Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
IV. volební období. 2. zasedání.
141.
Interpelace:
I. posl. Machačové min. vnitra JUDr. Černému o brutálním zakročení košířské policie proti děl-
nickým ženám a dětem,
II. posl. Krosnáře min. spravedlnosti o postupu okresního soudu v českém Brodě a krajského
soudu trestního v Praze,
III. posl. Klímy min. spravedlnosti o protizákonném usnesení advokátní komory v Brně, vylučují-
cím nemajetné právníky z koncipientské prakse,
IV. posl. Jarossa min. spravedlnosti o jazykovom právě menšiny maďarskej,
V. posl. Šaláta min. vnútra ohľadom příspěvku krupinského okresu k udržovaniu krajinských
ciest,
VI. posl. Šaláta min. soc. pečlivosti vo veci válečnej invalidnej renty Andreja Jozefa Zuríka z Kle-
novca (okr. Rim. Sobota) a Jozefa Zuríka vo Zvolené,
VII. posl. dr Fencika předsedovi vlády o učebnicích,
VIII. posl. dr Fencika předsedovi vlády o kolonistech,
IX. posl. dr Fencika předsedovi vlády o ruských svátcích,
X. posl. dr Fencika předsedovi vlády o firmě "Latorica" a o pozemkové reformě,
XI. posl. dr Fencika předsedovi vlády o ruských vystěhovalcích,
XII. posl. dr Fencika předsedovi vlády o vybudování vesnic zničených za války a o pomoci váleč-
ným poškozencům,
XIII. posl. dr Fencika předsedovi vlády o novinářstvi,
XIV. posl. dr Fencika předsedovi vlády o hymně,
XV. posl. dr Fencika předsedovi vlády o poslaneckých a senátorských mandátech.
141/I.
Interpelace
poslankyně Machačové
ministru vnitra JUDr. Černému
o brutálním zakročení košířské policie proti
dělnickým ženám a dětem.
Dne 13. listopadu 1935 v poledne intervenovala
deputace žen nezaměstnaných dělníků na košířské
radnici, kteří žádali příděl stravovacích lístků,
chleba, mléčenek na týden od 13. do 19. listopadu
1935, neboť na tuto dobu nedostali vůbec podpory.
O druhé hodině odpolední byla radnice zavřena a
ačkoliv deputace ještě vyjednávala, prohlásil po-
licejní komisař, asistující před radnicí, že prý de-
putace odešla zadním východem a vyzval 60 žen,
Čekajících před radnicí na výsledek, aby odešly
domů. Když lidé namítali, že deputace je ještě na
radnici, policie proti nim brutálně zakročila a bila
do nich obušky, nehledíc na to, že tam byly i ženy
těhotné a malé děti. Když jistý dělník odsoudil
postup policie, byl zatčen, na ulici zbit obušky
a odveden na policii.
Ptáme se pana ministra vnitra:
Je ochoten věc dát řádně vyšetřit a asistu-
jícího policejního komisaře co nejpřísněji po-
trestat?
V Praze, dne 20. listopadu 1936.
Machačová,
Zápotocký, Schmidke, Vodička, Török, Klíma,
2
Beuer, Kosík, Dvořák, Synek, B. Köhler, Vallo,
Śliwka, Široký, Kliment, Nepomucký, Kopřiva,
Hodinová - Spurná, Šverma, dr. Clementis, Slanský.
141/II.
Interpelace
poslance Krosnáře
ministru spravedlnosti
o postupu okresního soudu v českém Brodě
a krajského soudu trestního v Praze.
Okresní soud v Českém Brodě zprostil 24. říj-
na 1935, k č. j. T IV 711/35, sedláka, jenž zbil a
zranil dělnice, maje podezření, že mu odcizily
jablka. Soud vyslovil, že dělnicím nelze věřit,
i když zlé nakládání dosvědčily a i když zranění
jimi tvrzená byla lékařským vysvědčením obvod-
ního lékaře prokázána. U téhož soudu byl k č. j.
