29
§ 6.
(1) Převodní částky dlužno vydati ve 4
týdnech ode dne, kdy bývalého nositele po-
jištění neb zaměstnavatele došlo vyzvání
o převod; v téže době je novému nositeli po-
jištění nebo vyňatému zaměstnavateli ozná-
miti všechny okolnosti rozhodné pro dosa-
vadní pojištění a pro výpočet převodních
částek. Převodní částku jest stanoviti ke dni
přestupu a zúrokovati 5% od tohoto dne.
(2) Vydáním převodní částky zanikají
veškeré nároky a práva z pojištění vůči no-
siteli pojištění, který převodní částku vydal.
§ 7.
Spory o převody podle předchozích usta-
novení a to:
a) mezi ústřední bratrskou pokladnou a
nositeli jiného povinného pojištění,
b) mezi ústřední bratrskou pokladnou a
zaměstnavateli vyňatými,
c) mezi pojištěncem nebo jeho oprávně-
nými pozůstalými a ústřední bratrskou po-
kladnou
rozhoduje ministerstvo sociální péče.
Čl. III.
Zajištění u ústřední sociální pojišťovny.
§ 1
(1) ústřední bratrská pokladna zajišťuje
u ústřední sociální pojišťovny nároky na
dávky, které by příslušely pojištěncům
ústřední bratrské pokladny a jejich pozůsta-
lým, kdyby tito pojištěnci byli pojištěni
u ústřední sociální pojišťovny po celou pří-
spěvkovou dobu u ústřední bratrské poklad-
ny po 30. červnu 1936 a nejvýše 100 týdnů
z členství u ústřední bratrské pokladny z doby
před 1. červencem 1936. Zajištění vztahuje se
na nároky osob, které dne 1. července 1936
byly členy ústřední bratrské pokladny nebo
později se jimi stanou.
(2) ústřední bratrská pokladna je povinna
odváděti za každého člena (§ 49) zajišťovací
pojistné, které se rovná pojistnému pro inva-
lidní a starobní pojištění u ústřední sociální
pojišťovny; členové se zařazují do tříd inva-
lidního pojištění podle mzdových tříd, v nichž
jsou zařaděni v nemocenském pojištění, a to:
30
|
v třídách |
I. až IV. |
s denním pracovním výdělkem |
do Kč |
10. 50 |
do tř. |
Aa. |
|
|
v třídě |
V. |
s denním pracovním výdělkem nad |
Kč 10. 50 |
do Kč |
13. 50 |
do tř. |
Ab, |
|
v třídách |
VI. až VIII. |
s denním pracovním výdělkem nad |
Kč 13. 50 |
do Kč |
22. 50 |
do tř. |
B, |
|
v třídách |
IX. a X. |
s denním pracovním výdělkem nad |
Kč 22. 50 |
do Kč |
28. 50 |
do tř. |
C, |
|
v třídách |
vyšších |
s denním pracovním výdělkem nad |
Kč 28. 50 |
do tř. |
D. |
Za pojištěnce podle § 23b) se odvádí zaji-
šťovací pojistné třídy Ab. Úhrn zajišťovacího
pojistného připadající na kalendářní rok a
5% úrok od 15. července toho roku je
Ústřední bratrská pokladna povinna odvésti
Ústřední sociální pojišťovně nejpozději do
31. prosince roku následujícího.
(3) ústřední bratrská pokladna uhradí
Ústřední sociální pojišťovně za každou osobu,
která byla dne 1. července 1936 jejím členem,
převodní částku stanovenou k tomuto dni
podle § 240, odst. 1 zákona o invalidním
pojištění, jako by byla bývala pojištěna
u ústřední sociální pojišťovny v třídě C po
dobu členství u ústřední bratrské pokladny
(§ 49), nejvýše však 100 týdnů. Úhrn takto
zjištěných částek splatí ústřední bratrská po-
kladna ústřední sociální pojišťovně v 50 po-
loletních polhůtních anuitách stanovených při
5% roční úrokové míře. Za pojištěnce, kteří
se stanou po dni 1. července 1936 opětně členy
Ústřední bratrské pokladny, jest příslušné
převodní částky hraditi běžně.
