Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání.
523.
Interpelace:
I. posl. Vodičky min. nár. obrany o nepřátelském protisovětském chováni štábního kapitána
Hejnovského u 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci,
II. posl. dr Fencika předsedovi vlády o překládání úředníků, podkarpatských Rusů, na jiná slu-
žební místa,
III. posl. Klímy min. vnitra o rozpuštění veřejné schůze v Pohořelicích,
IV. posl. Klímy a Hodinové-Spurné min. vnitra o činnosti policejního ředitelství a zemského
úřadu v Brně vůči rakouským a německým emigrantům,
V. posl. Švermy min. vnitra, spravedlnosti a financí o nemožném postupu okresního úřadu
v Lounech proti živnostníku V. Vágnerovi,
VI. posl. Wagnera min. železnic o jazykové praksi plzeňského ředitelství státních drah, která
se příčí a odporuje nalézací praksi nejvyššího správního soudu,
VII. posl. Franka min. vnitra o protizákonných nařízeních o užívání jazyků v hostinské živnosti,
VIII. posl. inž. Künzla a inž. Peschky min. vnitra, že se proti sudetskoněmecké straně, předseda
Konrád Henlein, trýznivě užívá zákona o shromážděních a jiných předpisů,
IX. posl. dr Novotného min. zemědělství ve věci přijímání žáků do I. ročníku vyšších hospodář-
ských škol,
X. posl. Kuta min. soc. péče o zrušení německých úřadoven a jmenování nových správních or-
gánů Všeobecného pensijního ústavu v Praze,
XI. posl. Špačka min. školství a nár. osvěty o započtení služby do pořadí a pense bývalým uči-
telům škol Ústřední matice školské,
XII. posl. Špačka min. vnitra a financí o zřízení nového samostatného politického a berního
ukládacího okresu pro soudní okresy oderský a fulnecký a část soudního okresu vítkov-
ského ve Fulneku,
XIII. posl. dr Štůly min. veřejných prací a školství a nár. osvěty o stavbě České techniky v Dej-
vicích.
523/I.
Interpelace
poslance Jana Vodičky
ministru národní obrany
o nepřátelském protisovětském chování
štábního kapitána Hejnovského u 7. dělo-
střeleckého pluku v Olomouci.
Před několika týdny byly mezi vojíny 7. dělo-
střeleckého pluku v Olomouci rozšířeny jakési le-
táky, které byly psány v přátelském duchu k So-
větskému svazu.
Z těchto důvodů kázal štábní kapitán Hejnov-
ský, bývalý carský důstojník a bělogvardějec, na-
stoupiti všecky vojíny a poddůstojníky svého
oddílu a prosil je, aby prozradili, kdo tyto letáky
rozšiřoval.
Když se to nedozvěděl, začal shromážděným
vojínům vykládat, že ve SSSR byl, že ví jak to
tam vypadá, že je tam hlad a bída a že své staré
matce, která ve SSSR žije, posílá často potraviny
a "zabíjačku", aby prý si přilepšila.
Tento důstojník projevuje svoje nepřátelské
stanovisko denně nadávkami na představitele So-
větského svazu, nazývaje je "sviněmi" a "spřeží"
a "nevzdělanou hordou", která prý "vraždila nej-
2
lepší syny Ruska". Kromě toho dovoluje si tento
štábní kapitán štváti, napadati a urážeti Sovětský
svaz, ačkoliv je si plně vědom toho, že štve proti
státu, který má přátelské a vojenské smlouvy
s ČSR, při čemž ovšem na druhé straně agitace
a propaganda přátelství se Sovětským svazem
mezi prostými vojáky je pronásledována a tres-
tána.
Tážeme se proto pana ministra:
1. Souhlasí pan ministr národní obrany s tím,
že mnozí důstojníci československé armády pro-
jevují takovýmto způsobem své nepřátelské sta-
novisko vůči spojenci ČSR, Sovětskému svazu?
2. Je pan ministr ochoten nechati vyšetřiti toto
nepřátelské chování štábního kapitána Hejnov-
ského vůči SSSR a dáti ho propustiti ze služeb
československé armády?
3. Je pan ministr národní obrany ochoten uči-
niti všechny kroky k tomu, aby československá
armáda byla zbavena všech důstojníků fašistic-
kého a protisovětského smýšlení?
