Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období.	3. zasedání.

 

559.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.................................

o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků,
a o opatřeních proti závadným označením.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Státní vlajku, státní znaky a jiné symboly státní svrchovanosti, jakož i jejich užívání upravuje - pokud dále není jinak stanoveno - zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti.

Co se v tomto zákoně ustanovuje o vlajkách, platí stejně i o praporech, praporcích (standartách) a jiných podobných předmětech.

(1) Ministerstvu vnitra náleží v jednotlivých případech stanoviti a měniti vlajky a znaky svazků územní samosprávy - ač nejde-li o znaky, které jsou částí státního znaku -, při čemž jest pokud možno přihlížeti k návrhu nebo k vyjádření příslušného svazku.

(2) Jiné korporace mohou míti své zvláštní vlajky nebo znaky jen tehdy, jestliže jsou podle stanov (organisačních předpisů) k tomu oprávněny a obdržely-li k tomu povolení zemského úřadu.

(3) V návrhu (odstavec 1) nebo v žádosti korporace (odstavec 2) buď zejména též uvedeno, při jakých příležitostech bude vlajky nebo znaku užíváno; k návrhu (žádosti) buď dvojmo připojen jich barevný nákres i přesný popis. Nákres vlajky musí zobrazovati obě její strany. Popis znaku budiž podán podle okolností heraldicky a s potřebnými vysvětlivkami. Na vyzvání úřadu jest navrhovatel (žadatel) povinen předložiti další potřebný počet exemplářů nákresu nebo popisu.

(4) O žádosti korporace rozhoduje úřad (odstavec 2) podle volné úvahy, maje na zřeteli veřejné zájmy. Vyhoví-li žádosti, může stanoviti podmínky, za nichž se povolení uděluje.

(5) Zemský úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení, udělené korporacím podle odstavce 2 nebo jim zachované podle § 21, odst. 2, věty 1, odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(6) Jiné vlajky a znaky než uvedené v odstavcích 1 a 2 nevyžadují povolení; jinak však ustanovení tohoto zákona platí i pro ně.

(1) Trvale veřejně užívati státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části smí jen ten, kdo k tomu obdržel povolení zemského úřadu.

(2) Trvale veřejně užívati vlajek a znaků svazků územní samosprávy nebo jiných veřejných korporací smí vedle korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde, jen ten, kdo k tomu obdržel povolení okresního úřadu. Je-li znak svazku územní samosprávy částí státního znaku, uděluje povolení zemský úřad. Povolení může býti uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že se zamýšleným užíváním projevila souhlas korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde.

(3) Na území Československé republiky smí trvale veřejně užívati symbolů státní svrchovanosti cizích států kromě osob exterritoriálních a konsulů těchto států jen ten, kdo k tomu obdržel povolení zemského úřadu, příslušného podle svého bydliště (sídla); je-li jeho bydliště (sídlo) v cizině, je k vydání povolení příslušným zemský úřad v Praze. Povolení může býti uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že úřady státu, o jehož symbol svrchovanosti jde, nemají proti žádanému způsobu užívání námitek.

(4) Trvalým rozumí se též takové užívání, jež se děje po delší dobu nebo se častěji opakuje.

(5) V žádosti o povolení budiž zejména též vylíčen způsob a rozsah zamýšleného užívání. O žádosti rozhoduje úřad podle volné úvahy, maje na zřeteli veřejné zájmy. Vyhoví-li žádosti, může stanoviti podmínky, za nichž se povolení uděluje. Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může úřad (odstavec 1, 2) povolení, pokud se týče dosavadní právo (§ 21, odst. 2, věta 2) odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(6) Užívání symbolů uvedených v tomto paragrafu, pokud bude povoleno podnikům výdělečným, je podrobeno roční taxe do 5.000 Kč ve prospěch státní pokladny.

(7) O odvolání z rozhodnutí zemského úřadu rozhoduje příslušné odborné ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra.