T IV 428/35, statkářský synek stíhán pro ostře-
lování dělnických dětí. Svědkyně Anežka Vávrová
dosvědčila, že obžalovaný střílel svévolně na ku-
řata domkářů a dělníků tak, že střely lítaly kolem
domu. Rozalie Pačesová udala; "V blízkosti slepic,
kde střílel obžalovaný, byli můj synovec a moje
děti asi 15 kroků vzdáleni. Ještě jedna slepice
padla právě vedle mého hocha do škarpy a druhá
asi 15 kroků. Kdyby byla se střela nějak odrazila,
mohly snadno děti býti poraněny. " 27. srpna 1935
vynesen byl rozsudek osvobozující, protože svěd-
kyni nelze věřit. Krajský trestní soud v Praze a
odvolací senát vrchního rady Vávry jako obvykle
toto protidělnické rozhodnutí potvrdil.
Ptáme se proto pana ministra spravedlnosti,
je-li ochoten učiniti opatření, aby byla u jmenova-
ných soudů zjednána náprava?
V Praze, 20. listopadu 1935.
Krosnář,
Zápotocký, Schmidke, Vodička, Török, Beuer,
Kosik, Vallo, Dvořák, Synek, Machačová, B. Köhler,
Slánský, Nepomucký, Śliwka, Široký, dr. Clementis,
Kliment, Kopřiva, Hodinová - Spurná, Šverma.
141/III.
Interpelace
poslance Klímy
ministru spravedlnosti
o protizákonném usnesení advokátní ko-
mory v Brně vylučujícím nemajetné práv-
níky z koncipientské prakse.
Usnesením valné hromady advokátní komory
brněnské ze dne 1. prosince 1933, doporučila tato
svým členům, aby nepřijímali za koncipienty ty
doktory práv, kteří mají při druhé nebo třetí
státní zkoušce výsledek dostatečný. Valná hro-
mada ze dne 27. dubna 1934 toto doporučení opa-
kovala a usnesením ze dne 12. dubna 1935 bylo
ještě zostřeno. Pro případ neuposlechnutí hrozí
advokátní komora svým členům disciplinárním ří-
zením. V několika případech bylo již také discipli-
nární řízení z tohoto motivu zavedeno (na př. Dr.
F. Loria a j. ). Současně však advokátní komora
zmocnila výbor, aby z "naléhavých, zvlášť důleži-
tých důvodů" přijímal některé kandidáty, mající
dostatečnou státní zkoušku, podle vlastního uvá-
žení, čímž je výbor zmocněn k úplné libovůli.
Usnesení advokátní komory moravské je proti-
sociální a reakční, poněvadž přezírá, že za dneš-
ních nesmírně těžkých sociálních poměrů studen-
stva výsledek zkoušek je především podmíněn
právě tímto sociálním postavením a ne osobními
schopnostmi. Je namířeno proti nemajetnému stu-
dentstvu, které stěží může vždy dosáhnouti dobrého
prospěchu. Nehledě ani k tomu, že klasifikace není
velmi často skutečným měřítkem vědomostí kandi-
dátových, ježto zkoušející nemůže v krátké době
poznati dokonale jeho vědomosti a podléhá subjek-
tivnímu vlivu.
Současně je usnesení advokátní komory proti-
zákonné. Odporuje jednak § 108, odst. 1, ústavní
listiny (každý státní občan československý může
... vykonávati výdělkovou činnost v mezích vše-
obecných ustanoveních právních), jednak § 36,
odst. 6., zák. č. 40 z r. 1922. (Podmínkou zápisu do
seznamu kandidátů advokacie není vykonání stát-
ních zkoušek, nýbrž nabytá hodnost doktora práv).
Advokátní komora zavádí jako podmínku zápisu
státní zkoušky, jež zákon výslovně vylučuje, dále
kvalifikaci, rozdíl ve výsledku, který zákon ani
u rigoros neuznává. Že postup advokátní komory
v Brně je protizákonný, vyplývá i z dobrozdání
Karlovy university v Praze.
Ptáme se pana ministra spravedlnosti, je-li
ochoten učiniti opatření, aby uvedené usnesení
advokátní komory v Brně bylo zrušeno ?
Praha, dne 21. listopadu 1935.
Klíma,
Synek, Zápotocký, Schmidke, Vodička, Török,
Beuer, Kosik, Dvořák, Machačová, B. Köhler, Vallo,
Slánský, Śliwka, Široký, dr Clementis, Kliment,
Nepomucký, Kopřiva, Hodinová - Spurná, Šverma.