4. Je pan ministr ochoten v zájmu utužení přá-
telského svazku československé armády s armá-
dou sovětskou učiniti všechny kroky k tomu, aby
v československé armádě byl svobodně propago-
ván duch přátelství se SSSR?
V Praze dne 16. června 1936.
Vodička,
Fušcič, Schenk, Klima, Schmidke, Procházka,
Appelt, B. Köhler, Machačová, Kliment, Vallo, dr.
Jar. Dolanský, Kosík, Synek, Hodinová-Spurná,
Šverma, dr. Clementis, Kopecký, Zupka, Nepo-
mucký, Zápotocký.
523/II (překlad).
Interpelace
poslance dr. S. A. Fencika
předsedovi vlády
o překládaní úředníků, podkarpatských
Rusů, na jiná služební místa.
1. "Funkcionáři Podkarpatské Rusi budou podle
možnosti vybíráni z jejího obyvatelstva". Tak
praví odst. 7, §u 3 I. hlavy ústavní listiny česko-
slovenské republiky. S druhé strany poslední od-
stavec §u 67 služební pragmatiky státních za-
městnanců ustanovuje: "Při přeložení do jiného
služebního místa budiž při šetření služebních zá-
jmů a s nejmožnějším zřetelem k osobním pomě-
rům úředníkovým povolena přiměřená lhůta ku
přesídlení".
2. Jak dalece se na Podkarpatské Rusi nepři-
hlíží k osobním poměrům, hmotným a životním
zájmům úředníků, podkarpatských Rusů, když se
překládají na jiná služební místa, dokazují tyto
případy:
Inženýr Ivan Feďkovič, technický komisař, byl
přeložen k technickému oddělení ťačovského
okresního úřadu z Užhorodu, kde jest jediným
stavebním inženýrem, podkarpatským Rusem.
Přeložení bylo provedeno na újmu osobním zá-
jmům inženýra Feďkoviče, na újmu jeho rodin-
ným a hmotným poměrům, neboť inženýr Feďko-
vič má v Užhorodě dům a majetek patřící jeho
rodině.
Úřední zřízenec Pavel Beňak byl rovněž pře-
ložen z Užhorodu k ťačovskému okresnímu úřadu
bez zřetele na to, že má v obci Domanincích (obec
Domanince je skoro spojena s městem Užhoro-
dem) dům a hospodářství.
Zvěrolékař Semen Fedák byl přeložen z Muka-
čeva, kde má jeho rodina vlastní dům, rovněž
k ťačovskému okresnímu úřadu.
Inženýr Medvědskij byl od ťačovského berního
úřadu přeložen k bernímu úřadu v Chustu, ačkoliv
jeho rodina má vlastní dům atd.
3. Jako příklad uvedené případy stejně jako
četné jiné působí na ruskou veřejnost velmi trap-
ným dojmem tím spíše, že v ústředních úřadech
Podkarpatské Rusi v Užhorodě jest beztoho velmi
málo úředníků podkarpatských Rusů, stejně jako
jest jich vůbec málo v úřadech v jejich vlasti,
což dokazuje níže uvedená statistika:
Počet úředníků ve správních úřadech Podkar-
patské Rusi v procentech:
|
Rusů ......... |
. 129 |
|
Čechů ........ |
. 739 |
|
Maďarů ........ |
. 8. 0 |
|
Ukrajinských vystěhovalců. |
. 3. 3 |
|
Ruských vystěhovalců.. |
. 1. 9 |
|
100. 0 |
Neochota přihlížeti k zájmům úředníků podkar-
patských Rusů při jejich překládání na jiné slu-
žební místo proti jasnému, humánnímu a demo-
kratickému zákonu naší republiky působí ve ve-
řejnosti pocit hluboké urážky a podrážděnosti.
I. Ví pan předseda vlády o nespravedlivém cho-
vání k úředníkům podkarpatským Rusům při pře-
kládání jich na jiná služební místa v jejich vlasti,
Podkarpatské Rusi?
II. Hodlá pan předseda vlády, přihlížeje k zá-
konu zavésti zásadu rovnosti, pokud jde o úřed-
níky Podkarpatské Rusi, a učiniti opatření, aby
právě vylíčené případy nespravedlnosti byly na-
praveny ?
V Praze dne 28. května 1936.
