12

ní. cen stavebních hmot brzdí rozvoj stavebního
ruchu.

Cementárny ovšem tvrdí, že ceny dnešní od-
povídají výrobním nákladům při úměrném zisku,
což však není pravdou, jak z následujícího jest
viděti:

V posledních dnech byla v časopisech uve-
řejněna bilance jedné cementárny na rok 1935,
ze které bylo viditelne, že při aktivech 27 milionů
Kč a pasivech 30 mil. Kč, v nichž zahrnuto jest
7. 5 mil. Kč akc. kapitála, 4. 75 mil Kč záložního
fondu a 3 mil Kč ztrát za léta 1934 a 1935, pro-
dala y r. 1935 8. 000 vagónů cementu, měla zásob
za 4. 4 mil. Kč a ztratila v roce tom 2 mil. Kč.
Poněvadž hodnota 8. 000 prodaných vagónů ce-
mente činí asi 8. 8 mil. Kč a zásoby 4. 4 mil. Kč,
prodala cementárna asi 66% své výroby.

Činila tedy ztráta v r. 1935 při 8. 000 proda-
ných vagónech 2 mil. Kč a ztratila tedy na 1 pro-
daném vagóně 250 Kč, t. j. na 100 kg 2. 50 Kč. Při
bojovných cenách prodával se cement z té ce-
mentárny franko* dodací stanice inktusive jut.
pytlů a daně z obratu 100 kg za 16. 80 Kč, ode-
čteme-li dopravné 3. 90 Kč - vlečka 0. 15 - pytle
L- Kč a obratovou daň 50 hal., celkem 5. 55 Kč.

Zbývá prodejní cena v továrně 11. 25 Kč.

Tato cena jistě nebyla nejnižší, za kterou se
cement prodával, dodávky byly uzavřeny i za
ceny mnohem nižší.

Poněvadž tato cena byla ztrátová, připočte-
me k ní ............	Kč	11. 25
1. ztrátu z r. 1935 na 100 kg....	Kč	2. 50
2. v bilanci za rok 1935 byly účtovány ve ztrátách odpisy jen obnosem 70. 000 Kč, což bylo málo, vzhledem k hodnotám budov, strojů, inven- táře a pozemků a připočítáváme proto dle obnosů bilance 2% odpis z hodnoty budov, 10% a ceny stro- jů, inventáře a vleček a 5% z ceny z lomů a pozemků, což vše činí okrouhle 1. 000. 000 Kč a rozpočteno na 800. 000 g prodaného cementu na
100 ke ...........	Kč	1. 25
3. Počítáme-li, že by akc. kapitál měl
vydělati 10% své výše ročně, činí podlí ze 7. 5 mil. Ke 750. 000 Kč, t. j.
na 100 kg cementu .......	Kč	0. 95
4. Vyšší daň z obratu z toho zvýšení
ceny 4. 5% CM.., . .....	Kč	0. 20

Činila by tedy v továrně prodejní cena
i se ziskem 10% a akc. kapitálu za
100 kg cementu ........	Kč	16. 15
a připočteme-li k tomu dopravné, pyt-
le, vlečku a obratovou dali jak výše
uvedeno ...........	Kč	5. 55

Vychází cena za 100 kg uvažov. stanici
dodací ............	Kč 21. 70
Cementárny si však předepsaly cenu pro tu stanici 27. 40 Kč, to jest čem o 5. 70 Kč vyšší a

chtějí mino 10% z akc. kapitálu, který jest již
v ceně 21. 70 Kč započítán a mino 1, 000. 000 Kč
odpisů nemovitostí a strojů (jichž hodnota činí
asi 15 mil. Kč) vydělati při prodeji 8. 000 vagónů
dalších 8. 000 X 5. 70 Kč = 4, 560400 Kč, takže
zisk by činí5, 310. 000 Kč, to jest 70% akc. ka-
pitáni, a to při prodeji % výroby, jak z bilance
jest viděti, čili při 100% prodejní výroby by činil
zisk 7, 965. 000 Kč, to jest o 465. 000 Kč více než
činí akciový kapitál, při čemž by stroje a nemo-
vitosti byly za rok umořeny částkou 1, 333. 000 Kč
tak, že hodnota budov, pozemků a strojů by za
10-12 let byla celá odepsána.

