(podnik, povolání) takové osoby, jejíž za-
městnanec, zmocněnec, zástupce neb jiný
orgán se dopustil uvedeného deliktu, jed-
naje v zastoupení této osoby, nebo tehdy,
nebyl-li vinník trestného činu spáchaného
v nějaké živnosti, podniku nebo povolání
zjištěn (což bude praktické zejména u pod-
niků rozsáhlých s velkým počtem zaměst-
nanců); podmínkou tu ovšem je, aby jed-
nak byly splněny předpoklady uvedené
v odstavci 1, t. j. zejména aby tu byla
obava před dalším setrváním v škodlivé
činnosti, jednak aby bylo objektivně zjiš-
těno, že trestný čin byl v uvedené živnosti,
povolání, podniku skutečně spáchán, třeba
nedošlo k odsouzení proto, že tu byl důvod,
vylučující nebo zrušující trestnost činu neb
vylučující jeho stíhání.

Odstavec 3, 5 a 6 obsahují bližší
podrobnosti o opatřeních, uvedených v od-
stavci 1, a to částečně výslovnou úpravou
do zákona pojatou, částečně odkazem na
vládní nařízení, jež bude ve věci vydáno.

Odstavec 4 pak upravuje případ za- 
tímního  opatření podle odstavce 1,
písm. a) nebo b), které se má učiniti ihned,
aniž se vyčkávalo skončení trestního řízení,
tedy ještě před objektivním zjištěním, že
trestný čin podle odstavce 1 byl skutečně
spáchán. Podmínkou takového zatímního
opatření je, aby tu bylo naléhavé pode-
zření, že bude živnosti (povolání, podniku)
dále zneužíváno, nebo že budou povinnosti,
o nichž se zmiňuje odstavec 1, dále porušo-
vány a že je naléhavě nutno, aby tomu bylo
ihned čeleno, vedle toho je třeba, aby bylo
ve věci zavedeno trestní řízení.

K § 188.

Paragraf 169, odst. 3 stanoví pro obor
správních přestupků podle osnovy spácha-
ných, že právnické osoby, společnosti a jiná
sdružení osob neb majetku ručí rukou spo-
lečnou a nerozdílnou s potrestaným za tresty
na penězích (pokuty) a náklady řízení, ulo-
žené odpovědným orgánům, zástupcům,
zmocněncům a zřízencům; zavádí se tedy
osnova po této stránce ručení obligatorní.

Toto ustanovení neplatí však v přípa-
dech, kde správní přestupky spáchali zří-
zenci, zmocněnci, zástupci a jiní orgánové
fysických osob (na př. fysických osob -
držitelů podniků).

Je třeba i na tento případ pamatovati,
stejně tak jako i na případ ručení za soudní

trestné činy, spáchané zřízenci, zmocněnci,
zástupci neb jinými orgány ať osob fysic-
kých, či právnických, počítajíc v to i spo-
lečnosti a jiná sdružení osob neb majetku.
Tyto případy má vyřešiti § 188, který však
nezavádí ručení obligatorní (jaké má cit.
§ 169, odst. 3 a jaké má též § 24 lichevního
zákona), nýbrž jen ručení fakultativní.
Při tom však nerozhoduje, zda osoba, v je-
jímž zastoupení pachatel jedná, věděla
o trestném činu, poněvadž činiti v tom roz-
díl by snížilo účinnost této sankce, která
směřuje k tomu, aby osoby, které jsou po-
dle zákona povinny plniti určité závazky,
bděly nad jich plněním, dávají-li je plniti
třetími osobami.

K § 189.

Jako další opatření, které lze učiniti
v souvislosti s trestním stíháním pro ně-
který trestný čin podle navrženého zákona,
je propadnutí buď předmětů, jichž se trest-
ný čin týká, nebo předmětů, jež za ně opa-
třeny, nebo hodnoty za ně získané, dále
předmětů, jimiž se pachatel trestným či-
nem obohatil, nebo předmětů za ně opatře-
ných nebo hodnoty za ně získané, a ko-
nečně předmětů, jimiž byl trestný čin pod-
niknut anebo které byly trestným činem
vyrobeny nebo získány, jakož i předmětů,
které jsou určeny k spáchání trestného
činu.

