Případ pod čís. 2 je obdobou § 52 téhož
zákona (přestupek nedostavení se k plnění
zvláštních úkonů podle § 3 branného zá-
kona).
Případ pod č í s. 3 obsahuje trestní
sankci proti těm, kdož řádně neplní povin-
nosti, které jim plniti přísluší, ať tyto po-
vinnosti vyplývají přímo ze zákona, služeb-
ních řádů neb jiných předpisů, nebo byly
podle nich zvláště uloženy; sem patří též
povinnosti, jež vyplývají z různých před-
pisů vydaných o správě rozličných ústavů,
podniků důležitých pro obranu státu atd.,
pokud obsahují ustanovení o služebním
poměru přidělených zaměstnanců.
Ustanovením odstavce 2 se přihlíží
k tomu, zda byl vinník potrestán za svůj
čin již disciplinárně (kárně); půjde tu
hlavně o osoby, o nichž platí § 64 osnovy.
Tyto osoby budou totiž podléhati podle pří-
slušných předpisů pro řádné neplnění
svých povinností též příslušné disciplinární
nebo kárné pravomoci, takže je možné, že
se po disciplinárním (kárném) vyřízení
případu bude věcí zabývati okresní úřad,
jenž však - se zřením k zásadě oportunity
- bude moci podle odstavce 2 od potres-
tání upustiti.
Pokud jde o osoby podléhající vojenské
soudní a kázeňské pravomoci (§§ 129 a 130
osnovy a § 3 zákona č. 154/1923 Sb. z.
a n. ), budou jejich přestupky podle § 166
vzhledem k §§ 129 a 130 osnovy a § 2, odst.
1, písm. b) zákona č. 154/1923 Sb. z. a n.
potrestány jen kázeňsky příslušným vojen-
ským představeným.
Dodati sluší, že pokud jde o osoby povo-
lané k zvláštním úkonům podle § 3 bran-
ného zákona, platí o nich § 35, písm. b)
branného zákona, podle něhož pro porušení
povinosti při plnění zvláštních úkonů pod-
léhají kázeňské pravomoci, jde-li o úkony
za vojenského vedení. Vzhledem k tomu
bude příslušnost okresních úřadů pro tyto
přestupky (§ 166, č. 3 osnovy) dána jen
tehdy, půjde-li výjimečně o zvláštní úkony,
nekonané pod vojenským vedením.
K § 167.
Vedle osobních povinností k obraně státu
obsahuje osnova věcné závazky a některé
jiné závazky, které nelze přesně označiti
jako osobní nebo věcné, poněvadž jsou po-
vahy smíšené.
Odstavec 1 obsahuje výpočet jed-
notlivých případů přestupku neplnění věc-
ných a jiných závazků.
K čís. 1 třeba poznamenati, že ne-
správnými údaji je třeba rozuměti i údaje
neúplné; pod čís. 5 se rozumí orgánem
státní správy i orgán obce, vykonávající
přenesenou působnost.
Poznamenati sluší, že správním přestup-
kem uvedeným pod čís. 1 až 4 odpovídají
soudně trestné činy §§ 173 a 174. Správ-
ními přestupky jsou z trestných činů zde
uvedených všechny, při kterých hodnota
věcných prostředků, jichž se trestný čin
týká, nebo způsobená škoda nepřevyšuje
20. 000 Kč, anebo sice tuto částku převy-
šuje, avšak nedá se prokázati subjektivní
vina, jak ji §§ 173 a 174 k soudně trest-
ným činům vyžadují.
Podle odstavce 2 je stejně trestný
i zaměstnanec aneb jiný zmocněnec osoby,
jíž je některý ze závazků v tomto para-
grafu vypočtených uložen, jestliže závazek
této osoby neplní, ač je k tomu - vzhle-
dem k svému poměru k osobě zavázané -
povinen.
K § 168.