141/IV (překlad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
ministrovi spravedlnosti
o jazykovom práve menšiny maďarskej.
3
článok 19, bod 1., vlád nariadenia č. 17/1926
Sb. z. a n. ustanovuje, že v okresoch, kde niektorá
národná menšina přesahuje 20%, sú sudy, úřady
a úradní orgánovia
povinní prijímať podania v ja-
zyku dotyčnej národnej menšiny a vybavovať ich
nielen v jazyku štátnom, ale i v jazyku podania.
Článok 27, bod 2., cit. nariadenia předpisuje, že
predloží-li jednotlivec, patriaci k jazykovej men-
šině, v tomto menšinovom jazyku žiadosť o zápis
do verejnej knihy, má sa zápis
vykonať nielen
v jazyku štátnom, ale i v tomto jazyku menšino-
vom. Doložku, ktorá dokazuje výkon zápisu, třeba
podľa ustanovenia článku 29 vyznačiť na listine
v jazyku podania.
Počet príslušníkov maďarskej národnej men-
šiny v okrese Feledince činí 77'38% celého počtu
obyvatelstva. Tedy Maďaři sú v okrese v pre-
vážnej váčšine. Napriek tomu okresný sud vo Fe-
ledinciach vydává obsielky, usnesenia a rozsudky
iba v jazyku štátnom, pozemkové knihy vedie len
v jazyku štátnom a ani doložky, dosvedčujúce vý-
kon zápisu, nevyznačuje na listinách v jazyku ma-
ďarskom, ačkoľvek žiadosti boly předložené
v maďarskom jazyku.
Keďže toto jednanie okresného sudu vo Fe-
ledinciach zrejmo odporuje ustanoveniam vyššie
citovaného nariadenia a rozhodne porušuje usta-
novenia platných zákonov, a keďže žiaľ vo viace-
rých okresoch s maďarskou vačšinou děje sa to-
tiež, preto podpisaní tážu sa pána ministra spra-
vedlnosti:
1. či viete o tom, že okresný súd vo Feledin-
ciach opovrhuje ustanoveniami jazykového naria-
denia o užívání jazyka menšiny?
2. či sté ochotný zakročiť, aby okresný sud
vo Feledinciach co najpresnejšie zachovával usta-
novenia zákona o právach národných menšín a
aby obsielky, rozsudky, ustanovenia, zápisy a
všetky expedicie vydával příslušníkem maďar-
skej národnej menšiny v jazyku maďarskom?
V P r a h e, dňa 14. novembra 1935.
Jaross,
dr Holota, Szentiványi, Jobst, Kundt, dr Hodina,
Gruber, Hollube, Axmann, Nemetz, Liebl, Illing,
Esterházy, dr Porubszky, A. Nitsch, dr Korláth,
dr Sziillo, Petrášek, Sandner, Sogl, Birke.
141/V.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta
ministrovi vnútra
ohľadom příspěvku krupinského okresu
k udržovaniu krajinských ciest.
V krupinskom okrese je veľké rozhorčenie
preto, že povinný příspěvek k udržovaniu krajin-
ských ciest bol na budúci rok zvýšený a tak aj
budúca přirážka tak zvaná "ostatná" zvýši sa zo
75% na 91%.
Krajinský věstník ročník VIII. č. 41 zo dňa
1. XI. 1935 totiž na základe usnesenia Krajin-
ského výboru č. 90, dostavšieho k tomu od mini-
sterstva vnútra poverenie a pokyn, prináša po-
drobný výkaz o tom, akými sumami májů jednot-
livé okresy na rok 1926 prispievať k udržovaniu
krajinských hradských.
Na krupinský okres sú vyráběné tieto
čiastky:
I. Na udržovanie krajinskej hradskej "Du-
dince-Bátovce" dlžka km 6°050. Celkový udržo-
vací náklad činí 35. 000 Kč, z toho má okres Kru-
pina hradiť 20. 000 Kč.
II. Na krajinskú hradskú "Šáhy-Pláštovce"
d. km 10'080. Celkový udržovací náklad 70. 000 Kč,
z toho připadá na krupinský okres 35. 000 Kč.