Na takové propadnutí může podle od-
stavce 1 uznati při odsouzení soud anebo
okresní úřad tehdy, má-li obviněný před-
měty ty (jejich hodnotu) v svém majetku;
vedle toho podle odstavce 2 může tak soud
(okresní úřad) učiniti jednak tehdy, ná-
leží-li uvedené předměty (jejich hodnota)
osobě, v jejímž zastoupení jednak se vin-
ník činu dopustil, jsa jejím zřízencem,
zmocněncem, zástupcem nebo jiným orgá-
nem, jednak tehdy, dostaly-li se takové
předměty (jejich hodnota) do majetku
osoby třetí, a to buď samým trestným či-
nem, pro který bylo trestní řízení zave-
deno, anebo jednáním obviněného, které
směřovalo k tomu, aby propadnutí bylo
zmařeno.

Kdežto v případech právě uvedených je
přípustnost propadnutí vázána odsouzením
pachatele, stanoví dále odstavec 3, že
možnost vysloviti propadnutí je v určitých
případech dána i tehdy, nedošlo-li k odsou-
zení, a to proto, že nastalo promlčení nebo

- 224 -

že zjištěný pachatel je nepřítomen a pod.,
anebo proto, že pachatel nemohl býti vůbec
vypátrán, takže subjektivní stíhání je ne-
možné; toto propadnutí jest omezeno jen
na předměty uvedené v odstavci 1 (nelze je
vysloviti stran hodnoty) a na ty případy,
kde předměty takové ohrožují bezpečnost
státu nebo vojska, zásobování, veřejnou
bezpečnost anebo pořádek, anebo kde trest-
ný čin ztěžuje zásobování vojska nebo
obyvatelstva.

Ustanovení odstavce 4 obsahuje
bližší předpisy k zajištění propadnutí.

Poznamenati sluší, že při formulaci opa-
tření podle tohoto paragrafu vycházela
osnova z podobných předpisů vyskytujících
se v našem právním řádě, např. v § 31 zá-
kona na ochranu republiky, § 20 zákona
o trestání válečné lichvy, § 12 (nyní již zru-
šeného) zákona o stíhání podloudného vý-
vozu předmětů potřeby do ciziny, §§ 122 a
123 celního zákona, § 100 zákona o paten-
tech č. 30/1897 ř. z., § 7 zákona o třaskavi-
nách č. 134/1885 ř. z., § 20 zákona o ob-
chodu s potravinami č. 89/1897 ř. z. atd.

Vzhledem k naléhavé praktické potřebě
bylo pojato do § 189 v zájmu zásobování
branné moci i obyvatelstva předměty vý-
živy i ustanovení, že zásoby věcných pro-
středků podléhajících státnímu hospoda-
ření, o nichž je podezření, že byly utajeny
(stejně tak jako i zásoby, k nimž se nikdo
nehlásí), mohou býti ihned, jakmile se na
ně přijde, odebrány a odevzdány účelům ve-
řejného zásobování; zda takové zásoby pak
bez náhrady propadnou či nikoliv, bude zá-
ležeti na výsledku provedeného trestního
řízení.

K § 190.

Tento paragraf obsahuje společná usta-
novení k §§ 187 až 189 o tom, že k jednání
soudu nebo okresního úřadu mají býti obe-
slány a tam vyslechnuty též osoby, které
sice samy nejsou trestně stíhány, avšak
které postihují, nebo správněji, mohou po-
stihnouti některá opatření v souvislosti
s trestním řízením, vyslovená podle § 188
a 189.

Účelem tohoto obeslání jest, aby osoby
ty mohly hájiti své zájmy; jde tu o stejnou
zásadu, jaká platí již v lichevním soud-
nictví.