(4) Ústřední bratrská pokladna je povinna
zajistiti u ústřední sociální pojišťovny pří-
spěvkovou dobu získanou u ní podle čl. II
převodem při přestupu po 30. červnu 1936 a
uhraditi ústřední sociální pojišťovně převodní
částku třídy D.
(5) Ústřední sociální pojišťovna je povinna
hraditi ústřední bratrské pokladně dávky a
převodní částky vyplývající ze zajištění.
(6) Nesplní-li Ústřední bratrská pokladna
platební povinnost podle ustanovení tohoto
článku, zadrží ústřední sociální pojišťovna
částky uvedené v odstavci 5 až do výše
částek splatných podle předcházejících usta-
novení, úrok v to počítaje.
(7) Po dobu, po kterou se zachovávají po-
dle tohoto zákona nároky z pojištění u Ústřed-
ní bratrské pokladny, jakož i po dobu požitku
provise, zachovávají se nároky ústřední
bratrské pokladny ze zajištění podle od-
stavce 1.
§ 2.
Pojištěnci, jejichž nároky jsou podle usta-
novení tohoto článku zajištěny u ústřední
31
sociální pojišťovny, jakož i jejich pozůstalí
mohou nárok z pojištění podle tohoto zákona
uplatňovati výhradné proti ústřední bratrské
pokladně. Dávka vyplacená ústřední bratr-
skou pokladnou nesmí býti menší než dávka
téhož druhu hrazená ústřední sociální pojiš-
ťovnou podle ustanovení § 1, odst. 5.
§ 3.
(1) K rozhodování, jde-li o případ ze za-
jištění podle ustanovení tohoto článku, zři-
zuje se Společná komise, která se skládá
z předsedy (jeho náměstka) a čtyř příse-
dících. Předsedu a jeho náměstka jmenuje
z odborníků sociálního pojištění ministr so-
ciální péče v dohodě s ministrem veřejných
prací po slyšení ústřední sociální pojišťovny
a ústřední bratrské pokladny; po dvou čle-
nech komise a čtyřech náhradnících jmenuje
představenstvo ústřední sociální pojišťovny
a ústřední bratrské pokladny tak, že po jed-
nom členu a dvou náhradnících jmenuje ze
stavu lékařského. Funkční období Společné
komise činí 4 roky. Společná komise zůstává
v úřadě po uplynutí této doby, dokud nebude
jmenována nová.
(2) Rozhodnutí Společné komise se kladou
na roven rozhodnutím řádných soudů a není
proti nim opravných prostředků.
(3) Jestliže Společná komise rozhodla, že
u některé osoby nenastal případ zajištění
podle tohoto článku, může ústřední bratrská
pokladna nárok ze zajištění téže osoby před
uplynutím dvou let ode dne rozhodnutí Spo-
lečné komise uplatniti jen tehdy, když osvědčí
podstatnou změnu okolností, které byly smě-
rodatné pro rozhodnutí Společné komise.
§ 4.
Způsob uplatňování a plnění nároků ze za-
jištění a jednací řád jakož i způsob úhrady
nákladů Společné komise ustanoví minister-
stvo sociální péče v dohodě s ministerstvem
veřejných prací a ministerstvem financí po
slyšení ústřední sociální pojišťovny a
Ústřední bratrské pokladny.
§ 5.
Spory vyplývající ze zajišťovacího poměru
rozhoduje, pokud nejde o věc patřící podle
§ 3 tohoto článku do příslušnosti Společné
komise, ministerstvo sociální péče po slyšení
ministerstva veřejných prací.
32
čl. IV.
Přechodná ustanovení.
§ 1.
(1) Na provise, napadlé před 1. červencem
1936 se vztahují ustnovení čl. I s těmito od-
chylkami:
a) úhrn provise a státního příspěvku
(§ 18 a) se rovná částce vyměřené podle zá-
kona č. 242/1922 Sb. z. a n.
b) Pro tyto provise neplatí ustanovení
§ 13 a), § 14, odst. 5 a § 14 a), odst. 8.
c) Ustanovení § 14, odst. 1, bod 2, druhá
věta zák. č. 242/1922 Sb. z. a n. zůstává
v platnosti pro osoby, které na základě tohoto
ustanovení dne 30. června 1936 požívají pro-
vise.
