7
ke ministerstvo zdravotnictví snažíc se zlepšiti
jich poměry
1. uložilo ředitelstvím všech státních zdra-
votních ústavů, aby ošetřovatelkami na odděle-
ních
gynekologicko-porodnických byly ustanovo-
vány jen porodní asistentky a požádalo zemské
úřady, aby podobné opatření učinily i pokud jde
o ostatní veřejné zdravotní ústavy;
2. vykonalo všechny přípravy pro opakovači
kursy, s nimiž bude započato ještě během tohoto
roku;
3. vypracovalo pro porodní asistentky nový
sazebník a nyní jej meziministersky projednává;
4. v minulém roce vydalo na podpory pře-
stárlým porodním asistentkám celkovou částku
80. 000 Kč a tento obnos zajistilo pro ně na letoš-
ní rok;
5. vypracovalo návrh osnovy zákona o sta-
vovském zastoupení porodních asistentek, jež by
hájilo jejich zájmy a. tento návrh rozešle v nej-
bližší době do
meziministerského projednání;
6. zjišťuje a zpracovává potřebné doklady pro
konečné vyřešení otázky rayonování obvodů.
S hlediska státní správy sociální se uvádí:
Porodní asistentky, vykonávající praksi jako
samostatné povolání, podléhají zákonu o pojiště-
ní osob samostatně hospodařících, jehož aktivo-
vání jest v přípravném stadiu.
Nemocenské, starobní a invalidní pojištění
porodních asistentek, pracujících v zaměstnanec-
kém poměru, jest upraveno všeobecnými právní-
mi předpisy o sociálním pojištění zaměstnanců.
Pokud jde o mzdy porodních asistentek, pra-
cujících v zaměstnaneckém poměru, bylo učiněno
příslušné opatření všeobecnými předpisy o hro-
madné úpravě mzdových poměrů, zejména o pů-
sobnosti hromadných smluv pracovních.
Iniciativní návrh posl. Fr. Zeminové a M.
Šmejcové (tisk posl. sněm. č. 303/1936) na zřízení
zvláštních zemských fondů pro podporu chudých
rodiček a matek, sluší s hlediska státní správy
sociální vítati. Bylo by ovšem především nutno
vyřešiti uspokojivě otázku opatření finančních
prostředků pro tyto fondy.
V Praze dne 27. května 1936.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy:
Dr Czecha, v. r.
Ministr sociální péče:
Inž. Nečas, v. r.
487/VII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců G. Wollnera,
E. Köhlera a dr H. Neuwirtha,
že se komisař podbořanského okresního
úřadu JUC Václav Šauer při veřejné
schůzi sudetskoněmecké strany, která se
konala dne 6. února 1936 v Podbořanech,
zachoval svévolně a proti zákonu a že
nezákonitě zakázal tuto schůzi
(tisk 305/II).
Zástupce okresního úřadu v Podbořanech roz-
pustil, resp. zakázal veřejnou schůzi v interpelaci
zmíněnou, protože z letáků, vydaných okresním
vedením sudetskoněmecké strany a před schůzi
ve velkém množství rozšiřovaných, bylo patrno,
že na schůzi má býti projednávána zcela jiná věc,
než která byla uvedena v oznámení schůze, takže
podle programu šlo v podstatě zřejmě o schůzi
jinou, která okresnímu úřadu nebyla předem včas
podle předpisu ohlášena. Rozpuštění, resp. zákaz
schůze byl za těchto okolností odůvodněn, což
uznal ostatně i poslanec
Köhler při své rozmluvě
s okresním hejtmanem.
V době zákroku bylo již na místě přítomno
přes tisíc osob, které při rozpuštění schůze kři-
čely, pískaly, dupaly a pronášely opovržlivé vý-
roky, nedbajíce opětovných výzev intervenujícího
úředníka a velitele četnické asistence k rozchodu.
Proto byla místnost četnictvem zvolna vyklizena
bez užití zbraně. Ježto za vylíčených okolností
byla důvodná obava, že se účastnici schůze dají
na náměstí strhnouti k demonstracím, dal inter-
venující úředník příchod k náměstí četnictvem u-
zavříti. Účastníci schůze setrvali před hostincem
a snažili se proniknouti kordonem na náměstí; po
opětovných marných výzvách k rozchodu byl dav
četnictvem vytlačen k Hlubanům, při čemž došlo
k užití obušků.