V podrobnostech třeba ještě pozname-
nati, že tu jde o osoby, v jejichž zastoupení

jednal vinník, dopustivší se trestného dinu,
a které je možno postihnouti opatřením po-
dle § 187, odst. 2, § 188, § 189, odst. 2, dále
o osoby, uvedené v § 189, odst. 2, jimž se
dostaly do majetku předměty (nebo jejich
hodnota) uvedené v § 190, odst. 1 buď
trestným činem anebo za účelem zmaření
propadnutí, a konečně o osoby, které mohou
býti postiženy opatřením podle § 187 nebo
§ 189 tehdy, nebylo-li lze vinníka zjistiti,
ač objektivně byl trestný čin spáchán.

Odstavce 2 až 4 obsahují bližší předpisy
o tom, jak se činí příslušný výrok o opatře-
ních postihujících tyto osoby a jaké jsou
opravné prostředky. K tomu lze poukázati
na obdobnou úpravu i v jiných normách
(viz na př. též úpravu objektivního řízení
v zákoně o právu původském č. 218/1926
Sb. z. a n., § 20, odst. 2 zákona o obchodu
s potravinami č. 89/1897 ř. z. a pod. ).

K § 191.

Tento paragraf má podobné ustanovení,
jaké je v § 33 zákona na ochranu republiky.
Ustanovením § 191 není dotčeno vypovídací
právo, jež přísluší politickým úřadům podle
jiných předpisů.

K § 192.

Podobné ustanovení, jaké je obsaženo
v tomto paragrafu, jest již v § 21 zákona
o trestání válečné lichvy. Účelem jeho jest,
znemožniti podle okolností páchání dalších
trestných činů, lze-li toho docílit zákazem
pobytu v určitém místě, nebo je-li možno
zavésti účinný policejní dohled.

Vydáti zákaz pobytu i naříditi policejní
dohled přísluší politickým (státním policej-
ním) úřadům I. stolice; o takovém dohledu
budou platiti zejména též pokud jde o jeho
délku, ustanovení čl. V zákona č. 102/1929
Sb. z. a n.

K § 193.

Ustanovení o uveřejnění rozsudku (trest-
ního nálezu) má za účel jednak morálně
působiti na jiné osoby, byl-li trestný čin
již spáchán, jednak odvrátiti osobu, jinak
ochotnou k spáchání trestného činu, od to-
hoto úmyslu pohrůžkou, že mimo tresty
stihne ji též veřejná hana.

Podobné ustanovení § 23 zákona o tres-
tání válečné lichvy se ukázalo v praxi velmi

- 225 -

účinným prostředkem proti šíření trestných
Snů.

HLAVA IX.
Závěrečná ustanovení.

K § 194.

Ustanovení tohoto paragrafu obsahuje
výklad některých výrazů užívaných v osno-
vě, kdyby se zřetelem na jejich obvyklý
význam mohly vzniknouti pochybnosti
o jejich obsahu při výkladu tohoto zákona.

Pokud jde o definici pojmu "osoby" v od-
stavci 1, písm. a), třeba ovšem pozna-
menati, že tam, kde z jednotlivých ustano-
vení osnovy plyne, že může jíti jen o osoby
fysické (na př. u osobních úkonů), nemůže
ustanovení odstavce 1, písm. a) přijíti
k platnosti.

Ustanovení odst. 1, písm. b) jest odů-
vodněno tím, že u věcných závazků jde
vlastně o přímý vztah k věci, takže nelze
činiti rozdíl mezi vlastníky a jinými oso-
bami věcí disponujícími nebo majícími ji
v své moci. Potřebuje -li stát určité věci
v zájmu obrany státu, musí mu býti po-
skytnuta možnost, aby si ji bez jakýchkoli
potíží opatřil, a není možno mu ukládati,
aby se napřed vypořádal s právními poměry
té neb oné osoby k dotčené věci. Tím by se
zejména v případech naléhavých (o něž
půjde skoro vždy při provádění zákona
o obraně státu) uspokojení věcných potřeb
obrany státu mohlo k neodčinitelné škodě
státu oddáliti, ne-li vůbec zmařiti. Věcný
závazek postihuje tedy vlastně, jak již na-
značeno, přímo dotčenou věc ("lpí na ní").
Ježto však věc sama nemůže býti subjektem
práv, nutno příkaz jí se týkající adresovati
určité osobě, která ovšem musí býti vyme-
zena tak volně, aby nebylo třeba zkoumati
její právní poměr a vztah k dotčené věci.
To je právě účelem ustanovení odstavce 1,
písm. b), který za adresáta uvedených pří-
kazů - podobně jako jiné zákony, obsahu-
jící věcné závazky v prospěch branné moci
- určuje každou osobu, jež má dotčenou
věc v své moci a již pro účely projednáva-
ného zákona nazývá "držitelem". Při tom
je nerozhodné, jaký je skutečný právní
vztah této osoby k věci, stejně tak jako je
nerozhodné, zda dodatečně v určitý právní
vztah k této věci vstoupí osoba jiná.
Ostatně - jak již dříve bylo na jiném