To přece není zisk úměrný, neodpovídá to
též snaze státu o pozdvižení stavebního ruchu a
bylo by záhodno, aby cenové komise pro zkou-
šení cen cementu si tohoto výpočtu, který jest pro-
veden z cifer vlastních, veřejně oznámené bilance
cementárny, povšimly, při čemž upozorňujeme,
že se jedná o bilanci továrny, která při aktivech
27 mil. Kč má mimo vlastní akc. kapitál a re-
servní fond 18 mil. Kč dluhů, tedy o továrnu
ze 2/3 zadluženou, proto s vysokou úrokovou re-
žií (1. 8 mil Kč ročně), takže dobře situované pod-
niky s větší výrobou by vydělávaly daleko více.

Tážou se tudíž podepsaní:

1. Jsou vládě tyto vysoké ceny cementu
diktované kartelem známy?

2. Co hodlá vláda zaříditi, aby ceny cementu,
dnes již obecné používané stavební hmoty, byly
podstatně sníženy?

V Praze dne 7. května 1936.

Vičánek,

Otáhal, Hintermüller, dr Novák, Bezděk, Stašek,
Petr, dr Mičara, dr inž. Lokscha, Zajíček. Řičář,
Václav Sedláček, Janalík, Košek, Světlík, Knotek,
Šamalík. Bayer, Brukner, dr Josef Dolanský,
Stanislav, dr Hulá.

430/XII.

Interpelace

poslance Antonína Chmelíka
ministru vnitra

v záležitosti nevyřizováni podaných žá-
dosti Pražské městské spořitelny.

Pražská městská spořitelna podala ministra
vnitra v Praze Jako dozorčímu úřadu celou řadu
žádosti za schváleni usneseni svých správních
orgánů a do dnešního dne nedostalo se jí buď
žádného vyřízení anebo takového, které úkol
ústavu podvaraje a v uradováni dělá jen potíže.

---

13

Výbor Pražské městské spořitelny usnesl se
na jednacím řádu o pronajímáni pancéřových
schránek. Dne 20. srpna 1925 byla podána žádost
ke schválení tohoto jednacího řádu ministerstvu
vnitra. Do dnešního dne tento jednací řád není
schválen. Je pravda, že od té doby na výzvy mi-
nisterstva vnitra výbor spořitelny několikrát
jednací řád pozměnit učinil doplňky, ale i na
schválení těchto doplňků do dnešního dne marně
čeká.

Dne 27. dubna 1928 podalo ředitelství Pražské
městské spořitelny žádost o schváleni statutu pro
Úvěrní fond pro podporu maloživnostenského pod-
nikání na Slovensku. Ačkoliv od této doby uply-
nulo více než 8 let, do dnešního dne není znám
osud uvedeného spisu.

Dne 26. srpna 1929 byla podána žádost ředi-
telstvím spořitelny za schválení nové redakce
služebního řidli a soustava služebních příjmů a
disciplinárního řádu.

Během doby podána řada doplňků a změn.
Z toho četné změny, jednak z přímého popudu
ministerstva vnitra, jednak v důsledku nových zá-
konných ustanoveni, zejména zákona o soukro-
mých zaměstnancích. Do dnešního dne není o této
žádosti definitivně rozhodnuto.

Dne 15. února 1930 předložila spořitelna žá-
dost za schválení změny § 5 stanov Hypotečního
ústavu Městské spořitelny. Ministerstvo vnitra
vyžádalo si teprve za pět let, t. j. dne 5. září
1935 příslušné odůvodněni a spořitelna dál marně
Ceká na další dotaz nebo vyřízení.

Dne 3. dubna 1939 byla předložena žádost za
schváleni Jednacího řádu pro dárkové knížky a
vkladové přísliby. Za celých 6 let neuznalo mi-
nisterstvo povinnost na žádost odpověděti.

Dne 12. října 1932 zaslána ministerstvu vnitra
žádost za schválení změny odst. 3. článku I. jed-
nacího řádu pro slovenské filiálky. Odpověď ne-
došla, třebaže od podáni žádosti uplynulo teprve
tři a půl léta.