§ 166, odst. 1 a § 167, odst. 1 obsahují
jednotlivé případy přestupků tam uvede-
ných. V § 168 je subsidiární ustanovení,
které zahrnuje přestupky v §§ 166 a 167
neuvedené, záležející:
a) v neplnění ostatních osobních povin-
ností předepsaných přímo v tomto zákoně,
vládních nařízení neb jiných předpisech po-
dle něho vydaných nebo podle těchto práv-
ních ustanovení zvlášť uložených, podle
okolností i osobních povinností smluvně
převzatých, mohl-li si býti pachatel vědom,
že splnění takových smluvních povinností
je v zájmu obrany státu;
b) v neplnění ostatních věcných závazků
a závazků povahy smíšené, předepsaných
přímo v zákoně, vládních nařízeních neb ji-
ných předpisech podle něho vydaných, nebo
podle těchto právních ustanovení zvláště
uložených, podle okolností i takových zá-
vazků smluvně převzatých.
Jinak platí o tomto přestupku obdobně
to, co bylo řečeno v poznámkách k před-
cházejícím dvěma paragrafům.
- 218 -
K § 169.
Tímto ustanovením bude v oboru prová-
dění zákona o obrané státu odstraněn ne-
dostatek všeobecného předpisu, jak postu-
povati při provádění trestních správních
předpisů proti osobám nefysickým, hlavně
tedy proti osobám právnickým a jiným ko-
lektivitám, vystupujícím jako celek, avšak
jako celek nezasažitelným. Spáchá-li ta-
ková souborná osoba správní přestupek,
bude lze stíhati všeobecně ty orgány, které
ji na venek zastupují. Aby nebylo lze trest-
nímu stíhání se vyhnouti tím, že by tako-
vého fysického orgánu nebylo, bude míti
úřad možnost naříditi, aby byl ustanoven
odpovědný zástupce.
Zákazem přesunu pokut na právnické
osoby a jiná sdružení osob neb majetku
podle odstavce 2 má býti zvýšena účin-
nost trestní hrozby. Zvýší se tím zájem od-
povědných orgánů na řádném plnění pří-
slušných předpisů.
Ustanovení o ručení souborných osob po-
dle odstavce 3 za peněžitý trest a za
náhradu škody, pokud o ní úřad rozhoduje,
jakož i za náklady řízení uložené odpověd-
ným orgánům nebo zástupcům, má čeliti
event. snahám, vyhnouti se těmto důsled-
kům trestného činu tím, že by se za odpo-
vědné zástupce nastrčily osoby, na nichž
by nebylo možné plnění pro nedobytnost
vymoci.
Jinak se poukazuje ještě na poznámky
připojené v § 188.
K § 170.
Trestní sazby na správní přestupky po-
dle §§ 166 až 168 jsou voleny se zřetelem
na důležitost zájmů, které tresty těmi mají
býti chráněny, jakož i na mimořádnou
dobu, v níž jsou tyto trestné činy spá-
chány.
Část 2.
Soudní trestné činy.
K § 171.
Trestné činy uvedené v tomto paragrafu
odpovídají podobným ustanovením §§ 44,
45 a 46 branného zákona, týkajícím se
trestných činů proti branné povinnosti. Jde
tu o úmyslné jednání, jehož účelem jest
uniknouti osobní povinnosti podle navrho-
vané osnovy nebo smluvní osobní povin-
nosti, jejíž plnění je v zájmu obrany státu;
unikání to může býti uskutečněno útěkem
do ciziny, předstíráním vady nebo nemoci
nebo poškozením vlastního zdraví (těla)
nebo užitím lsti nebo jakýchkoli pletich;
pletichami se rozumí jakékoliv jednání,
směřující k oklamání a k tomu, byť i jen
in abstracto, způsobilé, jež se stalo
v úmyslu vymknouti se určené povinnosti.
Ježto branný zákon nemá obdobného
ustanovení stran osob povolaných k zvlášt-
ním úkonům podle § 3 branného zákona,
pamatuje na věc osnova a pojímá zmínku
o tomto případě rovněž do odstavce 1.
Odstavec 2 přejímá zásadu § 45, posl.
věty branného zákona.
K § 172.
Řádné neplnění osobních povinností je
zásadně správním přestupkem podle § 166,
odst. 1, čís. 3. Dosáhne-li však toto neplnění
takového stupně, že je způsobilé zmařiti
nebo značně ztížiti dosažení úkolu, který
byl povinné osobě uložen, anebo řádné
plnění povinnosti jiných osob, činnost pod-
niku důležitého pro obranu státu nebo vý-
kon služby (funkce), anebo je-li některá
z uvedených osobních povinností plněna
tak, že se tím mohou způsobiti následky
právě uvedené, kvalifikuje se čin jako
soudní trestný čin, a to buď jako přečin
nebo jako zločin. Přečinem je uvedený
soudní trestný čin tehdy, byl-li spáchán
z hrubé nedbalosti; přísněji trestným se
stává tehdy, byl-li spáchán úmyslně.
