle-
diska části III vládního návrhu regulovati.

V bodě 2 je stanoven - podobně jako
v § 10, odst. 3 - zákaz zneužívání těch
stejnokrojů, jež ve veřejném zájmu zaslu-
hují zvláštní ochrany, osobami nepovola-
nými, jakož i zákaz veřejného nošení
ústrojů, jež v celku nebo součástkách byly
by chráněným stejnokrojům nebo jejich
částem tak podobny, že by je bylo lze od
nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti:
v bodě 1 obsažená exempce však pro zákaz
podle bodu 2 neplatí. - V bodě 2 chrání
se před zneužitím osobami nepovolanými
též stejnokroj členů korporací (spolků).

Část IV. podává stručnou, avšak jed-
notnou a postačující směrnici pro právní
posuzování otázky odznaků. Od definice
pojmu "odznaku" bylo upuštěno proto, že
jde o pojem, jehož výklad v praxi nemůže
působiti obtíží, ale jehož definice je velmi
nesnadná. Ostatně z protikladu mezi
úpravou užívání symbolických předmětů
(část I. ) a úpravou nošení odznaků je
patrno, že symbolickým předmětem rozumí
se předmět, symbolisující určité organi-
sační nebo jen ideové společenství lidské
jako celek, kdežto odznakem vyznačuje se
poměr jedince k takovému společenství.
Symbolický předmět působí zamýšlený
účinek i tehdy, není-li ve spojení se žádnou
osobou, kdežto odznak, který by pozbyl
spojitosti s určitou osobou, pozbývá pra-
vého významu.

K § 18. V úvaze, že některé odznaky sle-
dují nebo mohou sledovati účel nahraditi,
zejména svojí nápadností, stejnokroj, vzta-
hují se na takovéto odznaky ustanovení
části III osnovy. Podotýká se, že předpisy
o odznacích přísežných strážních zřízenců
k ochraně zeměvzdělání a honitby (č. 41,
42/1885 čes. z. z., č. 75, 76/1887 mor. z. z.,
č. 33/1887 slez. z. z. ) zůstávají vládním
návrhem nedotčeny (srov. § 29, odst. 3)

vzhledem k tomu, že § 11, odst. 2, č. 5
vlád. návrhu platí podle § 18 i pro odznaky.

K § 19. U ostatních odznaků se vyslo-
vuje v odstavci 1 přímý zákaz veřejného
nošení tehdy, čelily-li by proti vzniku, sa-
mostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo
demokraticko-republikánské formě státu.
Veřejné nošení takovýchto odznaků je tedy
ex lege nepřípustným a trestným. I kdyby
však odznak byl s hlediska odstavce 1 pří-
pustný, může býti podle odstavce 2 zaká-
zán správním aktem tehdy, byl-li by jeho
nošením ohrožen veřejný klid a pořádek
nebo veřejná mravnost.

Část V. obsahuje společná ustanovení
k částem I. -IV.

§ 20 jedná o přechodných omezeních,
§ 21 o poměru dosavadních oprávnění k no-
vému zákonu, § 22 vykládá pojem veřejno-
sti, v § 23 jest obsažena trestní sankce na
přestupky předchozích ustanovení zákona.
K § 21, odst. 1 se podotýká, že toto ustano-
vení se nedotýká oprávnění užívati v pe-
četi t. z v. ,,legionářský odznak", t. j. znaky
Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, ale
v jiném seskupení než ve středním státním
znaku. Jinak tato ustanovení nevyžadují
bližšího vysvětlení.

Část VI. jedná o nepřípustných ozna-
čeních; doplňující charakter těchto usta-
novení, diktovaných praktickou potřebou,
byl již osvětlen ve všeobecné části důvo-
dové zprávy.

§ 24 nevyžaduje zvláštních poznámek.

K § 25. Zde jest obsažena trestní sankce
(přestupky § 24 budou trestány jako delik-
ty správní) a ustanovení o odstranění
závadného označení. Možno očekávati, že
odstavec 2, zejména pak jeho ustanovení
o tom, že odsouzenému pachateli možno
uložiti, aby závadné označení odstranil
osobně, bude i preventivně plniti svůj vý-
chovný účel.

K § 26. Doplňující ustanovení odstavců
2-4 o odstranění závadného označení a
o náhradě nákladu (škody) vycházejí ze
stejných úvah jako § 8 potud, že rozvádějí
(odstavec 2) základní myšlenku § 37 čes.
obec. zřízení o odpovědnosti obce za opo-
minutí v oboru místní policie, a v odstav-
cích 3 a 4 sledují do důsledků úmysl po-
stihnouti náhradní povinností osoby, jež

lze činiti za závadné označení odpovědný-
mi, byť i jen jako intelektuální původce,
část VII. obsahuje ustanovení spo-
lečná a závěrečná.

K § 27. Aby příslušnost státních úřadů
policejních nebylo třeba vedle příslušnosti
okresních úřadů na jednotlivých místech
vládního návrhu opětovně uváděti, dává se
zde jednotné pravidlo kompetenční.

§ 28 nevyžaduje poznámek.

25

§ 29. Bylo třeba vyřešiti obtížnou otáz-
ku poměru nového zákona k dosavadní spe-
cielní úpravě jednotlivých otázek, jež se ve
vládním návrhu nově upravují. Děje se tak
jednak derogací těch právních norem, jež
upravují tutéž věc v tomtéž směru, nebo
které jsou v rozporu s ustanoveními tohoto
zákona, jednak vytčením právních předpi-
sů, jež zůstávají nedotčeny byť i se dotý-
kaly částečně otázek řešených v novém zá-
koně.

V Praze dne 12. června 1936.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr vnitra-

Dr. Černý v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 3253-36.