Četnictvo postupovalo podle platných před-
pisů a obušků užilo oprávněně. Vina četníků ne-
byla prokázána ani v žádném z případů uvede-
ných v interpelaci. Podle zákona jest při shluknu-
tích povinen každý uposlechnouti výzvy stráže
k rozchodu. Případné následky, tedy i tíhu za-
kročení zbraněmi, nese pak při neposlušnosti
každý sám. Ostatně z osob v Interpelaci jako
zraněné uvedených se žádná nepřihlásila až na
Emila Brettschneidera, který podle nálezu úřed-
ního lékaře utrpěl pouze lehké zranění na pravé
straně zad, způsobené pádem na kámen.
Intervenující úředník zdržoval se v této době
v bezprostřední blízkosti četnictva za kordonem,
zákroku samého se nijak činně nezúčastnil a
8
tví zení, že do demonstrantů vrážel a je strkal a
dokonce i kopal, neodpovídá skutečnosti. Pouze
jednomu demonstrantu, který jej chtěl udeřiti pě-
sti do obličeje, v sebeobraně srazil ruku.
Pokud jde o postup proti poslanci Köhlerovi,
podotýká se, že intervenující úředník poslance
Köhlera neznal a domníval se pouze, že osoba,
s níž mluvil při rozpuštění schůze, jest poslanec
Köhler podle toho, že byl hlášen jako řečník a
seděl mezi předsednictvem schůze, ostatně také
pro šero v sále panující nemohl si při této příle-
žitosti jeho podoby povšimnouti. Proto vyzval ne-
známého muže, který k němu při rozptylování de-
monstrantů přišel a o sobě tvrdil, že jest poslanec
Köhler, aby se legitimoval, k čemuž jej ostatně
již před tím marně jménem zákona vyzýval okres-
ní četnický velitel. Když zmíněný muž neupo-
slechl, nařídil, aby byl předveden k zjištěni to-
tožnosti. Když pak na okresním úřadě bylo zji-
štěno, že jde skutečně o poslance Köhlera, byl
tento neprodleně propuštěn.
Podle výsledku konaného šetřeni odpovídal
postup intervenujícího úředníka a četnictva záko-
nu a neshledávám proto důvodu k nějakému opa-
tření.
V Praze dne 25. května 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
487/IX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslance G. Wollnera
o neoprávněném zákazu schůze strany
v Mostově v okrese chebském
(tisk 330/VIII).
Z oznámeného programu schůze v interpelaci
blíže uvedeného bylo sice zřejmo, že poslanec
Kundt podá ve schůzi zprávu o politické situaci,
nebylo však patrno, čeho se budou týkati ostatní
části programu, zejména úvodní řeč Vojtěcha
Leistnera a volné návrhy, a nebylo tudíž lze po-
souditi, o kterých záležitostech bude shromáždění
rokovati a jaký tedy bude jeho účel. Poněvadž
pak podle § 2 shromažďovacího zákona účel shro-
máždění musí býti v oznámeni uveden a této pod-
mínce nebylo plně vyhověno, nevzal okresní úřad
oznámení schůze na vědomí.
V tom směru poukazuji i na odůvodnění, ob-
sažené v rozhodnutí zemského úřadu v Praze ze
dne 10. prosince 1935, č. 8495, kterým bylo odvo-
lání podané proti výměru okresního úřadu za-
mítnuto.
Neshledávám proto důvodu k nějakému opa-
tření.
V Praze dne 29. května 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
487/X (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců F. Hollubeho a
J. Roslera
o nezákonné účasti četniků na schůzi su-
detskoněmecké strany v Nebočadech dne
7. února 1936 (tisk 330/IX).
Podle výsledku konaného šetření došlo k ú-
časti četniků na schůzi v interpelaci zmíněné ne-
dopatřením. Zemský úřad v Praze již v této věci
zařídil potřebné. Podotýkám, že předseda schůze
intervenujícího úředníka, který si přítomnosti čet-
niků nepovšimnul, na ni neupozornil; jinak by byl
tento učinil ihned vhodné opatření.
Intervenující úředník rozpustil schůzi proto,
že řečník opětovně pronesl výroky, zakládající
skutkovou podstatu trestných činů, pro něž bylo
naň také učiněno trestní oznámeni, a v těchto vý-
rocích pokračoval i přes několikeré napomenutí.
Nadto byly tyto výroky takové povahy, že jimi
byl ve shromáždění vzbuzen neklid, takže schůze
nabyla rázu veřejnému pořádku nebezpečného.
Rozpuštění schůze bylo proto podle zákona
odůvodněno.
Určení zástupce úřadu při schůzích jest věcí
úvahy přednosty úřadu, jenž není vázán žádným
předpisem v tom směru, že by musel na politické
schůze vysílati jen úředníky s právnickou kvali-
fikaci.