místě zdůrazněno - nemůže ani okolnost,
že nebyl nikdo jako "držitel" v uvedeném
smyslu slova zjištěn, resp. že se k věci nikdo
nehlásí, býti překážkou, aby byla pro účely
obrany státu podle tohoto zákona odebrána.

Pojem "cizince" vykládá odst. 1, písm.
c) stejným způsobem jako zákon o pobytu
cizinců č. 52/1935 Sb. z. a n.; tato věc má
význam zejména pro provádění §§ 22, 23,
§ 24, odst. 4, § 34, odst. 7, § 44, §§ 49 až
54 atd.

Ježto zákon nečiní žádných omezení,
vztahuje se toto vykládací pravidlo i na
§ 68, písm. ch) a § 83, odst. 1, písm. b),
takže z dosahu právě uvedených paragrafů
budou vyloučeny soubory osob neb ma-
jetku; event, obtíže v praxi budou překo-
nány vhodnými administrativními opatře-
ními.

Odstavec 2 obsahuje v prvé své větě
důležité pojmové vymezení výrazu "věcný
prostředek", jehož osnova užívá hromadně
pro vše, čeho lze užíti k potřebám obrany
státu, ať je to věc movitá nebo nemovitá
a pod.; toto pojmové vymezení má zvláštní
význam při provádění hlavy V, části 3.

K druhé větě odstavce 2 se poznamenává,
že rozlišování věcí movitých od nemovitých
bude prováděno podle všeobecných zásad
obecného práva občanského. Aby však ne-
bylo pochybností, zmiňuje se osnova po
vzoru osnovy trestního zákona výslovně
o tom, že se za movitý věcný prostředek
považuje též elektřina nebo jiná přírodní
síla člověkem vyrobená nebo zachycená;
to má význam zejména při určování ná-
hrady, poněvadž zákon stanoví jiné před-
pisy o náhradách za věcné prostředky mo-
vité a jiné předpisy za věcné prostředky
nemovité.

Ustanovení odstavce 3 jest odůvod-
něno, že některá ustanovení osnovy (na př.
§ 70, odst. 2, § 73, odst. 2, § 85, odst. 2, § 90,
odst. 4, § 92, odst. 3, 4, § 95, odst. 3, § 120,
§ 130, odst. 1 a j. ) spojují s okolností, zda
jde o oblast pole, určité odchylné právní
důsledky, takže třeba pojem pole blíže vy-
meziti. Vzhledem k tomu pak, že § 120 klade
důraz na to, jde-li o operační pásmo či
o etapu, bylo pojato do odstavce 3 i pří-
slušné vysvětlení těchto pojmů.

K odstavci 4 se poznamenává, že
se zákon zmíňuje na velmi četných místech
o vojenské správě, aniž blíže uváděl, které

- 226

velitelství, úřad neb orgán vojenské správy
je tím míněn. Je proto účelné pojmouti do
§ 194 příslušné vymezení uvedeného pojmu.

Odstavec 5 má zameziti pochybno-
sti, které by mohly vzniknouti o tom, lze-li
pod "velitelství (úřady)", jimž lze podle
předcházejících hlav zákona prováděcími
předpisy svěřiti určitou působnost, na př.
oprávnění k požadování osobních úkonů a
věcných plnění, k určení výše náhrady za to
příslušející a pod., subsumovati též ředitel-
ství státních podniků spravovaných podle
zásad obchodního hospodaření. Ustanovení
odstavce 5 nelze ovšem vykládati tak, že se
oněm orgánům státních podniků naznačená
působnost již přímo tímto ustanovením při-
znává, nýbrž uvedené ustanovení má opa-
třiti jen možnost, aby se jim prováděcími
předpisy vzpomenutá působnost přiznati
mohla, ukáže-li se toho potřeba.