III. Na krajinskú hradskú "Veľká Ves-
Nekye-Čebovce" d. km 3'620, celkový udržovací
náklad 22. 000 Kč, z toho má dať okres Krupina
11. 000 Kč.
IV. Na krajinskú hradskú "Ip. Kosyhy-Ne-
kye" d. km 5'484, celkový náklad 28. 000 Kč, okres
má dať na to 14. 000 Kč.
Celkový vyrůbený prispevok k udržovaniu
krajinských hradských pře okres Krupinu na r.
1936 činí 80. 000 Kč a má sa hradiť hlavně z při-
rážky tak zvanej "ostatnej", ktorá zo 75% na-
rastie r. 1936 na 91 %.
Z tohto najlepšie vidieť, že dané v krupin-
skom okrese nie žeby klesaly, ale budu stúpať, ač-
kofvek je tam veľa chudobných obcí. Najkrikľa-
vejšie při tom ale je to, že kým vo spomenutom
výkaze o príspevkoch okresov při položkách mno-
hých okresov je v poznámke uvedené: "Okres je
finančně slabý", co znamená, že može rátať na
příděl zo sanačného fondu, alebo že snáď Krajina
uhradí jeho príslušnú položku, na udržovanie kra-
jinských ciest vyrúbenú, zatiaľ. krupinský okres
je vykázaný ako finančně pevné stojací, nemajúci
nároku a naděje na pomoc shora, co ovšem roz-
trpčuje chudobné obyvatelstvo tohto okresu.
Ale z výšspomínaného výkazu o príspevkoch
okresov na krajinské hradské zřejmá je i ta trpká
skutočnosť, že marné volá celé Slovensko po zo-
štátnení krajinských ciest, marné rečnia a píšu
poslanci a senátoři o potřebě inkamerácie týchto
ciest, marné zakročujú národohospodářské sbory
krajové i celoslovenský "Naruš", ministerstvo
vnútra a vobec vláda si nevšímá tohto palčivého
požiadavku Slovenska, ktorý keby sa splnil, mohly
by slovenské okresy, aj Krajina viac pozornosti
venovať kulturným, sociálnym, zdravotným a
iným požiadavkám slovenského obyvatelstva tak,
ako je to v zamoravských zemiach, kde len ne-
patrný počet km hradských ciest je v opatrovaní
neštátnom.
Při terajšom nezdraveni systéme udržovania
hradských ciest musia i okresy í Krajina Sloven-
ská každoročně venovať skoro polovicu svojich
rozpočtových prímov len na udržovanie hradských
ciest.
Z celého výkazu príspevkov okresov na kra-
jinské hradské nepriamo zrovna křičí Slovensku
škodiaca, odsúdenia hodná tendencia, že z vlád-
nych kruhov, teda i z ministerstva vnútra
sa síce
4
rado pristupuje k praxi decentralizačnej, keď
treba rozvrhnúť ťarchy na Krajinu, okresy, obce,
občianstvo a tak odbremeniť centrálne fórumy od
tiarch, ale tie samé centrálne vládne fóra, teda
i ministerstvo vnútra sú až priúzkostlivé, keď
treba vyslyšať neprestajné volanie po zdravej de-
centralizácii vládnej moci, vlivu a výhod.
Obyvateľstvo slovenských okresov, zaťaže-
ných značnými príspevkami na krajinské hradské,
dobre vie, že krajinský výbor svojím usnesením
č. 90 o príspevkoch vykonal len svoju prísnu -
ovšem odioznu - povinnosť, takrečeno nanútenú
mu ministerstvom vnútra výnosom zo dňa 24.
apr. 1935, č. B. -2363-24/4 podľa §u 61 odst. 2. a
práve preto jeho roztrpčenie nie je namierené
oproti krajinskému výboru, ale len a výlučne
oproti ministerstvu vnútra preto, že nechce usku-
točniť poštátnenie krajinských hradských.
Pozorujúc stále obtíže Slovenskej Krajiny a
slovenských okresov, zapríčinené im nákladným
udržovaním krajinských ciest, pýtame sa pána
ministra vnútra:
I. či vie o tom, akým ťažkým bremenom pre
Slovenskú Krajinu, jej okresy a občianstvo je
udržovanie krajinských hradských?
II. Či vie o tom, že celé Slovensko stále a jed-
nomyseľne sa domáha poštátnenia krajinských
hradských ?