Jestliže vinník, který spáchal trestný
čin úmyslně, byl již jednou pravo-
platně odsouzen pro přečin anebo zločin
podle této hlavy zákona, nebo se dopustil
činu jako účastník spolčení, jehož účelem
bylo zmařiti nebo ztížiti řádné plnění po-
vinností, činnost podniku důležitého pro
obranu státu nebo výkon služby (funkce),
má býti potrestán pro zločin.
Trestnost zločinu se zvyšuje, jestliže pa-
chateli bylo při tom známo, že svým činem
ohrožuje zájmy obrany státu, nebo když
jednal v úmyslu poškoditi republiku, anebo
jsou-li tu jiné zvlášť přitěžující okolnosti.
Zda tu jsou takové okolnosti, jest otázka
skutková, kterou bude třeba posouditi
v konkrétních případech; blíže vymeziti
jejich obsah v osnově není nutno.
Zda nedbalost je hrubá, třeba posuzovati
- 219 -
nikoliv abstraktně, nýbrž se zřením k míře
dbalosti, již je třeba vynaložiti, hledíc k dů-
ležitosti zájmů obrany státu vůbec, jakož
i se zřetelem k významu těchto povinností
a k míře jich porušení v konkrétním pří-
padě zvlášť:
K § 173.
Tento paragraf odpovídá povšechně
§ 167, avšak jde tu o trestný čin úmyslný
a kvalifikovaný vyšší hodnotou věcných
prostředků důležitých pro obranu státu,
jichž se čin týká, nebo výši způsobené
škody. Nepřevyšuje-li hodnota takových
věcných prostředků nebo výše škody část-
ku 20. 000 Kč, jest čin trestný jen podle
§ 167, třebas byl spáchán úmyslně; převy-
šuje-li ona hodnota nebo škoda tuto částku,
je trestný čin soudním deliktem, vyjma
ty případy, kdy nebyl spáchán úmyslně,
nebo kdy úmyslnost se nedá prokázati;
v těchto případech je trestný čin rovněž
jen správním přestupkem patřícím pod
ustanovení § 167.
Čin uvedený v odstavcích 1 a 2 se stává
zločinem, převyšuje-li hodnota věcných
prostředků k obraně státu, jichž se čin
týká, nebo způsobená škoda 100. 000 Kč,
nebo byl-li čin spáchán ve spolčení zvlášť
kvalifikovaném, nebo byl-li vinník již jed-
nou pravoplatně odsouzen pro zločin anebo
přečin podle této hlavy zákona; trestnost
tohoto zločinu se zvyšuje, jestliže tako-
vému pachateli bylo nadto známo, že svým
činem ohrožuje zájmy obrany státu, nebo
když tak jednal v úmyslu poškoditi repu-
bliku, nebo jsou-li jiné zvlášť přitěžující
okolnosti, o nichž platí to, co bylo uvedeno
v poznámkách k § 172.
Dodati sluší, že při posuzování otázky,
jde-li tu o částku vyšší než 20. 000 nebo
100. 000 Kč, třeba sčítati hodnoty nebo
škody pocházející z jednotlivých jednání
neb opominutí, rozhoduje-li se o nich týmž
rozsudkem.
K § 174.
Tento paragraf vymezuje subsidiární
skutkovou podstatu podobnou, jakou má
pro správní přestupky § 168.
Trestný čin § 174 je kvalifikován tím, že
byl spáchán úmyslně a u vědomí, že se tím
ohrožují zájmy obrany státu.
Ustanovení odstavce 2 odpovídá jednak
§ 172, odst. 2, jednak § 173, odst. 3.
K § 175.