Dne 14. prosince 1932 podána na ministerstvo
vnitra žádost za schválení změn § 5, odst. 1, § 22,
odst. 1 a § 14 a) odst. 1. Stanov Jubilejního úvěr-
ního spolku. Odpověď do dnešního dne nedošla.

Dne 22. záři 1934 byla podána žádost k mi-
nisterstvu vnitra za schváleni Výslužného řádu
pro zaměstnance Městské spořitelny Pražské a
jejich pozůstalé. Na výzvu ministerstva vnitra
podáváno opětovně vysvětleni a odůvodnění změn
proti textu Vzorcového výslužného řádu, dále
jednáno o textu osnovy & ohledem na nová zá-
konná opatření. Ministerstvu sociální péče, jemuž
min. vnitra postoupilo výslužný řád k prozkou-
mání, předkládány na jeho výzvu některé do-
klady.

Ministerstvo vnitra jest zastoupeno svým
úředníkem jak v ředitelství, tak ve výboru Praž-
ské městské spořitelny, je tudíž o všech podáních
podrobně informováno a má též možnost každý
týden krátkou cestou potřebné informace si opa-
třiti a podané spisy alespoň během jednoho roku
vyříditi.

Podepsaní nedovedou si vysvětliti, proč mini-
sterstvo vnitra za celou řadu tet na podané spisy
vůbec neodpovídá, tyto nevyřizuje a nechává je
zbytečně uležet. Vždyť jde o velký finanční ústav,
který má přes tři miliardy vkladů a který státu
prokázal celou řadu velkých služeb.

Děje-li se tak v důsledku restrikce perso-
nálu neb nedostatku pracovních sil v odděleni,
jemuž náleží vyřizováni uvedených spisů, pak od-
pomoc je snadná v době, kdy desetitisíce neza-
městnané inteligence čekají na každé volné místo.
Jsou-li jiné příčiny, musejí býti odstraněny.

Podepsaní se táží:

1. Jsou panu ministru vnitra známy výše vy-
líčené vady a nedostatky v úřadování v minister-
stvu vnitra?

2. Je pan ministr ochoten uvedené případy
nechat vyšetřiti a zjednati nápravu?

3. Co učiní pan ministr vnitra za opatření,
aby byrokraticky systém v ministerstvu vnitra
byl zlomen a odstraněn?

V Praze dne 8. května 1936.

Chmelík,

Knebort, Holeček, Jan Sedláček, Ježek, dr Rašin,
lni. Schwarz, Špaček, dr Domin, Smetánka, dr
inž. Toušek, dr Novotný, inž. Protuš, Kut, dr Do-
minik, dr Fencik, dr Štůla, dr Branžovský, Gajda,
Ivák, Zvoniček, Trnka,

430/XIII.

Interpelace

poslanců E. Tichého a Č. Fialy

ministru železnic
ve věci rušeni autobusových linek ČSD.

Státní železniční podnik prožívá již delší dobu
citelnou krisi, která se jeví ve značně snížených
příjmech. Tato krise byla způsobena jednak vše-
obecnými hospodářskými poměry a jednak znač-
nou konkurenci jinými dopravními prostředky,
najmě nákladními auty a osobními autobusy.
Proto byla své doby učiněna určitá zákonná opa-
tření, která mají za účel chránit železniční podnik
před konkurencí. Mimo to i samotná železniční
správa vzala si za úkol zřizovat autobusové linky,
aby rozvětvila dopravní sít a tak podchytila do-
pravu osob i ve směrech, které mohly býti velmi
intensivně využity soukromými autodopravci.

Tato opatření pokládala se nejen s hlediska
podniku, nýbrž i státu za eminentně důležitá, po-

---

14

nevadí jde jak o otázku prospěchu ČSD, tak také
státu. Opatření motorových vozidel stálo želez-
niční podnik značný kapitál a proto se všeobecně
předpokládalo, že povede autoprovoz tak, aby se
vyznačoval určitými finančními úspěchy a tím,
že bude moci intensivněji rozšiřovati sít auto-
dopravy.