III. Či si chce povšimnúť tejto požiadavky ce-
lého Slovenska a ju čím prv splniť?
IV. Či je ochotný postarať sa o to, - kým sa
uskutoční poštátnenie krajinských hradských -
že by na slovenské okresy, akým je aj krupinský,
neboly vyrubované prílišné príspevky na udržo-
vanie krajinských hradských?
V Prahe 24. novembra 1935.
Šalát,
Hlinka, Onderčo, dr. Tiso, Drobný, Rázus, Suro-
viak, Florek, Kendra, Longa, Turček, Haššík, Ča-
vojský, dr. Sokol, dr. Pružinský, Sivák, dr. Wolf,
Dembovský, Slušný, Sidor, Daninel.
141/VI.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta
ministrovi sociálnej pečlivosti
vo veci válečnej invalidnej renty Andreja
Jozefa Zuríka z Klenovca (okr. Rím.
Sobota) a Jozefa Zuríka vo Zvolene:
Andrej Jozef Zurík v Klenovci, stopercentný
válečný invalid, nedostáva válečnej inv. renty
s úradným odôvodnením, že si pozde zadal žia-
dosť o priznanie tejto renty.
Naproti tomu Andrej Jozef Zurík, válečný
invalid celou rozhodnosťou tvrdí, že ešte r, 1921
sa bol dostavil do kancelárie teraz už nebohého,
v tom čase však riadne v Klenovci úradujúceho
prideleného notára Pavla Jamrišku, ktorému bolo
k vybavovaniu zadelené vyhotovenie rôznych žia-
dostí. Pridelený notár Pavel Jamriška bol i vy-
hotovil žiadosť pre Andreja Zuríka, ktorý mu bol
aj vyplatil taxu za vyhotovenie žiadosti, tiež i kol-
kovné a poštovné. Keďže pridelený notár bol
ubezpečil vál. invalidu Andreja Jozefa Zuríka, že
on sám odošle žiadosť na patričné fórum, spoľa-
hol sa naňho a čakal vybavenie žiadosti. Svedkom
povyšných tvrdení a skutočnosti je vedúci notár
Pavel Bancík v Klenovci. ktorý sa veľmi dobre
pamätá na to, že válečný invalid Andrej Jozef
Zurík si včas dal vyhotoviť žiadosť skrze pridele-
ného notára Pavla Jamrišku. Či pridelený notár
Pavel Jamriška skutočne odoslal spomenutú žia-
dosť, alebo nie, je otázne.
Skutočnosť však je tá, že pridelený notár Pa-
vel Jamriška pre mnohé svoje výčiny, popáchané
v úrade, bol dostal disciplinárne vyšetrovanie a
bol i pozbavený úradu, lebo sa dokázaly naňho
rôzne podvody, spáchané v úrade, ako na pr., že
vybral značné sumy od občanov k vykonaniu ces-
tovných pasov a nevybavil nič. Nie je vylúčené,
že takto bol podviedol i válečného invalidu An-
dreja Jozefa Zuríka, ktorý sa bol naňho ako na
úradnú osobu celkom spoľahol.
Keď priznanie invalidnej renty pre Andreja
Jozefa Zuríka neprichádzalo a keď už boly odha-
lené podvody prideleného notára Pavla Jamrišku,
sám vedúci notár Pavel Bancík so súhlasom vál.
inv. Andreja Jozefa Zuríka r. asi 1925 úradnou
cestou podal žiadosť o, priznanie válečnej invalid-
nej renty pre spomenutého válečného invalidu.
Na túto žiadosť však prišla stereotypná od-
poveď od min. soc. pečlivosti, že sa pre onesko-
rené podanie žiadosti renta val. invalidná nepri-
znáva pre výšspomenutého.
Je pravda, že ťažko je dnes dokázať, či prvá
žiadosť válečného invalidu Andreja Jozefa Zu-
ríka bola skutočne zadaná a či nie, lebo úradu po-
zbavený podvodník, pridelený notár Pavel Jam-
riška už zomrel. Ten by totiž bol mohol dosved-
čiť, či žiadosť bola zadaná a či nie. Je tu však
ešte živý svedok, vedúci notár Pavel Bancík v Kle-
novci (okr. Rim. Sobota), ktorý môže dosvedčiť,
že val. invalid Andrej Jozef Zurík, ktorý si práve
pre válečnú invaliditu, utrpenú na zraku, nemo-
hol sám napísať žiadosť, ale sa musel obrátiť na
notársky úrad, toto včas bol učinil. Teda zo svo-
jej stránky nezameškal termín hlásenia nároku.