Okresní úřad může, uzná-li to za vhodné, přikázati jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy, aby státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí bylo přechodně veřejně užito, a stanoviti způsob, jakým se má tak státi.

Veřejné užívání státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí, dále vlajek a znaků svazků územní samosprávy je zakázáno i když jsou splněny podmínky uvedené v předchozích paragrafech, je-li způsob provedení těchto symbolů s hlediska heraldického podstatně vadný a zejména, může-li tato závada vzbuditi veřejné pohoršení nebo vésti k záměně těchto symbolů s jiným symbolem (předmětem). Rovněž je zakázáno veřejně užívati předmětů nebo vyobrazení, jež svým provedením mohly by vzbuditi zdání, jakoby to byly tyto symboly.

(1) Zakázáno je jakékoliv užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, jež by se jevilo nevhodným, nepřiměřeným nebo jako projev neúcty k těmto symbolům.

(2) Užívati veřejně jiných vlajek, znaků nebo jiných symbolů jest zakázáno, jevilo-li by se to vzhledem k rázu takového symbolu nebo vzhledem ke způsobu jeho užití nebo podle povahy skutku jako projev proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky nebo jako projev neúcty ke státní vlajce nebo státnímu znaku, nebo mohl-li by užitím symbolu býti ohrožen veřejný klid a pořádek.

(3) Přechodně veřejně vyvěšovati při příležitostech širšího významu jiné vlajky než státní je dovoleno jen tehdy, jsou-li zároveň vyvěšeny nejméně ve stejném počtu a na předních místech státní vlajky alespoň téže velikosti a úpravy. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vyvěšování symbolů státní svrchovanosti cizích států osobami exterritoriálními a konsuly těchto států.

(4) Ustanovení odstavce 3 platí - nařídí-li to okresní úřad - obdobně též pro veřejné nošení vlajek.

(5) Příslušníci cizích států mohou při svém hromadném vystupování na území republiky Československé užívati veřejně vlajky, znaku nebo jiného symbolu, dal-li k tomu pro jednotlivé případy svolení zemský úřad, v jehož obvodě jich má býti užito. O toto svolení mohou žádati buď zmínění příslušníci cizích států, anebo ti, kdož pořádají na zdejším státním území podnik, při němž má býti uvedených symbolů veřejně užito. K žádosti jest připojiti přesný popis symbolu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na veřejné užívání československých symbolů uvedených v § 1.

(1) Odstraniti symboly, jichž užívání se příčí ustanovením §§ 6 a 7, přikáže okresní úřad vlastníku (spoluvlastníku) nebo uživateli či správci věci, na níž bylo symbolu na př. vyvěšením, umístěním, zobrazením neb vystavením na odiv užito, anebo tomu, jenž symbolu užívá. Není-li takovýchto osob anebo znamenalo-li by vydání příkazu těmto osobám průtah ve věci, uloží tuto povinnost obci. V příkaze může vysloviti, že závadný symbol se zabavuje nebo že propadá. Odvolání z příkazu nemá odkladného účinku.

(2) Je-li toho naléhavě třeba, je starosta obce a každý jiný bezpečnostní orgán povinen přikázati osobám, uvedeným ve větě 1 předchozího odstavce, prozatímní odstranění takového symbolu, po př. dáti provésti toto odstranění a předběžně jej zabaviti.

(3) Nelze-li vzhledem ke spojení takového symbolu s movitou věcí provésti jeho prozatímní odstranění anebo zabavení, lze zabaviti i tuto věc.

(4) O opatřeních učiněných starostou obce nebo jiným bezpečnostním orgánem musí býti podána bezodkladně zpráva okresnímu úřadu, který co nejdříve rozhodne, má-li býti symbol odstraněn po případě stalo-li se prozatímní odstranění po právu, či nikoliv. Nerozhodne-li pro odstranění, nařídí, aby předběžně zabavený symbol byl vrácen tomu, u koho byl zabaven. Rozhodne-li pro odstranění, může zároveň vysloviti, že závadný symbol propadá. Byla-li podle odstavce 3 předběžně zabavena movitá věc, s níž symbol jest spojen, nařídí v rozhodnutí, aby po odstranění závadného symbolu byla věc vrácena. Odvolání z rozhodnutí, jímž bylo odstranění vysloveno, nemá odkladného účinku.