Všeobecně však překvapuje, že železniční sprá-
va v poslední době zrušila a hodlá zrušiti celou
řadu již zavedených i dobře prosperujících auto-
busových linek ve prospěch bud soukromých spo-
lečností, jako jest na př. »Jihočeská akciová spo-
lečnostŤ anebo soukromých autodopravců.

Jedná se na př. o trať Písek nádraží-Písek
město, která byla předána »Jihočeské akciové
společnosti (JAS)Ť, jejíž průměrný příjem činil
4 Kč na 1 km, která vlastně byla spojkou k ná-
draží a tím znemožňovala konkurenci JASu. Mimo
to byla zrušena trať Votice-Vlašim-Pelhřimov,
Humpolec a Milevsko. Jakmile tyto tratě převzala
JAS, ihned vybudovala přímé autobusové spojení
s Prahou a tím úplně vyřadila kolejový provoz,
takže deficit ČSD je pochopitelně zvýšen. Dále
linka Chabařovice-Teplice-Šanov byla taktéž
zrušena a doprava přenechána soukromému auto-
dopravci Raabemu z Teplic-Šanova, aniž se před
tím železniční správa snažila lepši organisací
znemožniti konkurenci tohoto soukromého auto-
dopravce.

Zarážející je však, že dosud nejvýnosnější a
nejlepší linka Třeboň-Lišov-Čes. Budějovice má
býti v brzké době předána JASu, která vynáší
na 1 km až 5. 15 Kč, s kterýmžto finančním vý-
těžkem se takřka nikde nesetkáváme. Rovněž tak
má býti předána trať Praha-Zbraslav a Bráník-
Modřany městu Praze, která potom má prý býti
dána do provozu vnucenému správci soukromého
autodopravce fy Nedoma, p. Dudkovi, četnickému
strážmistru v. v., který na této trati provozuje
autodopravu. I tato trať, kdyby byla náležitě po
stránce obchodní i dopravní zreorganisována, byla
by jednou z velmi dobře prosperujících linek.
Taktéž v obvodu ředitelství královéhradeckého
má býti v brzké době zrušeno asi 12 linek.

Tento způsob organisování a udržování auto-
dopravy u ČSD činí dojem určité záměrnosti.
poněvadž není možno jinak si vysvětliti rušení,
případné předávání nejvýnosnějších linek JASu,
event. soukromým autodopravcům zvláště v do-
bě, kdy železniční podnik vykazuje přes 600 mi-
lionu Kč deficitu a kdy musí s ohledem na ve-
řejný zájem udržovati v provozu dráhy i za cenu
velkých ztrát. Snahou železniční správy by mělo
býti, aby autoprovoz byl všestranně podchycen a
to jak v zájmu podniku, tak také v zájmu státu.

Proto se táží podepsaní pana ministra že-
leznic:

1. Zda jest mu znám způsob organisování a
udržování autodopravy u ČSD?

2. Zda jest mu známo, že byly zrušeny a stále
se ruší a předávají výnosné linky JASu a sou-
kromým autodopravcům?

3. Co hodlá učiniti, aby k rušení a předáváni
linek nedocházelo a tím nebyl finančně zatěžován
státní železniční podnik?

V Praze dne 8. května 1936.

Tichý, Fiala,

Stejskal, dr Neuman, Netolický, dr Moudrý, Ba-
bek, dr Stránský, Jenšovský, dr Patejdl, Mikuláš,
Lanc, Zeminová, Šmejcová, dr Kozák, Bergmann,
Hatina, Hrušovský, dr Klapka, Richter, Bátková.

Původní znění ad 430/1.

Interpelláció

Benyújtja Jaross Andor képviseld
a pénzügyminiszterhez

a galánti adóhivatal adóvégrehajtójának
túlkapása tárgyában.