Bolo by nesociálne, žeby pre prípadnú ľah-
komyseľnosť úradne zisteného podvodníka musel
trpieť úbohý válečný invalid.
Ináč všetky spisy, týkajúce sa tejto záleži-
tosti sú na "Zemskej úradovni pre válečných po-
škodencov v Bratislave", z ktorých vysvitá, že
spomenutý válečný invalid ešte ďaľšími dvoma
žiadosťami sa bol uchádzal o priznanie válečnej
invalidnej renty, ovšem márne.
Jozef Zurík, mestský policajný kontrolór ve
Zvolene, je uznaný za 20%-ho stáleho válečného
invalidu, s mesačnou stálou invalidnou rentou
98- Kč. Toto mu bolo priznané už r. 1920 a
znovu potvrdené r. 1922. Rentu však vôbec nedo-
stával s odôvodnením, že má zamestnanie. Jozef
Zurík bol dobrovoľníkom v čsl. armáde hneď po
5
št. prevrate a bol ranený aj počas svetovej vojny,
aj v poprevratových bojoch oproti maďarským
bolševíkom. R. 1920 demobilizoval a hneď nastú-
pil do služby mestského doručovateľa vo Zvolene,
ale mal platu až do r. 1923 mesačne len 165 Kč,
takže mu rozhodne prináležala vál. invalidná
renta.
Od r. 1923 do konca r. 1926 mal síce mesačne
400 Kč platu, ale to neučinilo zákonom stanovené
ročné prijmové minimum 6000 Kč, takže aj na
túto dobu mu prináležala válečná invalidná renta,
tým tobôž, keďže zo svojho podminimálneho
prijmú musel živiť vtedy už päťčlennú svoju ro-
dinu a podporovať i svojich zostarlých rodičov
v Klenovej (válečného invalidu Andreja Jozefa
Zuríka a jeho manželku).
Od 1. /I. 1927 má síce ustálený plat podľa
statusu št. zamestnancov (zákon č. 103 z r. 1926),
ale keďže v predošlých rokoch k vôli výžive ro-
diny, narastnuvšej na 7 členov, sa značne zadĺžil,
bol mu okr. súdom úradne obstavený plat až na
zákonité minimum (6000 Kč ročne). Zo stano-
viska sociálneho by mu i nateraz patrila válečná
invalidná renta, aby svojich päť nedospelých detí
mohol živiť.
Predostierajúc záležitosť válečnej invalidnej
renty Andreja Jozefa Zuríka z Klenovca a Jozefa
Zuríka zo Zvolena, pýtame sa p. ministra sociál-
nej pečlivosti:
1. Či je ochotný dať čím prv vyšetriť tu pre-
dostreté dva prípady?
2. či je ochotný sociálnou spravodlivosťou ich
vyriešiť ?
V Prahe, dňa 25. novembra 1936.
Šalát,
Hlinka, Onderčo, dr. Tiso, Drobný, Rázus, Suro-
viak, Florek, Sivák, dr. Pružinský, dr. Sokol, Ča-
vojský, Haššík, Longa, Kendra, Danihel, Sidor,
Slušný, Turček, Dembovský, dr. Wolf.
32-I-I, jímž zakázalo užívati neschválených
ruských učebnic, sepsaných podle dlouholeté naší
spisovné tradice. Tím se zavedly do škol jen ukra-
jinské učebnice, připuštěné v období největšího
poukrajinšťování naší školy, ačkoliv se ukázalo,
že tyto učebnice nevyhovují ani s hlediska státně
výchovného ani s hlediska vzdělávacího.
I. Vž. pan předseda vlády a ministr školství a
národní osvěty, že ruské učebnice, které vydal
Spolek Duchnoviče a Učitelský spolek, octly se
bez důvodu mezi neschválenými, neboť se neuva-
žovalo o jejich schválení nebo dopuštění, ačkoliv
byly kdysi předloženy k posouzení?