Nejen porušování věcných závazků,
nýbrž i ničení, poškozování a porušování
(falšování) věcných prostředků, sloužících
k splnění povinností, k činnosti podniku
důležitého pro obranu státu nebo k výkonu
služby (funkce), třeba postihnouti zvláštní
trestní sankcí. Proto vymezuje po této
stránce osnova zvláštní skutkovou pod-
statu, jejímž hlavním znakem je ničení,
poškozování nebo porušování (falšování)
jakéhokoliv prostředku, ať vlastního či ci-
zího, sloužícího k plnění povinností nebo
k činnosti podniku důležitého pro obranu
státu nebo k výkonu služby (funkce), by-
lo-li toto ničení, poškozování nebo porušo-
vání podniknuto v úmyslu buď zmařiti
nebo ztížiti řádné plnění jakékoli zákonné
povinnosti nebo pro obranu státu důležité
smluvní povinnosti, nebo zmařiti nebo ztí-
žiti činnost podniku důležitého pro obranu
státu nebo výkon služby (funkce).
Ničení, poškozování nebo porušování ta-
kových věcných prostředků je postaveno
na roven, když je pachatel nedovoleně ode-
jme jejich účelu, nebo nedovoleně je učiní
neupotřebitelnými.
Kvalifikovaným se stává tento trestný
čin tehdy, jde-li o vyšší hodnotu věcných
prostředků nebo o vyšší škodu trestným či-
nem způsobenou, dále stal-li se zločin ve
spolčení zvlášť kvalifikovaném nebo za ji-
ných zvlášť přitěžujících okolností; ko-
nečně se dále zvyšuje trestní sankce tehdy,
stal-li se takový čin kromě toho u vědomí,
že se jím ohrožují značnou měrou zájmy
obrany státu, nebo když pachatel jednal
kromě toho přímo v úmyslu poškoditi re-
publiku.
Vedle trestních účinků jednání, patřícího
pod ustanovení tohoto paragrafu, třeba se
postarati i o vhodné účinky civilně právní,
záležející v tom, že se vinní ku může uložiti,
aby na svůj náklad pořídil za zničené věcné
prostředky nové (náhradní) předměty
rovnocenné, nebo aby poškozené věci uvedl
do stavu umožňujícího jejich dřívější hos-
podářské využití.
K § 176.
Tento paragraf přejímá ustanovení do-
savadního § 22 zákona na ochranu repu-
bliky, a to jednak proto, že se věc systema-
ticky do zákona o obraně státu hodí, jed-
- 220 -
nak proto, že uvedené ustanovení nemá
býti ze systematických důvodů převzato do
nového trestního zákona. Při tom byl § 176
stylisován tak, aby postihl nejen verbování
pro cizí vojenskou službu ve vlastním
smyslu slova, nýbrž i pro službu v cizím
ozbrojeném nebo na vojenský způsob orga-
nisovaném sboru, spolku nebo skupině.
K § 177.
Má-li býti zabezpečeno přesné zacho-
vání ustanovení § 42, je třeba zajistiti je
potřebnou trestní sankcí. § 24, č. 1 zákona
na ochranu republiky má trestní ustano-
vení jen o nedovolené dopravě zbraní, stře-
liva a jiného válečného materiálu do ci-
ziny. Toto ustanovení jeví se se zřetelem
k § 42 osnovy zákona o obraně státu nepo-
stačujícím, pročež se nahrazuje novým
ustanovením § 177, o d s t. 1.
Účelem ustanovení odstavce 2 je pak
čeliti nedovolenému nabízení našich vý-
robků do ciziny, při čemž se používá foto-
grafií a popisu funkcí i konstrukce. Takový
postup je s hlediska zájmů obrany státu
velmi povážlivý, jde-li tu o předměty vo-
jenské výzbroje a speciálního vojenského
výstroje a jejich součástek anebo o jiné
předměty a zařízení potřebné k obraně
státu.
K § 178.
Kromě trestných činů samých třeba
v mimořádných případech čeliti i některým
zvláště nebezpečným přípravným jedná-
ním, která byla předsevzata za účelem spá-
chání trestného činu. Proto formuluje
osnova určitá přípravná jednání jako
zvláštní trestný čin, a to jednak jako zlo-
čin spolčování, jde-li o spolčení k spáchání
nebo páchání trestných činů uvedených
v §§ 171 až 177, anebo o navádění k účasti
při takovém spolčení, o donucování k ta-
kové účasti neb o podporování spolčení,
jednak jako zločin podněcování, jde-li
o navádění nebo veřejné podněcování k ně-
kterým z trestných činů uvedených
v §§ 171 až 177.