(2) Dokonal-li člen před 1. červencem 1936
čekací dobu (§ 18), nesmí úhrn provise na-
padlé po 30. červnu 1936 a státního příspěvku
[§ 18 a)] býti menší než provise, která by
náležela podle zákona č. 242/1922 Sb. z. a n.
§ 2.
(1) Pro stanovení příspěvkové doby zůstá-
vají v platnosti předpisy zákona ze dne 24.
května 1918, č. 270 ř. z., jímž se zachovávají
práva členů bratrských pokladen po dobu je-
jich vojenské služby ve válce. Působnost cito-
vaného zákona se rozšiřuje na zemi Sloven-
skou a Podkarpatoruskou.
(2) Pro stanovení příspěvkové doby získa-
né před 1. červencem 1936 zůstává v plat-
nosti předpis § 24, odst. 1 zák. č. 242/1922
Sb. z. a n.
(3) Pro osoby požívající v den 30. června
1936 zvýšení provise podle § 13, odst. 4 zák.
č. 242/1922 Sb. z. a n. zůstává toto ustano-
vení dále v platnosti, dokud se nezastaví při-
znané zvýšení provise.
(4) Na osoby, jichž členství u ústřední
bratrské pokladny zaniklo před 1. červencem
1936 a které se po 30. červnu 1936 staly opět
členy ústřední bratrské pokladny nebo po-
kračovaly dobrovolně v pojištění, vztahuje
se ustanovení § 13a) pouze tehdy, jestliže
získaly v novém pojištění nebo dobrovolným
pokračováním v pojištění nejméně 24 příspěv-
kové měsíce.
§ 3.
Osobám, kterým se dne 30. června 1936
zachovávají nároky podle ustanovení §§ 20 a
33
23 zák. č. 242/1922 Sb. z. a n., zůstávají
tyto nároky zachovány podle ustanovení § 23.
§ 4.
(1) Osoby, které 30. června 1936 mají
podle § 23, odst. 1 zák. č. 242/1922 Sb.
z. a n. právo zachovávati si nároky na
dávky provisního pojištění placením uznáva-
cího poplatku a pro které nenastala povinnost
ústřední bratrské pokladny k převodu podle
čl. II, mohou vykonávati toto právo i za účin-
nosti tohoto zákona placením uznávacího po-
platku Kč 3-- a sanačního příspěvku Kč 9--
na místě sanačního příspěvku členského
[§ 82b)]; tyto částky se platí měsíčně pře-
dem. Nárok na invalidní (starobní) provisi
vzniká jen, jsou-li splněny podmínky pro
nápad důchodu invalidního (starobního) po-
dle zákona o invalidním pojištění. Zachování
nároků zaniká, jestliže osoba zachovávající
si nároky zůstane se zaplacením v prodlení
po 6 měsíců jdoucích po sobě nebo vstoupí-li
opětně do pojištění podle tohoto zákona nebo
vznikne-li povinnost k převodu.
(2) Osoby, které 30. června 1936 pokra-
čují dobrovolně v pojištění podle § 23, odst. 2
zák. č. 242/1922 Sb. z. a n. nebo mají na
to právo, mohou pokračovati dobrovolně v po-
jištění podle § 23b). Toto právo zaniká, ne-
bylo-li do konce šestého měsíce ode dne po-
čátku působnosti tohoto zákona zaplaceno po-
jistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc.
§ 5.
Sanační dávce podle § 82 d) podléhají
také dodávky paliv na uzávěrky sjednané před
1. červencem 1936.
§6.
(1) Pokud nebudou ustaveny správní
orgány revírních bratrských pokladen podle
tohoto zákona, působí orgány dosavadní dále.
Volby nových orgánů je provésti do 31. pro-
since 1937.
(2) Pokud nebudou ustaveny orgány
Ústřední bratrské pokladny podle tohoto zá-
kona, přenáší se funkce těchto orgánů na de-
setičlenný výbor, zvolený ve společné schůzi
dosavadního představenstva a dozorčího vý-
boru. Skupina zástupců členů a skupina zá-
stupců podnikatelů ve společné schůzi zvolí
každá ze svého středu nadpoloviční většinou
hlasů 4 členy výboru a stejný počet náhrad-
níků. Předsedou výboru je starosta, jeho ná-
34
městkem předseda dozorčího výboru. Odpad-
ne-li některý z nich, zvolí příslušná skupina
výboru jeho nástupce.