(5) Zabavené věci mohou býti po odstranění závadného symbolu prodány veřejnou dražbou nebo z volné ruky za cenu, kterou úřad stanovil, anebo jinak přiměřeně zužitkovány, je-li nebezpečí, že se zkazí, nebo dají-li se uschovati jen s nepoměrným nákladem a není-li jich třeba k vedení důkazu. Výtěžek nastupuje na místo prodaných věcí. Prodej pro nepoměrný náklad na uschování se neprovede, byla-li včas složena částka, stačící k úhradě tohoto nákladu.

(6) Náhradu nákladů spojených s odstraněním (zabavením) uvedených symbolů uloží okresní úřad tomu, kdo symbolu o své újmě užil anebo k užití dal podnět. Není-li tato osoba známa nebo nelze-li na ní náhradu vymoci, uloží se náhrada ostatním osobám uvedeným v první větě odstavce I, pokud lze je činiti za užití symbolu odpovědnými. Nelze-li použíti předchozího ustanovení a byl-li symbol takové povahy, že v něm možno spatřovati výraz zásad určité politické nebo jiné organisace, může býti náhrada tohoto nákladu uložena této organisaci, byla-li osoba, která symbolu o své újmě užila nebo k užití dala podnět, jejím příslušníkem; nelze-li náhradu uvedených nákladů na ní vymoci, uloží se jedné nebo více osobám, jež se v oné organisaci zvláště uplatňují, a to rukou společnou a nerozdílnou.

(1) Vojenským stejnokrojem rozumí tento zákon, nestanoví-li se výslovně nic jiného, stejnokroj příslušníků československé branné moci, historické stejnokroje československého vojska ze zahraničí a vojska domácího, jakož i stejnokroj osob v místním zaopatření vojenské invalidovny.

(2) Co platí o vojenském stejnokroji a stejnokroji četnictva, platí stejně i o jeho součástkách.

(1) Ochrana vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se vztahuje na jeho úpravu, jak je stanovena vojenskými (četnickými) služebními knihami a zvláštními předpisy, úpravou vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se rozumí střih a úprava oděvu, výložků, ramenních pásek, odznaků hodnosti a odznaků vůbec, úprava čepic, podbradníku a knoflíků, pásu služebního a vycházkového a poboční zbraně.

(2) Vojenské (četnické) služební knihy a zvláštní předpisy upravují povinnost a právo vojenských osob v činné službě i mimo činnou službu nositi vojenský stejnokroj a povinnost a právo příslušníků četnictva nositi stejnokroj četnictva, jakož i právo bývalých příslušníků československého vojska ze zahraničí a vojska domácího nositi jejich historické stejnokroje a právo osob v místním zaopatření vojenské invalidovny nositi stejnokroj pro ně zavedený.

(3) Nikdo nesmí veřejně nositi vojenský stejnokroj nebo stejnokroj četnictva, nemá-li k tomu podle předpisů dotčených v předchozím odstavci povinnost anebo právo, nebo veřejně nositi na těchto stejnokrojích odznaky hodnosti, která mu nenáleží. Rovněž je zakázáno veřejně nositi takový stejnokroj nebo ústroj, který je buď v celku nebo jen v některých součástkách vojenskému stejnokroji nebo stejnokroji četnictva tak podoben, že jej lze od něho rozeznati jen při zvláštní pozornosti, leč by nošení takového stejnokroje nebo ústroje buď bylo povoleno podle § 14, nebo nařízeno zvláštním předpisem, vydaným v dohodě s ministerstvem národní obrany - a byl-li by stejnokroj takový podoben stejnokroji četnictva - v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Jakým způsobem bude zabezpečen vliv vojenské správy na ochranu vojenského stejnokroje v řízení podle tohoto zákona, stanoví instrukce, vydaná ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(1) Další ustanovení tohoto zákona o stejnokrojích platí stejně i o jejich součástkách.