Dr. Fencik,
Gajda, Trnka, dr. inž. Toušek, Špaček, dr. Novotný,
dr. Rašín, Kut, Jan Sedláček, inž. Schwarz, Ježek,
Holeček, Chmelík, inž. Protuš, dr. Domin, Sme-
tánka, Knebort, dr. Štůla, dr. Dominik, dr. Bran-
žovský, Zvoníček, Ivák.
3
523/III.
Interpelace
poslance E. Klímy
ministru vnitra
o rozpuštění veřejné schůze v Pohořelicích.
Ve čtvrtek dne 28. května 1936 konala se ve-
řejná schůze komunistické strany v Pohořelicích
s programem: "Hospodářská a politická situace".
K programu referoval poslanec E. Klíma, který se
v řeči zmínil také o katastrofě rakvických školních
dětí. Nemohl se samozřejmě vyhnouti otázce odpo-
vědnosti, která v těchto dnech byla všeobecně pře-
třásána tiskem.
Sotva však řečník vyslovil otázku: "Kdo je vi-
nen?", přítomný komisař okresní politické správy
v Mikulově Bouček schůzi rozpustil.
Není třeba připomínati, že rozpuštění schůze
z takového popudu muselo vyvolati odpor u pří-
tomných a postaviti státní úřady do prapodivného
světla vinníků katastrofy.
Komisař Bouček je znám na dělnických schů-
zích svými fašistickými metodami. Tak na př. na
veřejné schůzi v Pohořelicích, konané dne 7. ledna
1936, na níž referoval člen zemského zastupitel-
stva Hynek Konečný, zakázal nezaměstnaným,
kteří se hlásili k diskusi, aby mluvili o přídělu
stravovacích lístků a pod.
Podepsaní se táží:
1. Je pan ministr ochoten vyšetřiti jednání ko-
misaře Boučka a zjednati nápravu?
2. Je panu ministru vnitra známo-----------řá-
dění komisaře Boučka.
V Praze, dne 2. června 1936.
Klíma,
Fuščič, Vodička, Schenk, Appelt, Procházka, Kli-
ment, B. Köhler, Machačová, Vallo, dr Clementis,
Schmidke, dr Jar. Dolanský, Šverma, Kosik, Sy-
nek, Kopecký, Zupka, Hodinová-Spurná, Nepo-
mucký, Zápotocký.
523/IV.
Interpelace
poslanců Klímy a Hodinové-Spurné
ministru vnitra
o činnosti policejního ředitelství a zem-
ského úřadu v Brně vůči rakouským a ně-
meckým emigrantům.
Nakládání s politickými emigranty rakouskými
a německými v Brně v poslední době přesahuje
všechny meze a jest již neudržitelné.
Každodenně zatýká policejní ředitelství v Brně
jednoho nebo více emigrantů. Vyžaduje od nich
důkazy o tom, že jsou skutečně politickými emi-
granty. Ponechává bezdůvodně emigranty jeden
až dva dny v policejní vazbě a vyhošťuje je s odů-
vodněním, že nejsou politickými emigranty.
Emigranti jsou zatýkáni pouze proto, že bez
pasu překročili hranice. Stalo se, že emigranti,
kteří přijeli z Rakouska do Brna, kde se ihned
hlásili k pobytu v Československu bez pasu, byli
zatčeni na 24 hodin a ihned po vazbě dopraveni na
rakouské hranice do Břeclavi.
Policejní ředitelství v Brně se odvolává na pří-
kazy zemského úřadu v Brně. který žádá, aby se
emigranti buď vykázali řádným pasem, při čemž
nenahlíží, že političtí emigranti si nemohou před
odjezdem obstarati řádný pas, nýbrž, že se musí
zachrániti v posledním okamžiku útěkem před
pronásledováním: anebo žádá, aby dokázali do-
klady svou politickou činnost v zemi, z které
uprchli. Dokonce zemský úřad a policejní ředitel-
ství v Brně žádali v jednom případě, aby německý
emigrant se vykázal potvrzením německého kon-
sulátu v Brně, že si u konsulátu může obstarati
doklady jako pas a podobně. Kdyby tento emigrant
tak učinil, dověděla by se o tomto pokusu jistě
"Gestapo" a pronásledovala by jeho matku, která
nadále žije v Berlíně.