Odstavec 6 má výklad výrazu "sil-
niční úřady", jehož používá zejména § 90;
pojmové vymezení "silničních úřadů" je tu
stejné, jak je tomu v připravovaném novém
silničním zákoně.

Ustanovení odstavce 7 je podobné,
jaké se vyskytuje i v četných jiných nor-
mách (na př. § 10 zákona č. l17/1924 Sb.
z. a n., § 25, odst. 3 zákona č. 68/1932 Sb.
z. a m. a j. ).

K § 195.

Na řízení, které se bude podle zákona,
vládních nařízení neb jiných předpisů podle
něho vydaných prováděti před politic-
kými úřady, bude se vztahovati vlád-
ní nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n. o řízení před
politickými úřady. Event. potřebné změny
těchto předpisů, stavem branné pohotovosti
státu odůvodněné, provedou se vládním na-
řízením podle odstavce 2.

Vedle řízení před politickými úřady jsou
a budou podle navrženého zákona, vládních
nařízení a jiných předpisů podle něho vyda-
ných četné případy jiných řízení, na př. ří-
zení před obcemi, před vojenskými velitel-
stvími (úřady), před rozhodčími soudy a ko-
misemi, před hospodářskými organismy,
atd. Odstavec 1 má poskytnouti práv-
ní podklad k úpravě těchto řízení, při čemž
-podle možnosti - tu bude rozšířena plat-
nost ustanovení platných pro řízení před
úřady politickými, a to pokud toho bude
třeba, s potřebnými odchylkami. Není do-
poručitelné, aby tato věc byla řešena přímo
zákonem samým, nýbrž je vhodné, aby se

to stalo v příslušných prováděcích předpi-
sech tak, aby tato úprava byla provedena
co nejúčelněji, s přihlédnutím k potřebám
výjimečné a mimořádné situace.

K § 196.

Tento paragraf je věnován podobné věci,
jakou upravuje § 35 zákonů o válečných
úkonech nebo § 9 zákona o vyvlastnění
k účelům obrany státu č. 63/1935 Sb. z. a
n. a j., při čemž však formulace je poněkud
jiná.

E x l e g e se přiznává osvobození:

a) všem podáním, právním jednáním, lis-
tinám a úředním úkonům, jichž je třeba
k založení, upravení a vypořá-
dání nároků a závazků podle
tohoto zákona (odst. 1). Jde tu ze-
jména o věci, jež se týkají náhrad, které
strany mají dostati za osobní úkony a věcná
plnění, nebo též za způsobené škody; vzhle-
dem k tomu, že se tyto osobní úkony a
věcná plnění ukládají z moci úřední (bez
volního rozhodování strany), je třeba, aby
to, co strana podnikne k dosažení takových
náhrad (počítajíc v to potvrzení o přijetí
náhrady), bylo prosto jakýchkoli kolků, po-
platků, dávek za úřední úkony i obecní
dávky z přírůstků hodnoty nemovitosti;

b) řízení před rozhodčími ko-
misemi, rozhodčími soudy a
znaleckými komisemi (odstavec
4).

Vedle těchto případů, v nichž
osnova přiznává osvobození od poplatků a
dávek již ex lege, mohou se vyskytnout
ještě některé jiné věci, jež by bylo vhodné
a spravedlivé osvoboditi od kolků, poplatků
a dávek. Není však možné je vypočítávati
přímo v zákoně, nýbrž doporučuje se, aby
se to stalo ve vládním nařízení,
k čemuž má poskytnouti odstavec 2 po-
třebný právní podklad. Vyňata však musí
zůstati ustanovení §§ 49 až 54, u nichž není
žádného důvodu pro to, aby bylo poskytnuto
nějaké zvláštní osvobození od kolků a po-
platků. Tím však nemá býti řečeno, že se
snad pro tyto věci zavádí nějaká nová po-
platková povinnost, nýbrž o podáních, práv-
ních jednáních atd., patřících pod ustano-
vení §§ 49 až 54, budou platiti všeobecná
poplatková ustanovení, takže pokud snad
budou podle těchto ustanovení tato podání,
právní jednání atd. od poplatků a dávek
osvobozena, zůstanou osvobozena i dále,

- 227 -

třebaže je § 196 z možnosti osvobození podle
zákona o obraně státu vyjímá.