II. Vž. pan předseda vlády a ministr školství
a národní osvěty, podle jakých zákonitých před-
pisů byly dopuštěny k užívání ve školách ukra-
jinské učebnice?
III. Hodlá předseda vlády a ministr školství
a národní osvěty neprodleně odvolati připuštění
ukrajinských učebnic do škol Podkarpatské Rusi
a učiniti přítrž diktátu ukrajinského jazyka
v ruských školách na Podkarpatské Rusi, kde po-
dle soupisu lidu z r. 1930 žije jen 2350 Ukrajinců,
ale 450. 000 Rusů?
V Praze, dne 18. listopadu 1935.
Dr Fencik,
Chmelík, Holeček, Kut, dr Rašín, Knebort, inž.
Schwarz, Špaček, dr Dominik, dr inž. Toušek,
dr Štůla, Ježek, Jan Sedláček, Trnka, inž. Protuš,
Smetánka, Gajda, Ivák, Zvoniček, dr Branžovaký,
dr Novotný.
141/VII (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
předsedovi vlády
o učebnicích.
1. Ruský spisovný jazyk byl od XII. století a
do převratu tradičním spisovným jazykem Rusů
obývajících Karpaty. Po našem připojení k Čes-
koslovensku nastal u nás jazykový zmatek, když
školní úřady počaly pod záminkou "místního li-
dového jazyka" zaváděti umělý ukrajinský jazyk,
pozvaly si k tomu haličské učitele a podporovaly
je hmotně a mravně.
2. V četných školách se dále vyučovalo v rus-
kém spisovném jazyce, dokud ministerstvo škol-
ství a národní osvěty nevydalo nařízení č. 31. 170/
141/VIII (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
předsedovi vlády
o kolonistech.
1. K ochraně a zajištění hranic českosloven-
ské republiky byla zahájena kolonisace hranic
slovanskými obyvateli. Kromě toho bylo účelem
kolonisace také rozšiřovati slovanskou kulturu a
jazyk. Kolonisté jsou stále v nebezpečí.
2. Kolonistům byla poskytnuta půda ne-
úrodná, močálovitá, chudá. S námahou se podařilo
kolonistům dosíci spojení se silnicí. Tato půda
byla dříve zanedbanou pastvinou a lepší její část
připadla novým (zbytkovým) statkářům. Přichá-
zejíce do kolonie, kolonisté prodali svůj majetek a
vložili všechny peníze do kolonie, většinou se
ještě i zadlužili.
3. Nové podmínky hospodaření na neúrod-
ných pozemcích, přírodní poměry, pokles cen,
hospodářská krise, nedopouštějící nalézti vedlejší
výdělek, neúroda způsobily, že kolonisté jsou
úplně zničeni. Moratorium a půjčky na osivo po-
mohly kolonistům pouze oddáliti pohromu. Dnes
6
jsou kolonisté moderními otroky a nenacházejí
východiska, nepomůže - li stát. V postavení zvláště
beznadějném jsou kolonisté ruského původu.
I. Ví předseda vlády, že existuje Svaz pod-
karpatoruských kolonistů v Nové Boutradi, a
o těžkém postavení kolonistů?
II. Považuje předseda vlády úkol kolonistů
na hranicích republiky za prospívající zájmům
republiky ?
III. Zamýšlí předseda vlády poskytnouti ko-
lonistům vydatnou státní pomoc vykoupením je-
jich pozemků a osvobozením kolonistů od daní a
dluhů?
IV. Hodlá předseda vlády, aby obyvatelstvo
naší republiky bylo konsolidováno, nečiniti rozdíl
při výpomocných akcích mezi kolonisty Čechy a
karpatskými Rusy?
V. Hodlá předseda vlády poskytnouti kolo-
nistům, kteří slouží vysokému účelu zajištění hra-
nic republiky, minimum výhod hospodářských
(cesty) a kulturních (ruské školy) ?
V Praze, dne 18. listopadu 1935.
Dr Fencik,
Chmelík, Holeček, Trnka, Kut, Knebort, dr Bran-
žovský, dr inž. Toušek, dr Rašín, Gajda, Špaček,
Zvoníček, Smetánka, dr Novotný, Ivák, inž. Pro-
tuš, dr Štůla, dr Dominik, Jan Sedláček, inž.