(2) Veřejné nošení jiných stejnokrojů než vojenských a četnických osobami k tomu povolanými nepodléhá žádnému omezení podle dalších ustanovení, jde-li o stejnokroje:

1. zaměstnanců a orgánů státu, zemí a okresů a státních, zemských a okresních ústavů, podniků a jiných zařízení,

2. osob požívajících v republice československé exterritoriality a konsulů,

3. příslušníků branné moci cizích států, zaměstnanců a orgánů cizích států nebo cizozemských státních ústavů, státních podniků, jakož i cizozemských podniků pro veřejnou dopravu, a to vesměs s podmínkou, že vzájemnost je smluvně zaručena,

4. duchovních a řeholních osob církví a náboženských společností státem uznaných (recipovaných), pokud tyto stejnokroje jsou předepsány organisačními nebo bohoslužebnými předpisy církve nebo náboženské společnosti,

5. upravené zvláštními právními předpisy, jejichž platnost zůstala tímto zákonem nedotčena.

(3) Ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, po případě s jiným věcně zúčastněným ministerstvem, povoliti v jednotlivých případech nošení stejnokrojů zmíněných v předchozím odstavci pod č. 3 i tehdy, když není splněna podmínka tam uvedená.

Ministerstvo vnitra stanoví směrnice pro úpravu stejnokrojů orgánů policie vykonávané obcemi. Obce jsou povinny ve lhůtě, která jim bude dána bezprostředním státním úřadem dohlédacím, přizpůsobiti na svůj náklad stejnokroje těchto orgánů zmíněným směrnicím.

(1) Osoby, požívající ochrany podle trestních zákonů při výkonu svého úřadu či služby neb úředního příkazu jim daného, mohou - pokud se na ně nevztahují již ustanovení §§ 11 nebo 12 - nositi veřejně stejnokroj vyznačující toto jejich postavení jen tehdy, učinily-li o tom samy nebo jejich zaměstnavatel předem oznámení okresnímu úřadu.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i o osobách zaměstnaných při veřejné dopravě a o osobách provozujících své povolání na místech sloužících veřejné dopravě.

(3) V oznámení podle předchozích odstavců musí býti uvedeno, při jakých příležitostech bude stejnokroj nošen, pokud se týče vymezen i okruh osob, pro něž je stejnokroj určen. Dále musí býti připojen k oznámení barevný nákres přední i zadní strany stejnokroje a přesný popis stejnokroje, jeho střihu a barvy.

(4) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje, podobá-li se vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti, nebo byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může zakázati jeho nošení též tehdy, nesrovnává-li se ráz stejnokroje s povahou úkonů, k nimž povolány jsou osoby zmíněné v odstavcích 1 a 2.

(5) Nezakáže-li úřad veřejné nošení stejnokroje do 8 neděl ode dne, kdy oznámení bylo mu podáno nebo odevzdáno poště k dopravě, nebo vezme-li úřad oznámení to na vědomí před uplynutím této lhůty, může býti započato s jeho nošením.

(6) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje též tehdy, zjistí-li dodatečně okolnosti, odůvodňující zákaz podle první věty odstavce 4.

(1) K veřejnému nošení stejnokroje členy korporace, ač nejde-li o případy uvedené v předchozích paragrafech, je potřebí povolení zemského úřadu.

(2) Podati žádost náleží korporaci. V žádosti musí býti zejména též uvedeno, pro jaký okruh osob je stejnokroj určen a při jakých příležitostech bude nošen. K žádosti - ač neprokáže-li žadatel, že jde o stejnokroj takové podoby, jaký byl již jiné korporaci týmž úřadem povolen - buď dvojmo připojen barevný nákres přední i zadní strany stejnokroje s přesným popisem stejnokroje, jeho střihu a barvy. Na vyzvání úřadu jest žadatel povinen předložiti další potřebný počet exemplářů nákresu nebo popisu.