Tyto trestné činy jsou vzhledem k zá-
važnosti statků, které jsou tu ohroženy,
kvalifikovány jako zločin; trest je žalář od
šesti měsíců do pěti let, není-li čin přísněji
trestný.
Podobný trestný čin jako tento paragraf
formulují již § 9 a § 15, č. 3 zákona na
ochranu republiky, jichž zásady jsou tu
převzaty, ježto jde o ochranu státu v zá-
jmech celkem stejných.
K § 179.
§ 24, odst. 4 ukládá držitelům podniků
důležitých pro obranu státu povinnost za-
meziti vstup do podniků nebo jednotlivých
jeho částí nepovolaným osobám, zvláště
jsou-li cizinci; takový vstup nebo prohlídka
smějí býti dovoleny jen na zvláštní povo-
lení vojenské správy. Aby bylo čeleno pod-
vodnému vnikání nepovolaných osob a ze-
jména cizinců do uvedených podniků a vů-
bec do vojensky důležitých míst (§ 35),
bylo pojato o tom příslušné trestní ustano-
vení do § 179. Při každé takové záludnosti
je tu vážné nebezpečí, že jde o vyzvědače
(i když snad nebudou pro to úplné důkazy)
a je proto třeba prohlásit takové podvodné
vnikání do uvedených míst a prostor za
zvláštní soudní trestný čin.
K § 180.
Ustanovením tohoto paragrafu má se do-
stati ochrany osobám, kterým osnova
ukládá v zájmu obrany státu různé zá-
vazky, jako připustiti zjišťování určitých
poměrů orgány státní správy, podrobiti se
dozoru státní správy a pod.
Výrobní a obchodní tajemství takových
osob třeba před vyzrazením chrániti
orgány státní správy.
Vyzrazení takového tajemství se trestá
jako přečin; hrubou nedbalostí způsobená
možnost vyzrazení takového tajemství je
přestupek, trestný soudem.
Je-li takové výrobní tajemství zároveň
vojenským tajemstvím, platí tu § 6 zákona
na ochranu republiky.
K § 181.
Ustanovení, že pokus o přečin je trestný,
jeví se nutným s hlediska trestního práva
platného v zemích Slovenské a Podkarpato-
ruské, podle něhož pokus o přečin je trest-
ný jen tam, kde to zákon stanoví (§ 65,
odst. 2 uh. tr. zákona).
Pokud jde o přestupky správní, třeba
poznamenati, že platí o pokuse a jeho trest-
nosti obecné předpisy správního práva
trestního.
- 221 -
K § 182.
Spolčení se jeví podle této hlavy osnovy
jednak jako samostatný trestný čin (§ 178),
jednak jako kvalifikační moment, který
zvyšuje trestnost anebo činí z přečinu zlo-
čin (§ 172, odst. 2, § 173, odst. 3, § 174,
odst. 2, § 175, odst. 2).
Poněvadž by se trestnost spolčení, ome-
zeného jen na osoby blízké, mohla podle
okolností, zejména vzhledem k skutkové
podstatě a k charakteru jednotlivých trest-
ných činů v této hlavě uvedených, ukázati
příliš těžkou, stanoví se v odstavci 1 tohoto
paragrafu, že se tu za spolčení nepokládá
takové spolčení, které se omezilo na man-
žela (manželku), na rodiče nebo na děti
anebo na osoby žijící v společné domác-
nosti.
Odstavec 2 má za účel rozšířiti po-
jem "účastník spolčení", o němž mluví
§ 172, odst. 2, § 173, odst. 3, § 174, odst. 2,
§ 175, odst. 2, i na ty osoby, které vědomě
účel spolčení uvedeného v citovaných para-
grafech podporují, aniž se o tom s vlast-
ními účastníky spolčení dohodly.
K § 183.
Ustanovením tohoto paragrafu se dává
soudu právo zvýšiti účinnost trestu ulože-
ním i trestu na penězích, jak to činí již
četné zákony, jimiž mají býti hájeny vážné
veřejné zájmy. Osnova se přidržuje ze-
jména zásad zákona o trestání válečné
lichvy (č. 568/1919 Sb. z. a n. ) a zákona na
ochranu republiky (§ 29, č. 1).