Tak se stalo, že v Brně pod ochranou podpůr-
ného komitétu žijící političtí emigranti Johan
Ziegler, František Wolf a Gotfried Schmiedt, byli
vyzváni brněnským policejním ředitelstvím, aby
si odpykali tresty 21 hodin za nedovolené překro-
čení hranic. Všichni tři si odpykali trest, ale pak
nebyli propuštěni na svobodu, nýbrž pod eskortou
dopraveni na hranice Podobně se stalo rakous-
kému politickému emigrantu Josefu Lochmannovi.
jenž byl na policii, když se hlásil k pobytu, zatčen
a vyvezen na rakouské hranice.
Julius Günser byl bezdůvodně zatčen 5. VI. 1936
a propuštěn 7. VI. 1936 pouze na základě prohlá-
šení, že dobrovolně odjede do 24 hodin do Ra-
kouska.
Ladislav Gross, německý emigrant byl svého
času 6 měsíců v koncentračním táboře v Dachau
a bylo mu řečeno, že bez státní příslušnosti nedo-
stane povolení k pobytu, ježto jest prý obtížným
cizincem. Při tom podotýkáme, že jeho jméno jest
výslovně citováno v knize o pronásledování v Ně-
mecku.
Berscheit hlásil se u Ligy pro lidská práva
s potvrzením vládního komisaře pro Zaarlan, ježto
musil po plebiscitu uprchnouti ze Zaarlanu. Zdržo-
val se nějaký čas v Trnavě na Slovensku, byl však
okresním úřadem v Trnavě z Trnavy vyhoštěn,
protože se nemohl prokázati cestovním pasem. Pak
přišel do Brna, avšak ani od zemského úřadu
v Brně nedostal povolení k pobytu.
Schilling, který je rakouský emigrant a pro
účast na povstání v únoru 1934 byl v Rakousku
pronásledován a který jest těžce nemocen, neob-
držel povolení k pobytu a má býti vyhoštěn jako
obtížný cizinec.
Rolff Rudolf, německý emigrant, který byl
v koncentračním táboře, byl dne 13. VI. 1936 bez-
důvodně zatčen a má býti vyhoštěn jako obtížný
emigrant.
Walter Jiří Janecke, byl obžalován pro zločin
vojenské zrady dle § 6, č. 2, odst. 2 zák. na
4
ochranu republiky a právoplatně osvobozen. Seděl
81/2 měsíce nevinně ve vyšetřovací vazbě a byl
dne 13. června 1936 bezdůvodně zatčen a má býti
vyhoštěn jako obtížný cizinec.
Rakouský emigrant Petrasch, který se zdržoval
po delší dobu v Třebíči a byl tam zatčen pro do-
mnělé delikty podle zákona na ochranu republiky,
musil však býti po tříměsíční vazbě propuštěn, po-
něvadž obvinění se ukázalo bezdůvodné; přes to
byl však vyhoštěn a ačkoli žádal o převoz na pol-
ské hranice, byl vyvezen na rakouské hranice
s odůvodněním, že na tak dlouhou cestu není
peněz.
Rakouský emigrant Julius Kofler, byl bezdů-
vodně zatčen, vyhoštěn a vyvezen na rakouské hra-
nice a to tak, že byl spoután na rukou po celou
cestu a teprve na rakouské hranici byla mu pouta
sňata.
Byli tudíž vyváženi němečtí i rakouští emigranti
do zemí své státní příslušnosti, ačkoliv sám pan
ministr vnitra dr Černý prohlásil ve schůzi posla-
necké sněmovny dne 5. X. 1934: .....Jestliže
emigranti vyvíjejí nevhodnou politickou činnost,
nebo se vměšují do našich vnitřních záležitostí,
jsou vypovídáni, nikdy však do země své
státní příslušnosti... " Nemůže tedy býti
sporu o tom, že odpovědní činitelé policejního ře-
ditelství a zemského úřadu v Brně v otázce emi-
grantů neporušili jen zaručené právo asylu, nýbrž
i úřední povinnosti.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Zná pan ministr postup zemského úřadu a
policejního ředitelství v Brně, který jest v přímém
rozporu s jeho přímým příslibem, že nadále emi-
granti do zemi svých vlastních státních přísluš-
ností nesmějí býti vyhošťování?