Odstavec 3 pak pamatuje na pří-
pady, kdy v nařízeních a předpisech vyda-
ných k provedení zákona budou upraveny
různé předměty poplatků a dávek, avšak
ukáže se vhodným a spravedlivým, aby tyto
předměty byly osvobozeny od kolků, po-
platků a dávek.

Osvobození může tu vysloviti buď vládní
nařízení nebo předpisy vydané podle § 100
nejvyšším úřadem hospodářským nebo mi-
nisterstvem příslušným podle § 106, před-
pisy tyto však jen za předpokladu, že byly
vydány v dohodě s ministerstvem financí a
jím spolu podepsány; vedle toho bude třeba,
aby tyto předpisy byly vzhledem k vše-
obecné své povaze uveřejněny ve Sbírce zá-
konů a nařízení.

K § 197.

Jednotlivá ustanovení zákona jsou na-
mnoze rámcová a bude třeba k jich prove-
dení vydati potřebná prováděcí vládní na-
řízení.

Po vzoru jiných zákonů nebyly pojaty
dílčí odkazy na vládní nařízení do jednotli-
vých paragrafů, nýbrž místo toho bylo dáno
všeobecné ustanovení do § 197, stanovícího,
že úpravu bližších podrobností jednotlivých
ustanovení lze v mezích zákona provésti
vládním nařízením.

Totéž platí o úpravě bližších podrobností
vládních nařízení vydaných na základě
zmocňovacích §§ 115 a 138. Tato vládní na-
řízení nebudou zpravidla obsahovati po-
drobnosti, nýbrž k provedení jich budou
vydána podrobná další prováděcí nařízení,
neb jiné prováděcí předpisy (nejvyššího
úřadu hospodářského nebo ministerstva
příslušného podle § 106); podobné řešení
se vyskytuje již v čl. II, č. 2 zákona o mi-
mořádné moci nařizovací č. 206/1933 Sb.
z. a n. ve znění zákona č. 109/1934 Sb.
z. a n.

Odstavec 2 má podobné ustanovení,
jaké se vyskytuje v čl. II, čís. 2 právě uve-
deného zákona o mimořádné moci nařizo-
vací.

K § 198.

Již v hořejších poznámkách připojených
všeobecně k §§ 89 až 99 bylo poznamenáno,
že zákon o obraně státu neupravuje v po-

drobnostech úkoly železnic v obrané státu.
Důvodem toho je skutečnost, že na tuto věc
pamatuje železniční zákon, stanovící povin-
nosti, které v zájmu obrany státu dráhy po-
stihují a upravují jejich poměr k vojenské
správě.

§ 198 v odstavci 1 na ustanovení
zákona o drahách odkazuje, vyslovuje, že
tato ustanovení zůstávají zákonem o obraně
státu nedotčena. Je tím prohlášeno stěžejní
pravidlo o vztahu zákona o obraně státu
k železničnímu zákonu. Pokud jde o zjištění
povinností drah v zájmu obrany státu, jsou
rozhodující - ve shodě s tím, co bylo ře-
čeno - především předpisy železničního
zákona. Avšak zákon o obraně státu má
podle úmyslu zákonodárcova platiti para-
lelně. Tato základní interpretační hlediska
povedou prakticky k tomu, že nebude uží-
váno těch předpisů zákona o obraně státu,
jejichž materie je v poměru k drahám po
všech stránkách upravena v železničním zá-
koně (na př. ustanovení §§ 81 až 88, týka-
jící se opatřování věcných prostředků nebo
ustanovení hlavy VII o náhradách a o vá-
lečných škodách), na druhé straně však
bude třeba aplikovati i na dráhy všechny
jiné předpisy zákona o obrané státu, pokud
povaha materie to dovoluje [zejména na
př. ustanovení hlavy V o povinnostech ve-
řejných a některých jiných zaměstnanců
(funkcionářů) a o osobních úkonech za
branné pohotovosti státu]. Přímočaré uplat-
nění paralelní platnosti zákona o obraně
státu by mělo v zápětí, že na dráhy by byl
někdy vztažen režim nevhodný, po případě
že by byly zbytečně hromaděny prostředky
státní výsosti, způsobilé dosáhnouti stej-
ných cílů. Pokud aplikace dotčených před-
pisů nemohla býti vyloučena na základě na-
hoře uvedených základních hledisek, byla
nalezena odpomoc v tom, že byly přímo
v jednotlivých paragrafech zákona o obraně
státu stanoveny ve prospěch drah výjimky
a odchylky.