V Praze dne 29. května 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
9
Překlad ad 487/ VIII.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten
G. Wollner, E. Köhler und
Dr H. Neuwirth,
wegen willkürlichen und gesetzwidrigen
Verhaltens des Kommissärs bei der Be-
zirksbehörde Podersam JUC Vaclav
Šauer anlässlich einer öffentlichen Ver-
sammlung der Sudetendeutschen Partei
am 6. Feber 1936 in Podersam und wegen
ungesetzlichen Verbotes dieser Ver-
sammlung durch den gennanten Beamten
(Druck 305/II/.
Der Vertreter der Bezirksbehörde in Poder-
satn hat die in der Interpellation erwähnte öffent-
liche Versammlung aufgelöst, bezw. verboten, weil
aus den von der Bezirksleitung der Sudetendeut-
schen Partei herausgegebenen und vor der Ver-
sammlung in grosser Zahl verbreiteten Fluglättern
ersichtlich war, dass auf der Versammlung eine
ganz andere Angelegenheit behandelt werden soll,
als in der Versammlungsanzeige angegeben war,
so dass es sich nach dem Programme im wesent-
lich um eine andere Versammlung gehandelt hat,
welche der Bezirksbehörde vorschriftsgemäss
rechtzeitig im vorhinein nicht angemeldet worden
war. Die Auflösung, bezw. das Verbot der Ver-
sammlung war unter diesen Umständen begrün-
det, was im übrigen auch der Abgeordnete Köhler
in seinem Gespräche mit dem Bezirkshauptmanne
anerkannt hat.
Zur Zelt des Einschreitens waren an Ort und
Stelle bereits über tausend Personen anwesend,
welche bei der Versammlungsauflösung ge-
schrieen, gepfiffen, mit den Füssen gestampft und
herabsetzende Aussprüche gemacht haben, ohne
die widerholten Aufforderungen des intervenie-
renden Beamten und des Kommandanten der Gen-
darmerieassistenz zum Auseinandergehen zu be-
achten. Deshalb wurde das Lokal ohne Waffen-
benützung langsam von der Gendarmerie geräumt.
Da unter den geschilderten Umständen die be-
gründete Befürchtung bestand, dass sich die Ver-
sammlungsteilnehmer auf dem Marktplatze zu De-
monstrationen hinreisen lassen, hat der interve-
nierende Beamte den Zugang zum Marktplatze
von der Gendarmerie räumen lassen. Die Ver-
sammlungsteilnehmer blieben vor dem Gasthause
stehen und versuchten den Kordon zum Markt-
platze zu durchbrechen; nach wiederholten ver-
geblichen Aufforderungen zum Auseinandergehen
wurde die Menge von der Gendarmerie gegen
Lubau abgedrängt, wobei es zur Benützung der
Schlagwaffe kam.
Die Gendarmerie ist nach den geltenden Vor-
schriften vorgegangen und hat die Schlagwaffe
mit Recht benützt. Eine Schuld der Gendarmen
wurde auch in keinem einzigen der in der Inter-
pellation angeführten Fälle erwiesen. Nach dem
Gesetze ist bei Ansammlungen jedermann ver-
pflichtet, der Aufforderung der Wache zum Aus-
einandergehen Folge zu leisten. Die allfälligen
Folgen, also auch die Schwere des Einschreitens
mit Waffengewalt trägt im Unfolgsamkeitsfalle
jeder selbst. Im übrigen hat sich von den in der
Interpellation als verwundet angeführten Perso-
nen bis auf Emil Brettschneider keine gemeldet,
welcher laut Befund des Amtsarztes bloss eine
leichte Verwundung auf der rechten Rückenseite
erlitten hat, die durch den Sturz auf einen Stein
herbeigeführt worden war.
Der intervenierende Beamte hat sich zu die-
ser Zeit in unmittelbarer Nähe der Gendarmerie hin-
ter dem Kordone aufgehalten, hat sich an dem
Einschreiten selbst aktiv in keiner Weise beteiligt
und es entspricht die Behauptung, dass er die De-
monstranten geboxt sowie gestossen habe und
sogar mit Füssen getreten hätte, nicht den Tat-
sachen. Lediglich einem Demonstranten, welcher
ihn mit der Faust in das Gesicht schlagen wollte,
hat er in der Selbstverteidigung die Hand her-
untergeschlagen.