2. Souhlasí pan ministr s tímto protiprávním a
nelidským postupem policejního ředitelství a zem-
ského úřadu v Brně?
3. Je pan ministr ochoten okamžitě učiniti kroky
k tomu, aby vyhoštění a vypovězení německých a
rakouských emigrantů byla odvolána?
4. Je pan ministr ochoten zavésti ihned přísné
vyšetřování proti zodpovědným úředníkům poli-
cejního ředitelství a zemského úřadu v Brně a po-
starati se o jejich sesazení a náležité potrestání?
5. Co hodlá pan ministr učiniti, aby napříště
bylo zachováváno právo asylu pro německé a ra-
kouské emigranty?
V Praze, dne 16. června 1936.
Klíma, Hodinová-Spurná,
Kopecký, Schenk, dr Jar. Dolanský, Procházka,
Appelt, Fuščič, B. Köhler, Machačová, Kliment,
Vodička, Schmidke, Synek, Kosik, Vallo, Šverma,
dr Clementis, Zupka, Nepomucký, Zápotocký.
523/V.
Interpelace
poslance Švermy
ministru vnitra, spravedlnosti a financí
o nemožném postupu okresního úřadu
v Lounech proti živnostníku V. Vágnerovi.
V Lounech žil válečný invalida Václav Vágner
se svou manželkou a 15ti letým dítětem. Po rodi-
čích zdědil autodopravu i se dvěma autobusy,
které byly koupeny na splátky od továrny Wal-
ter v Jinonicích u Prahy. Na autobusy bylo
splaceno 120. 000 Kč a zbývalo ještě splatiti 30. 000
Kč. Vágner s manželkou si koupil na dluh domek
v ceně 91. 000 Kč, na který splatil 55. 000 Kč.
Když přišel nový zákon o autodopravě, měl Vág-
ner složiti kauci 2. 500 Kč z každého vozu, tudíž
celkem 5. 000 Kč. Při slabých obchodech, které již
po řadu let trvají, byl dlužen na daních 10. 000
Kč. Berní úřad zabavil mu činže nájemníků, takže
kauci za vozy složiti nemohl, neboť z výtěžku
autodopravy splácel továrně měsíčně 500. - Kč a
Městské spořitelně v Lounech úroky ze zadluže-
ného domu.
V měsíci lednu t. r. hrozil okresní úřad Vágne-
rovi, že mu zabaví vozy, jestliže kauci nesplatí.
Vágner šel několikráte žádati na okresní úřad o
poshovění. Jsa uštván zlými hospodářskými po-
měry a vida před sebou ztrátu své celoživotní
námahy, pronesl na okresním úřadě vůči úřední-
kům některé ostré výroky.
Okresní úřad rozřešil záležitosti krátce tím, že
povolal policii, ta Vágnera spoutala do svěrací
kazajky a z rozkazu úřadů dopravili ho do blá-
zince v Bohnicích. Marné jsou veškeré námahy
zoufalé manželky, která by ráda vysvobodila
manžela z blázince. Veřejnost pochybuje, že
Vágner nemá zdravého rozumu, neboť se jinak
vždy rozumně choval, ale pouze hrozící katastrofa
ho znervosněla. Primář blázince v Bohnicích je
ochoten Vágnera propustiti na svobodu, ale bojí
se tak učiniti o své újmě, když nedostane svolení
úřadů, na jejichž rozkaz Vágner do blázince byl
dodán.
Továrna Walter opuštěné ženě Vágnerově ode-
brala oba autobusy. Žena nemá dnes z čeho si vy-
dělávati, je odkázána pouze na nepatrný výdělek
z posluhy a roznášky novin.
Z toho ubohého výdělku ovšem nemůže platiti
úroky z dluhů váznoucích na domku Městské
spořitelny v Lounech a tak v těchto dnech dostala
vyrozumění okresního soudu v Lounech, že
povoluje se exekuční prodej zadluženého domku
na žádost lounské spořitelny.
Vágner byl dosud bezúhonným a stačil všem
svým poplatkovým a občanským povinnostem.
Pouze následkem křise se stalo, že nemohl včas
zaplatiti všechny daně a že nemohl včas složiti
žádanou kauci.