(3) Volby nových orgánů ústřední bratrské
pokladny je provésti po pravoplatném prove-
dení voleb orgánů revírních bratrských po-
kladen.
§ 7.
(1) Ustanovení čl. II tohoto zákona vzta-
huje se i na případy přestupů před 1. červen-
cem 1936; avšak ústřední bratrská pokladna
není povinna vydávati převodní částku, jestli-
že nároky pojištěnce z pojištění u ústřední
bratrské pokladny zanikly:
a) před 1. červencem 1926, jde-li o přestup
k ústřední sociální pojišťovně nebo do za-
městnání vyňatého podle ustanovení § 6
písm. a) zákona o invalidním pojištění,
b) před 1. lednem 1929, jde-li o přestup do
zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost
podle zákona o pensijním pojištění nebo vy-
ňatého z této povinnosti podle § 2, č. 4
nebo 5 téhož zákona nebo podle § 11 vl. nař.
č. 252/1933 Sb. z. a n. nebo podle § 2, odst. 2
vl. nař. č. 33/1933 Sb. z. a n.
(2) Ústřední bratrská pokladna není však
povinna vydati převodní částku za osoby, na
základě jejichž členství v den 30. června 1936
vyplácí provisi.
Čl. V.
Pojištění osob zaměstnaných v nehornických
podnicích.
§ 1.
Ustanovení zákona č. 242/1922 Sb. z. a n.
ve znění upraveném články I až IV tohoto
zákona platí s výjimkami v tomto článku uve-
denými i pro pojištění osob zaměstnaných
v podnicích nehornických, jejichž dělníci byli
dne 31. prosince 1934 pojištěni u revírní
bratrské pokladny podle § 3 zák. č. 242/1922
Sb. z. a n. Výjimky stanoví vládní nařízení.
§ 2.
(1) Osobám, které po 30. červnu 1936
vstoupí do zaměstnání v podniku uvedeném
v předcházejícím § 1 a které před tímto vstu-
pem nikdy nebyly členy ani ústřední bra-
trské pokladny ani bratrské pokladny zřízené
podle zákona ze dne 28, července 1889,
35
č. 127 ř. z. nebo podle §§ 210 a násl. obecného
horního zákona a jejich pozůstalým náleží
provise ve výši a za podmínek nápadu dávek
podle zákona o invalidním pojištění.
(2) Tito členové zařazují se do tříd invalid-
ního pojištění podle mzdových tříd, v nichž
jsou zařaděni v nemocenském pojištění a to:
|
v třídách |
I. až IV. |
s denním pracovním výdělkem... |
do Kč 10. 50 |
do tř. Aa, |
|
|
v třídě |
V. |
s denním pracovním výdělkem nad Kč |
10. 50 |
do Kč 13. 50 |
do tř. Ab, |
|
v třídách |
VI. až VIII. |
s denním pracovním výdělkem nad Kč |
13. 50 |
do Kč 22. 50 |
do tř. B, |
|
v třídách |
IX. a X. |
s denním pracovním výdělkem nad Kč |
22. 50 |
do Kč 28. 50 |
do tř. C, |
|
v třídách |
vyšších |
s denním pracovním výdělkem nad Kč |
28. 50 |
do tř. D. |
(3) Při výpočtu převodních částek za tyto
osoby neplatí ustanovení čl. II, § 1, odst. 2
a čl. III, § 1, odst. 4; příspěvková doba roz-
hodná pro výpočet převodní částky počítá se
ve třídách, do kterých byl člen zařaděn podle
ustanovení tohoto článku.
§3.
(1) Příspěvek provisního pojištění členů
uvedených v § 2 skládá se z pojistného,
ze sanačního příspěvku podnikatelů [čl. I,
§ 82a)] a z vyrovnávacího příspěvku podni-
katelů.
(2) Pojistné rovná se pojistnému invalidního
a starobního pojištění podle zákona o inva-
lidním pojištění. Pojistné hradí člen a podni-
katel po jedné polovině; podnikatel hradí ze
svého celé pojistné za členy, kteří nemají
mzdy na penězích nebo kteří mají vzhledem
na nedokončené vzdělání mzdu příliš malou.