Kdežto některé zákony, zejména zákon
o trestání válečné lichvy, ukládají vedle
trestu na svobodě trest na penězích obliga-
torně (srov. § 3, odst. 2, § 4, odst. 2, § 7,
odst. 5, § 8 a j. cit. zák. ), spokojuje se
osnova jen fakultativním uložením tohoto
trestu, zato však horní mez trestu na pe-
nězích zvyšuje.
Uložení trestu na penězích je tedy pone-
cháno úvaze soudu a osnova jako příklad
uvádí jen dvě přitěžující okolnosti, které
tu mají býti zvlášť rozhodné, t. j. zištnost
vinníka nebo úmysl poškoditi republiku.
Ustanovení odstavce 2 jest odůvoděno
okolností, že není dosud jednotného před-
pisu o tom, komu mají připadnouti tresty
na penězích soudem uložené; v správním
trestním právu připadají uložené peněžité
pokuty všeobecně státu podle čl. 11 zák. č.
125/1927 Sb. z. a n.
K § 184.
Také ustanovení tohoto paragrafu o za-
bavení (konfiskaci) jmění směřuje k zvý-
šení účinnosti trestní sankce, a to podobně,
jak to stanoví § 3, odst. 3, §§ 15 a 18 zá-
kona o trestání válečné lichvy a § 29, č. 3
zákona na ochranu republiky. Poznamenati
sluší, že i v případě podle § 184 osnovy jde
jen o fakultativní trestní sankci, nikoliv
o obligatorní, jaká byla stanovena § 5 zá-
kona o trestání válečné lichvy.
Osnova se přidržuje zásad uvedených
v § 18 zákona o trestání válečné lichvy ve
spojení s § 29, č. 3 zákona na ochranu re-
publiky, s tím rozdílem proti ustanovením
zákona o trestání lichvy, že nestanoví jen
možnost konfiskace celého jmění, nýbrž
připouští i možnost konfiskace částečné a
proti ustanovení zákona na ochranu repu-
bliky s tím rozdílem, že nestanoví, že by
konfiskace měla býti náhradou za škodu či-
nem způsobenou, poněvadž trestný čin,
o který tu jde, vždy ponese s sebou způso-
bení škody státním zájmům, třebas by
mnohdy bylo obtížné tuto škodu vyjádřiti
určitou hodnotou. Předepsati, že zabavení
jmění je dovoleno jen jako náhrada za
škodu činem způsobenou, mohlo by vésti
k tomu, že by soudy považovaly za nutné
zjišťovati v konkrétních případech výši
hmotné škody, což se jeví sotva možným.
Odsouzenému při vyřčení konfiskace ce-
lého jeho jmění zůstane však podle § 18,
odst. 2 zákona č. 569/1919 Sb. z. a n. pro
něho a jeho příslušníky vždy tolik, aby
mohla býti opatřena jejich výživa a vý-
chova.
O zajištění a dalších podrobnostech platí
ustanovení § 18 zákona o trestání válečné
lichvy; podobně věc upravil i zákon na
ochranu republiky.
K § 185.
Ustanovení tohoto paragrafu přejímá
předpis § 32 zákona na ochranu republiky
o ztrátě čestných práv občanských v pří-
padech odsouzení pro kterýkoli zločin uve-
dený v tomto zákoně, jakož i pro takový
přečin v tomto zákoně uvedený, který byl
spáchán z pohnutek nízkých a nečestných;
jdeť tu o vážné zájmy státu, jejichž ochra-
- 222 -
nu třeba zvýšiti tímto vedlejším trestem.
V prvém případě je uvedený vedlejší trest
obligatorní, kdežto v druhém případě jen
fakultativní.
Odstavec 2 odkazuje na § 2 zákona na
ochranu republiky, kde je bližší ustanovení
o tom, co znamená ztráta čestných práv ob-
čanských, a o tom, po jakou dobu určité dů-
sledky tohoto trestu trvají.
Část 3.
Společná ustanovení.
K § 186.
Zásada stanovená v § 173 rak. trestního
zákona, resp. v § 335 uh. trestního zákona
(o sčítání hodnoty věcí při jednotlivých
krádežích) přejímá se tu výslovné, aby ne-
bylo pochybností, i pro trestné činy v osno-
vě uvedené, u nichž kvalifikace trestného
činu nebo vyšší trestní sazba závisí na
určité hodnotě předmětu trestného činu
nebo na určité výši způsobené škody (§
173, odst. 1 a 3, § 175, odst. 2).