Ze shora uvedených okolností však vyplývá, že
Vágner měl dobrou vůli povinnostem svým do-
5
státi, ale ani v tom směru mu okresní úřad nevy-
šel vstříc. Vágner byl pochopitelně tímto postupem
úřadu pobouřen, ale nikdo v Lounech nevěří, že
mohlo být důvodu k tomu, aby Vágner byl do-
praven do blázince. Naopak jest každému jasno,
že okresní úřad v Lounech svým pobuřujícím
jednáním nejenom ničí poctivého maloživnostníka,
nýbrž, že tímto jednáním dělá z poctivého člověka
zločince, aby tak svalil se sebe odpovědnost.
Okresní úřad ale mimo to zřejmě terorisuje i
ústavní lékaře, kteří se patrně bojí Vágnera
z blázince propustiti, ačkoliv se jedná o zdravého
člověka.
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr o tomto pobuřujícím jednání
okresního náčelníka v Lounech?
2. Souhlasí pan ministr s jeho protizákonným
postupem?
3. Jest pan ministr ochoten zjednati okamžitě
nápravu tím, že okresního náčelníka v Lounech
okamžitě suspenduje a zavede proti němu disci-
plinární řízení za účelem jeho potrestání a dále
tím, že uvedená opatření okresního úřadu v Lou-
nech okamžitě zruší, nařídí odvolání příkazu,
kterým byl Vágner dodán do blázince v Bohni-
cích, vrácení mu jeho živnosti a jeho odškodnění
za utrpěné škody?
Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
1. Je pan ministr ochoten učiniti ihned nutné
kroky, aby byly v budoucnosti znemožněny po-
dobné případy protiprávního zničení čestných
občanů v blázinci, ačkoliv tento postup je v roz-
poru s ustanoveními řádu o zbavení svépráv-
nosti?
Ptáme se pana ministra financí:
1. Ví pan ministr o bezohledném vymáhání daní
na maloživnostnících a obzvláště o případu Vác-
lava Vágnera v Lounech?
2. Souhlasí pan ministr s tímto postupem proti
malému živnostníkovi, který je tím úplně zničen?
3. Je pan ministr ochoten zjednati okamžitou
nápravu tím, že nařídí berním úřadům a správám
shovívavý postup při vymáhání daní od malých
živnostníků a zejména v případě V. Vágnera tím,
že mu povolí přiměřené příročí k zaplacení dluž-
ných daní?
V Praze dne 16. června 1936.
Šverma,
Kopecký, Schenk, Klíma, Fuščič, Appelt, Pro-
cházka, Machačová, B. Köhler, Kliment, Vallo,
Vodička, Kosík, Schmidke, Synek, dr. Jarom. Do-
lanský, Hodinová-Spurná, Zápotocký, Nepomucký,
Zupka, dr. Clementis.
523/VI (překlad).
Interpelace
poslance L. Wagnera
ministrovi železnic
o jazykové praksi plzeňského ředitelství
státních drah, která se příčí a odporuje
nalézací praksi nejvyššího správního soudu.
Dne 5. února 1936 podal jistý československý
státní občan německé národnosti (ethnické pří-
slušnosti) plzeňskému ředitelství státních drah
tuto jazykovou stížnost:
"Ve středu dne 5. února 1936 jel jsem pravidel-
ným motorovým vlakem č. 3503 v motorovém voze
M 120. 209 z Nového Dvora do Bezdružic. Tato
trať vede územím soudních okresů stříbrského a
bezdružického, v nichž, a to v každém jednotli-
vém "podle posledního soupisu lidu obývá daleko
více než 20% státních občanů téhož, však jiného
jazyka než československého", neboť převážná vět-
šina obyvatelstva v těchto okresích přiznala se
při posledním soupisu lidu k německé národnosti.
V tomto motorovém voze jsou výlučně ve stát-
ním jazyku vyvěšeny tyto nápisy:
1. Vstup na plošinu za jízdy jest zakázán.
2. Mluviti s řidičem za jízdy jest zakázáno.
3. Neotvírejte, dokud vlak nezastaví. Nebezpečí
úrazů.
4. Nekuřáci.
5. Nenahýbejte se z oken.
6. Vyhláška ředitelství státních drah Praha-Jih,
která poukazujíc na výnos ze dne 7. července,
č. 20. 290/VI-3-28, zakazuje vůbec kouřiti v mo-
torových vlacích.
Těmito nápisy jest porušen jazykový zákon ze
dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., podle § 129
ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového
práva v republice Československé.