Ježto železniční zákon nepamatuje na
možnost, aby mohla býti na drahách uči-
něna mimořádná opatření, nastanou-li -
mimo dobu branné pohotovosti státu -
uvnitř státu nebo na jeho hranicích udá-
losti, ohrožující zvýšenou měrou celistvost
státu, demokraticko-republikánskou formu,
ústavu nebo veřejný klid a pořádek (na kte-
réžto případy pamatuje hlava VI osnovy
zákona o obraně státu), třeba tuto mezeru

- 228 -

odkliditi, což se děje způsobem uvedeným
v odstavci 2.

Důvodem ustanovení odstavce 3 je
podříditi trestním sankcím zákona o obraně
státu i povinnosti uložené železničním záko-
nem, tak jako by povinnosti, které jsou ulo-
ženy v §§ 118 a 119 železničního zákona
(zahrnujíc v to i povinnosti vyplývající
z užití těchto ustanovení podle §§ 145, 159,
167 a 183 téhož zákona), byly uloženy
přímo zákonem o obraně státu.

K § 199.

Odstavec 1 stanoví, že po dobu účin-
nosti jednotlivých ustanovení osnovy a
v těch mezích, v jakých se ona ustanovení
pohybují, pozbývají účinnosti jiná zákonná
ustanovení o věcech těmito ustanoveními
upravených. Jde tu o vyjádření myšlenky,
že po dobu účinnosti jednotlivých ustano-
vení osnovy nastupují tato ustanovení na
místo platných zákonných ustanovení,
ovšem jen v té míře, v jaké osnova věci,
platnými zákonnými předpisy uvedené,
upravuje jinak.

Naproti tomu odstavec 2 vypočí-
tává, které dosavadní předpisy se zrušují
vůbec; tento výpočet není však taxativní,
nýbrž jen demonstrativní.

Účelem jeho jest odstraniti pochybnosti,
vznikající jednak z otázky, jak se odrazí
nové předpisy v těch zákonech, které se ně-
jak dotýkají zákonů tímto zákonem zruše-
ných (měněných), jednak z otázky, jak po-
suzovati opatření a úkony učiněné před
účinností tohoto zákona podle zákonů jím
zrušených.

Odstavec 3 má význam pro ty pří-
pady, v nichž se jednotlivé právní normy
dovolávají některých předpisů, jež jsou
podle odstavce 2 zrušeny; dovolávají-li se
tedy na př. takové právní normy některých
ustanovení zákonů o válečných úkonech, na-
stupují nyní na místo těchto ustanovení
příslušné předpisy zákona o obraně státu.

K § 200.

Účinnost zákona se stanoví měsíc po vy-
hlášení, protože je třeba, aby jednotlivé
jeho předpisy vešly v účinnost co možná
nejdříve.

Provedení zákona se ukládá všem členům
vlády, ježto všichni členové vlády jsou po-
dle osnovy zúčastněni při obraně státu,
každý jednak v rozsahu své působnosti,
jednak jako člen vlády, jež bude o někte-
rých věcech podle osnovy rozhodovati ve
sboru.

V  P r a z e, dne 13. března 1936.

Předseda vlády:
M. Hodža v. r.

Ministr národní obrany:
Machník v. r.