Was das Vorgehen gegen den Abgeordneten
Köhler anbelangt, wird bemerkt, dass der inter-
venierende Beamte den Abgeordneten Köhler
nicht gekannt hat und bloss der Annahme war,
dass die Person, mit der er bei der Auflösung
der Versammlung sprach, deshalb der Abgeord-
nete Köhler sei, weil er als Redner gemeldet war
und in der Mitte des Versammlungsvorstandes
sass, im übrigen konnte er wegen der im
Saale herrschenden Düsterheit bei dieser Gele-
genheit sein Aussehen nicht näher beachten. Des-
halb hat er den unbekannten Mann, welcher bei
der Zerstreuung der Demonstranten zu ihm kam
und von sich behauptet, er sei der Abgeordnete
Köhler, zur Legitimierung aufgefordert, wozu ihn
im übrigen bereits vorher vergeblich im Namen
des Gesetzes der Bezirksgendarmeriekommandant
aufgefordert hatte. Als der erwähnte Mann keine
Folge leistete, ordnete er an, er möge zur Identi-
tätsfeststellung vorgeführt werden. Als sodann bei
der Bezirksbehörde festgestellt wurde, dass es
sich tatsächlich um den Abgeordneten Köhler
handle, wurde er unverzüglich entlassen.
Nach dem Ergebnisse der gepflogenen Erhe-
bung hat das Vorgehen des intervenierenden Be-
amten und der Gendarmerie dem Gesetze ent-
sprochen und erblicke ich daher keinen Grund zu
irgendeiner Verfügung.
Prag, am 25. Mai 1936.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
10
Překlad ad 487/IX.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten
G. Wollner,
betreffend das unberechtigte Verbot einer
Parteiversammlung in Mostau, Bezirk
Eger (Druck 330/VIII).
Aus dem in der Interpellation näher angeführ-
ten, zur Anzeige gebrachten Programme der Ver-
sammlung war zwar zu ersehen, dass der Ab-
geordnete Kundt in der Versammlung einen Be-
richt über die politische Situation erstatten werde,
es war jedoch nicht zu sehen, worauf sich die
übrigen Programmsteile, namentlich die Einlei-
tungsrede des Adalbert Leistner und die freien
Anträge beziehen werden, und es konnte daher
kein Schluss dahin gezogen werden, über welche
Angelegenheiten die Versammlung abstimmen
werde und welchen Zweck sie also haben würde.
Weil jedoch nach § 2 des Versammlungsgesetzes
der Versammlungszweck in der Anzeige angeführt
werden muss, und dieser Bedingung nicht voll
entsprochen wurde, hat die Bezirksbehörde die
Versammlungsanzeige nicht zur Kenntnis ge-
nommen.
In dieser Richtung verweise ich auch auf die
in der Entscheidung der Landesbehörde in Prag
vom 10. Dezember 1935, Z. 8495, enthaltene Be-
gründung, womit die gegen den Bescheid der Be-
zirksbehörde eingebrachte Berufung abgewiesen
wurde.
Ich erblicke daher keinen Grund zu irgend-
einer Verfügung.
Prag, am 29. Mai 1936.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Překlad ad 487/X.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten
F. Hollube und J. Rösler,
wegen ungesetzlicher Teilnahme von
Gendarmen an der Versammlung der Su-
detendeutschen Partei in Neschwitz vom
7. Feber 1936 (Druck 330/IX).
Nach dem Ergebnisse der gepflogenen Erhe-
bung ist es durch ein Versehen zur Teilnahme von
Gendarmen an der in der Interpellation erwähnten
Versammlung gekommen. Die Landesbehörde in
Prag hat das in dieser Angelegenheit Erforder-
liche bereits verfügt. Ich bemerke, dass der Vor-
sitzende der Versammlung den intervenierenden
Beamten, der die Anwesenheit der Gendarmen
nicht beachtete, darauf nicht aufmerksam gemacht
hat; sonst hätte dieser sofort geeignete Massnah-
men getroffen.
Der intervenierende Beamte hat die Ver-
sammlung deshalb aufgelöst, weil der Redner
wiederholt Aeusserungen vorbrachte, welche den
Tatbestand strafbarer Handlungen begründeten,
wegen welcher gegen ihn auch die Strafanzeige
erstattet wurde, und weil er auch trotz wieder-
holter Ermahnung diese Aussprüche weiter fort-
setzte. Ausserdem hatten diese Aeusserungen
einen derartigen Charakter, dass durch sie in der
Versammlung Unruhe erweckt wurde, so dass die
Versammlung einen die öffentliche Ordnung ge-
fährdenden Charakter annahm.
Die Auflösung der Versammlung war daher
gemäss dem Gesetze begründet.
Die Nominierung des Vertreters der Behörde
bei Versammlungen ist Erwägungssache des Vor-
stands der Behörde, welcher durch keine Vor-
schrift in der Richtung gebunden ist, dass er zu
politischen Versammlungen nur Beamte mit juri-
stischer Qualifikation entsenden müsste.
Prag, am 29. Mai 1936.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.