§ 2, odst. 7 tohoto zákona výslovně předpisuje:
"V okresích s národní menšinou podle odst. 2
použíti jest při vyhláškách státních soudů, úřadů
a orgánů a při jejich zevních označeních také ja-
zyka národní menšiny. "
Zmíněné nápisy měly by tedy podle zákona býti
vyvěšeny nejen ve státním jazyku, nýbrž i v ja-
zyku německém.
Podání této žádosti nemůže naprosto býti od-
byto tím, že se poukáže na to, že státní dráhy
spadají pod pojem "státních podniků" a že se
§ 2 jazykového zákona na státní podniky nevzta-
huje.
Tím jest totiž řečeno, že správní orgány želez-
ničního podniku, pokud jednají v této své funkci,
nejsou povinny užívati menšinového jazyka podle
§ 2. Ale tím není ještě dána odpověď na otázku,
v jakém jazyku mají býti nápisy a vyhlášky v že-
lezničních vlacích.
Řešíce tuto otázku musíme rozlišovati, jakého
druhu jsou tyto nápisy nebo vyhlášky. Pokud ta-
6
ková vyhláška obsahuje nějaký předpis, příkaz
nebo zákaz, jímž se stát svou mocí obrací na ob-
čany užívající železnice, nejde o vyhlášku státního
podniku, nýbrž o vyhlášku státního orgánu nebo
státního úřadu, která spadá pod ustanovení po-
sledního odstavce § 2 jazykového zákona. (Viz
rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne
16. září 1924, č. 15. 755 B 3903. )
V tomto případě nelze pochybovati, že v těchto
nápisech nebo vyhláškách stát občanům užívají-
cím železnice svou mocí něco přikazuje nebo za-
kazuje.
Tento příkaz a zákaz byl namířen i proti stě-
žovateli. Stěžovatel jest československý státní ob-
čan a při posledním soupisu lidu se přiznal k ně-
mecké národnosti. Zmíněné zákazy a příkazy se
obracely i ke stěžovateli, když užil uvedené že-
lezniční trati jako cestující.
Že uvedené nápisy a zákazy jsou tohoto druhu,
vyplývá z toho:
ad 1. V tomto případě jest zcela jasné, že nápis
obsahuje zákaz všem cestujícím, že se jim zaka-
zuje vstupovati za jízdy na plošinu. Tento nápis
musí tedy býti vyvěšen i v jazyku německém.
ad 2. I tento nápis obsahuje zákaz v zájmu bez-
pečnosti provozu, totiž zákaz mluviti s řidičem.
Tedy i tento nápis musí býti vyvěšen v jazyku
německém.
ad 3. I v tomto případě je zde důležitý zákaz
všem cestujícím, kterým se jim v zájmu bezpeč-
nosti provozu a bezpečnosti cestujících zakazuje
otevírati dveře, dokud vlak nezastavil.
Poukaz na nebezpečí úrazu jest podstatnou sou-
částkou tohoto zákazu.
Celý text tohoto nápisu jest zákazem a musí
tedy býti vyvěšen i německy.
ad 4. Tento nápis ukazuje, že kouřiti ve vlaku
je zakázáno. Obsahuje tedy zákaz, který dokonce
jest podroben sankci správního trestu. I tento
nápis musí tedy býti vyvěšen i v jazyku ně-
meckém.
ad 5. Tento nápis obsahuje zákaz a jest pří-
kazem. Toto nařízení jest tak závažné, že neupo-
slechnutí jest nejen trestné, nýbrž dokonce spo-
jeno s nebezpečím života. Tento nápis musí býti
tedy rovněž vyvěšen i v jazyku německém.
ad 6. Tato vyhláška poukazuje, že kouřiti ve
vlaku jest zakázáno. Obsahuje tedy zákaz, který
dokonce podléhá sankci správního trestu. I tento
nápis musí tedy býti vyvěšen i v jazyku ně-
meckém. "
Ředitelství státních drah bylo povinno tuto stíž-
nost jako jazykovou co nejrychleji vyříditi. Rychlé
vyřízení bylo tím snazší, že přece ředitelství stát-
ních drah nemusilo vůbec konati šetření, poněvadž
mu stav věci uvedený ve stížnosti byl v plném
obsahu znám. Bylo zbytečno i vyžadovati si práv-
nické posudky, neboť přece ředitelství státních
drah samo jest vysoce kvalifikovaným úřadem a
ve vlastním oboru působnosti jsou mu přiděleni
právničtí referenti.