A galántai adóhivatal f. évi február 19-re
árverést tűzött ki Göcze Dániel Kajál községi
lakos ellen 687 Kč. adóhátralék miatt. Az adó-
hátralékra le volt foglalva 1 drb. sertés és 1 drb.
ló. A lefoglalt sertés a lefoglalás után még 1935
év folyamán elhullott, amit Göcze igazolni is
tudott megfelelő tanúsítvánnyal. Az adóhivatal
Klenka nevű végrehajtója f. évi február 15-én,
tehát a kitűzött árverés előtt, megjelent Göczénél
és az adóhátralék fejében el akarta vinni a gazda
nagy vízmentes ponyváját. Göcze tiltakozott a
végrehajtó előtt, hogy nála az árverés 19-re van
kitűzve 1 drb. lóra és 1 drb. sertésre s, ha a
sertés el is pusztult, az 1 drb. ló teljes biztosí-
tékot nyújt az adóhátralék összegét illetően, tel-
jesen felesleges zaklatás a ponyvát elvinni. Az
adóvégrehajtó erre berendelt az utcán álló tehe-
rautóról 3 cigányt s azokkal akarta a ponyvát
elvitetni. Göcze fia, aki jelen volt ennél a jele-
netnél, meg akarta akadályozni, hogy a ponyvát
elvigyék, mire a végrehajtó revolvert rántott
s azt fogta Göcze fiára, majd csendőröket hi-
vatott s a karhatalom igénybevételével elvitt
olyan tárgyat, mely nem képezte lefoglalás
tárgyát, sem arra árverés azon a napon kitűzve
nem volt.

Göcze Dániel rendes gazda, aki azért volt
jelenleg adóhátralékban, mert az elmúlt évben
épitkezett s igy pillanatnyilag nem volt készpén-

---

15

ze, hogy hátralékát azonnal rendezhette volna,
de nem volt sohasem natörius adót nem fizető
egyén, kivel szemben egy ilyen eljárás, ha nem
is indokolható, de esetleg menthető lenne. Az
adóvégrehajtónak egyébként is módjában állott
a február 19-ére kitűzött árverést megvárni s,
ha akkor nem tudta volna a követelést a lefoglalt
ló elárverezésével kielégíteni, módjában lett volna
ujabb foglalást eszközölni. Ez az eset sajnos nem
áll egyedtil éppen a galántai adóhivatal területén,
hol egyre másra követik egymást a hasonló je-
lenségek, melyek csak a lakosság elkeseredését
idézik elő joggal, de a kincstárnak hasznot nem
jelentenek.

Fentiek alapján kérdem a Pénzügyminiszter
Urat:

1. Van-e tudomása a galántai adóhivatal
végrehajtójának túlkapásairól?

2. Hajlandó-e megfelelő vizsgálatot inditani
és a feleslegesen az adóalanyokat izgató végre-
hajtót megbüntettetni?

Praha, 1936. IV. 24.

Jaross,

Szentlványi, dr Korláth, dr Sziilltf, dr Porubszky,
Axmann, Gruber, Holhibe, Jakéi, Kundt, dr Jllly,
Stangl, Jobst, Illlng, PetráSek, Esterházy, dr
Holota, A. Nitsch, dr Hodlna, dr Kellner, dr
Zlppellus.

Původní znění ad 430/II.

Interpelláció

Beadja: Jaross Andor képviselő
az iskolaügyi mlnisterhez

az Ény községben lakó magyar gyer-
mekek magyar nyelvű oktatása ügyében.

Ény községben (Ina), mely a verebélyi
(Vráble) járásban fekszik, egy tanerős állami
jellegű elemi népiskola van, melynek tannyelvét