(3) Vyrovnávací příspěvek podnikatelů činí
za každý příspěvkový den rozdíl mezi částkou
Kč 1. 80 a částí pojistného připadající podle
odstavce 2 na podnikatele.
(4) Vyrovnávací příspěvek a sanační pří-
spěvek podnikatelů jest platiti pouze po dobu
prvých 10 let po 1. červenci 1936.
Čl. VI.
Závěrečná ustanovení.
(1) Ustanovení tohoto zákona nabývají pů-
sobnosti dnem 1. července 1936.
(2) Ministr veřejných prací se zmocňuje,
aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vy-
hlásil plné znění zákona č. 242/1922 Sb. z.
a n., jak vyplývá ze změn provedených tímto
zákonem a při tom v nezměněné části výrazy
86
použité k označení dávek provisního pojištění
(důchod, zaopatřovací plat a pod. ) nahradil
výrazem "provise", dále výraz "zaměstna-
vatel" výrazem "podnikatel" a lhůty 14denní
lhůtami 15denními.
(3) Zákon provedou ministr veřejných
prací a ministr sociální péče v dohodě se
zúčastněnými ministry.
37
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Sociální pojištění horníků (nemocenské,
invalidní, starobní, vdovské a sirotčí), pro-
váděné ve zvláštních bratrských poklad-
nách, které jako instituce sociální pomoci
existovaly již ve středověku, opíralo se od
roku 1854 o obecný horní zákon. Tímto zá-
konem se nařizovalo báňským podnikate-
lům, aby zřídili bratrskou pokladnu pro
poskytování podpor v případě nemoci,
invalidity a úmrtí (podpory vdovské a
sirotčí). Úprava dávek byla ponechána
stanovám, které podléhaly schválení báň-
ských úřadů. Záhy se však ukázalo, že vět-
šina bratrských pokladen nemůže dostáti
svým statutárním povinnostem; proto se
uvažovalo již od let 1868 o reformě hornic-
kého pojištění. Ale teprve na podkladě roz-
sáhlejšího statistického šetření, které bylo
prováděno za léta 1886-1888, došlo se
k zákonu ze dne 28. července 1889, číslo
127 ř. z. Tento zákon byl roku 1891 a 1892
doplněn a zejména v ustanoveních sanač-
ních nově upraven; vztahoval se pouze na
země rakouské a netýkal se zemí uher-
ských, kde zákonná úprava hornického po-
jištění od roku 1854 do převratu nebyla
změněna.
Podle zákona z roku 1889 prováděly
bratrské pokladny nemocenské pojištění
celkem podle právních předpisů o nemo-
cenském pojištění ostatních dělníků. Poji-
štění invalidní, starobní, vdovské a sirotčí
prováděly bratrské pokladny účetně oddě-
leně v tak zvaných provisních odděleních,
při čemž se pod pojmem provise rozuměly
všechny druhy důchodů. Vzhledem k tomu,
že zákon z roku 1889 zastal již značnou
část horníků i důchodců, kteří měli statu-
tárně nabyté nároky, musilo býti ve sta-
novách bratrských pokladen pamatováno
na dvě členské kategorie. Do prvé spadali
členové, kteří jimi již byli před účinností
nových stanov. Tito členové platili zpra-
vidla pojistné percentuálně ze mzdy a ve
většině pokladen jejich statutární nároky
nebyly jměním bratrských pokladen kryty.
členové, kteří do bratrských pokladen
teprve po účinnosti nových stanov nově
vstupovali, měli příspěvek stanovený na
pojistně technickém podkladě a jejich ná-
roky byly uhrazovány plnohodnotným pří-
spěvkem. Příspěvek těchto pojištěnců byl
odstupňován podle druhu těžby a podle
stáří pojištěnců. Přestoupil-li takový nový
pojištěnec k jiné bratrské pokladně, pře-
váděl se za něho reservní podíl, odpovídající
nabytým nárokům. Za staré členy převáděl
se jen tak zvaný podíl na jmění, který
zřídka dosahoval výše odpovídající naby-
tým nárokům.