Schwarz, Ježek.
4. Ruský lid na Podkarpatské Rusi je skoro
bez výjimky hluboce věřící a porušování jeho cír-
kevních pravidel uráží jeho náboženský cit.
I Vž. předseda vlády, že když na Podkarpat-
ské Rusi bylo zavedeno svěcení jen katolických
svátků, karpatští Rusové, patřící k jinému vy-
znání, jsou nuceni rušiti své náboženské tradice
a pracovati ve dny, kdy jim to zakazuje svědomí
i církev?
II. Hodlá předseda vlády vydati pro Podkar-
patskou Rus zvláštní nařízení, podle něhož se bu-
dou oficiálně světiti ve všech úřadech, soudech,
továrnách atd. svátky řeckých katolíků a pravo-
slavných, čímž bude potvrzena zásada svobody
víry a city pěti sedmin obyvatelstva Podkarpatské
Rusi budou uklidněny?
V Praze, dne 18. listopadu 1935.
Dr Fencik,
Chmelík, špaček, Zvoniček, dr Rašín, Kut, Kne-
bort, dr Dominik, dr inž. Toušek, Holeček, inž.
Schwarz, Ježek, Jan Sedláček, Trnka, dr Štůla,
dr Branžovský, Gajda, Smetánka, inž. Protuš, dr
Novotný, Ivák.
141/IX (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
předsedovi vlády
o ruských svátcích.
1. Pět sedmin obyvatelstva Podkarpatské
Rusi patří podle víry ke křesťanskému vyznání
řecko-katolickému a pravoslavnému. Kalendář
této základní části obyvatelstva Podkarpatské
Rusi jest stejný, t. j. všechny církevní svátky, jak
řecko - katolické, tak i pravoslavné, připadají na
týž den.
2. Správa Podkarpatské Rusi je převážně
v rukou římských katolíků nebo lidí bez vyznání.
Tato správa určila v soudech, úřadech, továrnách
atd. jako dny církevních svátků pouze katolické
a k církevnímu kalendáři pěti sedmin obyvatel-
stva Podkarpatské Rusi se nepřihlíží. Zároveň
však pro židy, t. j. jednu sedminu obyvatelstva, se
židovské svátky uznávají za zákonité.
3. Řeckým katolíkům a pravoslavným jest
církevními pravidly zakázáno pracovati ve větší
svátky, ale podle podmínek služby nebo práce
karpatští Rusové, patřící k základní části obyva-
telstva Podkarpatské Rusi, jsou nuceni své svátky
ztráviti v práci, a nevěnují je ani modlitbám, ani
zábavám užitečným pro věřící.
141/X (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
předsedovi vlády
o firmě "Latorica" a o pozemkové reformě.
1. Podkarpatská Rus se dobrovolně připojila
k Československu a podle smlouvy měla dostati
širokou autonomii. Autonomii dosud nedostala a
proto nesmí rozhodovati o státních statcích, po-
zemcích, nerostném bohatství atd. - Zatím ještě
maďarské úřady v r. 1918 odevzdaly Podkar-
patské Rusi státní lesy a nerostné bohatství.
2. Předpokládalo se, že lid od války stráda-
jící, zbavený po staletí majetku a vykořisťovaný
statkáři, dostane náhradu ze státních fondů.
V tomto smyslu byl přijat zákon ze dne 16. dubna
1919, č. 215 Sb. z. a n., o pozemkové reformě.
3. Za poměrů, kdy odbyt dříví se stále zmen-
šoval a obyvatelstvo se bez půdy nemohlo uživiti,
octli se karpatští Rusové ve hmotné situaci bez
východiska. Také zde místo reformy, od níž se
očekávalo všeobecné zlepšení situace, zakotvil
akciový kapitál v podobě "Latorice".
4. Statky Maltézského řádu a statky Lato-
rice octly se místo pozemkové a osvobozující re-
formy jako těžká ruka nových statkářů nad ná-
rodním hospodářstvím karpatských Rusů a úplně
je rozvracejí.
I. Ví předseda vlády o beznadějném hospo-
dářském postavení většiny obyvatelstva na Pod-
karpatské Rusi?
II. Přeje si předseda vlády zachovávati zá-