a tanügyi hatóság az államfordulat után szlovák-
ra változtatta át. A községben lakó magyar szü-
lök az iskolaügy! miniszterhez fordultak annak
idején, mely 35. 121/1-A/1924 számú határozatával
olymódon intézkedett, hogy visszavonta előbbi
határozatának érvényét és elrendelte, hogy az
1924/25 tanévtől kezdve a tanítási nyelv újból
módosittatik a beiratkozás eredményéhez ké-
pest és pedig az érvényben levő törvények értel-
mében ügy, hogy a magyar származású gyerme-
keket magyarul, a szlovákokat pedig szlovákul
oktassa a tanító. Ezen miniszteri határozatról az
aranyosmaróti tanfelűgyllőség 1924. jul. 9-én ér-
tesítette az ényi állami népiskola gondnokságát.
Ezen értesítés után néhány napra kiszállt az
akkori aranyosmaróti tanfelügyelő az alsógyőrődi
körjegyzővel Ény községbe s igyekezett bebi-
zonyítani a magukat magyaroknak valló szülők-
nek, hogy ők tulajdonképen nem magyar szárma-
zásúak. Terrorisztikus fellépésével elérte azt,
hogy mindössze 7 olyan magyar gyermek íra-
tott be, akiknek magyar származását kénytelen
volt elfogadni. Ilyen körülmények között a tanító
kijelentette, hogy 7 magyar gyermek miatt nem
fog magyarul is tanítani s hiába volt a miniszter
méltányos és korrekt döntése, a magyar tannyel-
vű oktatás azóta is szünetel Ény községben.
A tanfelügyelő jónak látta egyidejűleg az iskolai
gondnokságot feloszlatni, mely azóta sem alakul-
hatott meg s igy az iskola ügyeinek ellenőrzés
nélküli intézője az állami tanító. A tényálláshoz
tartozik, hogy 1924 évben 24, magyar szülő 33
gyermekét magyarul kívánta taníttatni, ezt a
tényt akkor felvett és tanuk által aláirt nyilatko-
zatok tanúsítják, melyek jelenleg is kezeim közöt
vannak.

Azóta hiába törekszenek az ényi magyarok
érvényt szerezni az akkori miniszteri döntésnek,
a tanítás kizárólag szlovákul folyik. Jelenleg az
iskolában 61 gyermek jár, akik között 35 magyar
anyanyelvű. Ne tévesszen meg senkit sem az,
hogy a magyarság létszáma az 1930 évben lefo-
lyt népszámláláskor 231-ről 115-re csökkent, ez
a csökkenés nincs meg a valóságban, hanem
onnan magyarázható, hogy Ény is beleesik a Slo-
venska Liga érdekkörébe, mely szerint vissza
kell szlovákositani.

Folyó év március 16-án néhány magyar szülő
hivatkozással az 1924 évben kiadott miniszteri
határozatra újból kérvényt nyújtott be az állami
tanfelügyelőséghez Aranyosmarótra, melyben
kérik a miniszteri döntés gyakorlati végrehaj-
tását, azaz a magyar tannyelvű gyermekek ma-
gyar oktatását Erre a kérvényre még nem kaptak
választ.

Tekintettel arra, hogy sem törvényeink értel-
mében, sem a meg nem írott erkölcsi törvények
értelmében, nem lehet egy modern államban cél:
az elnemzetlenités, de az úgynevezett visszanem-
zetesités sem, mert ez annyira viszonylagos értel-
mezésű fogalom, hogy csak felesleges nemzeti
ellenségeskedésekre adhat okot s akadályozója
békés emberek békés együttélésének, kérdem az
Iskolaügy! Miniszter Urat:

---

16

10 Vájjon van-e tudomása ástál, hogy Eny
kozsécbea az itkoMityi miniszteriem 35. 121/I. -A.
1924 sz, rendelkezése nem tett végrehajtva?

2. Hajlandó-e tárgyilagos közegek bevonásá-
val megvizsgáltatni, hogy Enybén vannak-e tény-
leg magyar anyanyelvű szülők és gyermekek
olyan szambán, akik az előbbi számú miniszteri
döntés értelmében igényelhetik a magyar tan-
nyelvű óklatást?

3. Hajlandó-e gondoskodni arról, hogy az
alárendelt tanügyi hatóságok minden községben
minden nemzeti elfogultságtól mentesen szolgálják

a müvlödés ügyét s igy Egy községben is
lehetővé váljon a magyar gyermekek magyar
tannyehrü oktatása.

Praha, 1936. IV. 24.

Jaross,

A. Nisch, Sventiváhyl, dr Porubszky, Hollube,

Illing, dr Kelmer, dr Jily. Stangl. dr Hodina, Kundt,

Jükel, Jobst, dr Zippelins, Gruber, Axman, Pe-

trášek, dr Holoin, dr Korláth, Estserházy,

dr Szüllö,