Roztříštěnost nositelů pojištění (velký
počet malých bratrských pokladen - naše
republika převzala jich celkem 93) vedla
k tomu, že většina bratrských pokladen ne-
mohla ve svých statutárních ustanoveních
zlepšiti minimální zákonné dávky, ba ani
tyto minimální zákonné dávky nebyly
všude kryty jměním bratrských pokladen.
Minimální zákonné sazby důchodů činily
podle zákona z roku 1889 u důchodů inva-
lidních K 200 -, u důchodů vdovských
jednu třetinu, t. j. K 66 -, u důchodů
sirotčích jednu šestinu, t. j. K 33 - ročně.
Stanovami bratrských pokladen mohly býti
tyto dávky zvýšeny, ale jak již uvedeno,
nedostatečná úhrada vedla k tomu, že jen
některé bratrské pokladny mohly podstat-
něji zlepšiti své dávky. Minimální dávky
mohly však býti zkráceny podle zákona
z roku 1892 ještě o 50%, prokázalo-li se,
že nelze jinak provésti sanaci bratrské
pokladny.
Podle celoříšské statistiky rakouské
z roku 1913 byl průměrný důchod invalidní
pouze K 257, 42, vdovský K 105, 69, sirotčí
K 38, 05. Průměrný důchod invalidní činil
22'64%, důchod vdovský činil pak 9'12% a
důchod sirotčí 3'35% z průměrné mzdy vy-
kázané pro příspěvek ústřednímu reserv-
nímu fondu ve Vídni.
Z těchto čísel je zjevno veliké rozpětí
mezi výší dávek hornického pojištění a výší
mezd; proto se také jednalo usilovně o zlep-
šení hornického pojištění. Náprava měla
nastati současně se zavedením všeobecného
38
sociálního pojištění. Vskutku také všechny
osnovy o sociálním pojištění upravovaly též
pojištění horníků.
Z reformních návrhů bylo však prove-
deno pouze (v roce 1914 císařským naří-
zením, později zákonem 1917) hornické po-
jištění úrazové; k ostatním změnám, které
by byly zlepšily finanční situaci bratrských
pokladen, však nedošlo. Naopak tak zva-
ným válečným zákonem 270/1918 ř. z.
(dříve již nařízením z roku 1915) bylo za-
tížení bratrských pokladen zvýšeno tím, že
bratrským pokladnám byla uložena povin-
nost odškodňovati i válečné pojistné pří-
pady (invaliditu, úmrtí ve válce), byť i na
účet zaměstnavatelů.
Po převrate bylo především přeneseno
zákonem čís. 207 z roku 1919 úrazové po-
jištění hornické na úrazové pojišťovny. Zá-
konem ze dne 29. října 1919 číslo 608 Sb.
z. a n. bylo provedeno zvýšení statutárních
požitků důchodců bratrských pokladen.
Podle statistiky z roku 1922 byly statu-
tární důchody, poskytované bratrskými
pokladnami v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, zvýšeny zákonem č. 608/1919 Sb.
z. a n. asi dvou- až třínásobně. Pokles
kupní síly peněz vynutil si v roce 1921 zá-
konem č. 248/1921 Sb. z. a n. další zvýšení
drahotních přídavků o 100%. Podle tohoto
zákona byly statutární důchody invalidní
napadlé před 1. červencem 1919 zvýšeny
asi čtyřnásobně, důchody napadlé po 1. čer-
venci 1919 asi pět a půlnásobně. Důchody
vdovské byly zvýšeny asi pěti- až šestiná-
sobně, sirotčí čtyř- až pětinásobně; celkem
byly proti předválečným poměrům důchody
bratrských pokladen zvýšeny zákonem
číslo 248/1921 Sb. z. a n. čtyři a půlná-
sobně.
úhrada těchto drahotních přídavků byla
však pouze rozvrhová a potřebné příspěvky
byly vybírány ústředními zaopatřovacími
fondy, zřízenými u úrazových pojišťoven
dělnických v Praze, v Brně a u Zemské
úřadovny pro dělnické pojištění v Brati-
slavě; v roce 1923 vyplatily bratrské po-
kladny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
celkem částku Kč 62, 000. 000-, nehledíc
k částkám vyplaceným přímo ústředními
zaopatřovacími fondy důchodcům, jejichž
bratrské pokladny byly zrušeny.