(3) Žádost jest zamítnouti, neobsahují-li stanovy (organisační předpisy) korporace ustanovení o nošení stejnokrojů nebo sleduje-li korporace cíle politické. Jinak rozhoduje úřad o žádosti podle volné úvahy, maje na zřeteli veřejné zájmy. Žádost může býti zejména zamítnuta, podobá-li se žádaný stejnokroj vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. Vyhoví-li úřad žádosti, může stanoviti podmínky, za nichž se povolení uděluje. V povolení vždy buď vytčen okruh osob, které budou oprávněny nositi stejnokroj, a buď uvedeno, při jakých příležitostech smí býti stejnokroj nošen.

(4) Zemský úřad může, Vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení odníti, nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(5) Členové korporací z cizího státu mohou v jednotlivých případech na území republiky Československé veřejně nositi stejnokroj, dal-li k tomu svolení zemský úřad, v jehož obvodě má býti stejnokroj nošen. O toto svolení mohou žádati buď tyto korporace z cizího státu, anebo korporace, pořádající na zdejším státním území podnik, při němž má býti stejnokroj nošen.

(1) Pokud nejde o případy uvedené v předchozích paragrafech, může každý zaměstnavatel volně stanoviti stejnokroj pro své zaměstnance. Má-li býti tento stejnokroj veřejně nošen, nesmí se podobati vojenskému nebo četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. Totéž platí, nosí-li i zaměstnavatel tento stejnokroj.

(2) Okresní úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje zmíněného v předchozím odstavci, byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může je zakázati, podobá-li se tento stejnokroj některému stejnokroji, povolenému podle § 14.

Má-li býti veřejně nošen stejnokroj chovanci vyučovacích, vychovávacích, léčebných a jiných podobných ústavů, platí o něm obdobně ustanovení § 15, odst. 1, věty 2 a odst. 2.

Zakázáno je nositi veřejně

1. stejnokroje, jež nejsou uvedeny v předchozích paragrafech; tento zákaz netýká se stejnokrojů národních a vžitých, zejména stejnokrojů býv. živnostenských cechů, stejnokrojů hornických a pod., jakož i stejných nebo sobě podobných ústrojů, veřejně užívaných obvykle při sportu, práci a pod.,

2. stejnokroj uvedený v §§ 11, 12, 13 a 14 osobami nepovolanými, jakož i takový ústroj, který buď v celku nebo jen v některých součástkách jest podoben stejnokrojům uvedeným v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5, nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 neb stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že jej lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti.

O nošení odznaků, pokud mají zejména svou nápadností sloužiti témuž účelu jako stejnokroj, platí ustanovení části III tohoto zákona.

(1) Zakázáno je veřejně nositi odznaky, jimiž se projevuje smýšlení čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky.

(2) Okresní úřad zakáže pro svůj obvod veřejně nositi takové odznaky, jichž nošením by byl ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Je-li takového zákazu zapotřebí v obvodech více okresních úřadů, může jej vydati zemský úřad pro svůj obvod nebo jeho část.

(1) Je-li toho potřebí ve veřejném zájmu, může okresní úřad na přechodnou, nezbytně nutnou dobu zakázati pro svůj obvod veřejné užívání buď všech vlajek, znaků a jiných symbolů, nebo některých z nich. Je-li takového zákazu zapotřebí v obvodech více okresních úřadů, může jej vydati zemský úřad pro svůj obvod nebo jeho část. Stejně může býti zakázáno i veřejné nošení buď všech stejnokrojů, po případě i odznaků, nebo jen některých z nich.

(2) Ustanovení toto se netýká:

veřejného užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, pokud se děje v rámci předchozích paragrafů,

veřejného užívání vlajek a znaků svazků územní samosprávy za stejného předpokladu,

veřejného užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států osobami exterritoriálními a konsuly těchto států,

veřejného nošení vojenských neb četnických stejnokrojů a stejnokrojů zmíněných v §§ 11, 12 a § 13, odst. 1.