Všeobecné poznámky k § 187 až 193.
Vycházejíc z tendence, že zájmy obrany
státu třeba chrániti všemi účinnými vhod-
nými prostředky před každým ohrožením,
pamatuje osnova v těchto paragrafech na
některá další opatření, jimiž lze zájmy
obrany státu zabezpečiti v souvislosti
s trestním stíháním pro trestné činy podle
navrženého zákona.
Těmito opatřeními buď mají býti posti-
ženy sami pachatelé trestných činů nebo
třetí osoby, mající k trestnému činu určitý
přímý vztah, nebo mají tato opatření slou-
žiti k účinnějšímu chránění zájmů obrany
státu, když jimi lze nastalé již ohrožení
těchto zájmů zmenšiti.
Při tom má osnova na zřeteli též psycho-
logický význam těchto opatření jako pro-
středků odstrašujících.
Třeba tu zdůrazniti, že všechna opatření
zde uvedená jsou jen fakultativní, takže
soud resp. úřad o věci rozhodující má plnou
možnost míti zřetel na konkrétní okolnosti.
K § 187.
Se zřetelem k tendencím právě uvede-
ným v předcházejících poznámkách stanoví
odstavec 1, že okresní úřad může učiniti
zvláštní opatření tam uvedená, jestliže buď
trestný čin uvedený v osnově zákona byl
spáchán tím, že bylo zneužito živnosti, ji-
ného povolání nebo podniku, anebo jestliže
spácháním takového trestného činu byly
hrubě porušeny povinnosti plynoucí z živ-
nosti, povolání nebo podniku, a to v obou
případech za toho předpokladu, že je tu
odůvodněná obava před dalším setrváním
v této nedovolené škodlivé činnosti. Neroz-
hoduje tu, zda pachatel byl odsouzen či ni-
koliv; je možno učiniti takové opatření
i tehdy, když vinník nemůže býti stíhán
anebo odsouzen
(např. proto, že trestný
čin byl promlčen a pod. ). Třeba je však,
aby bylo objektivně zjištěno, že uvedený
trestný čin byl skutečně spáchán. Není-li
tato podmínka splněna, lze učiniti opatření
podle odst. 1, písm. a) anebo b) jen za-
tímně podle ustanovení odstavce 4.
Kompetenci k opatřením podle § 187,
odst. 1 přiznává osnova jen okresním úřa-
dům, a to i v těch případech, kdy je důvo-
dem k těmto opatřením soudní trestný čin.
Živností, podnikem, resp. povoláním je
třeba tu rozuměti jakoukoli živnost, podnik
anebo povolání, tedy i podniky zemědělské,
horní, svobodná povolání a pod. Trestnými
činy se pak rozumějí jakékoli trestné činy
plynoucí z porušení povinností podle osno-
vy, tedy jednak z porušení povinností sta-
novených zákonem, vládními nařízeními
nebo jinými předpisy podle něho vydanými,
jednak i z porušení povinností podle právě
vypočtených právních ustanovení zvlášť
uložených anebo smluvně převzatých, je-li
si vinník vědom, že plnění těchto smluvně
převzatých povinností je v zájmu obrany
státu.
Opatření, jež tu mohou býti učiněna, jsou
za vedení dozoru na vykonávání živnosti
nebo na činnost podniku nebo na vykoná-
vání povolání, dále podrobení živnosti
(podniku, povolání) vnucené správě a ko-
nečně vyslovení ztráty živnostenského
oprávnění nebo zákazu vykonávání reální
živnosti neb jiného povolání nebo zákazu
činnosti podniku. Bude záviseti na kon-
krétních skutečnostech, kdy to neb ono opa-
tření bude vhodné učiniti, aby bylo účelu
jím sledovaného dosaženo. Tak na př. ne-
bude zajisté vydán zákaz činnosti podniku
tam, kde udržení činnosti podniku je
v zájmu veřejném.
Odstavec2 stanoví, že uvedená opa-
tření lze učiniti i tehdy, jde-li o živnost
- 223 -