Zákony z roku 1919 a 1921 vytvořily
stav, do něhož bylo velmi mnoho stesků,
zejména proto, že ve výměře dávek byly
zavedeny rozdíly mezi důchodci, kterým
důchody napadly přede dnem účinnosti zá-
kona čís. 608/1919 Sb. z. a n., t. j. před
1. červencem 1919 a po 30. červnu 1919.
Vytvořeny tím byly dvě kategorie dů-
chodců, starodůchodci a novodůchodci. Ná-
roky starodůchodců byly podstatně nižší
než nároky novodůchodců. Bylo proto usilo-
váno, aby do zákona, jímž trvale se mělo
upraviti hornické pojištění, byla pojata
zásada, že starodůchodci jsou postaveni na
roven novodůchodcům. Provedení této zá-
sady však vyžadovalo, aby malé roztříštěné
bratrské pokladny nezůstaly nadále nosi-
teli pojištění. Bylo nutno sloučiti je ve
větší celky, které prováděly pojištění ne-
mocenské a vytvořiti jako nositele pojištění
provisního jediný centrální ústav. Všechny
tyto a řada jiných reforem je obsahem zá-
kona z roku 1922 č. 242 Sb. z. a n.
Tímto zákonem byly jednotně upraveny
důchody provisního pojištění, a to jak za
dobu minulou, tak do budoucna. Základní
částka po pětileté čekací době činí Kč 900-
a za každý další rok členství stoupá důchod
invalidní o Kč 96- ročně. Důchod vdovský
činí polovinu, důchod sirotčí čtvrtinu dů-
chodu avšak s tím, že úhrnné požitky pozů-
stalých nesmějí býti vyšší než tři čtvrtiny
důchodu, který zemřelému pojištěnci ná-
ležel nebo na nějž měl nárok. Důchod sta-
robní přísluší v 55. roce věku, bylo-li do-
vršeno alespoň 30 členských let nebo v 60.
roce věku, bylo-li dovršeno alespoň 15 člen-
ských let. Zákon nabyl účinnosti dne
1. října 1924; podle statistických výkazů
z této doby činily invalidní důchody nově
stanovené asi devítinásobek důchodů před-
válečných statutárních, důchody vdovské
téměř desetinásobek a důchody sirotčí asi
sedminásobek.
Zákon čís. 242/1922 Sb. z. a n. neměl
pojistně matematického podkladu. Důvo-
dová zpráva musela se omeziti na konsta-
tování počtu pokladen, počtu důchodců a
aktivních pojištěnců, ježto v době jeho
vzniku nebylo spolehlivého statistického
materiálu. Válečné a poválečné poměry ani
nedovolovaly získati spolehlivý podklad pro
výpočty. Zákon vytkl však jasně v § 82 zá-
sadu, že má býti zajištěno trvale poskyto-
vání dávek, kterého může býti spolehlivě
dosaženo pouze vybudováním pojištění na
pojistně matematickém podkladě. Bohužel
nebylo dbáno hlasu odborníků a vládní na-
řízení čís. 197 z roku 1923 se omezilo na
prostý rozvrh potřeby v prvém roce účin-
39
nosti zákona a ponechalo ministru veřej-
ných prací, aby sám určil způsob pojistně
technických výpočtů úhrady potřebné k za-
jištění dávek. Dávky napadlé před účin-
ností zákona čís. 242/22 Sb. z. a n. měly
býti podle tohoto nařízení po odečtení pře-
vzatého jmění uhrazovány buď rozvrhem
roční potřeby nebo rozvrhem úhradních
jistin napadlých důchodů.
Na podkladě těchto právních předpisů
vybírala Ústřední bratrská pokladna od
1. února 1925 a vybírá dosud příspěvek Kč
87'-, z čehož na podnikatele připadá Kč
54'- a na horníka Kč 33'-.
Již v roce 1925 zjistila Ústřední bratr-
ská pokladna, že hodnota všech závazků
stanovená při 4% úrokové míře a podle po-
četních podkladů odvozených z největší
části z předválečného statistického mate-
riálu, převyšuje hodnotu úhradových polo-
žek o částku větší 3 miliard Kč a již tehdy
bylo známo, že by bylo třeba měsíčního
příspěvku asi Kč 188'-, z čehož na za-
městnavatele by připadlo asi Kč 105'-
a na horníka Kč 83. - a to ještě za tehdej-
šího předpokladu asi 146. 000 aktivních
členů.