§ 21.

Dřívější oprávnění.

(1) Státního znaku v pečeti (razítku) užívají toliko soudy a státní úřady, orgány, ústavy, podniky a jiná státní zařízení; veškerá jiná oprávnění k jeho užívání v pečeti (razítku) zanikají.

(2) Vlajky a znaky svazků územní samosprávy a jiných korporací, jejichž vznik lze vyvoditi z předpisů dříve nebo dosud platných nebo ze zvyklostí, zůstávají v platnosti, pokud nebyly zrušeny před účinností tohoto zákona. Rovněž zůstávají v platnosti - s výjimkou ustanovení předchozího odstavce - dosavadní práva k trvalému veřejnému užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, jakož i vlajek a znaků svazků územní samosprávy.

(3) Stejně zůstávají v platnosti povolení k veřejnému nošení stejnokrojů a odznaků vydaná podle dřívějších předpisů.

(4) Ustanovení tohoto zákona vztahují se však od počátku jeho účinnosti i na právní poměry, založené před jeho účinností.

Kde se v předchozích ustanoveních mluví o veřejném užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, a o veřejném nošení stejnokrojů a odznaků, rozumí se tím zejména takové jich užívání (vyvěšování, umísťování, zobrazování, stavění na odiv) a nošení, jež se děje na místě veřejně přístupném nebo tak, že jsou z veřejného místa viditelný, nebo před větším počtem lidí současně na tomtéž místě přítomných. Veřejným užíváním symbolů uvedených v §§ 4 a 7 rozumí se též každé užívání těchto symbolů na tiskopisech, ve spisech nebo na předmětech určených k rozšiřování.

Přestupky častí I, II, III, IV a V tohoto zákona, jakož i předpisů, příkazů a zákazů podle ustanovení těchto částí zákona vydaných, trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 20.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 2 měsíců. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 2 měsíců.

(1) Na místech veřejně přístupných nebo na místech viditelných z míst veřejně přístupných jest zakázáno jakkoli označovati nemovité nebo movité věci nápisy, obrazy, odznaky, barvami nebo jiným podobným způsobem, jímž se projevuje smýšlení, čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti, demokraticko-republikánské formě Československé republiky, nebo jímž se tupí republika Československá nebo její orgány anebo jinak ohrožuje veřejný klid a pořádek.

(2) Rovněž jest zakázáno na takovýchto místech věci movité takto označené umísťovati nebo rozšiřovati.

(3) Zákazy v předchozích odstavcích uvedenými není omezeno užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států, pokud děje se v mezích uznaných mezinárodním právem nebo mezinárodní zvyklostí.

(1) Přestupky ustanovení § 24 trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 10.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 1 měsíce. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 1 měsíce.

(2) V odsuzujícím nálezu budiž dále vinníku uloženo, aby závadné označení odstranil. Jsou-li tu přitěžující okolnosti, může mu býti uloženo, aby odstranění to provedl osobně. Neučiní-li tak v přiměřené lhůtě stanovené úřadem, budiž vyměřený trest zvýšen na dvojnásobnou míru. Nejvyšší sazby trestu uvedené v odstavci 1 v tomto případě neplatí.

(1) Byla-li trestným činem nebo odstraněním závadného označení způsobena škoda, může býti k návrhu poškozeného rozhodnuto v trestním nálezu nebo odděleně též o její náhradě, pokud náhrada škody nepřesahuje částku 1000 Kč. Jinak se odkáže poškozený na pořad práva. Z rozhodnutí, jímž se poškozený odkazuje na pořad práva, nelze se odvolati.