Přes to ředitelství státních drah tuto stížnost
nevyřídilo naprosto rychle, nýbrž nechalo ji ne-
vyřízenu až do 13. května 1936, tedy daleko přes
tři měsíce. Již takové neoprávněné prodlení ne-
obyčejně ohrožuje menšiny, když uplatňují své
subjektivní jazykové nároky.
Rozhodnutí ze dne 13. května 1936, č. 702-II-
1936, věc: Stížnost, že motorový vlak M 120. 209
má nápisy jen ve státním jazyku, - jímž plzeň-
ské ředitelství státních drah vyřídilo tuto stížnost,
jest protizákonné. Odporuje § 2 jazykového zá-
kona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.,
podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady
jazykového práva v republice československé.
Vyřízení však se otevřeně příčí a odporuje zá-
sadnímu rozhodnutí nejvyššího správního soudu
ze dne 16. září 1924, č. 15. 755 B 3903.
Uvedené rozhodnutí plzeňského ředitelství stát-
ních drah uznává všechna věcná tvrzení stěžova-
tele za správná. Přiznává také, že rozhodující
úřad ví o zmíněném zásadním rozhodnutí nejvyš-
šího správního soudu ze dne 16. září 1924, čís.
15. 755 a že o něm věděl. Přes to výměr prostě
pomíjí rozhodnutí nejvyššího správního soudu se
všeobecnou poznámkou, že toto rozhodnutí pla-
tilo jen pro případ tehdy souzený, ale naprosto
není rozhodující pro tento případ.
Právní mínění plzeňského ředitelství státních
drah jest sice formálně správné, ale naprosto ne-
vyhovuje úmyslům, které projevila vláda a přede-
vším předseda vlády pan dr Milan Hodža několi-
krát v záhadných projevech k veřejnosti.
Vláda několikrát prohlásila prostřednictvím
svého předsedy, že se snaží dbáti rozhodování nej-
vyššího správního soudu, jenž jest určen kontro-
lovati, jsou-li jednotlivé činy správy zákonité.
Pan předseda vlády zřídil k tomuto účelu
zvláštní svobodnou komisi, a to právní poradní
sbor pana předsedy vlády, který se po měsíce
radí, jak by bylo lze učiniti rozhodování nejvyš-
šího správního soudu v zájmu právní bezpečnosti
státních občanů závazným pro úřady pro všechny
případy stejného druhu.
Denní tisk již oznámil, že vláda připravuje zá-
kon, jenž zavazuje zákonitě státní úřady, aby
dbaly rozhodování nejvyššího správního soudu ne-
jen v konkrétních případech, o nichž se rozhoduje,
nýbrž ve všech případech stejného druhu.
V tomto případě se naskytuje panu ministrovi
železnic příležitost provésti úmysly pana před-
sedy vlády, když totiž nestrpí, aby jeho podřízené
úřady pomíjely rozhodování nejvyššího správního
soudu, nýbrž když je svou mocí donutí, aby dbaly
rozhodování nejvyššího správního soudu ve všech
případech stejného druhu.
Důsledné provádění zmíněného rozhodnutí nej-
vyššího správního soudu vyžaduje, aby minister-
stvo železnic nařídilo, že ve všech soudních okre-
sích, v nichž podle posledního soupisu lidu žije
aspoň 20% německých obyvatelů, byly všechny
nápisy a vyhlášky, obsahující předpis, příkaz nebo
zákaz, jímž se stát svou mocí obrací k občanům
užívajícím železnice, vyvěšeny nejen v českém ja-
zyku, nýbrž mimo to i v jazyku německém.
Takové opatření se musí učiniti zvláště tehdy,
když bylo vymoženo konkrétní jazykovou stížností
s výslovným uvedením rozhodnutí nejvyššího
správního soudu.
Železnice má kromě toho jednati podle obchod-
nických zásad. Patří k péči řádného obchodníka,
aby tak obsluhoval své zákazníky, aby byli spo-
kojeni. Ale jak mohou býti zákazníci, 31/2 milionu
sudetských Němců jako cestující po železnici spo-