V březnu 1926 se obrátily koalované
svazy horníků zvláštním pamětním spisem
na vládu, členy zákonodárných sborů a ve-
řejnost a v něm vylíčily situaci hornického
pojištění; když se ukázalo, že i prostému
zvýšení rozvrhového příspěvku se brání
jak zástupci zaměstnavatelů, tak zástupci
pojištěnců, vypracovalo ministerstvo veřej-
ných prací návrh na novelu hornického po-
jištění. V tomto návrhu byla uchována sa-
mostatnost hornického pojištění, ale za
cenu, že dávky i nároky pojištěnců budou
sníženy přibližně asi o jednu třetinu - což
by odpovídalo asi míře dávek jak byly
upraveny zákonem č. 248/1921 - a že
také podmínky pro nápad dávek budou
zpřísněny. Stát měl v prvém roce přispěti
na sanaci částkou asi Kč 87, 000. 000'- a
tato částka se měla postupně snižovati tak,
jak by odpadali staří důchodci. Od zaměst-
navatelů bylo požadováno přibližně asi Kč
125, 000. 000'- ročně. Celkem v prvém roce
účinnosti mělo býti opatřeno asi Kč
260, 000. 000'-. Z příspěvků státu měly
býti úrokovány a umořovány chybící pré-
miové reservy k zajištění nároků aktiv-
ních pojištěnců a paritně placeným pří-
spěvkem zaměstnavatelů i pojištěnců měla
býti opatřena úhrada nových nároků.
V příspěvku zaměstnavatele a v příspěvku
státu byla obsažena také úhrada napad-
lých důchodů.
Tento prvý návrh ministerstva veřej-
ných prací se nepodařilo prosaditi pro od-
por jak zaměstnavatelů, tak pojištěnců a
když přispění státu bylo vázáno na pod-
mínku sloučení s ústřední sociální poji-
šťovnou, vypracovalo ministerstvo veřej-
ných prací, přihlížejíc k zásadám schvále-
ným ministerskou radou, nový návrh roku
1929. Jím se měla zrušiti samostatnost
hornického pojištění a na ústřední sociální
pojišťovnu se měla převésti jak výplata již
napadlých důchodů, tak i nároků aktivních
členů, avšak ve výměře redukované o jednu
třetinu, nehledíc k minimům. Úhrada měla
býti opatřena jednak zvýšením příspěvků
jak pojištěnců, tak zaměstnavatelů, jednak
přispěním státu a konečně zavedením
zvláštní výrobní přirážky. Horníkům měly
zůstati uchovány pouze některé výhody,
zejména bezpodmínečný důchod vdovský a
výhodnější nápad důchodu starobního, měli
však pozbýti hlavní dosavadní výhody, t.
j. posuzování invalidity podle neschopnosti
k povolání. Revírní bratrské pokladny měly
zůstati nositeli pojištění nemocenského a
obstarávati část agendy pojištění provis-
ního.
Potřeba v prvém roce podle tohoto ná-
vrhu se jevila takto:
|
Zaměstnavatele na pří- |
Kč |
87, 600. 000. - |
|
Zaměstnavatelé na vý- |
Kč |
31, 500. 000. - |
|
Horníci ..... |
Kč |
43, 100. 000. - |
|
Stát ....... |
Kč |
61, 500. 000. - |
|
úhrnem... |
Kč |
223, 700. 000. -. |
Návrh ministerstva veřejných prací vy-
volal odpor horníků, kteří se bránili hlavně
zrušení samostatnosti svého pojištění, pro-
nikavému snížení důchodů a podstatnému
zhoršení podmínek pro jejich přiznávání.
Zaměstnavatelé vedle zásadního odporu
proti výrobní přirážce bránili se zvýšené-
mu zatížení. Během doby byla věc projed-
nána i v poradním sboru pro otázky hospo-
dářské, aniž však bylo mezi zájmovými
skupinami dosaženo nějaké dohody. Zá-
jmové organisace jak pojištěnecké, tak za-
městnavatelské vypracovaly zvláštní me-
moranda a navrhovaly různá řešení. Pro-
veditelné návrhy sanační však předloženy
nebyly.