(2) Nelze-li z jakéhokoliv důvodu provésti nebo ukončiti proti pachateli trestného činu, zmíněného v § 24, trestní řízení podle tohoto zákona bez průtahu, uloží obci, v jejímž obvodě byl trestný čin spáchán, politický úřad jí bezprostředně nadřízený, vyžadují-li toho veřejné zájmy, aby ve lhůtě jím určené odstranila závadné označení; z tohoto výroku není odvolání.

(3) Náhradu nákladu, vzniklého obci podle předchozího odstavce, uloží okresní úřad pachateli, dojde-li k odsuzujícímu nálezu. Je-li u pachatele důvod vylučující, nebo zrušující trestnost a je-li závadné označení takového rázu, že možno v něm spatřovati výraz zásad určité politické nebo jiné organisace, může okresní úřad uložiti náhradu tohoto nákladu - a k návrhu poškozeného též náhradu škody v mezích odstavce 1 - této organisaci, je-li zjištěno, že pachatel byl jejím příslušníkem. Nelze-li náhradu na ní vymoci, uloží okresní úřad náhradu nákladů, po případě náhradu škody, jedné nebo více osobám, jež se v oné organisaci zvláště uplatňují, a to rukou společnou a nerozdílnou.

(4) Ustanovení odstavce 3, věty druhé a třetí, platí obdobně i tehdy, nelze-li náhradu nákladů, po případě náhradu škody na pachateli vymoci.

Pravomoc přiznaná tímto zákonem okresním úřadům přísluší v obvodech působnosti státních úřadů policejních těmto úřadům s výjimkou pravomoci uvedené v § 26, odst. 2.

Obce jsou i v případech, kde v tomto zákoně není tak výslovně stanoveno, povinny spolupůsobiti při jeho provádění, jakož i při provádění předpisů podle něho vydaných.

(1) Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré právní předpisy, které upravují otázky tímto zákonem upravené nebo které odporují ustanovením tohoto zákona. Zejména pozbývají platnosti:

§§ 10 a 11 zák. č. 252/1920 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti,

§§ 8 až 10 vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, č. 512 Sb. z. a n., k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti,

nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jímž se upravuje oprávnění nositi stejnokroje a odznaky,

§ 36 trestního zákona o přestupcích (zák. čl. XL/1879),

nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 28. února 1919, č. 1007 (č. 39 Úr. Nov. ) o praporech, znacích a odznacích, s výjimkou § 3,

§ 2 nařízení téhož ministra ze dne 30. srpna 1926, č. 7600 pres. (Úr. Nov. ze dne 4. září 1926), kterým se stíhají některé činy, rušící veřejný klid a právní pořádek na Slovensku,

§ 333 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 597 vojenského trestního zákona, ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 44 zák. čl. XL/1879 o přestupcích, pokud se týkají neoprávněného nošení stejnokroje a odznaků.

(2) Jiné předpisy než uvedené v odstavci 1 zůstávají v platnosti; jsou tedy nedotčeny zejména:

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních, ve znění zákona ze dne 10. července 1933, č. 125 Sb. z. a n.,

zákon ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,

zákon ze dne 20. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly, se změnami provedenými zákonem ze dne 10. dubna 1920, č. 243 Sb. z. a n., kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů,

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., o odstranění nevhodných názvů,

zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé, zákon ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,

zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb. z. a n., o vlajce a rejstříku lodí námořních,

zákon ze dne 19. prosince 1921, č. 479 Sb. z a n., o ochraně znaku a názvu červeného kříže, a

zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákona ze dne 20. prosince 1932, č. 27 Sb. z. a n. z roku 1933.

(3) Rovněž zůstávají tímto zákonem nedotčeny právní předpisy o stejnokrojích a služebních odznacích vojska, četnictva, zaměstnanců a orgánů státu a státních ústavů, podniků nebo jiných státních zařízení, zaměstnanců drah, jakož i osob uvedených v § 13, odst. 1, právní předpisy o nošení stejnokrojů při divadelních představeních, a právní předpisy o zbraních, i když tyto jsou součástí stejnokroje, a o právu shromažďovacím.

(4) Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.